načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Boris Nikolajevič Čičerin o ruských dějinách – Josef Šaur

Boris Nikolajevič Čičerin o ruských dějinách
-14%
sleva

Kniha: Boris Nikolajevič Čičerin o ruských dějinách
Autor: Josef Šaur

státní škola jako historiografický a společenský fenomén
Titul je na partnerském skladu >10ks - doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  350 Kč 301
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
10
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma TIŠTĚNÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » muni PRESS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 297
Rozměr: 232,0x160,0x18,0 mm
Vydání: Vydání první
Skupina třídění: Historická věda. Pomocné vědy historické. Archivnictví
Biografie
Hmotnost: 0,535kg
Jazyk: česky
Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
ISBN: 978-80-210-8051-5
EAN: 9788021080515
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Práce sleduje život, politické názory i společenské aktivity ruského filozofa a právníka Borise Nikolajeviče Čičerina. Autor rovněž rozebírá jeho pojetí ruských dějin v kontextu s ruskou historiografií 19. století.

Popis nakladatele

Publikace osvětluje jednu ze zásadních kapitol dějin ruského dějepisectví. Přináší analýzu koncepce ruských dějin Borise N. Čičerina (1828–1904) v dobových souvislostech ruské historiografie a v kontextu Čičerinových děl státovědných a filozofických. Práce podrobně mapuje počátky a okolnosti vzniku tzv. státní školy v ruské historiografii, k jejímž představitelům patřili kromě Čičerina další výrazní představitelé ruského historického myšlení – K. D. Kavelin, S. M. Solovjov a T. N. Granovskij. Za pomoci relevantních pramenů jsou zkoumány jednotlivé aspekty jejich pojetí ruských dějin a dobové reakce na jejich díla. Kniha také zachycuje souvislosti mezi Čičerinovým pojetím ruských dějin a ruským liberalismem poloviny 19. století.

((státní škola jako historiografický a společenský fenomén))
Předmětná hesla
Čičerin, Boris Nikolajevič, 1828-1904
Právníci – Rusko – 19. století
Historiografie – Rusko – 19. století
RuskoDějiny
Kniha je zařazena v kategoriích
Josef Šaur - další tituly autora:
Dějiny 19. století pro střední školy Učebnice Dějiny 19. století pro střední školy Učebnice
Kalendárium Masarykovy univerzity 1919-2019 Kalendárium Masarykovy univerzity 1919-2019
Mladá slavistika IV Mladá slavistika IV
 (e-book)
Podoby a proměny města ve slovanských a vybraných neslovanských kulturách, literaturách a jazycích Podoby a proměny města ve slovanských a vybraných neslovanských kulturách, literaturách a jazycích
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

38

fii erin jako historiogračcké téma 2.2 Čičerin v české odborné literatuře S ohledem na fakt, že tato kniha vzniká v českém odborném prostředí, má česká recepce tématu specifický význam. Proto se jí budu věnovat podrobněji. Pro zachycení Čičerina v české sekundární literatuře jsou typické dva znaky. Na jedné straně o Čičerinovi existuje v češtině (možná až překvapivě) poměrně velké množství zmínek. Na druhé straně se však většinou jedná o zmínky drobné, mající především informativní charakter. První z nich se objevila již počátkem 60. let 19. století v tzv. Riegrově slovníku naučném v podobě velmi stručného medailonu (měl jen tři řádky), poukazujícího na Čičerinovy první dvě tištěné práce Oblastní úřady v Rusku v 17. století (Oblastnyje učrežděnija Rossii v XVII veke) a Studie z dějin ruského práva (Opyty po istorii russkogo prava). Zároveň text zachytil Čičerina jako výrazného názorového oponenta slavjanofilů.

85

Byl to bezpochyby důsledek dlouhé Čičerinovy studijní cesty po Evropě, v jejímž průběhu v roce 1859 krátce navštívil i Prahu. Během návštěvy mu dělal průvodce Václav Hanka (1791–1861), který ho seznámil s Karlem Jaromírem Erbenem (1811–1870), Pavlem Josefem Šafaříkem (1795–1861), Františkem Ladislavem Riegerem (1818–1903) a dalšími čelnými osobnostmi tehdejší české společnosti. Národní obrození v něm zanechalo hluboké dojmy, obdivoval, jak malý národ dokázal hájit svoji nezávislost výhradně duchovními zbraněmi.

86

Krátká návštěva v Praze Čičerinovi posloužila i k prezentaci vlastních děl. Radomír Vlček poukázal na to, že Čičerinovo dílo částečně prostudoval historik Josef Kalousek (1838–1915).

87

Při práci na svém životním tématu – dějinách selského

stavu – se Kalousek seznamoval se zahraniční literaturou a sbíral materiál, který by mu umožnil k tématu přistoupit srovnávací metodou. To dosvědčuje Kalouskův článek O zřízení a původu obce velikoruské, v němž zmapoval diskuse o původu a charakteru občiny v ruské historiografii.

88

Jelikož Čičerin vstoupil do ruské his

torické vědy právě studiemi na toto téma, nemohl je opomenout ani Kalousek. Vycházel z již zmíněných Studií z dějin ruského práva a dále z práce Ruský diletantismus a občinové držení půdy (Russkij diletantizm i obščinnoje zemlevladěnije), kterou Čičerin napsal společně s Vladimirem I. Gerjem (1837–1919) jako reakci na knihu Alexandra I. Vasilčikova (1818–1881) o ruské občině.

89

Čičerinovy a Gerjeho argu

85 Srov. Slovník naučný. Díl II. C–Ezzelino, Praha 1862, s. 524. 86 Srov. B. N. ČIČERIN, Vospominanija Borisa Nikolajeviča Čičerina. Putěšestvije za granicu, Moskva 1932, s. 96. 87 Srov. Radomír VLČEK, K některým aspektům formování pozitivismu, zejména v české historiografii, Časopis Matice moravské 105, 1986, 1–2, s. 280. 88 Srov. Josef KALOUSEK, O zřízení a původu obce velikoruské, Časopis Musea království českého 54, 1880, s. 503–533. 89 V textu se zmiňuji o následujících pracích: Aleksandr I. VASILČIKOV, Zemlevladěnije i zemledělije v Rossii i drugich jevropejskich gosudarstvach. T. 1–2, Sankt-Petěrburg 1876. B. N. ČIČERIN – Vladimir

fii erin jako historiogračcké téma

menty shledával Kalousek natolik přesvědčivými, že z Vasilčikovy knihy nečerpal, a to dokonce ani z těch pasáží, které zmínění historikové nekritizovali.

V roce 1893 přinesl Ottův slovník naučný krátké heslo věnované Čičerinovi, které napsal Karel Štěpánek. Čičerin je zde chápán výhradně jako právník a filozof, umírněný stoupenec Hegelova filozofického systému. Autor zjednodušeně pojednal o Čičerinově filozofické koncepci, avšak jeho státovědné či historické koncepce v tomto informativním přehledu chyběly.

90

Velká šíře Čičerinových odborných zájmů, zahrnující práce historické, státovědné, právní i filozofické, resp. z oblasti filozofie práva a další, nemohla být v informativních přehledech postižena, a proto byly jednotlivé oblasti Čičerinovy činnosti představeny v českém prostředí asymetricky. Například zpracování hlavních Čičerinových názorů na rusko-polskou otázku přinesl Adolf Černý (1864–1952) v článku K otázce shody rusko-polské. Vycházel z Čičerinovy brožury Polská a židovská otázka (Polskij i jevrejskij voprosy).

91

Čičerinovy názory namířené proti vypjatému ruskému

šovinismu, v nichž se netajil tím, že Rusové musí vrátit Polákům jejich národní práva a zrovnoprávnit je s Rusy, přičemž vrcholem by mělo být obnovení polského státu, nezůstaly opomenuty u polonofilní části české inteligence. Černý považoval Čičerina za jedinečného ruského myslitele, kterých je v Rusku málo.

92

Na základě

Černého článků později stručně o Čičerinovi informoval Josef Jirásek.

93

V roce 1904 se u nás v souvislosti s Čičerinovým úmrtím objevily dva krátké nekrology. První od A. Černého, který se nesl v podobném duchu jako jeho již zmíněný článek. Čičerina uznával jako výjimečného intelektuála, který se nestyděl přiznat ruské chyby v různých otázkách. Pro Černého představovaly Čičerinovy postoje významný krok kupředu v možnostech slovanské spolupráce a sblížení.

94

Ve druhém nekrologu zhodnotil Jaroslav Bidlo (1868–1937) Čičerina jako vynikajícího vědce a publicistu. Zmínil, že nebyl uznáván jen vědeckou komunitou, ale i neodbornou veřejností, o čemž svědčilo jeho zvolení starostou Moskvy. Jednalo I. GERJE, Russkij diletantizm i obščinnoje zemlevladěnije. Razbor knigi kn. A. I. Vasilčikova „Zemlevladěnije i zemledělije“, Moskva 1878. 90 Srov. Ottův slovník naučný. VI. díl Čechy–Danseur, Praha 1893, 670–671. 91 Srov. B. N. ČIČERIN, Polskij i jevrejskij voprosy. Otvet na otkrytyja pisma N. K. Rennenkampfa, Berlin 1899. 92 Srov. Adolf ČERNÝ, K otázce shody rusko-polské. Místo odpovědi na otevřený list prof. M. Zdziechowského, Slovanský přehled 2, 1900, s. 415 –426. A. Černý upozornil na Čičerinovy výjimečné názory k rusko-polské otázce již v prvním ročníku Slovanského přehledu, v recenzi na knihu W. Karowského Etyka polityczna w Rosyi, kde autor Čičerina pochopitelně vyzvedl jako intelektuála nakloněného Polsku. Srov. Slovanský přehled 1, 1899, s. 444–450. 93 Srov. Josef JIRÁSEK, Rusko a my. IV. díl. Dějiny vztahů československo-ruských od roku 1894 do roku 1914, Praha–Brno 1945, s. 13–14 a 126–127. Jirásek odkazuje na Čičerina pouze v souvislosti s jeho postojem k polské otázce, nijak nezmiňuje, že Čičerin Čechy navštívil a že jedno z jeho děl bylo přeloženo do češtiny. 94 Srov. Slovanský přehled 6, 1903–1904, s. 329–331. fii erin jako historiogračcké téma se jen o krátký nekrolog, a proto se Bidlo omezil na vyjmenování hlavních Čičerinových děl bez hlubších souvislostí.

95

V roce 1913 vyšel dosud jediný překlad Čičerinova díla do češtiny – Rusko na počátku XX. století (Rossija nakanuně dvadcatogo stoletija) – z pera Ferdinanda Pakosty.

96

Ten knihu opatřil poznámkami a krátkým medailonem autora, v němž

uvedl, že „v Čechách význam Čičerinův nebyl dosud šíře znám a oceněn“.

97

Či

čerin v této své politické závěti hodnotil 19. století jako bod obratu v ruských dějinách. Carismus podle něj naplnil svoji dějinnou úlohu a ruský národ pod jeho vedením dozrál. Další krok v jeho vývoji viděl autor ve vládě zákonného pořádku, tj. v konstituční monarchii. Její dosažení je úkolem pro 20. století. Jedná se o práci publicistickou a politický apel, nikoliv o práci vědeckou, avšak se zaměřením na zahraničního čtenáře a prodchnutou kriticismem ke stavu tehdejšího Ruska. Pro mimoruského čtenáře ji činila zajímavou právě kritika Ruska z ruského prostředí, podložená promyšlenou argumentací a prostá jakéhokoliv radikalismu. Přečtením knihy bez znalosti dalších Čičerinových děl by si však čtenář udělal o Čičerinových společenských a politických názorech mylný dojem. Čičerin danou knihu psal na samém sklonku života, zklamaný neměnností ruského vládního systému a neúspěchem reformních snah ruského liberalismu. Tato frustrace jeho názory výrazně poznamenala.

Čičerinovo jméno nechybělo ani v zásadní české syntéze k ruskému myšlení, v knize Rusko a Evropa Tomáše G. Masaryka (1850–1937). Masarykova práce se soustředila na významné osobnosti ruského myšlení a filozofie (Alexandr I. Gercen, Nikolaj G. Černyševskij, Vladimir S. Solovjov, Fjodor M. Dostojevkij, Lev N. Tolstoj ad.). S Čičerinovými názory se zde čtenář setkává zprostředkovaně, skrze ideové neshody s výše uvedenými osobnostmi. V Masarykově pojetí byl Čičerin zapadnik, typický představitel ruského liberalismu, reprezentant politicky i sociálně umírněného myšlení. Masaryk konstatoval, že pod jeho vlivem chápala část zapadniků občinu jako instituci historicky pozdější a mladší s charakterem administrativním a fiskálním, což bylo v ostrém protikladu se slavjanofilským pojetím. Masaryk představil Čičerina také jako názorového oponenta Gercena, Černyševského a Vladimira Solovjova. S prvními dvěma se Čičerin rozcházel v pohledu na úlohu, kterou v tehdejším Rusku měl sehrát stát. Solovjova pak Čičerin kritizoval pro jeho mysticismus, což formuloval v práci Mysticismus ve vědě (Misticizm v nauke).

98

95 Srov. Český časopis historický 10, 1904, s. 239. 96 Srov. B. N. ČIČERIN, Rusko na počátku XX. století. Z ruštiny přeložil, úvodem a poznámkami opatřil Ferd. Pakosta, Plzeň 1913. První části překladu uveřejnil F. Pakosta již v roce 1903 v periodickém tisku, konkrétně v Listech z Českomoravské vysočiny, které byly vydávány v Pacově. Původní překlad však vycházel z polského překladu, který byl oproti originálu zkrácen na polovinu. Proto Pakosta pořídil nový překlad z ruského vydání. Srov. překladatelovy poznámky na s. 9. 97 Tamtéž, s. 7. 98 Srov. B. N. ČIČERIN, Misticizm v nauke, Moskva 1880.

fii erin jako historiogračcké téma

Masaryk poukázal na skutečnost, že ruský liberalismus trpěl podobnými nedostatky jako ten evropský – polovičatostí, nerozhodností, strachem z politické iniciativy. Masaryk neopomenul uvést Čičerinovy názory na polskou otázku a jeho volání po nutnosti navrácení vlasti Polákům. V Masarykově pojetí Čičerin vystupoval jako integrální součást ruského společenského myšlení a jako osobnost, která se zapojila do diskuse k mnoha palčivým otázkám své doby.

99

S Čičerinovou filozofickou koncepcí se mohli čeští čtenáři blíže seznámit díky překladu knihy ruského autora Borise Jakovenka (1884–1949) Dějiny ruské filosofie. Jakovenko považoval Čičerina za nejvýznamnějšího ruského hegeliánce a označil ho za autora jediného uceleného a totálního filozofického systému v Rusku – absolutního systematismu.

100

Do poloviny 20. století byl Čičerin v českém prostředí vnímán především jako filozof, právník a společenský myslitel. Opomíjen zůstával jeho podíl na vývoji ruské historické vědy. Výraznější změnu nepřinesla ani zásadní Macůrkova syntéza Dějepisectví evropského východu. Toto dílo, dosud jediná česká práce snažící se o postižení východoevropského dějepisectví v širokém časovém horizontu od počátků až po Macůrkovu současnost, má však specifickou koncepci. Macůrek se při zachycení moderní ruské historické vědy soustředil především na autory velkých syntéz (Karamzin–Solovjov–Ključevskij), přičemž ostatním autorům vyhradil méně místa a některé zmínil jen v připojeném seznamu.

101

Čičerina představil jako následníka

S. M. Solovjova (což je tvrzení nepřesné) a člena historickoprávní školy, přičemž nezmínil žádné z jeho děl.

102

Od 50. až do 80. let 20. století ovlivňovalo české vidění ruské historiografie mezi jiným i pojetí představené v sovětské syntéze Přehled dějin historické vědy v SSSR, o němž jsem hovořil v předchozím textu. Čeští badatelé se museli chtě nechtě podřídit vidění dějin ruského dějepisectví reprezentovanému zmíněnou syntézou, byť její vliv nelze absolutizovat. Nicméně povětšinou se čeští autoři alespoň uchylovali k formálnímu ústupku v podobě odkázu na Přehled dějin historické vědy v SSSR jako na základní literaturu. Neblaze se její vliv projevil ve všech vydáních skript Jaroslava Kudrny (1926–1996) Kapitoly z dějin historiografie a filozofie dějin. Autor představil čtenářům Čičerinovu koncepci ruských dějin a zajímal se především o jeho práce věnované občině. V návaznosti na Illerického pojetí vylíčil Čičerina jako apologetu silného státu a státní moci, přičemž právě jednostranný výklad významu státu mu 99 Srov. Tomáš G. MASARYK, Rusko a Evropa. Díl I., Praha 1931, s. 491, 528–529 a 534. TÝŽ, Rusko a Evropa. Díl II., Praha 1933, s. 89, 91, 310, 372, 538 a 541. Masaryk nesprávně uvedl rok úmrtí (1901 místo 1904) v krátkém medailonu Čičerina. Srov. TÝŽ, Rusko a Evropa. Díl I., s. 534. 100 Srov. Boris JAKOVENKO, Dějiny ruské filosofie, Praha 1939, s. 277–285. 101 Srov. J. ŠAUR, Ruské dějepisectví v pojetí Josefa Macůrka, Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, Series Slavica litteraria, X, 10, 2007, s. 147. 102 Srov. Josef MACŮREK, Dějepisectví evropského východu, Praha 1946, s. 221. Nejspíš jen nedopatřením uvedl Macůrek u Čičerina místo správného roku úmrtí 1904 nesprávně 1903.

fii erin jako historiogračcké téma

neumožnil nahlédnout do skutečné podstaty věcí. Kritika Čičerinova zdůrazňování

významu státu v ruských dějinách je oprávněná, měla by však být doplněna o vysvět

lení, proč Čičerin docházel k takovým závěrům a jakou argumentací je podkládal.

Nelze se ztotožnit se zjednodušujícím objasněním, postaveným na předpokladu

Čičerinova aristokratického původu a majetkového postavení. Nicméně Kudrna

uznával, že Čičerinovy práce pojednávající o postavení ruského rolnictva, občiny

a práva ruskou historiografii obohatily. Zároveň však jedním dechem dodal, že „se

u Čičerina i vědečtější argumenty zvracejí ve svůj opak“.

103

V podobě letmých zmínek (většinou ve výčtu jmen) vstoupil Čičerin do někte

rých českých rozsáhlejších monografií k dějinám Ruska a ruského dějepisectví,

jako byly Dějiny SSSR

104

nebo Kutnarovy a Markovy Přehledné dějiny českého a sloven

ského dějepisectví, kde je uváděn v přehledu světové historiografie.

105

V nezměněné

podobě se toto krátké připomenutí objevilo i ve druhém přepracovaném vydání knihy.

106

Nejuceleněji u nás o Čičerinovi a státní škole referoval Radomír Vlček, který se

dlouhodobě zabývá problematikou ruského dějepisectví a diskutované téma tvoří

nedílnou součást jeho bádání. V článku K historické koncepci ruské státoprávní školy

předložil pojetí státní školy, které vycházelo z tradic ruských dějin dějepisectví

a které obohatil o specifické aspekty.

107

Autor neužíval v SSSR tehdy běžné ozna

čení školy jako státní, ale pracoval s termínem státoprávní škola, aby tak naznačil

její myšlenkovou souvislost s německou historiografií první poloviny 19. století,

jelikož explicitně tuto souvislost, vzhledem k dobovým podmínkám, nebylo možné

zmínit. Poukázal také na skutečnost (v této první studii zatím jen okrajově), že teze

prezentované představiteli státní školy podléhaly vývoji, měnily se a hlavně že pod

léhaly vlivu různých myšlenkových proudů; zpočátku byl na koncepci školy zjevný

103 Srov. Jaroslav KUDRNA, Kapitoly z dějin historiografie a filozofie dějin. VI. přepracované vydání,

Brno 1985, s. 209, 214, 226.

104 Srov. Karel HERMAN – Josef KOČÍ a kol., Dějiny SSSR od nejstarších dob do Velké říjnové socialistické

revoluce, Praha 1977, s. 322, 334 a 351.

105 Srov. František KUTNAR, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. I. Od počátků národní

kultury až po vyznění obrodného úkolu dějepisectví v druhé polovině 19. století, Praha 1973, s. 195.

106 Srov. František KUTNAR – Josef MAREK, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví. Od po

čátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. Třetí doplněné vydání, Praha 2009, s. 280. „Za

tímco v zemích s dlouhou tradicí historického a politického myšlení a s řádně organizovaným historic

kým bádáním se postupně ukazovaly konečné hranice možností historiografie, orientované po stránce

metodické k filologické kritice pramenů a po obsahové stránce k politickým dějinám, znamenalo

ve střední, jižní a východní Evropě zdůrazňování přísných zásad bádání soustředěného na konkrétní

empirické fakty, zejména z dějin státu a práva, nepochybný pokrok proti poměrům z počátku 19. sto

letí. V Rusku byl tento pokrok spjat mezi jiným s dílem Borise Nikolajeviče Čičerina (1828–1904),

právního historika se značným filosofickým rozhledem a se zájmem srovnávacím, umožňujícím mu

uvažovat o postavení Ruska a ruských dějin v širokém rámci evropském.“

107 Srov. R. VLČEK, K historické koncepci ruské státoprávní školy, Slovanský přehled 70, 1984, s. 110– 121.

43

fii erin jako historiogračcké téma

vliv Hegelových myšlenek a později od 70. let 19. století působení pozitivismu.

Vlček nevnímal státní školu jako zcela názorově homogenní a poukázal i na rozdí

ly v dějinné koncepci jednotlivých představitelů školy. V jedenáctistránkové studii

nemohl postihnout všechny aspekty historické a státovědné koncepce státní ško

ly, můžeme však konstatovat, že zmínil všechny podstatné informace, nezbytné

k pochopení její pozice v ruské historické vědě. V téže době se Vlček také zabýval

souvislostmi mezi tezemi Čičerina a Timofeje N. Granovského (1813–1855), jemuž

věnoval samostatnou stať.

108

K problematice státní školy se R. Vlček vrátil ve studii zaměřené na život a dílo

Konstantina D. Kavelina.

109

V této stati mj. znovu otevřel problematiku vztahu

státní školy a Granovského. Ten se zabýval obecnými dějinami, zatímco státní

škola ruskými, a proto nebývá v pracích Granovského a představitelů státní školy

hledána zásadní souvislost. Někteří historikové (např. Raisa Kirejevová) poukáza

li na úzké osobní kontakty Granovského s Kavelinem, Čičerinem a Solovjovem

a z toho plynoucí vzájemné myšlenkové ovlivňování. R. Vlček však zařadil Granov

ského explicitně mezi představitele státní školy.

110

Vlček tím představil možnost vi

dět státní školu skutečně šířeji a chápat ji jako myšlenkovou a koncepční tendenci

v historické vědě v určitém období, nikoliv jako uzavřenou skupinu historiků. To

jen koresponduje se současným trendem ruské historiografie narušovat a přehod

nocovat strnulou koncepci dějin dějepisectví. Specifickou součástí českého zma

pování rozsáhlé činnosti Čičerina a státní školy jsou i články autora tohoto textu,

které vznikaly v průběhu jeho přípravy.

111

108 Srov. TÝŽ, Ke 130. výročí úmrtí T. N. Granovského, Slovanský přehled 71, 1985, s. 519–526.

109 Srov. TÝŽ, Konstantin Dmitrijevič Kavelin: profesionalizace ruského dějepisectví 19. století (příklad tvůrce

ruské státoprávní školy), in: Jiří HANUŠ – Radomír VLČEK (eds.), Historik v proměnách doby a prostře

dí 19. století, Brno 2007, s. 99–119.

110 Tamtéž, s. 102.

111 Srov. J. ŠAUR, Obščestvenno-naučnyje aspekty vozniknovenija „gosudarstvennoj školy“, in: Dagmar

HEEG (Hrg.), m*OST 2009. Oesterreichische Studierenden Tagung für SlawistInnen. Austriacka Stu

dencka Konferencja Slawistyczna. Rakouská studentská konference pro mladé slavisty. München 2011,

s. 160–166. TÝŽ, Tzv. státní škola v ruské historiografii: zachycení jejích počátků a zformování v dobovém

odborném tisku, Slovanský přehled 98, 2012, 5, s. 537–573. TÝŽ, Z dějin moskevské samosprávy (Boris

N. Čičerin), in: Michal PRZYBYLSKI – Josef ŠAUR a kol., Podoby a proměny města ve slovanských

a vybraných neslovanských kulturách, literaturách a jazycích, Brno 2013, s. 73–82. TÝŽ, Za carja i protiv

něgo. Boris N. Čičerin kak storonnik pravovogo gosudarstva i protivnik radikalizma, Novaja rusistika 7, 2014,

1, s. 125–137. TÝŽ, Druhý život Borise N. Čičerina: přišel již čas na syntézu? in: Michal PRZYBYLSKI –

Josef ŠAUR a kol., Mladá slavistika: Současné trendy ve výzkumu slovanských literatur, jazyků a kultur,

Brno 2014, s. 119–134. TÝŽ, Hodnotové uchopení práva a mravnosti (B. N. Čičerin versus V. S. Solovjov),

in: Josef DOHNAL (ed.), Revitalizace hodnot: Umění a literatura II. Brno 2015, s. 91–96. TÝŽ, Ruský

liberalismus – mezi politickým programem a hodnotovým systémem (na příkladu B. N. Čičerina), in: Ivo PO

SPÍŠIL – Miloš ZELENKA – Anna ZELENKOVÁ (eds.), Aktuální problémy současné slavistiky: (jazyk

– literatura – kultura – politika). Brno 2015, s. 461–467.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.