načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Botanické pesticidy - Roman Pavela

  > > > > Botanické pesticidy  
Botanické pesticidy
-6%
sleva

Kniha: Botanické pesticidy
Autor:

Kniha přináší podrobný přehled problematiky použití botanických pesticidů v ochraně rostlin. Obsaženy jsou podrobné návody na výrobu extraktů a možnosti jejich použití. Kniha je ...
Titul doručujeme za 6 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  195 Kč 183
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Kurent
Rok vydání: 10.05.2011
Počet stran: 128
Rozměr: 23 cm
Úprava: 128 stran : ilustrace (některé barev.)
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ISBN: 978-80-8711-126-0
EAN: 9788087111260
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha přináší podrobný přehled problematiky použití botanických pesticidů v ochraně rostlin. Obsaženy jsou podrobné návody na výrobu extraktů a možnosti jejich použití. Kniha je doplněna barevnou přílohou názorně zobrazující zdrojové rostliny a projevy na ošetřovaných rostlinách.

Předmětná hesla
biologická ochrana rostlin
biopesticidy
rostlinné insekticidy
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2
Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
1. Historie ochrany rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
2. Rozdělení botanických pesticidů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
2.1. Botanické pesticidy první generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
2.1.1. Pyretrum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
2.1.2. Nikotin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
2.1.3. Rotenon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
2.1.4. Ryanodine . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
2.1.5. Veratrin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
2.1.6. Quassin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
2.1.7. Rostlinné oleje a mýdla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
2.2. Botanické pesticidy druhé generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
2.2.1. Azadirachta indica Juss. (Meliaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
2.2.2. Pongamia pinnata (L.) Pierre (Fabaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
2.2.3. Calceolaria andina L. (Scrophulariaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
2.2.4. Reynoutria sp. (Polygonaceae) - křídlatky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
2.2.5. Sophora fl avescens Ait. (Fabaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
2.2.6. Sapindus sp. (Sapindaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
2.2.7. Aromatické rostliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
2.2.7.1. Allium sativum L. (Alliaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
2.2.7.2. Cy mb o p o g o n sp. (Poaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
2.3. Botanické pesticidy třetí generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
3. Další příklady rostlin a jejich možnosti potencionálního využití v ochraně . . . . . . . . . . 43
3.1. Acer spp. (Aceraceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
3.2. Acorus calamus L. (Araceae) - puškvorec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
3.3. Ajuga spp. (Lamiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .45
3.4. Amorpha spp. (Fabaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
3.5. Angelica archangelica L. (Apiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
3.6. Berberis spp. (Berberidaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48
3.7. Capsicum annum L.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
3.8. Carum carvi L. (Apiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
3.9. Chenopodium spp. (Chenopodiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
3.10. Citrus spp. (Rutaceae). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
3.11. Decalepis hamiltonii Wight. et Arn. (Asclepiadaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
3.12. Hyptis suaveolens (L.) Poit. (Lamiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
3.13. Lantana camara L. (Verbenaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56
3.14. Leuzea carthamoides (Willd.) DC. (Asteraceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
OBSAH





3
3.15. Lythrum salicaria L. (Ly tharaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
3.16. Macleaya cordata (Willd.) R. Br (Papaveraceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
3.17. Madhuca indica J.F. Gmel (Sapindaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
3.18. Mammea sp. (Clusiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
3.19. Medicago sativa L. (Fabaceae). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
3.20. Mentha sp. (Lamiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
3.21. Momordica charantia L. (Cucurbitaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64
3.22. Pimenta offi cinalis Lindl. (Myrtaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
3.23. Piper nigrum L. (Piperaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67
3.24. Potentilla fruticosa L. (Rosaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68
3.25. Ruta graveolens L. (Rutaceae) - routa vonná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
3.26. Salix spp. (Salicaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .70
3.27. Tanacetum vulgare L. (Asteraceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
3.28. Tripterygium wilifodrii Hook. (Celastraceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
3.29. Verbascum spp. (Scrophulariaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
4. Možnosti přípravy domácích přípravků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
4.1. Sběr rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
4.2. Příprava domácích botanických pesticidů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
4.2.1. Rostlinné extrakty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77
4.2.2. Příprava kvasných vodných výluhů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77
4.2.3. Odvar z rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
4.2.4. Nálev z rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
4.2.5. Moření osiva a sadby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
4.3. Středoevropské rostlinné pesticidy a pomocné látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
4.3.1. Příprava a použití výluhů k posílení zdravotního stavu, lepšímu růstu a kvetení rostlin. . 79
4.3.2. Příprava a použití výluhů k prevenci a ochraně před chorobami a škůdci . . . . . . . . . . 81
4.4. Vybrané receptury ze světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90
4.5. Další tradiční přípravky na bázi přírodních látek minerálního a živočišného původu . . . . 93
4.6. Desatero rad společných pro použití podomácku vyrobených extraktů . . . . . . . . . . . . . . . . 95
4.7. Výhody a nevýhody botanických pesticidů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
5. Výzkum a vývoj nových botanických pesticidů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98
5.1. Sekundární metabolity perspektivní pro vývoj nových rostlinných insekticidů . . . . . . . . . . 98
5.2. Způsob hodnocení biologické účinnosti látek rostlinného původu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .109
6. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112
7. Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113





10
2. Rozdělení botanických pesticidů
Pokud bychom chtěli nějakým způsobem
rozdělit a tak zpřehlednit dnes používané
botanické pesticidy, pak bychom je mohli rozdělit
do tří základních skupin:
1. Botanické pesticidy první generace - v této
skupině nalezneme komerčně vyráběné
botanické pesticidy (především
neselektivní insekticidy), které byly používané po
staletí a mají své kořeny zasahující hluboko
do historie. My si je postupně téměř
všechny představíme v následující kapitole.
2. Botanické pesticidy druhé generace - v této
skupině již nalezneme nejen insekticidy
a akaricidy, ale také fungicidy, baktericidy
a herbicidy. Jsou to přípravky, které
postupně vznikaly zhruba od 20. století a to v
rámci celosvětového hledání nových alternativ
ochrany rostlin. Tyto přípravky se vyznačují
selektivitou, environmentální a zdravotní
bezpečností.
3. Botanické pesticidy třetí generace - v této
skupině nalezneme zcela nové přípravky, které
vznikly v posledních několika desetiletích
a které obvykle nemají přímé pesticidní
účinky (tj. nezpůsobují přímou mortalitu),
ale mohou buď omezit vývoj chorob (např.
inhibicí dalšího růstu patogenů) a škůdců
(např. zabraňují žíru, kladení vajíček,
odpuzují) nebo zvyšují přirozenou
obranyschopnost rostlin tím, že indukují částečnou
rezistenci, tj. elicitují syntézu látek obranného
charakteru.
2.1. Botanické pesticidy první
generace
Mezi tyto přípravky řadíme jedny z nejstarších
a zároveň nejúčinnějších botanických
insekticidů. Jak už bylo řečeno a vysvětleno v
předchozích kapitolách, insekticidy, respektive
extrakty z rostlin s insekticidním účinkem, byly
na samém počátku lidského snažení ochránit
pěstované plodiny proti škůdcům. Patří sem
přípravky na bázi účinných látek, které jsou
vysoce toxické pro hmyz. Vzhledem k tomu,
že jsou neselektivní, je jejich dnešní
použití omezeno na pokojové rostliny, zeleninu
ve skleníku nebo všude tam, kde
nezasáhneme necílové organizmy.
Ačkoliv bychom mohli tyto přípravky rozdělit
podle jednotlivých rostlin, v tomto případě je
mnohem přehlednější dělení podle skupiny
účinných látek. I když se totiž vyráběly (anebo
i dosud vyrábí) z několika druhů rostlin, jejich
účinné látky jsou stejné anebo velmi
podobné. Historicky se pak tyto přípravky vžily pod
(mnohdy zkomolenými) názvy skupiny jejich
účinných látek. Pojďme si je nyní alespoň
stručně představit.
2.1.1. P yretrum
Rostlinný materiál
Extrakty na bázi pyretroidních látek patří k
nejstarším, a také k dosud nejpoužívanějším
botanickým insekticidům. Ačkoliv je několik desítek
druhů chryzantém, listopadek, kopretin,
řimbab či vratičů, které obsahují vysoké procento
těchto biologicky účinných látek, využití při
výrobě insekticidních přípravků našly především
dva druhy z tohoto početného rodu:
1. Chrysanthemum cinerariifolium (Trevir.)
Vis. (syn. Pyrethrum cinerariifolium Trevir. ,
Tanacetum cinerariifolium (Trevir.) Schultz.
Bip.) - řimbaba stračkolistá (čeleď:
Asteraceae). Tato trsnatá, stříbřitě ochmýřená
vytrvalá rostlina je 15–50 cm vysoká, listy má
peřenodílné, s podlouhle až úzce
kopinatými úkrojky. Květy mají 3–5 cm v průměru,
a jsou barvy bílé až růžové. Pochází ze
Středozemí a u nás může být místy zplanělá,
neboť byla a stále ještě je často pěstovaná
jako okrasná rostlina.
2. Chrysanthemum coccineum Willd. (Syn. C.
roseum Adams, Pyrethrum roseum (Adams)
M.B., Pyrethrum carneum M.B.) - řimbaba





11
šarlatová (čeleď: Asteraceae). Tento druh
pochází z horských luk Kavkazu. Má
podlouhlé, dvakrát zpeřené, jemné listy se
zašpičatělými úkrojky. Listy rostou v hustých
přízemních trsech. Štíhlé a slabě olistěné
stonky nesou jednotlivé květní úbory,
které tvarem i velikostí připomínají kopretinu.
Původní barva paprsků byla v růžových
odstínech, dnes však můžeme najít i plno
zahradních odrůd s květy rudými, červenými,
jednoduchými i plnokvětými.
Historie a současnost
O insekticidním účinku řimbab se ví velmi
dlouho. Přesnou historii používání
chryzantém v ochraně rostlin asi nedokážeme říct.
Asi za nejstarší dochovanou písemnou
zmínku o používání prachu z květů těchto rostlin
můžeme považovat písemné nařízení krále
Xerxése I., který nařídil vojákům (okolo roku
470 př. n. l.) užívat rozdrcené květy proti
vším a blechám. Od té doby uplynulo v
řekách mnoho vody a i osud těchto přípravků
byl rozmanitý a mnoho písemných pramenů
se bohužel nedochovalo. Pravda však je, že
se po staletí v Dalmácii pěstovala C.
cinerariifolim a vyráběl se z ní takzvaný dalmatský
prach, později japonský prach. Ve východní
Evropě a na Kavkazu se nezávisle na tom
vyráběl z rostlin C. coccineum takzvaný
kavkazsk ý, neboli arménsk ý prášek proti hmy zu. Ty to
prášky či prachy nebyly nic jiného, než čerstvě
usušená, rozemletá a jemně přesetá drť z
květů výše uvedených rostlin.
V Evropě se použití těchto prášků osvědčilo
za napoleonských válek, kdy byly tyto
výrobky používány vojáky pro likvidaci vší a blech.
Především kavkazský prach byl od roku 1828
ofi ciálně využívaný vojáky k likvidaci těchto
nežádoucích parazitů, tehdy velmi
rozšířených. Dalmátský prášek proti hmyzu se začal
vyrábět v Jugoslávii a později v Japonsku
a od roku 1840 se stal vážnou konkurencí
kavkazskému prachu. Záhy se objevil i
první extrakt (okolo roku 1820) jako insekticid
a od roku 1851 se začal komerčně prodávat
jako extrakt z pyrethra. Z Evropy se v roce
1876 dostal kavkazský prach do USA a do
Japonska, kde našel své nové uplatnění.
Z Evropy se postupně dostalo pěstování
těchto rostlin (které je díky potřebě ručního
sběru květů velmi náročné) do Afriky a Austrálie.
Zde se C. cinerariifolium začala pěstovat
koncem 20. let minulého století. Dnes podstatnou
část rostlin pěstují tamní drobní zemědělci
jako jediný významný zdroj svých příjmů.
Například v Keni přináší pěstování těchto rostlin
více než 3500 pracovních míst.
Keňská oblast je pro jejich pěstování velmi
vhodná. Zde se C. cinerariifolium pěstuje
především v hornatých regionech. Pro pěstování
je totiž velmi vhodná nadmořská výška 1600–
3000 metrů, jelikož s nadmořskou výškou
obsah pyretrinů stoupá. Ideální podmínky pro
komerční pěstování na obsah pyretrinů v
rostlinách jsou kromě nadmořské výšky i podmínky
půdní (částečně vyprahlé hlinito-písčité půdy),
chladné zimy, okolo 1200 mm srážek a 2–3
měsíce sucha, což je právě v těchto oblastech.
Jak už bylo řečeno, většina současné světové
produkce pochází z Keni (přibližně 65 %) a
Austrálie (přibližně 25 %), zbytek rostlin se pak
pěstuje v Tanzanii, Rwandě, Indii a Číně. Současná
produkce je okolo 150 tis. tun extraktu za rok
(např. v roce 2002 to bylo 174,1 tis. t a v roce
2003 107,8 tis. t 25% extraktu).
Díky novým přípravkům (mezi něž patří opět
již zmíněné prachy z květů) a zvyšující se
oblibě těchto prostředků u pěstitelů je snaha
produkci nadále zvyšovat. Pěstování je však velmi
pracné. Jen pro představu obdělávané plochy
a s tím spojené pracnosti ručního sběru
můžeme uvést následující přibližná čísla - na 1 ha se
pěstuje zhruba 52 000 rostlin, z nichž se získá
okolo 1000 kg suché drogy, která po macera-





12
ci a zahuštění dává 25 kg extraktu (o obsahu
25 %). Proto se v současné době zvyšují
plochy především v Číně, kde je levná pracovní
síla
15, 47, 49, 61
.
Obsahované látky a jejich účinnost
Extrakty z řimbab (čili chryzantém) obsahují
celou řadu účinných látek, z nichž
nejvýznamnější je skupina pyretrinů. Suchá droga (květy)
obsahuje (0,5) 1–1,5% pyrethrinů, z nichž asi
polovinu tvoří pyrethrin I a cinerin I (estery
kyseliny chrysanthemum monocarboxylové),
dále pak pyrethrin II a cinerin II (estery
kyseliny pyrethrové - monomethyl estery kyseliny
chrysanthemum dicarboxylové), pyretol,
pyrethrotoxovou kyselinu, pyrethrosin,
chrysanthemin, kyselina chrysathemumová aj.
Nejdůležitější z nich, co se insekticidních účinků
týká, je Pyrethrin-I a Pyrethrin-II. Jsou to velmi
podobné látky a liší se oxidačním číslem
jednoho z atomů uhlíku (obr. 1).
Obr. 1. Struktura pyrethrinů; Pyrethrin I: R=CH
3

a Pyrethrin II: R=CO
2
CH
3
Pyretriny účinkují na hmyz okamžitě jako
kontaktní a požerový jed. Předpokládaný
mechanizmus účinku je na sodíkových kanálech
nervových buněk hmyzu, kde účinná látka
blokuje sodíkové ionty a způsobuje tak
špatnou mezibuněčnou iontovou vodivost, tím
způsobuje opakované a prodloužené
dráždění nervů, hmyz je paralyzován a při
dostatečné dávce dochází k následné mortalitě.
Přírodní pyretriny jsou vysoce účinné a patří
mezi nejrychleji účinkující hmyzí jedy. Mají
však jednu nevýhodu, velmi rychle se vlivem
UV záření a jiných faktorů v prostředí
rozkládají na neškodné látky. Dnes se však na
nevýhodu rychlého rozkladu v prostředí díváme
spíše jako na výhodu. Můžeme totiž takové
extrakty použít i v době, kdy probíhá
například sklizeň, a nemusíme mít strach o
nebezpečná rezidua, pokud dodržíme alespoň
1–2 denní ochrannou lhůtu
8, 9, 16, 57
.
Přípravky
Přípravky na bázi extraktů z rostlin
Chrysanthemum cinerariifolium a Chrysanthemum
coccineum znovu nacházejí své místo na evropském
trhu. Prodávané jsou extrakty samotné nebo
ve směsi s některým z dalších botanických
insekticidů. Do EU se dováží polotovary (surové
extrakty) především z Keni. Tady se upravují
do prodejní formulace. Za všechny přípravky,
které jsou na evropském trhu, je možné uvést
například přípravky Organihum Protex a
Naturforte EC od španělské fi rmy Garden Ché.
Přípravek Organihum Protex obsahuje mimo jiné 2,4%
extrakt z rostlin Chrysanthemum cinerariifolium.
Používá se proti všem žravým a savým škůdcům
jako repelent a insekticid. Doporučená
koncentrace je 0,1–0,15 % roztok pro postřik a 0,2–0,4 %
roztok pro dezinfekci v uzavřených místnostech.
Přípravek Naturforte EC obsahuje přírodní
1,3 % extrakt z květů C. cinerariifolium. Kromě
toho je v přípravku 3% extrakt rotenonu
(extrakt z rostliny Derris eliptica). Stejně jako
předchozí i tento přípravek se používá jako 0,15%
roztok pro postřik rostlin a 0,2–0,4% roztok
pro desinfekci uzavřených prostor.
Firma Agromed (Španělsko) vyrábí přípravek
pod názvem BIO-6000 PIRETRIN. Tento
přípravek obsahuje 5,6% extrakt z květů C.
cinerariifolium. Je doporučen proti všem žravým
a savým škůdcům. Doporučená koncentrace
je 0,1–0,2% roztok.





13
U nás se setkáme s celou řadou přípravků
Německé fi rmy Neudorf, které nesou různé
modifi kace označení Spruzit®. Tyto přípravky jsou
určeny k ochraně pokojových rostlin proti
žravým a savým škůdcům (např. mšice, třásněnky,
křísy). Spruzit® se v současnosti na náš trh
dodává ve formě koncentrátu, vodného roztoku
připraveného k okamžitému použití s
mechanickým rozprašovačem (Spruzit® AF) a ve spreji
plněném přírodním plynem (Raptol®).
Použití
Všechny přípravky na bázi pyretrinů fungují
spolehlivě jako kontaktní jed. Je proto nutná
velmi dobrá aplikace, aby škůdce byl zasažen
kontaktně. Pyretriny se v přírodě velmi rychle
odbourávají, proto je potřeba postřik podle
potřeby opakovat. Aplikaci je nejlépe
provádět za podmračeného počasí anebo navečer.
Pokud přijde déšť později jak za 2 hodiny,
nesnižuje se tím jeho účinnost neboť pyteriny
účinkují okamžitě (při dostatečné dávce
během několika minut).
Většina současných moderních přípravků
obsahuje další synergické látky, které nejenže
zvyšují samotnou účinnost, ale také
prodlužují perzistenci účinků.
Obecně lze říci, že všechny přípravky na bázi
extraktů z květů C. cinerariifolium nebo C.
coccineum jsou velmi rychlé a účinné jedy pro
všechny studenokrevné živočichy (hmyz, ale
i třeba ryby). Pokud je dávka dostatečná a
kontaktní, dochází k mortalitě téměř okamžitě. Je
ale nutné mít na paměti, že to jsou přípravky
pro hmyz neselektivní, takže usmrcují i
přirozené nepřátele (predátory, parazitoidy), proto je
lze použít jen na malých plochách anebo tam,
kde nehrozí environmentální nebezpečí
(domácnosti, skleníky, sklady...). Výhodou těchto
přípravků je jejich nízká toxicita k teplokrevným
živočichům, takže je lze použít i jako spreje
proti mouchám a komárům v uzavřených
místnostech nebo na zelenině těsně před sklizní.
Tox i c i t a
Americké ministerstvo zemědělství tvrdí, že
přírodní pyrethrum „je pravděpodobně
nejbezpečnějším insekticidem pro použití na
potravinářských rostlinách“ a že „jsou tyto směsi
schváleny pro použití u potravin“. Pyrethriny
snadno podléhají hydrolýze a jsou
degradovány žaludečními kyselinami savců, proto
jejich toxicita při požití domácími zvířaty je
velmi nízká. Jsou však nebezpečné pro ryby.
Toxicita je obvykle spjata s aplikací mnohem
větší dávky, než je uvedeno v návodu. Zvlášť
důležité je dodržení návodu při aplikaci
těchto látek na lidi a zvířata. Intoxikace se
projevuje širokou škálou příznaků, zvláště u
domácích zvířat - patří mezi ně slinění, otupělost,
svalový třes, zvracení, křeče, případně smrt.
Mezi příznaky otravy u lidí patří ztížené
dýchání, kýchání, ucpaný nos, bolest hlavy,
špatná koordinace pohybů, třes, křeče, zčervenání
obličeje a jeho otok, pocity pálení a svědění
8
.
2.1.2. Nikotin
Rostlinný materiál
Rod Nicotiana - tabák - patří do čeledi lilkovité
(Solanaceae) a zahrnuje několik desítek druhů,
které jsou původem ze Severní a Jižní Ameriky,
Austrálie, jižní Afriky a jihozápadním Pacifi ku.
Pro extrakce se používají především listy
z rostlin druhu Nicotiana tabacum L.- tabák
virginský, Nicotiana rustica L - tabák selský,
Nicotiana sylvestris Speg. Comes.- tabák lesní.
Všechny uvedené druhy pocházejí ze
Střední a Jižní Ameriky, odkud byly introdukovány
jako kulturní či okrasné rostliny téměř do
celého světa. Jsou to jednoleté až víceleté rostliny,
50–300 cm vysoké s vejčitými listy u některých
druhů až 50 cm dlouhými. Květy mají
uspořádány ve vrcholových latách nebo
lichohroznech, samotné květy jsou trubkovité nebo
široce zvonkovité, barvy od bílé, přes růžovou až
k červeno-fi alové
16
.





43
V této kapitole se alespoň ve stručnosti
seznámíme s dalšími rostlinami, u kterých byl
zjištěn potenciál pro vývoj a výrobu botanických
pesticidů. Je to jen střípek ze všech rostlin,
u kterých byly objeveny látky s pesticidním
účinkem.
3.1. Acer spp. (Aceraceae)
Javor (Acer) je rod rostlin z čeledi javorovité
(Aceraceae). Zástupci tohoto rodu jsou
obvykle vysoké nebo nižší opadavé stromy (existuje
ale i několik druhů stálezelených), anebo keře.
Rod Acer čítá zhruba 150 druhů a jejich výskyt
je omezen na mírné, až subtropické oblasti
severní polokoule.
Javory, s výjimkou javoru jasanolistého, mají
listy vstřícně křížmostojné a dlouze řapíkaté,
jednoduché a většinou hluboce laločnaté,
případně dlanitě dělené nebo zpeřené. U javoru
jasanolistého jsou listy dlanitě laločnaté a při
bázi srdčité. Květy mají v hroznech nebo
chocholících a to nících nebo vzpřímených.
Tyčinky jsou po 4–10 v jednom květu. Plod je
složen ze dvou plodů křídlatých tzv. dvounažek;
křídla jsou jazykovitá, blanitá, se silnou žilkou
na vnějším okraji. Klíčení semen je u všech
javorů, s výjimkou javoru stříbrného, nadzemní.
U nás roste několik druhů a to jak volně v
přírodě, tak jako oblíbené rostliny našich parků
a zahrad. Představme si alespoň tři
nejznámější, se kterými se můžeme běžně setkat
a jejichž užití má bohatou tradici; javor klen
(Acer pseudoplatanus L.), javor mléč (Acer
platanoides L.) a javor babyka (Acer campestre L.).
Javory se dříve využívaly jako léčivé rostliny.
Tyto stromy obsahují totiž celou škálu
biologicky aktivních látek, které byly pro lidovou
medicínu zajímavé. Například odvar z kůry
a listí javoru babyka se používal jako
adstringentní a anticholesterolemický přípravek,
také jako přípravek pro vyplachování
bolavých očí. Javor klen se používal kromě toho
také při léčbě špatně se hojících ran a kožních
onemocnění. Také listy se využívaly při
skladování ovoce a kořenové zeleniny. Pokud byly
plody nebo kořeny prosypány suchým listím,
vydržely déle čerstvé a zdravé.
Těchto vlastností si všimli vědci a začali látky
obsažené v javorech zkoumat. Našli jich celou
řadu, především fenolické až polyfenolické
sloučeniny a jejich deriváty (např.
(+)-rhododendrol, methyl gallate, methyl gallate-4-O-
beta -D-glucose, (+)-catechin, (-)-epicatechin,
(-)-epicatechin-3-O-gallate a mnoho dalších).
Extrakty z kůry vykazují velmi silné
fungicidní účinky proti celé řadě patogenů. Například
byly testovány různé extrakty z kůry A.
platanoides, získané jako odpad při zpracování
dřeva, proti dřevokazným houbám a to s velmi
dobrými účinky. Inhibice některých patogenů
byla téměř 100%. Je tedy možné vyvinout
nový impregnační přípravek proti houbovým
chorobám a možná i proti hmyzu neboť velmi
dobré insekticidní účinky extraktů z listí
javorů byly prokázány i v dalších testech. Velmi
silný larvicidní účinek byl zjištěn proti komárům,
ale i proti housenkám polyfágního škůdce -
blýskavky pobřežní (Spodoptera littoralis)
9,13,15,
19, 20, 29, 34, 39,47,49, 57
.
3.2. Acorus calamus L. (Araceae)
- puškvorec
Prustvorec, kalkán, kalmus, šišvorec lékařský,
šišvorec lékařský, puškvorec, tatarek,
šišvorec obecný, to vše jsou lidová jména rostliny,
kterou si představíme v dalším díle o
botanických pesticidech. Správný český název je však
3. Další příklady rostlin a jejich možnosti potencionálního
využití v ochraně





44
puškvorec obecný ( Acorus calamus L. syn.:
Calamus aromaticus Garsault), který je přestavitel
čeledi árónovité (některými botaniky je však
vyčleněn do samostatné čeledi Acoraceae
Martinov - puškvorcovité).
Je to vytrvalá, oddenkatá bylina, mnohdy
vysoká až 120 cm. Málo větvený, houbovitý
oddenek je horizontální, 2–4 cm široký, na řezu
bílý a nehnědne. Listy má řemenovité, asi
2 cm široké, znenáhla špičaté, často ze strany
varhánkovitě zkadeřené, se středovým
žebrem, měkké, světle zelené, někdy s nádechem
do bronzové. Kvete od června do července.
Květy má drobné, zelenavé, později se místo
nich objevují červené bobule.
Puškvorec pochází z Asie, původní areál
zahrnoval jižní Čínu, již ve starověku byl však
zavlečen do Indie, odkud se šířil dál. V současné
době roste po celé Evropě, v Asii a v Severní
Americe a v dalších oblastech. Traduje se, že
evropské rostliny mají společný původ z
botanické sbírky ve Vídni, odkud se rozšířily
v 16. století. Je prokázáno, že se v Evropě
pěstoval již ve 12. století a z našeho území bylo
doloženo použití již ve 14. století.
Puškvorcové oddenky totiž patří k nejstarším
známým léčivým rostlinám využívaným již
ve starověké Indii a Číně a nalezeným také
v egyptských hrobkách. Dodnes neztratil
mnoho ze své slávy, i když již není tak oblíben.
Droga se aplikuje hlavně při žaludečních
potížích, protože podporuje látkovou výměnu,
působí příznivě na tvorbu trávicích šťáv, má
zklidňující účinek na křečovité bolesti a
zároveň působí i desinfekčně a močopudně.
Často jsou proto puškvorcové oddenky součástí
různých žaludečních likérů. Puškvorec má
uklidňující účinek a působí antidepresivně,
utlumuje astmatické záchvaty a celkově má
pozitivní účinek na stav zesláblých lidí, v
některých případech působí i výrazně
protialergicky. Používá se i zevně ve formě koupelí
proti revmatismu, na ekzémy, na omývání špatně
se hojících ran nebo jako celkově posilující
prostředek. Některé látky obsažené v
extraktech mají také psychotropní účinky, proto se
traduje, že byl puškvorec součástí masti,
kterou se potíraly čarodějnice, aby mohly létat.
Puškvorec obsahuje celou řadu biologicky
aktivních látek. Především oddenek, který se
používá, je silně aromatický a obsahuje asi 2–7 %
esenciálního oleje, který je tvořen řadou
mono- a seskviterpenů. Pokud bychom
oddenky extrahovali organickými rozpouštědly,
nalezneme v extraktech různé polyfenolické
látk y, alkaloidy, hořčiny, třísloviny, sliz y, cholin,
β-asaron a mnohé další.
Právě asaron a esenciální látky mají významné
fungicidní, baktericidní a insekticidní účinky,
kterých si lidé všimli již dávno. Dosud byla
prokázana insekticidní, protipožerová a
repelentní účinnost extraktů anebo výluhů proti
mnohým škůdcům a vektorů (např. proti
mšicím, sviluškám, skladištním škůdcům,
mouchám, komárům, blýskavce pobřežní,
třásněnkám a dalším).
Fungicidní účinnost byla zjištěna proti různým
především lékařsky důležitým patogenům,
mezi mimiž najdeme zástupce rodů Fusarium,
Penicillium, Aspergillus.
Dnes si farmáři v Indii a Číně připravují
různé výluhy, které používají jak v ochraně proti
skladištním škůdcům, tak proti běžným
zemědělským škůdcům, jako jsou mšice a
svilušky. Účinné jsou i proti některým houbovým
chorobám, například proti plísni šedé, padlí
a mnohým dalším chorobám.
U nás se s těmito přípravky bohužel nesetkáte.
V Indii se extrakt používá preventivně i
kurativně jak proti chorobám, tak proti škůdcům.
Podobný extrakt je někdy vléván do stojatých
vod proti komářím larvám
9,13,15,19,20,29,34,39,47,49,57
.





45
3.3. Ajuga spp. (Lamiaceae)
Do tohoto rodu je zařazeno asi 45 druhů
rostlin. Jsou to jednoleté nebo vytrvalé byliny,
které můžeme nalézt v Evropě, Asii, Africe
i Austrálii. Jsou to rostliny dosahující výšky
5–50 cm, patřící k typickým zástupcům čeledi
hluchavkovitých (Lamiaceae). Jejich listy jsou
vstřícné, u květů je horní pysk koruny zakrnělý
a tvoří pouze dva zoubky. Koruna je
neopadavá. Rostliny se objevují především na
slunných nebo částečně zastíněných stanovištích.
Většina druhů roste na vlhčích půdách.
Vytváří dobrý pokryv půdy pod keři a vysokou
bylinnou vegetací.
U nás roste několik druhů. Avšak
nejrozšířenější a z hlediska obsahu biologicky aktivních
látek také nejzajímavější je zběhovec plazivý
(Ajuga reptans L.). Je to vytrvalá, až 30 cm
vysoká bylina s nadzemními plazivými výhony,
které jsou značně dlouhé a na uzlech
kořenící. Lodyha tohoto druhu je nevětvená, přímá
nebo vystoupavá, čtyřhranná, červenofi alově
naběhlá, v horní polovině na dvou
protilehlých plochách chlupatá. Listy přízemní růžice
jsou dlouze řapíkaté, úzce obvejčité,
vroubkované až celokrajné, tmavozelené, často s
červenofi alovým nádechem, na obou stranách
nebo jen vespod drsně chlupaté a přecházejí
v listeny, v jejichž paždí vyrůstají stejně
dlouhé nebo na horní části o něco delší květy,
skládající 6–10květé přesleny, dole oddálené,
v horní části nahloučené. Přesleny tvoří
vrcholový lichoklas. Květy jsou krátce stopkaté,
1–1,5 cm dlouhé se zvonkovitým, víceméně
drsně chlupatým kalichem. Koruna je modrá
až modrofi alová, zřídka bílá nebo růžová,
pýřitá, pyskatá, s dlouhou trubkou, horní pysk
je zakrnělý, dolní 3laločný, tyčinky vyčnívají
z koruny. Plody jsou 4 tvrdky. Kvete od dubna
do srpna.
Roste v listnatých lesích, na chudých loukách,
v křovinách, na půdách vlhkých a stanovištích
polostinných z nížiny až do hor velice
hojně. V Alpách vystupuje místy až nad 1500 m,
někde dokonce nad 2000 m. Tento druh je
rozšířen skoro v celé Evropě, také v Alžírsku
a Tunisku v severní Africe a na východ
zasahuje až do Íránu, zavlečen byl i do Severní
Ameriky. Mohl by být zaměněn s podobným
zběhovcem lesním ( Ajuga genevensis L.), který
však netvoří plazivé výhony a jeho lodyha je
na všech stranách chlupatá.
Zběhovce se často pěstují v zahradách jako
okrasná rostlina a to v několika odrůdách
lišících se barvou květu (modrá, bílá, růžová,
červená) i barvou listů (trojbarevné, pestré,
bělorůžové, růžovočervené, zelené).
Kvetoucí nať (Herba ajugae) obsahuje
celou řadu biologicky aktivních látek patřících
do skupiny polyfenolických a terpenických.
Droga byla dříve velmi oblíbená v lidovém
léčitelství. Podle dostupných informací odvary,
čaje nebo tinktury mírně snižují krevní tlak,
působí proti bolestem trávicího ústrojí, mírně
uklidňují a mají antirevmatické účinky. Kromě
toho byl zběhovec používaný při
tuberkulóze, kašli, rýmě a léčbě dalších neduhů. Díky
tříslovinám byl také úspěšně používán zevně
ve formě mastí nebo koupelí na podlitiny či
jiná zranění končetin.
Z biologicky aktivních látek, které nás zajímají
z hlediska využití v ochraně rostlin, jsou
především terpenoidní látky (např. ajugarin,
ajugareptasin, dihydroclerodin atd.) steroidního
charakteru. Všechny druhy rodu Ajuga jich
obsahují vysoké procento a jsou to typické
látky obranného charakteru vůči hmyzu. Tyto
látky působí především jako silné antifídanty
s insekticidním účinkem, který souvisí s
narušením rovnováhy hmyzích hormonů
(podobně jako například u azadirachtinu). Extrakty
ze zběhovců proto způsobují retardaci růstu
larev fytofágních škůdců, snižují konzumaci
potravy a působí antiovipozičně.





46
Již dávky okolo 100 ppm ajugareptasinu nebo
25 ppm dihydroclerodinu účinkují na
polyfágní housenky blýskavek a způsobují úplné
zastavení příjmu potravy. Z našich
experimentů víme, že například 1% roztok extraktu
z A. reptans způsobí 80–100% mortalitu larev
Spodoptera littoralis, Leptinotarsa decemlineata
anebo různých druhů mšic. Bez zajímavosti
nejsou ani antiovipoziční účinky extraktů na
některé druhy motýlů, např. běláska zelného.
Insekticidní účinky jsou známé již mnoho
desítek let, nicméně až v současné době se jimi
vědci začali zabývat seriózně. Dnes se účinky
extraktů z rostlin rodu Ajuga testují na
mnoha hmyzích objektech a díky těmto účinkům
se v tyto rostliny vkládají vysoké naděje při
vývoji nových environmentálně bezpečných
insekticidů.
Komerční využití těchto extraktů v
ochraně rostlin dosud není. V některých zeních se
připravenými výluhy anebo extrakty
(obvykle ve směsích s dalšími rostlinnými extrakty)
ošetřují především porosty košťálové zeleniny
proti běláskům a některým škodlivým můrám.
Podle poznatků ekozemědělců je účinnost
relativně dobrá
9,13,15,19,20,29,34,39,47,49,57
.
3.4. Amorpha spp. (Fabaceae)
Asi 20 druhů můžeme nalézt v tomto rodě,
který nese český název - netvařec. Všechny
druhy jsou domácí v Severní Americe,
především v jižní Kanadě, v USA a severním Mexiku.
Latinské rodové jméno Amorpha je odvozeno
od řeckého „amorfos“, jež znamená ošklivý
nebo také beztvarý či „bez podoby“ („česky“
také amorfní). Toto označení se týká květů
netvařce, kterým do typické „podoby“ květů
rostlin čeledi bobovitých chybí dvě důležité
součásti, tj. křídla a člunek. Ve své domovině
jsou také tyto keře nazývané - falešné indigo
neboť se z některých druhů získala indigová
modř při barvení látek.
Většinou to jsou opadavé keře nebo i
polokeře, vzácně pouze vytrvalé byliny, listy mají
střídavé, lichozpeřené, s početnými celokrajnými
lístky, květy jsou drobné, shloučené do
hustých, často až latnatých vrcholových klasů
nebo hroznů, koruna je složená pouze z
pavézy. Plody jsou krátké a nepukavé, většinou
jednosemenné, srpovité nebo půlměsíčité lusky.
Jelikož není možné představit všechny
druhy, zmíním se jen o nejznámějším z tohoto
rodu, což je pravděpodobně netvařec křovitý
( Amorpha fruticosa L.). Tento druh je
opadavý keř, až 4 m vysoký. Má větve přímé, borku
hladkou, šedavou, listy lichozpeřené, až 30 cm
dlouhé, s lístky celokrajnými, krátce
řapíkatými, podlouhlými až vejčitými nebo
eliptickými. Květy jsou uspořádány v úzkých a
dlouhých hroznech, pavéza je obvykle fi alová,
zřídka bílá nebo červenofi alová, a jak již bylo
řečeno - křídla a člunek chybí. Kvete v květnu
až září. Plodem jsou drobné (do 1 cm dlouhé)
lusky obsahující pouze 1–2 semena.
V Evropě se tento druh pěstuje od roku 1724,
k nám byl prvně přivezen v roce 1865.
Pěstuje se v zahradách a parcích jako ozdobný
keř, a protože velmi dobře snáší průmyslově
znečištěné a prašné ovzduší, bývá vysazován
i v okolí továren, cementáren nebo dálnic,
kde obvykle dobře prosperuje i jako součást
středního zeleného pásu oddělujícího
dálniční směry. Vzhledem k tomu, že má velmi
pevnou kořenovou soustavu, hodí se i ke
zpevnění různých erozí ohrožených svahů a náspů.
Dříve se z tohoto netvařce získávalo modré
barvivo (tzv. False Indigo).
Netvařec křovitý obsahuje celou řadu
biologicky aktivních látek, z nichž mnohé jsou
považovány za jedovaté. Přesto byla tato rostlina
odnepaměti používána jako léčivá. Extrakty,
čaje a odvary byly a jsou dosud používány
vnitřně při žaludečních potížích, proti
střevním parazitům nebo zevně na různé ekzémy.





76
4. Možnosti přípravy domácích přípravků
Již jsme si představili některé rostliny, které daly
vzniknout komerčně vyráběným botanickým
pesticidům, i rostliny které mají potenciál pro
budoucí komerční využití. Mnohé z botanických
přípravků (ať už pesticidního, hnojivého nebo
pomocného účinku) asi nikdy nenajdou
komerční uplatnění, protože jejich výroba by byla
složitá nebo drahá či málo produktivní a tudíž
pro fi rmy nezajímavá. Přesto se některé
receptury tradují nejen u nás (ačkoliv jsou již téměř
zapomenuty), ale i ve světě (kde jich můžeme najít
mnohem více, neboť především v rozvojových
zemích je tato tradice stále živá).
Je to škoda, že naši pěstitelé zapomněli na
tradice našich předků. Pojďme si tedy v následujících
kapitolách ve stručnost i připomenout alespoň
některé „osvědčené a po staletí používané“
metody našich i zahraničních zemědělců či
drobných pěstitelů.
4.1. Sběr rostlin
Při sběrech rostlin pro účely extrakcí, výluhů
či výkvasů je dobré řídit se obecnými radami,
které platí pro léčivé rostliny. Pokud budeme
používat suchou drogu, pak je nejlépe sbírat
rostliny v době květu, kdy mají obvykle
nejvíce účinných látek (jsou ale i výjimky, jako
třeba kopřivy, kdy je sbíráme na jaře v době
počínajícího růstu), plody sbíráme v době jejich
maximálního dozrání (ne přezrání), kořeny
a hlízy v době vegetačního klidu.
Pokud nakupujeme drogu, tak od kvalitního
dodavatele, který nám může zaručit kvalitu
i stáří rostlin, neboť bychom neměli používat
rostliny starší než 2 roky od sběru. S časem
a skladováním se mnohé (především
aromatické) biologicky aktivní látky ztrácejí a
účinnost se tím snižuje. Samozřejmě i
nevhodné skladování se mnohdy špatně podepíše
na kvalitě drog.
Rostliny sbíráme nejlépe brzy po ránu, jakmile
oschne rosa. Nejlépe je usušit rostliny v tenké
vrstvě, ve stínu a teplotě 30–40 °C. Suchou
drogu skladujeme při pokojové teplotě, v
prodyšných (nejlépe papírových nebo plátěných)
pytlích zavěšených ve vzduchu.
V žádném případě nepoužíváme plesnivou,
starou nebo jinak znehodnocenou drogu.
Pokud budeme používat čerstvé rostliny, platí
stejná pravidla sběru, tj. sbíráme zdravé
rostliny brzy po ránu nebo večer. Jsou však v ýjimky
(některé aromatické rostliny jako je třeba
tymián, levandule atd.), které sbíráme po 10
hodině a za slunečného počasí a pokud možno
ne po deštích, ale lépe v období, kdy je teplo
a sucho (obsahují více aromatických látek).
Obsah účinných látek můžeme podpořit i
například přihnojením rostlin močovinou na list
nebo postřikem odvaru z vrbové kůry nebo
kopřiv a to asi týden až 10 dní před plánovaným
sběrem. Některé rostliny si začnou produkovat
více látek obranného charakteru (neplatí to však
obecně pro všechny rostliny). Známé je to
například u tymiánu, routy nebo šalvěje. To
samozřejmě platí nejen v případě, že si tyto rostliny
pěstujeme za účelem výroby botanických
pesticidů, ale i pro sběr rostlin jako léčivek.
Vyprovokovat tvorbu aromatických látek nebo
podpořit tvorbu látek obranného charakteru (tedy
našich biologicky aktivních látek) je věc
relativně složitá a v této knize pro ni není prostor.
4.2. Příprava domácích
botanických pesticidů
Ještě dříve než se pustíme do samotných
receptur domácí výroby botanických pesticidů,
vysvětlíme si základní způsoby vlastních výrobních
procedur. Obecně lze říci, že můžeme získat
účinné látky pomocí: extrakce, odvaru a výkvasů.





77
4.2.1. Rostlinné extrakty
Přípravy extraktů z rostlin je celá řada. A je
nutno dodat, že patří k nejúčinnějšímu způsobu
získávání biologicky aktivních látek obranného
charakteru. K tomuto účelu používáme
především suchou drogu, kterou macerujeme v
nějakém rozpouštědle. Nejběžněji se používají
voda a organická rozpouštědla, jako je
ethanol, methanol, aceton, benzen, či chloroform.
Podle polarity rozpouštědla je možné získat
různě polární látky z rostlin, a tím si můžeme
řídit i obsah a množství účinných látek, které
potřebujeme. Toho se využívá především při
komerční výrobě botanických pesticidů,
protože rozpouštědlo se může po maceraci a fi ltraci
oddělit a zahuštěný fi ltrát s defi novaným
obsahem účinných látek se stává základní
surovinou pro vlastní výrobu komerčního přípravku.
Pro účely domácí přípravy extraktů se nejčastěji
používají jako rozpouštědla líh a voda. Princip
výroby je jednoduchý. Rostliny rozemeleme
nebo jinak rozdrtíme na co nejmenší kousky
a poté je necháme ve skleněné nebo
umělohmotné nádobě zalité rozpouštědlem v
poměru 1 díl rozemletých suchých rostlin a 10 dílů
rozpouštědla. Směs necháme macerovat
minimálně 6 (nejlépe 24–48) hodin. Občas směs
promícháme. Po maceraci suspenzi přefi
ltrujeme přes fi ltrační papír nebo jemné pláténko.
Získaný fi ltrát je připraven k dalšímu použití.
4.2.2. Příprava kvasných vodných
výluhů
Další lidově nejpoužívanější způsob získávání
botanických pesticidů. K přípravě kvasných
výluhů se hodí prakticky všechny druhy rostlin,
přičemž se na 10 l vody počítá s asi 1 kg čerstvých
rostlin nebo s 200 g (100–300 g) suché drogy.
Způsobů výroby kvasných výluhů je několik.
Prokvašený výluh
Čerstvé nebo suché rostliny či jejich části se
rozdrtí a vloží do nekovové nádoby, pokud možno
se širším hrdlem. Rostlinný materiál se udusá,
popřípadě se může zatížit kamenem. Poté se
zalijí rostliny vodou. K zalití (až 5 cm pod horní
okraj) se používá dešťová voda. Není-li k
dispozici, lze použít i vodu potoční nebo studniční.
Kvasný proces začíná za 1–2 dny a na slunci
nebo v teple se urychluje. Vznikající kvasný
výluh se každý den důkladně promísí a
provzdušní. Doporučuje se přidat v době, kdy
začíná být „cítit“, hrst horninové moučky (nebo
jemného křemičitého písku), popř. několik
kapek extraktu z květů kozlíku lékařského nebo
heřmánku pravého či jiných aromatických
rostlin, které zápach zmírní. Hotový zákvas
(za 2–3 týdny) má tmavou barvu a na povrchu
se již netvoří pěna (šum). Při chladném počasí
nebo stojí-li nádoba na chladném a stinném
místě, může proces kvašení probíhat déle.
Po celou dobu kvasného procesu zakrýváme
nádobu víkem tak, aby mohl cirkulovat vzduch.
Po ukončení kvasného procesu se výluh
oddělí od zbytků rostlin přefi ltrováním přes plátno.
Výluh se dál uchovává v chladném a temném
místě. Rostlinné zbytky se mohou použít k
mulčování rostlin nebo jako přísada do kompostu.
Hotový výluh se ředí vodou obvykle v
poměru 1:(15) 20, v konkrétních případech (viz dále)
se doporučují i koncentrace vyšší (až 1:5) nebo
i menší (až 1:50).
Kvasící výluh
Příprava rostlin i způsob naložení rostlin do
nádob je shodný jako při přípravě prokvašeného
výluhu. Rozdíl je v tom, že se rostliny ponechají
asi 3–5 dní macerovat (máčet) v dešťové vodě
na slunci. V době počátku kvašení se výluh
oddělí od zbytků rostlin přefi ltrováním přes plátno.
Výluh se dál uchovává v chladném a temném
místě. Rostlinné zbytky se mohou použít k
mulčování rostlin nebo jako přísada do kompostu.
Hotový výluh se ředí vodou obvykle v
poměru 1:50.





78
4.2.3. Odvar z rostlin
Na rozdíl od rostlinných výluhů odvar
prochází varným procesem. Aby se co nejlépe
získaly účinné látky z rostlin, doporučuje se
nejdříve rostlinný materiál nakrájet, namlít,
nařezat či jinak rozdrtit na drobné
kousky. Rostlinný materiál se nejprve maceruje
nejméně 24 hodin ve studené vodě a pak
se na mírném ohni asi 20–30 minut povaří.
Po celou dobu vaření a při chladnutí nemá
být nádoba zakryta.
Po ukončení varného procesu se odvar nechá
vychladnout a oddělí od zbytků rostlin přefi
ltrováním přes plátno. Výluh se dál uchovává
v chladném a temném místě. Dobré je však
odvar ihned použít, aby nedošlo ke
kvasnému procesu. Rostlinné zbytky se mohou
použít k mulčování rostlin nebo jako přísada
do kompostu.
Hotový odvar se ředí vodou obvykle v
poměru 1:(5) 10, v konkrétních případech (viz dále)
se doporučují i koncentrace vyšší (až 1:1) nebo
i menší (až 1:20).
4.2.4. Nálev z rostlin
Čerstvé nebo sušené rozdrcené rostliny se
v různých poměrech máčejí v horké vodě
a vyluhují se nejméně 24 hodin. Po dobu
macerace má být nádoba v teple (má se nechat
pozvolna chladnout) a musí být zakrytá.
Po ukončení procesu se nálev oddělí od
zbytků rostlin přefi ltrováním přes plátno. Dál se
uchovává na chladném a temném místě.
Dobré je však nálev ihned použít, aby
nedošlo ke kvasnému procesu. Rostlinné zbytky se
mohou použít k mulčování rostlin nebo jako
přísada do kompostu.
Hotový nálev se ředí vodou obvykle v poměru
1:(5) 10, v konkrétních případech (viz dále) se
doporučují i koncentrace vyšší (až 1:1) nebo
i menší (až 1:20).
4.2.5. Moření osiva a sadby
K prevenci před některými škůdci a původci
chorob, ale i k podpoře klíčení a vzcházení
osiv se používá máčení v neředěných
rostlinných extraktech nebo se ředí na 0,2–20%
roztok. Osivo se máčí 10–30 minut (nejlépe
nasypané v malých látkových pytlíčcích) v
nekovových miskách s neředěným extraktem.
Potom se osivo dosuší na stinném místě a
téhož dne se vysévá.
Stejným způsobem se používají extrakty i jako
posilující prostředek pro zlepšení zakořenění
sazenic. Doporučuje se máčení prostých
kořenů nebo kořenových balů rostlin ve výluhu
nebo extraktu. Ještě častěji se dělají různé
zálivky po vysazení rostlin na záhony.
4.3. Středoevropské rostlinné
pesticidy a pomocné látky
V této kapitole si představíme několik
nejběžnějších receptur na výrobu botanických
pesticidů a pomocných látek, které zvyšují
obranyschopnost nebo vitalitu rostlin.
Jsou to recepty, které se tradují především
ve střední Evropě, tedy u nás a v okolních
zemích. Jsou sebrány z různě staré literatury
nebo vyprávění lidí, kteří je používali a
používají a jsou přesvědčeni o jejich účincích.
Některé z těchto receptů byly předmětem
výzkumu a nutno dodat, že při správné
přípravě a použití je jejich účinnost relativně
dobrá. Některé se dokonce staly podkladem pro
výrobu komerčních přípravků (např. extrakt
z kopřiv).
Je však potřeba také dodat, že komerční
přípravky (botanické pesticidy i pomocné látky)
jsou mnohem účinnější, především protože
jsou výrobci povinni zajistit jejich účinnost, tj.
především deklarovat obsah účinných látek
v přípravcích.





79
Při domácí výrobě často dochází k chybám při
výrobě, skladování i používání a pěstitelé jsou
pak často zklamáni. Nicméně vše se dá naučit
a není nutné se při prvním nezdaru vzdávat.
V této kapitole si můžeme přípravky rozdělit
podle jejich účelu použití
9,13,15,19,20,29,34,39,47,49,57
.
4.3.1. Příprava a použití výluhů
k posílení zdravotního stavu, lepšímu
růstu a kvetení rostlin
  Allium cepa L. (Alliaceae)
- cibule kuchyňská
Výluh ze slupek cibule kuchyňské
Příprava: Lze použít veškerý „odpad“ z cibule,
včetně listů a suknic. Rostlinné zbytky
uchováváme v nekovové nádobě do doby, kdy je
asi ze tří čtvrtin zaplněna. Pak obsah zalijeme
dešťovou vodou a dáme na teplé místo, nejlépe
na slunce. V době počátku kvašení se výluh
oddělí od zbytků rostlin přefi ltrováním přes plátno.
Výluh se dál uchovává v chladném a temném
místě. Rostlinné zbytky se mohou použít k
mulčování rostlin nebo jako přísada do kompostu.
Použití: Obvykle se používá ve směsi s jinými
výluhy ve formě postřiku pro posílení rostlin,
ale i proti houbovým chorobám. Aplikační
koncentrace je 10–20 %.
 Beta vulgaris L. (Amaranthaceae)
- řepa
Prokvašený výluh z červené řepy
Příprava: 1 kg listů a řapíků (zbytků při sklizni)
se zalije 10 l vody. Výluh rychle kvasí a
slizovatí. Kvasný proces začíná za 1–2 dny a na slunci
nebo v teple se urychluje. Vznikající kvasný
výluh se každý den důkladně promísí a
provzdušní. Doporučuje se přidat v době, kdy začíná být
„cítit“, hrst horninové moučky (nebo jemného
křemičitého písku). Hotový zákvas je hotov
za 2–3 týdny a má tmavou barvu a na povrchu
se již netvoří pěna (šum). Při chladném počasí
nebo stojí-li nádoba na chladném a stinném
místě, může proces kvašení probíhat déle.
Po celou dobu kvasného procesu
zakrýváme nádobu víkem tak, aby mohl cirkulovat
vzduch. Po ukončení kvasného procesu se
výluh oddělí od zbytků rostlin přefi ltrováním
přes plátno. Výluh se dál uchovává v


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist