načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Biografický slovník českých zemí, 4. sešit (Bene–Bez) – Pavla Vošahlíková; kolektiv

Biografický slovník českých zemí, 4. sešit (Bene–Bez)

Elektronická kniha: Biografický slovník českých zemí, 4. sešit (Bene–Bez)
Autor: Pavla Vošahlíková; kolektiv

– Z dalších stovek osobností zaujme nejširší veřejnost v tomto svazku jistě osobnost Eduarda Beneše, ale svazek obsahuje i další zajímavé, známé, zapomínané i zapomenuté osobnosti spjaté s našim území a dějinami, které zasahovaly do ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  60
+
-
2
boky za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Libri
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 124
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-016-7592-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Z dalších stovek osobností zaujme nejširší veřejnost v tomto svazku jistě osobnost Eduarda Beneše, ale svazek obsahuje i další zajímavé, známé, zapomínané i zapomenuté osobnosti spjaté s našim území a dějinami, které zasahovaly do nejrozmanitějších oborů lidské činnosti.

Zařazeno v kategoriích
Pavla Vošahlíková; kolektiv - další tituly autora:
Biografický slovník českých zemí, Bas - Bend -- 3.sešit Biografický slovník českých zemí, Bas - Bend
Biografický slovník českých zemí, Brun-By -- 8.sešit Biografický slovník českých zemí, Brun-By
Biografický slovník českých zemí, Bra-Brum -- 7.sešit Biografický slovník českých zemí, Bra-Brum
 (e-book)
Biografický slovník českých zemí, 10. sešit (Č-Čerma) Biografický slovník českých zemí, 10. sešit (Č-Čerma)
 (e-book)
Biografický slovník českých zemí, 9. sešit Biografický slovník českých zemí, 9. sešit
 (e-book)
Biografický slovník českých  zemí 1. sešit - písmeno A Biografický slovník českých zemí 1. sešit
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Nad projektem převzal záštitu prezident České republiky prof. Václav Klaus.

Kniha vznikla s laskavým přispěním společnosti Zentiva, a. s.

Redakce:

Jana Brabencová

Marie Makariusová

Gustav Novotný

Marcella Rossová

Pavla Vošahlíková – vedoucí projektu

© PhDr. Pavla Vošahlíková, DrSc., za autorský kolektiv Biografického slovníku českých zemí

Historického ústavu AV ČR, 2006

© Libri, 2006

ISBN 80-7277-299-6

ISBN 80-7277-214-7 (soubor)

ISBN 80-7277-215-5 (1. sv.)

ISBN 80-7277-252-X (2. sv.)

ISBN 80-7277-287-2 (3. sv.)


OBSAH

Struktura slovníkového hesla ........................................................................................................................................ 1VII

Seznam zkratek ........................................................................................................................................................... 1VIII

Seznam autorů hesel ....................................................................................................................................................... XV

Redakční rada .............................................................................................................................................................. XVII

Biografický slovník českých zemí: Bene–Bez ................................................................................................................... 376

V


VI


STRUKTURA SLOVNÍKOVÉHO HESLA BIOGRAMU

1. Záhlaví. Obsahuje příjmení a jméno (křestní), má-li osobnost více jmen, uvádějí se nezkráceně všechna, v závorce další možné varianty. Dále záhlaví obsahuje datum (den, měsíc, rok) a místo narození a úmrtí. Nejsou-li tato data v úplnosti známa, registrují se pouze údaje zjištěné a ověřené. Následuje výstižná a obecně srozumitelná definice profese nebo veřejného působení osobnosti.

2. Životopisná a hodnotící část. Tvoří hlavní část biografického hesla. Obsahuje stručný životopis se základními chronologicky řazenými daty o vzdělání, profesní a veřejné činnosti, o místech působení, dosažených titulech, hodnostech, význam nějších cenách a vyznamenáních aj., s výstižnou charakteristikou a zhodnocením této činnosti v historických, společensko-politických a kulturních souvislostech. Životopisná a hodnotící část jsou účelově propojeny. Užívá se úsporného slovníkového slohu a zpravidla minulého času.

3. Bibliografická část. Pod zkratkou „D:“ je uveden výběrově seznam vlastních prací, u uměleckých osobností hlavní výtvarná a architektonická díla, výstavy, hudební opusy, režijní práce, role apod. v chronologickém řazení. Pod zkratkou „L:“ je výběrově zařazena základní literatura o osobnosti s případnými odkazy na jiná lexikální díla nebo na jiné prameny použité ke zpracování hesla. Místo vydání díla se uvádí v souladu s lexikografickými zvyklostmi zpravidla u zahraničních publikací. Pod zkratkou „P:“ se nacházejí základní informace o uložení písemné pozůstalosti (pokud je zásadního významu) a o dalších památkách a pramenech vztahujících se k osobnosti. VII

SEZNAM ZKRATEK

ZKRATKY INSTITUCÍ

AMU Akademie múzických umění

AVU Akademie výtvarných umění

AMZV Archiv ministerstva zahraničních věcí

ANM Archiv Národního muzea

AV ČR Akademie věd České republiky

BBC British Broadcasting Cooperation

ČAZ Česká akademie zemědělská

ČČK Československý (Český) červený kříž

ČF Česká filharmonie

ČKD Českomoravská Kolben-Daněk

ČNB Česká národní banka

ČNR Česká národní rada

ČOS Československá (Česká) obec sokolská

ČR Česká republika

ČSAV Československá akademie věd

ČSAZ Československá akademie zemědělská

ČSL Československá strana lidová

ČSNS Československá strana národně socialistická

ČSR Československá republika, Československo

ČSS Československá strana socialistická

ČSSD Československá (Česká) strana sociálně demokratická (dělnická)

ČSSR Československá socialistická republika

ČSTV Československý svaz tělesné výchovy

ČTK Československá (Česká) tisková kancelář

ČVŠT Česká vysoká škola technická

ČVTS Československá vědecko-technická společnost

ČVUT České vysoké učení technické

DAMU Divadelní fakulta Akademie múzických umění

DTJ Dělnická tělocvičná jednota

FAMU Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění

FDTJ Federace dělnických tělocvičných jednot

Gestapo Geheime Staatspolizei (Tajná státní policie)

GHMP Galerie hlavního města Prahy

HAMU Hudební fakulta Akademie múzických umění

IBBY International Board of Books for Young People

JAMU Janáčkova akademie múzických umění

KČSN Královská česká společnost nauk

KSČ Komunistická strana Československa

LA NM Literární archiv Národního muzea

LA PNP Literární archiv Památníku národního písemnictví

ME mistrovství Evropy

MG Moravská galerie

MHMP Muzeum hlavního města Prahy

VIII

MNO ministerstvo národní obrany

MS mistrovství světa

MU Masarykova univerzita

MV ministerstvo vnitra

MZA Moravský zemský archiv

MZLU Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Brno

MZM Moravské zemské muzeum

MZV ministerstvo zahraničních věcí

NA Národní archiv (do roku 2004 SÚA)

ND Národní divadlo

NDR Německá demokratická republika

NF Národní fronta

NK Národní knihovna

NG Národní galerie

NM Národní muzeum

NOÚZ Národní odborová ústředna zaměstnanecká

NS Národní shromáždění

NSDAP Nationalsozialistische deutsche Arbeiterpartei (Německá nacionálně socialistická dělnická strana)

NTM Národní technické muzeum

NV národní výbor

OA okresní archiv

OH olympijské hry

ON Obrana národa

OŽK Obchodní a živnostenská komora

p. a. podnikový archiv

PÚ Politické ústředí

PVVZ Petiční výbor Věrni zůstaneme

RAF Royal Air Force

ROH Revoluční odborové hnutí

SA Sturmabteilungen (úderné oddíly)

SAV Slovenská akademie věd

SČSP Svaz československo-sovětského přátelství

SČUG Sdružení českých umělců a grafiků. Galerie Hollar

SD Sicherheitsdienst (bezpečnostní služba)

SIA Spolek československých inženýrů a architektů

SNB Sbor národní bezpečnosti

SNR Slovenská národní rada

SOA státní oblastní archiv

SOkA státní okresní archiv

SdP Sudetendeutsche Partei (Sudetoněmecká strana)

SPB Svaz protifašistických bojovníků

SR Slovenská republika

SRN Spolková republika Německo

SS Schutzstaffel (ochranný oddíl)

SSSR Svaz sovětských socialistických republik

SÚA Státní ústřední archiv (od roku 2005 NA)

SVU Svaz výtvarných umělců

UB Umělecká beseda

ÚČL Ústav pro českou literaturu AV ČR

UK Univerzita Karlova

UMPRUM Uměleckoprůmyslová škola

ÚNV Ústřední národní výbor

IX UPM Uměleckoprůmyslové muzeum USA Spojené státy americké ÚV ústřední výbor ÚVOD Ústřední vedení odboje domácího ÚVTI Ústředí vědecko-technických informací ÚVTIZ Ústředí vědecko-technických informací pro zemědělství VHA Vojenský historický archiv VHM Vojenské historické muzeum VHS Vlastenecko-hospodářská společnost VŠCHT Vysoká škola chemicko-technologická VŠT Vysoká škola technická VŠUP Vysoká škola uměleckoprůmyslová VŠZ Vysoká škola zemědělská VTS Vědecko-technická společnost VÚA Vojenský ústřední archiv VUT Vysoké učení technické YMCA Young Men’s Christian Association YWCA Young Women’s Christian Association ZM Zemědělské muzeum ZNV Zemský národní výbor SEZNAM ZKRATEK K POUŽITÉ LITERATUŘE AČA – Almanach České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, sv. 1–50, Praha 1891–1940. AČL – Michal Navrátil, Almanach českých lékařů, Praha 1913. AČP – Michal Navrátil, Almanach českých právníků, Praha 1930. ADB – Allgemeine Deutsche Biographie, d. 1–56, Leipzig 1875–1912. Adler – Adler. Zeitschrift für Genealogie und Heraldik (1881–83 Monatsblatt des Heraldisch-Genealogischen Vereines

„Adler“; 1883–1925 Monatsblatt der [k. k.] Heraldischen Gesellschaft „Adler“; 1926–38 Monatsblatt der Heraldisch

-Genealogischen Gesellschaft „Adler“; 1939–44 Adler. Monatsblatt der Vereine für Sippenforschung in der Ostmark),

Wien 1881–. Album representantů – Album representantů všech oborů veřejného života československého, ed. F. Sekanina,

Praha 1927. AMM – Acta Musei Moraviae, viz ČMZM. AR – Archeologické rozhledy, Praha 1949–. AUC – Acta Universitatis Carolinae, Praha 1960–. Balling 1 – Mads Ole Balling, Von Reval bis Bukarest. Statistisch-Biographisches Handbuch der Parlamentarier der

deutschen Minderheiten in Ostmittel- und Südosteuropa 1919–1945, d. 1–2, Kopenhagen 1991. Bartoš: PD činohra – Jan Bartoš, Prozatímní divadlo a jeho činohra, Praha 1937. Bartoš: PD opera – Josef Bartoš, Prozatímní divadlo a jeho opera, Praha 1938. BHDE – Biographisches Handbuch der deutschen Emigration, d. 1–3, München 1999. BHJb – Berg- und Hüttenmänisches Jahrbuch der k. k. Montan-Lehranstallt zu Leoben und Přibram, Wien 1851–1937. Bílková – Pavla Bílková, Biografický slovník techniků, manažerů a hospodářských pracovníků, kteří se zasloužili o rozvoj

ostravsko-karvinského revíru před rokem 1918. In: Studie o Těšínsku 7, 8, Okresní vlastivědné muzeum Český Těšín

1979–1980. Birk – Alfred Birk, Die Deutsche Technische Hochschule in Prag 1806–1931, Prag 1931. BJB – Rudolf M. Wlaschek, Biographia Judaica Bohemiae, Dortmund 1995. BL – Biographisches Lexikon zur Geschichte der Böhmischen Länder, d. 1–3 (A–S), München, Wien 1979–. BLDMF – Ludmila Hlaváčková, Petr Svobodný, Biographisches Lexikon der deutschen Medizinischen Fakultät in Prag

1883–1945, Praha 1998. BLS – Biografický lexikón Slovenska, d. 1–2 (A–F), Martin 2002–.

X


Bohemia – Bohemia. Jahrbuch des Collegium Carolinum (od 1980 jako Zeitschrift für Geschichte und Kultur der

Böhmischen Länder), München 1960–. BOS – Český slovník bohovědný, ed. Josef Tumpach a Antonín Podlaha, d. 1–5 (A–Itálie), Praha 1912–1930. Brockhaus – Der Grosse Brockhaus. Handbuch des Wissens, sv. 1–20, (15. vyd.), Leipzig 1928–1935. Brockhaus D. – Dodatky, (15. vyd.), d. 21, Leipzig 1936. BSPLF – Biografický slovník pražské lékařské fakulty 1348–1939, d. 1–2, Praha 1988–1993. Catalogus cleri – Catalogus venerabilis cleri saecularis et regularis archidioeceseos Pragensis pro anno Domini 1741–. César – Černý – Jaroslav César, Bohumil Černý, Politika německých buržoazních stran v Československu v letech 1918–

1938, Praha 1962. Cyril – Cyril, český hudební časopis, Praha 1874–1948. Czeike – Felix Czeike, Historisches Lexikon Wien in 5 Bänden, Wien 1992–1997. Czikan – J. J. H. Czikan, F. Gräffer, Oesterreichische National-Encyklopedie, oder alphabetische Darlegung der

Wissenswürdigsten Eigenthümlichkeiten des österreichischen Kaiserthumes, d. 1–6, 1835–1837. Čáňová – Eliška Čáňová, Slovník představitelů katolické církevní správy v Čechách v letech 1848–1918, Praha 1995. Čas. mineral. geol. – Časopis pro mineralogii a geologii, Praha 1956–1992. ČAVU – Alena Šlechtová, Josef Lenora, Členové České akademie věd a umění 1890–1952, 2. vyd., Praha 2004. ČBS – Československý biografický slovník, Praha 1992. ČČH – Český časopis historický (1950–1989 jako Československý časopis historický), Praha 1895–. ČL – Český lid, Praha 1891–. ČLČ – Časopis lékařů českých, Praha 1862–. ČMM – Časopis Matice moravské, Brno 1869–. ČMZM – Časopis Moravského zemského musea (Acta Musei Moraviae), Brno 1901–. ČNM – Časopis Národního muzea (1827–1830 jako Časopis Společnosti Vlastenského museum v Čechách; 1831–1854

jako Časopis Českého museum; 1855–1922 jako Časopis Musea Království českého; 1923– jako Časopis Národního

musea), Praha 1827– Čornejová – Fechtnerová – Ivana Čornejová, Anna Fechtnerová, Životopisný slovník Pražské univerzity. Filozofická

a Teologická fakulta 1654–1773, Praha 1986. ČsB – Československo – Biografie, d. 1–3, 1936–1941. ČS – Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století, 2. vyd., Praha 1982. Čs. neurol. – Československá neurologie a neurochirurgie, Praha 1904–. ČSPSČ – Časopis společnosti přátel starožitností českých, Praha 1893–1963. ČVUT – František Jílek, Václav Lomič, Dějiny Českého vysokého učení technického, d. 1, sv. 1–2, Praha 1973, 1978. DA – Deutsche Arbeit. Monatsschrift für das geistige Leben der Deutschen in Böhmen, sv. 1–18, Praha 1901–1918. DaS – Dějiny a současnost, Praha 1959–1969, 1990–. Dalibor – Dalibor, český hudební časopis, Praha 1879–1913; 1919–1927. DBE – Deutsche Biographische Enzyklopädie, d. 1–10, München 1995–1999. DČD – Dějiny českého divadla, d. 1–4, Praha 1968–1983. DČVU – Dějiny českého výtvarného umění, d. 1–4, Praha 1984–2001. DČŽ – Milena Beránková, Fraňo Ruttkay, Dějiny československé žurnalistiky, d. 1–2, Praha 1981–1984. Dlabač – Gottfried Johann Dlabacž, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für

Mähren und Schlesien, d. 1–3, Prag 1815. DLČ – Jan Jakubec, Dějiny literatury české, d. 1–2, Praha 1929, 1934. DUK – Dějiny Univerzity Karlovy, d. 1–4, Praha 1995–1999. DVT – Dějiny věd a techniky, Praha 1968–. EBL – Josef Weinmann, Egerländer Biographisches Lexikon, d. 1–2, Bayreuth 1985–1987. EČVU – Emanuel Poche, Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1975. EJ – Antonín Matzner, Ivan Poledňák, Igor Wasserberger, Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Část jmenná:

Československá scéna, Praha 1990. ESL – Encyklopédia Slovenska, d. 1–6, Bratislava 1977–1982. ETK 1 – Encyklopedie tělesné kultury, d. 1–2, Praha 1963–1964. ETK 2 – Encyklopedie tělesné kultury, d. 1–2, Praha 1988. Ficek – Viktor Ficek, Biografický slovník širšího Ostravska, seš. 1–5, Opava 1972–1983. XI FP – Šárka Bartošková, Luboš Bartošek, Filmové profily. Českoslovenští scénáristé, režiséři, kameramani, hudební skladatelé

a architekti hraných filmů, Praha 1986. FPH – Šárka Bartošková, Luboš Bartošek, Filmové profily 2. Českoslovenští filmoví herci, d. 1–2, Praha 1990. FRB – Fontes rerum Bohemicarum. Prameny dějin českých, ed. Josef Emler, Praha 1873–. Giebisch-Gugitz – Hans Giebisch, Gustav Gugitz, Bio-bibliographisches Literaturlexikon Österreichs von den Anfängen

bis zur Gegenwart, Wien 1964. GIÖ – Grossindustrie Österreichs, d. 1–6, Wien 1898. Grove – The New Grove Dictionary of Music and Musicians, d. 1–20, London 1980. Grove Opera – The New Grove Dictionary of Opera, d. 1–4, London 1992, 1994. Heller – Hermann Heller, Mährens Männer der Gegenwart. Biographisches Lexikon, d. 1–4, Brünn 1885–1892, (1. d. 2.

rozš. vyd. 1912). Hudební věda – Sborník hudebních vědeckých prací Kabinetu pro soudobou hudbu, 1961–1963, od 1964 jako časopis. HS – Československý hudební slovník osob a institucí, d. 1–2, Praha 1963, 1965. HSN – František Sitenský, Hospodářský slovník naučný, d. 1–4, Praha 1905–1924. ISN – Nový velký ilustrovaný slovník naučný, d. 1–17 + 3 d. dodatky, Praha 1932–1934. Jaksch – Friedrich Jaksch, Lexikon sudetendeutscher Schriftsteller und ihrer Werke für die Jahre 1900–1929, Reichenberg

1929. Jireček – Josef Jireček, Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku, d. 1–2, Praha 1875–1876. JSH – Jihočeský sborník historický, České Budějovice 1928–. Kalckbrenner – Erich Kalckbrenner, Personalbibliographien der Professoren und Dozenten der Philosophischen

Fakultät der Karl-Ferdinands-Universität in Prag im Zeitraum von 1654–1720 mit biographischen Angaben und mit

zusammenfassendem Überblick, Med. Diss., Erlangen – Nürnberg 1972. Kejzlar – Josef Kejzlar a kol., Dějiny textilní výroby v České Skalici. Sborník studií, Dvůr Králové nad Labem, Ústí nad

Orlicí 1987. Knauer – Oswald Knauer, Das österreichische Parlament von 1848–1966, Wien 1969. Knihopis – Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce 18. století, Praha 1925–1948, ed. Zdeněk

Tobolka; Praha 1950–1967, ed. František Horák; Dodatky Praha 1994–. Kolář Elity – Politická elita meziválečného Československa 1918–1938. Kdo byl kdo, ed. František Kolář a kol., Praha

1998. Koleška – Zdeněk Koleška, Seznam biografií československých entomologů. In: Zprávy Československé společnosti

entomologické při ČSAV, seš. 15–28, Praha 1979–1991. Dodatky in: Klapalekiana, seš. 29 a 34, Praha 1993–1998. Koerting – W. Koerting, Die deutsche Universität in Prag. Die letzten hundert Jahre ihrer Medizinischen Fakultät, Bonn

1968. Kosch – Wilhelm Kosch, Deutsches Theater-Lexikon, d. 1–5, Klagenfurt, Wien 1953–. Kosch Lit – Deutsches Literatur-Lexikon. Biographisches und bibliographisches Handbuch. Begründet von Wilhelm

Kosch, 1–22 + 6 d. dodatků, Bern – München 1968–. Kosch Staatshandbuch – Wilhelm Kosch, Biographisches Staatshandbuch. Lexikon der Politik, Presse und Publizistik, d.

1–2, Bern 1963. KRL – K. J. Kutsch, Leo Riemens, Großes Sängerlexikon, d. 1–5 (3. vyd.), München 1997. KSN – Komenského slovník naučný, d. 1–10, Praha 1937–1938. Kudělka – Šimeček – Milan Kudělka, Zdeněk Šimeček a kol., Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře

slovanských národů od roku 1760. Bio-bibliografický slovník, Praha 1972. Kunc – Jaroslav Kunc, Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945, d. 1–2, Praha

1945. Kutnar – František Kutnar, Jaroslav Marek, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví (2. vyd.), Praha 1997. LČL – Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce, d. 1; 2, sv. 1–2; 3, sv. 1–2. (A–Ř), Praha 1985–. LDM – Lexikon zur deutschen Musikkultur Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien, d. 1–2, München 2000. Lišková – Marie Lišková, Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách v letech 1861–1913, Praha 1994. Maasburg – Geschichte der obersten Justizstelle in Wien (1749–1848), ed. Michael Friedrich Maasburg, Prag 1879. MČE – Malá československá encyklopedie, d. 1–6, Praha 1984–1987. MGG – Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Allgemeine Enzyklopädie der Musik, ed. L. Finscher, Fr. Blume, d. 1–8,

(2. vyd.) Kassel 1994– (Personenteil 1999–).

XII


MNEC – Mitteilungen des Nordböhmisches Exursions-Clubs, Česká Lípa 1878–1938. MSB – Ladislav Skala, Malý slovník biografií, d. 1–6, Praha 1988–1991. MSA – Mitteilungen des Sudetendeutschen Archivs, seš. 1–125, München 1971–1996. MSN – Masarykův slovník naučný, d. 1–7, Praha 1925–1933. MVGDB – Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen, seš. 1–82, Prag 1862–1944. Myška – Milan Myška a kol., Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska, Ostrava 2003. Národní album – Národní album. Sbírka podobizen a životopisů českých lidí prací a snahami vynikajících i zasloužilých,

Praha b. d. [1899]. NBS – Nowy biografiski słownik k stawiznam a kulturje Serbow, Budyšin 1984. ND a jeho předchůdci – Národní divadlo a jeho předchůdci. Slovník umělců a divadel Vlastenského, Stavovského,

Prozatímního a Národního, Praha 1988. NDB – Neue Deutsche Biographie, d. 1–, München 1953–. NEČVU – Nová encyklopedie českého výtvarného umění, d. 1–2, ed. Anděla Horová, Praha 1995. NGS – Naučný geologický slovník, ed. J. F. Svoboda, 2. díl, Praha 1961. NÖB – Neue Österreichische Biographie 1815–1918, begr. v. A. Bettelheim, část 1, d. 1–9, Wien 1923–1956, část 2, d. 1,

Wien 1925. ÖAW Almanach – Almanach der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, sv. 1–67, Wien (1851–1917 jako

Almanach der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften, sv. 68–96, 1918–1946 [1948] jako Almanach der Akademie

der Wissenschaften, sv. 97– , 1947[8]–). ÖBL – Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950, d. 1–, Wien 1957–. ODS – Ottův divadelní slovník, Praha 1919. OSN – Ottův slovník naučný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí, d. 1–28, Praha 1888–1909. OSND – Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky k Ottovu slovníku naučnému, d. 1–6, Praha 1930–1943. Österreich Lexikon – Österreich Lexikon in zwei Bänden, ed. R. Bamberger, Wien 1995. ÖZBH – Österreichische Zeitschrift für Berg- und Hüttenwesen, Wien 1853–1914. PA – Památky archeologické a místopisné, Praha 1855–, od 1949 jako Památky archeologické. Pazdírek – Pazdírkův hudební slovník naučný II. Část osobní, ed. G. Černušák, V. Helfert, B. Štědroň, d. 1–2, Brno 1933–

1937. Pejskar – Jožka Pejskar, Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty, sv. 1–4,

Zürich 1982–1994. Podlaha, Posvátná místa – Antonín Podlaha, Posvátná místa Království českého, sv. 1–7, Praha 1907–1913. Podlaha, Soupis památek – Antonín Podlaha, Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku

do počátku 19. století, sv. 1–28, Praha 1898–1908. Poggendorff – J. C. Poggendorff, Biographisch-literarisches Handwörterbuch der exakten Wissenschaften, d. 1–, Leipzig,

Berlin 1863–. Priekopníci – J. Tibenský, O. Pöss a kol., Priekopníci vedy a techniky na Slovensku 3, Bratislava 1999. PSB – Polski słownik biograficzny, d. 1–, Kraków 1935–. PSD – Příruční slovník k dějinám KSČ, d. 1–2, Praha 1964. PSN – Příruční slovník naučný, d. 1–4, Praha 1962–1967. RHB – Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě, ed. Antonín Truhlář, Karel Hrdina, Josef Hejnic a Jan

Martínek, d. 1–5, Praha 1966–1982. Riemann – Hugo Riemanns Musiklexikon, d. 1–2 (11. vyd.), Berlin 1929. RSN – Slovník naučný, ed. F. L. Rieger, d. 1–10, Praha 1860–1872. Saur – Saur allgemeines Künstlerlexikon der bildenden Künstler aller Zeiten und Völker, ed. Günther Meißner, d. 1–,

Leipzig 1992– (d. 1–3 též jako: Allgemeines Künstler-Lexikon, ed. G. Meißner, München – Leipzig 1983–1990). Sbb. Wien – Sitzungsberichte der (Kaiserlichen) Akademie der Wissenschaften in Wien, mathematisch

-naturwissenschaftliche Klasse, sv. 1–156, Wien 1848–1947. SBS – Slovenský biografický slovník, d. 1–6, Martin 1986–1994. SČS – Slovník českých spisovatelů od roku 1945, ed. P. Janoušek, d. 1–2, Praha 1995–1998. SČF – Slovník českých filozofů, Brno 1998. SČL – Slovník české literatury 1970–1981, Praha 1985. SČSVU – Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997, d. 1–, Ostrava 1998–. XIII SDLČ – Arne Novák, Stručné dějiny literatury české, Olomouc 1946. Slezsko – Biografický slovník Slezska a severní Moravy, d. 1– , Opava –Ostrava 1993–. SPFFBU – Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno, 1952–. Sudetenland – Sudetenland. Böhmen-Mähren-Schlesien. Vierteljahrschrift für Kunst, Literatur, Wissenschaft und

Volkstum, München 1960–. Thieme – Becker – Ulrich Thieme und Felix Becker, Hans Vollmer, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der

Antike bis zur Gegenwart, d. 1–37, Leipzig 1907–1950. Toman – Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, d. 1–2, Praha 1947. Toman D – Prokop Toman, Prokop H. Toman, Dodatky ke slovníku československých výtvarných umělců, Praha 1955. Tomeš – Josef Tomeš a kol., Český biografický slovník XX. století, d. 1–3, Praha 1999. Věstník ČAVU – Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1892–1917; Věstník České

akademie věd a umění, Praha 1918–1952. Dále jako Věstník ČSAV – Věstník Československé akademie věd, Praha 1953–1992. Dále jako Věstník AV ČR – Věstník Akademie věd České republiky, Praha 1993–. VČAZ – Věstník České akademie zemědělské, 1925–1953 (dále jako Věstník Československé akademie zemědělských věd,

1954–). Věstník KČSN – Věstník Královské české společnosti nauk, Praha 1888–1952. Vollmer – Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler des 20. Jahrhunderts, ed. Hans Vollmer, d. 1–6,

Leipzig 1953–1962. VVM – Vlastivědný věstník moravský, Brno 1946–. Winninger – Salomon Winninger, Große Jüdische National-Biographie mit mehrmals als 8000 Lebensbeschreibungen

namhafter jüdischer Männer und Frauen aller Zeiten und Länder, sv. 1–6, Czernowitz 1925–1936. Wurzbach – C. Wurzbach, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich, enthaltend die Lebensskizzen der

denkwürdigen Personen, welche seit 1750 in den österreichischen Kronländern geboren wurden oder darin gelebt und

gewirkt haben, d. 1–60, Wien 1856–1891; Register zu den Nachträgen. 1923. ZGLM – Zeitschrift des deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 1897–1941 (dále jako Zeitschrift

für Geschichte und Landeskunde Mährens, 1942–1944.

XIV


SEZNAM AUTORŮ HESEL

PhDr. Bartůšek, Václav, Národní archiv Praha

Mgr. Biolková, Jindra, CSc., Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

Prof. PhDr. Bláhová, Marie, DrSc., Filozofická fakulta UK Praha

PhDr. Bočková, Hana, Dr., Filozofická fakulta MU Brno

Doc. PhDr. Bokůvková, Vlasta, CSc., Západočeská univerzita Plzeň

PhDr. Brabencová, Jana, Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Czumalo, Vladimír, CSc., Filozofická fakulta UK Praha

PhDr. Čáňová, Eliška, Hostivice

Prof. PhDr. Černý, František, DrSc., Praha

PhDr. Dejmek, Jindřich, DSc., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Doležalová, Eva, PhD., Historický ústav AV ČR Praha

RNDr. Drábek, Pavel, Roztoky u Prahy

Doc. PhDr. Dubská, Alice, CSc., Praha

PhDr. Dufková, Evženie, Národní divadlo Brno

PhDr. Dvořáčková-Malá, Dana, Historický ústav AV ČR Praha

RNDr. Ďuranová, Ľudmila, Národný biografický ústav Slovenskej národnej knižnice Martin

Fikejz, Miloš, Národní filmový archiv Praha

RNDr. Folta, Jaroslav, CSc., NTM Praha

PhDr. Gebhart, Jan, CSc., Historický ústav AV ČR Praha

Doc. PhDr. Hlavačka, Milan, CSc., Historický ústav AV ČR Praha

Doc. PhDr. Hlaváčková, Ludmila, CSc., Ústav dějin lékařství UK Praha

PhDr. Holeňová, Jana, CSc., Divadelní ústav Praha

PhDr. Hořejš, Miloš, NTM Praha

Ing. Hučka, Jan, Plzeň

PhDr. Husová, Marcella, CSc., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Jakubcová, Alena, CSc., Divadelní ústav Praha

Prom. biol. Janko, Jan, CSc., Archiv AV ČR Praha

PhDr. Kapsa, Václav, Národní knihovna Praha

PhDr. Karkanová, Hana, MG Brno

Doc. PhDr. et Mgr. Knoz, Tomáš, PhD., Filozofická fakulta MU Brno

Ing. Koleška, Zdeněk, Praha

PhDr. Kopičková, Božena, Historický ústav AV ČR Praha

Mgr. Kubíková, Anna, SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov

Doc. PhDr. Kučera, Martin, CSc., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Lacina, Vlastislav, CSc., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Lazorčáková, Tatjana, PhD., Filozofická fakulta Univerzity Palackého Olomouc

Doc. PhDr. Linhartová, Věra, CSc., Lékařská fakulta MU Brno

PhDr. Lněničková, Jitka, CSc., Praha

PhDr. Ludvová, Jitka, CSc., Divadelní ústav Praha

PhDr. Makariusová, Marie, Historický ústav AV ČR Praha

Mgr. Martínek, Jiří, Kartografie Praha

PhDr. Martínek, Miloslav, CSc., Právo Praha

PhDr. Masnerová, Jiřina, Archiv ČVUT Praha

PhDr. Mášová, Hana, PhD., Ústav dějin lékařství UK Praha XV Prof. ing. Mayer, Daniel, Západočeská univerzita Plzeň PhDr. Motlíček, Tomáš, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc Ing. Nekvasilová-Kleinová, Jana, NTM, Praha PhDr. Němeček, Jan, DrSc., Historický ústav AV ČR Praha Doc. PhDr. Nosek, Bedřich, CSc., Husitská teologická fakulta UK Praha Mgr. Novotná, Eva, Centrální katolická knihovna Praha PhDr. Novotný, Gustav, CSc. Historický ústav AV ČR Brno

† PhDr. Novotný, Jan, CSc., Historický ústav AV ČR Praha Ing. Petrik, Josef, CSc., NTM Praha Prof. PhDr. Poledňák, Ivan, DrSc., Praha Mgr. Portl, Pavel, Filozofická fakulta MU Brno Prof. PhDr. Pražák, Richard, DrSc., Brno PhDr. Přibáňová, Svatava, Brno Prof. Dr. Reitterer, Hubert, Institut Österreichisches Biographisches Lexikon und Biographische Dokumentation ÖAW Wien PhDr. Reittererová-Benetková, Vlasta, Wien PhDr. Roedl, Bohumír, SOkA Louny

PhDr. Sekyrka, Tomáš, NG Praha

PhDr. Sekyrková, Milada, CSc., NTM Praha

PhDr. Schenková, Marie, Slezské muzeum Opava Mgr. Scheufler, Pavel, Praha

PhDr. Sklenář, Karel, DrSc., Praha

PhDr. Smíšková, Helena, SOA Litoměřice, pobočka Děčín

Doc. PhDr. Smutný, Bohumír, Dr., MZA Brno

Sviták, Pavel, Praha

Doc. PhDr. Svobodný, Petr, CSc., Archiv UK Praha

PhDr. Šindlář, Jiří, CSc., Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

RNDr. Šišma, Pavel, Dr., Přírodovědecká fakulta MU Brno

Mgr. Šourková, Anna, Národný biografický ústav Slovenskej národnej knižnice Martin

Doc. PhDr. Šouša, Jiří, CSc., Filozofická fakulta UK Praha

PhDr. Tomeš, Josef, Masarykův ústav AV ČR Praha

Prof. JUDr. Urfus, Valentin, DrSc., Praha

PhDr. Vacek, Jiří, Slovanská knihovna NK Praha

RNDr. Vlašímský, Pavel, Česká geologická služba Praha

PhDr. Vošahlíková, Pavla, DrSc., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Zach, Aleš, Ústav pro českou literaturu AV ČR Praha

PhDr. Zářický, Aleš, PhD., Filozofická fakulta Ostravské univerzity Ostrava

XVI


R EDAKČNÍ R ADA

Doc. JUDr. Adamová, Karolína, CSc.

RNDr. Folta, Jaroslav, CSc.

Prof. PhDr. Hlaváček, Ivan, CSc.

PhDr. Hozák, Jan

Doc. PhDr. Charvát, Petr, DrSc.

Prof. PhDr. Janáčková, Jaroslava, CSc.

PhDr. Kubín, Petr, PhD.

Doc. PhDr. Kučera, Martin, CSc.

PhDr. Ludvová, Jitka, CSc.

Prof. PhDr. Pánek, Jaroslav, DrSc.

Prof. Ing. Průcha, Václav, CSc.

Prof. PhDr. Raková, Svatava, CSc.

PhDr. Rossová, Marcella, CSc.

PhDr. Svatoš, Michal, CSc.

Doc. PhDr. Šedinová, Jiřina, CSc.

Doc. PhDr. Šedivý, Ivan, CSc.

PhDr. Tomeš, Josef (předseda)

PhDr. Vlček, Pavel, CSc.

PhDr. Vošahlíková, Pavla, DrSc. (místopředsedkyně)

Jan Novotný (28. 7. 1930 – 6. 3. 2005) Uprostřed práce na čtvrtém sešitu Biografického slovníku českých zemí nečekaně zemřel jeden z hlavních iniciátorů a tvůrců tohoto encyklopedického projektu, český historik PhDr. Jan Novotný, CSc. Narodil se 28. července 1930 v Rokycanech. 1949–53 vystudoval historii na Vysoké škole politických a hospodářských věd v Praze. 1953–70 působil v Historickém ústavu ČSAV, nejprve jako vědecký aspirant, od 1956 jako vědecký pracovník; 1970 musel z politických důvodů odejít a 1970 až 1990 pracoval v Muzeu hlavního města Prahy. 1990 se vrátil do Historického ústavu ČSAV (resp. AV ČR) a 1990–2000 vedl oddělení Biografického slovníku českých zemí. Ve své badatelské činnosti se zaměřil především na české a slovenské politické a kulturní dějiny 19. a počátku 20. století, na problematiku česko-slovenských a česko-maďarských vztahů a na novodobé dějiny Prahy. Vedle četných studií ve vědeckých časopisech a sbornících publikoval mj. monografie Václav Matěj Kramerius (1956), Pavel Josef Šafařík (1971), František Cyril Kampelík (1975) a Slovanská lípa 1848–1849. K dějinám prvního českého politického spolku I–II (1975–76), syntetizující práce Maďaři a my. Z dějin maďarsko-československých vztahů (1959) a Češi a Slováci v národním obrození a do vzniku samostatného československého státu (1968) a popularizační studii Sokol v životě národa (1991); editoval komentované antologie Obrození národa. Svědectví a dokumenty (1979) a Čeští utopisté 19. století (1982) a významně se autorsky i redakčně podílel na kolektivním díle Dějiny Prahy v datech (1988). Od 1990 řídil práce na přípravě projektu Biografického slovníku českých zemí, byl hlavním autorem koncepce a vedoucím redaktorem čtyřsvazkového hesláře a posléze i prvního sešitu tohoto díla, pro které napsal řadu precizně prokomponovaných hesel. Od 2001 do své smrti stál v čele redakční rady slovníku, jemuž zasvětil posledních patnáct let svého života a jemuž vtiskl výraznou lexikografickou pečeť. Jeho život a práce se uzavřely 6. března 2005 v Praze. Josef Tomeš XVII XVIII BIOGRAFICKÝ SLOVNÍK ČESKÝCH ZEMÍ

375

x 376 BÉNA (též BEŇA, BÉŇA), Matouš (též Matúš), * 1. 10. 1861 Brodek u Přerova, † 18. 3. 1944 Olomouc, učitel, spisovatel Pocházel z početné selské rodiny na Hané. Po absolvování učitelského ústavu v Příboru odešel 1881 vyučovat na slovácké Horňácko do Velkého nad Veličkou. Příchod na Slovácko byl rozhodujícím momentem pro B. další, především literární činnost. V Súchově, kde se 1882 stal řídícím učitelem, soustředil kolem sebe bohémskou společnost malířů, spisovatelů a sběratelů folkloru a byl jedním z iniciátorů tzv. Súchovské republiky, umělecké družiny 80. let 19. století, která se na Horňácku scházela (O. Bystřina, F. Dostál-Bystřina, J. Hudeček, M. Zeman, F. Táborský a J. Uprka). Cílem uskupení se stalo poznávat povahu lidu, kroj, písně a zvyky a udržovat v lidu domácí tradice. B. k tomu zaměřil své literární práce. Zabýval se v nich přítomností i historií Horňácka. Psát počal především od 1888, kdy působil jako odborný učitel v Blatničce. Tam se také oženil a od téhož roku přispíval zejména povídkami do časopisů (Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, Niva, Květy, Vesna, Český lid, Besedy lidu). Zatímco B. manželství nebyla šťastná, jedna z jeho dvou dcer zemřela, po pěti letech ztratil i manželku a nový svazek se záhy také rozpadl, jeho literární činnost přijímala bohaté podněty z rázovitého slováckého prostředí. Jako znalec slováckého folkloru čerpal inspirace pro své realistické žánrové obrázky ze života lidu a slovácké vesnice, psal o zvycích, zaznamenával lidové písně (prvotina Z tichých vesniček, 1897). Z Napajedel, kde učil, odešel B. do ruského Petrohradu. Cestu 1898 finančně podporoval Svatobor. Po návratu učil v Kunčicích pod Ondřejníkem a v Ostravici a věnoval se intenzivně botanickým studiím. Pro spory se školskými úřady byl předčasně penzionován. Uchýlil se do Frenštátu pod Radhoštěm, pak s dcerou odjel do Vídně. Před první světovou válkou se vrátil na Slovácko a napsal tam několik próz: ze školního ovzduší, humoristický obrázek Ze slovácké vísky (1911) a od 1912 řadu příspěvků do dalších beletristických listů jako Večery, Moravskoslezská revue, Zlatá Praha, Zvon, Čas, Lidové noviny, Máj, později do Topičova sborníku a Venkova. Používal pseudonymy V. Jurda, Jiří Staša. Mládeži věnoval povídky z horňáckého života Děti Slovácka (1915). Rázovité slovácké figurky zachycoval včetně jejich jadrné řeči a životního stylu. Moravsko-slovenské pomezí zobrazil v jedenácti historických črtách (Jano Šibenec – kurucký komandýr, 1917) o bojích moravského lidu s uherskými kuruci za povstání Ferencze II. Rákóczyho kolem roku 1700. Ke kuruckým vojnám se vrátil ještě v několika dalších historických povídkách v cyklu Žalostiny (podle dvou vrchů u Velké nad Veličkou, 1923). Velká nad Veličkou se také stala dějištěm B. románu Cikáni (1923) o lidovém muzikantu, potulném houslistovi. I zde uplatnil B. slovácké národopisné motivy, vlastní národopisná pozorování lidových typů a figurek a zobrazil život Veličanů i cikánů na přelomu 19. a 20. století. V dialozích užil místní dialekt. Po válce se B.

1918 odstěhoval k dceři do Skalice a krátce tam učil na míst

ním gymnáziu. Ve 30. letech pobýval v Javorníku, 1937–39

ve Strážnici, pak v Luhačovicích. Zemřel jako poslední a nej

starší člen tzv. Súchovské republiky po delší nemoci u neteře

v Olomouci, kam se nedlouho předtím přistěhoval. Pohřben

byl na Ústředním olomouckém hřbitově.

B. literární dílo není dnes tolik ceněno pro svou uměleckou

kvalitu, jako pro autentický popis společenských a kultur

ních poměrů na Horňácku přelomu 19. a 20. století.

L: O. Bystřina, Súchovská republika, 1926; J. Staněk, Vývoj literatury české

ve střední a severní Moravě, 1934, s. 30; B. Vybíral, Beletristický přínos olo

mouckého kraje, 1940, s. 32; nekrolog: vj, M. B. zemřel, in: Lidové noviny

52, 1944, s. 81, 22. 3. 1944; J. Springer, Co dala Haná české literatuře,

1947, passim; Kunc, s. 41; I. Klášterský a kol., Botanikové na českém a mo

ravskoslezském území od nejstarších dob, in: Zprávy Československé společ

nosti dějin věd a techniky 14–15, s. 58; OSND 1/1, s. 539; KSN 1, s. 489;

L. Kynčl, Humor kraje Súchovské republiky v krásném písemnictví, in: ČL,

1950, s. 179; J. Kunc, Kdy zemřeli...? 1937–1962, 1962, s. 16; J. Vopravil,

Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 389 (kde další

literatura); LČL 1, s. 184.

P: Biografický archiv ÚČL.

Marcella Husová

BENEDA (zvaný TISKAŘ KORANDY), * ? kolem 1450, † ?

kolem 1500, tiskař

K osobě tiskaře zvaného Beneda existují jen sporé prameny.

Jeho jméno bylo k traktátu Václava Korandy ml. a dalším tis

kům přiřazeno Z. V. Tobolkou, který se domníval, že se jedná

o osobu totožnou s tiskařem Benedou, známou z dobových

právních pořízení (Beneda impressor). Tato domněnka však

není historicky podložena, a není proto důvod obě postavy

spojovat. Dnes se správněji mluví o „tiskaři Korandy“. Z jeho

činnosti se dochovalo pět českých tisků, které nejsou označe

ny žádným jménem ani místem vydání, pravděpodobně však

byly tištěny v Praze. Vytiskl tři minuce (almanachy) pro léta

1493, 1496 a 1497, z nichž se dochovala pouze torza. Nejvý

znamnějším tiskem je dochovaný Traktát o velebné a božské

svátosti oltářní, kterak má přijímána býti od věrných křesťanů

univerzitního mistra rektora Václava Korandy ml. Pátým tis

kem jsou Praktika Kolínská na rok 1493, překlad díla němec

kého astronoma Zikmunda Fabriho. V Korandově traktátu

je zachován první tištěný titulní list v Čechách.

D: Matěj z Vilémova, Minucí na rok 1493; Sigismundus Fabri, Praktika Ko

línská na rok 1493; Václav Koranda ml., Traktát o svátosti oltářní (1493);

Minucí na rok 1496; Minucí na rok 1497.

L: Knihopis 1, s. 5n., 27, 29n.; E. Urbánková, Několik poznámek k českým

prvotiskům, in: Ročenka Státní knihovny ČSSR v Praze 1962–1963, 1964,

s. 80n., zvl. s. 83; táž, Prameny a literatura k počátkům českého knihtisku 1,

1984, s. 23n., 58, 66n., 72n.; K. Chyba, Slovník knihstiskařů v Českoslo

vensku od nejstarších dob do roku 1860 1, 1966, s. 55.

Eva Doležalová

BÉNA 377 BENEDIKT, * ?, † asi 1225 ?, kněz, diplomat Působil jako kanovník pražský (1198–1201), arcijáhen bílinský (1212–16), 1216 probošt litoměřický, 1202 písař, 1205 královský notář, diplomat, rádce, 1218 kancléř a kaplan Přemysla Otakara I. 1216 úspěšně jednal jménem Přemysla Otakara I. a české šlechty s římskoněmeckým králem Fridrichem II. o schválení volby Přemyslova prvorozeného syna Václava za krále. Ještě téhož roku byl vyslán ke kurii v záležitosti sporu Přemysla Otakara I. s pražským biskupem Ondřejem. Jeho význam pro královský dvůr potvrzuje skutečnost, že když byl 14. 12. 1218 jako obětavý stoupenec a důvěrník krále ve sporu s biskupem suspendován papežem (kurií byl vedle pražského děkana Arnolda považován za hlavního původce sporu), zasáhl Přemysl důrazně v jeho prospěch, přičemž ho označil za svou pravou ruku, kterou nemůže postrádat. Naposledy je B. uveden jako králův kancléř v listině z 26. 6. 1225. Zanedlouho nato zřejmě zemřel, neboť 1226 byl už doložen jeho nástupce v kancléřském úřadě. L: J. Emler, Die Kanzlei der böhmischen Könige Přemysl Ottokars II. und Wenzels II. und die aus derselben hervorgegangenen Formularbücher, 1878, s. 7n.; V. Novotný, České dějiny I, 3, 1928, s. 319n., 457, 482, 492n., 593n., 628 [rejstřík] ; E. Hanke-Hajek u. M. Wieden, Die völkische Zusammensetzung der böhmischen Hofkapelle bis 1306, in: Zeitschrift für sudetendeutsche Geschichte 4, 1940, s. 48n.

Marie Bláhová

BENEDIKT (též BANET, BENET, BNET, Mordechaj ben Abraham), Markus, * 1753 Csurgó (Maďarsko), † 12. 8. 1829 Karlovy Vary, zemský rabín, rabínský autor, pedagog, talmudický učenec Základy tradičního vzdělání získal v Mikulově pod vedením tamního rabína Geršona Pullitze. V patnácti letech odešel do Fürthu studovat na talmudické škole (ješívě) Josefa Steinhardta, autora nábožensko-právního spisu Zichron Ja’akov. Ve studiu pokračoval v Praze, kde osobně poznal tehdejšího pražského vrchního rabína Ezechiela Landaua. Zde nalezl i svého mecenáše Meira Karpelese, který mu umožnil vést vlastní studovnu (klaus), v níž konal své talmudické přednášky. 1784 se vrátil do Mikulova a oženil se s Finkel, dcerou Gimpela Prossnitze. Mikulovský a moravský zemský rabín Geršon Chajes ho ustanovil do funkce přísedícího rabínského soudu (dajan), avšak krátce poté přijal B. rabínský úřad v uherském Sasváru a později v Břeclavi na Moravě. 1789 se znovu vrátil do Mikulova. Po smrti Geršona Chajese, když se uvolnil úřad moravského zemského rabína, byl do něho 4. 11. 1789 na shromáždění všech krajských rabínů zvolen tehdy třicetipětiletý B. Jako představitel tradičního judaismu vystupoval proti krajním stoupencům reformního hnutí, zejména proti Aronu Chorinovi, a odmítal založení reformní synagogy (tzv. Templu) v Berlíně. Polemicky vystoupil proti „berlínským modlitebním knihám“ Eduarda Kleye a Karla

Siegfrieda Günsburga. Své úsilí zaměřil B. hlavně na pod

poru a rozvíjení tradičního školství. Jeho vlivu se připisuje

zpoždění v šíření reformních a emancipačních snah mezi

moravskými Židy ve srovnání s českými nejméně o jednu

generaci. Přesto však zcela neodmítal některé dílčí změny, jež

doba přinášela. Sestavil návrh studijního řádu pro kandidáty

rabínství, v němž doporučoval, aby budoucí rabíni studovali

i sekulární předměty tehdy obvyklé na gymnáziích a skládali

z nich veřejné zkoušky. Příznivě se vyjádřil o učebnici Imre

šefer, jejímž autorem byl stoupenec radikálního osvícenství

Herz Homberg. Z popudu B. vznikla i další učebnice pro

výuku náboženství v němčině nazvaná Emunat Jisrael (Víra

Izraele, Vídeň 1824), kterou sepsal jeho syn Naftali. 1829 se

B. odjel léčit do Karlových Varů, kde zemřel a byl pohřben

v nedalekém Hroznětíně. Ve své závěti vyslovil přání být

pohřben na mikulovském hřbitově. O možnosti exhumace

vznikla právně-náboženská diskuse, kterou nakonec rozhodl

ve prospěch B. poslední vůle bratislavský rabín Moše Schrei

ber (též Sofer, Chatam Sofer). B. pozůstatky byly 1830 pře

vezeny na mikulovský hřbitov, kde se dodnes jeho náhrobek

nachází na tzv. rabínském pahorku. Výsledky této diskuse

sloužily pak jako právní precedens ve všech podobných pří

padech. B. byl autorem celé řady spisů tradičního charak

teru. Z nich však byly za jeho života vydány pouze některé

a většina vyšla až posmrtně.

D: Bi’ur Mordechai, komentář k rituálnímu kodexu Mordechaje ben Hilela.

I. díl (předpisy o cicit, sefer Tora a mezuza), Vídeň 1805, II. díl (předpisy

o požehnáních, recitaci Šema, Tfila /Šmone esre/ a oslavě pesachového veče

ra), Vídeň 1813; Korektury a vysvětlivky k celému spisu Mordechaj (vydány

společně s Halachot rav Alfas), Vídeň 1804–05; Magen Avot (pojednání o 39

pracích zakázaných o šabatu a o některých základních zásadách, týkajících se

konání prací o šabatu a svátcích), 1. vyd. připravil syn autora Jaakov Avra

ham, zv. Aberl, Żołkiew (dnes Žovkva) 1833, 2. vyd. Pietrków 1903; Gedu

lat Mordechaj (sbírka respons, sebrána a uspořádána Josefem Šemuelem Koh

nem, dajanem v Mikulově), vyd. syn pořadatele Moše Löb Kohn (společně

s responsy Chochmat Šlomo od Šelomo Quetsche pod souhrným titulem

Har ha-mor), 1861; Paršat Mordechaj (sbírka respons k Šulchan aruchu,

poznámkami opatřil a vydal Abraham Isaak Glück), Marmarossziget 1889;

Tchelet Mordechaj (agadické homilie a talmudické novely; obsahuje i bio

grafii autora, vyd. Israel Fisch), Lemberg (Lvov) 1892; Machševet Morde

chaj (agadické novely k Pentateuchu, vyd. Samuel Friedman z Nagy-Kálló),

Munkács (Mukačevo) 1902; Sefer Maharam Benet (též Divrej Mordechaj;

novely k některým aspektům rituálních předpisů týkajících se jídla, se svými

poznámkami vydal Israel Jungreiss), Paks 1906.

L: Winninger 1, s. 306n.; Jüdisches Lexikon, Berlin 1927–30, 1, s. 819n.;

Encyclopaedia Judaica, Berlin 1929, 4, s. 93n. (s podrobnými údaji o další

literatuře); Encyclopaedia Judaica, Jeruzalém 1996, IV., s. 159n.; Die Juden

und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart. Ein Sa

mmelwerk herausgegeben von Hugo Gold, 1929, s. 47n. (Die mährischen

Landesrabbiner. Von Dr. Alfred Willmann, Nikolsburg, nebst Anmerkungen

von Dr. Heinrich Flesch, Kanitz, s. 47n. viz též pozn. 21.); R. Kestenberg

-Gladstein, Neuere Geschichte der Juden in den böhmischen Ländern, Tü

bingen 1969, 2. vyd. Münster 2002.

Bedich Nosek

BENEDIKT


378

BENEDIKT, Moritz, * 27. 5. 1849 Kvasice u Kroměříže, † 18. 3. 1920 Vídeň (Rakousko), žurnalista, publicista, politik Po absolvování gymnázia ve Vídni začal na tamní univerzitě studovat práva a národní hospodářství. Studia nedokončil a po několika zahraničních cestách se rozhodl pro žurnalistiku. Záhy se seznámil s předními činiteli rakousko-německých liberálů, zejména s Eduardem Herbstem a Eugenem von Böhm-Bawerkem a navázal s nimi přátelství a spolupráci. Od 1872 připravoval pro již tehdy vlivný liberální vídeňský deník Neue Freie Presse pravidelnou národohospodářskou rubriku. 1881 se stal spoluvydavatelem listu a jeho šéfredaktorem, od 1908 jediným vydavatelem a posléze majitelem. Pod B. vedením se noviny vypracovaly mezi nejprestižnější listy nejen v Rakousku-Uhersku, ale i v kontinentální Evropě. Byl vynikajícím liberálním publicistou se širokými společensko-politickými styky, rozhledem a s mimořádným vnitropolitickým vlivem, zvláště v národohospodářských otázkách. Zasazoval se úspěšně o postátňování rakouských železnic, o zlatý základ rakousko-uherské měny, byl vyhledávaným poradcem řady vládních činitelů. Několika svými úvahami zasáhl nepřímo i do česko-německých jednání před první světovou válkou. 1917 byl císařem Karlem I. jmenován členem panské sněmovny říšské rady. Po rozpadu Rakouska-Uherska převedl Neue Freie Presse vcelku úspěšně do nových poměrů a krátce před smrtí předal funkci vydavatele a šéfredaktora synovi Ernestovi (1882–1957). L: A. Wandruszka, Geschichte einer Zeitung (Neue Freie Presse), Wien 1958; ÖBL 1, s. 69; Kosch, Staatshandbuch 1, s. 90; BL 1, s. 73; MSA 98, 1990, s. 5n.; tamtéž 118, 1995, s. 6n.

Jan Novotný

BENEDIKT Rejt z Pístova viz RIED z Pístova, Benedikt BENEDIKT též BENEDICT, BENEDICTI, BENEDICTUS, BENEDIKTI, BENEDYKT z Nudožer (též Nudozerius, Nudozeirinus, Nudozerinus, Nudožerský, Nedožerský, z Nedožier), Vavřinec (též Laurenc, Laurentius), * 10. 8. 1555 Nedožery (dnes Nedožery-Brezany, Slovensko), † 4. 6. 1615 Praha, filolog, pedagog, matematik, hudebník Pocházel z měšťanské rodiny. Základní vzdělání získal na partikulárních školách v Prievidzi u Alberta Husselia, propagátora správné češtiny, a v Jihlavě. Na jihlavské městské škole se vzdělával u M. Joachima Goltze i dalších významných humanistických pedagogů a navázal celoživotní přátelství se spolužákem Janem Campanem Vodňanským. 1593 se B. stal učitelem na městské škole v Moravských Budějovicích a 1594 správcem školy v Uherském Brodě. Na pražské univerzitě studoval zcela jistě 1595 a tam, za rektora Martina Bacháčka z Nauměřic, 1597 získal bakalaureát. Za Bacháčkova rektorátu byl 4. 7. 1600 povýšen i do mistrovské hodnosti. Pravděpodobně vzhledem k dobrému prospěchu

byl poslán 1599 jako správce na městskou školu v Žatci,

která patřila k nejlepším v Čechách. 1600 se před udělením

mistrovského gradu stal školním správcem městské školy

v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě. Zde dokončil svoji

učebnici české gramatiky, která zachycovala zejména tehdej

ší moravská i slovenská nářečí českého jazyka a byla téměř

po dvě století považována za nejlepší českou mluvnici. Na ni

navázali i pozdější vynikající filologové (J. Dobrovský, P. J.

Šafařík, M. Hattala). 1604 byl B. povolán mezi univerzitní

profesory, kde se kromě vý uky klasické filologie (četby básní

Q. Horatia Flacca a Homérovy Iliady) věnoval i přednáškám

o Aristotelově fyzice a od 1609 téměř výhradně o aritmetice.

Aritmetiku tehdy ovšem pod vlivem Aristotelovy filozofie ne

chápal B. jako kupecké počty, ale jako exaktní základ pro vě

decké studium. 1606 vyjádřil verši smutek nad smrtí známé

ho humanisty, tiskaře M. Daniela Adama z Veleslavína, který

náležel mezi jeho přátele a rádce. 1609 se stal přísedícím

konzistoře pod obojí a 1612 děkanem. S mistry Martinem

Bacháčkem z Nauměřic a Janem Campanem Vodňanským

se věnoval školským reformám a úpravám výuky na univer

zitě. B. navrhl rovněž reformu partikulárních škol a vypraco

val školní řád, v němž prosazoval výuku mateřského jazyka

a aritmetiky. Byl také tvůrcem prvního systému české časo

měrné prozodie. Při překladu žalmů, prozodie a čtyř knih

poetiky vycházel z metrického a strofického vzoru latinských

překladů žalmů skotského básníka Georga Buchmanna. Dů

sledně dodržoval fonetické a rytmické zásady českého jazy

ka, obzvláště zachovával kvantitu a přízvuk, často využíval

i hovorové a lidové přívlastky, výrazně aktualizoval i základní

biblický text. B. zemřel na plicní tuberkulózu. Způsob života

i ušlechtilost jeho osobnosti ocenil při pohřbu prorektor uni

verzity M. Mikuláš Troilus.

D: Grammaticae Bohemicae ad leges naturalis methodi conformatae et notis

numerisque illustratae ac distinctae libri duo... (Pragae, typ. officina Otho

mariana 1603); Aliquot psalmorum Davidicorum paraphrasis rhythmomet

rica, lyrico carmine ad imitationem Latinorum nunc primum attentata. Item

oda istis temporibus congrua – Žalmové někteří v písně české na způsob ver

šů latinských v nově uvedeni a vydáni. Item píseň k těmto časům se trefující

na týž způsob složená... (Pragae, typ. Georgius Nigrin a Nigroponte 1606);

Decanus facultatis philosophi[c]ae in academia Pragensi M. Laurentius Be

nedictus Nudozerinus lecturis S. D. (Pragae, typ. Ionathae Bogutsky 1612);

Elementa arithmeticae e methodicis autoribus concinannte et popularibus

exemplis illustratae...(Pragae, typ. Ionathae Bogutsky de Hranitz 1612);

Invitatio ad examen pro primo in philosophia gradu in academia Pragensi

(Pragae, typ. Ionathae Bogutsky 1612); Oratio therapeutica continens mo

dum curandae Pragensis academiae habita in solemni promotione tredecim

iuvenum, quibus primus in philosophia gradus conferebatur 27. anno Mar.

1612,... (Pragae, typ. Ionathae Bogutsky 1612).

L: Epicedia... M. Laurentio Benedicto Nudozerino Pannonio, academiae

Pragensis professori et collegii Magni praeposito dignissimo 4. Iunii an. 1615

vita defuncto, ab amicis scripta (typ. Pauli Sessii 1615); Knihopis 1, č. 1062;

OSN 3, s. 741; BOS 2, s. 91; RHB 1, s. 119n. (kde další starší literatura

a drobná či ztracená díla); J. Petráň, Nástin dějin Filozofické fakulty UK

v Praze (do roku 1948), 1983, s. 46, 52, 55, 57, 59; Vlastivedný slovník obcí

na Slovensku 2, Bratislava 1977, s. 289n.; DUK 1, s. 237, 285; H. Businská, BENEDIKT 379 Renata poesis – Renesanční poesie, 1975, s. 170n., 305n.; LČL 1, s. 186n. (kde další starší literatura); SBS 1, s. 209 (kde další starší literatura); BLS, s. 348; J. Mátej a kol., Dejiny českej a slovenskej pedagogiky, Bratislava 1976 (rejstřík); Diderot, velká všeobecná encyklopedie 2, 2000, s. 2330; J. Tříška, Latinská a česká literatura na pomezí Čech a Moravy, 2002, s. 96, 166; P. Holodňák – I. Ebelová a kol., Žatec, 2004, s. 207.

Václav Bartšek

BENESCH, August, * 22. 12. 1829 Velký Ořechov u Luhačovic, † 19. 4. 1911 Kroměříž, právník, politik, spisovatel Pocházel z rodiny ředitele kounicovských statků. Po gymnáziu v Kroměříži absolvoval v Brně přípravná filozofická studia a poté práva na univerzitách v Olomouci a ve Vídni, kde byl 1854 promován (JUDr.). Začínal jako koncipient u advokáta a moravského politika Aloise Pražáka, poté působil jako právní zástupce u civilního a vojenského soudu v Brně a od 1865 jako advokát v Moravské Ostravě. 1867 se usadil v Kroměříži, kde si k 1. 1. 1868 otevřel vlastní advokátní kancelář. Od počátku se čile účastnil kulturního života města. Jako nově zvolený předseda mužského pěveckého spolku Concordia založil Spolek pro podporu hudby (Verein zur Förderung der Musik), poté stálý městský orchestr a hudební školu. 1870 byl za Kroměříž zvolen do moravského zemského sněmu a současně do říšské rady, kde se stal členem rozpočtového výboru. Pro své aktivity v obou sněmech, zvláště při prosazování zájmů města, si získal uznání a popularitu. 1874–84 byl třikrát zvolen starostou Kroměříže. V této funkci rozvinul širokou organizátorskou činnost. Velkou pozornost věnoval rozvoji místních německých institucí, podporoval hlavně německé školství a další veřejná a kulturní zařízení. Úspěchů dosáhl i ve vlastní komunální politice. Za zásluhy o rozvoj Kroměříže byl B. 1880 udělen rytířský kříž Františka Josefa a při třetí volbě starostou 1881 byl jmenován čestným občanem města. Po 1889 odešel z veřejného života a vedle advokacie se věnoval poměrně plodné literární činnosti, zejména poezii. D: Die Bethanier, 1889; Der Brunnen der Liebenden, 1890; An Kaiser Josephs Wiege und Sterbebette, 1891; Sudetengrüsse, 3 Bd., 1898–1903; Johannes, 1900; Die Kaltensteinsage, 1901; Sauls Bekehrung, 1903; Nächstenliebe, 1904. L: Heller 1 (1885), s. 6n.; Jaksch, s. 28; BL 1, s. 74; Kosch Lit 1, s. 387; MSA 91, 1988, s. 15n.; tamtéž, 111, 1993, s. 6.

Jan Novotný

BENESCH, Viktor, * 29. 9. 1861 Hradec Králové, † 21. 4. 1947 Praha, lesník, odborný spisovatel Pocházel z rodiny nadlesního královského věnného města Hradce Králové. Ukončil pět tříd české reálky v Praze a 1876–78 vykonal lesnickou praxi u lesního rady Jiřího Ferdinanda Wachtela na černínském velkostatku Jindřichův Hradec. Odtud odešel a studoval 1878–81 německou spolkovou lesnickou školu v Bělé pod Bezdězem. Od podzimu 1882 nastoupil jako lesník do služby k markýzi Pallavicini

mu na velkostatek Dašice u Pardubic. Tam byl mj. 1893 ve

den jako revírní správce v Bělči nad Orlicí. Po pětadvacetileté

službě přešel 1906 na velkostatek Bynovec (Binsdorf ) u Dě

čína knížete Karla Clary Aldringena, odtud byl 1919 povolán

do Bystřice nad Úhlavou u Nýrska, aby řídil jako generální

ředitel lesů a statků knížete Hohenzollerna velkostatky Bys

třice nad Úhlavou, Debrník, Železná Ruda, Štoky a Horní

Cerekev v Čechách a Eisenstein v Bavorsku. 1934 odešel do

výslužby. B. byl ceněný odborník nejen ve správě velkých

majetkových celků, ale i v oboru pěstování a hospodářské

úpravy lesů, dále proslul účelným svislým opláštěním poros

tů listnáči a vodohospodářskými pracemi, vystupoval proti

holosečnému hospodářství, propagoval myslivost a turistiku

především v dnešních oblastech České Švýcarsko a Labské

pískovce. Psal příspěvky do odborných časopisů Rozmarův

lesnický týdenník, Lesnická práce, Československý les (Les) a Čes

koslovenský háj (Háj) a do Národních listů. Byl pohřben 25. 4.

1947 v Krňovicích u Třebechovic pod Orebem.

L: Les 21, 1941, s. 418n.; Československý les 27, 1947, s. 181n.

P: SOA Zámrsk, Křestní matrika římsko-katolického farního úřadu Nový Hra

dec Králové, 116n., s. 121; tamtéž, Velkostatek Dašice – Vysoké Chvojno.

Gustav Novotný

BENEŠ,* před 1300 ?, † po 1337, redaktor, písař, iluminátor

Působil jako kanovník u sv. Jiří v Praze a proslul svou pra

cí na Pasionálu abatyše Kunhuty (NK ČR, Rkp. XIV A 17;

1313–1321). B. byl rovněž písařem dalších knih svatojiř

ského kláštera. Z jeho životopisu je známo jen několik dat.

Okolo roku 1300 držel faru v Přílepech (do 1303). 24. 7.

1337 prodal polovinu masného krámu řezníku Petrovi. Pa

sionál obsahuje traktáty pojednávající převážně o Kristově

umučení, pocházející většinou z pera dominikána Koldy

z Koldic. Na tomto kodexu jsou ceněny především B. ilu

minace vysoké umělecké kvality, jimiž sjednotil a dotvořil

různé texty v podivuhodné dílo. Sám sebe vyobrazil B. na

titulním listu. V ilustrac



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.