načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Biografický slovník českých zemí, 8. sešit (Brun–by) – Pavla Vošahlíková; kolektiv

Biografický slovník českých zemí, 8. sešit (Brun–by)

Elektronická kniha: Biografický slovník českých zemí, 8. sešit (Brun–by)
Autor: Pavla Vošahlíková; kolektiv

– Osmý sešit ukončuje osobnosti od písmene B. Na četné dotazy uvádíme, že projekt zahrnuje pouze osoby již zesnulé (zatím do roku 2000 včetně), projekt počítá s tím, že formou dodatků se dostane i na další osobnosti, které ukončily svou ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  60
+
-
2
boky za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 59.3%hodnoceni - 59.3%hodnoceni - 59.3%hodnoceni - 59.3%hodnoceni - 59.3% 60%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Libri
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 368
Rozměr: 27-28 cm
Úprava: svazků
Vydání: Vydání první
Skupina třídění: Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-727-7257-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Osmý sešit ukončuje osobnosti od písmene B. Na četné dotazy uvádíme, že projekt zahrnuje pouze osoby již zesnulé (zatím do roku 2000 včetně), projekt počítá s tím, že formou dodatků se dostane i na další osobnosti, které ukončily svou profesní a životní dráhu i po tomto datu. Dodatky budou obsahovat i další osobnosti, které původní výběr nezahrnul, případně i nezbytné dodatky či opravy stávajících hesel.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Pavla Vošahlíková; kolektiv - další tituly autora:
Biografický slovník českých zemí, B - Bař -- 2.sešit Biografický slovník českých zemí, B - Bař
 (e-book)
Biografický slovník českých zemí, 13. sešit, Dig–Doš Biografický slovník českých zemí, 13. sešit, Dig–Doš
 (e-book)
Biografický slovník českých zemí, 12. sešit, D–Die Biografický slovník českých zemí, 12. sešit, D–Die
 (e-book)
Biografický slovník českých zemí, 5. sešit (Bi–Bog) Biografický slovník českých zemí, 5. sešit (Bi–Bog)
 (e-book)
Biografický slovník českých zemí, 3. sešit (Bas–Bend) Biografický slovník českých zemí, 3. sešit (Bas–Bend)
 (e-book)
Biografický slovník českých zemí, 2. sešit (B–Bař) Biografický slovník českých zemí, 2. sešit (B–Bař)
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

BIOGR AFICKÝ

SLOVNÍK

ČESKÝCH

ZEMÍ

HISTORICKÝ ÚSTAV AV ČR

Boh–Bož


Nad projektem převzal záštitu prezident České republiky prof. Václav Klaus.

Kniha vznikla s laskavým přispěním společnosti Zentiva, a. s.

Redakce:

Jana Brabencová

Marcella Husová

Marie Makariusová

Jiří Martínek

Gustav Novotný

Roman Vondra

Pavla Vošahlíková – vedoucí projektu

© Doc. PhDr. Pavla Vošahlíková, DrSc., za autorský kolektiv Biografi ckého slovníku českých zemí

© Historického ústavu AV ČR, 2007

© Libri, 2007

ISBN 978-80-7277-257-5

ISBN 80-7277-214-7 (soubor)

ISBN 80-7277-215-5 (1. sv.)

ISBN 80-7277-252-X (2. sv.)

ISBN 80-7277-287-2 (3. sv.)

ISBN 80-7277-299-6 (4. sv.)

ISBN 80-7277-309-7 (5. sv.)

ISBN 978-80-7277-239-1 (6. sv.)

ISBN 978-80-7277-248-3 (7. sv.)


OBSAH

Struktura slovníkového hesla ........................................................................................................................................ 1VII

Seznam zkratek ............................................................................................................................................................ 1VIII

Seznam autorů hesel ........................................................................................................................................................ XV

Redakční rada .............................................................................................................................................................. XVII

Biografi cký slovník českých zemí: Brun–By .................................................................................................................... 225

V


VI


STRUKTURA SLOVNÍKOVÉHO HESLA BIOGRAMU

1. Záhlaví. Obsahuje příjmení a jméno (křestní), má-li osobnost více jmen, uvádějí se nezkráceně všechna a v závorce další možné varianty. Dále záhlaví obsahuje datum (den, měsíc, rok) a místo narození a úmrtí. Nejsou-li tato data v úplnosti známa, registrují se pouze údaje zjištěné a ověřené. Následuje výstižná a obecně srozumitelná defi nice profese nebo veřejného působení osobnosti.

2. Životopisná a hodnotící část. Tvoří hlavní část biografi ckého hesla. Obsahuje stručný životopis se základními chronologicky řazenými daty o vzdělání, profesní a veřejné činnosti, o místech působení, dosažených titulech, hodnostech, významnějších cenách a vyznamenáních aj., s výstižnou charakteristikou a zhodnocením této činnosti v historických, společensko-politických a kulturních souvislostech. Životopisná a hodnotící část jsou účelově propojeny. Užívá se úsporného slovníkového slohu a zpravidla minulého času.

3. Bibliografi cká část. Pod zkratkou „D:“ je uveden výběrově seznam vlastních prací, u uměleckých osobností hlavní výtvarná a architektonická díla, výstavy, hudební opusy, režijní práce, role apod. v chronologickém řazení. Pod zkratkou „L:“ je výběrově zařazena základní literatura o osobnosti s případnými odkazy na jiná lexikální díla nebo na jiné prameny použité ke zpracování hesla. Místo vydání díla se uvádí v souladu s lexikografi ckými zvyklostmi zpravidla u zahraničních publikací. Pod zkratkou „P:“ se nacházejí základní informace o uložení písemné pozůstalosti (pokud je zásadního významu) a o dalších památkách a pramenech vztahujících se k osobnosti. VII

SEZNAM ZKRATEK

ZKRATKY INSTITUCÍ

AMU Akademie múzických umění

AMZV Archiv ministerstva zahraničních věcí

ANM Archiv Národního muzea

AV ČR Akademie věd České republiky

AVU Akademie výtvarných umění

BBC British Broadcasting Corporation

Č AVU Česká akademie věd a umění

ČAZ Česká akademie zemědělská

ČČK Československý (Český) červený kříž

ČF Česká filharmonie

ČFVU Československý (Český) fond výtvarných umění

ČKD Českomoravská Kolben-Daněk

ČNB Česká národní banka

ČNR Česká národní rada

ČOS Československá (Česká) obec sokolská

ČR Česká republika

ČSAV Československá akademie věd

ČSAZ Československá akademie zemědělská

ČSL Československá strana lidová

ČSNS Československá strana národně socialistická

ČSR Československá republika, Československo

ČSS Československá strana socialistická

ČSSD Československá (Česká) strana sociálně demokratická

ČSSR Československá socialistická republika

ČSTV Československý svaz tělesné výchovy

ČTK Československá (Česká) tisková kancelář

ČVŠT Česká vysoká škola technická

ČVTS Československá vědecko-technická společnost

ČVUT České vysoké učení technické

DAMU Divadelní fakulta Akademie múzických umění

DTJ Dělnická tělocvičná jednota

FAMU Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění

FDTJ Federace dělnických tělocvičných jednot

Gestapo Geheime Staatspolizei (Tajná státní policie)

GHMP Galerie hlavního města Prahy

HAMU Hudební fakulta Akademie múzických umění

IBBY International Board of Books for Young People

JAMU Janáčkova akademie múzických umění

JUV Jednota umělců výtvarných

KČSN Královská česká společnost nauk

KSČ Komunistická strana Československa

LA NM Literární archiv Národního muzea

LA PNP Literární archiv Památníku národního písemnictví

VIII

ME mistrovství Evropy

MG Moravská galerie

MHMP Muzeum hlavního města Prahy

MNO ministerstvo národní obrany

MS mistrovství světa

MU Masarykova univerzita

MV ministerstvo vnitra

MZA Moravský zemský archiv

MZLU Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Brno

MZM Moravské zemské muzeum

MZV ministerstvo zahraničních věcí

NA Národní archiv (do roku 2004 SÚA)

ND Národní divadlo

NDR Německá demokratická republika

NF Národní fronta

NK Národní knihovna

NG Národní galerie

NM Národní muzeum

NOÚZ Národní odborová ústředna zaměstnanecká

NS Národní shromáždění

NSDAP Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (Německá nacionálně socialistická dělnická strana)

NTM Národní technické muzeum

NV národní výbor

OH olympijské hry

ON Obrana národa

OŽK Obchodní a živnostenská komora

p. a. podnikový archiv

PÚ Politické ústředí

PVVZ Petiční výbor Věrni zůstaneme

RAF Royal Air Force

ROH Revoluční odborové hnutí

SA Sturmabteilung (Úderný oddíl)

SAV Slovenská akademie věd

SČSP Svaz československo-sovětského přátelství

SČUG Sdružení českých umělců a grafiků. Galerie Hollar

SD Sicherheitsdienst (Bezpečnostní služba)

SdP Sudetendeutsche Partei (Sudetoněmecká strana)

SIA Spolek československých inženýrů a architektů

SNB Sbor národní bezpečnosti

SNR Slovenská národní rada

SOA státní oblastní archiv

SOkA státní okresní archiv

SPB Svaz protifašistických bojovníků

SR Slovenská republika

SRN Spolková republika Německo

SS Schutzstaff el (Ochranný oddíl)

SSSR Svaz sovětských socialistických republik

SÚA Státní ústřední archiv (od roku 2005 NA)

SVU Svaz výtvarných umělců

UB Umělecká beseda

ÚČL Ústav pro českou literaturu AV ČR

UK Univerzita Karlova

IX UMPRUM Uměleckoprůmyslová škola ÚNV Ústřední národní výbor UPM Uměleckoprůmyslové muzeum USA Spojené státy americké ÚV ústřední výbor ÚVOD Ústřední vedení odboje domácího ÚVTI Ústředí vědeckotechnických informací ÚVTIZ Ústředí vědeckotechnických informací pro zemědělství VHA Vojenský historický archiv VHM Vojenské historické muzeum VHS Vlastenecko-hospodářská společnost VŠE Vysoká škola ekonomická VŠCHT Vysoká škola chemicko-technologická VŠT Vysoká škola technická VŠUP Vysoká škola uměleckoprůmyslová VŠZ Vysoká škola zemědělská VTS Vědecko-technická společnost VÚA Vojenský ústřední archiv VUT Vysoké učení technické YMCA Young Men’s Christian Association YWCA Young Women’s Christian Association ZA Zemský archiv Opava ZM Zemědělské muzeum ZNV Zemský národní výbor SEZNAM ZKRATEK K POUŽITÉ LITERATUŘE AČA – Almanach České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, sv. 1–50, Praha 1891–1940. AČL – Michal Navrátil, Almanach českých lékařů, Praha 1913. AČP – Michal Navrátil, Almanach českých právníků, Praha 1930. ADB – Allgemeine Deutsche Biographie, d. 1–56, Leipzig 1875–1912. Adler – Adler. Zeitschrift für Genealogie und Heraldik (1881–83 Monatsblatt des Heraldisch-Genealogischen Vereines „Adler“;

1883–1925 Monatsblatt der [k. k.] Heraldischen Gesellschaft „Adler“; 1926–38 Monatsblatt der Heraldisch-Genealogi schen

Gesellschaft „Adler“; 1939–44 Adler. Monatsblatt der Vereine für Sippenforschung in der Ostmark), Wien 1881–. Album representantů – Album representantů všech oborů veřejného života československého, ed. F. Sekanina, Praha

1927. AMM – Acta Musei Moraviae, viz ČMZM. AR – Archeologické rozhledy, Praha 1949–. Architekti – Pavel Vlček a kol., Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004. AUC – Acta Universitatis Carolinae, Praha 1960–. Balling 1 – Mads Ole Balling, Von Reval bis Bukarest. Statistisch-Biographisches Handbuch der Parlamentarier der deut

schen Minderheiten in Ostmittel- und Südosteuropa 1919–1945, d. 1–2, Kopenhagen 1991. Bartoš: PD činohra – Jan Bartoš, Prozatímní divadlo a jeho činohra, Praha 1937. Bartoš: PD opera – Josef Bartoš, Prozatímní divadlo a jeho opera, Praha 1938. BHDE – Biographisches Handbuch der deutschen Emigration, d. 1–3, München 1999. BHJb – Berg- und Hüttenmännisches Jahrbuch der k. k. Montan-Lehranstalt zu Leoben und Přibram, Wien 1851–1937. Bílková – Pavla Bílková, Biografický slovník techniků, manažerů a hospodářských pracovníků, kteří se zasloužili o rozvoj

ostravsko-karvinského revíru před rokem 1918, in: Studie o Těšínsku 7, 8, Okresní vlastivědné muzeum Český Těšín

1979–1980. Birk – Alfred Birk, Die Deutsche Technische Hochschule in Prag 1806–1931, Prag 1931. BJB – Rudolf M. Wlaschek, Biographia Judaica Bohemiae, Dortmund 1995.

X


BL – Biographisches Lexikon zur Geschichte der Böhmischen Länder, d. 1–3 (A–S), München, Wien 1979–. BLDMF – Ludmila Hlaváčková, Petr Svobodný, Biographisches Lexikon der deutschen Medizinischen Fakultät in Prag 1883–

1945, Praha 1998. BLS – Biografický lexikón Slovenska, d. 1–2 (A–F), Martin 2002–. Bohemia – Bohemia. Jahrbuch des Collegium Carolinum, od 1980 jako Zeitschrift für Geschichte und Kultur der Böhmi

schen Länder, München 1960–. BOS – Český slovník bohovědný, ed. Josef Tumpach a Antonín Podlaha, d. 1–5 (A–Itálie), Praha 1912–1930. Brockhaus – Der Grosse Brockhaus. Handbuch des Wissens, sv. 1–20, Leipzig 1928–1935 (15. vyd.). Brockhaus D – Dodatky, d. 21, Leipzig 1936 (15. vyd.). BSPLF – Biografický slovník pražské lékařské fakulty 1348–1939, d. 1–2, Praha 1988–1993. Catalogus cleri – Catalogus venerabilis cleri saecularis et regularis archidioeceseos Pragensis pro anno Domini 1741–. César – Černý – Jaroslav César, Bohumil Černý, Politika německých buržoazních stran v Československu v letech 1918–

1938, d. 1–2, Praha 1962. Cyril – Cyril, český hudební časopis, Praha 1874–1948. Czeike – Felix Czeike, Historisches Lexikon Wien in 5 Bänden, Wien 1992–1997. Czikan – J. J. H. Czikan, F. Gräff er, Oesterreichische National-Encyklopaedie, oder alphabetische Darlegung der wissens

würdigsten Eigenthümlichkeiten des österreichischen Kaiserthumes, d. 1–6, 1835–1837. Čáňová – Eliška Čáňová, Slovník představitelů katolické církevní správy v Čechách v letech 1848–1918, Praha 1995. Čas. mineral. geol. – Časopis pro mineralogii a geologii, Praha 1956–1992. Č AVU – Alena Šlechtová, Josef Levora, Členové České akademie věd a umění 1890–1952, 2. vyd., Praha 2004. ČBS – Československý biografický slovník, Praha 1992. ČČH – Český časopis historický (1950–1989 jako Československý časopis historický), Praha 1895–. ČL – Český lid, Praha 1891–. ČLČ – Časopis lékařů českých, Praha 1862–. ČMM – Časopis Matice moravské, Brno 1869–. ČMZM – Časopis Moravského zemského musea (Acta Musei Moraviae), Brno 1901–. ČNM – Časopis Národního muzea (1827–1830 jako Časopis Společnosti Vlastenského museum v Čechách; 1831–1854 jako

Časopis Českého museum; 1855–1922 jako Časopis Musea Království českého; 1923– jako Časopis Národního musea),

Praha 1827–. Čornejová – Fechtnerová – Ivana Čornejová, Anna Fechtnerová, Životopisný slovník Pražské univerzity. Filozofická a Teo

logická fakulta 1654–1773, Praha 1986. ČS – Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století, 2. vyd., Praha 1982. ČsB – Československo – Biografie, d. 1–3, 1936–1941. Čs. neurol. – Československá neurologie a neurochirurgie, Praha 1904–. ČSPSČ – Časopis společnosti přátel starožitností českých, Praha 1893–1963. ČVUT – František Jílek, Václav Lomič, Dějiny Českého vysokého učení technického, d. 1, sv. 1–2, Praha 1973, 1978. DA – Deutsche Arbeit. Monatsschrift für das geistige Leben der Deutschen in Böhmen, sv. 1–18, Praha 1901–1918. DaS (ĎaS) – Dějiny a současnost, Praha 1959–1969; 1990–. Dalibor – Dalibor, český hudební časopis, Praha 1879–1913; 1919–1927. DBE – Deutsche Biographische Enzyklopädie, d. 1–10, München 1995–1999. DČD – Dějiny českého divadla, d. 1–4, Praha 1968–1983. DČVU – Dějiny českého výtvarného umění, d. 1–6, Praha 1984–2007. DČŽ – Milena Beránková, Fraňo Ruttkay, Dějiny československé žurnalistiky, d. 1–2, Praha 1981–1984. Dlabač – Gottfried Johann Dlabacž, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Th eil auch für Mähren

und Schlesien, d. 1–3, Prag 1815. DLČ – Jan Jakubec, Dějiny literatury české, d. 1–2, Praha 1929, 1934. DUK – Dějiny Univerzity Karlovy, d. 1–4, Praha 1995–1999. DVT – Dějiny věd a techniky, Praha 1968–. EBL – Josef Weinmann, Egerländer Biographisches Lexikon, d. 1–2, Bayreuth 1985–1987. EČVU – Emanuel Poche, Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1975. EJ – Antonín Matzner, Ivan Poledňák, Igor Wasserberger, Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Část jmenná:

Československá scéna, Praha 1990. XI ESL – Encyklopédia Slovenska, d. 1–6, Bratislava 1977–1982. ETK 1 – Encyklopedie tělesné kultury, d. 1–2, Praha 1963–1964. ETK 2 – Encyklopedie tělesné kultury, d. 1–2, Praha 1988. Ficek – Viktor Ficek, Biografický slovník širšího Ostravska, seš. 1–5, Opava 1972–1983. FP – Šárka Bartošková, Luboš Bartošek, Filmové profily. Českoslovenští scenáristé, režiséři, kameramani, hudební skladatelé

a architekti hraných filmů, Praha 1986. FPH – Šárka Bartošková, Luboš Bartošek, Filmové profily 2. Českoslovenští filmoví herci, d. 1–2, Praha 1990. FRB – Fontes rerum Bohemicarum. Prameny dějin českých, ed. Josef Emler, Praha 1873–. Giebisch-Gugitz – Hans Giebisch, Gustav Gugitz, Bio-bibliographisches Literaturlexikon Österreichs von den Anfängen bis

zur Gegenwart, Wien 1964. GIÖ – Die Grossindustrie Österreichs, d. 1–6, Wien 1898. Grove – Th e New Grove Dictionary of Music and Musicians, d. 1–20, London 1980. Grove Opera – Th e New Grove Dictionary of Opera, d. 1–4, London 1992, 1994. Heller – Hermann Heller, Mährens Männer der Gegenwart. Biographisches Lexikon, d. 1–4, Brünn 1885–1892 (1. d.,

2. rozš. vyd. 1912). Hudební věda – sborník hudebních vědeckých prací Kabinetu pro soudobou hudbu, 1961–1963, od 1964 jako časopis. HS – Československý hudební slovník osob a institucí, d. 1–2, Praha 1963, 1965. HSN – František Sitenský, Hospodářský slovník naučný, d. 1–4, Praha 1905–1924. ISN – Nový velký ilustrovaný slovník naučný, d. 1–17 + 3 dodatky, Praha 1932–1934. Jaksch – Friedrich Jaksch, Lexikon sudetendeutscher Schriftsteller und ihrer Werke für die Jahre 1900–1929, Reichenberg

1929. Jakubcová – Alena Jakubcová, Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, Praha 2007. Jireček – Josef Jireček, Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku, d. 1–2, Praha 1875–1876. JSH – Jihočeský sborník historický, České Budějovice 1928–. Kalckbrenner – Erich Kalckbrenner, Personalbibliographien der Professoren und Dozenten der Philosophischen Fakultät der

Karl-Ferdinands-Universität in Prag im Zeitraum von 1654–1720 mit biographischen Angaben und mit zusammenfassen

dem Überblick, Med. Diss., Erlangen – Nürnberg 1972. Kejzlar – Josef Kejzlar a kol., Dějiny textilní výroby v České Skalici. Sborník studií, Dvůr Králové nad Labem – Ústí nad

Orlicí 1987. Knapík – Jiří Knapík, Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953, Praha 2002. Knauer – Oswald Knauer, Das österreichische Parlament von 1848–1966, Wien 1969. Knihopis – Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce 18. století, 1925–1946, ed. Zdeněk Tobolka,

Praha 1950–1967, Dodatky, ed. František Horák, 1994–. Knížák – Milan Knížák, Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v Českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné

minulosti do roku 1950, d. 1 (A–L), d. 2 (M–Ž), Hradec Králové 2005. Kolář Elity – Politická elita meziválečného Československa 1918–1938. Kdo byl kdo, ed. František Kolář a kol., Praha

1998. Koleška – Zdeněk Koleška, Seznam biografií československých entomologů, in: Zprávy Československé společnosti entomo

logické při ČSAV, seš. 15–28, Praha 1979–1991. Dodatky in: Klapalekiana, seš. 29 a 34, Praha 1993 a 1998. Koerting – W. Koerting, Die Deutsche Universität in Prag. Die letzten hundert Jahre ihrer Medizinischen Fakultät, Bonn 1968. Kosch – Wilhelm Kosch, Deutsches Th eater-Lexikon, d. 1–5, Klagenfurt – Wien 1953–. Kosch Lit – Deutsches Literatur-Lexikon. Biographisches und bibliographisches Handbuch. Begründet von Wilhelm Kosch,

22 d. + 6 d. dodatků, Bern – München 1968–. Kosch Staatshandbuch – Wilhelm Kosch, Biographisches Staatshandbuch. Lexikon der Politik, Presse und Publizistik,

d. 1–2, Bern 1963. KRL – K. J. Kutsch, Leo Riemens, Großes Sängerlexikon, d. 1–5, 3. vyd., München 1997. KSN – Komenského slovník naučný, d. 1–10, Praha 1937–1938. Kudělka – Šimeček – Milan Kudělka, Zdeněk Šimeček a kol., Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských

národů od roku 1760. Bio-bibliografický slovník, Praha 1972. Kunc – Jaroslav Kunc, Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945, d. 1–2, Praha 1945. Kutnar – František Kutnar, Jaroslav Marek, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, 2. vyd., Praha 1997. LČL – Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce, d. 1; 2, sv. 1–2; 3, sv. 1–2 (A–Ř), Praha 1985–.

XII


LDM – Lexikon zur deutschen Musikkultur Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien, d. 1–2, München 2000. Lišková – Marie Lišková, Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách v letech 1861–1913, Praha 1994. Maasburg – Geschichte der obersten Justizstelle in Wien (1749–1848), ed. Michael Friedrich Maasburg, Prag 1879. MČE – Malá československá encyklopedie, d. 1–6, Praha 1984–1987. MGG – Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Allgemeine Enzyklopädie der Musik, ed. L. Finscher, Fr. Blume, d. 1–8,

2. vyd., Kassel 1994– (Personenteil 1999–). MSB – Ladislav Skala, Malý slovník biografií, d. 1–6, Praha 1988–1991. MSA – Mitteilungen des Sudetendeutschen Archivs, seš. 1–125, München 1971–1996. MSN – Masarykův slovník naučný, d. 1–7, Praha 1925–1933. MVGDB – Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen, seš. 1–82, Prag 1862–1944. Myška – Milan Myška a kol., Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska, Ostrava 2003. Národní album – Národní album. Sbírka podobizen a životopisů českých lidí prací a snahami vynikajících i zasloužilých,

Praha b. d. [1899]. NBS – Nowy biografiski słownik k stawiznam a kulturje Serbow, Budyšin 1984. ND a jeho předchůdci – Národní divadlo a jeho předchůdci. Slovník umělců a divadel Vlastenského, Stavovského, Proza

tímního a Národního, Praha 1988. NDB – Neue Deutsche Biographie, d. 1–, München 1953–. NGS – Naučný geologický slovník, ed. J. F. Svoboda, 2. díl, Praha 1961. NÖB – Neue Österreichische Biographie 1815–1918, begr. v. A. Bettelheim, část 1, d. 1–9, Wien 1923–1956, část 2, d. 1,

Wien 1925. NEČVU – Nová encyklopedie českého výtvarného umění, d. 1–2, ed. Anděla Horová, Praha 1995. NEČVUD – Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky, ed. Anděla Horová, Praha 2006. ÖAW Almanach – Almanach der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, sv. 1–67, Wien (1851–1917 jako Alma

nach der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften, sv. 68–96, 1918–1946 [1948] jako Almanach der Akademie der

Wissenschaften, sv. 97–, 1947[8]–). ÖBL – Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950, d. 1– (A–S), Wien 1957–. ODS – Ottův divadelní slovník, Praha 1919. OSN – Ottův slovník naučný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí, d. 1–28, Praha 1888–1909. OSND – Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky k Ottovu slovníku naučnému, d. 1–6, Praha 1930–1943. Österreich Lexikon – Österreich Lexikon in zwei Bänden, ed. R. Bamberger, Wien 1995. ÖZBH – Österreichische Zeitschrift für Berg- und Hüttenwesen, Wien 1853–1914. PA – Památky archeologické a místopisné, Praha 1855–, od 1949 jako Památky archeologické. Pazdírek – Pazdírkův hudební slovník naučný II. Část osobní, d. 1–2, ed. G. Černušák, V. Helfert, B. Štědroň, Brno

1933–1937. Pejskar – Jožka Pejskar, Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty, sv. 1–4, Zürich 1982–1994. Podlaha, Posvátná místa – Antonín Podlaha, Posvátná místa Království českého, sv. 1–7, Praha 1907–1913. Podlaha, Soupis památek – Antonín Podlaha, Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku

do počátku 19. století, sv. 1–28, Praha 1898–1908. Poggendorff – J. C. Poggendorff , Biographisch-literarisches Handwörterbuch der exakten Wissenschaften, d. 1–, Leipzig –

Berlin 1863–. Priekopníci – J. Tibenský, O. Pöss a kol., Priekopníci vedy a techniky na Slovensku 3, Bratislava 1999. PSB – Polski słownik biograficzny, d. 1–, Kraków 1935–. PSD – Příruční slovník k dějinám KSČ, d. 1–2, Praha 1964. PSN – Příruční slovník naučný, d. 1–4, Praha 1962–1967. RHB – Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě, d. 1–5, ed. Antonín Truhlář, Karel Hrdina, Josef Hejnic

a Jan Martínek, Praha 1966–1982. Riemann – Hugo Riemanns Musiklexikon, d. 1–2, Berlin 1929 (11. vyd.). RSN – Slovník naučný, d. 1–10, ed. F. L. Rieger, Praha 1860–1872. Saur – Saur allgemeines Künstlerlexikon der bildenden Künstler aller Zeiten und Völker, ed. Günther Meißner, d. 1–, Leipzig

1992– (d. 1–3 též jako: Allgemeines Künstler-Lexikon, ed. G. Meißner, München – Leipzig 1983–1990). Sbb. Wien – Sitzungsberichte der (Kaiserlichen) Akademie der Wissenschaften in Wien, mathematisch-naturwissenschaft

liche Klasse, sv. 1–156, Wien 1848–1947. XIII SBS – Slovenský biografický slovník, d. 1–6, Martin 1986–1994. SČS – Slovník českých spisovatelů od roku 1945, ed. P. Janoušek, d. 1–2, Praha 1995–1998. SČF – Slovník českých filozofů, Brno 1998. SČL – Slovník české literatury 1970–1981, Praha 1985. SČSVU – Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997, d. 1–, Ostrava 1998–. SDLČ – Arne Novák, Stručné dějiny literatury české, Olomouc 1946. Slezsko – Biografický slovník Slezska a severní Moravy, d. 1–, Opava, Ostrava 1993–. SPFFBU – Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno 1952–. Sudetenland – Sudetenland. Böhmen-Mähren-Schlesien. Vierteljahrschrift für Kunst, Literatur, Wissenschaft und Volks

tum, München 1960–. Thieme – Becker – Ulrich Th ieme und Felix Becker, Hans Vollmer, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der

Antike bis zur Gegenwart, d. 1–37, Leipzig 1907–1950. Toman – Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, d. 1–2, Praha 1947. Toman D – Prokop Toman, Prokop H. Toman, Dodatky ke slovníku československých výtvarných umělců, Praha 1955. Tomeš – Josef Tomeš a kol., Český biografický slovník XX. století, d. 1–3, Praha 1999. VČAZ – Věstník Československé akademie zemědělské, 1925–1953 (dále jako Věstník Československé akademie zeměděl

ských věd, 1954–). Věstník ČAVU – Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1892–1917; Věstník České

akademie věd a umění, Praha 1918–1952. Dále jako Věstník ČSAV – Věstník Československé akademie věd, Praha 1953–1992. Dále jako Věstník AV ČR – Věstník Akademie věd České republiky, Praha 1993–. Věstník KČSN – Věstník Královské české společnosti nauk, Praha 1888–1952. Vollmer – Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler des 20. Jahrhunderts, d. 1–6, ed. Hans Vollmer, Leipzig 1953–

1962. VVM – Vlastivědný věstník moravský, Brno 1946–. Wininger – Salomon Wininger, Große Jüdische National-Biographie mit mehr als 8000 Lebensbeschreibungen nam hafter

jüdischer Männer und Frauen aller Zeiten und Länder, sv. 1–6, Czernowitz 1925–1936. Wurzbach – C. Wurzbach, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich, enthaltend die Lebensskizzen der denkwür

digen Personen, welche seit 1750 in den österreichischen Kronländern geboren wurden oder darin gelebt und gewirkt

haben, d. 1–60, Wien 1856–1891; Register zu den Nachträgen, 1923. ZGLM – Zeitschrift des deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 1897–1941 (dále jako Zeitschrift für

Geschichte und Landeskunde Mährens), 1942–1944.

XIV


SEZNAM AUTORŮ HESEL

PhDr. Bartůšek, Václav, Ph.D., Národní archiv Praha

Prof. PhDr. Bláhová, Marie, DrSc., Filozofi cká fakulta UK Praha

PhDr. Blažíčková-Horová, Naděžda, NG Praha

Prof. PhDr. Blecha, Ivan, CSc., Filozofi cká fakulta UP Olomouc

PhDr. Bočková, Hana, Dr., Filozofi cká fakulta MU Brno

PhDr. Boštík, Martin, Regionální muzeum Litomyšl

Mgr. Burda, Tomáš, Kartografi e Praha

PhDr. Brabencová, Jana, Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Čáňová, Eliška, Hostivice

Mgr. Čoupková, Magdalena, Archiv VUT Brno

Mgr. Doležalová, Eva, Ph.D., Historický ústav AV ČR Praha

RNDr. Drábek, Pavel, Roztoky u Prahy

Doc. Mgr. Dubská, Alice, CSc., Praha

RNDr. Ďuranová, Ľudmila, Národný biografi cký ústav Slovenskej národnej knižnice Martin

PhDr. Ebelová, Ivana, CSc., Filozofi cká fakulta UK Praha

Doc. PhDr. Filip, Zdeněk, CSc., Šumperk

Mgr. Flodrová, Milena, Brno

RNDr. Folta, Jaroslav, CSc., NTM Praha

PhDr. Hallová, Markéta, Praha

Doc. PhDr. Hlaváčková, Ludmila, CSc., Ústav dějin lékařství UK Praha

PhDr. Mgr. Horák, Ondřej, Právnická fakulta UP Olomouc

PhDr. Hořejš, Miloš, NTM Praha

PhDr. Hrdinová, Radmila, Právo Praha

Ing. Hučka, Jan, Plzeň

PhDr. Husová, Marcella, CSc., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Jakubcová, Alena, CSc., Divadelní ústav Praha

Mgr. Janiš, Dalibor, Ph.D., Historický ústav AV ČR Brno

Mgr. Kapusta, Jan, Galerie výtvarného umění Náchod

PhDr. Karkanová, Hana, MG Brno

Ing. Kleinová, Jana, NTM Praha

Ing. Koleška, Zdeněk, Praha

Mgr. Křesadlo, Vít, SOkA Žďár nad Sázavou

Doc. PhDr. Kučera, Martin, CSc., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Kůrka, Pavel, Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Lacina, Vlastislav, CSc., Historický ústav AV ČR Praha

Doc. PhDr. Linhartová, Věra, CSc., Lékařská fakulta MU Brno

PhDr. Lněničková, Jitka, Praha

PhDr. Ludvová, Jitka, CSc., Divadelní ústav Praha

PhDr. Makariusová, Marie, Historický ústav AV ČR Praha

Mgr. Martínek, Jiří, Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Martínek, Miloslav, CSc., Právo Praha

PhDr. Masnerová, Jiřina, Archiv ČVUT Praha

PhDr. Mášová Hana, Ph.D., Ústav dějin lékařství UK Praha

BcA. Matela, Pavel, Škola kreativní fotografi e Praha

Prof. Ing. Mayer, Daniel, DrSc., Fakulta elektrotechnická Západočeská univerzita Plzeň

XV


Prof. PhDr. Mazurek, Jan, CSc., Pedagogická fakulta UP Olomouc

Doc. PhDr. Mikulec, Jiří, CSc., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Němeček, Jan, DrSc., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Novotný, Gustav, CSc., Historický ústav AV ČR Brno

PhDr. Novotný, Jiří, CSc., Ph.D., Archiv České národní banky Praha

Mgr. Otavová, Marie, Městské muzeum Žamberk

Prof. PhDr. Pánek, Jaroslav, DrSc., Historický ústav AV ČR Praha

Prof. PhDr. Poledňák, Ivan, DrSc., Praha

Mgr. Pokludová, Andrea, Ph.D., Filozofi cko-přírodovědecká fakulta Slezská Univerzita Opava

Mgr. Prokop, Vladimír, gymnázium Sokolov

PhDr. Přibáňová, Svatava, Brno

Prof. PhDr. Rataj, Jan, CSc., Fakulta mezinárodních vztahů VŠE Praha

Ing. Roulová, Zdena, Kartografi e Praha

Mgr. Sekyrka, Tomáš, NG Praha

PhDr. Scherl, Adolf, CSc., Praha

Mgr. Scheufl er, Pavel, Praha

PhDr. Sklenář, Karel, DrSc., Praha

Doc. PhDr. Smutný, Bohumír, Dr., MZA Brno

PhDr. Svobodová, Milada, NK Praha

Doc. PhDr. Svobodný, Petr, CSc., Archiv UK Praha

Mgr. Šaur, Josef, Filozofi cká fakulta MU Brno

Mgr. Šebek, Jaroslav, Ph.D., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Šmeral, Jiří, Filozofi cká fakulta UP Olomouc

Mgr. Šourková, Anna, Národný biografi cký ústav Slovenskej národnej knižnice Martin

Doc. PhDr. Šouša, Jiří, CSc., Filozofi cká fakulta UK Praha

PhDr. Šroněk, Michal, CSc., Ústav dějin umění AV ČR Praha

Mgr. Táborecká, Alena, Národný biografi cký ústav Slovenskej národnej knižnice Martin

PhDr. Tomeš, Josef, Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha

PhDr. Vacek, Jiří, Slovanská knihovna NK Praha

Mgr. Valentová, Kateřina, Ph.D., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Válka, Miroslav, Ph.D., Filozofi cká fakulta MU Brno

RNDr. Vlašímský, Pavel, Česká geologická služba Praha

Doc. PhDr. Vlček, Pavel, CSc., Fakulta architektury ČVUT Praha

PhDr. Voit, Petr, CSc., Strahovská knihovna Královské kanonie premonstrátů Praha

Doc. JUDr. Vojáček, Ladislav, CSc., Právnická fakulta MU Brno

PhDr. Vondra, Roman, Ph.D., Historický ústav AV ČR Praha

Doc. PhDr. Vošahlíková, Pavla, DrSc., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Závodský, Vít, Brno

Ing. Žďárská, Miloslava, Praha

XVI


R EDAKČNÍ R ADA

Prof. JUDr. PhDr. Adamová, Karolína, CSc.

RNDr. Folta, Jaroslav, CSc.

Prof. PhDr. Hlaváček, Ivan, CSc.

PhDr. Hozák, Jan

PhDr. Husová, Marcella, CSc. (vědecká tajemnice)

Doc. PhDr. Charvát, Petr, DrSc.

Prof. PhDr. Janáčková, Jaroslava, CSc.

PhDr. Kubín, Petr, PhD.

Doc. PhDr. Kučera, Martin, CSc.

PhDr. Ludvová, Jitka, CSc.

Prof. PhDr. Pánek, Jaroslav, DrSc.

Prof. Ing. Průcha, Václav, CSc.

Prof. PhDr. Raková, Svatava, CSc.

PhDr. Svatoš, Michal, CSc.

Doc. PhDr. Šedinová, Jiřina, CSc.

Doc. PhDr. Šedivý, Ivan, CSc.

PhDr. Tomeš, Josef (předseda)

Doc. PhDr. Vlček, Pavel, CSc.

Doc. PhDr. Vošahlíková, Pavla, DrSc. (místopředsedkyně)

XVII



BIOGRAFICKÝ SLOVNÍK ČESKÝCH ZEMÍ



225

BRUNA, Eduard, * 27. 7. 1822 Praha, † 24. 6. 1899 Kyselka u Karlových Varů, historik, novinář, geograf Byl synem dělostřeleckého důstojníka. Od 1840 studoval na pražské univerzitě, 1845 dosáhl doktorátu (PhDr.). 1845 žádal o možnost vyučovat fyzickou geografi i (jako vůbec první, byť nehabilitovaný, docent tohoto oboru na pražské univerzitě), získal ji 1847; 1848 se stal soukromým docentem fyzické geografi e a českých dějin. V přednáškách popularizoval mj. dílo F. Palackého. Jako jeden z prvních přednášejících využil práva svobodné výuky na univerzitě. V revolučních letech 1848–49 patřil k akademickým radikálům. Stal se členem Národního výboru a v květnu 1848 se účastnil deputace do Innsbrucku, kam v důsledku revolučních událostí dočasně přesídlil rakouský dvůr. V červnu 1848 velel v Klementinu oddílu studentů fi lozofi e. Perzekuci však unikl, trestní stíhání vedené proti němu bylo v srpnu 1848 zastaveno. Zatčen byl však 1849 v souvislosti s účastí na připravovaném májovém spiknutí. Při výsleších údajně přitížil řadě svých druhů, nejvíce Karlu Sladkovskému. K odsouzení B. opět nedošlo pro nedostatek důkazů. Ve svém jediném díle Geschichte Böhmens převzal fi lozofi i dějin Augustina Smetany. Rozvinul v něm základní myšlenku o tom, že Slované mají uskutečnit ideu sociální spravedlnosti v dějinách. V následujících letech se B. vzdal další politické činnosti a vstoupil do státních služeb. 1852–89 působil jako šéfredaktor listu Prager Zeitung, 1867 založil jeho večerník Prager Abendblatt. Univerzitní kariéru ukončil, pouze 1859/60 a 1867/68 byl děkanem doktorského kolegia fi lozofi cké fakulty pražské univerzity.

D: Geschichte Böhmens, 1849.

L: BL 1, s. 155; EBL 1, s. 91 (kde chybně místo narození Kyselka); ISN 3,

s. 178; KSN 2, s. 152n.; V. Häufl er, Dějiny geografi e na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 54, 61, 390 (s místem úmrtí Praha); Kutnar, s. 243; DUK 3, s. 93, 99, 353; SČF, s. 59; K. Kazbunda, Stolice dějin na pražské univerzitě 2, 1965, s. 16, 20n.

Roman Vondra, Jií Martínek

BRŮNA, František, * 5. 10. 1867 Plavy u Jablonce nad Nisou, † 18. 6. 1937 Plavy u Jablonce nad Nisou, průmyslový podnikatel v textilnictví Od 1892 provozoval v Plavech přádelnu bavlny, 1900 založil v obci ještě mechanickou tkalcovnu se 120 mechanickými stavy, jejichž počet zvýšil během necelých deseti let na 500. Tehdy tam zaměstnával více než 200 mužů i žen. Vyráběl převážně režné bavlněné zboží. Asi 1908 přikoupil ještě tkalcovnu v Dolních Štěpanicích. Pro fi rmu pracovaly dále 4 jiné tkalcovny ve mzdě. Kolem 1907 začal v Plavech stavět budovu nové přádelny bavlny nejmodernější železobetonové konstrukce. Ve 20. letech tam vlastnil také barvírnu a tiskárnu, v Dolních Štěpanicích ještě bělidlo a úpravnu. Ve svých provozech zaměstnával již 800 lidí. Vyráběl široký sortiment,

mj. bavlněné příze a kloty, serže, sypkoviny, bílé zboží, fl ane

ly, kapesníky, ručníky, různé druhy dámských módních látek

ad. Zboží prodávala fi rma na domácím i širokém zahranič

ním trhu. V textilním průmyslu podnikal i B. syn František,

který vlastnil bělidlo, mandl a úpravnu v Hrabačově.

L: J. Preiss, Český průmysl textilní slovem i obrazem, 1909, nestr.; Trh čes

koslovenský, 1925, s. 2129.

P: Litoměřice matriky římskokatolických far litoměřické diecéze, část

1616–1900, matriky narozených, pokřtěných a zemřelých fary Držkov

1799–1898, fol. 46v–47r.

Jana Brabencová

BRUNAR, Heinrich, * 5. 10. 1876 Vídeň (Rakousko), † 10. 6.

1933 Cvikov u České Lípy, právník, politik

Vystudoval práva na univerzitě ve Vídni. 1907 zahájil profes

ní kariéru jako notář v Mikulově. Stejnému povolání se vě

noval ve Zlatých Horách. 1918 se stal spoluzakladatelem se

paratistické politické formace pod názvem Deutsch-Soziale

Volkspartei des Sudetenlandes. V září 1919 se v jejím rámci

podílel na založení Deutsche Nationalpartei (Německá ná

rodní strana, DNP). 1920–25 byl za tuto stranu poslancem

Národního shromáždění, 1925–29 zastával mandát senáto

ra. Poté, co se Rudolf Lodgman von Auen stáhl do ústraní,

převzal 1925 funkci předsedy DNP. Pod B. vedením strana

pokračovala v prosazování politiky nepřátelské vůči česko

slovenskému státu. V září 1930 došlo pod vlivem německé

NSDAP v DNP k rozkolu a B. rezignoval na funkci předsedy

strany. 1931 po dalších sporech opustil stranu úplně a přešel

do Alldeutsche Volkspartei.

L: BL 1, s. 155; César – Černý 2, s. 542; Kolář Elity, s. 28.

Roman Vondra

BRUNCLÍK, Josef, * 24. 12. 1850 Kněžnice u Jičína, † 9. 1.

1929 Mladá Boleslav, kartograf, pedagog

Pocházel z rodiny drobného rolníka, na gymnázium chodil

v Hradci Králové a Jičíně. Studia na fi lozofi cké fakultě v Pra

ze nedokončil, údajně pro nemoc (ke jménu si pak dával titul

PhC.). 1876 vstoupil do státních služeb jako učitel na obec

ních školách, nejprve na Hořovicku (Hostomice, Cerhovice),

pak v Lomnici nad Popelkou, od 1885 v Mladé Boleslavi,

kde působil až do odchodu do důchodu (1919).

Učil češtinu, dějepis a zeměpis, publikačně činný byl ve všech

těchto oborech (Sbírka přísloví ku nacvičení správného i neb y

po obojetných souhláskách, 1886; O historickém rozvoji nauky

o elektřině a jejím užití, 1894), ale nejznámější se stal díky

svým kartografi ckým pracím. První mapu (Belgie, Holland

sko a Lucembursko) vydal v Turnově 1895, současně v české

i německé verzi, následovala mapa Solné komory a nástěn

ná mapa Evropy; B. připravoval i mapu starověkého Řecka,

BRUNCLÍK


226

ale ta již nebyla vydána. Hlavním výsledkem jeho práce byly školní atlasy. Nejprve vydal (1904) nakladatel V. Neubert J. Brunclíkův Atlas pro školy měšťanské, který se během dalších 20 let dočkal řady reedic (na nich spolupracovali F. Machát a K. Spalová); byl to vůbec první český původní atlas většího rozsahu. Později pak B. pracoval na středoškolském atlasu, který vyšel 1908–13 odděleně pro jednotlivé studijní ročníky, 1915 souborně jako J. Brunclíka Zeměpisný atlas pro školy střední, lycea, ústavy učitelské a školy obchodní (175 map a plánů v 64 listech s doprovodným textem B. Maška). I tento atlas se dočkal (zvláště po 1918, kdy dostal ve školách přednost před atlasem B. Kozenna a J. Metelky) mnoha vydání (8. vyšlo 1947 jako Soubor map ze školního atlasu Brunclíkova-Machátova péčí B. Šalamona a K. Kuchaře) a stal se podkladem pro Školní zeměpisný atlas (1950), označovaný podle autorů jako Šalamon-Kuchař a vycházející až do 1958. B. připravil rovněž Atlas pro školy obecné (1904), obsahující jen 5 základních map, a také první dějepisný atlas u nás, Atlas dějepisný pro potřebu škol měšťanských (1914). Z jednotlivých map připomeňme Místopisnou mapu království Českého (1:560 000, 1906), obdobnou mapu pro Moravu (1908) a v menším měřítku pro celé mocnářství (1907). Celkem 8 turistických map pokrylo v měřítku 1:175 000 oblast severovýchodních Čech včetně Krkonoš. Město, ve kterém strávil takřka polovinu života, zpracoval do plánu vydaného 1912 pod názvem Místopisný plán královského města Mladé Boleslavi. Spíše okrajově se zabýval psaním divadelních her (Lenorka, děvče cikánské, 1888).

L: L. Mucha, Kartograf J. B., in: AUC – Geographica, sv. 11 – supplemen

tum, 1976, s. 87n. (se soupisem díla); L. Beneš, Zapomenutý mladoboleslavský zeměpisec, in: Mladoboleslavský zpravodaj, 1989, březen, s. 11; ČBS, s. 69; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 74; Tomeš 1, s. 146.

Jií Martínek

BRUNCLÍK, Stanislav, * 17. 6. 1910 Podmoklice u Semil, † 14. 2. 1944 Drážďany (Německo), novinář Vystudoval 1925–29 obchodní akademii v Praze-Karlíně a po maturitě pracoval 1929–31 jako mzdový účetní v ČKD v Praze-Libni. Již za studentských let sympatizoval s komunistickým hnutím a přispíval do komunisticky orientovaných mládežnických časopisů Mládí, Avantgarda a Kritika 28. 1929 vstoupil do KSČ, stal se funkcionářem Komunistického svazu mládeže a 1931 redaktorem komunistického mládežnického časopisu Mladá garda, spolupracovníkem Rudého práva a marxistické revue Levá fronta. 1933–34 studoval na Mezinárodní leninské škole v Moskvě a zároveň působil v aparátu Komunistické internacionály mládeže. Po návratu do vlasti pracoval krátce jako stranický funkcionář na Hodonínsku. 1935–38 byl redaktorem Haló novin a Rudého práva a spolupracovníkem týdeníků Tvorba a Rozsévačka; zamě

řoval se především na zahraničněpolitickou problematiku.

V létě 1937 se jako zpravodaj Rudého práva zúčastnil proti

fašistického kongresu evropské mládeže v Paříži. Od počátku

německé okupace působil pod krycím jménem Karel Klíma

v ilegálních strukturách KSČ: 1939–40 byl instruktorem

prvního ilegálního vedení KSČ pro stranické kraje na Mora

vě, 1940–41 postupně krajským tajemníkem strany v Hradci

Králové, v Plzni a na Kladně, 1941–42 instruktorem druhé

ho ilegálního vedení KSČ a 1942–43 členem třetího ilegál

ního vedení KSČ. Podílel se na redakci a distribuci ilegální

ho komunistického tisku a 1942–43 redigoval ilegální Rudé

právo. V ilegalitě se též věnoval literární práci; z francouzšti

ny přeložil (pod pseudonymem Jaroslav Benda) Diderotův

dialog Rameauův synovec a Stendhalova Luciena Leuwena,

z němčiny Eckermannovy Hovory s Goethem a připravoval

ediční projekt poválečné Socialistické knihovny. 15. 7. 1943

byl zatčen gestapem, do října 1943 vězněn v Praze na Pan

kráci, poté převezen do soudní vazby v Drážďanech. 16. 12.

1943 byl odsouzen k trestu smrti a v únoru 1944 popraven.

Zatčeni byli i členové jeho rodiny – manželka, otec a matka,

jež zahynula v koncentračním táboře.

L: PSN 1, s. 277; MČE 1, s. 585; PSD 1, s. 62; Tomeš 1, s. 146; Nebylo

bezejmenných, 1986, s. 28n.

Josef Tomeš

BRUNCVÍK (též BRUNCVICIUS), Zachariáš, * kolem 1570

Pardubice ?, † 30. 8. 1634 ?, utrakvistický duchovní, humanis

ta, kazatel

Jako místo narození byla udávána též Praha. Pravděpodob

nější jsou však Pardubice, kde byl jeho otec Ondřej děka

nem. Dráhu duchovního nastoupil B. jako diákon 1595

v Chrudimi a později v Polné. Kněžské svěcení přijal 1600

z rukou arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé v kostele sv. Voj

těcha v Praze. Stal se kaplanem (v některých pramenech

uváděn rok 1604) u Sv. Jindřicha v Praze na Novém Městě.

1606 byl nucen místo opustit a působil pak jako utrakvistic

ký duchovní správce v Žatci. Ačkoliv tam setrval pouze pět

let, získal si řadu přátel i značnou oblibu, jak o tom svědčí

několik latinských sborníků, vzniklých k jeho poctě a vy

dávaných zejména u příležitosti narození jeho synů. B. měl

celkem pět dětí, z nichž dva synové, Zachariáš a Václav, ná

sledovali otce v kněžské dráze. K 12. 8. 1611 byl B. potvrzen

jako duchovní správce v Bělé na Plzeňsku na panství Diviše

Markvarta z Hrádku. Ani tam však nezůstal dlouho: 14. 10.

1614 se stal farářem v Prachaticích, ale kvůli sporům odešel

po roce do Bystřice pod Pernštýnem na panství Jana Čejky

z Olbramovic. B. tamní působení ukončily pobělohorské

události. Odešel do exilu do Pirny, 1628 byl ale nařčen z kal

vínství. 1631 snad působil jako kazatel v Toruni, současně je

doložen i v Pirně. Záznamy z přelomu 20. a 30. let 17. století

BRUNCLÍK


227

svědčí o tom, že tam žil sám, bez rodiny a bez fi nančních prostředků. Bydlel na předměstí u Lodní brány v domě magistra J. Jentzchena s Mikulášem Nucellou, o generaci mladším a snad i poněkud majetnějším, bývalým farářem z Velvar. Zemřel v bídě. Těžiště jeho tvorby tvoří česky psaná duchovní literatura s použitím forem, jež bezprostředně vycházely z jeho duchovenské praxe. V latině otiskoval pouze příležitostné verše. Před odchodem do exilu vydal tiskem několik kázání. V cizině publikoval krátké duchovní spisky, mezi nimiž jsou nejzajímavější dvě „obrany“. První byla zaměřena na obhajobu přijímání krve Páně a vyšla 1624 s paralelním latinsko-českým názvem Septuaginta Rationes usum Sanguinis Coenae Adserentes ... Obrana Apologetická. Druhá, Defensio Exulantium... Obrana Čechů mezi národy rozptýlených (1633), byla obhajobou českých exulantů-nekatolíků, „obviněných“ z rebelie jako příčiny válečných událostí. Zajímavým svědectvím o životě exulantské obce v Pirně bylo pohřební kázání na Alžbětu Pětikostelní z Aventýna, první manželku Jana Jiřího Pětikostela z Aventýna, která zemřela 28. 12. 1631.

D: soupis in: Knihopis 1310–1336.

L: RHB 1, s. 230n.; BOS 2, s. 521; OSN 4, s. 793; RSN 1, s. 925; L. Bob

ková, Exulanti z Prahy a severozápadních Čech v Pirně v letech 1621–1639, 1999, s. 139.

Kateina Valentová

BRUNE, August, * 14. 10. 1857 Halle u Güterslohu (Německo), † 23. 6. 1914 Neštědice u Ústí nad Labem, továrník, podnikatel v chemickém průmyslu Pocházel z Vestfálska, absolvoval techniku v Hannoveru. Spolu se svým švagrem Juliem Kiskerem, jehož rodina vlastnila v Halle továrnu na lihoviny, založil 1881 chemickou továrnu, tzv. sulfátku, v Neštědicích (tehdy Nestertitz, nyní část obce Povrly), produkující mj. suroviny pro výrobu celulózy a balicí papír; jako první v Rakousku-Uhersku vyráběl sulfi - tovou buničinu. Nejpozději 1911 tuto fi rmu převzal koncern Emil Fürth & Sohn. B. zemřel na následky pokusu o sebevraždu; podle jeho přání byly jeho ostatky spáleny (26. 6. 1914) v drážďanském krematoriu. Zanechal manželku Helenu, roz. Klepschovou, a šest dětí (3 syny, 3 dcery); nejstarší z nich, dcera Elly, se provdala za ústeckého továrníka Fritze Wolfruma.

L: Aussiger Tagblatt 24. 6. 1914, s. 4 (zpráva) a s. 10 (úmrtní oznámení);

GIÖ 5, s. 11; BL 1, s. 155.

Jií Martínek

BRUNECKÝ, Zdeněk, * 3. 2. 1915 Brno, † 3. 4. 1985 Ivančice, lékař-pediatr a genetik, organizátor dětského lékařství Pocházel z rodiny úředníka a učitelky. Navštěvoval 1921–26

chlapeckou obecnou školu v dnešní Staňkově ulici v Brně.

1926–34 studoval na Reformním reálném gymnáziu v Brně

-Králově Poli. Vedle studia se intenzivně angažoval v Sokole,

vedl dorostence a byl členem reprezentačního družstva odbí

jené. 1934 byl přijat ke studiu medicíny na Lékařské fakultě

MU a v té době absolvoval také Institut pro výuku jazyků

a Berlitzovu jazykovou školu, kde složil státní zkoušku z an

gličtiny a francouzštiny. Studia medicíny úspěšně ukončil

1939, avšak vzhledem k uzavření českých vysokých škol byl

promován titulem MUDr. až po druhé světové válce. Do té

doby prošel několika náhradními zaměstnáními: byl labo

rantem na I. dětské klinice Lékařské fakulty MU (kde byl

již od 1934 veden jako výpomocný ošetřovatel) a po zákazu

zaměstnávat mediky v nemocnicích pracoval jako asistent

u obvodního lékaře MUDr. Vladimíra Vašíčka ve Frýdlantu

nad Ostravicí. 14. 4. 1945 se B. oženil s učitelkou Věrou

Rothovou a spolu vychovali dceru a dva syny.

Po promoci (12. 6. 1945) B. zahájil profesní dráhu lékaře

jako asistent na I. dětské klinice. Pracoval v nově zřízené po

radně pro novorozence. Také přednášel na brněnských střed

ních zdravotních školách. 1946–49 studoval externě psycho

logii na fi lozofi cké fakultě. 30. 3. 1948 získal titul odbor

ného lékaře pro nemoci dětské a 25. 3. 1953 byl jmenován

docentem pediatrie. S prof. O. Teyschlem, B. nadřízeným

a příznivcem na I. dětské klinice, přešel do nově vybudované

Dětské nemocnice v Brně-Černých Polích a tam 1. 9. 1955

přijal místo přednosty I. dětské kliniky zaměřené na hema

tologii, imunologii a imunopatologii. 15. 1. 1959 obhájil

vědeckou hodnost CSc., 22. 9. 1959 byl jmenován mimo

řádným profesorem dětského lékařství a 1. 6. 1967 profeso

rem řádným. Dále pracoval ve funkci proděkana pro výzkum

a pediatrii lékařské fakulty (od 1955), jako specialista v obo

ru pediatrie (1956), krajský odborník pro péči o ženu a dítě

(1960–64). Od 1961 vedl I. pediatrickou katedru lékařské

fakulty v Brně, od 1961 byl pověřen funkcí recenzenta pro

Státní zdravotnické nakladatelství v Praze a od 1962 zasedal

v poradním sboru katedry pediatrie Ústavu pro další vzdělá

vání lékařů a získal jmenování členem jak poradního sboru

hlavního odborníka pro péči o děti, tak dvou komisí vědecké

rady pražského ministerstva zdravotnictví. 1963 byl jmeno

ván ředitelem Výzkumného ústavu pediatrického v Brně,

který spolu s O. Teyschlem založil. Do náplně pediatrického

ústavu náležela také rychle se rozvíjející klinická genetika. B.

rovněž inicioval vznik genetické poradny pro rodiče. 1968

byl zvolen místopředsedou České lékařské společnosti Jana

Evangelisty Purkyně, členem hlavních problémových komisí

pro pediatrii a genetiku a předsedou České společnosti pro

lékařskou genetiku. V zahraničí byla B. odborná erudice

natolik ceněna, že mu bylo nabídnuto vedení Genetického

ústavu v Uppsale. B. odmítl, protože chtěl vybudovat ve Vý

zkumném ústavu pediatrickém katedru humánní genetiky.

Všechny plány ukončil vývoj po srpnu 1968. B. stihl uspořá

BRUNECKÝ


228

dat XV. mezinárodní pediatrický sjezd v Brně, na jehož jednání přijeli významní genetikové z Velké Británie, západního a východního Německa, Francie, Švédska, Norska a Dánska, a zúčastnil se jako představitel československé pediatrie čtyř zahraničních studijních cest. 1970 byl vyloučen z KSČ a odvolán z funkce ředitele Výzkumného ústavu pediatrického, zbaven vedení kliniky a katedry a 1973 mu byl ukončen pracovní poměr bez možnosti prodloužení. Z kliniky však nakonec odešel až na podzim 1979 a do 1981 dostával jen nevýznamné úvazky ve zdravotnických zařízeních v Tišnově, Kuřimi a v Blansku. B. intenzivně rozvíjel především dětskou hematologii, zvláštní zřetel věnoval psychologii dítěte a dětské lékařské genetice, kterou u nás zaváděl. Jezdil na zahraniční pobyty v Evropě a USA. Publikoval sedmnáct monografi í a více než sto deset příspěvků v odborných časopisech. V první polovině sedmdesátých let dokončil obsáhlou učebnici Lidská genetika. Kratší příspěvky publikoval pod cizími jmény a přednášel v českých zemích a na Slovensku. Po operaci žlučníku v nemocnici v Ivančicích zemřel na srdeční infarkt. Byl pochován v Brně.

D: výběr: Zlozvyky v dětském věku a jiné výchovné problémy, 1959, 1963;

(s O. Teyschlem) Duševní vývoj dítěte a výchova, 1959, 1964; Vývojové vady a úchylky, 1962; Dětské choroby, 1962, 1964 a 1970; (s kol.) Pediatrická propedeutika, 1966; Úvod do lékařské genetiky, 1965, 1967, 1972.

L: Dějiny university v Brně (ed. F. Jordán a kol.), 1969, s. 348, 357; J. Hor

ký – J. Hlavoň, K nedožitým osmdesátinám prof. MUDr. Z. B., CSc., in: Československý pediatr 50, 1995, č. 6, s. 382; ČBS, s. 70; Tomeš 1, s. 146.

P: Archiv MU Brno, fond A1 Rektorát MU, osobní spisy, kart. 19; fond A3

Lékařská fakulta MU Brno, osobní a kádrové spisy.

Vra Linhartová

BRUNER-DVOŘÁK, Rudolf, * 2. 7. 1864 Přelouč, † 30. 10. 1921 Praha, fotograf, průkopník fotografi cké reportáže Otec Václav B. byl krejčím. Po vyučení fotografi ckému řemeslu 1887 u mnichovského fotografa Carla Teufela založil B. v Přelouči portrétní atelier. Druhé jméno Dvořák začal nepochybně používat od 1889, kdy už působil na Královských Vinohradech, ale úředně mu to bylo povoleno až 1919. Od 1894 do konce života pak pracoval v centru Prahy, portrétní fotografi i nakonec opustil a jako první z českých fotografů se specializoval na zakázkové práce mimo ateliér. Často fotografoval také architekturu, včetně náročných snímků interiérů. Velký úspěch mu přinesly snímky, které uveřejnil výstavní deník vydávaný na Zemské jubilejní výstavě v červnu 1891. Od prosince téhož roku mohl B. používat titul Momentní fotograf jeho c. a k. Výsosti Nejosvícenějšího pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského z Este, kterého často doprovázel na honech, manévrech apod. B. tvůrčí činnost prošla třemi významnými obdobími. Během prvního (1891–1904) se soustředil hlavně na snímky z honů, manévrů a na reportáže z různých sportovních, politických, kulturních a také katastrofi ckých událostí. Druhé období začalo v říjnu 1904,

kdy B. přistoupil k intenzivní práci pro časopis Český svět a

kdy se pak v krátké době stal jeho blízkým spolupracovní

kem bratr Jaroslav (1881–1942), rovněž vyučený fotograf.

Po četných cestách do západní Evropy rozšířil B. svůj zá

jem také na země jižní Evropy, kde jej zaujaly hlavně motivy

z každodenního všedního života. Vrcholem jeho tvorby byla

léta 1907–10. Tehdy vznikly mj. snímky z jednání hlav států

na Konopišti a Miramare (Itálie), válečného loďstva v Terstu,

ale také z různých interiérů pracovních prostor továren, kte

ré uplatnil např. v publikaci J. Preisse Český průmysl textilní

slovem i obrazem (1908). Nejrozsáhlejší cyklus jeho snímků,

vydaný v Praze 1909, obsahoval 195 záběrů jeskyně Postojna

(Slovinsko). Kolem 1910 uveřejnil ještě sérii nazvanou Ob

razy z honů. Ve druhém desetiletí 20. století se B. zaměřil již

spíše na podporu fotografi ckých aktivit bratra Jaroslava, který

dílnu po jeho smrti dále provozoval a vedl.

L: P. Scheufl er – J. Hozák, Krásné časy, 1995; P. Scheufl er, Galerie c. k. foto

grafů, 2001, s. 158; www.scheufl er.cz

Pavel Scheufler, Jana Brabencová

BRUNHOFER, Karel, * 28. 4. 1879 Kročehlavy (Kladno),

† 21. 9. 1981 Praha, mechanik, pedagog

Po maturitě na reálném gymnáziu 1897 studoval obor stroj

ního inženýrství na České vysoké škole technické v Praze

a na vysoké škole technické v Cáchách (Německo). Po stu

diích nejprve pracoval jako konstruktér Ústavu stavby stro

jů na České vysoké škole technické v Praze, poté u Pražské

železářské společnosti na Kladně a v První Českomoravské

továrně na stroje. 1904–10 byl konstruktérem čerpadel u fi r

my Breitfeld a Daněk, kde navrhl např. čerpadla pro káranský

vodovod a vodárnu v Braníku (Praha). Od 1910 působil jako

pedagog na průmyslové škole v Jaroměři a od 1919 na Prv

ní státní průmyslové škole v Praze, kde byl 1927 jmenován

přednostou strojního oboru. V témže roce se stal honorárním

docentem hydrauliky a termomechaniky pro oddělení elek

trotechnické na ČVUT v Praze a 1935 řádným profesorem

technické mechaniky a strojnického rýsování. Na ČVUT zů

stal do 1952. Byl též 1939–46 prozatímním správcem Ústavu

pružnosti a pevnosti. Od školního roku 1946/47 vedl na Vy

soké škole strojního a elektrotechnického inženýrství Ústav

technické mechaniky pro oddělení elektrotechnické.

D: Základy strojnictví, 1923; Statika, 1924; Dynamika, 1925; Nauka o pruž

nosti a pevnosti, 1925; Tření a jednoduché stroje, 1926; Technické kreslení,

1926; Nauka o látkách pro kovodělníky, 1926; Mechanika plynů a par, 1927;

Stroje pracovní, 1934; Lícování, 1937; Technická mechanika, 1946; Stroj

nické kreslení, 1955.

L: ČBS, s. 70; Tomeš 1, s. 146; Prof. ing. K. B. šedesátníkem, in: Věstník SIA,

1939, s. 106; E. Kubásková, Kdy zemřeli...?, 1992, s. 34; Kladno v osob

nostech, 1998, s. 19.

P: písemná pozůstalost v Archivu ČVUT Praha.

Miloš Hoejš

BRUNER-DVOŘÁK 229 BRUNIAN, Johann Joseph, * 19. 3. 1733 Praha, † 15. 6. 1781 Altona (nyní část Hamburku, Německo), herec, tanečník, divadelní ředitel Narodil se v Praze (udávané datum dosud v matrice neověřeno) jako potomek zchudlého šlechtického rodu. Již okolo 1745 nastoupil divadelní dráhu u jinak neznámé herecké společnosti principála Hölzela, pak působil u skupiny provazolezců, poté (1746 nebo později) v Kremži u C. J. Nachtigalla, před 1750 ve Vídni u H. M. Brennera. S ním se dostal do Olomouce a do Znojma. Samostatně hrál zprvu s loutkami (Morava, přičemž svá vystoupení doplňoval vlastními tanečními produkcemi), poté jako herec u malé cestující společnosti svého prvního principála Hölzela. Tu měl údajně převzít, když se po Hölzelově smrti (někdy po 1750) oženil s jeho vdovou. Trasa společnosti vedla 1751–60 patrně městy Basilej, Štrasburk, Freiburg in Breisgau, Mannheim, Mohuč, Frankfurt n. M., Würzburg, Bamberg, Norimberk (doloženy a datovány pouze pobyty u dvora knížete Öttingen-Wallersteina 1751 a ve Würzburgu, v Norimberku 1752 a štace v Eichstättu 1752–53 a Mergenthalu 1753, Bernu a Basileji 1757). Někdy po 1752 bylo údajně provedeno pětadvacet B. baletů v Hamburgu. 1760 hrál B. ve Freisingu a v Mnichově. Tam ho zastihl



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.