načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Blackout - Jan Kovanic

Elektronická kniha: Blackout
Autor:

První náraz Elektrické smrti zachytili policisté, hasiči, zdravotníci, zatímco jiní kradli a šplhali se k moci. Po rozpadu technologických sítí zmizely i struktury sociální a mocenské. ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  74
+
-
Doporučená cena:  79 Kč
6%
naše sleva
2,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 55.7%hodnoceni - 55.7%hodnoceni - 55.7%hodnoceni - 55.7%hodnoceni - 55.7% 55%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 232
Rozměr: 17 cm
Vydání: Vyd. 2.
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-742-5112-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

První náraz Elektrické smrti zachytili policisté, hasiči, zdravotníci, zatímco jiní kradli a šplhali se k moci. Po rozpadu technologických sítí zmizely i struktury sociální a mocenské. Lidstvo si musí vzpomenout na dobu před elektřinou. A jde mu to: šavle, sirky a krutost stále fungují, tanky na Václaváku tentokrát střílí z děl… Přežije nakonec obyčejná rodina Rezkových, která nás provází paláci vládců, jihočeskými chalupami i dalekou Amerikou…? O autorovi Jan Kovanic (1951) knížky nejdříve četl, pak prodával, ale psát je začal až jako zkušební čtenář Neffovy Tmy. jeho prvotinou se stal právě Blackout (1999), který vzešel z připomínek k tomuto románu. Sci-fi seriál Mark Stone obohatil o epizodu Zlato Alwogiry (2006), následující kniha Zapoměňte na Mars (2006) pak získala cenu Trifid. Napsal na čyřicet povídek, které publikoval v Pevnosti, Ikarii a v řadě žánrových sborníků, přičemž některé z nich byly oceněny v soutěžích Vidoucí a Cena Karla Čapka.

Zařazeno v kategoriích
Jan Kovanic - další tituly autora:
Zapomeňte na Mars Zapomeňte na Mars
Kovanic, Jan; Jan, Kovanic
Cena: 219 Kč
Blackout Blackout
Kovanic, Jan
Cena: 132 Kč
Mír v Izraeli Mír v Izraeli
Kovanic, Jan
Cena: 288 Kč
Pozemšťané & mimozemšťanky -- (S)extraterestrické známosti Pozemšťané & mimozemšťanky
Kovanic, Jan
Cena: 250 Kč
Zlato Alwogiry Zlato Alwogiry
Kovanic, Jan
Cena: 46 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Jan Kovanic
BLACKOUT
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 1





Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 2





Jan Kovanic
BLACKOUT
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 3





Copyright © Jan Kovanic, 1999 a 2011
Cover © Dan Černý & Lukáš Tuma, 2011
Czech Edition © Nakladatelství Epocha, 2011
ISBN 978-80-7425-112-2
Sv. 76 - zlom 25.10.1956 14:12 Stránka 4





(Tátovi)
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 5





Blackout:
1. výpadek proudu
2. zákaz, uzavření
3. ztráta vědomí
(Password – anglický výkladový slovník
s českými ekvivalenty, Mladá fronta, Praha 1991)
Vše, co budete dále číst, se skutečně stalo. Nebo se mohlo
stát ve světě Tmy, který popsal Ondřej Neff ve svém
stejnojmenném románu. V mé knize vystupují některé osoby ze
Tmy i osoby v současné době veřejně známé. Protože
popisuji paralelní vesmír, jsou postaveny do jiných situací a
jednají tedy jinak než ve vesmíru našem. Ostatně takto jsou
psána všechna literární díla, zejména literatura faktu i
autobiografie.
S laskavým svolením Ondřeje Neffa jsem použil jeho
originální nápad a vytvořil následující paralelní text k jeho
románu, který začíná:
KLAP!
Od toho okamžiku se ve všech technických zařízeních na
planetě Zemi elektrony přestaly chovat tak, jako dosud.
(Ondřej Neff: Tma, vydalo Milénium Publishing, 1998)
7
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 7





Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 8





DÍL PRVNÍ
VÝPADEK
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 9





Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 10





KAPITOLA 1
PRVNÍ MINUTY
1.
V pátek 17. dubna 1998 v patnáct hodin šestnáct minut
dvaadvacet sekund středoevropského letního času (SELČ) zhasl
v Paříži na Eiffelově věži světelný panel, jenž oznamoval
odpočet do začátku roku 2000. Zbývalo necelých 623 dní.
Ve stejném okamžiku zhasnul podobný nápis i na druhém
konci světa, ve Wellingtonu. Jenom číslice byla 622, na
Novém Zélandu už nastala sobota.
2.
Později se pro onen okamžik vžil termín „Blackout“
a tomu, co začalo potom, se říkalo „Elektrická smrt“.
Elektrony zůstaly, jen elektřina přestala fungovat. Bylo to jako
v příběhu, který kdysi kdosi uveřejnil v sovětském
časopisu pro děti Murzilka. „Jaké by to bylo bez elektřiny?“
Takové. Žádná elektrická zařízení nepracují. Ani žádné zdroje
elektrické energie. Zastavily se benzinové motory, protože
elektrické svíčky nedávají jiskru. Plynové kotelny netopí,
protože jejich elektrické ovládání je mrtvé. Voda neteče,
protože elektrická čerpadla ve vodárnách se zastavila.
Všude, kde byl v systému jediný elektřinou ovládaný prvek,
došlo ke kolapsu. Z nějakého důvodu elektrony v živých
organismech fungovaly dál.
11
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 11





Jan Kovanic
3.
Hodiny na mysu Canaveral ukazovaly čtvrt na deset
dopoledne letního východního času. Na rampě 39B se
připravoval o den opožděný let STS 90. Sedmička astronautů už
navlečených do skafandrů se nechávala fotografovat před
astrobusem, jenž je měl za chvíli odvézt k raketoplánu
Columbia. Fotografické blesky přestaly náhle šlehat.
Countdown se zastavil na –2:30:38. Všem skafandrům vypadla
klimatizace – to byl problém. Ale zdaleka ne jediný...
Celý Mys ztichl. Pak se ozval hluk vzrušených hlasů. Po
čtvrthodině už bylo jasné, že v dohledné době se kosmické
lety konat nebudou. Po hodině pochopili i přítomní
reportéři, že za tento výpadek, kdy se nemohou spojit se svými
redakcemi, NASA ale opravdu nemůže. To už seděli
astronauti svlečení ze svých skafandrů, ředitelé letu i technický
personál, evakuovaný z útrob Kennedyho kosmického
střediska, na tribuně pro veřejnost. Popíjeli z kolujících lahví
a sázeli se, jestli to bouchne nebo ne. Přetlakové záklopky
na vnější nádrži vypouštěly mračna odpařujícího se
kapalného kyslíku a vodíku, zahalující přes tři míle vzdálenou
Columbii do neviditelnosti. Nebezpečí nějaké náhodné
elektrické jiskry vždycky je.
Teď nebylo.
4.
Na Miru se řídili světovým časem. Ve 13:16:22,135 opět
všechno zhaslo, jako už tolikrát. Ztichla ventilace.
Gyroskopy se také zastavily. Nebylo to poprvé. Ale naposled.
Kosmonauti si ani nevšimli, že pohasla i světla měst na
australském kontinentu, nad nímž právě prolétali.
12
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 12





Blackout
5.
V rozsáhlém prostoru celé sluneční soustavy se trošičku
pozměnila fyzika. Jedině sondy Pioneer a Voyager, které se už
vzdálily za oběžné dráhy vnějších planet, poctivě dál
vysílaly své údaje.
Lidé je však už nezachycovali, lidé ne.
6.
Plukovník Hvězda si užíval kondičního letu, když všechny
elektrické agregáty jeho dosluhujícího MiGu 23 naráz
vysadily. Ten pocit už zažil. Neváhal. Sklonil hlavu, přitiskl
bradu na prsa a trhnul pákou katapultu. Mechanika a
chemie zafungovaly bezchybně. Vyjící stíhačka zmizela
hluboko pod ním směrem k českobudějovickému sídlišti Vltava.
Nad Hvězdou se rozevřela kopule padáku.
Piloti a cestující civilních letů takovou možnost neměli.
7.
Zhroutily se celé sítě. Pro jejich jednotlivé prvky mohlo být
zpočátku nakonec lepší, že přestaly pracovat najednou.
Nebezpečnější pro ně mohlo být jejich bezchybné fungování
v rozpadlém systému.
8.
Miloš Hofer řídil s jistotou svůj postarší Citro ̈ en BX19TRD.
Kolona Pražáků už vyrazila na chalupy, ale provoz na
silnici č. 4 ještě nebyl tak hustý. Popiskoval si spolu s Country
rádiem „veď mě dál, cesto má...,“, když v tom bez
varování utichlo. Zmlkla klimatizace, zhasla palubní deska. No co,
posledně ujel bez baterky 150 kiláků, ale alternátor by sakra
měl dávat nějakou šťávu, ne? Že by upadl kabel? Na nej-
13
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 13





Jan Kovanic
bližším odpočívadle zastaví, jen co vyjede tenhle kopec.
Dolů si troufne rozjet se i bez elektriky. Auto před ním
náhle bez zjevné příčiny zpomalilo a začalo brzdit.
„Debile!“ zařval si pro sebe Miloš a strhl svůj vůz vlevo.
„Kdyby ti aspoň fungovaly brzdný světla, vole!“
Šlápl na plyn, horizont se blížil, chtěl se vrátit do svého
pruhu dřív, než někdo vyjede z protisměru na Prahu.
Vznětový motor poslušně zabral, stodvacítkou ho vynesl na
vršek kopce. Miloš před sebou spatřil nepropustnou zácpu.
Auta daleko vepředu stála už do příštího kopce, za nimi
ještě dojížděla další. Spousty řidičů na tomto přehledném
úseku předjížděly, kolony se táhly v obou pruzích. Někdo
hledal spásu na krajnici, údolíčko však bylo přeplněné. Nějaké
plechy už vzaly za své, ale to všechno byl jen silniční lišej.
Dokud se nepřiřítil Miloš se svým citrónem. Brzdil, ale byl
bez šance. Poslední oktávce se ještě vyhnul, pak líznul
vpravo jednu felícii. Odskočila jako dětská hračka. Vlevo
urazil trabantu otevřené dveře i s čísi rukou. Nakonec se
napasoval do zadku jakéhosi tlustého auta. Jel už jen asi
osmdesát, ale stačilo to. Citrónek se postavil na přední, pak spadl
zpět. Slyšel skřípění plechů, před očima se mu rozprsklo
přední sklo. Ozýval se křik lidí. Miloš seděl zasypán
krystalky skla, necítil žebra zlámaná bezpečnostními pásy, ani
natrženou slezinu. Jen se bál, aby to nebouchlo. Nafta z jeho
nádrže byla v tomto ohledu poměrně bezpečná, ale všude
kolem byl cítit benzin z trosek auta, které rozšmelcoval.
Tentokrát nic nevybuchlo. Miloš byl ušetřen upálení
zaživa, jehož se vždycky tak bál. V klidu vykrvácel.
14
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 14





Blackout
9.
Lidé z Brna, Třebíče a Znojma s obavami sledovali střed
trojúhelníku, který ona města tvoří. Když po chvíli nad
Dukovany vyrazil vysoký sloup bílého dýmu, jenž se ve výšce
začal rozpínat do hřibovitého tvaru, nastala nejdříve panika.
Nepřišel však žádný žár, žádná tlaková vlna. To jen
zapůsobily mechanické bezpečnostní ventily. Vypustily
rozměrnými odpadními komíny všechnu přebytečnou páru, když
byl náhle gigawattový zdroj odpojen od sítě. Operátoři měli
docela sevřené hrdlo – tohle ještě nezažili. Byly to pro ně
krušné chvíle. Najednou se ocitli potmě a bez jediného
fungujícího spojení. Nemohli vůbec nic dělat, jen čekat.
Ztráta ovládacího napětí spustila záchrannou automatiku.
Elektromagnetické držáky zcela samozřejmě uvolnily
regulační kazety z borové oceli ze svých chapadel a ty se
ponořily do kotle reaktoru, přesně podle zákonů gravitace. Z
havarijních nádrží se do reaktorové vody vylévala kyselina
boritá, kterou vypustily bezvládné ventily. Jaderná reakce
pomalu utichala, reaktory přešly na volnoběh. Největším
problémem nakonec bylo dostat všechny lidi z objektu ven.
Turniket zablokovaný elektronikou byl konstruován tak,
aby vydržel třicet minut surového zacházení při použití
nejtěžších nástrojů.
V nastalé tmě, prosvětlované jen plamínky zapalovačů
a pochodněmi stočenými z listů dokumentace, to trvalo
nakonec hodinu.
10.
Policejní vrtulník sledoval páteční dopravní situaci na Jižní
cestě u Řeporyj. Letěl právě nad rozvodnou Jih, když se to
stalo. Elektronicky řízené vstřikování zarazilo okamžitě
15
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 15





Jan Kovanic
přívod paliva do turbíny, vrtule se však setrvačností točily
dál. Pilot byl profesionál, pomocí hydrauliky nastavil
autorotaci, pád se mu podařilo zpomalit, padal však přímo na
dráty vysokého napětí.
Stroj se zachytil pravou lyžinou o drát, otočil se vzhůru
nohama a tak spadl přímo do venkovního transformátoru.
Urvané listy rotoru zasvištěly neškodně do polí. Žádné
záblesky a výbuchy se nekonaly, posádku zcela fádně
rozmačkala hmota trosek zříceného stroje.
11.
Velká hala se náhle ocitla potmě. Bzukot mnoha
ventilátorů ztichl. Zato se ozvaly hlasy znepokojených krůt. Vzduch
zhoustl, za chvíli se nedal dýchat. Nejen ve sliveneckém
drůbežářském závodě. Ve všech velkochovech se začaly
dusit miliony kuřat a prasat.
12.
Do plachého a slušného mladíka Jana Kozáka, hubeného až
vyzáblého blondýna, by určitě nikdo neřekl, že po ubíjející
náhradní vojenské službě v Motolské nemocnici se baví
psaním povídek, kde sviští meče, oddělující hlavy od trupů,
kde šípy se samoroztahujícími se hlavicemi pářou
vnitřnosti svých obětí, kde svalnatí muži a nepohodlně oděné dívky
bojují proti všudypřítomnému Zlu těmi nejbarbarštějšími
prostředky.
Kozákovi dokonce nedávno nakladatelství Century
zařadilo jednu jeho povídku do fantazy souboru, který získal
v Ikarii tři a půl hvězdičky! Dostal i autorský výtisk, ale
dosud se s ním nikomu nepochlubil, byl velmi plachý.
Autorský výtisk ho hřál na duši, nicméně rád by se konečně
16
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 16





Blackout
dočkal honoráře. Kniha vyšla začátkem března, peníze mu
prý pošlou na sporožiro. Nedávno už dostal poštou avízo,
ale žádný bankomat to dosud nevzal na vědomí. Už jim
fakt zavolá! Ještě poslední pokus učinil na stanici metra
Nové Butovice, kam ho z Motola dovezl přeplněný
autobus linky 179.
Strčil kartu do elektronického oslíka-otřes-se, vyťukal
PIN a s napětím stiskl tlačítko „zůstatek“. Oslík zachroupal
a ze štěrbinky vysunul lísteček s cifrou. Kozák zajásal – už
je to tady! Dal pokyn „pokračovat“ a vytřásl z oslíka obě
pětisetkoruny, jež mu na konto přibyly. Chtěl se doma před
rodiči konečně ukázat. Dobrou náladu mu nezkazil ani
otylý padesátník, který ho od oslíka téměř odstrčil. Kozák
vyšel z vestibulu metra na nástupiště autobusů a ještě jednou
zkontroloval svou kořist. Už si maloval skvělou
budoucnost: Byl by schopen napsat jednu povídku týdně, když se
do toho dá, rok má asi padesát týdnů, krát tisíc, to máme...
Z libých představ ho vyrušilo vzteklé nadávání neurvalce,
který ho před chvílí atakoval. Tlusťoch tloukl do oslíka,
nadával a dožadoval se po něm peněz nebo aspoň navrácení
spolknuté karty. Bezúspěšně. Bankomat České spořitelny
lhostejně a tupě ignoroval všechny vznesené požadavky,
jako ten osel. To byla teda klika!, uvědomil si Kozák.
Měsíce čekám na prachy a teď se mi podařilo vyzvednout si je
těsně před výpadkem. Automaticky se podíval na své
hodinky po dědečkovi. Přesně tři deset, no přesně, někdy se
trošku opožďují.
Z nástupiště metra se začaly ozývat vzteklé i ustrašené
hlasy, první rozzlobení cestující se drali po schodech ven. To
musí být velký výpadek, napadlo Kozáka, ještě že je tady
metro hned pod povrchem, dole ve městě to budou mít horší.
17
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 17





Jan Kovanic
Z úvah ho vyrušil pohled na potácející se letadlo, jež si to
šinulo přistávacím koridorem od jihovýchodu na Ruzyni.
Obrovitý airbus se ve vzduchu jako by zastavil, záď se mu
propadla a už padal jako kámen k zemi. Strachem ochromený
Kozák sledoval, jak se letoun neustále zvětšuje, vypadalo to,
že se řítí rovnou na něj. Šlo o pochopitelný optický klam.
Letadlo bylo větší, než si uvědomoval. Spadlo tři sta metrů
daleko, ale přece jen mělo ještě nějakou dopřednou rychlost. Za
děsivého lomozu, připomínajícího mnohonásobně zesílený
skřípot křídy na tabuli, nezadržitelně klouzalo po široké
Radlické ulici. Piloti snad doufali v nouzové přistání.
Nejdřív přišlo letadlo o svá křídla. Sloupy veřejného
osvětlení se nehodlaly svého místa vzdát bez boje. Pod
mohutným kolosem křupala právě zastavená auta jak rozmáčklí
brouci. Plamínky třením vzníceného kerosinu, jenž vytékal
z pahýlů po křídlech, tančily v dlouhých úzkých pruzích. Po
dvou stech metrech pekelné jízdy se bezvládný stroj
zastavil až o nedávno otevřenou benzinovou pumpu. Ozvalo se
něco jako kvadrofonní výdech obra.
Nejdříve vyletěly kerosinové plameny z nádrží letadla,
které za sebou v proudu žhavého vzduchu vytáhly
neuvěřitelnou změť papírů. Pak do asi padesátimetrové výšky
vyšlehl benzinový plamen z pumpy, následován temným
kouřem ze zapálené nafty.
Z nebe začaly pršet trosky vyvržené z vraku letadla i
zasažených aut. Před Kozáka dopadla utržená ženská hlava s
dlouhými hořícími vlasy. Omdlel. Když se probral, ležel v
několikanásobné řadě, do níž skládali mrtvá těla a jejich části dobrovolní
zachránci. Málem omdlel podruhé, ale to si ho už všimli, ujali
se ho a poskytli mu i injekci nějakého utišujícího prostředku.
Už nikdy nenapsal ani řádku.
18
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 18





Blackout
13.
Vedoucí úseku prodeje potravin obchodního domu Máj
Josef Bouček, kulaťoučký jako jméno, které nosil, byl na
podobné situace připraven. Musel být, měl hmotnou
zodpovědnost. Když v celém podzemním podlaží zhasla světla
a nerozsvítila se ani ta nouzová, povzdechl si jenom –
samozřejmě, to se musí stát zrovna při páteční nákupní
špičce. Popaměti sáhnul po telefonním sluchátku. Místní linka
byla hluchá.
Sehnul se pod psací stůl a po hmatu vytáhl připravenou
petrolejku. Od doby, kdy mu při podobné příležitosti
vypověděla poslušnost služební baterka, se raději spoléhal na tradici.
Jako dítě míval na pionýráku kovovou tříbuřtovku, šajnila
alespoň na sto metrů. Dneska je všechno z plastu, do toho jsou
zalisovaný kovový kontakty, nic to nevydrží. Kov a plast, to je
přeci kravina, říkal si, když zápalkami rozžíhal knot.
Samozřejmě, už dlouho nebyl žádný výpadek, ženský
u pokladen si nevyměnily včas baterie a vytekly jim. Žádná
nesvítí. A byla by tady tma jak v prdeli, uvažoval, když
vítězoslavně nesl rozsvícenou lampu k pokladnám.
Nakupující dav nejprve ztichl, pak se začaly ozývat
výkřiky a nadávky. Někde se sypaly konzervy, jinde se ozval
zvuk roztříštěného skla. Do toho se jako bůh spásy zjevil
vedoucí Bouček se svou petrolejkou a rozlehlou halou se
ozval jeho jistý hlas: „Dámy a pánové, dámy a pánové,
klid, prosím. Pro technickou závadu je ukončen prodej.
Kdybyste laskavě mohli prodejnu opustit přes tuto
pokladnu, kde vám umožníme zaplatit. Automatické dveře
u východu jsou uzavřeny, použijte prosím dveře pro vstup.
Tudy prosím!“ A pokladním tiše zavelel: „Zamkněte si
kasy!“
19
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 19





Jan Kovanic
Boučkova sebejistota a klid zapůsobily. U vyčleněné
pokladny se dokonce vytvořila jakási fronta. Více lidí ale
procházelo kolem zavřených pokladen – hlavně matky s dětmi.
Rozhazovaly prázdnýma rukama, vozíky se zbožím
zanechaly kdesi ve tmě, musí rychle ven, to víte, děti. Všichni
procházeli kolem Boučka, který se na každého usmíval
svou dobromyslnou tváří: „Promiňte nám to prosím, příště
přijďte zas.“
Odpovídali: „To se stává. Nashledanou.“ Slušní lidé.
Po půlhodině byl krám prázdný. Bouček si oddechl, žádní
ušlapaní, žádní ranění, to by teprve byl průser! U zavřených
pokladen mezitím zaplály svíčky z drogistického oddělení.
Pokladní počítaly peníze. Bouček je obešel a zkasíroval.
Pak je propustil ven.
„Počkejte před metrem,“ požádal je. „Budeme muset
udělat inventuru, až se rozsvítí.“
Uložil tržbu do trezoru. Pak ještě prošel celou prodejnu
s lampou v ruce, jestli v ní náhodou někdo nezůstal. Cestou
bezděky registroval prodejní pulty. Samozřejmě – u všech
regálů ubylo trochu zboží, když slušňáci kolem nich v
přítmí šli, málokdo odolal, aby nějakou drobnost nestrčil do
kapsy. To bylo v normě. Ale regál s tvrdým alkoholem byl
absolutně vybílený! A přece – v koutě se krčila
zapomenutá černá láhev fernetu. Bouček si povzdechl, zastrčil sirotka
do kapsy svého pláště a šel ven. Když zamykal mříž u
dveří, jenom se tiše modlil, aby alespoň do zítřka tenhle
podělanej výpadek někdo odstranil. Jinak mu vytečou mrazáky
a ten sajrajt budou muset uklidit zase sami.
Vyšel po schodech ven. Tam pano val neuvěřitelný zmatek.
Tramvaje stály. I auta. Nikdo ale netroubil, ani nezvonil.
Ani sirény se neozývaly. Jen šum lidských hlasů. Ženský se
20
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 20





Blackout
mu rozutekly. Žádný z vedoucích obchoďáku nebyl v
dohledu. Rozhodl se, že počká do setmění a pak se na to taky
vybodne. Zabalil to ale mnohem dříve, když zaregistroval
hlouček lidí přicházející od Vladislavky. Ti pánové
nevypadali jako slušní zákazníci. Před chvílí nakupovali v
blízkém Army shopu, ale ani tam neplatili.
14.
Františka Kučeru poslala žena do prodejny na rohu
Nádražní ulice pro záchranný nákup až večer. Dřív se totiž domů
nedostala a jejího muže samotného něco tak přízemního
nenapadlo. Nadávala, jak se musela táhnout přes podělanou
Prahu až z Hloubětína, jak má rozbitý nohy a nadávala, že
zatím nenakoupil.
Franta už z dálky zaregistroval dav nespokojených
zákazníků. Na skleněných dveřích byl přilepen papírový pytlík
s načmáraným nápisem „Z technických důvodů zavřeno“.
Lidé reptali, někteří bušili do skleněných dveří pěstmi
a pak zase nespokojeně odcházeli ke konkurenci. Franta se
sebral a šel domů. Když si však na schodech představil, jak
bude žena nadávat, raději se otočil a sešel do sklepa pro
ocelovou tyč, kterou si jednou přinesl z práce ze šrotu, že
by se mohla někdy hodit. Teď nadešla její chvíle. U
prodejny se nadávající dav proměňoval, ale příliš netenčil.
Franta byl od pohledu sebejistý pořízek s vyzývavým
plnovousem, ale většinou dělal jen to, co se po něm chtělo.
Sám nikdy neprovedl nic špatného, na to se moc bál. Bál se
policistů, bál se šéfa, bál se ženy. Jen v davu se nebál. Na
fotbale ani teď. Udeřil tyčí do výlohy a bylo to. Stal se z něj
král ulice. Lidi ho popleskávali po ramenou. Když přinesl
domů narvanou sportovní kabelu plnou tyčí salámu, kon-
21
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 21





Jan Kovanic
zerv, šunky, plechovek s pivem a lahví koňaku, byl král
i doma před manželkou, jen děti se tvářily nějak divně. Na
chleba zapomněl, salám zajídali krekery.
15.
Na Pánu světa, jak svoji dvoustěžňovou plachetnici hrdě
nazvala parta brněnských vysokoškoláků, se chystali na
přicházející bouřku. Z vrcholků oceánských vln už začala
odletovat vodní tříšť, když devítičlenná posádka dokončila
svou práci se skasáváním plachet. Jediná kosatka na přídi se
vzdouvala v nárazovém větru, aby zvýšila
manévrovatelnost yawlu.
Ráno vypadala obloha velmi pokojně. Bělostné mráčky
za zádí, nad západním obzorem, však po několika hodinách
zčernaly a začaly si mezi sebou vyměňovat zášlehy světla.
Přes vodu se k nim valilo brumlání hromů. Tady, v
blízkosti Bermud, se dokáže počasí rychle změnit.
Když už byly plachty svinuty a posádka pevně uzavřela
všechny poklopy, sešli hoši do podpalubí, aby uklidili
veškeré drobnosti, jež by při kymácení lodi mohly dělat neplechu.
Ferda Mrázek se ještě chtěl podívat na předpověď počasí
ze satelitu, ale monitor palubního počítače bez výstrahy
zčernal. Také radarová obrazovka, která před chvílí
ukazovala blížící se mračna, zhasla. Ferda se rozhlédl po
navigační kajutě a zjistil, že je slepý i notebook s rozepsanou
povídkou. Přece ho nevypínal, když běžel na palubu! To je
divné...
Kapitán Jan Novák, pravý pán lodi, vytrénovaný
padesátník, bývalý důstojník bývalé Československé námořní
plavby, zvaný Mlok, byl ve svém živlu. Na nadcházející
dobrodružství se docela těšil. Za takovými zážitky vyplouval na
22
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 22





Blackout
moře. Pohladil si opálenou, krátce ostříhanou proplešatělou
hlavu, vypnul autopilota a postavil se ke kormidelnímu kolu
sám. Tmavé bouřkové mraky se blížily. Z celé desetitunové
lodi, jejích kovových ráhen a těch nejlepších plavebních
vlastností, jakých je dvanáctimetrová plachetnice schopna,
cítil uklidňující sílu.
Z průvlaku vyhlédl rozmrzelý Ferda: „Mloku, Mloku, zdá
se, že celá elektrika je zase v kélu. Vůbec nic nefachčí.“
Ferda s potížemi protáhl svá rozložitá ramena a těžce se
vysoukal ven.
„Tak si to tak neber, po bouřce se na to podíváme, to budou
zase ty nový pojistky,“ odvětil poklidně Mlok. „Budeme
muset zapálit petrolejky místo pozičních světel. Nejdřív
vytáhni na stěh hlavní světlo.“
„Na takovou práci se možu...“ Ferda zmlknul. Vytřeštěně
se díval za Mlokova záda. Vztáhl ruku k západnímu obzoru
a ukazoval na temná mračna, která se rychle zvětšovala.
„Tam, tam, vidíš?“
Mlok se ohlédl. „No co, bouřka, copak jsi nikdy
neviděl...,“ a zmlknul taky.
Ne, to nikdy neviděli. Bouřku bez blesků.
Po chvíli je mraky bezhlese dohnaly a uzavřely v
neprůhledné temnotě.
23
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 23





KAPITOLA 2
ROZPAD SÍTĚ
1.
Metro, kterým jela Petra Rezková ze stavárny domů, stálo
zrovna ve stanici Jiřího z Poděbrad, když se to stalo.
Melodický hlas nabádal: „Ukončete prosím výstup a nástup...,“
a zmlknul. Zhasla světla ve voze i na nástupišti, utichl
kompresor, jenž zrovna dotlakovával pneumatické systémy
vlaku. Petra nelibě vzhlédla od knihy Jednotky SAS v akci,
kterou měla už dávno vrátit.
Tato zcela nedívčí četba byla součástí jejího koníčku, totiž
bojových her v přírodě. Tak by se asi dala nejlépe vyjádřit
činnost party, se kterou o víkendech vyrážela do okolí Prahy.
Lezli po skalách, navštěvovali jeskyně, simulovali bojové
operace malých jednotek. Hráli si. Základ party se sešel už
na gymnáziu, kde si Petra vybrala jako nepovinný seminář
obor „Přežití“. Instruktor ji nalákal hlavně na výuku
bojových umění, ve kterých dominovalo ninjutsu. Petra se i při
svých 45 kilogramech a 166 centimetrech chtěla cítit
bezpečná. Ale hlavní poučení, které pro svou sebezáchranu
získala, znělo: „Uteč!“
Petru nastalá tma znechutila. Kde jinde si člověk může
v klidu počíst, než v metru? Rozmrzele knihu zavřela
a zasunula do batůžku, který měla na kolenou. Cestující
byli nejdříve v klidu. Výpadek, no, to se stává. Brumlali
si pro sebe, rozsvítily se ohýnky zapalovačů, ale světla
24
Sv. 76 - zlom 24.10.1956 17:48 Stránka 24






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist