načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Botanické pesticidy - Roman Pavela

Botanické pesticidy
-7%
sleva

Kniha: Botanické pesticidy
Autor:

Kniha přináší podrobný přehled problematiky použití botanických pesticidů v ochraně rostlin. Obsaženy jsou podrobné návody na výrobu extraktů a možnosti jejich použití. Kniha je ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Kurent
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 10.05.2011
Počet stran: 128
Rozměr: 23 cm
Úprava: 128 stran : ilustrace (některé barev.)
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ISBN: 978-80-8711-126-0
EAN: 9788087111260
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha přináší podrobný přehled problematiky použití botanických pesticidů v ochraně rostlin. Obsaženy jsou podrobné návody na výrobu extraktů a možnosti jejich použití. Kniha je doplněna barevnou přílohou názorně zobrazující zdrojové rostliny a projevy na ošetřovaných rostlinách.

Předmětná hesla
biologická ochrana rostlin
biopesticidy
rostlinné insekticidy
Související tituly dle názvu:
Roman sanglant Roman sanglant
Váchal J.
Cena: 538 Kč
Nenapísaný román Nenapísaný román
Rakús Stanislav
Cena: 190 Kč
Principiálny román Principiálny román
Welch Robert
Cena: 186 Kč
Přeloučský román Přeloučský román
Spruzená Zdenička, Vadný Josef
Cena: 83 Kč
Román pro ženy Román pro ženy
Viewegh Michal
Cena: 258 Kč
Zákazníci kupující knihu "Botanické pesticidy" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2

Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5

1. Historie ochrany rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

2. Rozdělení botanických pesticidů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

2.1. Botanické pesticidy první generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

2.1.1. Pyretrum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

2.1.2. Nikotin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

2.1.3. Rotenon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

2.1.4. Ryanodine . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2.1.5. Veratrin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

2.1.6. Quassin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

2.1.7. Rostlinné oleje a mýdla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 2.2. Botanické pesticidy druhé generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

2.2.1. Azadirachta indica Juss. (Meliaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

2.2.2. Pongamia pinnata (L.) Pierre (Fabaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

2.2.3. Calceolaria andina L. (Scrophulariaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

2.2.4. Reynoutria sp. (Polygonaceae) - křídlatky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

2.2.5. Sophora fl avescens Ait. (Fabaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

2.2.6. Sapindus sp. (Sapindaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

2.2.7. Aromatické rostliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

2.2.7.1. Allium sativum L. (Alliaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

2.2.7.2. Cy mb o p o g o n sp. (Poaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

2.3. Botanické pesticidy třetí generace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

3. Další příklady rostlin a jejich možnosti potencionálního využití v ochraně . . . . . . . . . . 43

3.1. Acer spp. (Aceraceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

3.2. Acorus calamus L. (Araceae) - puškvorec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

3.3. Ajuga spp. (Lamiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .45

3.4. Amorpha spp. (Fabaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

3.5. Angelica archangelica L. (Apiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

3.6. Berberis spp. (Berberidaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

3.7. Capsicum annum L.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

3.8. Carum carvi L. (Apiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

3.9. Chenopodium spp. (Chenopodiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

3.10. Citrus spp. (Rutaceae). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

3.11. Decalepis hamiltonii Wight. et Arn. (Asclepiadaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

3.12. Hyptis suaveolens (L.) Poit. (Lamiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

3.13. Lantana camara L. (Verbenaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

3.14. Leuzea carthamoides (Willd.) DC. (Asteraceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

OBSAH


3

3.15. Lythrum salicaria L. (Ly tharaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

3.16. Macleaya cordata (Willd.) R. Br (Papaveraceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

3.17. Madhuca indica J.F. Gmel (Sapindaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

3.18. Mammea sp. (Clusiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

3.19. Medicago sativa L. (Fabaceae). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

3.20. Mentha sp. (Lamiaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

3.21. Momordica charantia L. (Cucurbitaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

3.22. Pimenta offi cinalis Lindl. (Myrtaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

3.23. Piper nigrum L. (Piperaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

3.24. Potentilla fruticosa L. (Rosaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

3.25. Ruta graveolens L. (Rutaceae) - routa vonná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

3.26. Salix spp. (Salicaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .70

3.27. Tanacetum vulgare L. (Asteraceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

3.28. Tripterygium wilifodrii Hook. (Celastraceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

3.29. Verbascum spp. (Scrophulariaceae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

4. Možnosti přípravy domácích přípravků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

4.1. Sběr rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

4.2. Příprava domácích botanických pesticidů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

4.2.1. Rostlinné extrakty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

4.2.2. Příprava kvasných vodných výluhů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

4.2.3. Odvar z rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

4.2.4. Nálev z rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

4.2.5. Moření osiva a sadby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 4.3. Středoevropské rostlinné pesticidy a pomocné látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

4.3.1. Příprava a použití výluhů k posílení zdravotního stavu, lepšímu růstu a kvetení rostlin. . 79

4.3.2. Příprava a použití výluhů k prevenci a ochraně před chorobami a škůdci . . . . . . . . . . 81

4.4. Vybrané receptury ze světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

4.5. Další tradiční přípravky na bázi přírodních látek minerálního a živočišného původu . . . . 93

4.6. Desatero rad společných pro použití podomácku vyrobených extraktů . . . . . . . . . . . . . . . . 95

4.7. Výhody a nevýhody botanických pesticidů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

5. Výzkum a vývoj nových botanických pesticidů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

5.1. Sekundární metabolity perspektivní pro vývoj nových rostlinných insekticidů . . . . . . . . . . 98

5.2. Způsob hodnocení biologické účinnosti látek rostlinného původu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .109

6. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

7. Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113


10

2. Rozdělení botanických pesticidů

Pokud bychom chtěli nějakým způsobemroz

dělit a tak zpřehlednit dnes používané bota

nické pesticidy, pak bychom je mohli rozdělit

do tří základních skupin:

1. Botanické pesticidy první generace - v této

skupině nalezneme komerčně vyráběné

botanické pesticidy (především neselektiv

ní insekticidy), které byly používané posta

letí a mají své kořeny zasahující hluboko

do historie. My si je postupně téměřvšech

ny představíme v následující kapitole.

2. Botanické pesticidy druhé generace - v této

skupině již nalezneme nejen insekticidy

a akaricidy, ale také fungicidy, baktericidy

a herbicidy. Jsou to přípravky, kterépostup

ně vznikaly zhruba od 20. století a to vrám

ci celosvětového hledání nových alternativ

ochrany rostlin. Tyto přípravky se vyznačují

selektivitou, environmentální a zdravotní

bezpečností.

3. Botanické pesticidy třetí generace - v tétosku

pině nalezneme zcela nové přípravky, které

vznikly v posledních několika desetiletích

a které obvykle nemají přímé pesticidní

účinky (tj. nezpůsobují přímou mortalitu),

ale mohou buď omezit vývoj chorob (např.

inhibicí dalšího růstu patogenů) a škůdců

(např. zabraňují žíru, kladení vajíček,odpu

zují) nebo zvyšují přirozenouobranyschop

nost rostlin tím, že indukují částečnourezis

tenci, tj. elicitují syntézu látek obranného

charakteru.

2.1. Botanické pesticidy první

generace

Mezi tyto přípravky řadíme jedny z nejstarších

a zároveň nejúčinnějších botanickýchinsekti

cidů. Jak už bylo řečeno a vysvětleno vpřed

chozích kapitolách, insekticidy, respektiveex

trakty z rostlin s insekticidním účinkem, byly

na samém počátku lidského snažení ochránit

pěstované plodiny proti škůdcům. Patří sem

přípravky na bázi účinných látek, které jsou

vysoce toxické pro hmyz. Vzhledem k tomu,

že jsou neselektivní, je jejich dnešní použi

tí omezeno na pokojové rostliny, zeleninu

ve skleníku nebo všude tam, kdenezasáhne

me necílové organizmy.

Ačkoliv bychom mohli tyto přípravky rozdělit

podle jednotlivých rostlin, v tomto případě je

mnohem přehlednější dělení podle skupiny

účinných látek. I když se totiž vyráběly (anebo

i dosud vyrábí) z několika druhů rostlin, jejich

účinné látky jsou stejné anebo velmi podob

né. Historicky se pak tyto přípravky vžily pod

(mnohdy zkomolenými) názvy skupiny jejich

účinných látek. Pojďme si je nyní alespoň

stručně představit.

2.1.1. P yretrum

Rostlinný materiál

Extrakty na bázi pyretroidních látek patří knej

starším, a také k dosud nejpoužívanějšímbota

nickým insekticidům. Ačkoliv je několik desítek

druhů chryzantém, listopadek, kopretin, řim

bab či vratičů, které obsahují vysoké procento

těchto biologicky účinných látek, využití přivý

robě insekticidních přípravků našly především

dva druhy z tohoto početného rodu:

1. Chrysanthemum cinerariifolium (Trevir.)

Vis. (syn. Pyrethrum cinerariifolium Trevir. ,

Tanacetum cinerariifolium (Trevir.) Schultz.

Bip.) - řimbaba stračkolistá (čeleď: Astera

ceae). Tato trsnatá, stříbřitě ochmýřená vy

trvalá rostlina je 15–50 cm vysoká, listy má

peřenodílné, s podlouhle až úzce kopina

tými úkrojky. Květy mají 3–5 cm v průměru,

a jsou barvy bílé až růžové. Pochází zeStře

dozemí a u nás může být místy zplanělá,

neboť byla a stále ještě je často pěstovaná

jako okrasná rostlina.

2. Chrysanthemum coccineum Willd. (Syn. C.

roseum Adams, Pyrethrum roseum (Adams)

M.B., Pyrethrum carneum M.B.) - řimbaba


11

šarlatová (čeleď: Asteraceae). Tento druh

pochází z horských luk Kavkazu. Má podlouhlé, dvakrát zpeřené, jemné listy sezašpičatělými úkrojky. Listy rostou v hustých

přízemních trsech. Štíhlé a slabě olistěné

stonky nesou jednotlivé květní úbory, které tvarem i velikostí připomínají kopretinu.

Původní barva paprsků byla v růžovýchodstínech, dnes však můžeme najít i plnozahradních odrůd s květy rudými, červenými,

jednoduchými i plnokvětými.

Historie a současnost

O insekticidním účinku řimbab se ví velmi

dlouho. Přesnou historii používání chryzantém v ochraně rostlin asi nedokážeme říct.

Asi za nejstarší dochovanou písemnou zmínku o používání prachu z květů těchto rostlin

můžeme považovat písemné nařízení krále

Xerxése I., který nařídil vojákům (okolo roku

470 př. n. l.) užívat rozdrcené květy proti

vším a blechám. Od té doby uplynulo v řekách mnoho vody a i osud těchto přípravků

byl rozmanitý a mnoho písemných pramenů

se bohužel nedochovalo. Pravda však je, že

se po staletí v Dalmácii pěstovala C. cinerariifolim a vyráběl se z ní takzvaný dalmatský

prach, později japonský prach. Ve východní

Evropě a na Kavkazu se nezávisle na tom vyráběl z rostlin C. coccineum takzvaný kavkazsk ý, neboli arménsk ý prášek proti hmy zu. Ty to

prášky či prachy nebyly nic jiného, než čerstvě

usušená, rozemletá a jemně přesetá drť zkvětů výše uvedených rostlin.

V Evropě se použití těchto prášků osvědčilo

za napoleonských válek, kdy byly tytovýrobky používány vojáky pro likvidaci vší a blech.

Především kavkazský prach byl od roku 1828

ofi ciálně využívaný vojáky k likvidaci těchto

nežádoucích parazitů, tehdy velmi rozšířených. Dalmátský prášek proti hmyzu se začal

vyrábět v Jugoslávii a později v Japonsku

a od roku 1840 se stal vážnou konkurencí

kavkazskému prachu. Záhy se objevil i první extrakt (okolo roku 1820) jako insekticid

a od roku 1851 se začal komerčně prodávat

jako extrakt z pyrethra. Z Evropy se v roce

1876 dostal kavkazský prach do USA a do Jaonska, kde našel své nové uplatnění.

Z Evropy se postupně dostalo pěstovánítěchto rostlin (které je díky potřebě ručního sběru květů velmi náročné) do Afriky a Austrálie.

Zde se C. cinerariifolium začala pěstovatkoncem 20. let minulého století. Dnes podstatnou

část rostlin pěstují tamní drobní zemědělci

jako jediný významný zdroj svých příjmů.Naříklad v Keni přináší pěstování těchto rostlin

více než 3500 pracovních míst.

Keňská oblast je pro jejich pěstování velmi

vhodná. Zde se C. cinerariifolium pěstuje především v hornatých regionech. Pro pěstování

je totiž velmi vhodná nadmořská výška 1600–

3000 metrů, jelikož s nadmořskou výškou obsah pyretrinů stoupá. Ideální podmínky pro

komerční pěstování na obsah pyretrinů vrostlinách jsou kromě nadmořské výšky i podmínky

půdní (částečně vyprahléhlinitoísčité půdy),

chladné zimy, okolo 1200 mm srážek a 2–3měsíce sucha, což je právě v těchto oblastech.

Jak už bylo řečeno, většina současné světové

produkce pochází z Keni (přibližně 65 %) aAustrálie (přibližně 25 %), zbytek rostlin se pakpěstuje v Tanzanii, Rwandě, Indii a Číně. Současná

produkce je okolo 150 tis. tun extraktu za rok

(např. v roce 2002 to bylo 174,1 tis. t a v roce

2003 107,8 tis. t 25% extraktu).

Díky novým přípravkům (mezi něž patří opět

již zmíněné prachy z květů) a zvyšující seoblibě těchto prostředků u pěstitelů je snahaprodukci nadále zvyšovat. Pěstování je však velmi

pracné. Jen pro představu obdělávané plochy

a s tím spojené pracnosti ručního sběrumůžeme uvést následující přibližná čísla - na 1 ha se

pěstuje zhruba 52 000 rostlin, z nichž se získá

okolo 1000 kg suché drogy, která po maceraci a zahuštění dává 25 kg extraktu (o obsahu 25 %). Proto se v současné době zvyšují plochy především v Číně, kde je levná pracovní síla

15, 47, 49, 61

.

Obsahované látky a jejich účinnost

Extrakty z řimbab (čili chryzantém) obsahují

celou řadu účinných látek, z nichžnejvýznamnější je skupina pyretrinů. Suchá droga (květy)

obsahuje (0,5) 1–1,5% pyrethrinů, z nichž asi

polovinu tvoří pyrethrin I a cinerin I (estery

kyseliny chrysanthemum monocarboxylové),

dále pak pyrethrin II a cinerin II (estery kyseliny pyrethrové - monomethyl estery kyseliny

chrysanthemum dicarboxylové), pyretol, pyrethrotoxovou kyselinu, pyrethrosin,chrysanthemin, kyselina chrysathemumová aj. Nejdůležitější z nich, co se insekticidních účinků

týká, je Pyrethrin-I a Pyrethrin-II. Jsou to velmi

podobné látky a liší se oxidačním číslem jednoho z atomů uhlíku (obr. 1).

Obr. 1. Struktura pyrethrinů; Pyrethrin I: R=CH

3

a Pyrethrin II: R=CO

2

CH

3

Pyretriny účinkují na hmyz okamžitě jako

kontaktní a požerový jed. Předpokládanýmechanizmus účinku je na sodíkových kanálech

nervových buněk hmyzu, kde účinná látka

blokuje sodíkové ionty a způsobuje tak špatnou mezibuněčnou iontovou vodivost, tím

způsobuje opakované a prodlouženédráždění nervů, hmyz je paralyzován a přidostatečné dávce dochází k následné mortalitě.

Přírodní pyretriny jsou vysoce účinné a patří

mezi nejrychleji účinkující hmyzí jedy. Mají

však jednu nevýhodu, velmi rychle se vlivem

UV záření a jiných faktorů v prostředí rozkládají na neškodné látky. Dnes se však nanevýhodu rychlého rozkladu v prostředí díváme

spíše jako na výhodu. Můžeme totiž takové

extrakty použít i v době, kdy probíhá například sklizeň, a nemusíme mít strach o nebezpečná rezidua, pokud dodržíme alespoň

1–2 denní ochrannou lhůtu

8, 9, 16, 57

.

Přípravky

Přípravky na bázi extraktů z rostlin Chrysanthemum cinerariifolium a Chrysanthemumcoccineum znovu nacházejí své místo na evropském

trhu. Prodávané jsou extrakty samotné nebo

ve směsi s některým z dalších botanických insekticidů. Do EU se dováží polotovary (surové

extrakty) především z Keni. Tady se upravují

do prodejní formulace. Za všechny přípravky,

které jsou na evropském trhu, je možné uvést

například přípravky Organihum Protex aNaturforte EC od španělské fi rmy Garden Ché.Přípravek Organihum Protex obsahuje mimo jiné 2,4%

extrakt z rostlin Chrysanthemum cinerariifolium.

Používá se proti všem žravým a savým škůdcům

jako repelent a insekticid. Doporučenákoncentrace je 0,1–0,15 % roztok pro postřik a 0,2–0,4 %

roztok pro dezinfekci v uzavřených místnostech.

Přípravek Naturforte EC obsahuje přírodní

1,3 % extrakt z květů C. cinerariifolium. Kromě

toho je v přípravku 3% extrakt rotenonu (extrakt z rostliny Derris eliptica). Stejně jakopředchozí i tento přípravek se používá jako 0,15%

roztok pro postřik rostlin a 0,2–0,4% roztok

pro desinfekci uzavřených prostor.

Firma Agromed (Španělsko) vyrábí přípravek

pod názvem BIO-6000 PIRETRIN. Tento příravek obsahuje 5,6% extrakt z květů C.cinerariifolium. Je doporučen proti všem žravým

a savým škůdcům. Doporučená koncentrace

je 0,1–0,2% roztok. U nás se setkáme s celou řadou přípravků Německé fi rmy Neudorf, které nesou různé modifi kace označení Spruzit®. Tyto přípravky jsou určeny k ochraně pokojových rostlin proti žravým a savým škůdcům (např. mšice, třásněnky, křísy). Spruzit® se v současnosti na náš trh dodává ve formě koncentrátu, vodného roztoku připraveného k okamžitému použití s mechanickým rozprašovačem (Spruzit® AF) a ve spreji plněném přírodním plynem (Raptol®). Použití Všechny přípravky na bázi pyretrinů fungují spolehlivě jako kontaktní jed. Je proto nutná velmi dobrá aplikace, aby škůdce byl zasažen kontaktně. Pyretriny se v přírodě velmi rychle odbourávají, proto je potřeba postřik podle potřeby opakovat. Aplikaci je nejlépe provádět za podmračeného počasí anebo navečer. Pokud přijde déšť později jak za 2 hodiny,nesnižuje se tím jeho účinnost neboť pyteriny účinkují okamžitě (při dostatečné dávceběhem několika minut). Většina současných moderních přípravkůobsahuje další synergické látky, které nejenže zvyšují samotnou účinnost, ale také prodlužují perzistenci účinků. Obecně lze říci, že všechny přípravky na bázi extraktů z květů C. cinerariifolium nebo C.coccineum jsou velmi rychlé a účinné jedy pro všechny studenokrevné živočichy (hmyz, ale i třeba ryby). Pokud je dávka dostatečná akontaktní, dochází k mortalitě téměř okamžitě. Je ale nutné mít na paměti, že to jsou přípravky pro hmyz neselektivní, takže usmrcují ipřirozené nepřátele (predátory, parazitoidy), proto je lze použít jen na malých plochách anebo tam, kde nehrozí environmentální nebezpečí (domácnosti, skleníky, sklady...). Výhodou těchto přípravků je jejich nízká toxicita k teplokrevným živočichům, takže je lze použít i jako sprejeproti mouchám a komárům v uzavřenýchmístnostech nebo na zelenině těsně před sklizní.

Tox i c i t a

Americké ministerstvo zemědělství tvrdí, že

přírodní pyrethrum „je pravděpodobně nejbezpečnějším insekticidem pro použití napotravinářských rostlinách“ a že „jsou tyto směsi

schváleny pro použití u potravin“. Pyrethriny

snadno podléhají hydrolýze a jsou degradovány žaludečními kyselinami savců, proto

jejich toxicita při požití domácími zvířaty je

velmi nízká. Jsou však nebezpečné pro ryby.

Toxicita je obvykle spjata s aplikací mnohem

větší dávky, než je uvedeno v návodu. Zvlášť

důležité je dodržení návodu při aplikacitěchto látek na lidi a zvířata. Intoxikace se projevuje širokou škálou příznaků, zvláště udomácích zvířat - patří mezi ně slinění, otupělost,

svalový třes, zvracení, křeče, případně smrt.

Mezi příznaky otravy u lidí patří ztížené dýchání, kýchání, ucpaný nos, bolest hlavy,špatná koordinace pohybů, třes, křeče, zčervenání

obličeje a jeho otok, pocity pálení a svědění

8

.

2.1.2. Nikotin

Rostlinný materiál

Rod Nicotiana - tabák - patří do čeledi lilkovité

(Solanaceae) a zahrnuje několik desítek druhů,

které jsou původem ze Severní a Jižní Ameriky,

Austrálie, jižní Afriky a jihozápadním Pacifi ku.

Pro extrakce se používají především listy

z rostlin druhu Nicotiana tabacum L.- tabák

virginský, Nicotiana rustica L - tabák selský,

Nicotiana sylvestris Speg. Comes.- tabák lesní.

Všechny uvedené druhy pocházejí ze Střední a Jižní Ameriky, odkud byly introdukovány

jako kulturní či okrasné rostliny téměř docelého světa. Jsou to jednoleté až víceleté rostliny,

50–300 cm vysoké s vejčitými listy u některých

druhů až 50 cm dlouhými. Květy mají uspořádány ve vrcholových latách nebo lichohroznech, samotné květy jsou trubkovité nebo široce zvonkovité, barvy od bílé, přes růžovou až

k červeno-fi alové

16

.


43

V této kapitole se alespoň ve stručnostiseznámíme s dalšími rostlinami, u kterých byl zjištěn potenciál pro vývoj a výrobu botanických

pesticidů. Je to jen střípek ze všech rostlin,

u kterých byly objeveny látky s pesticidním

účinkem.

3.1. Acer spp. (Aceraceae)

Javor (Acer) je rod rostlin z čeledi javorovité

(Aceraceae). Zástupci tohoto rodu jsouobvykle vysoké nebo nižší opadavé stromy (existuje

ale i několik druhů stálezelených), anebo keře.

Rod Acer čítá zhruba 150 druhů a jejich výskyt

je omezen na mírné, až subtropické oblastiseverní polokoule.

Javory, s výjimkou javoru jasanolistého, mají

listy vstřícně křížmostojné a dlouze řapíkaté,

jednoduché a většinou hluboce laločnaté,příadně dlanitě dělené nebo zpeřené. U javoru

jasanolistého jsou listy dlanitě laločnaté a při

bázi srdčité. Květy mají v hroznech nebochocholících a to nících nebo vzpřímených.Tyčinky jsou po 4–10 v jednom květu. Plod jesložen ze dvou plodů křídlatých tzv. dvounažek;

křídla jsou jazykovitá, blanitá, se silnou žilkou

na vnějším okraji. Klíčení semen je u všechjavorů, s výjimkou javoru stříbrného, nadzemní.

U nás roste několik druhů a to jak volně vpřírodě, tak jako oblíbené rostliny našich parků

a zahrad. Představme si alespoň tři nejznámější, se kterými se můžeme běžně setkat

a jejichž užití má bohatou tradici; javor klen

(Acer pseudoplatanus L.), javor mléč (Acer platanoides L.) a javor babyka (Acer campestre L.).

Javory se dříve využívaly jako léčivé rostliny.

Tyto stromy obsahují totiž celou škálu biologicky aktivních látek, které byly pro lidovou

medicínu zajímavé. Například odvar z kůry

a listí javoru babyka se používal jakoadstringentní a anticholesterolemický přípravek,

také jako přípravek pro vyplachování bolavých očí. Javor klen se používal kromě toho

také při léčbě špatně se hojících ran a kožních

onemocnění. Také listy se využívaly při skladování ovoce a kořenové zeleniny. Pokud byly

plody nebo kořeny prosypány suchým listím,

vydržely déle čerstvé a zdravé.

Těchto vlastností si všimli vědci a začali látky

obsažené v javorech zkoumat. Našli jich celou

řadu, především fenolické až polyfenolické

sloučeniny a jejich deriváty (např. (+)-rhododendrol, methyl gallate, methyl gallate-4-O-

beta -D-glucose, (+)-catechin, (-)-epicatechin,

(-)-epicatechin-3-O-gallate a mnoho dalších).

Extrakty z kůry vykazují velmi silné fungicidní účinky proti celé řadě patogenů. Například

byly testovány různé extrakty z kůry A.platanoides, získané jako odpad při zpracovánídřeva, proti dřevokazným houbám a to s velmi

dobrými účinky. Inhibice některých patogenů

byla téměř 100%. Je tedy možné vyvinout

nový impregnační přípravek proti houbovým

chorobám a možná i proti hmyzu neboť velmi

dobré insekticidní účinky extraktů z listíjavorů byly prokázány i v dalších testech. Velmisilný larvicidní účinek byl zjištěn proti komárům,

ale i proti housenkám polyfágního škůdce -

blýskavky pobřežní (Spodoptera littoralis)

9,13,15,

19, 20, 29, 34, 39,47,49, 57

.

3.2. Acorus calamus L. (Araceae)

- puškvorec

Prustvorec, kalkán, kalmus, šišvorec lékařský,

šišvorec lékařský, puškvorec, tatarek, šišvorec obecný, to vše jsou lidová jména rostliny,

kterou si představíme v dalším díle obotanických pesticidech. Správný český název je však 3. Další příklady rostlin a jejich možnosti potencionálního

využití v ochraně


44

puškvorec obecný ( Acorus calamus L. syn.:Calamus aromaticus Garsault), který je přestavitel

čeledi árónovité (některými botaniky je však

vyčleněn do samostatné čeledi Acoraceae

Martinov - puškvorcovité).

Je to vytrvalá, oddenkatá bylina, mnohdyvysoká až 120 cm. Málo větvený, houbovitýoddenek je horizontální, 2–4 cm široký, na řezu

bílý a nehnědne. Listy má řemenovité, asi

2 cm široké, znenáhla špičaté, často ze strany

varhánkovitě zkadeřené, se středovým žebrem, měkké, světle zelené, někdy s nádechem

do bronzové. Kvete od června do července.

Květy má drobné, zelenavé, později se místo

nich objevují červené bobule.

Puškvorec pochází z Asie, původní areálzahrnoval jižní Čínu, již ve starověku byl však zavlečen do Indie, odkud se šířil dál. V současné

době roste po celé Evropě, v Asii a v Severní

Americe a v dalších oblastech. Traduje se, že

evropské rostliny mají společný původ z botanické sbírky ve Vídni, odkud se rozšířily

v 16. století. Je prokázáno, že se v Evropěpěstoval již ve 12. století a z našeho území bylo

doloženo použití již ve 14. století.

Puškvorcové oddenky totiž patří k nejstarším

známým léčivým rostlinám využívaným již

ve starověké Indii a Číně a nalezeným také

v egyptských hrobkách. Dodnes neztratil

mnoho ze své slávy, i když již není tak oblíben.

Droga se aplikuje hlavně při žaludečních potížích, protože podporuje látkovou výměnu,

působí příznivě na tvorbu trávicích šťáv, má

zklidňující účinek na křečovité bolesti azároveň působí i desinfekčně a močopudně. Často jsou proto puškvorcové oddenky součástí

různých žaludečních likérů. Puškvorec má

uklidňující účinek a působí antidepresivně,

utlumuje astmatické záchvaty a celkově má

pozitivní účinek na stav zesláblých lidí, v některých případech působí i výrazněprotialergicky. Používá se i zevně ve formě koupelíproti revmatismu, na ekzémy, na omývání špatně

se hojících ran nebo jako celkově posilující

prostředek. Některé látky obsažené v extraktech mají také psychotropní účinky, proto se

traduje, že byl puškvorec součástí masti, kterou se potíraly čarodějnice, aby mohly létat.

Puškvorec obsahuje celou řadu biologickyaktivních látek. Především oddenek, který sepoužívá, je silně aromatický a obsahuje asi 2–7 %

esenciálního oleje, který je tvořen řadou

mono- a seskviterpenů. Pokud bychom oddenky extrahovali organickými rozpouštědly,

nalezneme v extraktech různé polyfenolické

látk y, alkaloidy, hořčiny, třísloviny, sliz y, cholin,

β-asaron a mnohé další.

Právě asaron a esenciální látky mají významné

fungicidní, baktericidní a insekticidní účinky,

kterých si lidé všimli již dávno. Dosud byla

prokázana insekticidní, protipožerová arepelentní účinnost extraktů anebo výluhů proti

mnohým škůdcům a vektorů (např. protimšicím, sviluškám, skladištním škůdcům, mouchám, komárům, blýskavce pobřežní,třásněnkám a dalším).

Fungicidní účinnost byla zjištěna proti různým

především lékařsky důležitým patogenům,

mezi mimiž najdeme zástupce rodů Fusarium,

Penicillium, Aspergillus.

Dnes si farmáři v Indii a Číně připravují různé výluhy, které používají jak v ochraně proti

skladištním škůdcům, tak proti běžným zemědělským škůdcům, jako jsou mšice asvilušky. Účinné jsou i proti některým houbovým

chorobám, například proti plísni šedé, padlí

a mnohým dalším chorobám.

U nás se s těmito přípravky bohužel nesetkáte.

V Indii se extrakt používá preventivně i kurativně jak proti chorobám, tak proti škůdcům.

Podobný extrakt je někdy vléván do stojatých

vod proti komářím larvám

9,13,15,19,20,29,34,39,47,49,57

.


45

3.3. Ajuga spp. (Lamiaceae)

Do tohoto rodu je zařazeno asi 45 druhůrostlin. Jsou to jednoleté nebo vytrvalé byliny,

které můžeme nalézt v Evropě, Asii, Africe

i Austrálii. Jsou to rostliny dosahující výšky

5–50 cm, patřící k typickým zástupcům čeledi

hluchavkovitých (Lamiaceae). Jejich listy jsou

vstřícné, u květů je horní pysk koruny zakrnělý

a tvoří pouze dva zoubky. Koruna je neopadavá. Rostliny se objevují především na slunných nebo částečně zastíněných stanovištích.

Většina druhů roste na vlhčích půdách.Vytváří dobrý pokryv půdy pod keři a vysokoubylinnou vegetací.

U nás roste několik druhů. Avšak nejrozšířenější a z hlediska obsahu biologicky aktivních

látek také nejzajímavější je zběhovec plazivý

(Ajuga reptans L.). Je to vytrvalá, až 30 cmvysoká bylina s nadzemními plazivými výhony,

které jsou značně dlouhé a na uzlech kořenící. Lodyha tohoto druhu je nevětvená, přímá

nebo vystoupavá, čtyřhranná, červenofi alově

naběhlá, v horní polovině na dvou protilehlých plochách chlupatá. Listy přízemní růžice

jsou dlouze řapíkaté, úzce obvejčité,vroubkované až celokrajné, tmavozelené, často s červenofi alovým nádechem, na obou stranách

nebo jen vespod drsně chlupaté a přecházejí

v listeny, v jejichž paždí vyrůstají stejnědlouhé nebo na horní části o něco delší květy,

skládající 6–10květé přesleny, dole oddálené,

v horní části nahloučené. Přesleny tvoří vrcholový lichoklas. Květy jsou krátce stopkaté,

1–1,5 cm dlouhé se zvonkovitým, víceméně

drsně chlupatým kalichem. Koruna je modrá

až modrofi alová, zřídka bílá nebo růžová,pýřitá, pyskatá, s dlouhou trubkou, horní pysk

je zakrnělý, dolní 3laločný, tyčinky vyčnívají

z koruny. Plody jsou 4 tvrdky. Kvete od dubna

do srpna.

Roste v listnatých lesích, na chudých loukách,

v křovinách, na půdách vlhkých a stanovištích

polostinných z nížiny až do hor velicehojně. V Alpách vystupuje místy až nad 1500 m,

někde dokonce nad 2000 m. Tento druh je

rozšířen skoro v celé Evropě, také v Alžírsku

a Tunisku v severní Africe a na východ zasahuje až do Íránu, zavlečen byl i do Severní

Ameriky. Mohl by být zaměněn s podobným

zběhovcem lesním ( Ajuga genevensis L.), který

však netvoří plazivé výhony a jeho lodyha je

na všech stranách chlupatá.

Zběhovce se často pěstují v zahradách jako

okrasná rostlina a to v několika odrůdách lišících se barvou květu (modrá, bílá, růžová,

červená) i barvou listů (trojbarevné, pestré,

bělorůžové, růžovočervené, zelené).

Kvetoucí nať (Herba ajugae) obsahuje celou řadu biologicky aktivních látek patřících

do skupiny polyfenolických a terpenických.

Droga byla dříve velmi oblíbená v lidovémléčitelství. Podle dostupných informací odvary,

čaje nebo tinktury mírně snižují krevní tlak,

působí proti bolestem trávicího ústrojí, mírně

uklidňují a mají antirevmatické účinky. Kromě

toho byl zběhovec používaný při tuberkulóze, kašli, rýmě a léčbě dalších neduhů. Díky

tříslovinám byl také úspěšně používán zevně

ve formě mastí nebo koupelí na podlitiny či

jiná zranění končetin.

Z biologicky aktivních látek, které nás zajímají

z hlediska využití v ochraně rostlin, jsou především terpenoidní látky (např. ajugarin, ajugareptasin, dihydroclerodin atd.) steroidního

charakteru. Všechny druhy rodu Ajuga jich

obsahují vysoké procento a jsou to typické

látky obranného charakteru vůči hmyzu. Tyto

látky působí především jako silné antifídanty

s insekticidním účinkem, který souvisí snarušením rovnováhy hmyzích hormonů(podobně jako například u azadirachtinu). Extrakty

ze zběhovců proto způsobují retardaci růstu

larev fytofágních škůdců, snižují konzumaci

potravy a působí antiovipozičně. Již dávky okolo 100 ppm ajugareptasinu nebo 25 ppm dihydroclerodinu účinkují napolyfágní housenky blýskavek a způsobují úplné zastavení příjmu potravy. Z našich experimentů víme, že například 1% roztok extraktu z A. reptans způsobí 80–100% mortalitu larev Spodoptera littoralis, Leptinotarsa decemlineata anebo různých druhů mšic. Bez zajímavostinejsou ani antiovipoziční účinky extraktů naněkteré druhy motýlů, např. běláska zelného. Insekticidní účinky jsou známé již mnohodesítek let, nicméně až v současné době se jimi vědci začali zabývat seriózně. Dnes se účinky extraktů z rostlin rodu Ajuga testují na mnoha hmyzích objektech a díky těmto účinkům se v tyto rostliny vkládají vysoké naděje při vývoji nových environmentálně bezpečných insekticidů. Komerční využití těchto extraktů v ochraně rostlin dosud není. V některých zeních se připravenými výluhy anebo extrakty (obvykle ve směsích s dalšími rostlinnými extrakty) ošetřují především porosty košťálové zeleniny proti běláskům a některým škodlivým můrám. Podle poznatků ekozemědělců je účinnostrelativně dobrá

9,13,15,19,20,29,34,39,47,49,57

.

3.4. Amorpha spp. (Fabaceae)

Asi 20 druhů můžeme nalézt v tomto rodě,

který nese český název - netvařec. Všechny

druhy jsou domácí v Severní Americe,především v jižní Kanadě, v USA a severním Mexiku.

Latinské rodové jméno Amorpha je odvozeno

od řeckého „amorfos“, jež znamená ošklivý

nebo také beztvarý či „bez podoby“ („česky“

také amorfní). Toto označení se týká květů

netvařce, kterým do typické „podoby“ květů

rostlin čeledi bobovitých chybí dvě důležité

součásti, tj. křídla a člunek. Ve své domovině

jsou také tyto keře nazývané - falešné indigo

neboť se z některých druhů získala indigová

modř při barvení látek.

Většinou to jsou opadavé keře nebo ipolokeře, vzácně pouze vytrvalé byliny, listy majístřídavé, lichozpeřené, s početnými celokrajnými

lístky, květy jsou drobné, shloučené do hustých, často až latnatých vrcholových klasů

nebo hroznů, koruna je složená pouze zpavézy. Plody jsou krátké a nepukavé, většinoujednosemenné, srpovité nebo půlměsíčité lusky.

Jelikož není možné představit všechny druhy, zmíním se jen o nejznámějším z tohoto

rodu, což je pravděpodobně netvařec křovitý

( Amorpha fruticosa L.). Tento druh je opadavý keř, až 4 m vysoký. Má větve přímé, borku

hladkou, šedavou, listy lichozpeřené, až 30 cm

dlouhé, s lístky celokrajnými, krátceřapíkatými, podlouhlými až vejčitými nebo eliptickými. Květy jsou uspořádány v úzkých a dlouhých hroznech, pavéza je obvykle fi alová,

zřídka bílá nebo červenofi alová, a jak již bylo

řečeno - křídla a člunek chybí. Kvete v květnu

až září. Plodem jsou drobné (do 1 cm dlouhé)

lusky obsahující pouze 1–2 semena.

V Evropě se tento druh pěstuje od roku 1724,

k nám byl prvně přivezen v roce 1865. Pěstuje se v zahradách a parcích jako ozdobný

keř, a protože velmi dobře snáší průmyslově

znečištěné a prašné ovzduší, bývá vysazován

i v okolí továren, cementáren nebo dálnic,

kde obvykle dobře prosperuje i jako součást

středního zeleného pásu oddělujícíhodálniční směry. Vzhledem k tomu, že má velmipevnou kořenovou soustavu, hodí se i kezpevnění různých erozí ohrožených svahů a náspů.

Dříve se z tohoto netvařce získávalo modré

barvivo (tzv. False Indigo).

Netvařec křovitý obsahuje celou řadu biologicky aktivních látek, z nichž mnohé jsou považovány za jedovaté. Přesto byla tato rostlina

odnepaměti používána jako léčivá. Extrakty,

čaje a odvary byly a jsou dosud používány

vnitřně při žaludečních potížích, proti střevním parazitům nebo zevně na různé ekzémy. 4. Možnosti přípravy domácích přípravků Již jsme si představili některé rostliny, které daly vzniknout komerčně vyráběným botanickým pesticidům, i rostliny které mají potenciál pro budoucí komerční využití. Mnohé z botanických přípravků (ať už pesticidního, hnojivého nebo pomocného účinku) asi nikdy nenajdou komerční uplatnění, protože jejich výroba by byla složitá nebo drahá či málo produktivní a tudíž pro fi rmy nezajímavá. Přesto se některéreceptury tradují nejen u nás (ačkoliv jsou již téměř zaomenuty), ale i ve světě (kde jich můžeme najít mnohem více, neboť především v rozvojových zemích je tato tradice stále živá). Je to škoda, že naši pěstitelé zapomněli natradice našich předků. Pojďme si tedy v následujících kapitolách ve stručnost i připomenout alespoň některé „osvědčené a po staletí používané“metody našich i zahraničních zemědělců či drobných pěstitelů. 4.1. Sběr rostlin Při sběrech rostlin pro účely extrakcí, výluhů či výkvasů je dobré řídit se obecnými radami, které platí pro léčivé rostliny. Pokud budeme používat suchou drogu, pak je nejlépe sbírat rostliny v době květu, kdy mají obvyklenejvíce účinných látek (jsou ale i výjimky, jakotřeba kopřivy, kdy je sbíráme na jaře v doběpočínajícího růstu), plody sbíráme v době jejich maximálního dozrání (ne přezrání), kořeny a hlízy v době vegetačního klidu. Pokud nakupujeme drogu, tak od kvalitního dodavatele, který nám může zaručit kvalitu i stáří rostlin, neboť bychom neměli používat rostliny starší než 2 roky od sběru. S časem a skladováním se mnohé (především aromatické) biologicky aktivní látky ztrácejí a účinnost se tím snižuje. Samozřejmě i nevhodné skladování se mnohdy špatně podepíše na kvalitě drog.

Rostliny sbíráme nejlépe brzy po ránu, jakmile

oschne rosa. Nejlépe je usušit rostliny v tenké

vrstvě, ve stínu a teplotě 30–40 °C. Suchou

drogu skladujeme při pokojové teplotě, vprodyšných (nejlépe papírových nebo plátěných)

pytlích zavěšených ve vzduchu.

V žádném případě nepoužíváme plesnivou,

starou nebo jinak znehodnocenou drogu.

Pokud budeme používat čerstvé rostliny, platí

stejná pravidla sběru, tj. sbíráme zdravérostliny brzy po ránu nebo večer. Jsou však v ýjimky

(některé aromatické rostliny jako je třebatymián, levandule atd.), které sbíráme po 10hodině a za slunečného počasí a pokud možno

ne po deštích, ale lépe v období, kdy je teplo

a sucho (obsahují více aromatických látek).

Obsah účinných látek můžeme podpořit i naříklad přihnojením rostlin močovinou na list

nebo postřikem odvaru z vrbové kůry nebo

kopřiv a to asi týden až 10 dní před plánovaným

sběrem. Některé rostliny si začnou produkovat

více látek obranného charakteru (neplatí to však

obecně pro všechny rostliny). Známé je to naříklad u tymiánu, routy nebo šalvěje. Tosamozřejmě platí nejen v případě, že si tyto rostliny

pěstujeme za účelem výroby botanickýchpesticidů, ale i pro sběr rostlin jako léčivek. Vyprovokovat tvorbu aromatických látek nebo podořit tvorbu látek obranného charakteru (tedy

našich biologicky aktivních látek) je věcrelativně složitá a v této knize pro ni není prostor.

4.2. Příprava domácích

botanických pesticidů

Ještě dříve než se pustíme do samotnýchreceptur domácí výroby botanických pesticidů, vysvětlíme si základní způsoby vlastních výrobních

procedur. Obecně lze říci, že můžeme získatúčinné látky pomocí: extrakce, odvaru a výkvasů. 4.2.1. Rostlinné extrakty Přípravy extraktů z rostlin je celá řada. A jenutno dodat, že patří k nejúčinnějšímu způsobu získávání biologicky aktivních látek obranného charakteru. K tomuto účelu používámepředevším suchou drogu, kterou macerujeme v nějakém rozpouštědle. Nejběžněji se používají voda a organická rozpouštědla, jako je ethanol, methanol, aceton, benzen, či chloroform. Podle polarity rozpouštědla je možné získat různě polární látky z rostlin, a tím si můžeme řídit i obsah a množství účinných látek, které potřebujeme. Toho se využívá především při komerční výrobě botanických pesticidů,protože rozpouštědlo se může po maceraci a fi ltraci oddělit a zahuštěný fi ltrát s defi novaným obsahem účinných látek se stává základnísurovinou pro vlastní výrobu komerčního přípravku. Pro účely domácí přípravy extraktů se nejčastěji používají jako rozpouštědla líh a voda. Princip výroby je jednoduchý. Rostliny rozemeleme nebo jinak rozdrtíme na co nejmenší kousky a poté je necháme ve skleněné nebo umělohmotné nádobě zalité rozpouštědlem vpoměru 1 díl rozemletých suchých rostlin a 10 dílů rozpouštědla. Směs necháme macerovat minimálně 6 (nejlépe 24–48) hodin. Občas směs promícháme. Po maceraci suspenzi přefiltrujeme přes fi ltrační papír nebo jemné pláténko. Získaný fi ltrát je připraven k dalšímu použití. 4.2.2. Příprava kvasných vodných

výluhů

Další lidově nejpoužívanější způsob získávání

botanických pesticidů. K přípravě kvasných výluhů se hodí prakticky všechny druhy rostlin,přičemž se na 10 l vody počítá s asi 1 kg čerstvých

rostlin nebo s 200 g (100–300 g) suché drogy.

Způsobů výroby kvasných výluhů je několik.

Prokvašený výluh

Čerstvé nebo suché rostliny či jejich části serozdrtí a vloží do nekovové nádoby, pokud možno

se širším hrdlem. Rostlinný materiál se udusá,

popřípadě se může zatížit kamenem. Poté se

zalijí rostliny vodou. K zalití (až 5 cm pod horní

okraj) se používá dešťová voda. Není-li kdispozici, lze použít i vodu potoční nebo studniční.

Kvasný proces začíná za 1–2 dny a na slunci

nebo v teple se urychluje. Vznikající kvasný

výluh se každý den důkladně promísí a provzdušní. Doporučuje se přidat v době, kdyzačíná být „cítit“, hrst horninové moučky (nebo

jemného křemičitého písku), popř. několikkaek extraktu z květů kozlíku lékařského nebo

heřmánku pravého či jiných aromatických

rostlin, které zápach zmírní. Hotový zákvas

(za 2–3 týdny) má tmavou barvu a na povrchu

se již netvoří pěna (šum). Při chladném počasí

nebo stojí-li nádoba na chladném a stinném

místě, může proces kvašení probíhat déle.

Po celou dobu kvasného procesu zakrýváme

nádobu víkem tak, aby mohl cirkulovat vzduch.

Po ukončení kvasného procesu se výluh oddělí od zbytků rostlin přefi ltrováním přes plátno.

Výluh se dál uchovává v chladném a temném

místě. Rostlinné zbytky se mohou použít kmulčování rostlin nebo jako přísada do kompostu.

Hotový výluh se ředí vodou obvykle vpoměru 1:(15) 20, v konkrétních případech (viz dále)

se doporučují i koncentrace vyšší (až 1:5) nebo

i menší (až 1:50).

Kvasící výluh

Příprava rostlin i způsob naložení rostlin donádob je shodný jako při přípravě prokvašeného

výluhu. Rozdíl je v tom, že se rostliny ponechají

asi 3–5 dní macerovat (máčet) v dešťové vodě

na slunci. V době počátku kvašení se výluhoddělí od zbytků rostlin přefi ltrováním přes plátno.

Výluh se dál uchovává v chladném a temném

místě. Rostlinné zbytky se mohou použít kmulčování rostlin nebo jako přísada do kompostu.

Hotový výluh se ředí vodou obvykle vpoměru 1:50. 4.2.3. Odvar z rostlin Na rozdíl od rostlinných výluhů odvar prochází varným procesem. Aby se co nejlépe získaly účinné látky z rostlin, doporučuje se nejdříve rostlinný materiál nakrájet, namlít, nařezat či jinak rozdrtit na drobné kousky. Rostlinný materiál se nejprve maceruje nejméně 24 hodin ve studené vodě a pak se na mírném ohni asi 20–30 minut povaří. Po celou dobu vaření a při chladnutí nemá být nádoba zakryta. Po ukončení varného procesu se odvar nechá vychladnout a oddělí od zbytků rostlin přefi ltrováním přes plátno. Výluh se dál uchovává v chladném a temném místě. Dobré je však odvar ihned použít, aby nedošlo ke kvasnému procesu. Rostlinné zbytky se mohou použít k mulčování rostlin nebo jako přísada do kompostu. Hotový odvar se ředí vodou obvykle vpoměru 1:(5) 10, v konkrétních případech (viz dále) se doporučují i koncentrace vyšší (až 1:1) nebo i menší (až 1:20). 4.2.4. Nálev z rostlin Čerstvé nebo sušené rozdrcené rostliny se v různých poměrech máčejí v horké vodě a vyluhují se nejméně 24 hodin. Po dobumacerace má být nádoba v teple (má se nechat pozvolna chladnout) a musí být zakrytá. Po ukončení procesu se nálev oddělí odzbytků rostlin přefi ltrováním přes plátno. Dál se uchovává na chladném a temném místě. Dobré je však nálev ihned použít, aby nedošlo ke kvasnému procesu. Rostlinné zbytky se mohou použít k mulčování rostlin nebo jako přísada do kompostu. Hotový nálev se ředí vodou obvykle v poměru 1:(5) 10, v konkrétních případech (viz dále) se doporučují i koncentrace vyšší (až 1:1) nebo i menší (až 1:20).

4.2.5. Moření osiva a sadby

K prevenci před některými škůdci a původci

chorob, ale i k podpoře klíčení a vzcházení

osiv se používá máčení v neředěných rostlinných extraktech nebo se ředí na 0,2–20%

roztok. Osivo se máčí 10–30 minut (nejlépe

nasypané v malých látkových pytlíčcích) vnekovových miskách s neředěným extraktem.

Potom se osivo dosuší na stinném místě atéhož dne se vysévá.

Stejným způsobem se používají extrakty i jako

posilující prostředek pro zlepšení zakořenění

sazenic. Doporučuje se máčení prostých kořenů nebo kořenových balů rostlin ve výluhu

nebo extraktu. Ještě častěji se dělají různézálivky po vysazení rostlin na záhony.

4.3. Středoevropské rostlinné

pesticidy a pomocné látky

V této kapitole si představíme několiknejběžnějších receptur na výrobu botanickýchpesticidů a pomocných látek, které zvyšujíobranyschopnost nebo vitalitu rostlin.

Jsou to recepty, které se tradují především

ve střední Evropě, tedy u nás a v okolních

zemích. Jsou sebrány z různě staré literatury

nebo vyprávění lidí, kteří je používali apoužívají a jsou přesvědčeni o jejich účincích.

Některé z těchto receptů byly předmětemvýzkumu a nutno dodat, že při správné přípravě a použití je jejich účinnost relativně dobrá. Některé se dokonce staly podkladem pro

výrobu komerčních přípravků (např. extrakt

z kopřiv).

Je však potřeba také dodat, že komerčnípříravky (botanické pesticidy i pomocné látky)

jsou mnohem účinnější, především protože

jsou výrobci povinni zajistit jejich účinnost, tj.

především deklarovat obsah účinných látek

v přípravcích. Při domácí výrobě často dochází k chybám při výrobě, skladování i používání a pěstitelé jsou pak často zklamáni. Nicméně vše se dá naučit a není nutné se při prvním nezdaru vzdávat. V této kapitole si můžeme přípravky rozdělit podle jejich účelu použití

9,13,15,19,20,29,34,39,47,49,57

.

4.3.1. Příprava a použití výluhůk posílení zdravotního stavu, lepšímu

růstu a kvetení rostlin

  Allium cepa L. (Alliaceae)

- cibule kuchyňská

Výluh ze slupek cibule kuchyňské

Příprava: Lze použít veškerý „odpad“ z cibule,

včetně listů a suknic. Rostlinné zbytky uchováváme v nekovové nádobě do doby, kdy je

asi ze tří čtvrtin zaplněna. Pak obsah zalijeme

dešťovou vodou a dáme na teplé místo, nejlépe

na slunce. V době počátku kvašení se výluhoddělí od zbytků rostlin přefi ltrováním přes plátno.

Výluh se dál uchovává v chladném a temném

místě. Rostlinné zbytky se mohou použít kmulčování rostlin nebo jako přísada do kompostu.

Použití: Obvykle se používá ve směsi s jinými

výluhy ve formě postřiku pro posílení rostlin,

ale i proti houbovým chorobám. Aplikační

koncentrace je 10–20 %.

 Beta vulgaris L. (Amaranthaceae)

- řepa

Prokvašený výluh z červené řepy

Příprava: 1 kg listů a řapíků (zbytků při sklizni)

se zalije 10 l vody. Výluh rychle kvasí aslizovatí. Kvasný proces začíná za 1–2 dny a na slunci

nebo v teple se urychluje. Vznikající kvasnývýluh se každý den důkladně promísí aprovzdušní. Doporučuje se přidat v době, kdy začíná být

„cítit“, hrst horninové moučky (nebo jemného

křemičitého písku). Hotový zákvas je hotov

za 2–3 týdny a má tmavou barvu a na povrchu

se již netvoří pěna (šum). Při chladném počasí

nebo stojí-li nádoba na chladném a stinném

místě, může proces kvašení probíhat déle.

Po celou dobu kvasného procesu zakrýváme nádobu víkem tak, aby mohl cirkulovat

vzduch. Po ukončení kvasného procesu se

výluh oddělí od zbytků rostlin přefi ltrováním

přes plátno. Výluh se dál uchovává v chladném a temném místě. Rostlinné zbytky se

mohou použít k mulčování rostlin nebo jako

přísada do kompostu.

Použití: K podpoře růstu nově založených

trávníků i k ošetření nestejnoměrně rostoucích trávníků. Postřik provádíme dvakráttýdně. Aplikační koncentrace je 10%.

 Brassica oleracea L. (Brassicaceae)

- brukev zelná

Prokvašené výluhy z listů košťálovin

Příprava: Ze spodních listů různých druhů

košťálovin se připraví prokvašený výluh.Velmi vhodné jsou listy kapusty a zelí (bílého),

lze však použít i listy všech ostatních druhů.

Asi 3 kg čerstvých listů se vloží do 10 litrové

nádoby (pokud možno kameninové) a zalijí

se dešťovou vodou. Asi po 8 dnech je zákvas

nejintenzivněji cítit a za dalších 14 dní je výluh

připraven k použití.

Použití: K podpoře růstu a posílení rostlin.

Výluh obsahuje velký podíl slizovitých látek,

proteinů a vitam



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist