načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Blackout - Jan Kovanic

Blackout

Elektronická kniha: Blackout
Autor:

První náraz Elektrické smrti zachytili policisté, hasiči, zdravotníci, zatímco jiní kradli a šplhali se k moci. Po rozpadu technologických sítí zmizely i struktury sociální a mocenské. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  79
+
-
2,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 55.7%hodnoceni - 55.7%hodnoceni - 55.7%hodnoceni - 55.7%hodnoceni - 55.7% 55%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 232
Rozměr: 17 cm
Vydání: Vyd. 2.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-742-5112-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jednoho dne koncem 20. století přestane na celém světě fungovat elektřina a důsledkem toho i všechna zařízení využívající elektrické energie. Svět je zprvu ochromen, hierarchie hodnot se mění. Autor na osudech především jedné pražské rodiny sleduje měnící se svět. Sci-fi román českého autora, vycházejícího z Neffova románu Tma.

Popis nakladatele

První náraz Elektrické smrti zachytili policisté, hasiči, zdravotníci, zatímco jiní kradli a šplhali se k moci. Po rozpadu technologických sítí zmizely i struktury sociální a mocenské. Lidstvo si musí vzpomenout na dobu před elektřinou. A jde mu to: šavle, sirky a krutost stále fungují, tanky na Václaváku tentokrát střílí z děl… Přežije nakonec obyčejná rodina Rezkových, která nás provází paláci vládců, jihočeskými chalupami i dalekou Amerikou…? O autorovi Jan Kovanic (1951) knížky nejdříve četl, pak prodával, ale psát je začal až jako zkušební čtenář Neffovy Tmy. jeho prvotinou se stal právě Blackout (1999), který vzešel z připomínek k tomuto románu. Sci-fi seriál Mark Stone obohatil o epizodu Zlato Alwogiry (2006), následující kniha Zapoměňte na Mars (2006) pak získala cenu Trifid. Napsal na čyřicet povídek, které publikoval v Pevnosti, Ikarii a v řadě žánrových sborníků, přičemž některé z nich byly oceněny v soutěžích Vidoucí a Cena Karla Čapka.

Zařazeno v kategoriích
Jan Kovanic - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jan Kovanic

BLACKOUT



Jan Kovanic

BLACKOUT


Copyright © Jan Kovanic, 1999 a 2011

Cover © Dan Černý & Lukáš Tuma, 2011

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, 2011

ISBN 978-80-7425-112-2


(Tátovi)


Blackout:

1. výpadek proudu

2. zákaz, uzavření

3. ztráta vědomí

(Password – anglický výkladový slovník

s českými ekvivalenty, Mladá fronta, Praha 1991)

Vše, co budete dále číst, se skutečně stalo. Nebo se mohlo

stát ve světě Tmy, který popsal Ondřej Neff ve svémstejnojmenném románu. V mé knize vystupují některé osoby ze

Tmy i osoby v současné době veřejně známé. Protožepopisuji paralelní vesmír, jsou postaveny do jiných situací ajednají tedy jinak než ve vesmíru našem. Ostatně takto jsou

psána všechna literární díla, zejména literatura faktu iautobiografie.

S laskavým svolením Ondřeje Neffa jsem použil jehooriginální nápad a vytvořil následující paralelní text k jehorománu, který začíná:

KLAP!

Od toho okamžiku se ve všech technických zařízeních na planetě Zemi elektrony přestaly chovat tak, jako dosud.

(Ondřej Neff: Tma, vydalo Milénium Publishing, 1998)

7



DÍL PRVNÍ

VÝPADEK



KAPITOLA 1

PRVNÍ MINUTY

1.

V pátek 17. dubna 1998 v patnáct hodin šestnáct minutdvaa

dvacet sekund středoevropského letního času (SELČ) zhasl

v Paříži na Eiffelově věži světelný panel, jenž oznamoval

odpočet do začátku roku 2000. Zbývalo necelých 623 dní.

Ve stejném okamžiku zhasnul podobný nápis i na druhém

konci světa, ve Wellingtonu. Jenom číslice byla 622, naNo

vém Zélandu už nastala sobota.

2.

Později se pro onen okamžik vžil termín „Blackout“

a tomu, co začalo potom, se říkalo „Elektrická smrt“.Elek

trony zůstaly, jen elektřina přestala fungovat. Bylo to jako

v příběhu, který kdysi kdosi uveřejnil v sovětskémčasopi

su pro děti Murzilka. „Jaké by to bylo bez elektřiny?“Ta

kové. Žádná elektrická zařízení nepracují. Ani žádné zdroje

elektrické energie. Zastavily se benzinové motory, protože

elektrické svíčky nedávají jiskru. Plynové kotelny netopí,

protože jejich elektrické ovládání je mrtvé. Voda neteče,

protože elektrická čerpadla ve vodárnách se zastavila.Všu

de, kde byl v systému jediný elektřinou ovládaný prvek,do

šlo ke kolapsu. Z nějakého důvodu elektrony v živýchorga

nismech fungovaly dál.

11


Jan Kovanic

3.

Hodiny na mysu Canaveral ukazovaly čtvrt na desetdopoledne letního východního času. Na rampě 39B sepřipravoval o den opožděný let STS 90. Sedmička astronautů užnavlečených do skafandrů se nechávala fotografovat před

astrobusem, jenž je měl za chvíli odvézt k raketoplánuColumbia. Fotografické blesky přestaly náhle šlehat.Countdown se zastavil na –2:30:38. Všem skafandrům vypadla

klimatizace – to byl problém. Ale zdaleka ne jediný...

Celý Mys ztichl. Pak se ozval hluk vzrušených hlasů. Po čtvrthodině už bylo jasné, že v dohledné době se kosmické lety konat nebudou. Po hodině pochopili i přítomníreportéři, že za tento výpadek, kdy se nemohou spojit se svýmiredakcemi, NASA ale opravdu nemůže. To už seděliastronauti svlečení ze svých skafandrů, ředitelé letu i technický personál, evakuovaný z útrob Kennedyho kosmickéhostřediska, na tribuně pro veřejnost. Popíjeli z kolujících lahví a sázeli se, jestli to bouchne nebo ne. Přetlakové záklopky na vnější nádrži vypouštěly mračna odpařujícího sekapalného kyslíku a vodíku, zahalující přes tři míle vzdálenou Columbii do neviditelnosti. Nebezpečí nějaké náhodné elektrické jiskry vždycky je.

Teď nebylo. 4. Na Miru se řídili světovým časem. Ve 13:16:22,135 opět všechno zhaslo, jako už tolikrát. Ztichla ventilace.Gyroskopy se také zastavily. Nebylo to poprvé. Ale naposled. Kosmonauti si ani nevšimli, že pohasla i světla měst naaustralském kontinentu, nad nímž právě prolétali. 12


Blackout

5.

V rozsáhlém prostoru celé sluneční soustavy se trošičkupozměnila fyzika. Jedině sondy Pioneer a Voyager, které se už

vzdálily za oběžné dráhy vnějších planet, poctivě dálvysílaly své údaje.

Lidé je však už nezachycovali, lidé ne. 6. Plukovník Hvězda si užíval kondičního letu, když všechny elektrické agregáty jeho dosluhujícího MiGu 23 narázvysadily. Ten pocit už zažil. Neváhal. Sklonil hlavu, přitiskl bradu na prsa a trhnul pákou katapultu. Mechanika achemie zafungovaly bezchybně. Vyjící stíhačka zmizelahluboko pod ním směrem k českobudějovickému sídlišti Vltava. Nad Hvězdou se rozevřela kopule padáku.

Piloti a cestující civilních letů takovou možnost neměli. 7. Zhroutily se celé sítě. Pro jejich jednotlivé prvky mohlo být zpočátku nakonec lepší, že přestaly pracovat najednou.Nebezpečnější pro ně mohlo být jejich bezchybné fungování v rozpadlém systému. 8. Miloš Hofer řídil s jistotou svůj postarší Citro ̈en BX19TRD. Kolona Pražáků už vyrazila na chalupy, ale provoz nasilnici č. 4 ještě nebyl tak hustý. Popiskoval si spolu s Country rádiem „veď mě dál, cesto má...,“, když v tom bezvarování utichlo. Zmlkla klimatizace, zhasla palubní deska. No co, posledně ujel bez baterky 150 kiláků, ale alternátor by sakra měl dávat nějakou šťávu, ne? Že by upadl kabel? Nanej>13


Jan Kovanic

bližším odpočívadle zastaví, jen co vyjede tenhle kopec.

Dolů si troufne rozjet se i bez elektriky. Auto před nímnáhle bez zjevné příčiny zpomalilo a začalo brzdit.

„Debile!“ zařval si pro sebe Miloš a strhl svůj vůz vlevo. „Kdyby ti aspoň fungovaly brzdný světla, vole!“

Šlápl na plyn, horizont se blížil, chtěl se vrátit do svého pruhu dřív, než někdo vyjede z protisměru na Prahu.Vznětový motor poslušně zabral, stodvacítkou ho vynesl navršek kopce. Miloš před sebou spatřil nepropustnou zácpu. Auta daleko vepředu stála už do příštího kopce, za nimiještě dojížděla další. Spousty řidičů na tomto přehlednémúseku předjížděly, kolony se táhly v obou pruzích. Někdohledal spásu na krajnici, údolíčko však bylo přeplněné. Nějaké plechy už vzaly za své, ale to všechno byl jen silniční lišej. Dokud se nepřiřítil Miloš se svým citrónem. Brzdil, ale byl bez šance. Poslední oktávce se ještě vyhnul, pak líznul vpravo jednu felícii. Odskočila jako dětská hračka. Vlevo urazil trabantu otevřené dveře i s čísi rukou. Nakonec senaasoval do zadku jakéhosi tlustého auta. Jel už jen asiosmdesát, ale stačilo to. Citrónek se postavil na přední, pak spadl zpět. Slyšel skřípění plechů, před očima se mu rozprsklo přední sklo. Ozýval se křik lidí. Miloš seděl zasypánkrystalky skla, necítil žebra zlámaná bezpečnostními pásy, ani natrženou slezinu. Jen se bál, aby to nebouchlo. Nafta z jeho nádrže byla v tomto ohledu poměrně bezpečná, ale všudekolem byl cítit benzin z trosek auta, které rozšmelcoval.

Tentokrát nic nevybuchlo. Miloš byl ušetřen upálenízaživa, jehož se vždycky tak bál. V klidu vykrvácel. 14


Blackout

9.

Lidé z Brna, Třebíče a Znojma s obavami sledovali střed

trojúhelníku, který ona města tvoří. Když po chvíli nadDukovany vyrazil vysoký sloup bílého dýmu, jenž se ve výšce

začal rozpínat do hřibovitého tvaru, nastala nejdříve panika.

Nepřišel však žádný žár, žádná tlaková vlna. To jenzapůsobily mechanické bezpečnostní ventily. Vypustilyrozměrnými odpadními komíny všechnu přebytečnou páru, když

byl náhle gigawattový zdroj odpojen od sítě. Operátoři měli

docela sevřené hrdlo – tohle ještě nezažili. Byly to pro ně

krušné chvíle. Najednou se ocitli potmě a bez jedinéhofungujícího spojení. Nemohli vůbec nic dělat, jen čekat.

Ztráta ovládacího napětí spustila záchrannou automatiku. Elektromagnetické držáky zcela samozřejmě uvolnilyregulační kazety z borové oceli ze svých chapadel a ty seponořily do kotle reaktoru, přesně podle zákonů gravitace. Zhavarijních nádrží se do reaktorové vody vylévala kyselina boritá, kterou vypustily bezvládné ventily. Jaderná reakce pomalu utichala, reaktory přešly na volnoběh. Největším problémem nakonec bylo dostat všechny lidi z objektu ven. Turniket zablokovaný elektronikou byl konstruován tak, aby vydržel třicet minut surového zacházení při použitínejtěžších nástrojů.

V nastalé tmě, prosvětlované jen plamínky zapalovačů a pochodněmi stočenými z listů dokumentace, to trvalonakonec hodinu. 10. Policejní vrtulník sledoval páteční dopravní situaci na Jižní cestě u Řeporyj. Letěl právě nad rozvodnou Jih, když se to stalo. Elektronicky řízené vstřikování zarazilo okamžitě

15


Jan Kovanic

přívod paliva do turbíny, vrtule se však setrvačností točily

dál. Pilot byl profesionál, pomocí hydrauliky nastavilautorotaci, pád se mu podařilo zpomalit, padal však přímo na

dráty vysokého napětí.

Stroj se zachytil pravou lyžinou o drát, otočil se vzhůru nohama a tak spadl přímo do venkovního transformátoru. Urvané listy rotoru zasvištěly neškodně do polí. Žádnézáblesky a výbuchy se nekonaly, posádku zcela fádněrozmačkala hmota trosek zříceného stroje. 11. Velká hala se náhle ocitla potmě. Bzukot mnohaventilátorů ztichl. Zato se ozvaly hlasy znepokojených krůt. Vzduch zhoustl, za chvíli se nedal dýchat. Nejen ve sliveneckém drůbežářském závodě. Ve všech velkochovech se začalydusit miliony kuřat a prasat. 12. Do plachého a slušného mladíka Jana Kozáka, hubeného až vyzáblého blondýna, by určitě nikdo neřekl, že po ubíjející náhradní vojenské službě v Motolské nemocnici se baví psaním povídek, kde sviští meče, oddělující hlavy od trupů, kde šípy se samoroztahujícími se hlavicemi pářouvnitřnosti svých obětí, kde svalnatí muži a nepohodlně oděné dívky bojují proti všudypřítomnému Zlu těmi nejbarbarštějšími prostředky.

Kozákovi dokonce nedávno nakladatelství Centuryzařadilo jednu jeho povídku do fantazy souboru, který získal v Ikarii tři a půl hvězdičky! Dostal i autorský výtisk, ale dosud se s ním nikomu nepochlubil, byl velmi plachý.Autorský výtisk ho hřál na duši, nicméně rád by se konečně 16


Blackout

dočkal honoráře. Kniha vyšla začátkem března, peníze mu

prý pošlou na sporožiro. Nedávno už dostal poštou avízo,

ale žádný bankomat to dosud nevzal na vědomí. Už jim

fakt zavolá! Ještě poslední pokus učinil na stanici metra

Nové Butovice, kam ho z Motola dovezl přeplněnýautobus linky 179.

Strčil kartu do elektronického oslíka-otřes-se, vyťukal PIN a s napětím stiskl tlačítko „zůstatek“. Oslík zachroupal a ze štěrbinky vysunul lísteček s cifrou. Kozák zajásal – už je to tady! Dal pokyn „pokračovat“ a vytřásl z oslíka obě pětisetkoruny, jež mu na konto přibyly. Chtěl se doma před rodiči konečně ukázat. Dobrou náladu mu nezkazil aniotylý padesátník, který ho od oslíka téměř odstrčil. Kozákvyšel z vestibulu metra na nástupiště autobusů a ještě jednou zkontroloval svou kořist. Už si maloval skvěloubudoucnost: Byl by schopen napsat jednu povídku týdně, když se do toho dá, rok má asi padesát týdnů, krát tisíc, to máme...

Z libých představ ho vyrušilo vzteklé nadávání neurvalce, který ho před chvílí atakoval. Tlusťoch tloukl do oslíka,nadával a dožadoval se po něm peněz nebo aspoň navrácení spolknuté karty. Bezúspěšně. Bankomat České spořitelny lhostejně a tupě ignoroval všechny vznesené požadavky, jako ten osel. To byla teda klika!, uvědomil si Kozák.Měsíce čekám na prachy a teď se mi podařilo vyzvednout si je těsně před výpadkem. Automaticky se podíval na svéhodinky po dědečkovi. Přesně tři deset, no přesně, někdy se trošku opožďují.

Z nástupiště metra se začaly ozývat vzteklé i ustrašenéhlasy, první rozzlobení cestující se drali po schodech ven. To musí být velký výpadek, napadlo Kozáka, ještě že je tady metro hned pod povrchem, dole ve městě to budou mít horší.

17


Jan Kovanic

Z úvah ho vyrušil pohled na potácející se letadlo, jež si to šinulo přistávacím koridorem od jihovýchodu na Ruzyni.Obrovitý airbus se ve vzduchu jako by zastavil, záď se muproadla a už padal jako kámen k zemi. Strachem ochromený Kozák sledoval, jak se letoun neustále zvětšuje, vypadalo to, že se řítí rovnou na něj. Šlo o pochopitelný optický klam.Letadlo bylo větší, než si uvědomoval. Spadlo tři sta metrůdaleko, ale přece jen mělo ještě nějakou dopřednou rychlost. Za děsivého lomozu, připomínajícího mnohonásobně zesílený skřípot křídy na tabuli, nezadržitelně klouzalo po širokéRadlické ulici. Piloti snad doufali v nouzové přistání.

Nejdřív přišlo letadlo o svá křídla. Sloupy veřejného osvětlení se nehodlaly svého místa vzdát bez boje. Podmohutným kolosem křupala právě zastavená auta jak rozmáčklí brouci. Plamínky třením vzníceného kerosinu, jenž vytékal z pahýlů po křídlech, tančily v dlouhých úzkých pruzích. Po dvou stech metrech pekelné jízdy se bezvládný strojzastavil až o nedávno otevřenou benzinovou pumpu. Ozvalo se něco jako kvadrofonní výdech obra.

Nejdříve vyletěly kerosinové plameny z nádrží letadla, které za sebou v proudu žhavého vzduchu vytáhlyneuvěřitelnou změť papírů. Pak do asi padesátimetrové výškyvyšlehl benzinový plamen z pumpy, následován temnýmkouřem ze zapálené nafty.

Z nebe začaly pršet trosky vyvržené z vraku letadla izasažených aut. Před Kozáka dopadla utržená ženská hlava sdlouhými hořícími vlasy. Omdlel. Když se probral, ležel vněkolikanásobné řadě, do níž skládali mrtvá těla a jejich části dobrovolní zachránci. Málem omdlel podruhé, ale to si ho už všimli, ujali se ho a poskytli mu i injekci nějakého utišujícího prostředku.

Už nikdy nenapsal ani řádku. 18


Blackout

13.

Vedoucí úseku prodeje potravin obchodního domu MájJosef Bouček, kulaťoučký jako jméno, které nosil, byl napodobné situace připraven. Musel být, měl hmotnouzodpovědnost. Když v celém podzemním podlaží zhasla světla

a nerozsvítila se ani ta nouzová, povzdechl si jenom –samozřejmě, to se musí stát zrovna při páteční nákupníšpičce. Popaměti sáhnul po telefonním sluchátku. Místní linka

byla hluchá.

Sehnul se pod psací stůl a po hmatu vytáhl připravenoupetrolejku. Od doby, kdy mu při podobné příležitostivypověděla poslušnost služební baterka, se raději spoléhal na tradici. Jako dítě míval na pionýráku kovovou tříbuřtovku, šajnila alespoň na sto metrů. Dneska je všechno z plastu, do toho jsou zalisovaný kovový kontakty, nic to nevydrží. Kov a plast, to je přeci kravina, říkal si, když zápalkami rozžíhal knot.

Samozřejmě, už dlouho nebyl žádný výpadek, ženský u pokladen si nevyměnily včas baterie a vytekly jim. Žádná nesvítí. A byla by tady tma jak v prdeli, uvažoval, kdyžvítězoslavně nesl rozsvícenou lampu k pokladnám.

Nakupující dav nejprve ztichl, pak se začaly ozývatvýkřiky a nadávky. Někde se sypaly konzervy, jinde se ozval zvuk roztříštěného skla. Do toho se jako bůh spásy zjevil vedoucí Bouček se svou petrolejkou a rozlehlou halou se ozval jeho jistý hlas: „Dámy a pánové, dámy a pánové, klid, prosím. Pro technickou závadu je ukončen prodej. Kdybyste laskavě mohli prodejnu opustit přes tutopokladnu, kde vám umožníme zaplatit. Automatické dveře u východu jsou uzavřeny, použijte prosím dveře pro vstup. Tudy prosím!“ A pokladním tiše zavelel: „Zamkněte si kasy!“

19


Jan Kovanic

Boučkova sebejistota a klid zapůsobily. U vyčleněnépokladny se dokonce vytvořila jakási fronta. Více lidí aleprocházelo kolem zavřených pokladen – hlavně matky s dětmi. Rozhazovaly prázdnýma rukama, vozíky se zbožímzanechaly kdesi ve tmě, musí rychle ven, to víte, děti. Všichni procházeli kolem Boučka, který se na každého usmíval svou dobromyslnou tváří: „Promiňte nám to prosím, příště přijďte zas.“

Odpovídali: „To se stává. Nashledanou.“ Slušní lidé.

Po půlhodině byl krám prázdný. Bouček si oddechl, žádní ušlapaní, žádní ranění, to by teprve byl průser! U zavřených pokladen mezitím zaplály svíčky z drogistického oddělení. Pokladní počítaly peníze. Bouček je obešel a zkasíroval. Pak je propustil ven.

„Počkejte před metrem,“ požádal je. „Budeme musetudělat inventuru, až se rozsvítí.“

Uložil tržbu do trezoru. Pak ještě prošel celou prodejnu s lampou v ruce, jestli v ní náhodou někdo nezůstal. Cestou bezděky registroval prodejní pulty. Samozřejmě – u všech regálů ubylo trochu zboží, když slušňáci kolem nich vpřítmí šli, málokdo odolal, aby nějakou drobnost nestrčil do kapsy. To bylo v normě. Ale regál s tvrdým alkoholem byl absolutně vybílený! A přece – v koutě se krčilazapomenutá černá láhev fernetu. Bouček si povzdechl, zastrčil sirotka do kapsy svého pláště a šel ven. Když zamykal mříž udveří, jenom se tiše modlil, aby alespoň do zítřka tenhlepodělanej výpadek někdo odstranil. Jinak mu vytečou mrazáky a ten sajrajt budou muset uklidit zase sami.

Vyšel po schodech ven. Tam panoval neuvěřitelný zmatek. Tramvaje stály. I auta. Nikdo ale netroubil, ani nezvonil. Ani sirény se neozývaly. Jen šum lidských hlasů. Ženský se 20


Blackout

mu rozutekly. Žádný z vedoucích obchoďáku nebyl vdohledu. Rozhodl se, že počká do setmění a pak se na to taky

vybodne. Zabalil to ale mnohem dříve, když zaregistroval

hlouček lidí přicházející od Vladislavky. Ti pánovénevypadali jako slušní zákazníci. Před chvílí nakupovali vblízkém Army shopu, ale ani tam neplatili.

14.

Františka Kučeru poslala žena do prodejny na rohuNádražní ulice pro záchranný nákup až večer. Dřív se totiž domů

nedostala a jejího muže samotného něco tak přízemníhonenapadlo. Nadávala, jak se musela táhnout přes podělanou

Prahu až z Hloubětína, jak má rozbitý nohy a nadávala, že

zatím nenakoupil.

Franta už z dálky zaregistroval dav nespokojenýchzákazníků. Na skleněných dveřích byl přilepen papírový pytlík s načmáraným nápisem „Z technických důvodů zavřeno“.

Lidé reptali, někteří bušili do skleněných dveří pěstmi a pak zase nespokojeně odcházeli ke konkurenci. Franta se sebral a šel domů. Když si však na schodech představil, jak bude žena nadávat, raději se otočil a sešel do sklepa pro ocelovou tyč, kterou si jednou přinesl z práce ze šrotu, že by se mohla někdy hodit. Teď nadešla její chvíle. Uprodejny se nadávající dav proměňoval, ale příliš netenčil.

Franta byl od pohledu sebejistý pořízek s vyzývavým plnovousem, ale většinou dělal jen to, co se po něm chtělo. Sám nikdy neprovedl nic špatného, na to se moc bál. Bál se policistů, bál se šéfa, bál se ženy. Jen v davu se nebál. Na fotbale ani teď. Udeřil tyčí do výlohy a bylo to. Stal se z něj král ulice. Lidi ho popleskávali po ramenou. Když přinesl domů narvanou sportovní kabelu plnou tyčí salámu,kon>21


Jan Kovanic

zerv, šunky, plechovek s pivem a lahví koňaku, byl král

i doma před manželkou, jen děti se tvářily nějak divně. Na

chleba zapomněl, salám zajídali krekery.

15.

Na Pánu světa, jak svoji dvoustěžňovou plachetnici hrděnazvala parta brněnských vysokoškoláků, se chystali napřicházející bouřku. Z vrcholků oceánských vln už začalaodletovat vodní tříšť, když devítičlenná posádka dokončila

svou práci se skasáváním plachet. Jediná kosatka na přídi se

vzdouvala v nárazovém větru, aby zvýšilamanévrovatelnost yawlu.

Ráno vypadala obloha velmi pokojně. Bělostné mráčky za zádí, nad západním obzorem, však po několika hodinách zčernaly a začaly si mezi sebou vyměňovat zášlehy světla. Přes vodu se k nim valilo brumlání hromů. Tady, vblízkosti Bermud, se dokáže počasí rychle změnit.

Když už byly plachty svinuty a posádka pevně uzavřela všechny poklopy, sešli hoši do podpalubí, aby uklidiliveškeré drobnosti, jež by při kymácení lodi mohly dělat neplechu.

Ferda Mrázek se ještě chtěl podívat na předpověď počasí ze satelitu, ale monitor palubního počítače bez výstrahy zčernal. Také radarová obrazovka, která před chvílíukazovala blížící se mračna, zhasla. Ferda se rozhlédl ponavigační kajutě a zjistil, že je slepý i notebook s rozepsanou povídkou. Přece ho nevypínal, když běžel na palubu! To je divné...

Kapitán Jan Novák, pravý pán lodi, vytrénovanýpadesátník, bývalý důstojník bývalé Československé námořníplavby, zvaný Mlok, byl ve svém živlu. Na nadcházejícídobrodružství se docela těšil. Za takovými zážitky vyplouval na 22


Blackout

moře. Pohladil si opálenou, krátce ostříhanou proplešatělou

hlavu, vypnul autopilota a postavil se ke kormidelnímu kolu

sám. Tmavé bouřkové mraky se blížily. Z celé desetitunové

lodi, jejích kovových ráhen a těch nejlepších plavebních

vlastností, jakých je dvanáctimetrová plachetnice schopna,

cítil uklidňující sílu.

Z průvlaku vyhlédl rozmrzelý Ferda: „Mloku, Mloku, zdá se, že celá elektrika je zase v kélu. Vůbec nic nefachčí.“ Ferda s potížemi protáhl svá rozložitá ramena a těžce sevysoukal ven.

„Tak si to tak neber, po bouřce se na to podíváme, to budou zase ty nový pojistky,“ odvětil poklidně Mlok. „Budeme muset zapálit petrolejky místo pozičních světel. Nejdřívvytáhni na stěh hlavní světlo.“

„Na takovou práci se možu...“ Ferda zmlknul. Vytřeštěně se díval za Mlokova záda. Vztáhl ruku k západnímu obzoru a ukazoval na temná mračna, která se rychle zvětšovala.

„Tam, tam, vidíš?“

Mlok se ohlédl. „No co, bouřka, copak jsi nikdyneviděl...,“ a zmlknul taky.

Ne, to nikdy neviděli. Bouřku bez blesků.

Po chvíli je mraky bezhlese dohnaly a uzavřely vneprůhledné temnotě.

23


KAPITOLA 2

ROZPAD SÍTĚ

1.

Metro, kterým jela Petra Rezková ze stavárny domů, stálo

zrovna ve stanici Jiřího z Poděbrad, když se to stalo.Melodický hlas nabádal: „Ukončete prosím výstup a nástup...,“

a zmlknul. Zhasla světla ve voze i na nástupišti, utichlkomresor, jenž zrovna dotlakovával pneumatické systémyvlaku. Petra nelibě vzhlédla od knihy Jednotky SAS v akci,kterou měla už dávno vrátit.

Tato zcela nedívčí četba byla součástí jejího koníčku, totiž bojových her v přírodě. Tak by se asi dala nejlépe vyjádřit činnost party, se kterou o víkendech vyrážela do okolí Prahy. Lezli po skalách, navštěvovali jeskyně, simulovali bojové operace malých jednotek. Hráli si. Základ party se sešel už na gymnáziu, kde si Petra vybrala jako nepovinný seminář obor „Přežití“. Instruktor ji nalákal hlavně na výukubojových umění, ve kterých dominovalo ninjutsu. Petra se i při svých 45 kilogramech a 166 centimetrech chtěla cítitbezečná. Ale hlavní poučení, které pro svou sebezáchranuzískala, znělo: „Uteč!“

Petru nastalá tma znechutila. Kde jinde si člověk může v klidu počíst, než v metru? Rozmrzele knihu zavřela a zasunula do batůžku, který měla na kolenou. Cestující byli nejdříve v klidu. Výpadek, no, to se stává. Brumlali si pro sebe, rozsvítily se ohýnky zapalovačů, ale světla 24




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist