načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Bordeaux -- Kde vítr vinohrady škádlí - Hynek Vich

Bordeaux -- Kde vítr vinohrady škádlí

Elektronická kniha: Bordeaux -- Kde vítr vinohrady škádlí
Autor:

K putování po proslulých vinařských usedlostech zve ve své nové knize Bordeaux, kde vítr vinohrady škádlí Hynek Vich. Odborník na francouzská vína v ní přibližuje historii a filozofii ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  299
+
-
10
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Hynek Vich
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 216
Rozměr: 26 cm
Úprava: ilustrace (převážně barev.), mapy
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: fotografie Radomír Mervart
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-903-2697-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

K putování po proslulých vinařských usedlostech zve ve své nové knize Bordeaux, kde vítr vinohrady škádlí Hynek Vich. Odborník na francouzská vína v ní přibližuje historii a filozofii největší vinařské oblasti Francie. (kde vítr vinohrady škádlí)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

BORDEAUX

kde vítr vinohrady škádlí

HYNEK VICH


3

Cesty, zážitky a setkání

ve vinařském kraji

Bordeaux



5

„... ano, tam, kde vládne jen řád, krása,

přepych, rozkoš a klid.“

(Charles Baudelaire)



7

Pozvání k poznání

Vinařský kraj Bordeaux, jeho tradice a historie, jsou mi blízké. Mnozí zmístních vinařů jsou mými přáteli a jejich vína mi přinášejí potěšení a radost.

Předkládám vám, vážení čtenáři a milovníci vína, tuto knihu, abych vám vína z kraje Bordeaux představil, poodhalil jejich malebnou mozaiku a vyvolal ve vás pocity, které mě k jejímu napsání inspirovaly.

Budou k vám promlouvat lidé, kteří dali vínům život. Zasvěceně a s vášní. Jejich slova jsem si dovolil dokreslit svými postřehy z cest po krajině a povinicích. Poodhalím vám krásy malebných zákoutí rozsáhlé oblasti, navštívíme viniční zámky a usedlosti. Porozprávím o historii, o současnosti a... o espritu vína.

Ponoříte-li se do následujících odstavců a kapitol, snad vás pobaví čtyřipříběhy, které jsou kostrou celé publikace. Proč právě čtyři? Protože jejich témata jsou esencemi vína: Země, Podnebí, Odrůdy a Lidé. Nejen že se prolínají, ale jedna bez druhé nemohou dát vínu zrod. Vínu dotýkajícímu se našicharomatických a chuťových senzorů, vínu promlouvajícímu k našemu srdci, poslu radosti, potěšení, rozkoše a přátelství.

Proto vás Wim obeznámí s vinohrady za dob dávno minulých. Mladá žena a dva muži porozpráví o původu jedné ze slavných odrůd, hloubavý komisař bude vyslýchat vinaře, pátraje po jádru vinných krás, a konečně můjnehmatatelný společník, někdy trochu nevrlý Vítr, vám poodhalí malou část z velkého tajemství přírody.

Je mé pozvání lákavé? Tak obracejte následující stránky, jako když se rozevírá opona. Na jevišti se představí ztělesnění vznešenosti, půvabu a elegance – vína z Bordeaux!

Autor Země probuzení

Douce France není zemí mého dětství. Je zemí mého mládí, zemí hledání, vnímání, poznávání a hlavně zemí probuzení všech smyslů.

Probuzení pomalého, postupného, v rytmu dozrávání, v klikatosti životní cesty.

Putování často trnitého, se všemi zákrutami pochybování, zklamání, ale i plného optimismu.

Cesta za poznáním je krkolomná. Některé etapy jsou krátké, rovinaté. Jiné dlouhé, vedoucí přes údolí, průsmyky velehor, vrcholy skryté v oblacích,tajemně maskující vysněnou metu.

Prvním úskalím byl jazyk. Nebylo to právě lehké, to mi věřte!Francouzština je přesná a komplexní, ale zároveň květnatá, zpěvná, je jazykem básníků a pocitů. Její melodie mě okouzlila. Slovesné tvary neodradily. Zvládal jsem je s nadšením.

Mládí je odvážné, touží po dálkách, cesty ho lákají. Která z nich je tapravá? Rozcestí jsou záludná a rozhodnutí není jednoduché. Ale i v mladém věku někdy pomohou vzpomínky.

Ty moje byly ještě tolik živé, přímo navazující na má studentská léta,čerstvě dokončená.

V zapadlém koutě hlavního sálu hotelové školy v Mariánských Lázních, v přítmí zapomnění, se choulily prázdné lahve. Budily dojem ustrašenosti, ale současně jako by na někoho čekaly. Málokdy jsem měl předtím pocit takové jistoty... snad se na mne i pousmály? Bral jsem jednu po druhé do ruky,opatrně, určitě i něžně, jako svátost. Byly prázdné, ale překvapivě těžké.

Jejich etikety byly, jak jinak, francouzské, což jsem potají očekával. Jejich dotyk byl smyslný, pocítil jsem vzrušení a pokušení zároveň.

Margaux, Beychevelle, Romanée-Conti, Krug a několik dalších. Ročníky jejich zrodu nechyběly. Dávné. Tajuplné.

Přivoněl jsem k jejich prázdnotě a ona promluvila. Zaposlouchal se domelodií dávných barev, vůní, chutí. Lahve mě vyzývaly: „Najdi naše sestry, jen tak poznáš a zažiješ krásu požitků. Pocítíš, co je čas... uvědomíš si smysl své cesty, nalezneš štěstí. Zradit nás ale nesmíš, jinak se v moři všednostiutoíš!“ Zaznívalo to jako varování tajemných sudiček.

Proto na rozcestí volil jsem cestu, vlastně cestičku, krkolomně se šplhající po strmé stráni, kde fičel vítr, často mě studěl déšť, ale slunce, slunce jsem měl neustále na dohled!

Un petit village... vinařské vesničky jsou malebné. Ráno se probouzejí se sluncem, jsou plné shonu a náhle utichnou. To když vinaři chvátají za prací. Setkávali jsme se ve vinicích a já se snažil porozumět půdě, révě, ročnímuobdobí. Ve sklepích jsme společně naslouchali mluvě kvasících moštů v kádích a tichému šepotu vín zrajících v sudech. Průběžně jsme ochutnávali. Vinaři posuzovali, hodnotili, já jen poslouchal, zprvu nechápal. „Má jiskru, jemnou vůni, svůdnost, harmonii?“

Bylo to mé období učednické. Dlouhá doba naslouchání. Ale ta krása znáhlého porozumění! Krátkého, ale tolik intenzivního.

Šarm barevných odstínů, aromatické kompozice, chuťových tónů. Vínorubínové, živé, s vůněmi květů i drobného ovoce, šťavnaté... přinášející počáteční radosti.

Vinař se usmíval tak jako víno ve sklenici. Na jeho úsměv nikdynezapomenu. Ani na víno. Nepatřilo mezi slavná, ale bylo první. Tolik veselé, přátelské a srdečné Beaujolais.

Vyvolalo ve mně pocit jistoty.

Zvolil jsem si cestu správnou, vzrušující a nekonečnou. Cesta časem Voyages... cesta k vínům.

Ochutnejte starší ročník vína. Ať blízký či hodně vzdálený. Uslyšíte vítrběžící po stráni mezi keři vinné révy. Dotknou se vás kapky jarního deště. Někdy i něžné vločky sněhu, koketně se usazující na nahých keřích vinné révy.

Zatočte vínem ve sklenici. Ozve se vám smích a zpěvy sběračů, komentář vinařů při prvním posouzení bouřlivě vznikajícího vína. V ústech pocítíteparsky slunce a půdní charakter vinohradu.

Spatříte čtyři roční období jeho zrodu, vychutnáte čas zrání. Znáte jiný,příjemnější způsob cestování časem?

Vinná réva cestovala tak, jak cestovali lidé. Zprvu po moři. Řekové přivezli révu do Provence již v šestnáctém století před Kristem. Následně se harcovala i po souši, v doprovodu invazních armád. Na povozech tažených voly a mulami – francouzsky „bêtes de somme“ – byla uložena ve džbánech nebo v kožených vacích. Vozkům dohlížejícím na plynulost dopravy a zodpovídajícím zaneporušenost nákladu se později, od 13. století, začalo říkat sommeliers.

Římské legie obsazovaly území a vysloužilí legionáři zakládali vinice. Naúzemí Galie, na Iberském poloostrově, na březích Rýna a Mosely až k hranicím impéria...

Vinná réva zapustila kořeny v Galii, z níž se zrodila Francie, dcerakřesťanské víry.

Středověké vinařství je církevní. Až do 13. století je zvykem přijímatsoučasně tělo Páně a jeho krev – víno. Mnišské řády zakládají vinohrady.Postupně získávají zkušenosti, vyhledávají nejvhodnější půdy. Vylepšují zpracování hroznů, zvyšují kvalitu vína a své poznatky pečlivě zaznamenávají.

Kláštery jsou po staletí útulkem poutníků. Posilují jejich víru v Boha apomáhají jim obnovit fyzické síly pokrmem a vínem. Víno v tomto historickém období cestuje poměrně málo, za vínem se putuje.

Ve středověku se druh konzumovaného vína liší podle příslušnosti kespolečenské vrstvě. Zatímco šlechta pije sladká bílá vína, lid konzumuje bílá vína kyselá a klarety.

Přeměna francouzské společnosti v období od 16. do 18. století rozšiřujesociální složení majitelů vinic. Vedle církve a šlechty zakládají vinohrady i drobní zemědělci a hlavně buržoazie. Plochy vinic se podstatně rozšiřují a množství vyrobeného vína se rychle zvyšuje.

Víno nikdy nepřestalo cestovat po moři a vodních tocích. Již ve 12. století bylo nedílnou součástí hostin královských dvorů v severní části Evropy. Ale po Francouzské revoluci a hlavně od začátku 19. století dovoluje rozšiřování silniční sítě a vznik železnice vínu intenzivně cestovat po celém kontinentě.

Od šedesátých let 20. století, v rytmu prudkého rozvoje společností, sedorava všeobecně rozšiřuje závratnou rychlostí. To umožňuje vínům proniknout ke konzumentům až do zapadlých koutů Evropy a posléze i na ostatníkontinenty.

Ani vinná réva nezahálí a expanduje. Zapouští své kořeny na půdách pro ni doposud neznámých a osidluje vinohrady Nového světa.

V současnosti se objevují i rozdíly v přístupu k vínu a jeho vychutnávání. V netradičních zemích se to děje často bez senzorické návaznosti na pokrmy. Je kladen důraz na odrůdu nebo odrůdy. Pro svůj jednoduchý květnatě ovocný výraz se těší oblibě vína mladých ročníků. Víno je považováno za nápoj zajisté podmanivý, často bohatý na alkohol, ale současně chudý na tříslovinou aminerální strukturu.

Ve Francii se víno vychutnává hlavně s pokrmy, ale jeho konzumace se za poslední roky kvantitativně snižuje. Ano, zvyšuje se zájem o vína komplexní, k bohatším kulinárním úpravám, i když se pijí i vína jednoduššího charakteru, při kamarádském stolování. Přesto se část vinařů podřizuje světovým módním trendům. Vyrábějí vína banální, sice technologicky bezchybná, ale bezduchá, postrádající osobitost. Jsou určena k rychlé konzumaci, v čase se vyvíjejínegativně, jsou především nápojem.

Hledání podstaty vína, porozumění všem jeho komponentům, jejich výrazům a současně porozumění vývoji vína v čase vede ke zvýšenému zájmu opublikace s vinařskou tematikou a zároveň o řízené degustace. O víně se dnes více mluví, méně se konzumuje. Stále častěji je součástí rozhovorů a řidčejivlastního stolování.

Touha po hlubším poznání vína se zvyšuje v zemích s vinařskou tradicí i v zemích „nových“ konzumentů. Za vínem se znovu intenzivně cestuje, veskuinách i individuálně, do míst, kde se víno rodí. Cílem je získávat informace od vinařů, víno vychutnávat, učit se ho pochopit a hodnotit. Geneze Le paysage, le ciel et la terre... místo zrodu.

Divoká vinná réva je rostlina odolná, pružná, statná. Ráda dominuje svému okolí. Jen olivovník s ní dokáže držet krok na nejchudších půdách. Milujeslunce, s potěšením se koupe v jeho paprscích. Deště se nezalekne, jen se přikrčí, ale z krutého mrazu má strach. Povrchovou vodou se neživí. Její kořeny berou sílu k životu hluboko pod povrchem země. Réva se neustále snaží růst, košatět. Hrozny rodí jakoby mimochodem.

Lidé se naučili vinnou révu domestikovat.

Trvalo poměrně dlouho, než vinaři révu donutili koncentrovat svou životní sílu do hroznů. Po dlouhá staletí z jejich moštu vyráběli víno nevalné kvality.

Průběžně poznávali, jak nebe ovlivňuje sladkost hroznů. Kvalita vín sezvyšovala. Mniši byli, jak už bylo zmíněno, častými průkopníky. Nebi umělinaslouchat, ale tajemství zůstávalo. Slunce svítilo rovnoměrně na celém svahu, přesto víno z hroznů urozených v jeho střední části bylo chutnější než to získané z hroznů na úpatí. Mniši-vinaři byli přemýšliví. Obrátili se k půdě. Ochutnávali ji, poznávali rozdíly v její skladbě. Jíl, vápenec, slída, opuka, křemen, písek... začali chápat návaznosti mezi révou a půdou. Jak získávali znalosti, zvyšovali svoji odbornost. Položili základy magického slova, které tak dokonalecharakterizuje specifičnost francouzského vinařství a ušlechtilých francouzských vín: LE TERROIR.

TERROIR JE NEPŘENOSITELNÁ ČÁST VÍNA. Jedná se o pouto mezi půdní skladbou a přírodními podmínkami vlastní určitému ohraničenémuvinohradu, dávající specifický charakter vínu na něm se rodícímu.

Olivier Basselin, básník 14. století, napsal o víně, jehož výraz jej zaujal: „Mé hrdlo rovněž mi o něm rce, že pochází z terroiru, kde jen dobrá vína se rodí.“

Můžeme říci, že na kvalitním terroiru vznikají vína přinášející tu nejširšíškálu pocitů. Tento fakt zahrnuje v podstatě dva jednoduché, ale zásadní aspekty jeho senzorického výrazu.

Nejprve jemnost, kterou můžeme též nazvat delikátností. Jsou vína jemná, delikátní a ta, která zavrhujeme, neboť se dají kvalifikovat jako hrubá,neotesaná.

Následně originalitu. Dvě jemná, ušlechtilá vína mohou na nás zapůsobit velice příjemně a zároveň zcela rozdílně.

Je naprosto evidentní, že důkazem kvality vína je souhrn pozitivníchpocitů, které v nás víno vyvolává. Ušlechtilost a nevěra Les cépages... odrůdy.

V dnešní době se na vinicích Francie pěstuje přibližně 150 rozličnýchodrůd vinné révy. Vinná réva cestovala od pradávna a ve svém putovánípokračuje. Například Cabernet Sauvignon si z Bordeaux našel cestu do kraje

Languedocu. Grenache, původem ze Španělska, ovládá vinohrady na březích

Středozemního moře, od italských hranic po východní Pyreneje. Ale Carignan

zůstává většinu času věrná svým „kořenům“, tam kde je kdysi dávnozapustila. Merlot, Malbec, Chardonnay a další odrůdy vycestovaly až za oceán.

Některé z odrůd mohou dát zrodvínům svůdným a ušlechtilým. Z jiných

lze vyrobit jen vína bezduchá a více či

méně obhroublá. Avšak i mezi stejně

hodnotnými odrůdami existují podstatné rozdíly. Například Cabernet

Sauvignon a Merlot jsou obě odrůdy

ušlechtilé, přesto dají vznik vínůmvýrazově rozličným, s lehcedefinovatelným senzorickým rozdílem.

Jak již bylo řečeno, klimaticképodmínky a půdní skladba vinohradu jsou

rozhodujícími faktory pro originalitu

vína. Jen na základě jejich ideálnínávaznosti na odrůdu nebo odrůdy, lze

vyrobit víno s osobitým výrazem. Lopota – zručnost – věda Vignerons... vinaři.

„I ten nejhodnotnější terroir se nijak neliší od špatného, pokud neníobdělávaný,“ řekl v druhé polovině 17. století maršál krále Ludvíka XIV. Sébastien Vauban. Dodejme, že za účelem vyprodukovat co nejosobitější víno!

Obdivuji práci vinařů. Je namáhavá, každým rokem se opakuje a současně je pokaždé jiná. Je tvořivá. Víno je živý organismus. Rodí se, vyvíjí, dospívá, uzrává, stárne a umírá.

Každý rok přináší rozdílné klimatické podmínky. Příroda je vložila vínu do kolébky a víno si je nese po celý svůj život. Ve své struktuře, ve svém těle a v duši.

Vinaři získávali zkušenosti po tisíciletí. Jejich „savoir faire“ se každým rokem a s každým novým vínem rozšiřuje. Při práci na vinohradě se snaží vinné révě pomáhat a v době nepřízně ji ošetřovat. Jejich závislost na přírodě je naučila pokoře.

V Enologickém institutu v Bordeaux byly položeny vědecké základypotřebné k porozumění vínu za účelem zvýšení jeho kvality. Analýzy hroznů,zdokonalení výrobních postupů, délka a způsob školení vína... Návaznost mezi vinohradem a prací ve sklepě je předpokladem úspěchu. Jen tak lze vyrobit víno kvalitní, typické a unikátní.

17

Část první

Půda Mé cesty v Médocu V

ždy když projíždím malebným letoviskem Verdon-sur-Mer vnejsevernější části Médocu, překvapí mě klid, který zde vládne. Starší domy

přímořského charakteru vystavěné před válkou sousedí s nenásilnou

moderní výstavbou. Stíny korun piniových velikánů se potulují po tenisových

kurtech a zelených trávnících v rytmu větru vanoucího od blízkého oceánu.

Mým cílem je samotný Cap de Verdon, kam mě lákají libé vůně tohoto zvláštního místa. Posadím se na betonové molo, které se ztrácí v mohutných kamenných kvádrech omývaných směsí vody mořské a sladkovodní. Po své pravé ruce mám široké ústí toku Gironde, kde se mísí pozdravy Pyrenejí ukryté v majestátních vodách řeky Garonny s divokostí proudu Dordogne přinášejícího vůně černých lanýžů a tajemství kraje Périgord.

Zleva slyším šepot vln Atlantského oceánu, usínajících na nekonečnépísčité pláži. Aroma mořských chaluh a jódu se objímá s vyhřátou vůní piniové kůry sálající z pevniny.

Na kamenitém chvostu mola, tam, kde se mísí vlny dvou chutí, mávají rybáři dlouhými pruty v rytmu příboje. Hřebeny vln protínají hřbetymořských vlků ženoucích se za houfem chutných vousatých krevet, ale ty jsou i na háčcích udic zkušených rybářů. Médoc Pagus medulorum – kraj středu

Náhle se prut prohne, téměř pohladí vodní hladinu, a již se objeví stříbrné břicho ryby omámené návnadou. Rybáři na sebe vesele pokřikují, blahopřejí k úspěšnému záseku, družně komentují velikost úlovku. Obdivuji jejich zručnost, naslouchám melodii vln, vnímám každý tón líbezné symfonie.

Když se rudý kotouč zářijového slunce blíží k horizontu, vracím se povedlejších úzkých cestách zpět k malým rybářským vesničkám a vinohradůmobtěžkaným vyzrálými hrozny. Vinobraní je v plném proudu a poslední náklad modrých hroznů míří do výrobních sklepů. Vývoj byl dlouhý

V severní části Médocu nenajdete vína takového věhlasu, jako je tomujižněji, ani honosné stavby zámků hlaholících do světa grandióznost svých vín.

Zde jsou viniční usedlosti často širší než vyšší; snaží se být co nejblíže hlavám viničních tratí. Místní vína často voní po lesním ovoci, mají příchuť svěžího větru a až ve vyzrálém věku se chlubí aromatickou notou černohlavého hříbku.

Pyšní se ověřeným původem – „Appellation Médoc Controlée“ – a jsou vždy červená.

Samotné jméno Médoc je starší než první období římské okupace Galie a značí „místo uprostřed“.

Ve 4. století našeho letopočtu popisuje lyrický římský básník Ausone místní přírodu jako kraj močálů, místo lovu a rybolovu, nikde o vinohradech nemluví. Historické záznamy z doby středověku zmiňují nečetné vinohrady existující v okolí opevněných šlechtických sídel a převorských sdružení.

Točitá cesta mě vede na jih, k samému srdci kraje. Projíždím malebnélokality Querac, Begadan, cestou pozdravím známou věž viničního zámku La Tour de By. Ční na vyvýšeném místě vinohradu, jako by kontrolovala práci vinařů a současně zdravila přízraky lodí z časů minulých, kdy vína z Bordeauxcestovala výhradně po vodě. V Saint-Christoly je řeka Gironde nádherná. Dnes jen drobné vlnky čeří její hladinu a třpytí se v zapadajícím slunci.

Neubráním se myšlenkám na slavného básníka, kterému se Médoc jevil jako kraj divoký a chudý. Zajímalo by mne, jak by popsal Médoc současný. Jepravda, že i dnes v jeho srdci nemnohé močály přečkaly doby minulé a les stále drží stráž před nevlídným oceánským větrem.

V průběhu staletí vinná réva dobývala v krajině své výsadní postavení. Přizvání holandských inženýrů, specialistů na odvodňování nížin, bylo velice důležitým rozhodnutím. Nově vzniklé pozemky umožnily rozvoj zemědělskéaktivity, vznikaly pastviny a obilná pole. První větší vinohrady a viniční usedlosti byly zakládány během šestnáctého století v nížině a teprve ve stoletísedmnáctém začaly dobývat nízké pahorkatiny ležící na štěrkovitém podloží.

Kolem roku 1760 měl médocký vinohrad přibližně dnešní podobu, i když v severním Médocu vznikaly často důležité viniční parcely až ve stoletídevatenáctém.

V druhé polovině století sedmnáctého začaly vinohrady přecházet zvlastnictví starých šlechtických rodů do vlastnictví šlechty nové, ustanovené z členů parlamentu města Bordeaux a z vyšší buržoazie. Vznikala rozsáhlávinohradnická panství, kterým vládly důležité rodiny – Pontac, Ségur, Aulede, Brane a další. Jejich bohatství jim dovolilo získávat rozsáhlé lesní plochy i pozemky ležící ladem a následně je kultivovat. Lesy nechaly vykácet, půdu obdělat, položit odvodňovací systémy, vybudovat cesty a založit nové vinice, někdy i o rozloze 50 hektarů v jednom celku.

Aby mohly sledovat práci na vinohradech a současně přijímat důležité hosty, vystavěly si v blízkosti vinic honosná stavení. Odrůdy a jejich zabydlení

Za předchůdce viničních odrůd pěstovaných v Médocu je považovánaBiturica, která sem byla přivezena v 1. století n. l.

Cabernet Sauvignon dominuje médockým vinicím a na Bituricu přímonavazuje. Odrůda Merlot zaujímá druhé místo co do rozlohy osázených ploch. Je to oproti Cabernetu Sauvignon odrůda raná a vínům dodává sametovou vláčnost. Cabernet Franc, Petit Verdot a Malbec jsou pěstovány v menším množství, ale při scelování konečného cuvée dokreslují jeho charakter.

Až do 19. století byla vedle těch dominantních odrůdová skladba namístních vinicích mnohem širší (Camerouge, Tain, ...). Výběr pěstovaných odrůd není výsledkem náhody, ale nutností. Hlavním důvodem je kvalita vína, kterou pěstované odrůdy dávají na unikátních terroirech. Ty jsou opravdovýmbohatstvím Médocu. Jak to dokazují dobové dokumenty, důležitost jejich kvality si místní vinaři začali uvědomovat na konci 16. a počátkem 17. století.

Přesný důvod, proč se ušlechtilá odrůda Cabernet Sauvignon stala hlavní pěstovanou odrůdou v Médocu, není znám. V období 18. století bylapovažována za „nejlepší odrůdu“ na všech prestižních viničních usedlostech. Proč tedy není pěstována výhradně a proč se zde v takovém množství pěstují i odrůdy Merlot a Cabernet Franc? Jak tomu často bývá, i v tomto případě rozhoduje chuťová preference trhu. Je to zřejmě důvod, proč i v současnosti je odrůdová skladba médockých vinohradů složena tak, jak ji známe.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist