načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Blázniví donkichoti - Ivona Březinová

Blázniví donkichoti
-15%
sleva

Kniha: Blázniví donkichoti
Autor:

Už popáté trojlístek kamarádek se svými rytíři, a tentokrát i s Faniným bráchou Tobiášem, vyráží do světa. A to přímo do Španělska. Nejprve na brigádu do vinic a pak hurá ... (celý popis)


hodnoceni - 65.5%hodnoceni - 65.5%hodnoceni - 65.5%hodnoceni - 65.5%hodnoceni - 65.5% 80%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2010-01-01
Počet stran: 136
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 133 stran
Vydání: 1. vyd.
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000023250
EAN: 9788000023250
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha získala literární cenu "SUK Čteme všichni - 2009 - 20 nejčtenějších knih roku na základě výsledků ankety dětí (15)".
Kniha získala literární cenu "Knihopábitel - 2009 - Cena za nejlepší knihy roku – PRO MLÁDEŽ".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

Už popáté trojlístek kamarádek se svými rytíři, a tentokrát i s Faniným bráchou Tobiášem, vyráží do světa. A to přímo do Španělska. Nejprve na brigádu do vinic a pak hurá vstříc dobrodružstvím ve stopách dona Quijota. Však je Cervantesův hrdina věrně doprovází skoro na každém kroku, ať už po lamančské krajině se starobylými hrady a větrnými molinos či po venkovských hospůdkách!

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Blbnutí s Oscarem Blbnutí s Oscarem
Březinová Ivona
Cena: 169 Kč
Blázniví anjeli Blázniví anjeli
Kuzma Štefan
Cena: 162 Kč
Bleděmodrá kafkárna Bleděmodrá kafkárna
Březinová Ivona
Cena: 119 Kč
Natálčin andulák Natálčin andulák
Březinová Ivona
Cena: 150 Kč
Krič potichu, braček Krič potichu, braček
Březinová Ivona
Cena: 239 Kč
Zákazníci kupující knihu "Blázniví donkichoti" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1.

„Povedlo se, povedlo!“ vběhla Fany do pokoje a dlaní prudceroztočila glóbus na psacím stole.

„Naučila ses stojku, nebo už konečně umíš otevřít sardinky, aniž by ses polila olejem?“ ucedil Tobiáš nevzrušeně.

„Ne, ale za tři dny letíme!“ poskakovala Fany a nakonec ze samé radosti dala bráchovi pusu.

„Co?“ zbystřil a stáhl si z uší sluchátka.

Na podobné projevy sesterské lásky si totiž Fany zrovnanepotrěla.

„Letím s ostatníma do Španělska! Už je to jistý, táta mi právěpodepsal omluvenku.“

„Tak ono tě rodičovstvo přece jen pustilo?“ ozval se Tobiáš pochybovačně. „Teda, na začátku maturitního ročníku... to jsou naši docela odvážní. Co táta do tý omluvenky napsal?“

„Rodinné důvody, nebo tak něco, to je fuk. Hlavně že jedu. Jedu!!“

Fany sebou plácla na postel a horečně žhavila mobil.

„Z právního hlediska by se v krajním případě mohlo jednat i oohrožování výchovy mládeže, paragraf 217 trestního zákona,“ rozumoval Tobiáš spíš pro sebe. „Leda to postavit tak, že kdyby rodiče Fany nepustili, mělo by to nedozírné dopady na fungování rodiny. Mohlo by to dokonce způsobit i dlouhotrvající stres, který je, jak známo, spouštěčem nejrůznějších chorob. Takže tam táta vlastně mohlnasat i zdravotní důvody a já už bych ho z toho nějak vysekal.“

„Seš cvok, ale roztomilej,“ poznamenala Fany a vzápětí dodala do mobilu: „Ty ne, Míšo, to platilo bráchovi. Ty jsi jenom roztomilej. Že jsem taky roztomilá? A víš co? Budeš mi to moct říkat ve Španělsku

X

7

BLAZNIVI_001_136.QXD 8/20/09 2:07 PM Stránka 7


každý den, protože táta mě pustil! Jo!! Tak já jdu balit. Večer to platí,

ano? Tak zatím čauky. Jo... já tebe taky. Pa.“

„Hele, jak tam vlastně letíte?“ ozval se znovu Tobiáš.

„Letadlem, představ si. Balony momentálně nejsou k dispozici.“

„Hahaha. Myslel jsem, jak to máte s letenkama, ty budou takhle na poslední chvíli děsně drahý.“

„Byly by, kdyby je Manuelův strejda neměl koupený dávnodopředu. Měl tu domluvený studenty ze španělsko-českýho gymplu, ale nějak z toho sešlo. Tak volal Manuelovi, ať honem někoho sežene, protože víno zraje jako zběsilý a domácí brigádníci jsou dávnorozebraný.“

„Jen aby z vás strejček nesedřel kůži. Budete na to mít smlouvu? Doporučuju ti bez smlouvy neutrhnout ani hrozen.“

Fany vyprskla:

„Brácho, ty práva ti lezou na mozek, a to jsi teprve na začátkutřeťáku. Co budeš dělat po státnicích?“

„Vybabrávat důvěřivce, jako jsi ty, z malérů, sestřičko.“

„Tak abys věděl, platí nám letenku do Madridu a zpátky, peníze za každej den zvlášť, a když to včas sčešeme, můžeme se pár dnímrknout po okolí.“

„Fakt? V tom případě... nebylo by v tý vaší vinařský četě ještějedno volný místo?“

„Tos uhodl. Nebylo.“

Jenže všechno nakonec dopadlo jinak. Petroš měl původně letět s nimi, ale pak se rozhodl zůstat ještě s Marikou na Slovensku, kde se zotavovala z nešťastného pádu z koně. Takže vedle Fany, Nikol, Simči, Michala všeobecně zvaného Kat, Rosti a Manuela se přece jen místo pro Tobiáše našlo. Plánoval udělat si z Madridu malouodbočku do univerzitního města Alcalá de Henares. Měl k tomu jeden obzvlášť důležitý blonďatý důvod.

Tobiáš očima hladil mraky, kupící se jim pod křídly, když letadlo přelétávalo Pyreneje, a usmíval se. Přemýšlel, jaké to bude, až Evu zase uvidí. Po dvou týdnech! A to se měli setkat až na Vánoce. Ta bude koukat, až se před ní tak zničehonic zjeví.

Seděl sice v letadle, které se k cíli řítilo sedmisetkilometrovou rychlostí, ale jeho myšlenky byly rychlejší. Viděl před sebou EvuzaX

8

BLAZNIVI_001_136.QXD 8/20/09 2:07 PM Stránka 8


motanou do osušky, s vlhkými voňavými vlasy, protože právě vylezla

ze sprchy, a s modrozelenýma očima, které si ještě nestačila nalíčit.

Pozoroval, jak zčervenala radostí, když zazvonil a ona otevřela a vrhla

se mu do náruče...

„Tobine,“ šťouchla do něj loktem Fany, „sklop si stolek, užroznášejí jídlo.“

„Hm,“ zamumlal vyrušeně a nedbalým pohybem uvolnil páčku. „My tam vlastně dorazíme navečer, ne ráno,“ uvědomil si polohlasem a rychlou korekcí myšlenek změnil Eviny oči z ještě nenalíčených na už odlíčené.

Měl ji rád nenamalovanou. A už vůbec nechápal, proč si maluje rty, pokaždé ho při líbání tak orazítkuje, že potom vypadá jako...

„Tak brácho, džus, nebo kolu?“ zopakovala Fany důrazněji, když viděla, že Tobiáš je myšlenkami jinde, a omluvně se usmála na letušku trpělivě očekávající odpověď.

„Co? Kolu. Promiňte.“

Přijal kuřecí maso s bramborem a krémovou omáčkou, v které tu a tam plaval hrášek. S povzdechem každou kuličku vylovil a seřadil na tác. Hrášek nesnášel. A navíc nadýmá. A to by teď, když letí za Evou, nebylo zrovna nejlepší.

„Simča spí, nechtěli ji budit,“ zaslechl Tobiáš útržek sestřina hovoru s Katem, který vedle ní seděl z druhé strany.

No jo, Simča, uchechtl se v duchu, když si vzpomněl, jakéextemore sestřina potrhlá kamarádka předvedla na letišti.

„Tak kde jste všichni?“ halekala Simča a poněkud vratce se k nim hnala přes odletovou halu v minišatech připomínajících zkrácenou variantu kostýmu flamenkových tanečnic. Vysoké podpatky jí na hladké dlažbě podklouzávaly, takže nebylo divu, když se na mozaice znázorňující mapu Evropy pořádně rozplácla.

„Těsně vedle, Simi, padla jsi do Francie, Španělsko je o kousek jižnějš,“ řehtal se Kat, ale šel Simče pomoct na nohy, dřív než k ní doběhne ten osmahlý seladon v bílém obleku s kapsou naditoubalíčkem kreditních karet.

„Já nechápu, proč Simčin vstup na scénu musí být vždycky tak extravagantní,“ povzdychla si Fany. „Ona to snad dělá schválně, aby na sebe hned od začátku upoutala pozornost, nebo co.“

Tobiáš musel uznat, že na Simču není špatný pohled, i když jerozX

9

BLAZNIVI_001_136.QXD 8/20/09 2:08 PM Stránka 9


pláclá na zemi. Zvlášť když ze svých dlouhých nohou ukázalaopravdu maximální délku.

„To bude! To teda bude!“ vykřikoval spěchající Manuel obtěžkaný zavazadly, která se nevešla na vozík, Simčin plážový kloboučeknaražený na svém jihoamerickém sombreru.

„Co bude?“ nadhodila Nikol otázku a přejela pohotově spuštěnou kamerou od sbírající se Simči na uříceného Manuela.

„To já právě nevím, co ono bude,“ lamentoval. „Jenže já musel Simonku úplně do dna opít. Jinak by ona s námi neletěla.“

„Já?“ ozvala se Simča dotčeně a přitom se sápala na nohy stakovou vervou, že Katovi utrhla knoflíček u košile.

„Já to věděl, že si mám vzít radši tričko,“ prohodil rezignovaně a předal kymácející se Simču Rosťovi.

„Já bych letěla třeba ponorkou!“ vykřikovala Simča k pobavení několika okolostojících hloučků.

„Prosím tě, co tě to popadlo,“ vrhla se Fany na Manuela. „Podívej se, jak jsi ji zřídil. Takhle ji do letadla nevezmou!“

„Jo, natož do ponorky,“ uchechtl se Kat.

„Když ona Simonka dostala moc obav z létání a kžičela, že senenechá spadnout letadlem takhle mladá,“ blekotal Manuel. „A pak si zamkla nohu k radiátoru zámkem, co my zamykáme kolo, a nedala si to odemknout, a my už museli pomalu zamykat byt a jít a ona požád zamknutá a já už nevěděl co...“

„Tak jsi ji ožral,“ poznamenal Rosťa chápavě.

„Jo. Jenže víte, jak to dopadá. Simonka moc alkohol nepije, a když pije, tak to pak je vždycky malér někde. Jako na těch lyžích tehdy. A pak jak ji opil ten režisér. Vždycky je v tom nějakej chlap. Ale já se hrdinně rozhodl, že to musím riskovat, protože jinak by Simonka s námi neletěla, a to já nemůžu dopustit.“

Simča se právě ujala nějaké reklamní cedule a chystala se s ní tančit španělský tanec paso doble.

„Jak tohle dopadne?“ rozhodila Fany malomyslně rukama.

„Musíme ji nějak zklidnit,“ poznamenala Nikol do kamery.

„Já bych řekl spíš unavit,“ namítl Rosťa. „Její opice je neuvěřitelně bujná, aby během letu třeba nechtěla vystřídat pilota.“

„Ježíš, to bude ostuda, já už vidím, jak nouzově přistáváme někde v Basileji nebo Lyonu a jak Simonu vykládají i s kufrem,“ vyjekla Fany.

X

10

BLAZNIVI_001_136.QXD 8/20/09 2:08 PM Stránka 10


„To by byl dost drahej výlet do Francie,“ poznamenal Tobiáš. „Mám obavy, že náklady na neplánované mezipřistání by nám daliproplatit. A u soudu bych tuhle kauzu fakt obhajovat nechtěl, to je předem prohraný.“

Manuel sklesle seděl na svém kufru a nejradši by se stal šedivě nenápadnou leštěnou dlaždicí, kterou měl pod svýma nohama.

„Za jak dlouho nám to letí?“ podíval se Kat na mobil. „Hm, zanecelý dvě hodiny, to zvládnem. Pojď, Simi, půjdeme ven navyhlídkovou terasu a podíváme se, jak přistávají letadýlka.“

„Ty s ní mluvíš, jako by jí bylo osmnáct měsíců, a ne osmnáct let,“ pobavilo to Fany.

„Mluvím s ní podle toho, jak se chová,“ odsekl Kat. „Opilci jsou trochu jako nemluvňata. Tak pomůže mi s ní někdo?“

Manuel hbitě vyskočil, šťastný, že se Kat ujal řešení situace, která vypadala, že vůbec řešit nepůjde. Popadl svou drahou pod rameny, ačkoliv hrozilo, že s ním bude chtít tančit domorodý tanec kmene Zulu, ale Simča byla kupodivu zvědavá na letadýlka.

Hodinu před odletem Simoně konečně došla energie, cožostatní uvítali s nelíčeným ulehčením.

Nechali odbavit zavazadla, z nichž Simčin a Manuelův kufr vážily jen těsně pod povolenou mez dvaceti kilogramů.

„Že Simča, to se dalo čekat, ale Manuel?“ vrtěl Rosťa hlavou.

„Ty to nechápeš,“ ozvala se Nikol, práskla žvýkačkovou bublinu a vysvětlila Rosťovi, že v Manuelově loďáku budou tak sotva jedny jeho džíny a pár triček, jelikož ostatní prostor určitě zabraly Simčiny volánkové sukýnky, halenky a svetříky, aby se mohla na široširých vinicích každý den převlékat do něčeho jiného.

Problémy nastaly až u osobních prohlídek při vstupu do odletového prostoru, protože kontrola zavazadel odhalila v Simčiněpříruční tašce předměty označené za nebezpečné.

„Nůžky si na palubu s sebou vzít nesmíte,“ upozornila mírnýmhlasem slečna v uniformě. „A pilníček taky ne. Ani zubní pastu.“

„Ne?“ vykulila Simča oči. „A kartáček můžu?“

„Ano, ten můžete,“ usmála se slečna. „Ale nůžky, pilníček a pasta tu zůstanou.“

„Jak zůstanou?“ vyjekla Simča. „Jako tady v Praze? Samy? To mám letět do Španělska bez pilníku?“

„Klidně poleť, Simonko,“ snažil se Manuel zmírnit SimčinovzrůsX

11

BLAZNIVI_001_136.QXD 8/20/09 2:08 PM Stránka 11


tající rozhořčení. „Já pžísahám, že ti hned v Madridu koupím nový

nůžky i ten pilovák a pastu koupíme taky, jakou budeš chtít.“

„Ale to už ty svoje věci nikdy neuvidím?“

„Pojď, prosím tě, měla sis je zabalit do kufru, a ne je brát napalubu, když je to zakázaný,“ ujala se slova Fany, nešťastné předměty nemilosrdně hodila do připraveného kontejneru a odtáhlavzpouzející se Simču pryč. „Já bych tě, Manu, nejradši přetrhla,“ sykla pak na schlíplého Venezuelana.

„Já bych se nejradši pžetrhl sám,“ přiznal zkormouceně.

Nástup do letadla už proběhl bez problémů. Simče dali kinedryl a ona vzápětí po usednutí a zapnutí bezpečnostního pásu blaženě usnula.

Tobiáš se znovu usmál. Se Simčou je legrace. A je fakt hezká. Ne tolik jako Eva, dodal honem v duchu, ale pěkná je. Zapil poslední sousto miniaturního moučníku čajem a zavřel oči. Pod víčky se mu opět roztančila Eva zahalená jen do osušky a on se strašně těšil, až ji uvidí doopravdy. Za jak dlouho asi? Malátně zvedl oči k monitoru vysunutému dva metry před jeho hlavou. Výška něco přes deset kilometrů, venku je skoro padesátistupňový mráz a do cíle zbývá z tisíce sedmi set padesáti jedna kilometrů necelých pět set.

„Za chvíli jsem u tebe, Evi,“ zamumlal a propadl se do spánku.

X

12

BLAZNIVI_001_136.QXD 8/20/09 2:08 PM Stránka 12




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist