načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Botanické pesticidy - Roman Pavela

Botanické pesticidy
-6%
sleva

Kniha: Botanické pesticidy
Autor: Roman Pavela

Kniha přináší podrobný přehled problematiky použití botanických pesticidů v ochraně rostlin. Obsaženy jsou podrobné návody na výrobu extraktů a možnosti jejich použití. Kniha je ... (celý popis)
207
Kniha teď bohužel není dostupná.


»hlídat dostupnost

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Kurent
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2011
Počet stran: 128
Rozměr: 229x149
Úprava: ilustrace (některé barevné)
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
Vazba: brožovaná
Nakladatelské údaje: České Budějovice, Kurent, 2011
EAN: 9788087111260
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha přináší podrobný přehled problematiky použití botanických pesticidů v ochraně rostlin. Obsaženy jsou podrobné návody na výrobu extraktů a možnosti jejich použití. Kniha je doplněna barevnou přílohou názorně zobrazující zdrojové rostliny a projevy na ošetřovaných rostlinách.

Předmětná hesla
Biologická ochrana rostlin
biopesticidy
rostlinné insekticidy
Související tituly dle názvu:
Ke knize "Botanické pesticidy" doporučujeme také:
 (e-book)
Rostlinné insekticidy -- Hubíme hmyz bez chemie Rostlinné insekticidy
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2

Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5

1. Historie ochrany rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

2. Rozdělení botanických pesticidů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

2.1. Botanické pesticidy první generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

2.1.1. Pyretrum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

2.1.2. Nikotin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

2.1.3. Rotenon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

2.1.4. Ryanodine . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2.1.5. Veratrin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

2.1.6. Quassin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

2.1.7. Rostlinné oleje a mýdla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 2.2. Botanické pesticidy druhé generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

2.2.1. Azadirachta indica Juss. (Meliaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

2.2.2. Pongamia pinnata (L.) Pierre (Fabaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

2.2.3. Calceolaria andina L. (Scrophulariaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

2.2.4. Reynoutria sp. (Polygonaceae) - křídlatky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

2.2.5. Sophora fl avescens Ait. (Fabaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

2.2.6. Sapindus sp. (Sapindaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

2.2.7. Aromatické rostliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

2.2.7.1. Allium sativum L. (Alliaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

2.2.7.2. Cy mb o p o g o n sp. (Poaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

2.3. Botanické pesticidy třetí generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

3. Další příklady rostlin a jejich možnosti potencionálního využití v ochraně . . . . . . . . . . 43

3.1. Acer spp. (Aceraceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 3.2. Acorus calamus L. (Araceae) - puškvorec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 3.3. Ajuga spp. (Lamiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .45 3.4. Amorpha spp. (Fabaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 3.5. Angelica archangelica L. (Apiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 3.6. Berberis spp. (Berberidaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 3.7. Capsicum annum L.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 3.8. Carum carvi L. (Apiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 3.9. Chenopodium spp. (Chenopodiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 3.10. Citrus spp. (Rutaceae). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 3.11. Decalepis hamiltonii Wight. et Arn. (Asclepiadaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 3.12. Hyptis suaveolens (L.) Poit. (Lamiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 3.13. Lantana camara L. (Verbenaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 3.14. Leuzea carthamoides (Willd.) DC. (Asteraceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

OBSAH


3

3.15. Lythrum salicaria L. (Ly tharaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 3.16. Macleaya cordata (Willd.) R. Br (Papaveraceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 3.17. Madhuca indica J.F. Gmel (Sapindaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 3.18. Mammea sp. (Clusiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 3.19. Medicago sativa L. (Fabaceae). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 3.20. Mentha sp. (Lamiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 3.21. Momordica charantia L. (Cucurbitaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 3.22. Pimenta offi cinalis Lindl. (Myrtaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 3.23. Piper nigrum L. (Piperaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 3.24. Potentilla fruticosa L. (Rosaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 3.25. Ruta graveolens L. (Rutaceae) - routa vonná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 3.26. Salix spp. (Salicaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .70 3.27. Tanacetum vulgare L. (Asteraceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 3.28. Tripterygium wilifodrii Hook. (Celastraceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 3.29. Verbascum spp. (Scrophulariaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

4. Možnosti přípravy domácích přípravků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

4.1. Sběr rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 4.2. Příprava domácích botanických pesticidů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

4.2.1. Rostlinné extrakty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

4.2.2. Příprava kvasných vodných výluhů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

4.2.3. Odvar z rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

4.2.4. Nálev z rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

4.2.5. Moření osiva a sadby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 4.3. Středoevropské rostlinné pesticidy a pomocné látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

4.3.1. Příprava a použití výluhů k posílení zdravotního stavu, lepšímu růstu a kvetení rostlin. . 79

4.3.2. Příprava a použití výluhů k prevenci a ochraně před chorobami a škůdci . . . . . . . . . . 81 4.4. Vybrané receptury ze světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 4.5. Další tradiční přípravky na bázi přírodních látek minerálního a živočišného původu . . . . 93 4.6. Desatero rad společných pro použití podomácku vyrobených extraktů . . . . . . . . . . . . . . . . 95 4.7. Výhody a nevýhody botanických pesticidů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

5. Výzkum a vývoj nových botanických pesticidů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

5.1. Sekundární metabolity perspektivní pro vývoj nových rostlinných insekticidů . . . . . . . . . . 98 5.2. Způsob hodnocení biologické účinnosti látek rostlinného původu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .109

6. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

7. Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113


10

2. Rozdělení botanických pesticidů

Pokud bychom chtěli nějakým způsobem roz

dělit a tak zpřehlednit dnes používané bota

nické pesticidy, pak bychom je mohli rozdělit

do tří základních skupin:

1. Botanické pesticidy první generace - v této

skupině nalezneme komerčně vyráběné

botanické pesticidy (především neselektiv

ní insekticidy), které byly používané po sta

letí a mají své kořeny zasahující hluboko

do historie. My si je postupně téměř všech

ny představíme v následující kapitole.

2. Botanické pesticidy druhé generace - v této

skupině již nalezneme nejen insekticidy

a akaricidy, ale také fungicidy, baktericidy

a herbicidy. Jsou to přípravky, které postup

ně vznikaly zhruba od 20. století a to v rám

ci celosvětového hledání nových alternativ

ochrany rostlin. Tyto přípravky se vyznačují

selektivitou, environmentální a zdravotní

bezpečností.

3. Botanické pesticidy třetí generace - v této sku

pině nalezneme zcela nové přípravky, které

vznikly v posledních několika desetiletích

a které obvykle nemají přímé pesticidní

účinky (tj. nezpůsobují přímou mortalitu),

ale mohou buď omezit vývoj chorob (např.

inhibicí dalšího růstu patogenů) a škůdců

(např. zabraňují žíru, kladení vajíček, odpu

zují) nebo zvyšují přirozenou obranyschop

nost rostlin tím, že indukují částečnou rezis

tenci, tj. elicitují syntézu látek obranného

charakteru.

2.1. Botanické pesticidy první

generace

Mezi tyto přípravky řadíme jedny z nejstarších

a zároveň nejúčinnějších botanických insekti

cidů. Jak už bylo řečeno a vysvětleno v před

chozích kapitolách, insekticidy, respektive ex

trakty z rostlin s insekticidním účinkem, byly

na samém počátku lidského snažení ochránit

pěstované plodiny proti škůdcům. Patří sem

přípravky na bázi účinných látek, které jsou

vysoce toxické pro hmyz. Vzhledem k tomu,

že jsou neselektivní, je jejich dnešní použi

tí omezeno na pokojové rostliny, zeleninu

ve skleníku nebo všude tam, kde nezasáhne

me necílové organizmy.

Ačkoliv bychom mohli tyto přípravky rozdělit

podle jednotlivých rostlin, v tomto případě je

mnohem přehlednější dělení podle skupiny

účinných látek. I když se totiž vyráběly (anebo

i dosud vyrábí) z několika druhů rostlin, jejich

účinné látky jsou stejné anebo velmi podob

né. Historicky se pak tyto přípravky vžily pod

(mnohdy zkomolenými) názvy skupiny jejich

účinných látek. Pojďme si je nyní alespoň

stručně představit.

2.1.1. P yretrum

Rostlinný materiál

Extrakty na bázi pyretroidních látek patří k nej

starším, a také k dosud nejpoužívanějším bota

nickým insekticidům. Ačkoliv je několik desítek

druhů chryzantém, listopadek, kopretin, řim

bab či vratičů, které obsahují vysoké procento

těchto biologicky účinných látek, využití při vý

robě insekticidních přípravků našly především

dva druhy z tohoto početného rodu:

1. Chrysanthemum cinerariifolium (Trevir.)

Vis. (syn. Pyrethrum cinerariifolium Trevir. ,

Tanacetum cinerariifolium (Trevir.) Schultz.

Bip.) - řimbaba stračkolistá (čeleď: Astera

ceae). Tato trsnatá, stříbřitě ochmýřená vy

trvalá rostlina je 15–50 cm vysoká, listy má

peřenodílné, s podlouhle až úzce kopina

tými úkrojky. Květy mají 3–5 cm v průměru,

a jsou barvy bílé až růžové. Pochází ze Stře

dozemí a u nás může být místy zplanělá,

neboť byla a stále ještě je často pěstovaná

jako okrasná rostlina.

2. Chrysanthemum coccineum Willd. (Syn. C.

roseum Adams, Pyrethrum roseum (Adams)

M.B., Pyrethrum carneum M.B.) - řimbaba


11

šarlatová (čeleď: Asteraceae). Tento druh

pochází z horských luk Kavkazu. Má po

dlouhlé, dvakrát zpeřené, jemné listy se za

špičatělými úkrojky. Listy rostou v hustých

přízemních trsech. Štíhlé a slabě olistěné

stonky nesou jednotlivé květní úbory, kte

ré tvarem i velikostí připomínají kopretinu.

Původní barva paprsků byla v růžových od

stínech, dnes však můžeme najít i plno za

hradních odrůd s květy rudými, červenými,

jednoduchými i plnokvětými.

Historie a současnost O insekticidním účinku řimbab se ví velmi dlouho. Přesnou historii používání chryzantém v ochraně rostlin asi nedokážeme říct. Asi za nejstarší dochovanou písemnou zmínku o používání prachu z květů těchto rostlin můžeme považovat písemné nařízení krále Xerxése I., který nařídil vojákům (okolo roku 470 př. n. l.) užívat rozdrcené květy proti vším a blechám. Od té doby uplynulo v řekách mnoho vody a i osud těchto přípravků byl rozmanitý a mnoho písemných pramenů se bohužel nedochovalo. Pravda však je, že se po staletí v Dalmácii pěstovala C. cinerariifolim a vyráběl se z ní takzvaný dalmatský prach, později japonský prach. Ve východní Evropě a na Kavkazu se nezávisle na tom vyráběl z rostlin C. coccineum takzvaný kavkazsk ý, neboli arménsk ý prášek proti hmy zu. Ty to prášky či prachy nebyly nic jiného, než čerstvě usušená, rozemletá a jemně přesetá drť z květů výše uvedených rostlin. V Evropě se použití těchto prášků osvědčilo za napoleonských válek, kdy byly tyto výrobky používány vojáky pro likvidaci vší a blech. Především kavkazský prach byl od roku 1828 ofi ciálně využívaný vojáky k likvidaci těchto nežádoucích parazitů, tehdy velmi rozšířených. Dalmátský prášek proti hmyzu se začal vyrábět v Jugoslávii a později v Japonsku a od roku 1840 se stal vážnou konkurencí kavkazskému prachu. Záhy se objevil i prv

ní extrakt (okolo roku 1820) jako insekticid

a od roku 1851 se začal komerčně prodávat

jako extrakt z pyrethra. Z Evropy se v roce

1876 dostal kavkazský prach do USA a do Ja

ponska, kde našel své nové uplatnění.

Z Evropy se postupně dostalo pěstování těch

to rostlin (které je díky potřebě ručního sbě

ru květů velmi náročné) do Afriky a Austrálie.

Zde se C. cinerariifolium začala pěstovat kon

cem 20. let minulého století. Dnes podstatnou

část rostlin pěstují tamní drobní zemědělci

jako jediný významný zdroj svých příjmů. Na

příklad v Keni přináší pěstování těchto rostlin

více než 3500 pracovních míst.

Keňská oblast je pro jejich pěstování velmi

vhodná. Zde se C. cinerariifolium pěstuje pře

devším v hornatých regionech. Pro pěstování

je totiž velmi vhodná nadmořská výška 1600–

3000 metrů, jelikož s nadmořskou výškou ob

sah pyretrinů stoupá. Ideální podmínky pro

komerční pěstování na obsah pyretrinů v rostli

nách jsou kromě nadmořské výšky i podmínky

půdní (částečně vyprahlé hlinito-písčité půdy),

chladné zimy, okolo 1200 mm srážek a 2–3 mě

síce sucha, což je právě v těchto oblastech.

Jak už bylo řečeno, většina současné světové

produkce pochází z Keni (přibližně 65 %) a Aus

trálie (přibližně 25 %), zbytek rostlin se pak pěs

tuje v Tanzanii, Rwandě, Indii a Číně. Současná

produkce je okolo 150 tis. tun extraktu za rok

(např. v roce 2002 to bylo 174,1 tis. t a v roce

2003 107,8 tis. t 25% extraktu).

Díky novým přípravkům (mezi něž patří opět

již zmíněné prachy z květů) a zvyšující se obli

bě těchto prostředků u pěstitelů je snaha pro

dukci nadále zvyšovat. Pěstování je však velmi

pracné. Jen pro představu obdělávané plochy

a s tím spojené pracnosti ručního sběru může

me uvést následující přibližná čísla - na 1 ha se

pěstuje zhruba 52 000 rostlin, z nichž se získá

okolo 1000 kg suché drogy, která po maceraci a zahuštění dává 25 kg extraktu (o obsahu 25 %). Proto se v současné době zvyšují plochy především v Číně, kde je levná pracovní síla

15, 47, 49, 61

.

Obsahované látky a jejich účinnost Extrakty z řimbab (čili chryzantém) obsahují celou řadu účinných látek, z nichž nejvýznamnější je skupina pyretrinů. Suchá droga (květy) obsahuje (0,5) 1–1,5% pyrethrinů, z nichž asi polovinu tvoří pyrethrin I a cinerin I (estery kyseliny chrysanthemum monocarboxylové), dále pak pyrethrin II a cinerin II (estery kyseliny pyrethrové - monomethyl estery kyseliny chrysanthemum dicarboxylové), pyretol, pyrethrotoxovou kyselinu, pyrethrosin, chrysanthemin, kyselina chrysathemumová aj. Nejdůležitější z nich, co se insekticidních účinků týká, je Pyrethrin-I a Pyrethrin-II. Jsou to velmi podobné látky a liší se oxidačním číslem jednoho z atomů uhlíku (obr. 1). Obr. 1. Struktura pyrethrinů; Pyrethrin I: R=CH

3

a Pyrethrin II: R=CO

2

CH

3

Pyretriny účinkují na hmyz okamžitě jako kontaktní a požerový jed. Předpokládaný mechanizmus účinku je na sodíkových kanálech nervových buněk hmyzu, kde účinná látka blokuje sodíkové ionty a způsobuje tak špatnou mezibuněčnou iontovou vodivost, tím způsobuje opakované a prodloužené dráždění nervů, hmyz je paralyzován a při dostatečné dávce dochází k následné mortalitě.

Přírodní pyretriny jsou vysoce účinné a patří

mezi nejrychleji účinkující hmyzí jedy. Mají

však jednu nevýhodu, velmi rychle se vlivem

UV záření a jiných faktorů v prostředí rozklá

dají na neškodné látky. Dnes se však na nevý

hodu rychlého rozkladu v prostředí díváme

spíše jako na výhodu. Můžeme totiž takové

extrakty použít i v době, kdy probíhá napří

klad sklizeň, a nemusíme mít strach o ne

bezpečná rezidua, pokud dodržíme alespoň

1–2 denní ochrannou lhůtu

8, 9, 16, 57

.

Přípravky

Přípravky na bázi extraktů z rostlin Chrysanthe

mum cinerariifolium a Chrysanthemum coccine

um znovu nacházejí své místo na evropském

trhu. Prodávané jsou extrakty samotné nebo

ve směsi s některým z dalších botanických in

sekticidů. Do EU se dováží polotovary (surové

extrakty) především z Keni. Tady se upravují

do prodejní formulace. Za všechny přípravky,

které jsou na evropském trhu, je možné uvést

například přípravky Organihum Protex a Natur

forte EC od španělské fi rmy Garden Ché. Přípra

vek Organihum Protex obsahuje mimo jiné 2,4%

extrakt z rostlin Chrysanthemum cinerariifolium.

Používá se proti všem žravým a savým škůdcům

jako repelent a insekticid. Doporučená koncen

trace je 0,1–0,15 % roztok pro postřik a 0,2–0,4 %

roztok pro dezinfekci v uzavřených místnostech.

Přípravek Naturforte EC obsahuje přírodní

1,3 % extrakt z květů C. cinerariifolium. Kromě

toho je v přípravku 3% extrakt rotenonu (ex

trakt z rostliny Derris eliptica). Stejně jako před

chozí i tento přípravek se používá jako 0,15%

roztok pro postřik rostlin a 0,2–0,4% roztok

pro desinfekci uzavřených prostor.

Firma Agromed (Španělsko) vyrábí přípravek

pod názvem BIO-6000 PIRETRIN. Tento pří

pravek obsahuje 5,6% extrakt z květů C. cine

rariifolium. Je doporučen proti všem žravým

a savým škůdcům. Doporučená koncentrace

je 0,1–0,2% roztok. U nás se setkáme s celou řadou přípravků Německé fi rmy Neudorf, které nesou různé modifi kace označení Spruzit®. Tyto přípravky jsou určeny k ochraně pokojových rostlin proti žravým a savým škůdcům (např. mšice, třásněnky, křísy). Spruzit® se v současnosti na náš trh dodává ve formě koncentrátu, vodného roztoku připraveného k okamžitému použití s mechanickým rozprašovačem (Spruzit® AF) a ve spreji plněném přírodním plynem (Raptol®). Použití Všechny přípravky na bázi pyretrinů fungují spolehlivě jako kontaktní jed. Je proto nutná velmi dobrá aplikace, aby škůdce byl zasažen kontaktně. Pyretriny se v přírodě velmi rychle odbourávají, proto je potřeba postřik podle potřeby opakovat. Aplikaci je nejlépe provádět za podmračeného počasí anebo navečer. Pokud přijde déšť později jak za 2 hodiny, nesnižuje se tím jeho účinnost neboť pyteriny účinkují okamžitě (při dostatečné dávce během několika minut). Většina současných moderních přípravků obsahuje další synergické látky, které nejenže zvyšují samotnou účinnost, ale také prodlužují perzistenci účinků. Obecně lze říci, že všechny přípravky na bázi extraktů z květů C. cinerariifolium nebo C. coccineum jsou velmi rychlé a účinné jedy pro všechny studenokrevné živočichy (hmyz, ale i třeba ryby). Pokud je dávka dostatečná a kontaktní, dochází k mortalitě téměř okamžitě. Je ale nutné mít na paměti, že to jsou přípravky pro hmyz neselektivní, takže usmrcují i přirozené nepřátele (predátory, parazitoidy), proto je lze použít jen na malých plochách anebo tam, kde nehrozí environmentální nebezpečí (domácnosti, skleníky, sklady...). Výhodou těchto přípravků je jejich nízká toxicita k teplokrevným živočichům, takže je lze použít i jako spreje proti mouchám a komárům v uzavřených místnostech nebo na zelenině těsně před sklizní.

Tox i c i t a

Americké ministerstvo zemědělství tvrdí, že

přírodní pyrethrum „je pravděpodobně nej

bezpečnějším insekticidem pro použití na po

travinářských rostlinách“ a že „jsou tyto směsi

schváleny pro použití u potravin“. Pyrethriny

snadno podléhají hydrolýze a jsou degrado

vány žaludečními kyselinami savců, proto

jejich toxicita při požití domácími zvířaty je

velmi nízká. Jsou však nebezpečné pro ryby.

Toxicita je obvykle spjata s aplikací mnohem

větší dávky, než je uvedeno v návodu. Zvlášť

důležité je dodržení návodu při aplikaci těch

to látek na lidi a zvířata. Intoxikace se proje

vuje širokou škálou příznaků, zvláště u domá

cích zvířat - patří mezi ně slinění, otupělost,

svalový třes, zvracení, křeče, případně smrt.

Mezi příznaky otravy u lidí patří ztížené dý

chání, kýchání, ucpaný nos, bolest hlavy, špat

ná koordinace pohybů, třes, křeče, zčervenání

obličeje a jeho otok, pocity pálení a svědění

8

.

2.1.2. Nikotin

Rostlinný materiál

Rod Nicotiana - tabák - patří do čeledi lilkovité

(Solanaceae) a zahrnuje několik desítek druhů,

které jsou původem ze Severní a Jižní Ameriky,

Austrálie, jižní Afriky a jihozápadním Pacifi ku.

Pro extrakce se používají především listy

z rostlin druhu Nicotiana tabacum L.- tabák

virginský, Nicotiana rustica L - tabák selský,

Nicotiana sylvestris Speg. Comes.- tabák lesní.

Všechny uvedené druhy pocházejí ze Střed

ní a Jižní Ameriky, odkud byly introdukovány

jako kulturní či okrasné rostliny téměř do celé

ho světa. Jsou to jednoleté až víceleté rostliny,

50–300 cm vysoké s vejčitými listy u některých

druhů až 50 cm dlouhými. Květy mají uspořá

dány ve vrcholových latách nebo lichohroz

nech, samotné květy jsou trubkovité nebo ši

roce zvonkovité, barvy od bílé, přes růžovou až

k červeno-fi alové

16

.


43

V této kapitole se alespoň ve stručnosti seznámíme s dalšími rostlinami, u kterých byl zjištěn potenciál pro vývoj a výrobu botanických pesticidů. Je to jen střípek ze všech rostlin, u kterých byly objeveny látky s pesticidním účinkem. 3.1. Acer spp. (Aceraceae) Javor (Acer) je rod rostlin z čeledi javorovité (Aceraceae). Zástupci tohoto rodu jsou obvykle vysoké nebo nižší opadavé stromy (existuje ale i několik druhů stálezelených), anebo keře. Rod Acer čítá zhruba 150 druhů a jejich výskyt je omezen na mírné, až subtropické oblasti severní polokoule. Javory, s výjimkou javoru jasanolistého, mají listy vstřícně křížmostojné a dlouze řapíkaté, jednoduché a většinou hluboce laločnaté, případně dlanitě dělené nebo zpeřené. U javoru jasanolistého jsou listy dlanitě laločnaté a při bázi srdčité. Květy mají v hroznech nebo chocholících a to nících nebo vzpřímených. Tyčinky jsou po 4–10 v jednom květu. Plod je složen ze dvou plodů křídlatých tzv. dvounažek; křídla jsou jazykovitá, blanitá, se silnou žilkou na vnějším okraji. Klíčení semen je u všech javorů, s výjimkou javoru stříbrného, nadzemní. U nás roste několik druhů a to jak volně v přírodě, tak jako oblíbené rostliny našich parků a zahrad. Představme si alespoň tři nejznámější, se kterými se můžeme běžně setkat a jejichž užití má bohatou tradici; javor klen (Acer pseudoplatanus L.), javor mléč (Acer platanoides L.) a javor babyka (Acer campestre L.). Javory se dříve využívaly jako léčivé rostliny. Tyto stromy obsahují totiž celou škálu biologicky aktivních látek, které byly pro lidovou medicínu zajímavé. Například odvar z kůry

a listí javoru babyka se používal jako adstrin

gentní a anticholesterolemický přípravek,

také jako přípravek pro vyplachování bola

vých očí. Javor klen se používal kromě toho

také při léčbě špatně se hojících ran a kožních

onemocnění. Také listy se využívaly při skla

dování ovoce a kořenové zeleniny. Pokud byly

plody nebo kořeny prosypány suchým listím,

vydržely déle čerstvé a zdravé.

Těchto vlastností si všimli vědci a začali látky

obsažené v javorech zkoumat. Našli jich celou

řadu, především fenolické až polyfenolické

sloučeniny a jejich deriváty (např. (+)-rhodo

dendrol, methyl gallate, methyl gallate-4-O-

beta -D-glucose, (+)-catechin, (-)-epicatechin,

(-)-epicatechin-3-O-gallate a mnoho dalších).

Extrakty z kůry vykazují velmi silné fungicid

ní účinky proti celé řadě patogenů. Například

byly testovány různé extrakty z kůry A. plata

noides, získané jako odpad při zpracování dře

va, proti dřevokazným houbám a to s velmi

dobrými účinky. Inhibice některých patogenů

byla téměř 100%. Je tedy možné vyvinout

nový impregnační přípravek proti houbovým

chorobám a možná i proti hmyzu neboť velmi

dobré insekticidní účinky extraktů z listí javo

rů byly prokázány i v dalších testech. Velmi sil

ný larvicidní účinek byl zjištěn proti komárům,

ale i proti housenkám polyfágního škůdce -

blýskavky pobřežní (Spodoptera littoralis)

9,13,15,

19, 20, 29, 34, 39,47,49, 57

.

3.2. Acorus calamus L. (Araceae)

- puškvorec

Prustvorec, kalkán, kalmus, šišvorec lékařský,

šišvorec lékařský, puškvorec, tatarek, šišvo

rec obecný, to vše jsou lidová jména rostliny,

kterou si představíme v dalším díle o botanic

kých pesticidech. Správný český název je však 3. Další příklady rostlin a jejich možnosti potencionálního

využití v ochraně


44

puškvorec obecný (Acorus calamus L. syn.: Calamus aromaticus Garsault), který je přestavitel čeledi árónovité (některými botaniky je však vyčleněn do samostatné čeledi Acoraceae Martinov - puškvorcovité). Je to vytrvalá, oddenkatá bylina, mnohdy vysoká až 120 cm. Málo větvený, houbovitý oddenek je horizontální, 2–4 cm široký, na řezu bílý a nehnědne. Listy má řemenovité, asi 2 cm široké, znenáhla špičaté, často ze strany varhánkovitě zkadeřené, se středovým žebrem, měkké, světle zelené, někdy s nádechem do bronzové. Kvete od června do července. Květy má drobné, zelenavé, později se místo nich objevují červené bobule. Puškvorec pochází z Asie, původní areál zahrnoval jižní Čínu, již ve starověku byl však zavlečen do Indie, odkud se šířil dál. V současné době roste po celé Evropě, v Asii a v Severní Americe a v dalších oblastech. Traduje se, že evropské rostliny mají společný původ z botanické sbírky ve Vídni, odkud se rozšířily v 16. století. Je prokázáno, že se v Evropě pěstoval již ve 12. století a z našeho území bylo doloženo použití již ve 14. století. Puškvorcové oddenky totiž patří k nejstarším známým léčivým rostlinám využívaným již ve starověké Indii a Číně a nalezeným také v egyptských hrobkách. Dodnes neztratil mnoho ze své slávy, i když již není tak oblíben. Droga se aplikuje hlavně při žaludečních potížích, protože podporuje látkovou výměnu, působí příznivě na tvorbu trávicích šťáv, má zklidňující účinek na křečovité bolesti a zároveň působí i desinfekčně a močopudně. Často jsou proto puškvorcové oddenky součástí různých žaludečních likérů. Puškvorec má uklidňující účinek a působí antidepresivně, utlumuje astmatické záchvaty a celkově má pozitivní účinek na stav zesláblých lidí, v některých případech působí i výrazně protialergicky. Používá se i zevně ve formě koupelí pro

ti revmatismu, na ekzémy, na omývání špatně

se hojících ran nebo jako celkově posilující

prostředek. Některé látky obsažené v extrak

tech mají také psychotropní účinky, proto se

traduje, že byl puškvorec součástí masti, kte

rou se potíraly čarodějnice, aby mohly létat.

Puškvorec obsahuje celou řadu biologicky ak

tivních látek. Především oddenek, který se po

užívá, je silně aromatický a obsahuje asi 2–7 %

esenciálního oleje, který je tvořen řadou

mono- a seskviterpenů. Pokud bychom od

denky extrahovali organickými rozpouštědly,

nalezneme v extraktech různé polyfenolické

látk y, alkaloidy, hořčiny, třísloviny, sliz y, cholin,

β-asaron a mnohé další.

Právě asaron a esenciální látky mají významné

fungicidní, baktericidní a insekticidní účinky,

kterých si lidé všimli již dávno. Dosud byla

prokázana insekticidní, protipožerová a repe

lentní účinnost extraktů anebo výluhů proti

mnohým škůdcům a vektorů (např. proti mši

cím, sviluškám, skladištním škůdcům, mou

chám, komárům, blýskavce pobřežní, třásněn

kám a dalším).

Fungicidní účinnost byla zjištěna proti různým

především lékařsky důležitým patogenům,

mezi mimiž najdeme zástupce rodů Fusarium,

Penicillium, Aspergillus.

Dnes si farmáři v Indii a Číně připravují růz

né výluhy, které používají jak v ochraně proti

skladištním škůdcům, tak proti běžným ze

mědělským škůdcům, jako jsou mšice a svilu

šky. Účinné jsou i proti některým houbovým

chorobám, například proti plísni šedé, padlí

a mnohým dalším chorobám.

U nás se s těmito přípravky bohužel nesetkáte.

V Indii se extrakt používá preventivně i kura

tivně jak proti chorobám, tak proti škůdcům.

Podobný extrakt je někdy vléván do stojatých

vod proti komářím larvám

9,13,15,19,20,29,34,39,47,49,57

.


45

3.3. Ajuga spp. (Lamiaceae) Do tohoto rodu je zařazeno asi 45 druhů rostlin. Jsou to jednoleté nebo vytrvalé byliny, které můžeme nalézt v Evropě, Asii, Africe i Austrálii. Jsou to rostliny dosahující výšky 5–50 cm, patřící k typickým zástupcům čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Jejich listy jsou vstřícné, u květů je horní pysk koruny zakrnělý a tvoří pouze dva zoubky. Koruna je neopadavá. Rostliny se objevují především na slunných nebo částečně zastíněných stanovištích. Většina druhů roste na vlhčích půdách. Vytváří dobrý pokryv půdy pod keři a vysokou bylinnou vegetací. U nás roste několik druhů. Avšak nejrozšířenější a z hlediska obsahu biologicky aktivních látek také nejzajímavější je zběhovec plazivý (Ajuga reptans L.). Je to vytrvalá, až 30 cm vysoká bylina s nadzemními plazivými výhony, které jsou značně dlouhé a na uzlech kořenící. Lodyha tohoto druhu je nevětvená, přímá nebo vystoupavá, čtyřhranná, červenofi alově naběhlá, v horní polovině na dvou protilehlých plochách chlupatá. Listy přízemní růžice jsou dlouze řapíkaté, úzce obvejčité, vroubkované až celokrajné, tmavozelené, často s červenofi alovým nádechem, na obou stranách nebo jen vespod drsně chlupaté a přecházejí v listeny, v jejichž paždí vyrůstají stejně dlouhé nebo na horní části o něco delší květy, skládající 6–10květé přesleny, dole oddálené, v horní části nahloučené. Přesleny tvoří vrcholový lichoklas. Květy jsou krátce stopkaté, 1–1,5 cm dlouhé se zvonkovitým, víceméně drsně chlupatým kalichem. Koruna je modrá až modrofi alová, zřídka bílá nebo růžová, pýřitá, pyskatá, s dlouhou trubkou, horní pysk je zakrnělý, dolní 3laločný, tyčinky vyčnívají z koruny. Plody jsou 4 tvrdky. Kvete od dubna do srpna. Roste v listnatých lesích, na chudých loukách, v křovinách, na půdách vlhkých a stanovištích

polostinných z nížiny až do hor velice hoj

ně. V Alpách vystupuje místy až nad 1500 m,

někde dokonce nad 2000 m. Tento druh je

rozšířen skoro v celé Evropě, také v Alžírsku

a Tunisku v severní Africe a na východ zasa

huje až do Íránu, zavlečen byl i do Severní

Ameriky. Mohl by být zaměněn s podobným

zběhovcem lesním (Ajuga genevensis L.), který

však netvoří plazivé výhony a jeho lodyha je

na všech stranách chlupatá.

Zběhovce se často pěstují v zahradách jako

okrasná rostlina a to v několika odrůdách li

šících se barvou květu (modrá, bílá, růžová,

červená) i barvou listů (trojbarevné, pestré,

bělorůžové, růžovočervené, zelené).

Kvetoucí nať (Herba ajugae) obsahuje ce

lou řadu biologicky aktivních látek patřících

do skupiny polyfenolických a terpenických.

Droga byla dříve velmi oblíbená v lidovém lé

čitelství. Podle dostupných informací odvary,

čaje nebo tinktury mírně snižují krevní tlak,

působí proti bolestem trávicího ústrojí, mírně

uklidňují a mají antirevmatické účinky. Kromě

toho byl zběhovec používaný při tuberkuló

ze, kašli, rýmě a léčbě dalších neduhů. Díky

tříslovinám byl také úspěšně používán zevně

ve formě mastí nebo koupelí na podlitiny či

jiná zranění končetin.

Z biologicky aktivních látek, které nás zajímají

z hlediska využití v ochraně rostlin, jsou pře

devším terpenoidní látky (např. ajugarin, aju

gareptasin, dihydroclerodin atd.) steroidního

charakteru. Všechny druhy rodu Ajuga jich

obsahují vysoké procento a jsou to typické

látky obranného charakteru vůči hmyzu. Tyto

látky působí především jako silné antifídanty

s insekticidním účinkem, který souvisí s naru

šením rovnováhy hmyzích hormonů (podob

ně jako například u azadirachtinu). Extrakty

ze zběhovců proto způsobují retardaci růstu

larev fytofágních škůdců, snižují konzumaci

potravy a působí antiovipozičně. Již dávky okolo 100 ppm ajugareptasinu nebo 25 ppm dihydroclerodinu účinkují na polyfágní housenky blýskavek a způsobují úplné zastavení příjmu potravy. Z našich experimentů víme, že například 1% roztok extraktu z A. reptans způsobí 80–100% mortalitu larev Spodoptera littoralis, Leptinotarsa decemlineata anebo různých druhů mšic. Bez zajímavosti nejsou ani antiovipoziční účinky extraktů na některé druhy motýlů, např. běláska zelného. Insekticidní účinky jsou známé již mnoho desítek let, nicméně až v současné době se jimi vědci začali zabývat seriózně. Dnes se účinky extraktů z rostlin rodu Ajuga testují na mnoha hmyzích objektech a díky těmto účinkům se v tyto rostliny vkládají vysoké naděje při vývoji nových environmentálně bezpečných insekticidů. Komerční využití těchto extraktů v ochraně rostlin dosud není. V některých zeních se připravenými výluhy anebo extrakty (obvykle ve směsích s dalšími rostlinnými extrakty) ošetřují především porosty košťálové zeleniny proti běláskům a některým škodlivým můrám. Podle poznatků ekozemědělců je účinnost relativně dobrá

9,13,15,19,20,29,34,39,47,49,57

.

3.4. Amorpha spp. (Fabaceae) Asi 20 druhů můžeme nalézt v tomto rodě, který nese český název - netvařec. Všechny druhy jsou domácí v Severní Americe, především v jižní Kanadě, v USA a severním Mexiku. Latinské rodové jméno Amorpha je odvozeno od řeckého „amorfos“, jež znamená ošklivý nebo také beztvarý či „bez podoby“ („česky“ také amorfní). Toto označení se týká květů netvařce, kterým do typické „podoby“ květů rostlin čeledi bobovitých chybí dvě důležité součásti, tj. křídla a člunek. Ve své domovině jsou také tyto keře nazývané - falešné indigo neboť se z některých druhů získala indigová modř při barvení látek.

Většinou to jsou opadavé keře nebo i poloke

ře, vzácně pouze vytrvalé byliny, listy mají stří

davé, lichozpeřené, s početnými celokrajnými

lístky, květy jsou drobné, shloučené do hus

tých, často až latnatých vrcholových klasů

nebo hroznů, koruna je složená pouze z pavé

zy. Plody jsou krátké a nepukavé, většinou jed

nosemenné, srpovité nebo půlměsíčité lusky.

Jelikož není možné představit všechny dru

hy, zmíním se jen o nejznámějším z tohoto

rodu, což je pravděpodobně netvařec křovitý

(Amorpha fruticosa L.). Tento druh je opada

vý keř, až 4 m vysoký. Má větve přímé, borku

hladkou, šedavou, listy lichozpeřené, až 30 cm

dlouhé, s lístky celokrajnými, krátce řapíkatý

mi, podlouhlými až vejčitými nebo eliptický

mi. Květy jsou uspořádány v úzkých a dlou

hých hroznech, pavéza je obvykle fi alová,

zřídka bílá nebo červenofi alová, a jak již bylo

řečeno - křídla a člunek chybí. Kvete v květnu

až září. Plodem jsou drobné (do 1 cm dlouhé)

lusky obsahující pouze 1–2 semena.

V Evropě se tento druh pěstuje od roku 1724,

k nám byl prvně přivezen v roce 1865. Pěs

tuje se v zahradách a parcích jako ozdobný

keř, a protože velmi dobře snáší průmyslově

znečištěné a prašné ovzduší, bývá vysazován

i v okolí továren, cementáren nebo dálnic,

kde obvykle dobře prosperuje i jako součást

středního zeleného pásu oddělujícího dálnič

ní směry. Vzhledem k tomu, že má velmi pev

nou kořenovou soustavu, hodí se i ke zpevně

ní různých erozí ohrožených svahů a náspů.

Dříve se z tohoto netvařce získávalo modré

barvivo (tzv. False Indigo).

Netvařec křovitý obsahuje celou řadu biolo

gicky aktivních látek, z nichž mnohé jsou po

važovány za jedovaté. Přesto byla tato rostlina

odnepaměti používána jako léčivá. Extrakty,

čaje a odvary byly a jsou dosud používány

vnitřně při žaludečních potížích, proti střev

ním parazitům nebo zevně na různé ekzémy. 4. Možnosti přípravy domácích přípravků Již jsme si představili některé rostliny, které daly vzniknout komerčně vyráběným botanickým pesticidům, i rostliny které mají potenciál pro budoucí komerční využití. Mnohé z botanických přípravků (ať už pesticidního, hnojivého nebo pomocného účinku) asi nikdy nenajdou komerční uplatnění, protože jejich výroba by byla složitá nebo drahá či málo produktivní a tudíž pro fi rmy nezajímavá. Přesto se některé receptury tradují nejen u nás (ačkoliv jsou již téměř zapomenuty), ale i ve světě (kde jich můžeme najít mnohem více, neboť především v rozvojových zemích je tato tradice stále živá). Je to škoda, že naši pěstitelé zapomněli na tradice našich předků. Pojďme si tedy v následujících kapitolách ve stručnosti připomenout alespoň některé „osvědčené a po staletí používané“ metody našich i zahraničních zemědělců či drobných pěstitelů. 4.1. Sběr rostlin Při sběrech rostlin pro účely extrakcí, výluhů či výkvasů je dobré řídit se obecnými radami, které platí pro léčivé rostliny. Pokud budeme používat suchou drogu, pak je nejlépe sbírat rostliny v době květu, kdy mají obvykle nejvíce účinných látek (jsou ale i výjimky, jako třeba kopřivy, kdy je sbíráme na jaře v době počínajícího růstu), plody sbíráme v době jejich maximálního dozrání (ne přezrání), kořeny a hlízy v době vegetačního klidu. Pokud nakupujeme drogu, tak od kvalitního dodavatele, který nám může zaručit kvalitu i stáří rostlin, neboť bychom neměli používat rostliny starší než 2 roky od sběru. S časem a skladováním se mnohé (především aromatické) biologicky aktivní látky ztrácejí a účinnost se tím snižuje. Samozřejmě i nevhodné skladování se mnohdy špatně podepíše na kvalitě drog.

Rostliny sbíráme nejlépe brzy po ránu, jakmile

oschne rosa. Nejlépe je usušit rostliny v tenké

vrstvě, ve stínu a teplotě 30–40 °C. Suchou

drogu skladujeme při pokojové teplotě, v pro

dyšných (nejlépe papírových nebo plátěných)

pytlích zavěšených ve vzduchu.

V žádném případě nepoužíváme plesnivou,

starou nebo jinak znehodnocenou drogu.

Pokud budeme používat čerstvé rostliny, platí

stejná pravidla sběru, tj. sbíráme zdravé rostli

ny brzy po ránu nebo večer. Jsou však v ýjimky

(některé aromatické rostliny jako je třeba ty

mián, levandule atd.), které sbíráme po 10 ho

dině a za slunečného počasí a pokud možno

ne po deštích, ale lépe v období, kdy je teplo

a sucho (obsahují více aromatických látek).

Obsah účinných látek můžeme podpořit i na

příklad přihnojením rostlin močovinou na list

nebo postřikem odvaru z vrbové kůry nebo

kopřiv a to asi týden až 10 dní před plánovaným

sběrem. Některé rostliny si začnou produkovat

více látek obranného charakteru (neplatí to však

obecně pro všechny rostliny). Známé je to na

příklad u tymiánu, routy nebo šalvěje. To samo

zřejmě platí nejen v případě, že si tyto rostliny

pěstujeme za účelem výroby botanických pes

ticidů, ale i pro sběr rostlin jako léčivek. Vypro

vokovat tvorbu aromatických látek nebo pod

pořit tvorbu látek obranného charakteru (tedy

našich biologicky aktivních látek) je věc relativ

ně složitá a v této knize pro ni není prostor.

4.2. Příprava domácích

botanických pesticidů

Ještě dříve než se pustíme do samotných recep

tur domácí výroby botanických pesticidů, vy

světlíme si základní způsoby vlastních výrobních

procedur. Obecně lze říci, že můžeme získat účin

né látky pomocí: extrakce, odvaru a výkvasů. 4.2.1. Rostlinné extrakty Přípravy extraktů z rostlin je celá řada. A je nutno dodat, že patří k nejúčinnějšímu způsobu získávání biologicky aktivních látek obranného charakteru. K tomuto účelu používáme především suchou drogu, kterou macerujeme v nějakém rozpouštědle. Nejběžněji se používají voda a organická rozpouštědla, jako je ethanol, methanol, aceton, benzen, či chloroform. Podle polarity rozpouštědla je možné získat různě polární látky z rostlin, a tím si můžeme řídit i obsah a množství účinných látek, které potřebujeme. Toho se využívá především při komerční výrobě botanických pesticidů, protože rozpouštědlo se může po maceraci a fi ltraci oddělit a zahuštěný fi ltrát s defi novaným obsahem účinných látek se stává základní surovinou pro vlastní výrobu komerčního přípravku. Pro účely domácí přípravy extraktů se nejčastěji používají jako rozpouštědla líh a voda. Princip výroby je jednoduchý. Rostliny rozemeleme nebo jinak rozdrtíme na co nejmenší kousky a poté je necháme ve skleněné nebo umělohmotné nádobě zalité rozpouštědlem v poměru 1 díl rozemletých suchých rostlin a 10 dílů rozpouštědla. Směs necháme macerovat minimálně 6 (nejlépe 24–48) hodin. Občas směs promícháme. Po maceraci suspenzi přefi ltrujeme přes fi ltrační papír nebo jemné pláténko. Získaný fi ltrát je připraven k dalšímu použití. 4.2.2. Příprava kvasných vodných

výluhů

Další lidově nejpoužívanější způsob získávání botanických pesticidů. K přípravě kvasných výluhů se hodí prakticky všechny druhy rostlin, přičemž se na 10 l vody počítá s asi 1 kg čerstvých rostlin nebo s 200 g (100–300 g) suché drogy. Způsobů výroby kvasných výluhů je několik. Prokvašený výluh Čerstvé nebo suché rostliny či jejich části se rozdrtí a vloží do nekovové nádoby, pokud možno se širším hrdlem. Rostlinný materiál se udusá,

popřípadě se může zatížit kamenem. Poté se

zalijí rostliny vodou. K zalití (až 5 cm pod horní

okraj) se používá dešťová voda. Není-li k dispo

zici, lze použít i vodu potoční nebo studniční.

Kvasný proces začíná za 1–2 dny a na slunci

nebo v teple se urychluje. Vznikající kvasný

výluh se každý den důkladně promísí a pro

vzdušní. Doporučuje se přidat v době, kdy za

číná být „cítit“, hrst horninové moučky (nebo

jemného křemičitého písku), popř. několik ka

pek extraktu z květů kozlíku lékařského nebo

heřmánku pravého či jiných aromatických

rostlin, které zápach zmírní. Hotový zákvas

(za 2–3 týdny) má tmavou barvu a na povrchu

se již netvoří pěna (šum). Při chladném počasí

nebo stojí-li nádoba na chladném a stinném

místě, může proces kvašení probíhat déle.

Po celou dobu kvasného procesu zakrýváme

nádobu víkem tak, aby mohl cirkulovat vzduch.

Po ukončení kvasného procesu se výluh oddě

lí od zbytků rostlin přefi ltrováním přes plátno.

Výluh se dál uchovává v chladném a temném

místě. Rostlinné zbytky se mohou použít k mul

čování rostlin nebo jako přísada do kompostu.

Hotový výluh se ředí vodou obvykle v pomě

ru 1:(15) 20, v konkrétních případech (viz dále)

se doporučují i koncentrace vyšší (až 1:5) nebo

i menší (až 1:50).

Kvasící výluh

Příprava rostlin i způsob naložení rostlin do ná

dob je shodný jako při přípravě prokvašeného

výluhu. Rozdíl je v tom, že se rostliny ponechají

asi 3–5 dní macerovat (máčet) v dešťové vodě

na slunci. V době počátku kvašení se výluh od

dělí od zbytků rostlin přefi ltrováním přes plátno.

Výluh se dál uchovává v chladném a temném

místě. Rostlinné zbytky se mohou použít k mul

čování rostlin nebo jako přísada do kompostu.

Hotový výluh se ředí vodou obvykle v pomě

ru 1:50. 4.2.3. Odvar z rostlin Na rozdíl od rostlinných výluhů odvar prochází varným procesem. Aby se co nejlépe získaly účinné látky z rostlin, doporučuje se nejdříve rostlinný materiál nakrájet, namlít, nařezat či jinak rozdrtit na drobné kousky. Rostlinný materiál se nejprve maceruje nejméně 24 hodin ve studené vodě a pak se na mírném ohni asi 20–30 minut povaří. Po celou dobu vaření a při chladnutí nemá být nádoba zakryta. Po ukončení varného procesu se odvar nechá vychladnout a oddělí od zbytků rostlin přefi ltrováním přes plátno. Výluh se dál uchovává v chladném a temném místě. Dobré je však odvar ihned použít, aby nedošlo ke kvasnému procesu. Rostlinné zbytky se mohou použít k mulčování rostlin nebo jako přísada do kompostu. Hotový odvar se ředí vodou obvykle v poměru 1:(5) 10, v konkrétních případech (viz dále) se doporučují i koncentrace vyšší (až 1:1) nebo i menší (až 1:20). 4.2.4. Nálev z rostlin Čerstvé nebo sušené rozdrcené rostliny se v různých poměrech máčejí v horké vodě a vyluhují se nejméně 24 hodin. Po dobu macerace má být nádoba v teple (má se nechat pozvolna chladnout) a musí být zakrytá. Po ukončení procesu se nálev oddělí od zbytků rostlin přefi ltrováním přes plátno. Dál se uchovává na chladném a temném místě. Dobré je však nálev ihned použít, aby nedošlo ke kvasnému procesu. Rostlinné zbytky se mohou použít k mulčování rostlin nebo jako přísada do kompostu. Hotový nálev se ředí vodou obvykle v poměru 1:(5) 10, v konkrétních případech (viz dále) se doporučují i koncentrace vyšší (až 1:1) nebo i menší (až 1:20).

4.2.5. Moření osiva a sadby

K prevenci před některými škůdci a původci

chorob, ale i k podpoře klíčení a vzcházení

osiv se používá máčení v neředěných rost

linných extraktech nebo se ředí na 0,2–20%

roztok. Osivo se máčí 10–30 minut (nejlépe

nasypané v malých látkových pytlíčcích) v ne

kovových miskách s neředěným extraktem.

Potom se osivo dosuší na stinném místě a té

hož dne se vysévá.

Stejným způsobem se používají extrakty i jako

posilující prostředek pro zlepšení zakořenění

sazenic. Doporučuje se máčení prostých ko

řenů nebo kořenových balů rostlin ve výluhu

nebo extraktu. Ještě častěji se dělají různé zá

livky po vysazení rostlin na záhony.

4.3. Středoevropské rostlinné

pesticidy a pomocné látky

V této kapitole si představíme několik nejběž

nějších receptur na výrobu botanických pesti

cidů a pomocných látek, které zvyšují obrany

schopnost nebo vitalitu rostlin.

Jsou to recepty, které se tradují především

ve střední Evropě, tedy u nás a v okolních

zemích. Jsou sebrány z různě staré literatury

nebo vyprávění lidí, kteří je používali a použí

vají a jsou přesvědčeni o jejich účincích.

Některé z těchto receptů byly předmětem vý

zkumu a nutno dodat, že při správné přípra

vě a použití je jejich účinnost relativně dob

rá. Některé se dokonce staly podkladem pro

výrobu komerčních přípravků (např. extrakt

z kopřiv).

Je však potřeba také dodat, že komerční pří

pravky (botanické pesticidy i pomocné látky)

jsou mnohem účinnější, především protože

jsou výrobci povinni zajistit jejich účinnost, tj.

především deklarovat obsah účinných látek

v přípravcích. Při domácí výrobě často dochází k chybám při výrobě, skladování i používání a pěstitelé jsou pak často zklamáni. Nicméně vše se dá naučit a není nutné se při prvním nezdaru vzdávat. V této kapitole si můžeme přípravky rozdělit podle jejich účelu použití

9,13,15,19,20,29,34,39,47,49,57

.

4.3.1. Příprava a použití výluhů k posí

lení zdravotního stavu, lepšímu

růstu a kvetení rostlin

 Allium cepa L. (Alliaceae)

- cibule kuchyňská

Výluh ze slupek cibule kuchyňské Příprava: Lze použít veškerý „odpad“ z cibule, včetně listů a suknic. Rostlinné zbytky uchováváme v nekovové nádobě do doby, kdy je asi ze tří čtvrtin zaplněna. Pak obsah zalijeme dešťovou vodou a dáme na teplé místo, nejlépe na slunce. V době počátku kvašení se výluh oddělí od zbytků rostlin přefi ltrováním přes plátno. Výluh se dál uchovává v chladném a temném místě. Rostlinné zbytky se mohou použít k mulčování rostlin nebo jako přísada do kompostu. Použití: Obvykle se používá ve směsi s jinými výluhy ve formě postřiku pro posílení rostlin, ale i proti houbovým chorobám. Aplikační koncentrace je 10–20 %.

 Beta vulgaris L. (Amaranthaceae)

- řepa

Prokvašený výluh z červené řepy Příprava: 1 kg listů a řapíků (zbytků při sklizni) se zalije 10 l vody. Výluh rychle kvasí a slizovatí. Kvasný proces začíná za 1–2 dny a na slunci nebo v teple se urychluje. Vznikající kvasný výluh se každý den důkladně promísí a provzdušní. Doporučuje se přidat v době, kdy začíná být „cítit“, hrst horninové moučky (nebo jemného křemičitého písku). Hotový zákvas je hotov za 2–3 týdny a má tmavou barvu a na povrchu se již netvoří pěna (šum). Při chladném počasí nebo stojí-li nádoba na chladném a stinném místě, může proces kvašení probíhat déle.

Po celou dobu kvasného procesu zakrývá

me nádobu víkem tak, aby mohl cirkulovat

vzduch. Po ukončení kvasného procesu se

výluh oddělí od zbytků rostlin přefi ltrováním

přes plátno. Výluh se dál uchovává v chlad

ném a temném místě. Rostlinné zbytky se

mohou použít k mulčování rostlin nebo jako

přísada do kompostu.

Použití: K podpoře růstu nově založených

trávníků i k ošetření nestejnoměrně rostou

cích trávníků. Postřik provádíme dvakrát týd

ně. Aplikační koncentrace je 10%.

 Brassica oleracea L. (Brassicaceae)

- brukev zelná

Prokvašené výluhy z listů košťálovin

Příprava: Ze spodních listů různých druhů

košťálovin se připraví prokvašený výluh. Vel

mi vhodné jsou listy kapusty a zelí (bílého),

lze však použít i listy všech ostatních druhů.

Asi 3 kg čerstvých listů se vloží do 10 litrové

nádoby (pokud možno kameninové) a zalijí

<


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist