načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Bouřlivé duny - Petr Vyhlídka

Bouřlivé duny
-10%
sleva

Elektronická kniha: Bouřlivé duny
Autor:

Šarkon je zapadlá pouštní planeta, kde si v klidu lebedí několik desítek vojáků ve vojenských depozitních skladech. Až jednoho dne obdrží zásilku, která je uložení poněkud ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  29 Kč 26
+
-
0,9
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Petr Vyhlídka
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 130
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Šarkon je zapadlá pouštní planeta, kde si v klidu lebedí několik desítek vojáků ve vojenských depozitních skladech. Až jednoho dne obdrží zásilku, která je uložení poněkud nevhodná. A která se ani sama uložit nechce, právě naopak...

Zařazeno v kategoriích
Petr Vyhlídka - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Petr Vyhlídka

BOUŘLIVÉ DUNY

www.fext.cz

2014


copyright © Petr Vyhlídka, 2013

cover © Luca Oleastri | Dreamstime.com


Bouřlivé duny 4

1.

Čas 22:00, servisní stanice Střední Jih. Teplota mimo stanici mínus dva existenční stupně. Uvnitř stanice osmnáct nad nulou. Kromě joulů se v ní nachází rytmistr Bleyk a technický seržant Harfová. Atmosféra eroticky neutrální. Mnohem důvěrnější ovzduší panuje v hmyzí kolonii, usídlené v záhybech vlajky Císařské technické flotily, visící na zdi. Písek, pronikající i přes důmyslné filtry, vzal už dávno iluze o pravidelném a pořádném úklidu.

Na pořadu dne není žádná plánovaná údržba (jednou měsíčně poslat partu miniaturních robotů do všech automatických základen v okruhu dvou tisíc kilometrů, aby přinesli skřípající, písku plná těla svých druhů, jež pak Bleyk po večerech rozebíral, čistil a promazával), žádný kontrolní den (jednou za čtvrt roku oficiální návštěva velitele planety polního plukovníka Belopola, ani žádné cvičení (jehož provedení spočívá především ve s nebývalou fantazií vyplňovaných hlášeních).

Nehrozí mimořádka, tady takové věci poslušně čekají až do rána, protože i čas má na Šarkonu čas.

Neúprosná denní rutina klopýtá do cílové rovinky a začíná zrychlovat, protože před půlnocí se tu odehrávají nejdramatičtější divy dne: opatrně dávkované potěšení u některého z nekonečných seriálů, jichž by v každé zásobovací misi měla dorazit plná bedna a která se víceméně pravidelně někam zatoulá, takže o to, co na Šarkon skutečně přijde, se planetární posádka musí poctivě podělit. Stanice Střední Jih při poslední výměně získala čerstvou, pouhé dva roky starou ságu o šesti stech padesáti dílech, takže si mohou dopřávat tři denně, než přijdou k poslednímu a zjistí, že konec si prozíravě jako výhodný artikl směnného obchodu nechal zásobovací důstojník.

Bouřlivé duny 5

Děj na letité, mnohokrát repasované a nepatrně vylepšené videosestavě se právě chystá obrátit vzhůru nohama, protože scénáristy tehdy namíchla hlavní představitelka tím, že sidovolila veřejně nepatrně kritizovat jejich invenci, takže jí připravili několik na první pohled limonádově šokujících, sladkobolně dějotvorných scén, které následně vyústily (aniž si to seriálová star uvědomila, a aniž ji na to režisér, který si toho sice všiml, ale producenti ne, pročež mu to bylo jedno, upozornil) do situace, která z hlavní hrdinky udělala absolutní krávu. Bleyk, ani Harfová to zatím netuší, dá se však – díky cynismu nižším důstojníkům vlastnímu – předpokládat, že pomstu pochopí dokonale a tato bude pro ně představovat nejlepší místo zaposledních devětadevadesát epizod od části, kde si na dvanáct minut hlavní mužští hrdinové při natáčení prohodili omylem scénáře a vyděšené diváctvo poloviny Galaxie sledovalo a nechápalo tu náhlou změnu povah a cílů.

Poslušna podprahové reklamy, zvedá se právě Harfová, aby uvařila dva škopíky laciného kafe. Nemůže se pochopitelně zbavit ošklivého pocitu, že piksla má na sobě špatné nápisy, takže jim nápoj rozhodně nebude chutnat, ale káva je káva, a špatně se nahrazuje substitucí. Rytmistr nepatrně zvyšuje hlasitost, aby – podle něho zajímavá, podle seržantky (vhodné místo pro reklamu, určenou ženám) nudná, pasáž kolegyni neunikla.

A právě v tuto chvíli už má vesmír dost přetáčení nekonečné smyčky šarkonské existence a přetrhává ji rázným řinčením, vycházejícím z kontrolního pultu, a vysílaným na různých frekvencích tak, aby bezpečně probralo osádku z jakékoliv činnosti včetně sexu.

Bouřlivé duny 6

Který tu, jak už bylo řečeno, provozují už jen brouci vzáhybech vlajky Císařské technické flotily.

CRRRR-BZZZZZTTT-CRRRRRRR.

2.

... ... ... SSSSSSSSSS. BLEP PÍP PÍP.

Plyn, který v hustém obalu obklopil někdejší vesmírné těleso, se konečně dostal dovnitř. Fo černočerné tmy zazněl první zvuk.

ZZZZZZZZZZZT. PRÁSK BUCH BÍP TSSSSK.

Kakofonie zvuků.

To, že je ve vzduchoprázdnu není slyšet, neznamená, ženeexistují. Jsou tam. Jen čekají na svou příležitost.

Obrovská masa nákladního korábu se rozkročila na mohutných přistávacích vzpěrách přes polovinu vykázanépřistávací plochy. Zvířila prach a sežehla ho zbytkovým žárem z trysek přistávacích motorů. Sekundu po uplynutí předepsané bezpečnostní přestávky cvakly zámky a čtveřice nákladových vrat se v dokonalém načasování začala simultánně otevírat. Sotva se ozval tupý úder, prozrazující, že se čtyři můstky dotkly země, zaplnil blízké okolí rachot spouštěných vykládacích jeřábů. Automaticky inicializované programy začaly plnit příkazy, jeden za druhým, přesně dle algoritmů.

Přírodní světlo, byť poněkud zvláštního druhu, podmíněného diktátem jedné strany, zvolené monotónním prostředím,zvědavě nahlédlo za práh a nejistě se zastavilo.

Vstříc mu vyšla krátká chvíle ticha, následovaná strojově pravidelným zvukem.

Bylo to tady.

Bouřlivé duny 7

3.

„Už jdu, zatraceně.“

Bleyk se s heknutím zvedl z křesla, které si oddechlo otřepaně biologickým zvukem, jež už několik let neměl nikdo chuť komentovat. Špičkou levé boty zachytil o napájecí kabel přenosného servisního centra, které odpoledne zapomnělodpojit, zaklel, zamával rukama a málem sestřelil památeční hrnek na kafe s logem osmé legie, který měl na sběratelském trhu v Neoze cenu kolem patnácti, dvaceti tisíc. O čemž Bleyk věděl a což ho hnětlo, protože tady neměl nejmenší šanci ten kus keramiky zpeněžit.

Vztekle praštil do gumového knoflíku konzole, jížkonstruovali zkušení praktici, dobře vědoucí, že většina hovorů přichází ve chvíli, kdy je nejen nečekáte, ale hlavněnepotřebujete, takže tlačítko příjmu to schytá jako první.

„Střední jih, rytmistr Bleyk. Co se děje?“

Harfová, stojící u vařiče, se ani neohlédla. Jen podvědomě pohlédla na studené světlo časoměru, svítící ze stěny vedle police s krabicí původně sladkých sušenek, jimž pouštní prach vnutil větší než obvyklou dávku soli.

Kdo, paníbohová, a co může v tuhle hodinu chtít? Možná, že na Jihovýchodě rozjeli neplánovaný mejdan, mají tamhydroonii a dokážou vypálit alkohol i z uschlých kořínků. Že by práce? Radarová základna to nebude, už před časem sama upravila bezpečnostní program tak, aby hlásil chyby jen ráno a v podvečer. Solární farma v noci pochopitelně spí. Nebo se někdo na druhé polokouli nudí a neuvědomuje si, že tady je noc.

Možná nějaká Bleykova ctitelka, třeba ta nakrátko střižená praporčice z plukovníkova týmu, minule při inspekci po něm házela očkem (asi je poslední chlap na planetě, s kterým se ještě nevyspala) a teď to zkouší, protože si myslí, že Harfová je už v limbu. Jako by snad na tom záleželo.

Bouřlivé duny 8

Otočila se a zkusila rentgenovým zrakem provrtat rytmistrova shrbená záda. Tiše naslouchal, ševelení z malého reproduktoru taky nebylo rozumět.

„Copak, bude mejdan?“ zeptala se, když se Bleyk narovnal, „Nebo jen nějaká soukromá seance?“

Chtěla dodat ještě něco peprnějšího, ale rytmistr se k nípomalu otočil a když Harpová uviděla jeho bledou tvář, další jízlivá poznámka jí uvízla v hrdle.

„Stalo se něco?“ zeptala se nejistým polohlasem.

Řekl jí to.

4.

V poušti se čas měří na Zima, Ráno, Snesitelně, Peklo, Smrt a Večer. Delší časové úseky postrádají smysl, když přežijete jednu rundu, nastává doba další. A do nekonečna. Nebo do okamžiku, kdy jednotvárná šedožlutá pláň žbluňkne do nesmírně slaných vod Tamtoho moře. Tamto moře obklopuje písečné pláně z devětadevadesáti procent, zbývající část tvoří úzký pralesní pruh, zasahující téměř do středu kontinentu, pročež z orbitální dráhy vypadá Šarkon jako delší dobunakrojený grapefruit, skladovaný v horní poličce spíže, kam bez stoličky nikdo nedosáhne.

Velitelství – skupina prefabrikovaných domků, mobilní základna, vyřazená od prvosledových útvarů pro zastaralost, velký skleník, jehož pískem odřenými skly pronikal dovnitř jen nažloutlý polojas, šedivý osmistěn důstojnického klubu avenkovní bazén, až po okraj plný písku – právě vstupovalo do fáze, v níž obvykle upadalo do kataleptického spánku předvečerní agónie. Plukovník Belopole, jenž měl celou planetu na povel, se chystal rozvalit v křesle, strategicky umístěném mezi dvěma stolními větráky, s polofunkčním roštem klimatizace za zády. Přečkat v něm dvě tři hodiny do

Bouřlivé duny 9

západu slunce a v krátkém čase, než poušť a vzduch nad ní

vychladnou, si dát pár setů nenáročné míčové hry, kterou se

kdysi dávno naučil na Soanaduru, a s níž teď otravoval celý

svůj štáb. Víceméně úspěšně, na druhém místě posádkového

žebříčku panovaly kruté boje (o to složitější, že bylo třeba

hlídat bodový stav, aby nedosáhl plukovníkova zlata).

Dnes pošlu Otrouba minimálně o dvě příčky níž, představoval si plukovník spokojeně. A do tří týdnů je na až dně.

Kapitán Otroub, zastávající funkci Belopolova zástupce, byl snadný cíl. Vyšší muž s poctivě udržovanou atletickoupostavou, se semišovým sestřihem tmavohnědých vlasů na oválné lebce. Byl by z něho ideální důstojník a on sám se jím cítil být, jenže k ideálu mu přece jen něco chybělo. Nebyla to důvěra ve vojenské řády, ani úcta k subordinaci, tím vším oplýval v míře až přehnané. Otroubovy problémy byly tělesné, nedokázal dobře koordinovat pohyby končetin. Ano, zvládl kontrolovat kompletní příbor plus sklenici vína a obracení stránek v knize u oběda, uměl si poradit s kvalitně napastovanou podlahou, ale jakmile se chystal zasalutovat nebo předvést několik pořadových kroků, byl vedle. Proto skončil na Šarkonu, což mu na sebevědomí rozhodně nepřidalo. Přesto se snažil.

Což plukovníkovi na jedné straně lezlo krkem, na druhé si musel přiznat, že pohled na někoho, kdo se snaží dodržovat předpisy upřímně a bez vedlejších úmyslů, dodává tomuto umístění aspoň náznak řádu a smyslu.

Což bychom potřebovali, povzdechl si. Aspoň trochu opravdového smyslu. Vzápětí na to se ta pohodlnější adominantní část jeho mysli zděsila.

Jen to ne. Jen žádné změny. Vždycky – a říkejte si co chcete, argumentujte statistikou a předpovědmi, vždycky je to změna k horšímu. A navíc, v mém věku, už má jeden právo na určitou dávku klidu a jednotvárnosti. Pořádná dávka nudy dokáže člověku spravit náladu. Na druhou stranu nějaké to drobné vyrušení...

Bouřlivé duny 10

Belopole rád pokoušel osud opatrně hříšnými myšlenkami. A pokaždé, když mu Osud vyšel malým krůčkem vstříc, se zděšeně zakopal na pozicích a stokrát opakoval mantru Nechci změnu ani se slevou, protože pokaždé a bez výjimky opravdu přinesla změna nepříjemnosti. Větší či menší, ale vždycky tam nějaké byly.

V lidské povaze je ovšem zakódována nespokojenost, a tak si plukovník i v tuhle báječně nudnou chvíli pomyslel: To je ale otrava, kdyby se...

A ono se rozsvítilo světýlko dálkového vysílače, protože věci mají tendenci podřizovat se příběhu. Zvláště pak, je-li taková reakce očekávána. Smutně zablikalo – v místních podmínkách a poměrech i poplašné signály ztrácely na frekvenci i síle. Svítilo přesně tak dlouho, aby si člověk pomyslel: Byla to náhoda, nebo se mi to jen zdálo, pak zhaslo. Po chvíli se přihlásilo znovu a bylo konečně vzato na milost a na vědomí. Plukovník pokynul svému pobočníku, jehož žárovka vytrhla z polospánku, podřízený hovor zvedl. Několik dlouhých sekund prožil plukovník v rodícím se malém strachu, k jehož cílům patřila rychlá přeměna v děsivou hrůzu, než se pobočník Latty, lehkomyslná a trochu cynická akvizice od palácové gardy, jehož na Šarkon poslali pravděpodobně za trest, narovnal.

„Posílají nám materiál, pane.“

„Teď?“ podivil se plukovník. Očekávaná odpověď zněla: Ne, až příští týden v pondělí dopoledne, jenže namísto standardní reakce se dočkal vyděšeného vypísknutí.

„ano. Totiž Ano, pane. Právě teď.“

„Já to vyřídím,“ nabídl se ode dveří Otroub. Plukovník tuto jeho vlastnost – objevit se právě ve chvíli, kdy bylo zapotřebí na někoho hodit otravnou úředničinu – miloval.

„Ono je to opravdu TEĎ!“ vyjekl kapitán, sotva se jeho zrak střetl s prvním údajem, který v textové podobě provázel – a předcházel – akustické spojení. Hlasovou i video

Bouřlivé duny 11

komunikací se obvykle ani jedna ze stran nezatěžovala,

tentokrát Otroub kromě lapání po dechu také zalapal po táhlu

potenciometru, které si hovělo v poloze HLASITOST 0. Nedosáhl

na něj, protože mu začal překážet plukovník, jehož podivné

chování podřízených zvedlo z křesla.

„A k tomu všemu ještě tohle? Neměli jsme dostat spíš něco jiného?“

Otroub si rychle stáhl záznamy do svého jako vždy perfektně nablýskaného tabletu a usilovně v nich listoval.

„Nic jiného tu nemám.“

Vrásky plukovníkova čela zabouřily náhlým vlnobitím.

„Tohle bude nejspíš běžná chyba vojenské byrokracie, Otroube,“ řekl, když se uklidnilo. „Při inventurách si tovezmou zpátky.“

„Možná,“ řekl zamyšleně kapitán. Obsah nenadálé zásilky ho neděsil, přece jen tu nebyl jen pár dní.

„Chybí mi tu detailní rozpis zásilky a inventurní seznamy,“ prohlásil přísně. „Takhle to nemůžeme převzít, pane.“

Ale převezmeme, řekl si v duchu, stejně jako pokaždé, když nám sem pošlou nějaký takovýhle šrot. I když tentokrát to je... opravdu divné.

Znovu přelétl seznam.

Depozitní sklady na Šarkonu sloužily – jako všechny takové – k uložení mobilizačních zásob. Zbraní a výbavy pro rekruty. Techniky, kterou bude v případném válečném konfliktu zapotřebí, ale jejichž provoz by byl ve dnech klidu zbytečný a zbytečně nákladný. Ačkoliv by jeden neřekl, nic opravdu nepotřebného a nepoužitelného se tu neukládalo. Jistě, stává se to, a občas se popletou zásilky, to už tak chodí. Jenže tahle zásilka je přece jen za hranou. To by se museli v plánování hodně namazat.

Otroub nadřazeně zavrtěl hlavou.

A pak si, nutno říci jako jediný, koho to vůbec napadlo, také přečetl první část průvodního listu.

Bouřlivé duny 12

5.

Planeta Sedmimoří, 5. otočka místní rotace. Podmořská pevnost Midwader, hlavní admirálský můstek.

„Pane!“

„Pane?“

„Dle rozkazu, pane.“

Bílé námořnické uniformy ze samožehlící a samočistící látky cvakly podpatky naleštěných černých bot. Důstojníci sivyměnili sérii předepsaných pozdravů a hlášení, předpisovými pohyby si předali složky s rozkazy. Díky známé mariňácké konzervativnosti byly i po mnoha staletích stále hmotně papírové, byť se za tu dobu materiál těch bílých listů obdélníkového tvaru dalece vzdálil rostlinnému původu.

„Hlásím přistání konvoje XN 153. Proběhlo podle zadaných parametrů.“

„Hlášení přijímám!“

Cvak, předpisové odzdravení, cvak a otočka.

„Manévry, Karle?“

„Co jinýho. Na koho vsadíš?“

„Na červený.“

„Jako minule?“

„Teď určitě vyhrajou...“

Jedna bílá uniforma náhle strnula v pozici Někde-to-tu-jenapsáno, zatímco druhá na ni zvědavě hleděla. Vrazil prstdorostřed předaného rozkazu, jel pomalu prstem po řádku, až si začal pomáhat i neslyšným předčítáním.

„Karle?“

„Vsadili jsme se, viď?“ pípl nejistě tázaný.

„Jo? No tak jo,“ souhlasila druhá strana, aby jí vzápětí došlo, že první strana musí mít ke změně chování nějaký důvod.

Bouřlivé duny 13

„Skvěle. Takže na červený. A teď mě okamžitě spoj sadmirálem. HNED!“

6.

Rytmistr s hrůzou hleděl dalekohledem na pozvolna sesnášející kontejnery.

Byly obrovské. Přebíral už leccos, včetně osmdesáti tun ovocných jadérek. Ale tohle vypadalo na něco mnohem většího. Nejen rozměry.

Plukovník byl jako obvykle skoupý na slovo. Mimo tento běžný fakt na něm Bleyk vypozoroval nejistotu. Jako by se velící důstojník chystal hodit se marod, protože ve vzduchu visí revize z generálního štábu. I to, že na Střední jih volal osobně, o čemsi vypovídalo.

Přijímáme zásilku z Centralu. Třetina jde k vám, složí se sama na určených souřadnicích. Nevím, co to je, na dokumentech je signatura TAJNÉ. Buď provádějí generální úklid, nebo uklízejí černé přebytky před generálním úklidem.Připravte se na... prostě se připravte. Nejspíš o nic nepůjde, ale znáte to, jistota.

První z kontejnerů se dotkl země a zvířil prach.

Nejspíš o nic nepůjde... Houby houbičky, Belopole ví, o co jde, v papírech, které s těmi obludnými krabicemi přišly, to určitě uvedeno bylo. Jenom tomu náš dobrý velitel prostěnechce uvěřit.

Tak počkáme, až se to složí, a mrkneme se. A hele – nemusíme ani shánět kódy od zámků a pečetí, to jsou samovykládací kontejnery. Až sebou hezky praští do písku, otevřou se a vysypou. To by mě zajímalo, co budu podepisovat, jsou to pěkně velké škatule a...

„Tak už máme první dole,“ ohlásil za svá záda, kde tušil Harfovou. Zaskřípění Škrrk škrk cvak mu prozadilo, že se

Bouřlivé duny 14

opřela levým loktem o obrubu panelu s terminálem aovládáním filtrů a klimatizace. Klepnutí, zakončené lehkýmmlasknutím pak oznámilo, že stiskla klávesu R.

Už jsem tu opravdu hodně dlouho, uvědomil si. Znovu přitiskl oči k dalekohledu.

Zatímco se pod kontejnerem usazoval prach, jeho stěny se rozevíraly jako obří okvětní plátky přísně geometrické květiny. Zlomily se ve třetině výšky a složily se k dalším pantům, aby plocha, kterou na zemi zaberou byla co nejmenší. Na rozdíl od filmového světa, v němž se dokáže stometrové rameno jeřábu otočit o sto osmdesát stupňů během několikasekundového záběru, a nezdeformuje nosnou konstrukci, trvalo otevírání dlouhé minuty. Odhalovalo přitom obsah, který Bleyk nedokázal identifikovat, snad jen tak, že jde nejspíš o neúhlednou a neuspořádanou hromadu věcí.

Hezky nakládku odflákli.

Nebo ne? Zvedl hlavu od dalekohledu. Nevěřícně si protřel oči. Vrátil se k okulárům.

Už věděl, proč náklad nepoznával. Podvědomí ho odmítalo jen tak bez ověření zařadit do místních souřadnic.

„Co to má být?“ zeptal se, spíš sám sebe, ale Harfová, která ho zaslechla, mu odrecitovala několik dlouhých čísel.

„Víš, co stojí v písku?“ zeptal se.

Další čísla.

„Loď!“ hlesl.

Harfová zvedla oči od obrazovky terminálu.

„A co má být? Měli k nám vesmírem nakráčet pěšky?“

„Vykašli se na grafy a na papíry. Oni opravdu vykládají lodě. Vlny, ptáci za zádí, rum a tak.“

„Byls venku na sluníčku?“ zeptala se. Přehrála etudupohledů a gest, jakou míváme v záloze pro neodbytnou dětskou fantazii, nezviklatelnou ani podrobným vysvětlením fyzikálních zákonů, podle nichž se ta váza skutečně nemohla pohnout sama, a spadnout na zem teprve ne, přičemž bubák nepřichází

Bouřlivé duny 15

v úvahu a osvobození od trestu měsíčního utírání nádobí za

porušení zákazu vstávání z postele už ani náhodou. A převzala

dalekohled.

„Paníbohová,“ vzdychla.

Bleyk si vítězně odfrkl. Neboť v obřím kontejneru byla skutečná námořní loď. Dobře sto metrů dlouhý štíhlý křižník s ošklivě krátkými a tlustými hlavněmi paprskometů, bateriemi torpédometů a lesem antén. Ostrá příď čarovala představy zpěněné vody, vítr ve tváři a sůl na rtech.

Ale stála v písku.

Bleyk se otřásl záchvatem náhlé zimnice.

Zkušené kosti vyřvávaly slovo, jehož předškolní varianta zní Průšvih.

Bouřlivé duny 16

7.

Planeta Sedmimoří, 5. otočka místní rotace.

„Generál Mistikak. Pouštní pěchota, 123. armáda.“

„Ne!“

„Ano.“

„Generále,“ Admirál naklonil hlavu mírně na stranu, což znamenalo, že informace, která mu právě prochází hlavou, se z nějakých důvodů nemůže dostat ven.

Naštěstí si rychle prorazila zkratku.

„Co tady, u všech všudy, děláte?“

Hvězdy a komety na výložkách se zablýskly a plech řádky vyznamenání o sebe třeskl, jak generál postoupil dvěma ráznými kroky přímo pod mihotavý svit lustru.

„Podle rozkazu generálního štábu byla moje jednotka převelena k cvičné operaci Prachová vlna. Očekávám, že mým vojákům přidělíte místa na ubikacích, protože v tomto terénu nemůžeme rozbít polní ležení.“

Admirál, naslouchající úsečnému hlášení jemu naprostoneznámého důstojníka, mrkl nenápadně na svou pravou ruku. A potom i na pravou ruku přeneseně, čili na pobočníka, který stál vedle něho a sledoval generála se stejně nechápavým výrazem.

Ten se k členům své suity otočil zcela nepokrytě, byťpředisově pořadovým pohybem. Z mimiky tuhých zad se nedalo vyčíst nic, úsečné rozkazy – pokud byly zamýšleny tak, jak zazněly – posílaly do útrob Midwaderu stovky vojáků, kteří se rozloží na všech možných i nemožných místech a zasviní sterilně čisté chodby a pečlivě zametená skladiště.

Námořnictvo si na vzhled potrpělo. Zvláště pak admirál.

A vyžerou nám kantýnu, dodal v duchu, když částečně vytřásl z hlavy představu špinavých pěšáků.

Bouřlivé duny 17

„Pojďte sem,“ kývl na pobočníka. Bafl ho za rukáv a odtáhl do rohu, kde mu v částečném krytu velkého vodomilnéhokaktusu strčil rty málem do středního ucha, jak se snažil, aby ten zatracený bigoš nic nezaslechl. To by ještě chybělo, aby suchozemské krysy dávaly k lepšímu historku o mariňácích, co nevědí která bije.

„Kde se tady vzali?“

„Nevím, pane. Přilétli po vlastní ose. Tedy – chci říct,použili vlastních invazních plavidel. A starších, ale platných kódů. Proč jsem tohle řekl?“

„Že by televize? Já myslím – proč jsou tady,“ zeptal seadmirál.

„Podle Lovecovy teorie jsoucna proto, protože nejsou jinde, ani na cestě z jinde právě sem,“ řekl pobočník. Velitel základny pokýval souhlasně hlavou.

„Moje teorie cestovní mapy ovšem definuje jejich přítomnost jako následek změn v bodu B, k nimž došlo, zatímco subjekt opustil bod A a nachází se mezi.“

„K jakým změnám?“ podivil se admirál. Napadlo ho, žepodřízený se sklony k vytváření jakýchsi filozofických modelů nebude tím pravým ořechovým pro případ válečného konfliktu, ale pobočník si to naštěstí uvědomil také. Pud sebezáchovy ho přiměl pokračovat srozumitelněji.

„Chci říct, že mají špatně papíry.“

„No sláva,“ oddychl si nadřízený. „Takže je to jejichproblém.“

„Ne tak docela. Když odlétali ze své základny, tak je měli dobře.“

„Ale jak se to mohlo stát?“

Pobočník si odkašlal.

„V rámci utajení jsme totiž přejmenovali planety, pane.“

„No a? To přece nemá co dělat s tím pěšákem? Nebo ano?“

„Víte, pane, bylo to v rámci utajení,“ zdůraznil pobočník, „takže ten rozkaz byl taky tajný.“

Bouřlivé duny 18

Na okamžik zavládlo v místnosti neutrální ticho, jak se všechny mysli sklonily v pokorné úctě před dokonalounevyzpytatelností armádního úřednického šimla. Krátkou modlitbu odevzdání zakončilo obligátní otočení očí v sloup.

„Co s nimi budeme dělat?“ zeptal se pak pobočník.

„Pošleme je pryč, co jiného.“

„My jsme ale čekali cvičení, pane. Mělo k němu dojít někdy v téhle době, vzpomínáte? Podle ročního rozpisu operací.“

„Jistě. Budeme je učit plavat?“ zeptal se admirál jízlivě.

„To nevím, pane. Možná to všichni umějí. Jen chci říci, že pokud jsou tady oni, pak se někam ztratila šestá flotila.“

Pobočníkův hlas spadl na konci věty do zděšeného šepotu. Admirál chtěl prohodil něco optimistického, aby podřízeného vytáhl z bažiny beznaděje, ale než stačil otevřít ústa, našlo si označení citovaného útvaru tu správnou vysvětlivku pod čarou.

„Šestá flotila? Ta šestá flotila?“

Pobočník kývl.

„Vždyť to ani nemůžeme oznámit. Nesmíme se o ní vůbec zmiňovat, natož ji uvádět v hlášení.“

Admirálova pleť převzala barvu jeho uniformy.

Šestá flotila.

Měla by být tedy tady, a není, a to znamená, že o ni přišel právě on.

Nakonec se ale přece jen usmál.

Do služebních záznamů mu tu ztrátu kvůli utajení zapsat nemůžou.

Bouřlivé duny 19

8.

„Jako vtip je to špatné,“ prohlásil plukovník, „Jako přehmat ve štábu víceméně běžné. V důsledku se tím nemusíme nijak hluboce zaobírat, neboť tak jako tak nám zůstane pitomépapírování a nejdůležitější bude přijít na to, který formulář senejméně podobá požadovanému.“

Řeč, vedená otcovským tónem, mířila především doOtroubových uší, neboť kapitán se jako vždy snažil řídit řády a předpisy. Vyplňování přejímacích listů, hlášení a prohlášení, reklamačních formulářů, ranních rozkazů, rozdělovníků i podpisových archů, výkazů, rozpisů, změnových dokladů, či inventurních soupisů k nim patřilo. Ovšem jejich iracionální, místy až metafyzické popírání sama sebe dokázalo narušit i jinak nenarušitelnou celistvost důstojníkovy profesionální fasády, pročež klapnutí jeho podpatků neznělo tentokrát nijak jásavě, a navíc ani nevznesl žádný doplňující dotaz.

Námořní cvičení na planetě plné písku, pchá.

Kdyby aspoň přistáli na pobřeží nezajímavého planetárního Tamtoho oceánu, možná by mohli trochu smočit kýly a kormidla.

Plukovník Belopole se ponuře uchechtl.

„V nejhorším přes ty loďky hodíme protiprachová silová pole, ať se neušpiní, než si je zase zabalí,“ řekl a myslel, že jde o poslední důležité rozhodnutí tohoto dne. Trochu ho mrzelo, že o probíhajícím vylodění dostal pouze strohou technickou informaci, a že mu nevěnoval pozornost žádný vyšší důstojník ze štábu hypotetického protivníka.

Ačkoliv je možné, že zatím ještě nedorazili. Nejdřív náklad, potom čas na oddech a uspořádání jednotek... Plukovníkanaadla hříšná myšlenka, že by snad cvičení – ať už jakékoliv zbraně – mělo vypadat pokud možno nejskutečněji, ale roky,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist