načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Blitzkrieg v tanku Tiger -- Vzpomínky tankového důstojníka wehrmachtu na boje na východní i západní frontě - Richard Freiherr Rosen von

-6%
sleva

Elektronická kniha: Blitzkrieg v tanku Tiger -- Vzpomínky tankového důstojníka wehrmachtu na boje na východní i západní frontě
Autor:

Pátek 1. září 1939: sedmnáctiletý Richard Freiherr von Rosen poslouchá v rádiu Hitlerův projev v Reichstagu o útoku na Polsko. Není válkou nijak nadšený, ale jako mnoho jeho ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  159 Kč 149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Omnibooks
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Počet stran: 240
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: První vydání
Spolupracovali: z německého originálu Als Panzeroffizier in Ost und West přeložil Vlastimil Dominik
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-877-8886-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Pátek 1. září 1939: sedmnáctiletý Richard Freiherr von Rosen poslouchá v rádiu Hitlerův projev v Reichstagu o útoku na Polsko. Není válkou nijak nadšený, ale jako mnoho jeho vrstevníků jej naplňuje pocit povinnosti a touha osvědčit se. Brzy poté se hlásí k tankovým jednotkám, kde se chce věnovat kariéře důstojníka v aktivní službě. Přání se mu plní v říjnu 1940 povolávacím rozkazem k 35. tankovému pluku rozmístěnému v Bambergu.  Po náročném základním výcviku a intenzivním kurzu důstojnických čekatelů se mladý branec nyní připravuje ve Francii a v Porýní na nadcházející nasazení do války. V hodnosti důstojníka aspiranta je koncem dubna 1941 konečně se svým 35. tankovým plukem přeložen na poznaňské cvičiště Warthelager.  Dne 22. června 1941 začíná pro von Rosena jako střelce tanku Panzer III operací Barbarossa válka proti Sovětskému svazu. Je nasazen jako součást 4. tankové divize a skupiny armád Mitte a svůj křest ohněm prožívá v těžkém boji svého pluku u Starého Bychova a o něco později je raněn. Po uzdravení a přeložení k 502. pluku těžkých tanků bojuje od ledna 1943 v tanku Tiger nejprve v Kalmycké stepi. Ještě tentýž rok se von Rosen účastní nyní jako poručík a velitel družstva 3. roty 503. praporu Tigerů operace Citadela, největší tankové bitvy druhé světové války. V létě 1944 je převelen na invazní frontu, kde má wehrmacht zastavit postup četných tankových jednotek Spojenců.  Ovšem zkušený tankista na sobě brzy nelítostně pocítí převahu nepřítele ve vzduchu. Po přezbrojení svého praporu v Sennelageru je převelen nyní jako velitel roty a velitel jednoho z Königstigerů (Tiger II) na drolící se frontu v Maďarsku. Tam utrpí začátkem roku 1945 své páté zranění a konec války zažívá doma. Generál major Richard Freiherr von Rosen udělal po válce kariéru v Bundeswehru a v NATO. Jeho vyprávění napsané na základě deníkových zápisků podává podrobný obrázek tankové války na východní i západní frontě. Kniha je doplněna četnými fotografiemi.

Předmětná hesla
Rosen, Richard von, 1922-2015
Německo. Wehrmacht. Propagandatruppen
* 1939-1945
Vojáci -- Německo -- 1939-1945
Vojenské operace -- 1939-1945
Druhá světová válka, 1939-1945
Tankové jednotky -- Německo -- 1939-1945
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Als Panzeroffizier in Ost und West
© Verlagshaus Würzburg GmbH & Co.
KG Flechsig Verlag
Beethovenstraße 5 B
D-97080 Würzburg
Germany
Translation © 2017 Vlastimil Dominik
ISBN 978-80-877-8889-9 (pdf)
1-4_tigr_vlasta 30.8.2017 17:55 Stránka 2





2017
Blitzkrieg
v tanku Tiger
Vzpomínky tankového důstojníka wehrmachtu
na boje na východní i západní frontě
Richard Freiherr von Rosen
1-4_tigr_vlasta 24.8.2017 9:03 Stránka 3





5
Blitzkrieg v tanku Tiger
PŘEDMLUVA
Otázka, proč zveřejňuji své vzpomínky až nyní, je oprávněná. Sepsal
jsem je už před lety, kdy jsem měl ještě svěží paměť a mohl jsem
čerpat ze svého deníku a z mnoha dopisů polní pošty uschovaných
mými rodiči.
Své válečné zážitky jsem tehdy psal pro své děti a vnuky, kteří si
stěží dokázali představit, co můj ročník narození 1922 ve svém mládí
zažil a čím musel projít. Protože dosud znali jen svobodu a bezpečí,
byli zvědaví, jaké to tenkrát bylo.
Tehdy, když začala válka, mi bylo sedmnáct let. Chodil jsem ještě
na gymnázium a bifloval jsem se řečtinu, latinu a matematiku. V
osmnácti letech mě odvedli na vojnu a v devatenácti jsem měl za sebou
svůj první závažný válečný zážitek a jen o vlásek jsem unikl smrti. Na
své jedenadvacáté narozeniny jsem vedl svou četu se čtyřmi tanky
Tiger do bitvy u Kurska a ty dvaadvacáté jsem zažil v transportu na
frontu do Normandie. Dva dny po svých třiadvacátých narozeninách
jsem se vrátil domů ze zajetí. To bylo moje mládí, doba strachu a
velkých obav – spíše o rodinu doma než o vlastní život. Stejně jako já
prožívala své mládí většina mých vrstevníků, ale mnozí z nich se konce
války nedožili.
Za všech okolností jsme věřili, že jdeme do války, abychom chránili
svou vlast. Nijak zvlášť jsme nepřemýšleli o tom, kdo a proč tuhle
válku vyvolal a začal. Tehdy bylo hlavním motivem mým a také mnoha
mých kamarádů „osvědčit se“ jako muži. Proti tomu byla i rodina
bezmocná.
Při mém povolání do armády jsem měl štěstí, že jsem v ní našel
nadřízené, kteří byli nejen vojáky, ale především lidmi. Uvedli mě,
mladého člověka, do světa dospělých. V mé mladické horlivosti byli
a zůstali lidským a vojáckým vzorem. Věřili mi a prokázali to tím, že
na mne brzy přenesli zodpovědnost, přičemž často šlo o život nebo
smrt. Bez jejich pomoci a vedení bych to vše tehdy nezvládl.
5-248 tigr korektury 2_vlasta 24.8.2017 9:04 Stránka 5





Tyto vzpomínky věnuji památce sedmi mužů, kteří jsou mně, nyní
devadesátníkovi, stále velmi blízcí. Věnuji je také tankistům 3. roty
503. praporu těžkých tanků, pro něž jsem mohl být kamarádem a
nadřízeným. Přátelské vztahy s nimi vydržely dodnes.
Richard Freiherr von Rosen
březen 2013
6
Richard Freiherr von Rosen
5-248 tigr korektury 2_vlasta 24.8.2017 9:04 Stránka 6





Kapitola 1
DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA ZAČÍNÁ
Také v červenci a v srpnu 1939 jsme byli opět v Oberbärenburgu
v Krušných horách. Tento pobyt se od těch předchozích nijak nelišil.
S matkou jsme podnikali spoustu výletů, teď také do v říjnu 1938
„připojených“ Sudet, například ke klášternímu kostelu do Bohosudova
nebo do Českého středohoří. Navíc jsem si do Oberbärenburgu vzal
motorku a vyjížděl jsem s ní na kratší cesty, jako třeba do Saského
Švýcarska nebo do Drážďan. Již tehdy jsem četl dost důkladně noviny
a v rádiu jsem denně poslouchal zprávy. Známky velkého nárůstu
zahraničně-politického napětí byly podobně jako v roce 1938
všudypřítomné.
V druhé polovině srpna byla atmosféra ještě tísnivější. Vyhlašování
cvičného poplachu sirénami a zatemňování, první konfiskace
soukromých automobilů a povolávání záložníků již nasvědčovaly blížícímu
se konfliktu. Prožívali jsme posledních deset mírových dní. V rádiu
hráli hodně pochodové hudby a stále vydávali nové zprávy o polských
krutostech páchaných na německé menšině. Prokládali je komentáři
s neustále nebezpečnějšími výhrůžkami. Mnoho z těch ohlašovaných
přepadů inscenovali samotní nacisté, jako útok 31. srpna na vysílač
Gliwice, jiné se skutečně staly. Komu měl člověk věřit? Typické
komentáře dospělých zněly: „Když se nestane žádný zázrak, válka s
Polskem se nedá odvrátit.“ Nebo: „Až bude úroda sklizená, tak to
vypukne.“
Nečekaně jsme se mohli 23. srpna ještě jednou nadechnout. Stalo se
něco nepředstavitelného. Hitler a Stalin, zapřisáhlí nepřátelé, uzavřeli
za zády západních Spojenců pakt o neútočení. Na veřejnost neproniklo
nic o tajné dohodě, podle které budou pobaltské státy ve sféře vlivu
Sovětů. Že by se ta pohroma dala v poslední chvíli odvrátit? Všichni
tomu chtěli věřit. Ovšem odpoledne 31. srpna se rychle rozkřiklo, že
7
Blitzkrieg v tanku Tiger
5-248 tigr korektury 2_vlasta 24.8.2017 9:04 Stránka 7





na zítřek je svolaný Říšský sněm, aby „vyslechl prohlášení říšské
vlády“. Bylo celkem jasné, co to znamená. V pátek 1. září všichni
obléhali rádia. Také my jsme poslouchali. Konečně zazněl Hitlerův hlas
pronášející osudnou větu: „...od 5.45 odpovídáme palbou!“ Teď to
tedy bylo oficiální - začala válka.
Všude panovala stísněná nálada. Co přinesou další dny a měsíce?
Dospělí vzpomínali na hrozné válečné roky 1917/1918. Hladová zima,
nedostatek uhlí, přeplněné lazarety, smutek v tolika rodinách. V rozhlase
již oznamovali první opatření: potravinové lístky, šatní lístky rozlišené
podle stáří a pohlaví. Příděly benzínu, zákazy jízd, příděly uhlí, hektická
snaživost – všechno bylo připravené. V následujících rocích nás čekalo
zatemňování, křečkování a vysidlování.
Zdrojem zpráv byl jen státní říšský rozhlas, který vysílal prohlášení
vydávaná říšským ministerstvem propagandy, a zglajchšaltované noviny.
Poslech zahraničního rozhlasu ještě nebyl zakázaný, ale většina jeho
vysílání, především v krizových obdobích, neodpovídala skutečným
poměrům u nás. Ani zahraniční stanice nebyly na začátku války kvůli
svému značnému přehánění zdrojem, kterému bychom věřili.
Já sám jsem si tehdy myslel, že požadavek říšské vlády, abychom
dostali k dispozici železniční trať a exteritoriální silnici polským
koridorem do Východního Pruska, které bylo od roku 1919 od Říše
geograficky odděleno, je oprávněný. Rovněž tak požadavek na vrácení
Gdaňsku, který podle Versailleské smlouvy spravovala Společnost
národů. Polské ukrutnosti vůči obyvatelům německého původu v polském
koridoru a v Poznaňském kraji se mi zdály věrohodné, zatímco přepad
vysílače Gliwice nám už tehdy připadal pochybný.
Je nutno přiznat, že k Polsku nepanovaly žádné sympatie, ale případná
válka se západními mocnostmi se považovala za velké nebezpečí a
nepokládala se za neodvratnou. Ani moje generace necítila žádnou euforii
a neprojevovala pro válku nadšení, ale když byla vlast v nebezpečí,
pak musel člověk zaujmout své místo a zapojit se. Nezáleželo ani na
tom, jaké události ten konflikt vyvolaly.
Mnoho lidí tehdy tajně věřilo, že by to mohla být krátká válka
a rychlé vítězství. Úplně první zprávy z Polska posilovaly naději, že
„Vůdce měl opět pravdu“. Ovšem již po dvou dnech přišla studená
sprcha. Přesně si vzpomínám, že to bylo v sobotu. Teta Ina slyšela
v rádiu oznámení – Francie a Velká Británie vyhlásily Německu válku.
Z malé války proti Polsku se stala již jakási světová válka, protože ve
8
Richard Freiherr von Rosen
5-248 tigr korektury 2_vlasta 24.8.2017 9:04 Stránka 8





9
Blitzkrieg v tanku Tiger
Francie duben 1941.
Vpopředí tank
Panzer III skrátkým
kanónem ráže 50mm
Vykládka tanků z vlaku. V pozadí cisterny s palivem
Takto se konala potřeba
za jízdy vlakem
Sovětský tank T-26, model 1933,
skruhovou věží
akanónem ráže 45mm
5-248 tigr korektury 2_vlasta 24.8.2017 9:04 Stránka 9





válečném stavu s námi bylo spolu s Velkou Británií celé Britské
společenství – Austrálie, Indie a po několika dnech také Jižní Afrika a Kanada.
To už vypadalo hrozivě.
Připravoval jsem se k návratu do Rastattu. Soukromé jízdy autem
nebo motocyklem byly zakázané. Musel jsem si tedy zajít na zemský
úřad v Dippoldiswalde pro povolení výjimky a dostal jsem tam po -
ukázku na odběr pěti litrů benzínu. Na cestu do Rastattu to stačilo.
V sobotu 9. září jsem po snídani vyjel a přenocoval jsem v tankových
kasárnách v Bamberku, do kterých za čtrnáct měsíců narukuji.
Následující den jsem byl v Rastattu. Stal jsem se kurýrem okresního úřadu
a díky tomu jsem dostal na poznávací značku červený proužek, který
označoval, že mám povolení s motocyklem dál jezdit.
Rastatt byl v tak zvané Červené zóně, která se měla evakuovat. Ženy
a děti již byly pryč. Zavřeny byly všechny školy a většina obchodů. Na
blízké frontě na Rýnu byl ještě naprostý klid. Francouzi byli ve své
Maginotově linii a Němci ve svém Západním valu, ovšem velké mosty
u Wintersdorfu byly vyhozené do vzduchu. Ani jedna ze stran neměla
zatím chuť střílet, a tak se jezdilo přátelsky z jednoho břehu Rýna na
druhý. Alespoň na horním Rýnu to tak vypadalo. Tehdy se tomu říkalo
„podivná válka“.
Doma jsem mohl být užitečný. Přísně se kontrolovalo zatemnění
domů, trestala se laxnost. Nejednou přišel blokový důvěrník, zabouchal
na dveře a zvolal: „Zatemnění!“ Ven nesměl proniknout ani záblesk
světla. Již v dobách míru se velmi často konala cvičení v zatemňování
a odchod do protileteckých krytů při vyhlášení poplachu. Ale tehdy se
to nebralo moc vážně a zatemňovaly se jen místnosti, ve kterých se
lidé ten večer skutečně zdržovali. Teď ale patřilo zatemňování ke
každodenní rutině. Zde jsem měl pole působnosti, které mě stále znovu
zaměstnávalo. Musely se vyrobit dřevěné rámy, které se pokryly černým
papírem a každý večer se postavily do oken. Teď se už nevystačilo
s primitivními řešeními, protože všechno muselo vydržet dlouhodobé
používání. Časem se celý systém dotáhl k perfektnosti.
V ložnicích se použily černé závěsy, v místnostech s roletami se
přelepily jen škvíry kolem nich a čas od času se to kontrolovalo.
Pouliční osvětlení bylo úplně vypnuté a v obcích byla tma jako v pytli.
Ve vlakových kupé svítilo jen modré noční světlo a všechna vozidla
měla světlomety až na úzkou štěrbinu zakryté. Dokonce i baterky byly
zakryté, takže paprsek světla dosáhl jen ke špičkám bot. Chodci si při-
10
Richard Freiherr von Rosen
5-248 tigr korektury 2_vlasta 24.8.2017 9:04 Stránka 10





pínali na klopy fosforeskující plakety, aby do sebe nenaráželi. Ve sklepě
jsme zřídili protiletecký kryt, který nám poskytl v květnu 1940 útočiště
dokonce i při francouzském dělostřeleckém útoku.
Od října jsem musel dojíždět do Baden-Badenu na gymnázium. Bylo
nás jen pár, kdo jsme se každé ráno scházeli na nádraží v Rastattu.
Většinou jsme chodili do školy, ale často jsme raději šplhali na Battert
nebo jsme dopoledne trávili v čítárně Lázeňského domu. Pro obyvatele
města jsme byli tak jako tak „cikáni od Západního valu“ a stěží
zaznamenali, když chyběl jeden nebo více z nás. Od 7. ledna se školy u nás
zase otevřely, ale po krátké době se musely opět zavřít, protože v tuhé
zimě 1939/40 nebyl koks na topení.
Na začátku února jsem se dobrovolně přihlásil jako uchazeč o kariéru
aktivního důstojníka, protože jsem jím vždycky chtěl být. Hlásil jsem
se k tankovým jednotkám. Už koncem února mě zapsali jako
dobrovolníka a odvedli mě s výsledkem „schopen válečného nasazení“.
Začátkem července mě předvolali na dva a půl dne do Stuttgartu ke
složení „psychotechnických testů“. Tyto zkoušky byly obávané kvůli
stále vysokému počtu neúspěšných kandidátů, ovšem já se vrátil domů
s dobrým pocitem.
Mezitím se studenti 8. ročníku, do kterého mě od Velikonoc přeložili,
oficiálně dověděli, že každý student odvedený do armády má složit
maturitu, „pokud to vedení a školní výsledky ospravedlní“. A tak se
moje třída od počátku léta 1940 zřetelně vyprazdňovala. Většina
studentů se do armády dobrovolně přihlásila, část z nich také k SS. Všichni
museli nejprve na tři měsíce k pracovní službě. Já jsem naproti tomu
dostal z okresní vojenské správy oznámení, že se počítá s mým
povoláním k 1. říjnu. Zdálo se, že se moje naděje vyplní. Jako uchazeč
o kariéru aktivního důstojníka jsem byl od pracovního nasazení
osvobozen.
Po počátečních válečných úspěších jsem byl ve skoro euforickém
rozpoložení. To, že jsme předběhli Brity v Norsku, byl husarský kousek
první třídy. Boj o Narvik byl ohromně dramatický. Generál Dietl se se
svými německými a rakouskými horskými myslivci čtyři týdny bránil
v horách mezi Narvikem a švédskou hranicí. Stal se národním hrdinou.
Při ústupu Britů z Norska koncem května 1940 byla poznat velká
převaha wehrmachtu, v každém případě na zemi a ve vzduchu. Pro lidi
bylo zcela nečekané a překvapující, že současně začalo západní tažení.
Porušení belgické a nizozemské neutrality jsme považovali za nezbytné.
11
Blitzkrieg v tanku Tiger
5-248 tigr korektury 2_vlasta 24.8.2017 9:04 Stránka 11





Německé úspěchy na západě se zpočátku zdály skoro neuvěřitelné.
S tátou jsme každý den vyznačovali barevnými špendlíky na mapě
nový průběh frontové linie, zveřejňovaný v četných zvláštních zprávách
a hlášeních wehrmachtu. Rádia byla rozpálená, protože lidé nechtěli
žádná zvláštní oznámení propást. Tehdy, v dobách úspěchů, byly si -
tuační zprávy wehrmachtu ještě věrohodné a nepřikrášlené.
Skutečnost, že příměří se podepsalo na stejném místě (Compiègne),
ve stejném vagónu a se stejným ceremoniálem jako německá kapitulace
v roce 1918, nás naplňovala hlubokým uspokojením. Někdejší potupa
byla odčiněna. Teď jsme si mohli dovolit být v podmínkách příměří
velice vstřícní a velkorysí. Každopádně se nám to tehdy tak jevilo.
Již v následujících dnech projížděly Rastattem nepřetržitě od rána
do večera německé kolony a vracely se z Francie do svých domovských
kasáren. Vrátil se také rastattský 111. pěší pluk a 35. dělostřelecký
prapor. Nadšení, ulehčení, mávání, květiny – všechno bylo přesně tak,
jako když se vítězné vojsko vrací domů. A já, já jsem musel pořád
ještě chodit do školy! Koupil jsem si mapu Velké Británie, protože
jsme si byli naprosto jisti, že teď půjdeme na Británii. Ovšem jak víme,
k tomu už nedošlo.
Konečně to bylo tady. Dne 18. října 1940 jsem dostal povolávací
rozkaz k 35. tankovému praporu v Bamberku. Moje přání dostat se
jako důstojnický čekatel k tankistům se naplňovalo. Našel jsem tu
obsílku doma, když jsem se vrátil ze školy. Máma mi otevřela domovní
dveře a poněkud slavnostně mě vedla k jídelnímu stolu, na který ji
položila. Jednou později mi řekla, jak velký dojem na ni udělal můj
štěstím zářící obličej, když jsem obsah dopisu pochopil. Můj plán
vycházel – budu vojákem! Teď už to není jenom snění, ale skutečnost.
Po obědě jsem jel na kole do města, abych o svém štěstí pověděl co
nejvíce spolužákům nebo známým. „Ale než dokončím výcvik, tak
bude dávno po válce,“ pomyslel jsem si, „snad se ještě dostanu alespoň
jako okupační voják do Francie.“ Kdybych jen tak tušil, co všechno
válka přinese a že bude trvat roky! Táta podobné tušení měl a ani
úspěchy v Polsku a ve Francii nezměnily jeho názor, že žádný náš současný
protivník s Hitlerem nikdy mír neuzavře. Ovšem s tím jsem si v té
době nedělal žádné starosti.
Druhý den jsem šel ještě do školy, rozloučil jsem se s profesory
a spolužáky a u ředitele jsem se odhlásil. To byl tedy konec mé školní
docházky – sice dlouho toužebně očekávaný, ale teď přece jen hodně
12
Richard Freiherr von Rosen
5-248 tigr korektury 2_vlasta 24.8.2017 9:04 Stránka 12






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist