načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Boj o pohraničí -- Sudetoněmecký Freikorps v roce 1938 - Emil Hruška

-7%
sleva

Elektronická kniha: Boj o pohraničí -- Sudetoněmecký Freikorps v roce 1938
Autor:

„Útok začal asi ve tři hodiny ráno 21. září. Henleinovci velmi hustě ostřelovali budovu celnice. Podařilo se jim připevnit na čelní stranu přístavku svazek ručních granátů a ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89 Kč 83
+
-
2,8
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 109
Rozměr: 21 cm
Úprava: 8 stran obr. příl. : ilustrace , portréty
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-742-5194-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

„Útok začal asi ve tři hodiny ráno 21. září. Henleinovci velmi hustě ostřelovali budovu celnice. Podařilo se jim připevnit na čelní stranu přístavku svazek ručních granátů a odpálit je. Výbuch zbořil čelní zeď, což posílilo bojechtivost útočníků.
Osazenstvo celnice (jednalo se o mladé finančníky a vojáky) se urputně a úspěšně bránilo střelbou a házením ručních granátů. Obránci zjistili, že oddílům freikorpsu velí nikoli henleinovec, ale příslušník SA.
Freikorps zaútočil celkem čtyřikrát, ve vlnách po třiceti mužích, ale pokaždé byl odražen. Družstvu SOS se až po rozednění podařilo telefonicky spojit s Libercem a požádat o pomoc. Na nákladním voze potom dorazilo do Habartic deset vojáků s důstojníkem. Po jejich příchodu se henleinovci stáhli za hranici, měli tři mrtvé a 16 raněných. Mezi obránci celnice byli čtyři ranění, z nichž jeden, dozorce Finanční stráže, přišel o zrak…“
Publikace pojednává o vzniku a bojovém nasazení neblaze proslulé paravojenské formace - Sudetoněmeckého dobrovolnického sboru (Freikorpsu) - v česko-německém pohraničí během dramatického podzimu 1938. Teroristické, sabotážní a diverzní operace freikorpsu měly ve spojení s masivní propagandou sloužit Hitlerově zahraniční politice jako nástroj ovlivňování veřejného mínění, zastrašování českého obyvatelstva v pohraničních oblastech i možného nátlaku na britskou a francouzskou vládu. Poutavě napsaný text se zabývá organizačními, personálními a materiálními aspekty působení freikorpsu, mapuje jeho nejdůležitější bojové akce a přibližuje jeho hlavní aktéry. Specifickou část představuje vylíčení velmi aktivní činnosti těchto formací na Ašsku, které bylo již 21. září 1938 obsazeno nacisty za přímé účasti jednotek SS. Na kontě poměrně krátké existence freikorpsu zůstalo vedle materiálních škod více jak 100 zabitých Čechů a přes 2000 zavlečených do Německa…

(Sudetoněmecký freikorps v roce 1938)

Předmětná hesla
Sudetendeutsches Freikorps
* 1938 * 1939-1945
Okupační politika -- Německo -- 1939-1945
Nacisté -- Československo
Československo -- Dějiny -- 1938
Sudety (Česko) -- Dějiny -- 1938
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Emil Hruška Boj o pohraničí SUDETONĚMECKÝ FREIKORPS V ROCE 1938 NAKLADATELSTVÍ EPOCHA PRAŽSKÁ VYDAVATELSKÁ SPOLEČNOST Copyright © Emil Hruš ka, 2013 Czech edition © Nakladatelství Epocha, s.r.o., 2013 ISBN 978-80-7425-952-4 (ePub) ISBN 978-80-7425-953-1 (mobi) ISBN 978-80-7425-954-8 (PDF) Ediční rada Edice Magnetka: prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc., (FFUK, Technická univerzita Liberec) doc. PhDr. Jan Halada, CSc. (FSV UK, Institut komunikačních studií) prof. PhDr. Radek Fukala, Ph. D. (Univerzita Hradec Králové) PhDr. Miloslav Martínek, CSc. JUDr. František Čermák Obsah Pár slov úvodem 7 Přípravy na horký podzim 8 Vzniká Sudetoněmecký dobrovolnický sbor 33 „Svobodný stát Aš“ 52 Horký podzim 68 Hitler přijíždí 83 Konec freikorpsu 95 Pár slov na závěr 105 Prameny a literatura 107 O autorovi 109 7 PÁR SLOV ÚVODEM V  roce 1938 zanikla Československá republika, později zvaná „první“. Byla roztrhána na kusy a poslední sousto z ní pozřel Hitler v březnu následujícího roku. Československo, ve druhé polovině 30. let – se specifi ckou výjimkou Švýcarska – poslední demokratický stát střední a  jihovýchodní Evropy, se stalo prvním cílem přímé ozbrojené agrese nacistického Německa. Nacisté proto dali v  září 1938 vzniknout protičeskoslovenské teroristické organizaci, nazvané Sudetoněmecký freikorps, tuto organizaci vyzbrojili a  řídili její akce dle svých potřeb. Je ale také nutno připomenout pro některého čtenáře možná neznámou skutečnost: už v době před mnichovským diktátem operovaly na československém území pravidelné jednotky SS, které se vedle freikorpsu zúčastnily bojů s obránci republiky. Československá republika byla podle mezinárodního práva ve  válečném stavu s  nacistickým  Německem už od  17.  září 1938, tedy jako první stát na světě! Důvodem byla agrese, jíž se proti ní Německo dopustilo právě ve  dnech, kdy se bojovalo o  české pohraničí. Tehdy byly stovky mrtvých a  raněných i  tisíce ztýraných Čechů a  demokratických Němců, ale i  Slováků, kteří se nacismu postavili se zbraní v ruce. Jako první v Evropě. Památce těchto statečných lidí je věnována tato skromná kniha. 8 PŘÍPRAVY NA HORKÝ PODZIM PSYCHOLOGICKÁ VÁLKA PROTI ČSR Dne 12. března 1938 došlo k připojení (anšlusu) Rakouska k Německé říši. Na konci září téhož roku nacisté rozbili Československo, a  jeho největší zbytek – Čechy a  Moravu – okupovali o  pár měsíců poději. Prvního zářijového dne roku 1939 napadli Polsko, čímž ofi ciálně začala druhá světová válka. Postup nacistů jak při přípravách anšlusu Rakouska, tak během odtržení československých pohraničních území v roce 1938 a následném přepadení Polska v roce 1939 měl hodně společného. Byl totiž charakteristický cílevědomým, propracovaným a  masivním spolupůsobením politických, vojenských a  subverzních nacistických orgánů, institucí a  masových médií (nástrojů propagandy) na  jedné straně, a  fašistických organizací a  seskupení v  zemích, které byly cílem nacistické agrese, na straně druhé. Regulační mechanismus vojenské, politické, propagandistické a podvratné diverze, vyvinutý v průběhu těchto tří zásadních nacistických kampaní z let 1938–1939, skončil s rozpoutáním druhé světové války. Při následujících agresích ze strany nacistického Německa už nebyl opakován v dříve realizovaných formách, obsahu a rozsahu. Příprava nacistické agrese proti Československu však byla – ve srovnání s postupem vůči Rakousku a Polsku – jedinečná. A to jak svým promyšleným mechanismem kombinace válečné politiky, psychologického vedení války a praktické diverze (tj. špionáže, teroristických a sabotážních akcí), tak využitím nacistického „trojského koně“ intra muros: v tomto případě sudetoněmeckého henleinovského hnutí resp. Sudetoněmecké strany. Dne 28.  května 1938 Hitler schválil a  o  dva dny později podepsal Plán Grün (Zelený). Stálo v něm: „Došel jsem k nezměnitelnému rozhodnutí v dohledné době rozbít Československo vojenským 9 P ŘÍPRAVY NA HORKÝ PODZIM zákrokem. Je věcí politického vedení vyčkat – nebo určit – dobu, která by byla vhodná z hlediska politického a vojenského. Nevyhnutelný vývoj situace v  Československu, nebo vůbec jiných událostí v  Evropě, jenž by nám nabídl překvapivě příznivou a  jedinečnou příležitost, mohl by mě pohnout k včasnému jednání. Správná volba a  rozhodné využití příznivého okamžiku jsou nejlepší zárukou úspěchu. Z tohoto důvodu se musí okamžitě začít s přípravami.“ Plán Grün předpokládal, že k 1. říjnu 1938 bude Československo vojensky zlikvidováno. Od  28.  září 1938 měla být německá armáda připravena k  útoku, přičemž její mobilizace by probíhala postupně, maskována jako rutinní manévry. Poprvé v historii vojenství a válek byla v rámci Plánu Grün připojena k vojenským pasážím i část o psychologickém vedení války. To předpokládalo, že vláda a obyvatelé Československa budou zastrašeni, síla a vůle země k odporu bude rozdrcena, že ji německá národnostní menšina, v drtivé většině podporující Sudetoněmeckou stranu (SdP), v maximální míře zevnitř oslabí a rozloží. Ze zahraničněpolitického hlediska mělo být Československo v  důsledku koordinovaného působení nacistické psychologické (propagandistické) války natolik izolováno, aby v okamžiku vojenského napadení stálo proti agresorovi osamoceno. Bez perspektivy. Pokud šlo o  mediální diverzi jako nástroj psychologické války vedené nacisty, říšskoněmecký tisk a rozhlas hrály klíčovou roli jak při eskalaci agresivity henleinovců, tak zastrašováním Československa a ovlivňováním západních mocností. Tato média byla rovněž hlavním zdrojem šíření psychózy nejistoty a nenávisti mezi německým obyvatelstvem na obou stranách hranice a později zdrojem podněcování paniky i masových útěků sudetských Němců do Německa. Štvaní říšskoněmeckého tisku však nezačalo teprve v roce 1938. Jak uvedl německý historik Werner Röhr, „měly za  sebou v  tuto dobu už některé kampaně různé doby trvání a různé intenzity. Tak tvoří centrálně řízené tiskové a rozhlasové štvaní od března do září 1938 jen jednu, byť rozhodující fázi v letitém štvavém tažení hitlerovského Německa proti svému demokratickému sousedovi“. Je třeba také vzít v  úvahu, že rozkladnou propagandu vedenou z Německa stále více a čím dál méně skrytě prováděl rovněž B OJ O POHRANIČÍ 10 henleinovský tisk a  propagandistický aparát SdP, de facto řízený a  „krmený“ z  Německa. Velmi důležité místo v  tomto rozkladném propagandistickém působení měla tzv. šeptaná propaganda (Flüsterpropaganda), opírající se o  anonymitu a  nemožnost určit původce předávaných zpráv, resp. tyto zprávy hodnověrně ověřit. Tento druh psychologické podvratné činnosti měl mezi německým obyvatelstvem v pohraničí nesmírný vliv. Štvavá propaganda byla dovedně provázána s  nejrůznějšími incidenty včetně násilných činů henleinovců. Ty pak byly značně zveličovány a zásadně interpretovány podle tohoto stereotypu: provokace prý vzešla od československého státu a jeho představitelů. Sudetští Němci se naproti tomu chovali vždy ukázněně a trpělivě, snášejíce české ústrky. Pok ud nacistická média informovala např. o pokusech henleinovců převzít na některých místech státní moc nebo o útocích sudetoněmeckých bojůvek vedených přes státní hranici, byly tyto akce podsouvány Čechům. ÚLOHA SUDETONĚMECKÉ STRANY Nezastupitelnou roli při rozbití Československa a  odtržení jeho pohraničních oblastí sehrála Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei – SdP), a  to jako klíčový nástroj psychologické války a dalšího rozkladného působení nacismu. „Pokud je položena otázka, proč v  roce 1938 nedošlo v  ČSR v žádné provokaci a la Gliwice nebo k žádné vraždě německého vyslance, popř. britského zprostředkovatele lorda Runcimana (obojí nacisté zvažovali), může odpověď znít pouze takto: Jakákoli dodatečná provokace byla zbytečná, neboť SdP maximálně účinně sehrála roli trojského koně a osvědčila se jako Hitlerem přímo řízená výbušnina,“ napsal W. Röhr. O  tom, že o  takových provokacích nacisté skutečně uvažovali, svědčí mimo jiné zápis učiněný Hitlerovým pobočníkem majorem Schmundtem z  porady mezi Hitlerem a  náčelníkem generálního štábu Keitelem 21.  dubna 1938, kdy byly projednávány možnosti postupu proti ČSR: „1. Strategický přepad z modrého nebe bez jakékoli příčiny nebo možnosti výmluv je zamítnut. Neboť následek: nepříznivé světové mínění, které by mohlo vést k  povážlivé situaci. Tento způsob by přišel v úvahu jen tehdy, kdyby se jednalo 11 P ŘÍPRAVY NA HORKÝ PODZIM o odstranění posledního protivníka na kontinentě. 2. Jednat po určité době diplomatického hašteření, jež by se mohlo postupně vystupňovat k válce. 3. Bleskový zákrok na základě incidentu (např. zavraždění německého vyslance u  příležitosti protiněmecké demonstrace).“ V  roce 1938 žilo v  Československu na  3,2  milionu občanů německé národnosti. Z  nich bylo na  konci března toho roku organizováno v  SdP celých 770  000  osob! Asi jednu desetinu členů této strany (75 000) tvořili funkcionáři na různých úrovních, 40 % z celkového počtu členů SdP představovaly ženy. Vzhledem k tak masové základně byla tehdy SdP jednou z nejsilnějších fašistických stran v Evropě. V  červenci 1938 měla SdP už 1,3  milionu členů, což představovalo 40,6  % občanů Československa německé národnosti. Ještě větší, než početní síla této strany, byl její politický vliv, který se projevil při komunálních volbách v květnu 1938, kdy SdP získala na 88 % německých hlasů a ovládla tak většinu obecních a městských správ v pohraničí. Pro nacisty byla existence a  činnost SdP mimořádně cenná proto, že jim umožňovala vydávat narůstající konfl ikt za  ryze vnitrostátní spor. SdP byla legální politickou organizací silné národnostní menšiny, měla pevné sociální ukotvení a  masový vliv. Československou vládu nacisté vehementně představovali jako viníka vyostřování situace a izolovali ji tak zejména na zahraničněpolitické úrovni. DOBROVOLNÁ OCHRANNÁ SLUŽBA (FS) Mobilizace Sudetoněmecké strany a  jejích přívrženců v  intencích politiky agrese proti Československu vyžadovala mimo jiných organizační a  personální předpoklady. K  jejich naplnění patřilo to, že SdP zformovala a vycvičila své pořádkové oddíly – tzv. ordnery. Budiž poznamenáno, že svou pořadatelskou službu (Ordnungsdienst) začala budovat hned po  svém založení v  roce 1933 už Sudetoněmecká vlastenecká fronta (SHF), předchůdkyně SdP. Ofi ciálním posláním této služby bylo zajišťovat pořádek při schůzích a  shromážděních a  chránit je před politickými odpůrci;


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.