načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Bojovníci Vietkongu - Gordon Rottman

Bojovníci Vietkongu
-15%
sleva

Kniha: Bojovníci Vietkongu
Autor:

Ve stínu ukrytý nepřítel, takový byl Vietkong – zbrojené křídlo Národní fronty osvobození, komunistické strany Vietnamské republiky. Často spolupracoval s jednotkami Severovietnamské ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2008-05-21
Počet stran: 60
Rozměr: 170 x 243 mm
Úprava: 66 stran, 8 stran barev. obr. příl. : ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Viet Cong Fighter, Warrior 116
Spolupracovali: ilustroval Howard Gerrard
překladatel Jan Machula
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788025120828
EAN: 9788025120828
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Na jedné straně k dokonalosti zkorumpovaný jihovietnamský režim a obrovitá válečná mašinérie Spojených států, na straně druhé povstalecké oddíly podporované komunistickým Severním Vietnamem, Čínou i Sovětským svazem. Bojovníci Vietkongu dokázali téměř nemožné - neoblomně, dokonce úspěšně vzdorovali drtivé materiální a technické převaze armády USA, která neváhala použít při pacifikaci oblastí pod nepřátelskou kontrolou taktiku spálené země, napalm, bílý fosfor... Členitý horských terén, džungle i špatně prostupná rýžová pole nahrávaly partyzánům, mistrům improvizace. Na jaře roku 1973 armáda Spojených států, poražená a ztrapněná před celým světem, opouští Vietnam. Autor, aktivní účastník této války, nejprve ve zkratce čtenáři přiblíží aktéry a situaci na jihu Vietnamu, podrobněji potom nábor, službu i bojové akce, výzbroj vietnamských bojovníků, organizaci jejich místních i hlavních sil. Fotografie, barevné kresby, seznam literatury. Organizace, výcvik, zbraně a vybavení příslušníků partyzánských jednotek v Jižním Vietnamu během vietnamské války v letech 1961 až 1975.

Popis nakladatele

Ve stínu ukrytý nepřítel, takový byl Vietkong – zbrojené křídlo Národní fronty osvobození, komunistické strany Vietnamské republiky. Často spolupracoval s jednotkami Severovietnamské armády a po celou válku představoval na bojištích obklopených rýžovými poli významný faktor. Přestože tito vojáci bojovali proti nepříteli, který je převyšoval palebnou silou svých zbraní a dostupnými prostředky, dokázali pro vedení války úspěšně využívat své znalosti místního prostředí a dostupných zdrojů. Gordon Rottman využil vzácných fotografií a ilustrací k tomu, aby vykreslil podmanivý portrét těchto odhodlaných gerilových bojovníků. Podrobně popisuje jejich výcvik, ojedinělou motivaci, rozsáhlou politickou a psychologickou indoktrinaci, i surovou realitu vlastního boje.

Předmětná hesla
Mt trn Dân tc Gii phóng min Nam Vit Nam
* 1961-1975
Ozbrojené síly -- Vietnam -- 1961-1975
Partyzánské hnutí -- Vietnam -- 1961-1975
Vietnamská válka (1961-1975)
Military
Ðoković, Novak, 1987-
Kniha je zařazena v kategoriích
Gordon Rottman - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Bojovníci Vietkongu" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

8

29. dubna 1970 invaze do Kambodže s cílem paralyzovat základny NVA/VC.

18. srpna 1971 poslední australské a novozélandské jednotky opouštějí Vietnam.

30. března 1972 NVA zahajuje „velikonoční ofenzívu“ (Nguyen Hue), která trvá po větší část

roku.

15. ledna 1973 Spojené státy ohlašují zastavení všech útočných pozemních operací.

27. ledna 1973 v Paříži je podepsáno příměří.

29. března 1973 poslední americké jednotky staženy.

29. dubna 1975 evakuace amerického velvyslanectví v Saigonu.

30. dubna 1975 Saigon se vzdává NVA.

polovina května 1975 Severovietnamská vláda oficiálně oznamuje, že NLF a PRG nebudou hrát vnovém sjednoceném Vietnamu žádnou významnější roli.

2. července 1976 Oficiální sjednocení Severního a Jižního Vietnamu.

ORGANIZACE

Ozbrojené síly PLA

Organizační struktura PLA je komplikovaná

a matoucí. Zčásti je to způsobeno tím, žepřeložit vietnamské vojenské termíny do evropských

jazyků je poměrně složité. Například termín doan

znamená „skupina“ a don „jednotka“, ovšem oba

tyto výrazy mohly označovat jednotky různévelikosti, pokud se před ně přidaly různé předpony.

Aby bylo vše ještě složitější, ARVN, NVA a PLA

mnohdy rozuměly pod jedním termínem různé

organizační jednotky. Co pro někoho znamenalo „četa“ mohlo být pro jiného „plukem“. Mezi

jednotlivými oblastmi rovněž panovaly vorganizační struktuře významné rozdíly – NVA a PLA

záměrně vytvářely složitá organizační schémata,

aby tak došlo ke zmatení rozvědky nepřítele.

Navíc síly bojující proti Vietkongu nepoužívaly

jednotné hodnocení – ARVN například rozlišovala pět kategorií jednotek (plukovní kádry,

prapory, mobilní roty, místní roty a místní čety)

zatímco armáda USA uznávala pouze čtyři kategorie (pluky, prapory, místní roty a místní čety)

a dvě z nich nazývala různými názvy. Obecně

se sice většinou hovoří o hlavních a místních

ozbrojených silách, ale celá situace byla mnohem

složitější.

Jednotky PLA byly řízeny různými úrovněmi

NLF. Ústřední výbor NLF společně s nejvyšším

velením PLA řídil pluky a prapory hlavních

ozbrojených sil. Tyto tzv. hlavní ozbrojené síly,

neboli „tvrdé klobouky“ (Bo Doi Chu Luc),

byly tvořeny řádnými vojáky organizovanými

do praporů (tien doan), pluků (trung doan) apozději, od roku 1965, i do divizí (su doan). Tito

vojáci byli dobře vyzbrojeni a organizováni vsouladu s obecnými zvyklostmi platnými pro lehkou pěchotu. Byli poměrně vzdělaní (uměli číst

a psát), měli dobrou fyzickou kondici a byli dobře

vycvičeni i náležitě „indoktrinováni.“ Tyto jednotky byly ovšem s postupem času ve stále větší

míře doplňovány vojáky NVA a divize i mnohé

pluky spadaly pod přímé velení NVA. Hlavní

ozbrojené síly byly označovány za thoat ly, tj. za

odříznuté, což mělo vyjadřovat, že nemají žádné

vazby na své okolí a jsou zcela mobilní. Jejichpodoru zajišťovaly jednotky nižší úrovně a gerilové

skupiny. Mnozí bojovníci hlavních ozbrojených

sil se dobrovolně hlásili nebo alespoň byli vyzýváni politickými komisaři a kádry, aby se účastnili práce na polích za účelem zajištění potravin

pro jednotku, v souladu s heslem hlavních sil: „Tu

luc canh sinh“ – „Pomáháme si sami.“

Další úroveň ozbrojených sil podléhala vedení

provinčních ústředních výborů. Nazývaly se

regionálními ozbrojenými silami (Bo Doi Dia

Phuong). Někdy jsou označovány i jako „teritoriální nebo mobilní ozbrojené síly“. I tyto jednotky

byly někdy považovány za hlavní síly operující

v praporech a rotách. Prapory mohly být nezávislé (tieu doan co dong) nebo tzv. soustředěné

(tieu doan tap trung). Soustředěné prapory, někdy

označované jako mobilní, byly obvykle přiřazeny

k plukům, se kterými ovšem nemusely být vžádném přímém vztahu, vyjma případů, kdy byly 29. dubna 1970 invaze do Kambodže s cílem paralyzovat základny NVA/VC. 18. srpna 1971 poslední australské a novozélandské jednotky opouštějí Vietnam. 30. března 1972 NVA zahajuje „velikonoční ofenzívu“ (Nguyen Hue), která trvá po větší část

roku.

15. ledna 1973 Spojené státy ohlašují zastavení všech útočných pozemních operací.

27. ledna 1973 v Paříži je podepsáno příměří.

29. března 1973 poslední americké jednotky staženy.

29. dubna 1975 evakuace amerického velvyslanectví v Saigonu.

30. dubna 1975 Saigon se vzdává NVA.

polovina května 1975 Severovietnamská vláda oficiálně oznamuje, že NLF a PRG nebudou hrát vnovém sjednoceném Vietnamu žádnou významnější roli.

2. července 1976 Oficiální sjednocení Severního a Jižního Vietnamu.


9

soustředěny dohromady kvůli nějaké konkrétní

operaci.

Operace prováděné v rámci praporů a pluků

se staly běžnými po roce 1965, poté, co se změnil

charakter ozbrojeného boje. Prapory se obvykle

skládaly z 250–500 mužů, přičemž mnohem

obvyklejší byl první údaj. Za ideálních podmínek měl mít pluk asi 2 000 a prapor 600 mužů.

Prapor se obvykle skládal ze tří rot, ale dvě roty

bývaly také běžné. Kromě toho zde byly i nezávislé roty místních ozbrojených sil, které podléhaly okresnímu velení. Jednalo se o poněkud

zvláštní uskupení, protože se skládala z angažovaných a motivovaných příslušníků Gerilové

lidové armády (GPA), kteří se vojenských operací

účastnili navíc ke svému občanskému zaměstnání

a kteří prováděli specializované úkoly podobně

jako regionální ozbrojené síly. Organizovali i ozbrojené propagandistické mítinky ve vesnicích,

které NLF prozatím nekontrolovala, a útočili na

strategické cíle – osady a osoby spjaté s vládním

režimem.

Roty nebyly nijak standardně organizovány:

mohly se skládat z 20–100 i více mužů, přičemž

běžný počet byl 40–50. Rota o počtu 20–40 mužů

mohla být organizována jako četa s 2–4 družstvy.

Větší roty se skládaly z 2–4 čet. Zbraní, k jejichž

obsluze bylo třeba vícečlenné obsluhy, bylo jen

málo a byly obvykle součástí některé čety nebo

fungovaly jako samostatná četa. Některé roty se

skládaly ze dvou nebo i více čet vyzbrojených

lehkými zbraněmi, z nichž každá měla minomet,

kulomet a případně i bezzákluzovou pušku.

Politické kádry

Politické kádry (luc luong nong cot nebo jednoduše

„can bo“) představovaly pro vojáky západních

armád vždy určitou záhadu, jednalo se ovšem

o významnou součást fungování Vietkongu.

Tento výraz označoval několik kategorií osob.

Náborové kádry v jednotlivých okresech byly

obvykle zodpovědné za přesvědčování mladých

mužů a žen, aby se připojili k PLA. Politické

a správní kádry působily na všech úrovních –vesnice, okres i provincie, a byly činné i v ústředních

výborech a mnohých sdruženích a organizacích

NLF a PRP. Mezi nimi a vojenskými kádry byl

ovšem rozdíl. Vojenské kádry zastávaly pozice

od asistenta velitele družstva výše a byly ekvivalentem poddůstojníků a důstojníků. Ve skutečnosti byli vojenskými kádry všichni v řídících

funkcích. Ovšem k tomu, aby byl někdo vybrán

a povýšen, bylo zapotřebí, aby prokázal zběhlost

ve vojenských záležitostech, velitelské schopnosti,

dokázal motivovat ostatní a prokázal statečnost.

U tohoto jedince se také předpokládaly bojové

zkušenosti, alespoň základní stupeň gramotnosti a jisté morální kvality. Tím se myslelo,

že voják musí dodržovat určité morální zásady

a být čestný. Političtí komisaři přiřazení k jednotce byli považováni za vedoucí kádry a byli

vybíráni na základě svého vzdělání, angažovanosti a motivace. Výcvikové kádry byly specializovanými vojenskými instruktory, kteří byli

zároveň i náležitě politicky připraveni na motivaci svých svěřenců. U kádrů se předpokládalo,

že budou členy NLF nebo PRP. Socioekonomické

souvislosti zde ovšem také hrály svoji roli. Pokud

jedinec pocházel z rodiny velkostatkářů, intelektuálů, nebo snad dokonce měl „příliš mnoho“

vzdělání, stávalo se, že mu bylo odepřeno členství ve straně a tím i postup mezi vedoucí kádry.

V případě nějakého morálního poklesku, ztráty

motivace, zbabělosti v boji nebo jinýchnedostatků mohl jedinec svůj statut vedoucího činitele opět ztratit.

Divize PLA

1divize PLA 10. prosince 1965

2divize PLA 20. října 1965

3divize PLA 2. září 1965

5divize PLA 23. října 1965

7divize PLA 13. června 1966

9divize PLA 2. září 1965

10divize PLA 20. září 1972

Divize vznikaly mimo chronologické

pořadí a v jejich číslování byly záměrně

vynechány mezery. Mělo tak dojít kezmatení rozvědky protivníka i navození dojmu,

že počet vojáků PLA je větší, než tomu

ve skutečnosti bylo. Západní armády se

o těchto jednotkách zmiňovaly jako o„divizích Vietkongu“. Existovaly totiž i divize

NVA nesoucí některá z uvedených čísel.

Jednotkám všech typů byla častopřiřazována nejrůznější čísla a kódová označení.

(Údaje poskytl Albert Seto)


10

Gerilová lidová armáda

Na okresní úrovni operovaly jednotky Gerilové

lidové armády (Dan Quan du Kich neboli GPA) –

tedy místní síly. Dan Quan znamená „civilní

armáda“ a du Kich je možné přeložit jako „udeřit

a utéci“. To v podstatě vystihuje situaci a odpovídá definici slova „partyzán“. Jednalo se o venkovské milice, zajišťující obranu vesnic, „farmáře

ve dne a vojáky v noci“, základní stavební kameny

Vietkongu. Vesničané je spíše považovali za své

kolegy než za cizí vojáky, což v očích rolníka

představuje významný rozdíl. GPA nebyla celistvou organizací s jednotným velením po vzoru

PLA. Jednalo se o kategorii místních jednotek

zodpovědných okresnímu ústřednímu výboru.

Nejednalo se o součást PLA, i když v případě

potřeby mohly i tyto jednotky pod velení hlavních ozbrojených sil přejít.

Vesnickou domobranu (du Kich xa) tvořily

nezkušení mladíci, starci a fyzicky nezpůsobilí

muži, kterým byla svěřena statická obrana vesnice, mnohdy z čistě psychologického důvodu.

Bojové gerily (diu Kich chien dau) se naopak

skládaly z fyzicky zdatných mladých mužů, kteří

už prošli určitým výcvikem. Ti už prováděli

aktivnější operace v okolí vesnic, vykonávalibezečnostní obchůzky, kladli nástrahy nebo podnikali sporadické výpady proti místním vládním

silám. Sbírali také zpravodajské informace a jejich

důležitým úkolem bylo být dokonale obeznámen

s okolním terénem. Poskytovali svou podporu

regionálním a hlavním ozbrojeným silám, jimž

mohli posloužit jako průvodci, poskytnoutinformace o okolí a upozornit je na oblasti střežené

vládními vojsky. Vyhledávali také místa vhodná

k táboření a zajišťovali nákup potravin. S tím, jak

členové těchto geril získávali zkušenosti, mohli

být časem vytipováni a stát se kandidáty na postup do jednotek vyšší úrovně.

Vesnice obvykle vypadala jako dvě nebo více

malých osad rozprostřených v určité nevelké

oblasti. Gerily se organizovaly do buněk nebo

družstev podle jednotlivých osad, což teoreticky odpovídalo asi jedné četě o 3–4 družstvech

v jedné vesnici.

Gerilové jednotky měly i další funkci a tou

bylo zajišťování potravin. Jejich úkolem byloshromažďovat potraviny pro jednotky vyšší úrovně

a zároveň se postarat samy o sebe. Nepočítalo

se s tím, že by mohly spoléhat na jakoukoli podoru zvenčí, protože by tím zbytečně zatěžovaly

celý systém. Při svých aktivitách si muselyvystačit sami a být schopny se o sebe postarat. Tento

systém samozřejmě vedl k nekontrolovatelnému

výběru „válečné daně“. Gerilové jednotky se také

silně angažovaly při přesvědčování vesničanů,

aby Vietkongu poskytovali „dary“.

Organizace PLA a NLF byla v minulosti často

popisována jako jednoduchá struktura, mající

ve vesnici četu, v okrese rotu, v provincii prapor

a ve větším prostoru pluk. Ovšem vesnické čety

nebyly součástí okresních rot a ani tyto roty

nebyly součástí praporu operujícího v provincii:

jednalo se o samostatné jednotky.

NÁBOR

Důvody toho, že se mladý muž nebo žena přidali k Vietkongu, byly stejně rozmanité a komlikované jako lidská povaha. Je ovšem možné

je rozdělit do několika základních kategorií.

Nejběžnějším důvodem bylo patrně zklamání

z postupu saigonské vlády a podlehnutí neustálému propagandistickému tlaku ze strany NLF.

Jediným kontaktem, který venkované s vládními

úřady měli, byli často pouze neomalení výběrčí

daní a vojáci ARVN. Saigon byl místem, o kterém

věděli pouze z doslechu. Loajalita vesničanů patřila jejich rodinám a vesnici. Přáli si jen, aby měli

dostatek prostoru k farmaření a mohli nerušeně

vychovávat své děti. Slova jako okres, provincie

nebo národní vláda pro ně neměla vůbec žádný

význam.

Četnost návštěv vládních úředníků přímo

souvisela se vzdáleností vesnice od nejbližších

provincionálních nebo okresních úřadů. Výběrčí

daní obvykle přicházeli v doprovodu vojáků.

S nimi přicházeli i aktivisté Kádru rozvoje venkova (RDC – Rural Development Cadre. Tato

organizace se původně nazývala Kádrrevolučního rozvoje, ale tento název byl později pozměněn s ohledem na terminologii NLF, která zahájila

„revoluční válku“). Jednalo se o skupinu 59 osob,

která si sama zajišťovala svou bezpečnost. Byli to

idealističtí mladí muži a ženy, většinou z velkých

měst, i když někdy byli pro tyto aktivity získáváni i místní obyvatelé. Jejich úkolem bylo zůstat

NÁBOR

Důvody toho, že se mladý muž nebo žena přidali k Vietkongu, byly stejně rozmanité a komlikované jako lidská povaha. Je ovšem možné

je rozdělit do několika základních kategorií.

Nejběžnějším důvodem bylo patrně zklamání

z postupu saigonské vlády a podlehnutí neustálému propagandistickému tlaku ze strany NLF.

Jediným kontaktem, který venkované s vládními

úřady měli, byli často pouze neomalení výběrčí

daní a vojáci ARVN. Saigon byl místem, o kterém

věděli pouze z doslechu. Loajalita vesničanů patřila jejich rodinám a vesnici. Přáli si jen, aby měli

dostatek prostoru k farmaření a mohli nerušeně

vychovávat své děti. Slova jako okres, provincie

nebo národní vláda pro ně neměla vůbec žádný

význam.

Četnost návštěv vládních úředníků přímo

souvisela se vzdáleností vesnice od nejbližších

provincionálních nebo okresních úřadů. Výběrčí

daní obvykle přicházeli v doprovodu vojáků.

S nimi přicházeli i aktivisté Kádru rozvoje venkova (RDC – Rural Development Cadre. Tato

organizace se původně nazývala Kádr revolučního rozvoje, ale tento název byl později pozměněn s ohledem na terminologii NLF, která zahájila

„revoluční válku“). Jednalo se o skupinu 59 osob,

která si sama zajišťovala svou bezpečnost. Byli to

idealističtí mladí muži a ženy, většinou z velkých

měst, i když někdy byli pro tyto aktivity získáváni i místní obyvatelé. Jejich úkolem bylo zůstat



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist