načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Bloudící duše -- sbírka tajemných povídek – Jaroslava Hofmanová

Bloudící duše -- sbírka tajemných povídek

Elektronická kniha: Bloudící duše
Autor: Jaroslava Hofmanová
Podnázev: sbírka tajemných povídek

– Bloudící duše je osmou knihou autorky a druhou sbírkou tajemných povídek - předcházel jí soubor povídek „Pozvání na tajemnou hostinu.“ Mnohé z jejích příběhů byly publikovány v časopisu Chvilka pro tebe či Napsáno životem tajemno. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  79
+
-
2,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KKnihy.cz
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-017-8991-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Bloudící duše je osmou knihou autorky a druhou sbírkou tajemných povídek - předcházel jí soubor povídek „Pozvání na tajemnou hostinu.“ Mnohé z jejích příběhů byly publikovány v časopisu Chvilka pro tebe či Napsáno životem tajemno.

Více informací na http://www.kknihy.cz/bloudici-duse/

Zařazeno v kategoriích
Jaroslava Hofmanová - další tituly autora:
Žíznivé sny osudu Žíznivé sny osudu
 (e-book)
Víc než láska Víc než láska
 (e-book)
V sevření osudu V sevření osudu
 (e-book)
Láska není minulost Láska není minulost
 (e-book)
Neznámá cestující Neznámá cestující
 (e-book)
Skleněný most Skleněný most
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


1. vydání

vydáno v srpnu 2018 jako 74. publikace

vydal Pavel Kohout (www.kknihy.cz)

ISBN 978-80-7570-107-7 (epub)

ISBN 978-80-7570-108-4 (mobi)

ISBN 978-80-7570-109-1 (pdf)

2


3

Obsah:

Bloudící duše ...................................................................................... 5

Nikdy t ě neopustím... .......................................................................... 8

Záclonka v okn ě ................................................................................ 10

Festivalová bou ře .............................................................................. 12

Duch ve sk říni ................................................................................... 14

Červená svíce .................................................................................... 16

Cítím smrt ......................................................................................... 19

Já jsem vás varoval ........................................................................... 21

Katova uli čka .................................................................................... 24

Kdoví, jestli ho stihnu pochovat... .................................................... 26

Nevstávej, nebo zem řeš .................................................................... 29

Pe řina s těžkými sny ......................................................................... 31

Pohárek navíc .................................................................................... 33

Prokleté kolo ..................................................................................... 34

Táto, dnes v noci jsem rodila ............................................................ 36

Spojení s Oním sv ětem ..................................................................... 38

Sví čka, která neho ří .......................................................................... 41

Znám datum své smrti ....................................................................... 43

Tisíc vzpomínek ................................................................................ 45


4

Vykvete a zahyne .............................................................................. 48

Zazd ěná ............................................................................................. 50

Poslední r ůže ..................................................................................... 52

Madona ochránkyn ě .......................................................................... 54

Duše mojí babi čky ............................................................................ 57

Černá m ůra ........................................................................................ 59

Poslední hovor .................................................................................. 61

Další knihy autorky ........................................................................... 64


5

BLOUDÍCÍ DUŠE

Příb ěh bloudící duše se p řihodil v sedmdesátých letech, kdy Marie nastoupila jako nová sest řička do místního domova d ůchodc ů.

V první budov ě dnešního domova pro seniory v Čáslavi býval původn ě špitál a sirot činec, pozd ěji chudobinec s dětskou opatrovnou, jeho ko řeny sahají snad až do šestnáctého století. Poslední podobu získal p ři p řestavb ě roku 1909 a tomu odpovídala celková zchátralost, dlouhé temné chodby s vysokými stropy nasáklé vlhkostí, široká dřev ěná schodišt ě vrzající p ři každém kroku, strašidelná ozv ěna v ohromných místnostech, to vše p ůsobilo pom ěrn ě tísnivým dojmem, ponejvíc v no čních hodinách. P řed budovou se však rozkládal p říjemný par čík, vzadu nádherná kvetoucí zahrada a prostorný dv ůr. K domovu pat řila navíc úžasná renesan ční zvonice s márnicí i malebný kostelí ček svaté Alžb ěty, zde byli pochováváni p ředevším obyvatelé domova. Tehdy zde p ůsobily řádové sestry a jedna z nich, sestra Theofila, dostala čerstvou sestru Marii na starost, spole čně m ěly i její první no ční sm ěnu. Vládla p říšerná noc, venku fi čel severák, lámal vesele v ětv ě strom ů a meluzína se s hlasitým pohvizdováním prohán ěla všema kouty. Marie s Theofilou zkontrolovaly chvilku p řed p ůlnocí obyvatelé ležící v přízemí a zastavily se na pokoji číslo dev ět u starého pana Lojzi. Nevypadl v ůbec dob ře, chroptiv ě dýchal, šedl ve tvá ři a špi čat ěl mu nos. „Ten má smrt na jazyku,“ pravila Theofila s vědoucí tvá ří. „Víš, co máš po čít, až se jeho srdce zastaví?“ Marie bezd ěky zakroutila hlavou. „Až navždy zav ře o či, tak první co musíš ud ělat je, že otev řeš okno, aby duše mohla vylétnout ven. Potom t ělo omyješ, oblékneš do slavnostního od ěvu, složíš mu ruce na prsa a vložíš do nich snítku zelené myrty, kterou ust řihneš na chodb ě v kv ětiná či. Nakonec se za nebožtíka pomodlíš. Umíš se v ůbec modlit?“ Marie skromn ě p řikývla, byla svojí matkou vedená k ví ře. „Umím.“ „Dob ře, ale to není všechno, nejhorší teprve p řijde. Potom nebožtíka musíme dopravit do márnice ve dvo ře. Jsi na to p řipravená?“ Marie sice p řikývla, ale p řejel po ní mráz a na srdí čko zaklepal strach. Zvládne to opravdu? Ješt ě nikdy se nedívala smrti do tvá ře a představa, že se to dnes stane, jí napl ňovala nekone čnou hr ůzou. P řimhou řila o či a podívala se skrz okno do černo černé tmy, kde starou kapli kostela ve dvo ře, osv ětloval pouze bílý měsí ční svit.“ Ta márnice je támhle?“

„Ano. Z ůsta ň chvíli u Lojzíka a vezmi ho za ruku, bude se mu lépe odcházet! Já se zatím zajdu do prvního patra a obejdu to naho ře sama.“ Theofila popošla ke dve řím, ale ješt ě se man ě ohlédla. „Venku je p ěkná sibérie a tady se hodn ě často dochází k výpadk ům proudu, je tu mizerná elekt řina. P řipravila jsem ti na sestern ě baterku a taky je tam pro p řípad nouze pár sví ček.“ Odešla a Marie z ůstala sama s umírajícím. Posadila se k němu na postel, dotkla se jeho prst ů. Byly studené jako led.

Venku za čalo hust ě pršet, oblohu roz čísl klikatý blesk a někde blízko uhodilo. Ozvala se rána, zhasla všechna sv ětla. Marie ochromená hr ůzou, okamžiku pustila nehybnou ruku a utíkala z pokoje. Tma byla neproniknutelná, Marie m ěla co d ělat, aby trefila na ošet řovnu a našla připravenou baterku. Okamžit ě jí rozsvítila, jenže baterka za čala blikat a kužel sv ětla, který vydávala, pomalu slábl. O Marii se pokoušela panika, sestra Theofila byla n ěkde v prvním pat ře a krom ě padesáti nemohoucích obyvatel tu jiný zam ěstnanec nebyl. Popadla silnou, voskovou svíci a zapálila ji práv ě ve chvíli, kdy baterka zhasla docela. Chvilku strnule stála, zhluboka dýchala a pozorovala plamen svíce, který se mihotal, když zaslechla z pokoje číslo dev ět podivný zvuk. Ačkoliv m ěla nohy sev řené strachy, vydala se po zvuku. Byla to její povinnost. Sotva vešla na pokoj, tušila, kolik uhodilo, došla k Lojzovi, dotkla se jeho tvá ře a věděla, že odešel na Onen sv ět. Jakže to říkala sestra Theofila? Umýt, obléknout, zk řížit ruce na prsa a ust řihnout malou snítku myrty, kterou mu vloží do rukou. Položila svíci na stolek, a šla ke sk říni, aby p řipravila čisté v ěci, jenže sk říň se s tichým vrznutím otev řela a pan Lojza se na posteli ne čekan ě posadil. Marie se neudržela, zd ěšen ě vyk řikla, tím p řivolala jeptišku Theofilu, která přisp ěchala do pokoje. „Co se d ěje?“ Marie zd ěšen ě ukazovala na

7

sedícího Lojzu, nehýbal se, nemluvil, o či m ěl vyt řešt ěné. „Byl mrtvý!“

Vyhrkla rozklepan ě. „A když jsem mu cht ěla p řipravit oble čení, tak se

posadil,“ zašeptala a stále m ěla na

Lojzu namí řený ukazová ček. V duchu si svatosvat ě slibovala, že

hned ráno dá výpov ěď , že odejde ješt ě ten samý den. Theofila se matn ě

rozhlédla, potom došla k posteli, nehybného Lojzu položila do postele

a zatla čila mu o či. „Je mrtvý,“ pronesla tiše. „Ale jeho duši bloudí stále

po místnosti, tys zapomn ěla tu nejdůležit ější v ěc, otev řít okno, aby duše

mohla ven.“ P řešla pokoj, otev řela okno. Venku slábl déš ť, blesky

i hrom se vzdalovaly a najednou se rozsvítila i sv ětla pokoji. Ob ě sestry

si oddychly a dokon čily svoji práci, t ělo do márnice dopravily bez

problém ů. Do rána se již zvláštního nep řihodilo. Marii tak n ějak

otrnulo, výpov ěď ráno nedala, z ůstala v domov ě pracovat dalších

patnáct let a za tu dobu vypustila do sv ěta mnoho duší. Nikdy prý však

už nezažila tak tísnivou no ční službu, jako tehdy, když zem řel pan

Lojza.

NIKDY T Ě NEOPUSTÍM...

Jakub byl synem našich soused ů, bydlel se svými rodi či a s mladším bratrem Lumírem hned vedle, takže nás v podstat ě d ělil jen drát ěný plot.

Znali jsme se spolu od d ětství, ješt ě d řív, nežli jsme za čali chodit do jedné t řídy základní školy. Zprvu jsme se o ťukávali, pak kamarádili, hráli spolu na „schovávanou“. V osmé t říd ě jsem se do Jakuba bezhlav ě zamilovala.

Zpo čátku jsem se snažila já „stydlivka“ to skrývat, ale asi se mi to příliš neda řilo. Na výlet ě ke konci školního roku jsme si dali první pusu a já byla š ťastná jako blecha. Stal se zázrak, vždy ť Jakub se do m ě zamiloval taky!

„Jsi skv ělá holka,“ říkal mi, když m ě nesm ěle držel za ruku. „Jiná, nežli ostatní, nikdy t ě neopustím.“

V té chvíli jsem se cítila blažen ě. Jakub byl nejhez čí z celé t řídy. Vysoký, štíhlý kluk, kterému blon ďatá patka vlas ů padala v jednom kuse do bor ůvkov ě modrých o čí. Mohla jsem na n ěm o či nechat. Když jsem p řičetla, že se dob ře u čí a je velký sportovec, musela jsem s pýchou p řiznat, že šlo o kluka, kterého mi každá kamarádka mohla závid ět! Moje první, platonická láska, jak já ho milovala! Jezdila jsem na každý fotbalový zápas, který hrál, fandila jsem na všech okresních či krajských závodech, kde skákal do výšky. A tajn ě jsem s ním jezdila na kole k rybníku, kde jsme se v rákosí opalovali a koupali. Jenže na zbytek prázdnin m ě mamka poslala k babi čce. Necht ělo se mi tam vůbec jet a Jakuba opoušt ět, ale musela jsem. Stýskalo se mi moc, po čítala jsem nedo čkav ě hodiny, kdy ho zase uvidím. Den, kdy jsem se vrátila, snad nikdy nezapomenu. Mamka mi nachystala ve čeři, potom si odkašlala a vym ěnila s tátou takový divný pohled. „Až p ůjdeš zítra do školy, m ěla bys n ěco v ědět,“ nadhodila nejist ě. Nev ěnovala jsem jí

9

velkou pozornost, ale o to v ětší šok jsem po pár vte řinách zažila. „Jakub

je mrtvý!“ Pronesla tiše a dívala se p ři tom z okna. Nejd řív jsem

nechápala, co říká, ale když mi to došlo, nev ěř ila jsem. Další den

ve škole Jakub chyb ěl a na jeho míst ě v lavici, ležela malá kyti čka.

Nikdo se o něm necht ěl bavit a já nebyla schopná se tehdy ptát. Myslela

jsem na n ěj však každi čký den. Celé m ěsíce i roky, nikdy to

nep řebolelo. Z deváté t řídy jsem odešla studovat st řední školu do Prahy

a přišly nové lásky. Za tu poslední jsem se provdala, s manželem se

odst ěhovala do našeho okresního m ěsta, porodila t ři d ěti. Od té doby

uplynulo bezmála t řicet let. Pak mi um řeli rodi če a já jsem se po letech

vrátila do rodného domu. Zase jsem byla Jakubovou sousedkou,

a vzpomínky na n ěho intenzivn ě ožily. Potkávala jsem denn ě jeho

rodi če i bratra Lumíra a často si kladla otázku. Jak by asi dnes Jakub

vypadal? Bratr Lumír mu totiž nebyl v ůbec podobný. No a potom jsem

šla jednou odpoledne s naším nejstarším synem Vojtou z města.

„Koukej, mami,“ upozornil m ě. „Vidíš táhle toho kluka? To je ten

soused ů, jmenuje se Jakub.“ Zvedla jsem o či a krve by se ve mn ě

nedo řezal. Proti nám šel po chodníku m ůj Jakub! Stejná postava, stejná

patka do čela, stejné bor ůvkové o či. „To není možné,“ zašeptalo n ěco

ve mn ě. „To se mi snad jen zdá!“ Musím p řiznat, že jsem m ěla co d ělat,

abych ovládla roz čilení, které m ě p řepadlo. Lumír ův syn Jakub jako by

z oka vypadl mému Jakubovi. Neskute čná podoba! Snažila se zahnat

podivné myšlenky, které se mi vkradly do hlavy, ale nedaly se a já jako

bych zaslechla po t ěch letech, v ětu, kterou mi Jakub šeptával. „Nikdy t ě

neopustím.“ To se totiž stalo, vidím ho skoro každý den. Chodí k nám

za Vojtou, hraje s ním fotbal, jezdí s ním na kole čkových bruslích.

A když si myslí, že se nedívám, tak si m ě prohlíží, že mi vždycky

nasko čí husí k ůže. Vím, že je to Jakub.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.