načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Borůvky - Barbara Nesvadbová

Borůvky
-4%
sleva

Elektronická kniha: Borůvky
Autor:

  Další kniha známé české autorky Barbary Nesvadbové s názvem Borůvky volně navazuje na její předcházející knihu fejetonů Brusinky. I v této knize autorka zůstává věrná svému ... (celý popis)


hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: MOTTO
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788072468737
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

  Další kniha známé české autorky Barbary Nesvadbové s názvem Borůvky volně navazuje na její předcházející knihu fejetonů Brusinky. I v této knize autorka zůstává věrná svému oblíbenému námětu, kterým jsou vztahy žen a mužů. Její postoj jasně naznačuje už podtitul publikace: „Muži jsou skvělý doplněk“. Vztah autorky k mužům pak vystihují názvy jednotlivých kapitol, z nichž uvádíme například: Nenávidím sex, Zachraňte muže, Podzim je čas rozvodů, Řekni mi pravdu, To je moje a další.

Související tituly dle názvu:
Borůvky Borůvky
Nesvadbová Barbara
Cena: 212 Kč
Laskonky Laskonky
Nesvadbová Barbara
Cena: 212 Kč
Borůvky Borůvky
Nesvadbová Barbara
Cena: 119 Kč
Smutek poručíka Borůvky (spisy - svazek 29) Smutek poručíka Borůvky (spisy - svazek 29)
Škvorecký Josef
Cena: 129 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

motto





BORŮVKY

MUŽI JSOU SKVĚLÝ DOPLŇEK


© Barbara Nesvadbová, 2011

Cover photography © Petr Weigl + Mišo Dúha

Veškerá práva vyhrazena

ISBN978-80-87408-05-6

Postavy v knize jsou smyšlené a nemají

nic společného se skutečnými osobami.


Mamince

Protože je ideální muž :-)




ísanka základní školy. Státní. Máma vaří.

Táta řídí auto. Máma uklízí. Táta pracuje.

I moje dcera přišla domů pohoršená. A to je

jí osm let. Teprve. Jen už má ale zažitý zcela jiný model... Když jsem pozorněji pročítala onenvýukovýsešitek,mělajsemstochutípodatgenderovýpro- test. Jen vlastní lenost mi v tom zabránila :-). Alespoň v redakci jsem se tedy hlasitě pohoršovala. A ozval se náš jediný muž, fotograf Martin. „Víš, Baru, problém tvéhopřemýšleníanásledněitvýchvztahůnenívtom, žebysneuznávalaarchetypálnírole.Tystejněuždávno neplatí, ani na pískovišti. Ty se prostě jen nechcešsmířitstím,žemuž,jakýkoliv,jejendalšídítědorodiny.“ „Jak to myslíš?“ zmohla jsem se konsternovaně na otázku. „Tak, jak žiju. Já také počkám, až nás Alena, moježena,sbalínadovolenou.Aubazénunásvšechny natře ochranným krémem. Já si pak hraju s dětmi ve vodě.“ Upozorňuji, že Martin je normální, příčetný, dobře vypadající čtyřicátník. Není retardovaný. A svá slova myslel vážně. Takže „muž hlava rodiny“ jenesmysl. Něco jako drak z pohádek. Pořád se o něm mluví, nicméně všichni tak nějak víme, že neexistuje.  8

BarbaraNesvadbová

MUŽ, HLAVA RODINY?

P


Kde ale brát sexuální přitažlivost vůči muži, který se

ptá, kde má ponožky, to bohužel nevím...

Aabychnepsalapořádjenomužích,takjakjsemse nedávnohrabalastarýmifotkami.Narazilajsemnaka- lendář. Plavkový. Svůj. Ty fotky upřímně nesnáším. Jasněžejsouvyretušované,aletakémipřipomínají,že před dvěma lety jsem prostě vypadala líp než dneska. Mnohem líp. Pan doktor, co mi rovnal záda, sineodustilpoznámku,žepřipomínámšlehačku.Ještěžene- řekl třeba mascarpone... Už skoro devět let nejím. Vážně.Tedyjájímtakjednoutýdně.Všechno.Cokoliv. S nadsázkou jsem schopna sníst i lednici. Ani svačiny mé dcery nejsou v bezpečí. A pak zas nic. Nula. Kdysi jsemsiříkala,ženormálnězačnujístvečtyřiceti.Spo- stupujícím věkem jsem hranici o dalších deset letposunula. Nevěřili byste, jak mne baví číst jídelní lístky. Vždycky si představuju, jak asi všechna ta jídlachutnají.Jsemtypickýmpříklademobseseztěla.Myslím,že za moji fóbii nepřímo může moje ultraštíhlá, pažravá maminka.IvesvýchsedmdesátipřipomínáTwiggy.Na pláži se vždycky směje, říká „zezadu lyceum, zepředu muzeum“.Jáužodpubertypřipomínalaspíšpřesýpací hodiny. Ze všech stran. A to maminka spořádá vepřo knedlo, zají to třemi punčáky a za dvě hodiny má zas hlad.Okusujumrkevaznechucenějipozoruju.Zhruba už dvacet let...

Jo a taky nenávidím strojené večeře. Na randechodím zásadně po deváté večer. Pracovní oběd mnedokáže vykolejit nejméně na týden. Málokdy potkám

9 

Borůvky


někoho, kdo mi rozumí. Většinou se lidé spíšpohor

šují.Pochopitelně.Přemýšlítotižhlavou.Tiostatní.Po-

chopení jsem nalezla u viceprezidentky Hearstu Kim.

Seděly jsme večer nad sedmi zelenými olivami asledo

valy lidi kolem nás, ty lidi s normálním předkrmem,

hlavním jídlem a dezertem, a ona najednou rozhodně

prohlásila:„Můžembýtstarý.Alenemůžembýttlustý.“

BarbaraNesvadbová


ozhodná slova „Nenávidím sex.“ zazněla

zcelapřesvědčenězústmojípřítelkyněAndrey dopoledne u zeleného čaje. „Naštěstí

nemusím jiný než manželský provozovat. A po třech letech od radnice je tahle povinnost takjednouzaměsíc.“Anisinepovzdechla.Nic.Jensuchékon- statování. Na můj nechápavý výraz ve svých úvahách pokračovala. „Pochop, Báro, mně přece vadí i doteky. Líbám tě snad společensky na tvář, když tě vidím?Nelíbám. Přesto tě mám ráda. A svého manžela také. Jen mne prostě netěší provozovat z povinnosti ty směšné pohyby.Nikdymnetonebavilo.Asvěkemsemáaverze jenhorší.Nevím,jakmutoříct.Jistěžemámilenky.Ne- očekávám, že by mi s mým přístupem k jeho tělu byl věrný.Jennevím,jakmuvysvětlit,žemezijednouzačas a vůbec už nebude žádný rozdíl. Chápeš? Že spolu dál budemžít,vychovávatdětiaplatitúčty.Jensemnepro- stěužnebudedotýkat.“„Tonebudeakceptovat,“hlesla jsem. Konverzačně. Jen abych něco řekla.

Upřímněsedivím,žeAndreymužzvládáionumě-

síční frekvenci, aniž by protestoval. Aniž by se třeba

jen zeptal.

11 

Borůvky

R

NENÁVIDÍM SEX


Vzpomínám, že jsem jednou přišla běhemodpoledníhospanídoškolkysvédceryamezipostýlkamiběhal čtyřletý Martínek jen v tričku a hlasitě povykoval„Podívejte,holky,covámukážu!“Tovelképřekvapeníměl být jeho penis. Má dcera naštěstí spala...

Tuším, že tahle fascinace vlastním údem vydrží mužům i do pozdního věku. Ne, to kecám. Jistě do smrti. Nejen do stáří.

Také jsem ale měla vztahy s muži, se kterými mne nebavilo spát. Vlastně skoro vždycky.

Jiná moje přítelkyně Šárka vymyslela důmyslnou fintuspráškynaspaní.Kdyžužmusí,kdyžužsenelze vymluvit a situace je víc než na lámání chleba, začne drtit prášky na spaní. A pak druhý den dělá uraženou. „Vždyť ty jsi zase usnul, miláčku.“ Diví se vyčítavě. Každá žena je skrytou herečkou.

Upřímně, když si to představím, nechtěla bych se tulitanikmužiodAndrey,aniktomuŠárčinému.Ono vůbec ty představy nahých mužských těl při sexu jsou zrádné.Častohodněneestetické.Asianonymitachrání. Takže bližší jsou nám lidé, které neznáme. Představit si půvabného muže, kterého člověk zahlédne na ulici, je jistě jednodušší než představit si vlastní rodiče. Ale ani jeho nevidím ve svých fantaziích bez šatů. Ono to nahé klučičí tělo prostě moc sexy není. Žádné. Ba ani socha Davida. A vybavíte si výraz vašeho partnera ve chvíli, když se milujete? Jaký je? Afektovaný?Agresivní? Urputný? Nic dobrého ta slova nevěstí. Všechny víme, že muž, soustředící se na vlastní orgasmus, má  12

BarbaraNesvadbová


tvář zkřivenou k nepoznání. Ale abych jennekritizovala. Naštěstí jsem nikdy neviděla sama sebe...

Otázkouzůstává,pročžítsmuži,sekterýminásne- baví spát. Z pohodlnosti?

Ataké,kamtatouha,kteránásknimprvepoutala, zmizí. Kde se ztratí? A jak dlouho vlastně vydrží? Všechny dobré vášnivé filmy končí špatně. Naštěstí. Umíte si snad představit, že by ti dva z Hořkéhoměsíce nebo z Devět a půl týdne žili šťastně až do smrti, chodili společně na obří nákupy do Tesca a meziuspáváním dětí experimentovali s prošlými jahodami a se šlehačkou? Ne, to přece jen ne.

Potkat někoho, s kým je to fajn, je vzácné. Víc než vzácné.Takpokudsevámtopovedlo,aťvašezaujetívy- drží aspoň do Dušiček. Borůvky

ak jsem tam nakonec šla. Hrozně moc se mi

nechtělo. Pochopitelně. Komu by se chtělo

na sraz se spolužáky ze základní školy po

dvacetiletech.Užtapozvánkamnevyděsila. Ne po třech. Ani po pěti. Ale po dvaceti.

Stejně tolik let je dívkám, které občas pozoruji a se

kterými porovnávám své vlastní nohy. A vida,najednoumitodošlo.Onotofaktneníotěchminisukních...

Jak jsme tak seděli v malinké hospůdce blízko

stromu„gorila“,nakterýjsmesekdysidávno,tedypřes-

ně před čtvrt stoletím chodili houpat, tak jak jsme tam

seděli – a ještě vsuvka – úplně všichni – nikdonechyběl,každýbylzvědavý,takjsmehodněpili.Spoluskon-

zumací různých tekutin odpadla tréma, strach i ty

bizarní sociální zábrany. Kolovaly fotky dětí, manželů,

milenek i šéfů. Oblečených. Nahých. Koupajících se –

to v případě dětí. I v rámci sentimentu zůstala ta

„školníparta“.Vechvíli,kdykaždýodvyprávělsvůjsou-

časný příběh, byl čas na návrat do dětství. Kdo koho

miloval. Kdo se s kým na které škole v přírodě aspoň

líbal.Kdosihrálnadoktora...Nemělajsemkdanékon-

verzacicoříct.Jakoušatá,vyhublášprtkajsemžádného

 14

BarbaraNesvadbová

KDO S KOHO

T


reálného, ba ani platonického obdivovatele nabídnout

nedokázala.

A pak najednou, cirka v půl dvanácté, se z druhé stranystolu–tedyhodnědalekoodemne–ozvalo:„Moje obsese byla Bára. Od základky až po vysokou školu. Ani emigracemnetéláskynezbavila.Ažmojemanželkajido- kázala přebít.“ Nevěřila jsem vlastním, stále ještěodstátým uším. Tuhle větu pronesla Simona Kathová.Dvoumetrová,hnědovlasá,brýlatábývaláspolužačka.

Apovažtetuabsurditu.Nikdosenesmál.Anijáne.

Nedávno jsem byla se svojí dcerou v zoo. Pozděodoledne měla hlad. Šly jsme tedy koupit jakousiindiferentní bagetu. Ve frontě za námi stáli dva mírně obtloustlí čtyřicátníci v šortkách a rozmatlanýchsandálech, kteří své manželky a děti zanechali u blízkého stolku. Jeden žvýkal. Hlasitě. Vyjmenovávali, co všechnoaprokohomusíkoupit.„AcoJitka?Tasinic neobjednala?Tanebudejíst?“zeptalsetenvčerveném tričku na manželku toho v modrém tričku. „Bude jíst, co jí koupím,“ pravil rozhodně s převahou majitelepeněženky, ne však dělohy, ten nežvýkající.

Avtu chvíli jsem si vzpomněla na Simonu. Kdyby tady stála ona, dala by Jitce, která jednou rukou drží dítě při kojení a druhou podává staršímu klukovimašinkuTomáška,dalabyjítakováSimonaaspoňvybrat?

Když jsem se nedávno vrátila od moře, ptali se vredakci, co byly největší zážitky z Dubaje. A nebyly to mrakodrapy. Ani Indický oceán. Ani velkopanskásjezdovka.Bylitosynovévelmikrásné,rusovlaséruskéma-

15 

Borůvky


minky.Pozavíračceplavalivbazénu,lilidonějdrinky,

za nesouhlasného pištění asijské obsluhy posléze ihá

zeliručníky.Anakonecilehátka.Tišejsemtamkouřila

u skokanského můstku. Napřed to byla švanda. Snad

dětská rebelie. Skončilo to velkou arogancí peněz vůči

takzvaně v té chvíli „sloužícím“. Křikem té krásné

zrzavépaníodněkudodMoskvy.Křikem,kdokohomá

poslouchat. Smutno mi z toho bylo.

Z dovolené i ze zoo a z toho bláznivého srazuspo

lužáků mám však jasný poznatek: je dobré stanovit

meze. Každému. I muži, se kterým zrovna spíte.

BarbaraNesvadbová


trašně nerada něco hubím. Likvidovatmravence je pro mne reálná vražda. Představa, že

bych měla kamkoliv dát pastičku na myši, je

velmi nereálná. Upřímně, pro mne hraničí splánovanýmteroristickýmútokem.Nicménětohople- vele, toho už bylo vážně příliš. Tak jsem zakoupilapostřik. Taková obří zelená láhev to byla. Po pečlivém prozkoumání návodu jsem došla k závěru, že vlastním velmi nebezpečnou zbraň. I zavřela jsem všechny psy, kočky a děti, co byly doma, z šátků si udělala roušku, vekterébychvklidumohladojakéhokolivislámského svatostánku, a v černých brýlích jsem se vydalavraždit. Jel kolem zrovna soused Klíra: „Co to probohaděláte, sousedko?” Zbytečná otázka. Viděl přece.Nicméně tolik se smál, že konverzaci považoval zanutnou... Svůj monolog uzavřel slovy: „Tohle bych do vás před lety fakt netipnul. Cokoliv. Ale tohle ne.”

Jeho poznámka mě však k mírnému zamyšlení

přece jen donutila. Seděla jsem na zahradě, pilaheřmánkovýčajavzpomínala.NavšechnytyvečeryvChez

Marcel. Na hektolitry červeného vína. Každodenní

FrankfurterAllgemeineaHeraldTribune.Píšeproně

17 

Borůvky

KOUZLO VZPOMÍNEK

S


vlastněBuchwaldještě?Stímběhemčasuužmůžebýt

klidně mrtvej. A taky ty zástupy různých mužů,vypálené svíčky a rozbité skleničky.

Tak jsem pro chvíli, té nostalgie bylo skutečněpříliš, nechala plevel plevelem a zavolala Daniele. Tuvysokouškolujsemproflámovalaprávěsní.Dneskasedí v Evropském parlamentu a vůbec, ale vůbec se jínechtělosentimentálněvzpomínat.„Krte,neblázni,vždyť jsme tenkrát byly hrozně nešťastný,” spražila mne. Pravdu měla. Samozřejmě. Toužily jsme po jistotě vztahu,podětechasnadipomanželství.Jenževeškeré tyhle reálné vzpomínky já vytěsnila. Zůstal jen pocit volnosti. Bez plevele...

Jediný,kdosireálněpamatujevšechnymémuže,je můj pes. Vždy jásá, když je vidí. Zřejmě rekapituluje všechnytynočníprocházky.Poskakuje,vrtíocasemara- dostně štěká. Oni samozřejmě s výčitkou vůči mněgradují konverzaci ve smyslu: „Vidíš, psovi se mnou bylo dobře. Ten mne pokaždé rád vidí. Ten mne vždycky sláskouvítá.Tennamnevzpomínávdobrém.”Netuší samozřejmě, že retrívři vítají i pohřebáky...

Jakékoliv vzpomínky jsou prostě nesmírněošemetné. A vytěsňování ještě bizarnější.

MojedcerasikupříkladuKarlovupřítelkyni,kterou měl před svojí současnou partnerkou, vůbecnepamatuje. „Teta Renata.” „Jaká?” reaguje moje dcera snehranou upřímností. Byť s tou paní trávila každý druhý víkend.Stejnětaksmazalaméhobývaléhopřítele.Ato sníreálnědvarokyžil.Nicméněužpronějvjejíhlavě  18

BarbaraNesvadbová


není místo. Otázkou je, co v rámci vědomí-nevědomí

přijde v pubertě...

Už dnes ale hraje značně podivné hry. Měla paní

Štětečkovou s panem Nožem. Ti se milovali. Jednoho

dne však pan Nůž zmizel. Zřejmě ho uklízečka vrátila

do příborníku. Má dcera ho však nehledala. Jen mi

večer suše oznámila, že ode dneška žije s paníŠtěteč

kovou pan Sekyrka. „A to jí pan Nůž nechybí?Ne

vzpomíná na něj?” Snažila jsem se o empatii. „Ne,”

odpověděla stroze, „ona si přece mnohem polepšila.”

Také logika...

Borůvky


ase léto. A zase požadavek fejetonu o sexu...

Klasika.Takovýstresmám,žebrzyzačnupsát

o vaření. Proklatě fádní život vedu.

Nicméně, pořádala jsem dětskou party.

Očistecprodům,zahraduinervy.Věřte,žeažkdyžpo-

zvete třicet dětí, zjistíte, že bazénové filtrace umíoddělit kuřecí kosti od třešňových pecek. Ale to není gró

fejetonu o sexu. Jistě ne. Na mejdan vrstevníků mé

dcery dorazila i moje bezdětná nevdaná bývaláspolužačka. Toho času bez práce. Jana se jmenuje. Měla

skvělé místo. V Londýně. Kurátorka mezinárodnígalerie moderního umění (nebudeme polemizovat nad

klasifikací moderního umění, tentokrát ryze o sexu).

Odešla tam hned po magistrovi. Tak sedm osm let to

může být. Jana měla báječného šéfa. Až na to jméno.

Donald.Příliševokujekačera.NeboTrumpa.Nicméně

milý, vzdělaný, art objekty stejně jako Jana posedlý,

vtipný, rozvedený skoropadesátník. Mírně prošedivělý

– píše se ještě v románech o lásce. Jana a Donald byli

nevyřčenípřátelé.Vždysesnímsmála.Dokonceseprý

smála i jeho vtipům. Což už dělají snad jen ženy vdomácnosti. Vždy si ho vážila. Vždy ho obdivovala. Nebo

 20

BarbaraNesvadbová

POSLEDNÍCH 10 MINUT

Z


– aspoň to tvrdila v nekonečných nočních hovorech

Londýn–Měchenice.

Jana za dobu svého pobytu v Anglii vystřídala mnoho Londýňanů. Pokus. Omyl. Lehce po jejíchtřicátých narozeninách jsem začala milého Donaldanenápadnědoporučovat.Aťsiho,prosím,aspoňvšimne. Ať pro ni není beztvarou amébou. Pan šéf. Tolikzahraničních pracovních cest spolu už absolvovali, tolik nudných garden party a tolik bezobsažných večeří. Neznám manželství, které by to přežilo. A oni dva? Pořád spolu pracovali, vesele se zdravili s ranní kávou a mírně násilně laškovali nad skutečnými problémy. „Néééé,“křičelavždycky,„vyspatsesnímserovnáse- bevraždě.“ Přeháněla. Samozřejmě.

Vždy když u mne přespávala, neodpustila si psát mu sentimentální zprávy o stavu dětí a zvěře na mé zahradě. Postupem času, když ona stále říkalaNENENE, jsem přidala na argumentech. „Zkus honevnímat ani jako šéfa ani jako dalšího z Londýňanů. Mohl by to být přece dobrý otec tvého budoucíhodítěte. A tuším, že nikoho normálnějšího, milejšího a tebe znalejšího těžko potkáš.“ Razantní na svojipovahujsembyla.Nakonectoudělala.Samozřejmě.Pod- vědomí vždycky zvítězí. A pokud ne, pak přece každoden nestojí za nádech. Takže ano.

Sex Jana–Donald proběhl.

Pak, tuším po týdnu, seděla na té dětské party na skokanském můstku. Nebyla naštvaná. Ani ulitovaná. Jen říkala, Báro, dlužíš mi tuhle historku na papíře.

21 

Borůvky


Bude se jmenovat How to loose a job in an hour.„Hodinu?“ zírala jsem nechápavě. Poprvé se skutečněrozesmála. „Ne, oprav to. In ten minutes.“

Se vzpomínkou na Janu musím rekapitulovat. Vprácijsemsiulítlajedinkrát.Einmalistkeinmal.Utě- šovalajsemsepředkaždouoficiálníporadou.Kdyžpak ale změnil vydavatele, nesmírně se mi ulevilo. Ta hra „pojďmeskrývat,ženatomstoleugrafikůhořelyvčera moje vlasy“ mi prostě přitažlivá nikdy nepřipadala.

Otázkouzůstává,cojetoten„dobrýsex“.Sex,který chcemeopakovat.Kterýprostěmusímemít.Zakaždou cenu. Ne ten, který se dá nazvat koloritem a kpartnerskému vztahu prostě patří (btw. „moji“ muži se nikdy neptají, zda to bylo fajn. Sebevědomí, čisamolibost?). Upřímně musím doznat, že ten takzvaně dobrý sex jsem zažila jen dvakrát. Ale vždycky, vždycky stál za spálené mosty. Třeba i londýnské...

BarbaraNesvadbová


ám nezadaného, po vztahu neustáletoužícího kamaráda. Vzhledem k věkusamozřejmě se závazky, ale vzhledem ke

stavu mu nejméně jednou měsíčněsloužím jako výkladový slovník na chování žen, kterépotkává. Ne že bych něčemu rozuměla, ale poctivě se snažím. Lukáš holduje sbírání dvacítek. Tedy on má dvě kratochvíle. Vedle „higgensování“ také střílí zvěř. Pochopte tedy, že jsou mi ty dívky jako konverzační téma mnohem bližší. Tuším, že se jich od posledního rozvodupředtřemiletyvjehovilevBraníkuvystřídalo šestnáct. Monitoruji jen ty nastěhované. Ne ty občas přespávající. „Co tě k tomu, prosím, vede?“ ptám se vždynechápavě.Protožeseznámeuždlouhoaprotože ví, že mne stejně jako jeho baví jen začátky, případně ještě usmiřovací konce, ale rozhodně ne ta nudaběžného mezidobí, tak je vždy hodně pravdivý. Nehledě na zkušenosti, on vždy doufá, že tentokrát to vyjde. Když ani ne po dvou měsících přijdou požadavky na svatbu a potomky, samozřejmě skuhrá. Záhy dívku mění. Nicméně naivitu očekávání zatím žádnázkušenost nezničila. Podotýkám, Lukáš je Slovák. Tedy

23 

Borůvky

HRANICE

M


Toto je pouze náhled elektronické knihy.

Zakoupení její plné verze je možné v

elektronickém obchodě společnosti eReading.




Bára Nesvadbová

BÁRA NESVADBOVÁ


14. 1. 1975

Bára Nesvadbová, česká spisovatelka a novinářka, vlastním jménem Barbara Nesvadbová. Narodila se 14. 1. 1975 v Praze do rodiny dvou lékařů, psychiatrů. Matka Libuše Nesvadbová se stará o emigranty a etnické menšiny, otec Josef Nesvadba ( ? 2005) byl znám spíše jako spisovatel vědeckofantastické literatury.
Nesvadbová absolvovala Fakultu sociálních věd UK, obory žurnalistika a masová komunikace. Poté pracovala jako šéfredaktorka časopisu Xantypa a Playboy, dnes je šéfredaktorkou českého Harper´s Bazaaru. Již na vysoké škole začala spolupracovat s nakladatelkou Romanou Přidalovou. Do té doby psala jen krátké fejetony, které byly později propojeny jednou postavou a vznikly povídky. Vyšla tak její první kniha Řízkaři, která je o sexu, vztazích a tápání mladé novinářky Karly. Následovaly další knihy - Bestiář a Život nanečisto. Kniha Bestiář pak sloužila jako předloha pro stejnojmenný film, který natočila režisérka Irena Pavlásková.
Do povědomí společnosti se však Bára dostala v roce 2001 sňatkem s bývalým ministrem Karlem Březinou, se kterým má dceru Bibianu. Kvůli obrovskému mediálnímu tlaku a údajně utajenému nemanželskému dítěti Karla Březiny podala Bára po dvou letech žádost o rozvod. V současné době pracuje na knížce pohádek Bibi a čtyři kočky. Můžete ji také slyšet na Rádiu Impuls, kde má svůj pořad Zrcadlo Báry Nesvadbové.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist