načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Borůvky - Barbara Nesvadbová

Borůvky

Elektronická kniha: Borůvky
Autor:

Fejetony a povídky Barbary Nesvadbové poutavě, často sarkasticky, někdy s nadhledem, ale vždy s krystalickou upřímností vypráví o ženském světě. Ať už z pozice manželky, milenky, či ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 157
Rozměr: 20 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: Vydání druhé, upravené, v nakladatelství Motto první
Spolupracovali: ilustrace Dana Ledl
Skupina třídění: Česká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-267-0976-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Fejetony a povídky Barbary Nesvadbové poutavě, často sarkasticky, někdy s nadhledem, ale vždy s krystalickou upřímností vypráví o ženském světě. Ať už z pozice manželky, milenky, či matky. Reflektují pozici současných vztahů. Nelehkost navázat blízkost. Tíhu odpovědnosti i touhu po nových začátcích.

Zařazeno v kategoriích
Barbara Nesvadbová - další tituly autora:
Přítelkyně Přítelkyně
Pralinky Pralinky
 (audio-kniha)
Bestiář Bestiář
Garpíškoviny Garpíškoviny
 (audio-kniha)
Laskonky Laskonky
Momentky Momentky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Borůvky

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.motto.cz

www.albatrosmedia.cz

Barbara Nesvadbová

Borůvky – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.



BORŮVKY


OBSAH

Bývalý manžel 9

Fatální frekvence 13

Pravá láska? 17

Čtrnáct obálek 21

Baby 2011 25

Poslední pokus 29

Sundej ty trenky! 35

Nejsem tvůj gigolo 39

Role ženy 43

Řekni mi pravdu 47

Podzim je čas rozvodu 51

Absolutní jistota 57

Cena za lásku 61

Muž, hlava rodiny? 71

Nenávidím sex 75

Kdo s koho 79

Kouzlo vzpomínek 83

Posledních deset minut 87

Hranice 91

Dospělácké vztahy 97

100 + 1 Rande 101

Selektivní ztráty 105

Zachraňte muže 109

Kouzlo svatby 113

Čas na nové botky 117

Zatracená žárlivost 121

Svět žen 125

Ferda mravenec 129

Pánské nákupy 133

Nové emoce 139

Stejný scénář 143

Kouzlo nevěry 147

To je moje 151

Moje role. Tvoje role 155


Postavy v knize jsou smyšlené a nemají nic společného

se skutečnými osobami.


M a m i n c e

Protože je ideální muž



BÝVALÝ

MANŽEL


10BBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBB Barbara Nesvadbová

M

ůžeš se, prosím, obléknout? Tak zněla důrazná otáz

ka stále ještě manžela mé kamarádky. Ne, ona neby

la nahá. Jen polosvlečená. Připravovala se na svoji

první nemanželskou hodinu volna. Hodinu cvičení.

Hledala tepláky. Tedy pobíhala po bytě v kalhotkách. On měl tu danou, inkriminovanou hodinu hlídat jejich společné dítě. Ona hekticky kramařila v jejich stále ještě společném bytě. A on, ten samý muž, který ji ještě před ani ne měsícem svlékal ve společné skoro ještě novomanželské posteli, tak tenhle muž ji teď důrazně upozorňoval, ať si sakra zase vezme džíny, protože on pohled na její nahá stehna už déle nesnese.

Tříletého syna spolu mají. Pronajatý polovelký byt. A auto na leasing. Takové normální mladé pražské manželství.

V úterý večer, když přišel domů, mumlal cosi o vlastním hledání. O potřebě sebepoznání. Klidu. A času. Času na přemýšlení.

Mé přítelkyni Monice není patnáct a její manžel není jejím prvním chlapcem. Také není příliš trpělivá. Takže neřekla: „Jistě, drahý, máš tolik času, kolik jen potřebuješ.“ Naopak. Suše se zeptala, jestli je to jeho sekretářka, jeho bývalá spolužačka nebo snad jejich chůva.

Ještě bych vám měla napsat, že Monika křičela a házela věcmi. Ne, že by jen tak pro formu pohodila pár triček. V rámci svého polojižanského temperamentu – její otec je Srb – vysklila dveře v kuchyni, oknem prohodila obsah jeho šatníku, nezapomněla ani na plavky, a bezhlavě bušila nejen do tiše stojící knihovny, ale bohužel i do jeho nového, hýčkaného notebooku. Borůvky ............................................................11

Vždycky miloval její scény. A postelová udobřování. Jistě to tentokrát nepřehnala. Situace se nijak výrazně nelišila od okamžiku, kdy na poslední chvíli zrušil letní dovolenou v Toskánsku. Nebo když zapomněl na její narozeniny. Chovala se úplně identicky. Jen on už prostě nechtěl. Neměl zájem. A jeho stoický klid by nenarušila, ani kdyby začala chodit po uších. Jen ten jejich syn by znatelně méně brečel. A třeba by se i smál...

Monika dva dny konstantně plakala. Nepomohl ani neurol. Ani whisky. Prostě jen plakala.

„Víš, myslela jsem, že v téhle příšerné době, kdy každý mění partnery častěji než letní gumy, tak že já budu schopna mít manželství, jako měli moji rodiče. A vidíš? I přesto, že jsem ho milovala, jak nejvíc umím, i přesto on odchází. A protože neumím milovat víc, je jasné, že hezký vztah mít nikdy nebudu. Chápeš? Už prostě budu sama. Pořád.“ Co jí na to odpovědět? Nebyla v situaci, kdy by chtěla slyšet, že i bez mužů se žít dá. Že existuje spousta stabilních, obdobně jako sex s manželem, zábavných prožitků. Třeba knihy. Nebo nugátová čokoláda.

Vystěhovala ho dřív, než začala znovu menstruovat. Podání žádosti o rozvod, rozdělení majetku a času stráveného s jejich malým chlapcem, to všechno netrvalo ani jeden cyklus. Dokonce ani kvůli společným knihám se nepohádali. Už o něm pak nikdy nemluvila. Jen v té chvíli, kdy se vyděsil při pohledu na její krajkové spodní kalhotky, tak v té chvíli se jí chtělo zase plakat. S konečnou platností pochopila, že už ho nevzrušuje.

Zvláštní, jak rychle se z vlastního muže stane zcela cizí člověk...

FATÁLNÍ

FREKVENCE BBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBB Barbara Nesvadbová

V

lastně nevím, koho chci potkat. Mám všechno. Jsem

atraktivní, štíhlá, VŠ, zelenooká blondýna, šťastně vda

ná. Překvapí mne ženatý, štíhlý, šarmantní VŠ něčím, co jsem ještě nezažila? Přesně takto zněl inzerát mé kamarádky. Ne, že by nutně potřebovala spát s někým jiným než se svým mužem. Ani netoužila po dobrodružství neprobádaných pohlavních nemocí. Spíš jen chtěla poznat ten novodobý fenomén. Zjistit, proč tolik lidí sedí po nocích u počítače, byť už skutečně žádnou, ale opravdu žádnou práci nemají. A také, přiznejme, chtěla trochu sondovat – opravdu ti naši muži touží po nevěře? Povšimněte si totiž dvou zcela zásadních informací v jejím textu – první je „šťastně vdaná“, druhá je „hledá ženatého“.

Během prvního odpoledne jí přišlo devadesát sedm odpo

vědí. Devadesát sedm! Skoro sto mužů bylo ve čtvrtek po obědě ochotno podvést svoji ženu s kýmkoliv. Ne, že by se fatálně zamilovali. Dlouho vzdorovali. A pak, vlastně nechtěně, propadli osudové nevěře. Ne, že by potkali svoji nesmírně vzrušující ex. Dokonce ani sekretářka nepřišla do práce bez kalhotek. Neměli tedy ten přímý, vjemový kontakt. Stačila jen fantazie a možnost. Je to ubohé? Nebo se mi to jenom zdá?

Odpovědi jsem posléze četla. Zahrnovaly nabídku ochutnání

vína, které ještě „nekoštovala“ – promiňte ten slovník, ale přesně takhle to majitel vinotéky Patrik psal; monte32 hledal mazlivou kočičku; Vašek nabízel diskrétnost a zdraví; pak zasenovaadresa – několikanásobný VŠ se zámkem, který jí plesnivé sýry, zapíjí je starým vínem a jezdí autem bez střechy, protože je prý krize, vtipný si zřejmě připadal; Petr přišel s vyznáním, že miluje oboustranný orál. Dvacetiosmiletému Jirkovi zas chybí tělesný kontakt, protože doma bohužel nemá sex. Zato prý má mimino... Radimova man

Borůvky ........................................................... 15

želka zase nechutně utrácí a naposledy mu dala, když byli nakupo

vat v Miláně, proto on bytostně touží po ženě, která chce to, co on,

animální přitažlivost. Bez peněz. Pochopitelně.

Zajímavé bylo, že někteří muži psali dokonce z oficiálních fi

remních adres. Poznamenala jsem si je pro svoji příští knihu. Pár

z nich dokonce zapomnělo na podmínku „překvapit“ a dožadovali se milého popovídání. Většina z nich však chtěla jediné. Sex.

Hned druhý den, po devadesáti sedmi odpovědích, jsem

dohledala výzkum firmy Durex, kde psali, že muži myslí na sex prý až šedesátkrát za den. Nekontrolovaně. Neplánovaně. Samovolně. To není možné. Jak jsou potom schopni normálně fungovat? Ten průzkum musí být nesmysl. Kdybych měla mít jedno téma šedesátkrát během dne v hlavě, jistě bych se nedokázala zaměřit na nic jiného.

I zeptala jsem se zcela na férovku svého partnera. „Ne, to

je určitě hloupost, tolik to být nemůže,“ rezolutně odpověděl. „Počkej, vezmem si to příkladem. Tak tedy, poprvé, když jsem se vedle tebe budil. Podruhé u tebe v koupelně, jak sis převlékala tílko. Pak cestou domů jsem si vzpomněl na včerejší večer. Potom u mne doma v šatně, když jsem se převlékal. Pak když jsem byl se psem, tak tam běžela nějaká dívka. Měla krásné nohy. Pak jsem vařil čaj a napadlo mne, co budem dělat o víkendu. No, a to je vlastně teď. Takže počkej, je půl deváté ráno. A kolikrát že jsem na to myslel?“ Škoda počítat. Vždyť ještě nebyl ani oběd...

Jeden zásadní poznatek mám. Jsou úplně jiní než my. Úpl

ně. Jako ty šachové figurky. Figurky, se kterými se dají hrát jen šachy. Rozhodně ne dáma. Důležité tedy je, naučit se vedle nich koexistovat. A nezkoumat. Neptat se. A hlavně nenechat se nikdy překvapit...

PR AVÁ

LÁSKA?BBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBB Barbara Nesvadbová

E

xistoval v mém životě jeden muž, kterého jsem sku

tečně milovala. Tedy kromě mého otce. Samozřejmě.

A teď abstrahujme od možnosti, velmi pravděpodobné,

že jsem si lásku v nedospělé touze po romantické iluzi jen namlouvala či okouzlila sebe sama jakousi idée fixe.

Tuším, že jsem vám o tomhle konkrétním muži, Michael se jmenuje, bezpočtukrát psala. Dokonce i knížku a film si vysloužil. Ne, že by ho to jakkoliv zaujalo...

Ten film jsem dlouho neviděla, zapomněla na něj, až si ho moje dcera, ignorujíc veškeré mé protesty, pustila.

A překvapila mne zásadní otázkou: „Maminko, umíš mi vysvětlit, proč je ta hlavní hrdinka tolik okouzlena tím divným pánem, který ji neustále ignoruje?“ Říkat osmileté holčičce odpovědi typu „Protože on ji nechce...“ mi nepřišlo jako rozumný argument.

Zatímco Bibiana rozvíjela teoretické úvahy na téma, co že je na něm tak speciálního, využila jsem moderních technologií, které tolik, tolik nesnáším a zadala do vyhledávače jméno muže, kterého jsem sedm let neviděla a který mi pokaždé, když se opije, píše ty nejlepší erotické vzkazy, co znám. (Je to Dán. Umí pít. Tzn. ne častěji než jednou do roka. Bohužel.)

Jelikož se teď dá nahlížet do soukromí nejen lidem z teBorůvky ...........................................................19

levize, ale i burzovním makléřům, našla jsem během necelé

hodiny jak televizní rozhovory na CBS, kde předvádí charismatického analytika, tak – považte tu obskurnost – i fotky z nedávných dovolených. Fotky, na kterých pochopitelně nebyl sám, ale s přítelkyní.

Jsem tvor nežárlivý. Nepřekvapím vás teď nějakou pěknou scénkou, na kterou bych samozřejmě měla právo jen a jen ve své hlavě. Překvapím vás tou osobou. Malá, tlustá, brýlatá Číňanka.

Reálný, vesnický, večerní šok. Čas otevřít láhev a sníst milku. Případně vyhledat nějaké dávno zapomenuté cigarety. Ta paní, slečna se říct opravdu nedá, pracuje jako senior asistentka. Jsem se dočetla. Rozdíl mezi senior asistentkou a junior asistentkou nebudeme teď řešit... Mně totiž konečně NĚCO doklaplo. V šestatřiceti letech! Pozdě, ale přece, jak se říká. Já totiž vedle Michaela trpěla neustálými komplexy. Že jsem nedovzdělaná, málo hezká, obtloustlá. Syndrom dívky z postkomunistické Prahy, která na londýnském večírku raději nemluví, mi vedle něj vydržel zhruba jednu generaci. A to jsem běžně relativně nestydlivý tvor. Považte, kolik hloupých myšlenek jsem si mohla ušetřit. Při pohledu na jeho a její fotku z pláže je totiž jasné, že pro lásku vzhled opravdu nehraje roli.

ČTRNÁCT

OBÁLEK BBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBB Barbara Nesvadbová

J

ednoho mého bývalého partnera zavřeli. Ani nevím,

na kolik let je odsouzen. Než mi přišel dopis z vězení,

dlouho jsem ho neviděla. Skutečně dlouho. První dopis byl milý. Druhý smutný. Třetí láskyplný. Vzpomínal. Dojímal se. Vysvětloval.

Ve své podstatě mne glorifikoval do postavení nejbáječnější

ženy svého života. Také psával, že kdyby jen trošku mohl, byl by se mnou. Ne, že bych nerada potkávala své bývalé, je to sice jako procházka strašidelným zámkem, ale já mám poutě ráda.

Napřed jsem neodpovídala. Pochopitelně. Zhruba po mě

síci jsem se začala na rukou nadepsané obálky snad i těšit. Vyprávěl o knihách, o cestách, dokonce i o jídle. Vtipně. Mile. Poutavě. Jeho dopisy se začlenily do mého každodne, aniž bych si nějak zásadně všimla. Jen maminka začala být nervózní. Typický psychiatr. „Hlavně mu neodepisuj. Zapřísahám tě. Pánbůh zaplať, že aspoň tohohle máme z krku a nedělá scény.“ Zřejmě by nejraději všechny mé ex šoupla za katr... Ani mé kolegyně nebyly z obálek nijak nadšené. V radách odepsat, či neodepsat se ale značně rozcházely. Pochopitelně hodnotily prizmatem svých vlastních zkušeností. Ty více zklamané radiBorůvky ...........................................................23

ly napsat... Samozřejmě, že ano, bylo odpovědí. Jo, tak bláhová

stvoření my jsme.

Celkem čtrnáct dopisů jsem poslala. Odepisovala jsem průměrně na každý jeho třetí. Přiznejme, někdy i druhý. A pak jednou sedím u mého milého Liborka na barvě. Kadeřnictví je odpradávna největší drbárna. Možná ty paní, co draly peří, ty mohly mít víc času na povídání. No, a Liborek, oči navrch hlavy – obrazně, pochopitelně – povídá: „Si představ, Baru, že Máru definitivně zabásli. Sedí. Je v lochu. Na osm let. Chápeš to?“

Ta divná modrá věc, která z mých hnědých vlasů dělá vlasy bílé, mi stekla až na záda. Tak jsem se lekla. Nádech. Výdech. „A jak to, prosím tě, víš?“ zmohla jsem se na otázku.

„Nooo, nejsi jediná moje klientka, se kterou chodil. Představ si, že Hanka, ta majitelka fitka, o něm vyprávěla, že jí prý píše krásné dopisy. Plánuje. Vzpomíná. Dojímá se. Prý se změnil. Trošku jsem to Hance rozmlouval, ale ona se rozhodla, že mu dá další šanci, a v sobotu za ním jede. Maj návštěvní hodiny.“

Ještě, že v kadeřnictví teče ledová voda. Tomu už se nedá říkat naivita. Že?



Bára Nesvadbová

BÁRA NESVADBOVÁ


14. 1. 1975

Bára Nesvadbová, česká spisovatelka a novinářka, vlastním jménem Barbara Nesvadbová. Narodila se 14. 1. 1975 v Praze do rodiny dvou lékařů, psychiatrů. Matka Libuše Nesvadbová se stará o emigranty a etnické menšiny, otec Josef Nesvadba ( ? 2005) byl znám spíše jako spisovatel vědeckofantastické literatury.
Nesvadbová absolvovala Fakultu sociálních věd UK, obory žurnalistika a masová komunikace. Poté pracovala jako šéfredaktorka časopisu Xantypa a Playboy, dnes je šéfredaktorkou českého Harper´s Bazaaru. Již na vysoké škole začala spolupracovat s nakladatelkou Romanou Přidalovou. Do té doby psala jen krátké fejetony, které byly později propojeny jednou postavou a vznikly povídky. Vyšla tak její první kniha Řízkaři, která je o sexu, vztazích a tápání mladé novinářky Karly. Následovaly další knihy - Bestiář a Život nanečisto. Kniha Bestiář pak sloužila jako předloha pro stejnojmenný film, který natočila režisérka Irena Pavlásková.
Do povědomí společnosti se však Bára dostala v roce 2001 sňatkem s bývalým ministrem Karlem Březinou, se kterým má dceru Bibianu. Kvůli obrovskému mediálnímu tlaku a údajně utajenému nemanželskému dítěti Karla Březiny podala Bára po dvou letech žádost o rozvod. V současné době pracuje na knížce pohádek Bibi a čtyři kočky. Můžete ji také slyšet na Rádiu Impuls, kde má svůj pořad Zrcadlo Báry Nesvadbové.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist