načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Box - Filip Miňovský

Box

Elektronická kniha: Box
Autor: Filip Miňovský

Tato ojedinělá publikace si klade za cíl představit box nejen jako kontaktní sportovní disciplínu, ale také jako zajímavou alternativu kondičního tréninku. Samotným boxerům a jejich ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  118
+
-
3,9
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2006
Počet stran: 107
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace, portréty
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2006
ISBN: 978-80-247-0803-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Tato ojedinělá publikace si klade za cíl představit box nejen jako kontaktní sportovní disciplínu, ale také jako zajímavou alternativu kondičního tréninku. Samotným boxerům a jejich trenérům bude vodítkem ke zpestření tréninku, zkvalitnění techniky úderů a zlepšení kondice. Knihu mohou využít nejen vyznavači klasického boxu, ale také kickboxu, thajského boxu a dalších bojových sportů, ve kterých se používají stejné úderové techniky rukou. (vybavení, technika úderů, trénink, psychologická příprava)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
K elektronické knize "Box" doporučujeme také:
 (e-book)
Sportovní trénink Sportovní trénink
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Filip Miňovský

Box

Recenzent Marek Šimák

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

obchod@gradapublishing.cz, www.grada.cz

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 2491. publikaci

© Grada Publishing, a.s., 2006

Dotisk 2007

Odpovědná redaktorka Magdaléna Jimelová

Grafická úprava Jiří Pros

Fotografie Miroslav Šneberger

Fotografie na obálce Jan Šilar

Sazba Lenka Neumannová

Návrh obálky Grafické studio Hozák

Počet stran 108

První vydání, Praha 2006

Vytiskla Ottova tiskárna

Přívozní 2, Praha 7

ISBN 80−247−0803−5

Obsah 4 5

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Něco málo z historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

Několik slov pro laiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Příbuzné bojové sporty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

Základní druhy kopů v kickboxu a v thajském boxu . . . . . . . 17

Strach, vítěz a poražený . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

Vybavení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

Popis ringu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

Metodika výuky úderů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

Systematičnost výuky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Základní postoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Direkt ze základního postoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

Optimalizace dýchání při provádění úderu . . . . . . . . . . . . . 39

Nejčastější chyby v provádění direktů ze základního postoje . . . 40 Střeh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

Chůze ve střehu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Direkty ze střehu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

Zadní – pravý direkt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

Chyby v provedení zadního direktu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

Přední – levý direkt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

Chyby v provedení předního direktu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

Série dvou direktů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

Chyby v provedení sérií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

Nácvik úderů na aparátech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Hák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Zvedák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

Ukázky různých typů tréninku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

Běžný nácvikový trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Rychlostní – předzápasový trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Trénink na rozvoj vytrvalosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

Psychologická příprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

Okruhy psychologické přípravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

Časové členění psychologické přípravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

Dlouhodobá psychologická příprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

Krátkodobá psychologická příprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

Speciální předsoutěžní příprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

Bezprostředně předsoutěžní, soutěžní a posoutěžní příprava . . . . 89

Prostředky a metody psychologické přípravy . . . . . . . . . . . . . . . 90

Strečink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

Základní typy protahovacích cviků na závěr tréninku . . . . . . . . . . 94

Výživa a pitný režim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

Výživa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

Časování stravy před výkonem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

Skladba stravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

Pitný režim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

Podávání nápojů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

Výběr vhodného nápoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

Doporučení k pitnému režimu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

Slovníček vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

® Oficiální vybavení boxerské extraligy

Kontakt: Praha: 776 375 234, tel./fax: 286 888 703

Dobříš: 777 660 112, tel./fax: 318 521 886

E−mail: piransport@piransport.cz

Internetový obchod: WWW.PIRANSPORT.CZ 7Úvod

Úvodem knihy bych chtěl vyslovit poděkování Marku Šimákovi, který mě vedl nejen po

stránce sportovní jako trenér, ale i jako mentor v mých trenérských začátcích. Děkuji

i trenérům v Ústí nad Labem, pod kterými jsem měl možnost trénovat, a samozřejmě všem,

kteří se podíleli na mém sportovním růstu. Ten, kdo chce být nejlepším trenérem, musí mít možnost trénovat pod nejlepšími trenéry své

doby. Učí se nejen tomu, jak boxovat, ale i tomu, jak box vyučovat a jak řešit složité situace. Filip Miňovský PROFI BOX Praha Fitness Opatov Opatovská 1754, Praha 4, 149 00 www.profiboxpraha.cz

Marek Šimák

trenér

www.skboxing.cz

Petr Horáček Jan Vávra

Jaroslav „Slávek“ Konečný Vladimír „Čára“ Malý Mirek „Mimino“ Pek

Team

PROFI BOX

Praha

MAX 1PRO MOTION


Úvod

Vzniku této publikace předcházel naprostý nedostatek materiálů na českém

trhu, které by se zabývaly odbornou stránkou boxu, především jeho metodikou

(tj. výukou boxerských technik), nebo psychologickou přípravou zaměřenou na

zvládání stresu plynoucího ze soubojů v ringu. Náplní této knihy je v první řadě popis základů moderní metodiky boxu, tedy způ− sobu, jak box vyučovat. Měla by být především pomocníkem pro první trenérské začátky a měla by pomoci naučit začínající trenéry způsobu přemýšlení nad trenérskou prací a způsobu, jak řešit problémy ve výuce technik boxu. Kniha není pochopitelně určena pouze trenérům boxu, v praxi by ji mohli využít i trenéři jiných bojových sportů, např. kickboxu, thajského boxu (Muaythai) apod. – mohou zde načerpat nové podněty pro zkvalitnění a zpestření své výuky. Neustále se vzdělá− vat a zdokonalovat by se měli nejen borci, také trenéři by měli dále profesně růst, získávat nové podněty pro svoji práci a obohacovat své tréninkové metody. Kniha není samozřejmě určena pouze trenérům, kteří cíleně vychovávají svěřen− ce k zápasům a vedou oddíly, je určena i rodičům, kteří se v mládí věnovali boxu a chtějí své potomky naučit základům tohoto sportu. A v neposlední řadě je na− psána i pro všechny boxery, kteří chtějí lépe pochopit principy koordinace boxer− ské techniky, kterou se právě učí. Bohužel, rozsah knihy je omezen počtem stran i obsahem, a tak není možné věnovat se důkladně základům úderových technik, tedy základům direktů, háků a zvedáků, natož pak různým nuancím těchto úderových technik, obranám nebo taktickým poučením. Tato kniha není snahou o výukový materiál, jejím cílem tedy není naučit úplného laika boxu. Přestože popis technik úderů, především direktů, je v knize dosti přesný a je doplněn i o fotografie, nelze nikdy přesně vyjádřit průběh pohybu, zapojení segmentů (částí) těla a jejich vektory síly (směr záběru, sílu a rychlost pohybu segmentu). Navíc každý člověk má vnímání pohybu, prostorovou orientaci a představivost jinou, tudíž bez důkladné ukázky a následné správné korekce prvních pokusů by provedení techniky podle instrukcí v knize bylo neúčelné a pro zasvěcené až směšné. Účelem první části knihy je ukázat způsob, jak techniky boxu vyučovat a jak se orientovat v základních problémech objevujících se při výuce. Zjednodušeně řečeno, první část knihy je popisem trenérské práce, niko− liv učebnicí pro samouky.

8 9Úvod

Další část knihy je zaměřena na psychologii v boxu, která je zásadním aspektem

výkonu boxera v ringu. Součástí tréninkového procesu sportovců je i životospráva,

napomáhající růstu výkonnosti. Několik rad a poučení k výživě a pitnému režimu,

sestavených na základě odborných fyziologických výzkumů, by mohlo poslou−

žit k lepšímu pochopení funkčních procesů organismu člověka. Právě část věno−

vaná psychologii a výživě by mohla zaujmout nejen zkušené profesionální boxery,

ale také sportovce věnující se i jiným, nejen příbuzným (bojovým), sportům.

Věřím také, že by tato publikace mohla přispět k většímu zájmu o tréninky boxu

a mohla by být impulsem pro mnohé nerozhodnuté jedince, kteří váhají před vstu−

pem do boxerské tělocvičny. Navíc může tato kniha v rukách laiků přispět k demy−

tizaci tohoto krásného sportu. Snad alespoň částečně změní negativní pohled na

box a vyvolá chuť přesvědčit se, zda negativní názor nezasvěcené veřejnosti

obstojí před reálným pohledem na tento sport.

Box je olympijským sportem s dlouhou tradicí, ovšem nepříliš potěšující pověstí.

Tento sport provází mnoho předsudků, mýtů a odsuzující náhled veřejnosti.

Bohužel k tomu přispěla nepříliš promyšleně budovaná image boxerů a poněkud

zkreslující publicita. Boxeři, o kterých se mluví a mluvilo, byli především výtržníci

a rebelové, kteří hledali přímou agresi jako odpověď na jakékoliv stresové situ−

ace. Média ochotně předkládala veřejnosti každou senzační zprávu o nových

výtržnostech těchto novodobých gladiátorů, neboť právě to veřejnost zajímá.

Bojovník se spořádaným a nenápadným životem nikoho nezajímá. Bohužel, něko−

lik rebelů a výtržníků, kteří byli spojováni s boxem, udělalo tomuto sportu nepříliš

povedenou reklamu, což vrhlo špatné světlo na všechny ostatní boxery.

Pokud se podíváme na jiné sporty, jako příklad uvedu tenis, shledáme, že celek

není posuzován podle několika procent výtržníků typu McEnroe, ale v boxu tomu

tak bylo vždy. Pokud se někdo začal věnovat boxu na závodní úrovni, veřejnost ho

označila nálepkou rváče, neboť kdo jiný by se mohl věnovat tak „surovému“

sportu. Často se však zapomíná na příkladné chování Muhammada Aliho (původ−

ním jménem Cassius Clay), který se zřekl své sportovní kariéry, života na výsluní

i peněz tím, že odmítl vstoupit do armády a bojovat ve Vietnamu. Americká veřej−

nost ho zprvu odsoudila jako zbabělce vyhýbajícího se povolávacímu rozkazu, aby

ho později oslavovala za humanismus a obětavost své víře a ideálům. Muhammad

Ali, boxer, nikoliv atlet nebo fotbalista, se stal největším sportovcem minulého

století. A Muhammad Ali nebyl výjimkou, mnoho dalších boxerů šlo příkladem

svým současníkům i budoucím generacím. Bojovali proti rasové segregaci, proti

nacistům, válce nebo v současné době proti drogám. Pokud bude v naší

společnosti více takových bojovníků a rváčů se životem, jako je Muhammad Ali,

pak bude více příkladů čestného a obětavého chování pro mládež i pro dospělé.

A pokud někteří jedinci odsuzují box jako sport, kde se v ringu dva jedinci

„bolestivě zasahují”, pak si neuvědomují, jak dobře a kvalitně jsou borci

připraveni, že jsou schopni úderu uhnout a oba berou klání především jako sport.

Nikdo sportovce nenutí vstupovat do ringu, ať už se jedná o sparing (cvičný boj),

nebo zápas. Je to dobrovolný a uvážený akt jedince, který vstupuje do ringu s jas−

nou představou toho, co se uvnitř bude odehrávat. Žádný skutečný trenér boxu

ani nepovolí vstup do ringu sportovci, který by dostatečně neovládal boxerské

techniky, tedy nebyl k boji připraven.

Laická veřejnost často hovoří o boxerských utkáních jako o surové a nekulturní

podívané pro neduchaplné a krvežíznivé diváky. Ale srovnejme si například

galavečer profesionálního boxu a utkání nejvyšší fotbalové soutěže v Česku.

Pomineme−li sportovní stránku obou sportů, lze vidět značný rozdíl v chování

diváků. Od pádu totalitního režimu, který znamenal možnost profesionalizace

sportu a znovuobnovení profesionální boxerské organizace, se neobjevil ani jedi−

ný případ násilných střetů mezi diváky na boxerských utkáních nebo po jejich

ukončení. Naopak, tato sportovní akce je významnou společenskou událostí, na

které je možné zahlédnout v řadách diváků i mnohé významné osobnosti. I oděv

diváků částečně vypovídá o povaze společenské události, významu a prestiži,

kterou návštěva této sportovní události přináší. Na galavečerech profesionálního

boxu jsou poměrně běžným oděvem pro pány smoking a pro dámy večerní šaty.

Boxerské utkání tedy působí na diváky jinak, než tvrdí odpůrci tohoto sportu.

Nevzbuzuje v divácích agresi, nýbrž obdiv k lidské odvaze, sebeovládání

a sportovním dovednostem.

Naproti tomu jsou v médiích téměř po každém odehraném kole nejvyšší fotbalové

soutěže zmiňovány výtržnosti fanoušků. Často nejde pouze o střety mezi vlaj−

konoši konkurenčních klubů, ale i o bezcílné demolování zařízení stadionů či

jejich okolí. Jistě si každý vybaví mnoho dokumentárních materiálů či například

film Proč?

Zmiňované projevy agresivního chování při kopané mají kořeny zřejmě velmi

hluboko. Při sledování chování diváků na žákovských a dorosteneckých soutěžích

je někdy člověku až trapně za rodiče, pokřikující nadávky nejen na své dítko, ale

i na soupeře a rozhodčí. Ovšem toto není případ pouze kopané, ale i tenisu,

hokeje a mnoha dalších sportů. Rodiče si bohužel neuvědomují, že budují

v dětech a v mládeži pocit, že projevy agresivního chování na kopané jsou oproti

běžným normám tolerovatelné. Bojové sporty jsou v tomto směru odlišné. Je to

zřejmě tím, že rodič, který někdy zkusil zápasit v ringu, zná psychické vypětí borců

a ví, že je potřeba své dítě podpořit, nikoliv srážet. Diváci, např. na boxerských

Úvod 10 11

juniorských ligách, jsou velice korektní publikum, své oblíbence povzbuzují, ale

soupeře neurážejí. Občas se i zde objeví nepatřičné slovní projevy, neboť i na box

někdy zavítá úplný laik, za kterého se pak jeho známí upřímně stydí.

Je s podivem, že zmiňovaná kopaná vyvolává u části diváků takovou frustraci,

která je vede k určitému typu jednání. Pochopitelně, nechci říci, že každý, kdo

sleduje kopanou, je puzen k projevům agrese. Jenomže box je oproti kopané

veřejností v České republice označován za agresivní sport. Přitom je patrné, že

agresivní chování nevyvolává ani sledování boxu, ani jeho praktikování.

Lidé, věnující se bojovým sportům, nebývají v osobním životě agresivní, neboť

tyto sporty vedou jedince k sebeuvědomování, sebeovládání a tím k seberegu−

laci, včetně regulace agresivních projevů. Díky bojovým sportům jsou lidé v osob−

ním životě mnohem klidnější a vyrovnanější, což jistě potvrdí každý, kdo se někdy

těmto sportům věnoval. Vyšší fyzická zátěž při tréninku a napětí při cvičných

soubojích v ringu vytváří stres a tím se zvyšuje emocionalita jedince, tedy

i možnost agresivního jednání. V řízené zátěži se jedinec učí regulovat své

chování v rámci pravidel sportu a nepsaných pravidel chování v dané sportovní

skupině. Navíc si lépe uvědomuje možné následky fyzické agrese. Boxeři jsou

lidé, kteří ventilují napětí i vnitřní agresivitu při sportu a cítí se mnohem uvol−

něnější a psychicky silnější. Lidé, kteří se cítí silní, nejsou v osobním životě agre−

sivní, neboť nemají potřebu si sílu dokazovat.

Nechci přímo tvrdit, že přivedením mladých výtržníků do boxerských tělocvičen by

všichni naráz změnili své chování. Ale z mnoha odborných psychologických mate−

riálů vyplývá, že právě bojové sporty působí kladně při výchově mládeže (12–22

let), s čímž se plně shodují i mé vlastní trenérské zkušenosti.

Je třeba si uvědomit, jaká mládež navštěvuje tréninky boxu a jak na ni takový

trénink působí. Ze studie Marka Šimáka (předsedy trenérsko−metodické komise při

České boxerské asociaci), prováděné za pomoci psychologů a sociologů z FTVS

UK, vyplynulo, že 73 % chlapců navštěvujících boxerské tréninky pochází z neú−

plných rodin. A dále, 68 % chlapců ve věku od 15 do 19 let navštěvuje odborné

učiliště, pouze 22 % střední školy. Přitom nejde o chlapce málo inteligentní, neboť

v testech pouze 6 % osob ze zkoumané skupiny mělo IQ podprůměrné a naopak

dokonce 46 % chlapců mělo IQ nad hranicí průměru běžné populace. Jde o jedince

s malou motivací k učení a malou cílevědomostí. Z toho vyplývá, že 3 ze 4 chlapců

navštěvujících box jsou tzv. „děti ulice”, mají tedy sklon k různým druhům závis−

lostí (drogy, gamblerství), nebo tendence zařazovat se do pouličních gangů

mladistvých výtržníků. Box dává těmto chlapcům možnost náplně volného času,

motivace ke zlepšování v tréninku a zároveň sebeuspokojení z dosažených

výsledků. Sport obecně učí mladé lidi cílevědomosti. Osvojováním si pravidel

daného sportovního odvětví a pravidel chování při tréninku si sportovci přenášejí

osvojené návyky a pravidla do osobního života. Výchova ve sportu vede k výchově

celkové.

Člověk je tvor společenský a má potřebu se sdružovat. Mladý člověk, který teprve

hledá svoji životní cestu a vyvíjí se, snadno podlehne negativním vlivům. Pokud

svoji „potřebu někam patřit“ naplňuje zařazením do sportovní skupiny, kde

nachází respekt a uznání, dostaví se pocit sebeuspokojení a sebeuvědomění

a takový člověk potom dokáže regulovat své jednání, s nadhledem hodnotí životní

situace a lépe se vyvaruje negativních vlivů. Lidé spokojení a vyrovnaní nemají

potřebu vyhledávat tzv. životní berličky, kterými jsou drogy nebo alkohol.

Něco málo z historie

Většina východních bojových umění má dlouholetou tradici, jejich vznik se datuje

do období prvních vládnoucích dynastií státu, ve kterém je dané bojové umění

tradičním základem kultury. Některá jsou i 2000–2500 let stará. O boxu je

smýšleno jako o sportu novodobých dějin, opak je však pravdou. První zmínky

o pěstních zápasech se datují do období zhruba 2000 let př. n. l., což dokládají

nalezené sochy, kresby a rytiny. O 500 let později box velmi rozšířil v oblasti

Egejského moře a v období kolem roku 800 př. n. l. je už box pěstován v Řecku.

Důkazem je malba na hrdle geometrické vázy „Dvojice boxerů“ a zmínky

nalezneme např. i v Homérově Iliadě nebo také v řecké mytologii, kde je

vzpomínán boxer Théseus.

Box je právem olympijským sportem. Roku 776 př. n. l. byla poprvé do programu

antických olympijských her zařazena ukázka utkání podobajícího se boxu a roku

688 př. n. l. byl box zařazen do programu her jako řádný sport. Box byl tedy v pro−

gramu olympijských her sto let po jejich založení a prvního vítěze, Onomastose,

dělí od novodobých následovníků více než 2600 let. Takovou olympijskou tradicí

se nemůže pochlubit mnoho sportů. Je tedy patrné, že box, zvaný také „šerm

rukou“, má tradici přibližně stejně dlouhou jako většina východních bojových

umění.

Tehdejší pěstní souboje a současný box jsou velmi rozdílné – ve starém Řecku

se sokové bili holými pěstmi, později si začali ovazovat ruce koženými řemeny

a poté si pro větší potěšení publika začali vplétat do řemínků kovové destičky,

kuličky nebo hroty. Ale už tehdy borci vynikali důmyslnými obranami či úhybnými

manévry.

Box jako sport a umění se od dob slávy Řecka na dlouhou dobu odmlčel. Pěstní

souboje se staly formou zábavy na lidových slavnostech a pouťových zábavách.

Opětovná doba slávy boxu začala koncem 17. století v Anglii. Za zakladatele

boxu je považován James Figg, londýnský mistr šermu, který byl prvním propagá−

torem šermu beze zbraně, šermu pěstí. V roce 1719 se stal prvním mistrem

těžké váhy. V Londýně založil Školu ušlechtilého způsobu sebeobrany, sestavil

pravidla boxu a vytvořil základ moderního boxu tak, jak ho známe dnes.

V roce 1736 došlo k prvnímu zápasu o titul mistra světa mezi Figgem a mistrem

Kentu Suttonem. Zvítězil J. Figg, stal se prvním neoficiálním mistrem světa

a tento primát držel 15 let. Pokračovatelem J. Figga a dalším mistrem světa se

stal Jack Broughton, který v mistrovském zápase usmrtil svého soupeře

Stevensona. Na základě této tragické události byla v roce 1743 přepracována

pravidla boxu do nové podoby. Reformy J. Broughtona zavedly do boxerských

klání boxerské rukavice.

Roku 1866 světoznámý anglický sportovec – markýz Marguss z Queensberry –

vypracoval přesná pravidla, která byla nazvána po něm a jsou s menšími obmě−

nami v platnosti dosud. Používání rukavic se stalo podmínkou, délka jednoho

kola byla stanovena na 3 minuty a zavedlo se bodování rozhodčími. Prvním ofi−

ciálním mistrem světa všech vah se stal v roce 1882 John L. Sullivan.

Od té doby se na boxerském trůnu střídalo mnoho novodobých gladiátorů

a pravidla se ještě měnila. Zlatá éra boxu začala v Americe, s nástupem Jacka

Dempseye na boxerský trůn. To bylo v roce 1919, box se začínal masově šířit do

celého světa a jeho popularita prudce rostla.

V době jeho největšího rozkvětu se box rozšířil i v tehdejším Československu.

Obsahem této publikace není historie boxu v naší republice, neboť jí bylo v minu−

losti věnováno už několik titulů, např. kniha Zlatá rukavice (Rio press, 1999).

Tato krátká kapitola tedy neměla za cíl obsáhnout celou historii, měla spíše

poukázat na dlouholetou tradici boxu jako olympijského sportu.

Úvod 12 13

Několik slov pro laiky

Tato kniha je publikací o boxu. Box, ať se jedná o amatérský ring, nebo o zápasy

profesionálů, má stále jednu a tutéž podstatu. Používají se stejné úderové tech−

niky rukou i stejné obrany, povolené i zakázané techniky jsou stále stejné atp.

Rozdíl mezi amatérským a profesionálním boxem tedy není ve způsobu vedení

boje, odlišnost je spíše v jeho pojetí a rozložení sil, neboť v amatérském ringu

trvá jedno kolo 2 minuty, a v profesionálním ringu trvá jedno kolo 3 minuty (bližší

vysvětlení viz dále v textu). Na první pohled nejviditelnějším a největším rozdílem

mezi amatérským a profesionálním boxem je používání tílek a boxerských helem

v amatérském boxu, naproti tomu v profesionálním ringu boxují borci svlečení

„do půl těla“ a bez helem.

Obr. 1 Amatér Obr. 2 Profesionál

Několik slov pro laiky 14 15

Amatérský box je sportem olympijským. Boxeři−amatéři startují v národních

soutěžích za své oddíly a v mezinárodních soutěžích či mezistátních přátelských

utkáních reprezentují svoji vlast. Vstupují do ringu v dresech (tílko, trenky),

v helmách a rukavicích v barvě rohu, ve kterém nastupují. Amatérský box je ryzím

sportem, kde ochrana zdraví boxerů je na prvním místě. Rukavice a helmy jsou

pečlivě testovány, aby dostatečně chránily zdraví boxerů a splňovaly přísné normy

amatérské mezinárodní boxerské asociace (AIBA). Pravidla amatérského boxu jsou

velice striktní nejen co se týče ochranných prvků boxerů, ale také velice přesně

vymezují nedovolené způsoby boje, tzv. fauly. Také ringoví rozhodčí pečlivě sledují

způsob vedení boje a přísně dohlížejí na technickou kvalitu boxu. Jejich úkol ovšem

především spočívá ve sledování tvrdých zásahů úderem a v ochraně zdraví

zasaženého boxera, který je při úderu, vyvolávajícím silnější odezvu (zasažený boxer

je otřesen), okamžitě počítán. V profesionálním ringu by takový otřes počítání ještě

nemusel vyvolat, nebo by ringový rozhodčí ještě čekal na další vývoj situace.

V současné době zápas amatérů trvá vždy 4 kola po 2 minutách čistého času

s 1 minutou pauzy. V dřívější době zápasy probíhaly ve 3 kolech po 3 minutách,

ovšem díky lékařským výzkumům se zjistilo, že ve třetí minutě kola padá nejvíce

těžkých úderů (v boxerské terminologii zvaných „knock down“), které jsou pro

organismus nebezpečné. Boxeři ve třetí minutě kola díky únavě ztrácejí plnou

koncentraci a nemusí tedy včas zareagovat na blížící se úder. Z tohoto důvodu

se počet minut v jednom kole zredukoval na dvě.

Moderní trend amatérského boxu je do značné míry ovlivněn i využíváním

výpočetní techniky v rozhodování zápasů. Pět bodových rozhodčích rozmístěných

okolo ringu boduje jednotlivé údery stisknutím tlačítka v barvě borce, který

soupeře viditelně zasáhl. Pokud stisknou v jedné vteřině alespoň tři rozhodčí

tlačítko stejné barvy, přičte se borci bod za platný úder. Pokud stiskne tlačítko

pouze jeden nebo dva rozhodčí, na bodovém skóre se nic nemění. Systém

bodování zápasů na tlačítka nehodnotí tvrdost jednotlivých úderů, ale jejich čet−

nost. Pokud tedy jeden borec zasáhne třemi viditelnými údery soupeře a on jeho

pouze jediným, byť tvrdším viditelným úderem, vyhrává borec se třemi zásahy

3 ku 1. Moderní trend amatérského boxu tedy preferuje spíše rychlost a četnost

úderů před tvrdostí. Znovu se tím potvrzují má slova o ochraně zdraví boxerů.

Profesionální box je sportovní show v tom nejlepším slova smyslu. Klání profe−

sionálních boxerů by mělo být vrcholným předvedením boxerského umění. Zápasy

trvají déle než v amatérském ringu a diváci mají možnost sledovat v utkáních o svě−

tový titul největší hvězdy profesionálního ringu až 12 kol. Tím samozřejmě nechci

říci, že při těchto zápasech se nehledí na zdraví borců a že profesionální box je

show za každou cenu. Diváci se těší na skvělý sportovní zážitek a sport je to, co

chtějí vidět. Nejlepší amatérští závodníci odcházejí do profesionálního ringu, aby

divákům předváděli své vrcholné výkony. Samozřejmě i v profesionálním ringu se

najdou špatní boxeři, ale ti většinou rychle zapadnou. Pro boxery jsou lákadlem pro−

fesionálního ringu nemalé finanční odměny za zápas. Profesionální boxeři mívají

během roku méně zápasů než amatéři, ty ovšem bývají delší. Jedno kolo trvá 3 mi−

nuty hrubého času (tedy včetně krátkých přerušení), pauzy jsou dlouhé 1 minutu,

ale kol bývá zpravidla více. Minimální počet je 4, maximální počet kol je u světových

nebo kontinentálních titulů 12.

Příbuzné bojové sporty

Ostatní bojové sporty mají s boxem mnoho společného, některé dokonce

i označení box v názvu. Patří mezi ně například kickbox a thajský box (v originálu

Muaythai). Tyto sporty s boxem, někdy také označovaným jako „klasický box“,

spojují, kromě podobných metodických a tréninkových postupů, především stej−

né techniky úderů rukou.

Kickbox je uměle vytvořený styl, který vznikl v USA sjednocením boxerských tech−

nik rukou a techniky kopů z japonských systémů karate (shotokan, kyokushin,

goju−ryu). Původní základ technik úderů a kopů se postupem času ještě více obo−

hatil, což je pochopitelné, neboť mnoho bojovníků přechází mezi styly boje a po−

kouší se najít si pro sebe ten nejoptimálnější, nebo se chce uplatnit i v jiných

bojových sportech. Bojovníci si s sebou přinášejí už zažité techniky a návyky,

které se pak promítnou do stylu boje, což ovšem většinou dělá styl zajímavějším

a divácky atraktivnějším.

Kickbox se rozděluje do několika forem, kterými jsou light−, semi− a full− contact

a kickbox s lowkicky. V prvních třech formách jsou veškeré údery i kopy vedené

pouze na horní polovinu těla, tedy na oblast od pasu nahoru a označení určuje

povolenou sílu pro zasažení soupeře. Při light−contactu (v překladu lehký kontakt)

jsou údery vedeny pouze dotekově, při semi−contactu (poloviční kontakt) se po

každé úspěšné technice zastavuje boj a rozdělují se body a full−contact je boj

vedený plnou silou. Kickbox s lowkicky (nízké kopy) se odlišuje od těchto forem

použitím kopů vedených na stehna soupeře.

Muaythai, u nás zvaný jako thajský box, je oproti kickboxu klasické bojové umění

2600 let staré, pocházející z Thajského království. Častou otázkou laiků bývá:

v čem se odlišují kickbox a thajský box? Thajský box je oproti kickboxu obohacen

o používání technik kolen, úderů lokty a o boj v klinčích (vzájemné držení soupeřů).

Používané úderové techniky rukou i techniky kopů jsou v obou stylech stejné.

+

Několik slov pro laiky 16 17

Klinč je označení pro držení soupeře za tělo nebo hlavu. Toto vzájemné zaklesnutí

soupeřů je možné vidět i v utkáních boxu nebo kickboxu, kde pomáhá boxerům

krátce se vydýchat, ale pouze v Muaythai je povoleno klinčů využívat k boji. Při

klinčích se využívá k získání bodů v boji technik strhů, podmetů, kopů koleny a úderů

lokty. Další povolenou technikou v Muaythai je využití kopů kolenem, a to jak v práci

na střední vzdálenost, tak i v boji u těla (klinči). Kop kolenem je povolen na stehna

soupeře, trup (solar plexus, kraje žeber) i hlavu. Thajský box prováděný na nejvyšší

profesionální úrovni povoluje zasažení soupeře loktem a to do těla i hlavy.

Technické provedení kopů, které se používají v kickboxu a thajském boxu, se od

sebe navzájem neliší a od způsobu provedení kopů, používaných v jiných bojových

uměních (např. v karate, taekwon−do, wing−tsun), se odlišuje jen v detailech.

U většiny bojových umění je způsob provedení kopu zaměřen především na jeho

účelnost v boji. Například používání kopů na hlavu je v sebeobraně v běžném životě

prakticky nemožné, neboť předpokládá vysokou profesionalitu a flexibilitu, spoje−

nou s dostatečným zahřátím svalů a úponů, a v neposlední řadě i vhodný oděv.

Ovšem při soubojích v ringu jsou kopy na hlavu nejvíce bodovány a pro soupeře

mohou znamenat i KO (odpočítání).

Základní druhy kopů v kickboxu a v thajském boxu

V provedení technik kopů rozlišujeme 3 pásma určená k zasažení soupeře. Kopy dle

účelu techniky rozlišujeme na útočné a obranné, neboli zastavovací.

Nízkým pásmem je označována

oblast nohou. Nejčastěji použí−

vaným kopem na nízké pásmo je

low−kick (nízký kop), zasahující

vnější nebo vnitřní stranu stehen

soupeře (viz obr. 3). Někteří zápas−

níci používají i techniku stop−kicků

(zastavovacích kopů) na stehno

soupeře, a to ve chvíli, kdy soupeř

nakračuje do kopu. V Muaythai je

možné používat při práci v klinči

také kop kolenem na stehno sou−

peře nebo podmet, tedy podražení

stojné nohy.

Obr. 3 Low−kick

Středním pásmem je označována oblast břicha a boků. Nejvíce preferovaným

útočným kopem do oblasti boků je round−kick (obloukový kop). Tímto kopem boxeři

zasahují boky, přesněji kraj žeber (viz obr. 4). Push−kick (tlakový kop) je přímý kop

zasahující břicho soupeře, používá se k odsunutí soupeře do větší vzdálenosti, nebo

jako obranný stop kop na zastavení jeho útoku (viz obr. 5).

Obr. 4 Round−kick

Obr. 5 Push−kick

Několik slov pro laiky 18 19

Vysokým pásmem je hlava. Kop na hlavu se nazývá high−kick (vysoký kop), je to nej−

složitější kop, předpokládající technickou vyspělost boxera a dostatečný rozsah

pohybu v kyčlích, z toho důvodu je to i nejvíce bodově hodnocený kop (viz obr. 6).

Muaythai přineslo do bojových stylů trochu odlišnou techniku kruhových kopů, ve

srovnání s kopy v japonských systémech karate nebo v čínských bojových stylech.

V zásadě se provedení kopů dělí na silové a švihové. Silové kopy, které přineslo do

bojových sportů Muaythai, se provádějí s podporou kyčlí. Bojovník při kopu dovrací

do techniky bok, aby noha byla podporována co největší procentuální hmotností těla.

Při této technice se boxer otáčí na špičce stojné nohy, tělo rotuje ve směru úderu.

Naproti tomu švihové kopy využívají především rychlosti švihu nohy, kdy se koleno

zvedne do zamýšlené výšky kopu a poté došvihne holeň s nártem na cíl. Tento

kop umožňuje rychlé zopakování kopu bez zpětného položení nohy, ovšem nemá

tak drtivý dopad jako kop silový.

Když se podíváme blíže i na jiné bojové sporty, zjistíme, že ať už se nazývají

jakkoli a používají různé styly a techniky boje, v zásadě mají všechny jednu věc

společnou. Je to překonávání vlastního strachu v souboji. Vlastního strachu,

který je největším protivníkem každého bojovníka.

Obr. 6 High−kick

Strach, vítěz a poražený

Cus D ́amato (trenér mnoha mistrů světa, mj. i Mika Tysona): „Není rozdíl mezi hrdi−

nou a zbabělcem v tom, jak se cítí. Rozdíl je v tom, jak se staví ke skutečnostem.“

Pokud je zmiňován strach ve sportu, musíme si nejprve objasnit, co to je a jak

na sportovce působí. Strach je odpradávna jednou ze základních emocí. Je sub−

jektivní reakcí na subjektivní hodnocení při ohrožení jedince, nebo v oblasti

ohrožení jeho hodnot. U lidí i zvířat se projevuje strachovou reakcí, rozdílnou

podle typu ohrožení. Podle subjektivního posouzení reaguje jedinec na příčinu

strachu rozličným způsobem, od útěku až po útok. Vývojem člověka byl strach

transformován do poměrně pestré palety prožitků a ještě pestřejší škály reakcí.

Biologickým zkoumáním bylo zjištěno, že emoční důsledek zátěže vyvolává pro−

dukci hormonů, konkrétně při strachu se zvyšuje produkce adrenalinu. Strach je

chápan jako emoce astenická, tj. tlumící, zeslabující, pouze s výjimkou panické

obrany. Ovšem každý člověk v určité situaci reaguje jinak, a to podle povahy,

naučených reakcí a dále i podle momentálního vývoje situace.

Box je v této souvislosti sportem, při kterém je boj soutěžním projevem dvou je−

dinců. Veškeré emocionální prožitky by měly být směřovány k překonání soupeře,

samozřejmě v rámci daných pravidel. Emoce, které boxeři prožívají při souboji

v ringu, jsou zcela přirozenou odezvou, podmíněnou genovou výbavou a naučenými

reakcemi. V boxu, jako ucelené sportovní přípravě, jsou veškeré emoce účelově

upravovány a usměrňovány k nejlepšímu využití v boji. Celým tréninkovým proce−

sem, a zvláště pak psychologickou přípravou, se sportovec učí ovládání svých

emocí, buduje si sebedůvěru, získává cenné zkušenosti do života. V množství

běžných denních situací dokáže potom lépe reagovat a na základě získaných

dovedností se může lépe uplatnit. Nejrůznější metody pro zvládání strachových

reakcí budou blíže popsány v části věnované přímo psychologické přípravě.

Boxem a boxerskou přípravou se jedinci učí, že strachem a obavami nikdy nic

nezískají, že mají se svým strachem bojovat, nebo se s ním vyrovnat, učí se psy−

chické odolnosti. Sportovec je vychováván k odvaze postavit se svému strachu

čelem a nevzdávat se bez boje. Získává určité návody na duševní hygienu

a asertivitu, které pak může využít v denním životě. Není pravdou, že jedinci,

věnující se bojovým sportům, jsou agresivnější než zbytek populace a že agre−

sivitu uplatňují i v civilním životě. Naopak, nevyhledávají agresivní jednání, neboť

svou agresivitu ventilují při sportu. Skuteční sportovci jsou velmi klidní a vyrov−

naní a načerpané dovednosti využívají jen v krajních případech.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist