načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Bláža: moje pravda - Jaromír Blažek; Milan Macho

Bláža: moje pravda
-15%
sleva

Kniha: Bláža: moje pravda
Autor: ;

Jaromír Blažek popisuje významnému sportovnímu novináři Milanu Machovi své začátky, kluby, kterými za více než dvacet let úspěšné kariéry prošel, nevyhýbá se ani kontroverzním ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6% 80%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2013-09-01
Počet stran: 384
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 381 stran, 16 stran obr. příl. : ilustrace (některé barev.), portréty
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788073886684
EAN: 9788073886684
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jaromír Blažek popisuje významnému sportovnímu novináři Milanu Machovi své začátky, kluby, kterými za více než dvacet let úspěšné kariéry prošel, nevyhýbá se ani kontroverzním tématům. Čtenářům třeba na rovinu přizná, kolik vydělával, jak vycházel s trenéry i sostatními hráči jak ve Spartě, v dalších klubech, tak i v reprezentaci, a ve svém hodnocení si rozhodně nebere servítky. Vyjadřuje se samozřejmě i ke kauze, která na podzim loňského roku hýbala českým sportem... (moje pravda)

Předmětná hesla
Blažek, Jaromír, 1972-
* 20.-21. století
* 1972-2012
Fotbaloví brankáři -- Česko -- 20.-21. stol.
Fotbal -- Česko -- 20.-21. stol.
Související tituly dle názvu:
Pravda a nič len pravda Pravda a nič len pravda
Tyson Mike, Sloman Larry
Cena: 507 Kč
Pravda a nič len pravda Pravda a nič len pravda
Tyson Mike, Sloman Larry
Cena: 479 Kč
Svoboda svědomí Svoboda svědomí
Bolom-Kotari Sixtus
Cena: 489 Kč
Myš Bláža Myš Bláža
Hegerová Vendula
Cena: 41 Kč
Zákazníci kupující knihu "Bláža: moje pravda" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

Jednou ten den

přijde – a přišel

Jsou dny, na které se nezapomíná. Mám jich v životě několik, hezkých

i těch, na který bych nejradši zapomněl.

V úterý 6. prosince 2011 v pravé poledne jsem měl defi nitivně potvrzeno, že končím ve Spartě.

Když jsem šel na jednání, jehož obsah mi předem nikdo nesdělil, s čerstvě jmenovaným místopředsedou sparťanskýhopředstavenstva Lukášem Přibylem, tušil jsem, že se ten okamžik blíží, jen jsem nevěděl, jakou bude mít podobu. V devětatřiceti letech, několik měsíců poté, kdy mě v mužstvu odsunuli na postbrankářský dvojky, jsem nemohl čekat, že mi někdo nabídne prodloužení smlouvy. Nejsem blázen, abych si něco takovýho myslel. Tím spíš,


10

Kapitola 1

že jsem měl platnou smlouvu ještě na půl roku, to znamená do 30.

června 2012.

Celou tu dobu, kdy jsem na podzim 2011 vysedával na lavičcenáhradníků, jsem věděl, že se konec blíží. Po posledním ligovým zápase v Jablonci se mě Pepa Chovanec, když jsem ho na chodbě míjel, zetal, jestli se mnou někdo z vedení Sparty už mluvil.

Zavrtěl jsem hlavou: „Nikdo. Zatím vím jen to, co se dozvídám z novin.“

„Tak to jsme na tom stejně,“ řekl trpce generální sportovnímanažer. I on věděl pouze z médií, že se to pod ním nezastavitelněrozhoualo a že nejspíš taky končí. Sparta pod jeho vedením nesplnila výkonnostní cíle: v roce 2010 nepostoupila do Ligy mistrů, v roce 2012 nevyhrála ligu, nýbrž skončila druhá za Viktorkou Plzeň, a vypadla z Evropský ligy, bejvalýho Poháru UEFA. Byl už jasnej i jehonástupce – Jaroslav Hřebík.

Hřebík potřetí ve Spartě! Nad tím jsem musel kroutit hlavou...

Ale ani Pepa Chovanec mi během těch měsíců, kdy jsem nechytal, nic neřekl. To mi připadalo divný. Nemusel mi natvrdo oznamovat, že končím, ale mohl říct: Hele, teď je to takhle a takhle a v zimě se uvidí. No prostě něco říct mohl, bylo by to seriózní. Bohužel jsme se k tomu nedostali...

Předpokládal jsem, že končím, jen to datum mi zatím nebylojasný. Dodrží Sparta smlouvu do konce června roku 2012? Nic měnebolelo, cítil jsem se dobře, měl jsem ještě chuť chytat. Nikomunepřeju nic špatnýho, ale nikdo nemohl vědět, jestli si můj nástupce Milan Švenger udrží formu nebo jestli se třeba nezraní... V takovým případě by mě Sparta ještě mohla potřebovat.


11

Jednou ten den přijde – a přišel

Přibylovi jsem na rovinu pověděl: „Řekni mi hned, jak to se mnou je. A ne že se budeme na sebe koukat, ty nebudeš vědět, co říct, já nebudu vědět... Tohle nemám rád.“

Zprvu jsme měli naplánováno tak deset až patnáct minut, ale myslím, že jsme seděli a povídali dobrých čtyřicet minut, protože jsme probrali ještě další věci...

Samozřejmě jsem v tu chvíli netušil, že si spolu na tomhle světě už nikdy takhle nepopovídáme. Ani by mě nenapadlo, jak krátká bude jeho kariéra místopředsedy Sparty. Že ho za několik týdnů, takhle mladýho, třiatřicetiletýho kluka, najdou mrtvýho ve vlastní kanceláři na Spartě... Byla to strašná a nečekaná rána, která mě zasáhla,proS Pepou Chovancem mám korektní vztahy.


12

Kapitola 1

tože jsme se znali čtrnáct let. Poznal jsem ho jako velkýho příznivce

Bohemky, kterej chodil fandit do kotle. Pak se začal objevovat jako

redaktor ve sportovním zpravodajství Český televize. Podruhý jsme

se setkali, když začal dělat ve Spartě tiskovýho mluvčího. Pak šéfoval

v Bohemce a koncem roku 2011 si ho vzal šéf klubu Křetínský znovu

do Sparty jako svou pravou ruku.

Ten kluk si nezasloužil, jak to s ním dopadlo. Umírat mají starý

lidi, a ne třiatřicetiletej kluk, kterej má rodinu a malý dítě. Příchodem

do Sparty nabrala jeho kariéra na obrátkách, kdyby Pánbůh dal, mohl

to ve fotbale dotáhnout daleko. Jenže Pánbůh nedal... Byl to veskrze

pozitivní, příjemnej a kamarádskej člověk, jemuž bys odpustil snad

všechno na světě. Takovejch lidí je málo. Kdyby mě ze Spartyvyhazo

Já i Tomáš Řepka jsme ve Spartě skončili podobně.


13

Jednou ten den přijde – a přišel

val někdo jinej než on, tak bych ho možná poslal do prdele, ale že to

byl Lukáš, tak jsem to nějak líp překousl.

Lukáš Přibyl mi v zastoupení Daniela Křetínskýho na rovinu řekl, že končím. Ve Spartě dochází k velkýmu zemětřesení: odvolali celej realizační tým včetně lékařů a masérů. Jedinýho trenéra MartinaHaška vzal novej generální sportovní manažer Hřebík na milost. Řekl, že mu věří. Ostatním asi ne, protože skončili i asistenti včetně trenéra brankářů Jendy Stejskala, kterýho si osobně moc vážím. Na Jendovo místo přišel Pavel Srníček, můj někdejší spoluhráč z nároďáku.

Podobně jako já dopadl i Tomáš Řepka. Oba jsme zmizeli ze sestavy po nešťastným zápase Evropský ligy ve Vasluii, ke kterýmu se ještě vrátím. Na rozdíl ode mě on pak už nebyl ani na lavicináhradníků. Okamžitě ho chtěli do Příbrami, ale Řepa to odmítl, radši se celej podzim díval na fotbal z tribuny...

Lukáš Přibyl mi neřekl, že jsem starej nebo že na to už nestačím. Můj konec zdůvodnil tím, že s velkými personálními změnami chce Sparta změnit i klima v kabině, a proto už tam s Řepou nemámemísto. Byli jsme nejstarší z mužstva, kluci se na nás pochopitelně vlecčems obraceli, měli jsme nějaký slovo u nich i u vedení. Myslím si, že tak je to v pořádku, od toho jsou staří hráči, aby kabinu nějakusměrňovali.

Ale Sparta chtěla v šatně nový šéfy, nový klima.

Svůj přesun na lavici náhradníků jsem bral naprosto profesionálně. Nenesl jsem ho lehce, ale když se zeptáte kohokoliv z lidí ve Spartě, nikdo neřekne, že by se mnou měl nějakej problém nebo že by se mu nelíbil můj přístup. To si troufnu říct na sto procent. Podoléčení zranění z Vasluii jsem normálně trénoval a byl připraven kdykoli


14

Kapitola 1

nastoupit. Určitě jsem v sobě nepřiživoval pocit velký ukřivděnosti,

který bych kompenzoval nějakými provokacemi, uštěpačným poznámkami a podobně.

Samozřejmě jsou situace, kdy něco řekneš, utrousíš nějaký slovo, ale to je spíš v legraci. Třeba se jde trénovat a trenér Hašek řekne, co bude náplní tréninku a že by to mělo trvat tak hodinku, hodinku a čtvrt, tak podotkneš: „No, tak něco mezi jednou a třema hodinama.“ Ale to jsem dělal i v době, kdy jsem měl v brance jistý místo, to nemělo nic společnýho s mojí novou situací. Když je v šatně dobrá nálada, nikdo to nebere zle. Háša má smysl pro humor, je to kluk,kterej fotbal ještě nedávno sám hrál. Do poslední chvíle bylo mezi mnou a Martinem Haškem všechno naprosto normální, oboustranně korektní.

Lukáš mi řekl, že pokud budu chtít do vypršení smlouvy odejít někam na hostování, tak mi to Sparta umožní. A pokud v novýmklubu nedostanu stejný peníze, tak mi ten rozdíl Sparta dorovná. To se týkalo základního platu, nějakých bonusů, a pokavaď Sparta udělá titul, tak i prémií za první polovinu sezony, po kterou jsem byl v kádru mužstva. A kdybych nikam neodešel, zůstal na Letný a trénoval sbéčkem, tak mě ten půlrok prostě bude Sparta normálně platit.

S tím jsem odešel a myslel, že nikomu nebude vadit, kdybych chodil trénovat s béčkem. Ale chyba lávky. Když se sešel týden stýdnem, můj agent Pavel Paska mi oznámil, že mluvil s Lukášem a ten mu řekl, že nemůžu trénovat ani s béčkem! Ale že se prý můžupřiravovat individuálně. Řekl jsem si: Co to je – individuálně? Můžu tam a nemůžu tam... Co tam budu dělat? Budu tam sám běhat? V tu chvíli se to ve mně zlomilo a říkám: „Pane Pasko, víte co, zavolejte


15

Jednou ten den přijde – a přišel

jim, že za tu super nabídku děkuju, ať mi připraví papíry, ukončíme

to hned!“

Tomáš Řepka to udělal už přede mou. Ten jim okamžitě řekl:„Konec, už mě tady neuvidíte. Končím, vyplaťte mě, nazdar, jdu pryč.“ Což já jsem na začátku neudělal.

Později jsme se s Lukášem potkali a on říkal: „Ale to já jsem tiurčitě nic takovýho nemohl slíbit.“

A já říkám: „To je dobrý.“ Kdybych to měl řešit, tak se z tohozblázním. Takový maličkosti se člověku jako Lukáš odpouštějí.

Byl jsem zklamanej, ale mohl jsem to očekávat. Ve chvíli, kdy bude Hřebík dělat místo Chovance, já ve Spartě nemůžu působit na žádný pozici, ani jako hráč, ani jako cokoli jinýho. Ani já sám bych nechtěldělat pod Hřebíkem, protože během jeho předchozího působení veSpartě jsem si na něho vytvořil nějakej názor a ten jsem zatím nezměnil.

S Hřebíkem jsme se potkali po Novým roce, brzy po jeho uvedení do funkce. Pozdravili jsme se, zeptali se, jak se daří... Takovej běžnej hovor. Nic víc. Ani slovo o tom, proč musím ve Spartě končit.Narazili jsme na sebe náhodou, když mě Dan Zítka zatáhl do kabiny, že tam kluci pro mě něco mají.

Bránil jsem se: „Vole, co blbneš? Vždyť já sem nemůžu.“

Byl u toho i Martin Hašek: „A proč bys sem nemohl?“

Jak jsme chodili na hokej, tak mi kluci nechali vyhotovit hokejovej sparťanskej dres s mým jménem. Předával mi ho Mára Matějovský a říkal: „Jseš jedinej, kdo ho má. Budeš si ho muset vozit na každej zápas.“

Ti „blbci“ mě dojali den před Silvestrem, když jsme se sešli napravidelným hokeji. Nic jsem netušil, rozbruslili jsme se, rozhodčí


16

Kapitola 1

dil bully, ale oni se najednou všichni rozjeli k trestný lavici. Stál jsem

uprostřed kluziště jako panák na poli a říkám: „Kam jedete?“

Najednou se otevřela dvířka, všichni zvedli hokejky do tvaruslavobrány a Marek Matějovský donesl velkej zarámovanej obraz, na kterým jsem já a nade mnou nápis „Děkujeme ti, Blážo. Budeš nám chybět“. A k tomu jsem dostal obrovskej koš, kde byly všechny pochutiny, který mám nejradši.

„Hoši, jste strašně hodní, ale na jednu věc jste zapomněli.“

A oni: „Ty vole, a na co?“

„Cigára tam nemám!“

Nekecám, za pět minut tam byly! Tak říkám: „Teď je to kompletní, hoši. Já vám strašně děkuju.“ Normálně mi přeskakoval hlas, když jsem říkal: „Vy mě tady chcete dojmout, vy blbci.“

V takovou chvíli si člověk řekne, že by to měli vidět ti, kteří o mně vytvářeli mediální obraz zlýho, hnusnýho kazisvěta, kterýho by se měla Sparta zbavit. Několikrát se mi stalo, že jsem mluvil s někým, kdo mě znal jen z novin a televize, udělal si o mně podle toho nějakej obrázek, ale po osobním setkání se mnou řekl některýmu mýmu známýmu: „Hele, já jsem si o něm myslel, že je to vůl, ale on je ve skutečnosti v pohodě.“

To rozloučení převážilo všechny blbý zprávy, co jsem dostal od vedení Sparty. Mám strašně dobrej pocit z toho, že můžu přijít do kabiny, každýmu z kluků se podívat do očí, protože vím, že jsem nikdy nikomu nic špatnýho neudělal, ke každýmu jsem se chovalslušně. Mrzet mě může jen to, jak to dopadlo. Představoval jsem si, že ve Spartě skončím, až budu chtít já, až si řeknu, že už na to asi nemám a že nastal nejvhodnější čas to zabalit. A ne že tam nemůžu zůstat do


17

Jednou ten den přijde – a přišel

konce soutěžního ročníku, ženemůžu dotáhnout svůj sedmej titulmistra... Ale řekl jsem si, že pokud kluci

ligu vyhrajou, tak si pro tu medaili

přijdu a vychutnám si to s nima.

Odchytal jsem přece tři ligový záasy a celej podzim jsem Milanu

Švengerovi dělal dvojku. Bohužel

na jaře to strašně pohnojili, ztratili

podzimní šestibodovej náskok, titul

darovali svým soupeřům, což mě

samozřejmě děsně zarmoutilo.

Uvítal jsem taky okamžitou nabídku na místo ve starý gardě pro tradiční silvestrovský derby se Slavií. Sparta v něm nemá dobrou bilanci, ale hned při mým prvním startu jsme vyhráli 3:1. Už to vypadalo, že udržím čistý konto, aletěsně před koncem jsem dostal gól od Pavla Kuky. Od koho jinýho?Právě s ním souvisí jeden z mých nejhorších fotbalových zážitků z derby, který skončilo 4:4 a on mi vstřelil tři góly. K tomu se ještě vrátím.

Nádherný na silvestrovským derby bylo, že se sparťanští fandové se mnou a s Tomášem Řepkou rozloučili skandováním, Řepudokonce odnesli ze hřiště na ramenou.

Doufám, že jednou budu mít zase dveře na Spartu otevřený.Přemýšlím o tom, že bych se časem mohl starat o brankáře v mládežnických družstvech. Ale nedovedu si představit, že by mě oslovil pan Hřebík.

Do starýho železa ještěnepatřím, ale za starou gardu jsem

si rád zachytal.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist