načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Biografický slovník českých zemí, 11. sešit, Čern-Čž - Pavla Vošahlíková; kolektiv

Biografický slovník českých zemí, 11. sešit, Čern-Čž

Elektronická kniha: Biografický slovník českých zemí, 11. sešit, Čern-Čž
Autor: ;

Projekt BSČZ se vydáním 10. svazku už přehoupl přes první pětinu. V dalším, již jedenáctém sešitě, jímž začíná 3. díl projektu a zároveň končí písmeno Č, se čtenář setká ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  80
+
-
2,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Libri
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 4
Rozměr: 27 cm
Úprava: v.
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-727-7368-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Projekt BSČZ se vydáním 10. svazku už přehoupl přes první pětinu. V dalším, již jedenáctém sešitě, jímž začíná 3. díl projektu a zároveň končí písmeno Č, se čtenář setká s medailonky osobností, které významně – ať už se u nás narodily a žily, anebo tu jen delší dobu působily, či se naopak prosadily mimo naše země – zasáhly do nejrůznějších oborů lidské činnosti. Každý biogram provází literatura, případně odkazy na dílo osobnosti a často také na prameny.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Pavla Vošahlíková; kolektiv - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

BIOGRAFICKÝ

SLOVNÍK

ČESKÝCH

ZEMÍ

H I S T O R I C K Ý Ú S T AV AV Č R

Boh–Bož

Čern–Čž


Kniha vznikla s laskavým přispěním společnosti Zentiva, a. s.

Redakce:

Jana Brabencová

Marcella Husová

Marie Makariusová

Jiří Martínek

Gustav Novotný

Pavla Vošahlíková – vedoucí projektu

© Doc. PhDr. Pavla Vošahlíková, DrSc., za autorský kolektiv Biografického slovníku českých zemí

Historického ústavu AV ČR, 2009

© Libri, 2009

ISBN 978-80-7277-368-8

ISBN 80-7277-214-7 (soubor)

ISBN 80-7277-215-5 (1. sv.)

ISBN 80-7277-252-X (2. sv.)

ISBN 80-7277-287-2 (3. sv.)

ISBN 80-7277-299-6 (4. sv.)

ISBN 80-7277-309-7 (5. sv.)

ISBN 978-80-7277-239-1 (6. sv.)

ISBN 978-80-7277-248-3 (7. sv.)

ISBN 978-80-7277-257-5 (8. sv.)

ISBN 978-80-7277-366-4 (9. sv.)

ISBN 978-80-7277-367-1 (10. sv.)

Kniha vznikla s pfiispûním spoleãnosti Zentiva, a. s.


O B S A H

Struktura slovníkového hesla ............................................................................................................................................. VII

Seznam zkratek ............................................................................................................................................................... VIII

Seznam autorů hesel .......................................................................................................................................................... XV

Redakční rada ................................................................................................................................................................ XVII

Biografický slovník českých zemí: Čern–Čž .......................................................................................................................... 1

V



S t r u k t u r A S l O v n í k O v é H O H e S l A ( B i O g r A m u )

1. Záhlaví. Obsahuje příjmení a jméno (křestní), má-li osobnost více jmen, uvádějí se nezkráceně všechna a v závorce další

možné varianty. Dále záhlaví obsahuje datum (den, měsíc, rok) a místo narození a úmrtí. Nejsou-li tato data v úplnosti známa,

registrují se pouze údaje zjištěné a ověřené. Následuje výstižná a obecně srozumitelná definice profese nebo veřejného působení

osobnosti.

2. Životopisná a hodnotící část. Tvoří hlavní část biografického hesla. Obsahuje stručný životopis se základními chronologicky

řazenými daty o vzdělání, profesní a veřejné činnosti, o místech působení, dosažených titulech, hodnostech, významnějších

cenách a vyznamenáních aj. s výstižnou charakteristikou a zhodnocením této činnosti v historických,společenskoolitických

a kulturních souvislostech. Životopisná a hodnotící část jsou účelově propojeny. Užívá se úsporného slovníkového slohua zpravidla minulého času.

3. Bibliografická část. Pod zkratkou „D:“ je uveden výběrově seznam vlastních prací, u uměleckých osobností hlavní výtvarná

a architektonická díla, výstavy, hudební opusy, režijní práce, role apod. v chronologickém řazení. Pod zkratkou „L:“ je výběrově

zařazena základní literatura o osobnosti s případnými odkazy na jiná lexikální díla nebo na jiné ke zpracování hesla použité

prameny. Místo vydání díla se uvádí v souladu s lexikografickými zvyklostmi zpravidla u zahraničních publikací. Pod zkratkou

„P:“ jsou základní informace o uložení písemné pozůstalosti, pokud je zásadního významu, a o dalších památkách vztahujících

se k osobnosti.

VII

S e Z n A m Z k r A t e k

Z k rAt k y i nS t i t u c í

AMU Akademie múzických umění

AMZV Archiv ministerstva zahraničních věcí

ANM Archiv Národního muzea

AV ČR Akademie věd České republiky

AVU Akademie výtvarných umění

BBC British Broadcasting Corporation

ČAVU Česká akademie věd a umění

ČAZ Česká akademie zemědělská

ČČK Československý (Český) červený kříž

ČF Česká filharmonie

ČFVU Československý (Český) fond výtvarných umění

ČKD Českomoravská Kolben-Daněk

ČNB Česká národní banka

ČNR Česká národní rada

ČOS Československá (Česká) obec sokolská

ČR Česká republika

ČSAV Československá akademie věd

ČSAZ Československá akademie zemědělská

ČSL Československá strana lidová

ČSNS Československá strana národně socialistická

ČSR Československá republika, Československo

ČSS Československá strana socialistická

ČSSD Československá (Česká) strana sociálně demokratická

ČSSR Československá socialistická republika

ČSTV Československý svaz tělesné výchovy

ČTK Československá (Česká) tisková kancelář

ČVŠT Česká vysoká škola technická

ČVTS Československá vědecko-technická společnost

ČVUT České vysoké učení technické

DAMU Divadelní fakulta Akademie múzických umění

DTJ Dělnická tělocvičná jednota

FAMU Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění

FDTJ Federace dělnických tělocvičných jednot

Gestapo Geheime Staatspolizei (Tajná státní policie)

GHMP Galerie hlavního města Prahy

HAMU Hudební fakulta Akademie múzických umění

IBBY International Board of Books for Young People

JAMU Janáčkova akademie múzických umění

JUV Jednota umělců výtvarných

KČSN Královská česká společnost nauk

KSČ Komunistická strana Československa

LA NM Literární archiv Národního muzea

LA PNP Literární archiv Památníku národního písemnictví

VIII

ME mistrovství Evropy

MG Moravská galerie

MHMP Muzeum hlavního města Prahy

MNO ministerstvo národní obrany

MS mistrovství světa

MU Masarykova univerzita

MV ministerstvo vnitra

MZA Moravský zemský archiv

MZLU Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Brno

MZM Moravské zemské muzeum

MZV ministerstvo zahraničních věcí

NA Národní archiv (do roku 2004 SÚA)

ND Národní divadlo

NDR Německá demokratická republika

NF Národní fronta

NG Národní galerie

NK Národní knihovna

NM Národní muzeum

NOÚZ Národní odborová ústředna zaměstnanecká

NS Národní shromáždění

NSDAP Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (Německá nacionálně socialistická dělnická strana)

NTM Národní technické muzeum

NV národní výbor

OH olympijské hry

ON Obrana národa

OŽK Obchodní a živnostenská komora

p. a. podnikový archiv

PÚ Politické ústředí

PVVZ Petiční výbor Věrni zůstaneme

RAF Royal Air Force

ROH Revoluční odborové hnutí

SA Sturmabteilung (Úderný oddíl)

SAV Slovenská akademie věd

SČSP Svaz československo-sovětského přátelství

SČUG Sdružení českých umělců a grafiků. Galerie Hollar

SD Sicherheitsdienst (Bezpečnostní služba)

SdP Sudetendeutsche Partei (Sudetoněmecká strana)

SIA Spolek československých inženýrů a architektů

SNB Sbor národní bezpečnosti

SNR Slovenská národní rada

SOA státní oblastní archiv

SOkA státní okresní archiv

SPB Svaz protifašistických bojovníků

SR Slovenská republika

SRN Spolková republika Německo

SS Schutzstaffel (Ochranný oddíl)

SSSR Svaz sovětských socialistických republik

SÚA Státní ústřední archiv (od roku 2005 NA)

SVU Svaz výtvarných umělců

UB Umělecká beseda

ÚČL Ústav pro českou literaturu AV ČR

UJEP Univerzita Jana Evangelisty Purkyně

IX UK Univerzita Karlova UMPRUM Uměleckoprůmyslová škola ÚNV Ústřední národní výbor UP Univerzita Palackého UPM Uměleckoprůmyslové muzeum USA Spojené státy americké ÚV ústřední výbor ÚVOD Ústřední vedení odboje domácího ÚVTI Ústředí vědeckotechnických informací ÚVTIZ Ústředí vědeckotechnických informací pro zemědělství VHA Vojenský historický archiv VHM Vojenské historické muzeum VHS Vlastenecko-hospodářská společnost VŠE Vysoká škola ekonomická VŠCHT Vysoká škola chemicko-technologická VŠT Vysoká škola technická VŠUP Vysoká škola uměleckoprůmyslová VŠZ Vysoká škola zemědělská VTS Vědecko-technická společnost VÚA Vojenský ústřední archiv VUT Vysoké učení technické YMCA Young Men’s Christian Association YWCA Young Women’s Christian Association ZA Zemský archiv Opava ZM Zemědělské muzeum ZNV Zemský národní výbor

S e Z n A m Z k rAt e k k   pO u ž i t é l i t e rAt u Ře

AČA – Almanach České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, sv. 1–50, Praha 1891–1940.

AČL – Michal Navrátil, Almanach českých lékařů, Praha 1913.

AČP – Michal Navrátil, Almanach českých právníků, Praha 1930.

ADB – Allgemeine Deutsche Biographie, d. 1–56, Leipzig 1875–1912.

Adler – Adler. Zeitschrift für Genealogie und Heraldik (1881–1883 Monatsblatt des Heraldisch-Genealogischen Vereines „Adler“;

1883–1925 Monatsblatt der [k. k.] Heraldischen Gesellschaft „Adler“; 1926–38 Monatsblatt der Heraldisch-Genealogi schen

Gesellschaft „Adler“; 1939–44 Adler. Monatsblatt der Vereine für Sippenforschung in der Ostmark), Wien 1881–. Album representantů – Album representantů všech oborů veřejného života československého, ed. F. Sekanina, Praha 1927. AMM – Acta Musei Moraviae, viz ČMZM. AR – Archeologické rozhledy, Praha 1949–. Architekti – Pavel Vlček a kol., Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004. AUC – Acta Universitatis Carolinae, Praha 1960–. Balling 1 – Mads Ole Balling, Von Reval bis Bukarest. Statistisch-Biographisches Handbuch der Parlamentarier der deut schen

Minderheiten in Ostmittel- und Südosteuropa 1919–1945, d. 1–2, Kopenhagen 1991. Bartoš: PD činohra – Jan Bartoš, Prozatímní divadlo a jeho činohra, Praha 1937. Bartoš: PD opera – Josef Bartoš, Prozatímní divadlo a jeho opera, Praha 1938. BHDE – Biographisches Handbuch der deutschen Emigration, d. 1–3, München 1999. BHJb – Berg- und Hüttenmännisches Jahrbuch der k. k. Montan-Lehranstalt zu Leoben und Přibram, Wien 1851–1937. Bílková  – Pavla Bílková, Biografický slovník techniků, manažerů a  hospodářských pracovníků, kteří se  zasloužili o  rozvoj

ostravsko-karvinského revíru před rokem 1918, in: Studie o Těšínsku 7, 8, Okresní vlastivědné muzeum Český Těšín 1979–

1980. Birk – Alfred Birk, Die Deutsche Technische Hochschule in Prag 1806–1931, Prag 1931. BJB – Rudolf M. Wlaschek, Biographia Judaica Bohemiae, Dortmund 1995.

X


BL – Biographisches Lexikon zur Geschichte der Böhmischen Länder, d. 1–3 (A–S), München – Wien 1979–.

BLDMF – Ludmila Hlaváčková, Petr Svobodný, Biographisches Lexikon der deutschen Medizinischen Fakultät in Prag 1883–

1945, Praha 1998.

BLS – Biografický lexikón Slovenska, d. 1–3 (A–H), Martin 2002–.

Bohemia – Bohemia. Jahrbuch des Collegium Carolinum, od 1980 jako Zeitschrift für Geschichte und Kultur derBöhmischen Länder, München 1960–.

BOS – Český slovník bohovědný, ed. Josef Tumpach, Antonín Podlaha, d. 1–5 (A–Itálie), Praha 1912–1930.

Brockhaus – Der Grosse Brockhaus. Handbuch des Wissens, sv. 1–20, Leipzig 1928–1935 (15. vyd.).

Brockhaus D – Dodatky, d. 21, Leipzig 1936 (15. vyd.).

BSPLF – Biografický slovník pražské lékařské fakulty 1348–1939, d. 1–2, Praha 1988–1993.

Catalogus cleri – Catalogus venerabilis cleri saecularis et regularis archidioeceseos Pragensis pro anno Domini 1741–.

César – Černý – Jaroslav César, Bohumil Černý, Politika německých buržoazních stran v Československu v letech 1918–1938,

d. 1–2, Praha 1962. Cyril – Cyril, český hudební časopis, Praha 1874–1948. Czeike – Felix Czeike, Historisches Lexikon Wien in 5 Bänden, Wien 1992–1997. Czikann – J. J. H. Czikann, F. Graeffer, Oesterreichische National-Encyklopaedie, oder alphabetische Darlegung derwissenswürdigsten Eigenthümlichkeiten des österreichischen Kaiserthumes..., d. 1–6, 1835–1837. Čáňová – Eliška Čáňová, Slovník představitelů katolické církevní správy v Čechách v letech 1848–1918, Praha 1995. Čas. mineral. geol. – Časopis pro mineralogii a geologii, Praha 1956–1992. ČAVU – Alena Šlechtová, Josef Levora, Členové České akademie věd a umění 1890–1952, 2. vyd., Praha 2004. ČBS – Československý biografický slovník, Praha 1992. ČČH – Český časopis historický (1950–1989 jako Československý časopis historický), Praha 1895–. ČL – Český lid, Praha 1891–. ČLČ – Časopis lékařů českých, Praha 1862–. ČMM – Časopis Matice moravské, Brno 1869–. ČMZM – Časopis Moravského zemského musea (Acta Musei Moraviae), Brno 1901–. ČNM – Časopis Národního muzea (1827–1830 jako Časopis Společnosti Vlastenského museum v Čechách; 1831–1854 jako

Časopis Českého museum; 1855–1922 jako Časopis Musea Království českého; 1923– jako Časopis Národního musea),

Praha 1827–. Čornejová – Fechtnerová – Ivana Čornejová, Anna Fechtnerová, Životopisný slovník Pražské univerzity. Filozofickáa Teologická fakulta 1654–1773, Praha 1986. ČS – Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století, 2. vyd., Praha 1982. ČsB – Československo – Biografie, d. 1–3, 1936–1941. Čs. neurol. – Československá neurologie a neurochirurgie, Praha 1904–. ČSPSČ – Časopis společnosti přátel starožitností českých, Praha 1893–1963, 2008–. ČVUT – František Jílek, Václav Lomič, Dějiny Českého vysokého učení technického, d. 1, sv. 1–2, Praha 1973, 1978. DA – Deutsche Arbeit. Monatsschrift für das geistige Leben der Deutschen in Böhmen, sv. 1–18, Praha 1901–1918. DaS (ĎaS) – Dějiny a současnost, Praha 1959–1969; 1990–. Dalibor – Dalibor, český hudební časopis, Praha 1879–1913; 1919–1927. DBE – Deutsche Biographische Enzyklopädie, d. 1–10, München 1995–1999. DČD – Dějiny českého divadla, d. 1–4, Praha 1968–1983. DČVU – Dějiny českého výtvarného umění, d. 1–6, Praha 1984–2007. DČŽ – Milena Beránková, Fraňo Ruttkay, Dějiny československé žurnalistiky, d. 1–2, Praha 1981–1984. Dlabač – Gottfried Johann Dlabacž, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren

und Schlesien, d. 1–3, Prag 1815.

DLČ – Jan Jakubec, Dějiny literatury české, d. 1–2, Praha 1929, 1934.

DUK – Dějiny Univerzity Karlovy, d. 1–4, Praha 1995–1999.

DVT – Dějiny věd a techniky, Praha 1968–.

EBL – Josef Weinmann, Egerländer Biographisches Lexikon, d. 1–2, Bayreuth 1985–1987.

EČVU – Emanuel Poche, Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1975.

EJ – Antonín Matzner, Ivan Poledňák, Igor Wasserberger, Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Část jmenná:Československá scéna, Praha 1990. XI ESL – Encyklopédia Slovenska, d. 1–6, Bratislava 1977–1982. ETK 1 – Encyklopedie tělesné kultury, d. 1–2, Praha 1963–1964. ETK 2 – Encyklopedie tělesné kultury, d. 1–2, Praha 1988. Ficek – Viktor Ficek, Biografický slovník širšího Ostravska, seš. 1–5, Opava 1972–1983. FP – Šárka Bartošková, Luboš Bartošek, Filmové profily. Českoslovenští scenáristé, režiséři, kameramani, hudební skladatelé

a architekti hraných filmů, Praha 1986. FPH – Šárka Bartošková, Luboš Bartošek, Filmové profily 2. Českoslovenští filmoví herci, d. 1–2, Praha 1990. FRB – Fontes rerum Bohemicarum. Prameny dějin českých, ed. Josef Emler, Praha 1873–. Giebisch – Gugitz – Hans Giebisch, Gustav Gugitz, Bio-bibliographisches Literaturlexikon Österreichs von den Anfängen bis

zur Gegenwart, Wien 1964. GIÖ – Die Grossindustrie Österreichs, d. 1–6, Wien 1898. Grove – The New Grove Dictionary of Music and Musicians, d. 1–29, London 2001. Grove Opera – The New Grove Dictionary of Opera, d. 1–4, London 1992, 1994. Heller – Hermann Heller, Mährens Männer der Gegenwart. Biographisches Lexikon, d. 1–4, Brünn 1885–1892 (1. d., 2. rozš.

vyd. 1912). Hudební věda – sborník hudebních vědeckých prací Kabinetu pro soudobou hudbu, 1961–1963, od 1964 jako časopis.  HS – Československý hudební slovník osob a institucí, d. 1–2, Praha 1963, 1965. HSN – František Sitenský, Hospodářský slovník naučný, d. 1–4, Praha 1905–1924. ISN – Nový velký ilustrovaný slovník naučný, d. 1–17 + 3 dodatky, Praha 1932–1934. Jaksch – Friedrich Jaksch, Lexikon sudetendeutscher Schriftsteller und ihrer Werke für die Jahre 1900–1929, Reichenberg

1929. Jakubcová – Alena Jakubcová, Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, Praha 2007. Jireček – Josef Jireček, Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku, d. 1–2, Praha 1875–1876. JSH – Jihočeský sborník historický, České Budějovice 1928–. Kalckbrenner – Erich Kalckbrenner, Personalbibliographien der Professoren und Dozenten der Philosophischen Fakultät der

Karl-Ferdinands-Universität in Prag im Zeitraum von 1654–1720 mit biographischen Angaben und mitzusammenfassendem Überblick, Med. Diss., Erlangen – Nürnberg 1972. Kejzlar – Josef Kejzlar a kol., Dějiny textilní výroby v České Skalici. Sborník studií, Dvůr Králové nad Labem – Ústí nad Orlicí

1987. Knapík – Jiří Knapík, Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953, Praha 2002. Knauer – Oswald Knauer, Das österreichische Parlament von 1848–1966, Wien 1969. Knihopis – Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce 18. století, 1925–1946, ed. Zdeněk Tobolka,

Praha 1950–1967, Dodatky, ed. František Horák, 1994–. Knížák – Milan Knížák, Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v Českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné

minulosti do roku 1950, d. 1 (A–L), d. 2 (M–Ž), Hradec Králové 2005. Kolář Elity – Politická elita meziválečného Československa 1918–1938. Kdo byl kdo, ed. František Kolář a kol., Praha 1998. Koleška – Zdeněk Koleška, Seznam biografií československých entomologů, in: Zprávy Československé společnostientomologické při ČSAV, seš. 15–28, Praha 1979–1991. Dodatky in: Klapalekiana, seš. 29 a 34, Praha 1993 a 1998. Koerting – W. Koerting, Die Deutsche Universität in Prag. Die letzten hundert Jahre ihrer Medizinischen Fakultät, Bonn 1968. Kosch – Wilhelm Kosch, Deutsches Theater-Lexikon, d. 1–, Klagenfurt – Wien 1953–. Kosch Lit – Deutsches Literatur-Lexikon. Biographisches und bibliographisches Handbuch. Begründet von Wilhelm Kosch,

22 d. + 6 d. dodatků, Bern – München 1968–. Kosch Staatshandbuch  – Wilhelm Kosch, Biographisches Staatshandbuch. Lexikon der Politik, Presse und Publizistik,

d. 1–2, Bern 1963.

KRL – K. J. Kutsch, Leo Riemens, Großes Sängerlexikon, d. 1–5, 3. vyd., München 1997.

KSN – Komenského slovník naučný, d. 1–10, Praha 1937–1938.

Kudělka – Šimeček – Milan Kudělka, Zdeněk Šimeček a kol., Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských

národů od roku 1760. Bio-bibliografický slovník, Praha 1972. Kunc – Jaroslav Kunc, Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945, d. 1–2, Praha 1945. Kutnar – František Kutnar, Jaroslav Marek, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, 2. vyd., Praha 1997. LČL – Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce, d. 1; 2, sv. 1–2; 3, sv. 1–2, 4, sv. 1–2, Praha 1985–2008. LDM – Lexikon zur deutschen Musikkultur Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien, d. 1–2, München 2000.

XII


Lišková – Marie Lišková, Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách v letech 1861–1913, Praha 1994.

Maasburg – Geschichte der obersten Justizstelle in Wien (1749–1848), ed. Michael Friedrich Maasburg, Prag 1879.

MČE – Malá československá encyklopedie, d. 1–6, Praha 1984–1987.

MGG – Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Allgemeine Enzyklopädie der Musik, ed. L. Finscher, Fr. Blume, d. 1–8,

2. vyd., Kassel 1994– (Personenteil 1999–). MSA – Mitteilungen des Sudetendeutschen Archivs, seš. 1–125, München 1971–1996. MSB – Ladislav Skala, Malý slovník biografií, d. 1–6, Praha 1988–1991. MSN – Masarykův slovník naučný, d. 1–7, Praha 1925–1933. MVGDB – Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen, seš. 1–82, Prag 1862–1944. Myška – Milan Myška a kol., Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska, Ostrava 2003. Národní album – Národní album. Sbírka podobizen a životopisů českých lidí prací a snahami vynikajících i zasloužilých,

Praha b. d. [1899].

NBS – Nowy biografiski słownik k stawiznam a kulturje Serbow, Budyšin 1984.

ND a jeho předchůdci – Národní divadlo a jeho předchůdci. Slovník umělců a divadel Vlastenského, Stavovského,Prozatímního a Národního, Praha 1988. NDB – Neue Deutsche Biographie, d. 1–, München 1953–. NGS – Naučný geologický slovník, ed. J. F. Svoboda, 2. díl, Praha 1961. NÖB – Neue Österreichische Biographie 1815–1918, begr. v. A. Bettelheim, část 1, d. 1–9, Wien 1923–1956, část 2, d. 1,

Wien 1925.

NEČVU – Nová encyklopedie českého výtvarného umění, d. 1–2, ed. Anděla Horová, Praha 1995.

NEČVUD – Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky, ed. Anděla Horová, Praha 2006.

ÖAW Almanach – Almanach der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, sv. 1–67, Wien (1851–1917 jako Almanach

der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften, sv. 68–96, 1918–1946 [1948] jako Almanach der Akademie derWissenschaften, sv. 97–, 1947[8]–).

ÖBL – Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950, d. 1– (A–S), Wien 1957–.

ODS – Ottův divadelní slovník, Praha 1919.

OSN – Ottův slovník naučný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí, d. 1–28, Praha 1888–1909.

OSND – Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky k Ottovu slovníku naučnému, d. 1–6, Praha 1930–1943.

Österreich Lexikon – Österreich Lexikon in zwei Bänden, ed. R. Bamberger, Wien 1995.

ÖZBH – Österreichische Zeitschrift für Berg- und Hüttenwesen, Wien 1853–1914.

PA – Památky archeologické a místopisné, Praha 1855–, od 1949 jako Památky archeologické.

Pazdírek – Pazdírkův hudební slovník naučný II. Část osobní, d. 1–2, ed. G. Černušák, V. Helfert, B. Štědroň, Brno 1933–

1937. Pejskar – Jožka Pejskar, Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty, sv. 1–4, Zürich 1982–1994. Podlaha, Posvátná místa – Antonín Podlaha, Posvátná místa Království českého, sv. 1–7, Praha 1907–1913. Podlaha, Soupis památek – Antonín Podlaha, Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku

do počátku 19. století, sv. 1–28, Praha 1898–1908. Poggendorff – J. C. Poggendorff, Biographisch-literarisches Handwörterbuch zur Geschichte der exacten Wissenschaften...,

d. 1–, Leipzig – Berlin 1863–. Priekopníci – J. Tibenský, O. Pöss a kol., Priekopníci vedy a techniky na Slovensku 3, Bratislava 1999. PSB – Polski słownik biograficzny, d. 1–, Kraków 1935–. PSD – Příruční slovník k dějinám KSČ, d. 1–2, Praha 1964. PSN – Příruční slovník naučný, d. 1–4, Praha 1962–1967. RHB – Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě, d. 1–5, ed. Antonín Truhlář, Karel Hrdina, Josef Hejnic,

Jan Martínek, Praha 1966–1982. Riemann – Hugo Riemanns Musiklexikon, d. 1–2, Berlin 1929 (11. vyd.). RSN – Slovník naučný, d. 1–10, ed. F. L. Rieger, Praha 1860–1872. Saur – Saur allgemeines Künstlerlexikon der bildenden Künstler aller Zeiten und Völker, ed. Günther Meißner, d. 1–, Leipzig

1992– (d. 1–3 též jako: Allgemeines Künstler-Lexikon, ed. G. Meißner, München – Leipzig 1983–1990). Sbb. Wien – Sitzungsberichte der (Kaiserlichen) Akademie der Wissenschaften in Wien, mathematisch-naturwissenschaftliche

Klasse, sv. 1–156, Wien 1848–1947.

SBS – Slovenský biografický slovník, d. 1–6, Martin 1986–1994.

XIII


SČF – Slovník českých filozofů, Brno 1998.

SČL – Slovník české literatury 1970–1981, Praha 1985.

SČS – Slovník českých spisovatelů od roku 1945, ed. Pavel Janoušek, d. 1–2, Praha 1995–1998.

SČSVU – Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997, d. 1–, Ostrava 1998–.

SDLČ – Arne Novák, Stručné dějiny literatury české, Olomouc 1946.

Sklenář – Karel Sklenář, Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů, Praha 2005.

Slezsko – Biografický slovník Slezska a severní Moravy, d. 1–, Opava – Ostrava 1993–.

SPFFBU – Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno 1952–.

Sudetenland – Sudetenland. Böhmen-Mähren-Schlesien. Vierteljahrschrift für Kunst, Literatur, Wissenschaft und Volkstum,

München 1960–. Thieme – Becker – Ulrich Thieme – Felix Becker (ed.), Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur

Gegenwart, d. 1–37, Leipzig 1907–1950. Toman – Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, d. 1–2, Praha 1947. Toman D – Prokop Toman, Prokop H. Toman, Dodatky ke slovníku československých výtvarných umělců, Praha 1955. Tomeš – Josef Tomeš a kol., Český biografický slovník XX. století, d. 1–3, Praha 1999. VČAZ – Věstník Československé akademie zemědělské, 1925–1953 (dále jako Věstník Československé akademie zemědělských

věd, 1954–). Věstník ČAVU – Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1892–1917; Věstník České

akademie věd a umění, Praha 1918–1952. Dále jako Věstník ČSAV – Věstník Československé akademie věd, Praha 1953–1992. Dále jako Věstník AV ČR – Věstník Akademie věd České republiky, Praha 1993–. Věstník KČSN – Věstník Královské české společnosti nauk, Praha 1888–1952. Voit – Petr Voit, Encyklopedie knihy – knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2007. Vollmer – Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler des 20. Jahrhunderts, d. 1–6, Hans Vollmer (ed.), Leipzig 1953–

1962. VVM – Vlastivědný věstník moravský, Brno 1946–. Wininger – Salomon Wininger, Große Jüdische National-Biographie mit mehr als 8000 Lebensbeschreibungen nam hafter

jüdischer Männer und Frauen aller Zeiten und Länder, sv. 1–6, Czernowitz 1925–1936. Wurzbach – Constantin Wurzbach, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, enthaltend die Lebensskizzenderjenigen Personen, welche seit 1750 in den österreichischen Kronländern gelebt und gewirkt haben, d. 1–60, Wien 1856–

1891; Register zu den Nachträgen, 1923. ZGLM – Zeitschrift des deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 1897–1941 (dále jako Zeitschrift für

Geschichte und Landeskunde Mährens), Brünn 1942–1944.

XIV


S e Z n A m A u t O r ů H e S e l

PhDr. Bočková, Hana, Dr., Filozofická fakulta MU Brno

PhDr. Boubín, Jaroslav, CSc., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Brabencová, Jana, Historický ústav AV ČR Praha

Mgr. Burda, Tomáš, Lhota pod Libčany

MUDr. Čech, Pavel, 3. lékařská fakulta UK, Praha

Mgr. Černý, Karel, Ústav dějin lékařství UK Praha

Mgr. Čoupková, Magdalena, Archiv VUT Brno

PhDr. Doležalová, Eva, Ph.D., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Doskočil, Zdeněk, Ph.D., Ústav pro soudobé dějiny AV ČR Praha

Doc. Mgr. Dubská, Alice, CSc., DAMU Praha

RNDr. Ďuranová, Ľudmila, Národný biografický ústav Slovenskej národnej knižnice Martin

RNDr. Folta, Jaroslav, CSc., NTM Praha

PhDr. Gebhart, Jan, CSc., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Hála, Vlastimil, CSc., Filozofický ústav AV ČR Praha

PhDr. Holeňová, Jana, CSc., Divadelní ústav Praha

PhDr. Holý, Martin, Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Hořejš, Miloš, NTM Praha

Doc. RNDr. Hudec, Karel, DrSc., Brno

PhDr. Husová, Marcella, CSc., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Chodějovský, Jan, Masarykův ústav a Archiv AV ČR Praha

Mgr. Jurigová, Alena, SOkA Jičín

Ing. Kleinová, Jana, NTM Praha

Ing. Koleška, Zdeněk, Praha

PhDr. Kovářová, Stanislava, ZA Opava, pracoviště Olomouc

PhDr. Krejčí, Renata, Archiv VUT Brno

Mgr. Kryšpínová, Jitka, Fakulta sociálních věd UK Praha

Doc. PhDr. Kučera, Martin, CSc., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Lacina, Vlastislav, CSc., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Ludvová, Jitka, CSc., Divadelní ústav Praha

PhDr. Makariusová, Marie, Historický ústav AV ČR Praha

Prof. PhDr. PaedDr. Marek, Pavel, Dr., Filozofická fakulta UP Olomouc

Mgr. Martínek, Jiří, Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Martínek, Miloslav, CSc., Praha

PhDr. Masnerová, Jiřina, Archiv ČVUT Praha

Prof. Ing. Mayer, Daniel, Západočeská univerzita Plzeň

PhDr. Mikovcová, Alena, MZLU Brno

Doc. PhDr. Mikulec, Jiří, CSc., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Motlíček, Tomáš, Filozofická fakulta UP Olomouc

Mgr. Němčíková, Pavlína, Archiv VUT Brno

PhDr. Němeček, Jan, DrSc., Historický ústav AV ČR Praha

Mgr. Niubo, Marc, Filozofická fakulta UK Praha

PhDr. Novotná, Miroslava, Ph.D., Pedagogická fakulta MU Brno

PhDr. Novotný, Gustav, CSc., Historický ústav AV ČR Brno

PhDr. Novotný, Jiří, Ph.D., Archiv České národní banky Praha

PhDr. Ondo-Grečenková, Martina, Historický ústav AV ČR Praha

XV


PhDr. Pehr, Michal, Ph.D., Masarykův ústav a Archiv AV ČR Praha

Poledňák, Ivan, Praha

MUDr. Procházková, Olga, Lékařská fakulta UK Hradec Králové

PhDr. Prosecký, Jiří, CSc., Orientální ústav AV ČR Praha

PhDr. Přibáňová, Svatava, Brno

PhDr. Rozhoň, Vladimír, Ph.D., Gymnázium Sokolov

Ing. Rozman, Josef, CSc., Moravská Třebová

PhDr. Mgr. Sedláček, Zbyněk, Fakulta umění a designu UJEP Ústí nad Labem

PhDr. Sekyrka, Tomáš, NG Praha

PhDr. Sklenář, Karel, DrSc., Praha

PhDr. Sobotka, Mojmír, Hudební a informační středisko Praha

Sviták, Pavel, Praha

Doc. PhDr. Svobodný, Petr, CSc., Archiv UK Praha

PhDr. Šindlář, Jiří, CSc., Brno

Mgr. Šmerha, Vít, Archiv ČVUT Praha

PhDr. Šormová, Eva, CSc., Divadelní ústav Praha

Mgr. Šourková, Anna, Národný biografický ústav Slovenskej národnej knižnice Martin

Doc. PhDr. Šouša, Jiří, CSc., Filozofická fakulta UK Praha

PhDr. Štogrová, Jarmila, Praha

Mgr. Táborecká, Alena, Národný biografický ústav Slovenskej národnej knižnice Martin

PhDr. Tomeš, Josef, Masarykův ústav a Archiv AV ČR Praha

Mgr. Tomíček, David, Filozofická fakulta UJEP Ústí nad Labem

PhDr. Toncrová, Marta, Etnologický ústav AV ČR Brno

PhDr. Vacek, Jiří, Slovanská knihovna NK Praha

RNDr. Vlašímský, Pavel, Česká geologická služba Praha

Doc. PhDr. Vlček, Pavel, CSc., Ústav dějin umění AV ČR Praha

PhDr. Voit, Petr, CSc., Strahovská knihovna Královské kanonie premonstrátů Praha

PhDr. Ing. Vojáček, Milan, Ph.D., NA Praha

PhDr. Vondra, Roman, Ph.D., Historický ústav AV ČR Praha

Doc. PhDr. Vošahlíková, Pavla, DrSc., Historický ústav AV ČR Praha

Mgr. Vyskočil, Aleš, Ph.D., Historický ústav AV ČR Praha

PhDr. Zudová-Lešková, Zlatica, CSc., Historický ústav AV ČR Praha

Ing. Žďárská, Miloslava, Praha

XVI


r e d A k č n í r A d A

Prof. JUDr. Adamová, Karolína, CSc.

RNDr. Folta, Jaroslav, CSc.

Prof. PhDr. Hlaváček, Ivan, CSc.

PhDr. Hozák, Jan

Doc. PhDr. Charvát, Petr, DrSc.

Prof. PhDr. Janáčková, Jaroslava, CSc.

PhDr. Kubín, Petr, Ph.D.

Doc. PhDr. Kučera, Martin, CSc.

PhDr. Ludvová, Jitka, CSc.

Prof. PhDr. Pánek, Jaroslav, DrSc.

Prof. Ing. Průcha, Václav, CSc.

Prof. PhDr. Raková, Svatava, CSc.

PhDr. Rossová, Marcella, CSc. (vědecká tajemnice)

PhDr. Svatoš, Michal, CSc.

Doc. PhDr. Šedinová, Jiřina, CSc.

Doc. PhDr. Šedivý, Ivan, CSc.

PhDr. Tomeš, Josef (předseda)

Doc. PhDr. Vlček, Pavel, CSc.

Doc. PhDr. Vošahlíková, Pavla, DrSc. (místopředsedkyně)

XVII



B i O g r A f i c k ý S l O v n í k č e S k ý c H Z e m í



1

ČERNÁ, Aloisie (též Louisa, Luisa, Lojza, Loisa, provd.Vráblíková), * 24. 2. 1888 Plzeň, † 9. 5. 1972 Praha, tanečnice

Začínala v plzeňském divadle v dětských rolích a jako elévka

ve  sboru operet a  revuí, které připravovala (1902–06) choreografka Jana Freisingerová. V pražském Národním divadle

(1906–29) ji pověřovali sólovými úkoly již jako sborovoutanečnici. Od 1918 byla, vedle Růženy Janečkové, AnnyHavlíčkové a Štěpánky Klimešové, sólistkou baletních mistrůAugustina Bergera, Achille Viscusiho, Remislava Remislavského

a  Jaroslava Hladíka. Po  konci aktivní interpretační dráhy

pracovala 1929–42 v  ND jako členka hledištního personálu. Č. byla při nedostatku mužských tanečníků především

obsazována do  travesti rolí, tančila prince (P. I. Čajkovskij,

Labutí jezero, L. Delibes Sylvie a tituly O. Nedbala),osvědčila se  i  v  charakterních rolích, jako např. Stanislav [Franz]

v Coppélii L. Delibese, Polichinelle ve Zmatku D. Milhauda,

titulní roli Petrušky I. Stravinského. Všestrannost potvrdila

v baletech, kde alternovala s Jelizavetou Nikolskou, Helenou

Štěpánkovou a  Zdeňkou Zabylovou (např. Zobeida v Šeherezádě N. Rimského-Korsakova). K  rolím prvního oboru

patřily i  Víla v  Nedbalově Pohádce o  Honzovi, Šeříková víla

v Čajkovského Spící krasavici, Anděl míru v AngerověŠtědrovečerním snu nebo Milostnice ve Škvorově Doktoru Faustovi.

Choreografové využili její temperament, pružnost i artistní techniku v  exotických a  španělských tancích vkládaných

do  baletů i  oper (Cikánka z  Biscaye, O.  Nedbal: Princezna

Hyacinta; Mečová tanečnice, J. K. Tyl: Strakonický dudák;

Perský tanec v Delibesově Lakmé; Odaliska, L. Różycki: Pan

Twardowski). Vzhledem k malé repertoárové nabídcemoderních titulů nebyly uplatněny její schopnosti dynamickéinterretace (Kašpárek, C. Debussy: Hračková skříňka; Myší princ,

B. Martinů: Kdo je na světě nejmocnější a několik rolí v Istar).

Hereckou příležitost dostala v  dílech R. Strausse (Putifarova žena, Legenda o Josefovi; v opeře Salome tanečně dublovala

part pěvecké představitelky G. Horváthové) a v malýchčinoherních rolích (Angelika, L. N. Andrejev: Ten, který dostává

políčky; Komorná u Virgilie, W. Shakespeare: Coriolanus; Paní

z Cambesù, G. A. Caillavet – R. Flers – E. Rey: Rozkošnápříhoda; Brněnská paní, A. Jirásek: Jan Žižka).

Za třiadvacet let tančila v  ND ve  více než 70 titulech, naosledy vystoupila 1929 v Nedbalově Z pohádky do pohádky.

Jako choreografka spolupracovala pouze na  Auberově opeře

Němá z Portici (1927).

L: J. Borecký, in: Národní listy 27. 4. 1909 (Egyptská noc); týž, in: tamtéž

29. 6. 1907 (Labutí jezero); O. Nebuška, in: Hudební revue 2. 11. 1909,

s.  476 (Na  záletech); J. Loewenbach, in: Dalibor 9. 9. 1911 (Princezna

Hyacinta); O. Nebuška, in: Hudební revue 4, č. 10, listopad 1911, s. 547

(Princezna Hyacinta); Kapitoly o  baletu, in: Komedia: sborník pro divadlo, film a  život společenský, 1925, č. 2, s.  39n., č. 4–5, s.  110; S. Kamilov, Taneční umění v Československu, in: Taneční revue 9, 1932, s. 50, 52;

Z. Nejedlý, Dějiny opery Národního divadla 2, 1949, s. 232; F. Pala, Opera

ND v období Otakara Ostrčila 1, 1962, s. 38, 84n., 148, 152, 249, 262; 2,

1964, s. 61, 124, 161, 230, 321; 3, 1965, passim; 4, 1967, s. 10, 27, 109;

B. Brodská, Balet v ND 1912–22, 1981, foto, č. 3, příloha; H. Kazárová,Balet ND za R. Remislavského, in: Taneční listy 20, 1982, č. 3, příloha (foto);

táž, R. Remislavský v ND 1924–25, in: tamtéž, č. 4, příloha; L. Schmidová,

R. Remislavský v ND 1925–27, in: tamtéž, č. 5, příloha; táž, Československý

balet, 1962, s. 19; E. Jaczová, Balet Slovenského národného divadla,Bratislava 1971, s. 22 (chybná data); B. Brodská, Dějiny českého baletu do roku

1918 (skripta AMU) 5, 1983, s. 120, 125, 133, 138; Soupis repertoáru ND

Praha 1881–1983. Národní divadlo v Praze, 1983; V. Vašut, Saša Machov,

1986, s. 27; ND a jeho předchůdci, s. 66; Český taneční slovník, 2001, s. 43.

P: Archiv města Plzně; Archiv ND Praha.

Jana Holeňová

ČERNÁ, Jana (roz. Krejcarová), * 14. 8. 1928 Praha, † 5. 1.

1981 Praha, spisovatelka

Dcera architekta Jaromíra Krejcara (1898–1949)a novinářky Mileny Jesenské (1896–1944), vnučka profesora zubního lékařství Jana Jesenského (1872–1947). Publikovala pod

jménem prvního manžela Miloše Č. Rané mládí strávila

po rozchodu rodičů v bohémské domácnosti matky. 1938–42

studovala na reálném gymnáziu, pro neprospěch v němčině

pokračovala 1942–44 ve studiích na dvouleté grafické škole.

Po matčině zatčení v době nacistické okupace žila u dědečka,

o něhož se pak starala až do jeho smrti. 1946–47 navštěvovala

jeden ročník konzervatoře v klavírní třídě Františka Maxiána,

pak se rozhodla pro volný způsob života. Nikdy nepřijalatrvalé zaměstnání, nesoustavně se věnovala psaní, živilase příležitostnou prací jako uklízečka, průvodčí v tramvaji,pomocnice v kuchyni. Dvakrát byla odsouzena: 1950 na šest měsíců

podmíněně pro podezření ze špionáže (její první muž 1949

emigroval do  Izraele), 1961 nepodmíněně na  rok ve věznici v Pardubicích pro zanedbání povinné péče. Byla čtyřikrát

vdaná; o  svých pět dětí se  z  materiálních důvodů nemohla

starat, proto jí je soud odebral a  svěřil buď otci, nebo pěstounům, případně je předal do dětských domovů.Po emigraci nejstaršího syna Jana Č. do SRN se uchýlila s posledním

manželem Danielem Ladmanem do  Raspenavy u  Liberce,

kde se věnovala keramice. Podlehla následkům zraněnípo automobilové nehodě.

Literární dráhu začala ve stopách své matky příspěvkydo Peroutkova Dnešku (1947–48). Bezprostředně po  únorových

událostech 1948 dala najevo občanský nesouhlas s  novými

poměry tím, že  vstoupila do  nelegální Surrealistické skupiny Karla Teigeho a  Vratislava Effenbergra. Po  boku tehdejšího druha Zbyňka Havlíčka, Libora Fáry, Roberta Kalivody

a Františka Jůzka se účastnila setkání spořilovskýchsurrealistů. Po 1950 přešla do skupiny totálního realismu, kamnáleželi také Mikuláš a Emila Medkovi, Zbyněk Sekal, IvoVodseďálek a Egon Bondy. S ním Č. prožila vášnivý, dramatický

a oboustranně inspirativní vztah a jeho vlivem se orientovala

na uměleckou prózu a asociativní poezii. Publikovalav samizdatovém sborníku Židovské jméno pod pseudonymem Sarah

Silberstein a pod jménem Honza Krejcarová v Bondyho edici

Půlnoc. Prozaické i básnické texty Č. z poúnorového období

spoluvytvářely poetiku českého undergroundu. V hlavní linii

ČERNÁ


2 ČERNÁ

tvorby ji uchovala, odmítajíc všechny konvence, a to jakjazykové a  životní, tak ideové a  sexuální. 1957–69 otiskovala

drobné prozaické útvary v  řadě časopisů (Květy, Svět v obrazech, Kulturní tvorba, Hlas revoluce, Literární listy, Divoké

víno). Vydala též knižní soubory Hrdinství je povinné (1964),

kde demystifikovala budovatelskou prózu, a Nebyly to moje

děti... (1966) o dětech za okupace. Za normalizace nemohla

publikovat; samizdatově vyšla její vzpomínková kniha Adresát

Milena Jesenská (1986, knižně 1991) a výbor básní V zahrádce

otce mého (1987). Vrchol jejího díla představuje knihaClarissa a jiné texty (1990), obsahující titulní psychoanalytickou

novelu, milostnou lyriku a dopis Egonu Bondymu. Literární

pozůstalost Č. čeká na souborné vydání, z kterého by teprve

vynikla novost jejího pohledu na svět, tvarová i myšlenková

a emocionální podnětnost.

L: B. Hrabal, Doslov (Clarissa a jiné texty), 1990; J. R. Černý, Doslov(Adresát Milena Jesenská), 1991; SČS 1, s. 103.

Martin Kučera

ČERNÁ, Marie (roz. Mojžíšová), * 23. 11. 1903 Náchod, † 29. 8.

1987 Jaroměř, zahradnice, šlechtitelka květin

Pocházela ze staré náchodské zahradnické rodiny. 1917–20

se v podniku otce vyučila tomuto povolání, pak krátcepracovala v zahradě pražské firmy Josef Strnad, kde se věnovala

vazačské praxi. Ve vazbě svatebních i pohřebních kytica věnců uplatňovala nové a  moderní metody. 1924 se  provdala

za zahradníka Františka Č. (1896–1968) do Jaroměře a začala

s ním spolupracovat v jeho zahradnictví; za několik letpatřil podnik mezi nejznámější české zahradnické a šlechtitelské

firmy. Ve dvacátých letech se Č. nejprve věnovala širšímusortimentu okrasných rostlin. Pěstovala astry, kalceolárie,cinerárie, bramboříky. Od 1928 začala šlechtit petúnie a později

velkokvěté hlíznaté begonie. Petúnie nejprve pěstovalaz dovážených semen z Německa, záhy však začala šlechtit vlastní

odrůdy. 1934 uvedla na trh první novou odrůdu Karkulka.

1937 společně s  manželem vytvořila první nízkou plnokvětou petúnii Pozdrav z Jaroměře. Později sortiment obohatila

o další, z jednoduše kvetoucích to byly Dobrošov, Maminka,

Majka a z plnokvětých Mír, Růžový zákrsek a Bílá.Vypěstovala i  velkokvěté petúnie se  silně zvlněnými okraji květů ze

skupiny Petunia hybrida grandiflora, které nazvala Alborosa,

Rosea, Vínově červená a plnokvětá odrůda Černého triumph.

Se šlechtěním begonií začala rovněž v průběhu třicátých let.

Výchozím materiálem se staly hlízy dovezené z Belgie.Dobrých výsledků dosáhla nejen v udržovacím šlechtění petúnií

a  hlíznatých begonií, kdy v  rozsáhlém sortimentu petúnií

měla devět základních skupin s  celkovým rozsahem 40–45

odrůd. Také její prošlechťování velkokvětých hlíznatýchbegonií položilo základ pro jaroměřské kultivary, které se díky

jakosti a velkokvětosti staly žádaným exportním zbožím.

Po znárodnění rodinného zahradnického podniku zůstala

dále pracovat jako šlechtitelský mistr-zahradník v novězaložené Šlechtitelské stanici květin oborového podniku Oseva,

n.  p., později Sempra, n.  p., v  Jaroměři. 1951–82 se  stala

autorkou a  spoluautorkou 25 uznaných původních i zlepšených odrůd petúnií a  begonií. Za  dlouholetou vynikající

práci i za šlechtitelské úspěchy obdržela 1973 od Ministerstva

zemědělství a výživy ČSR diplom Vynikající pracovníkzemědělství a výživy.

Manželé Č. vychovali dva syny: starší František Č. (* 1926) je

divadelním vědcem, profesorem UK v Praze, jeho dceraMarie Judlová-Klimešová (* 1952) je historičkou umění. Mladší

syn Jan Č. (1928–1980) byl významným šlechtitelem květin.

L: Zahradnické listy 66, 1973, s.  190; Jaroměřský zpravodaj leden–únor

1984, s. 11n.; Záhradnictvo 3, 1984, s. 187; L. Skala, Naši předchůdci 1,

1993, s. 63.

Zdeněk Koleška

ČERNÁ-ŠLAPÁKOVÁ, Ludmila Marie, * 7. 6. 1897 Turnov,

† 14. 11. 1970 Praha, knihovnice, bibliografka

Pocházela z  rodiny učitele dějepisu, který po  první světové

válce odešel s rodinou pracovat na Slovensko. 1916maturovala na  gymnáziu v  Čáslavi, 1917–23 studovala na  pražské

filozofické fakultě historii a  zeměpis; od  1920 navštěvovala

současně i Státní archivní školu. 1923 získala doktorátfilozofie a  vrátila se  za  rodinou na  Slovensko. Začala pracovat

v  bratislavské Univerzitní knihovně pod vedením českého

knihovníka Jana Emlera. 1930 a 1932 si prohloubilavzdělání ještě na pařížské Sorbonně a École des Chartes. Od 1937

působila zároveň jako lektorka knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde se stala

Emlerovou nástupkyní. Přednášela knihovnictví, bibliografii,

dějiny písma a knihy. Po rozpadu republiky se musela vrátit

do Prahy, kde 1939–58 působila v pražské Národní knihovně

jako bibliografka a knihovnice, později se věnovala vzdělávání

a doškolování knihovníků. 1951–60 se vrátila k pedagogické

činnosti na bratislavskou univerzitu a stala se klíčovouosobností česko-slovenských meziknihovních kontaktů. Po válce

několik let současně vyučovala i na pražské UK ve dvouletých

knihovnických kursech, pořádaných filozofickou fakultou,

a  na  Státní knihovní škole. Po  odchodu na  odpočinek žila

v Praze. Byla manželkou generálporučíka JUDr. FrantiškaŠlaáka (1896–1965).

V  době působení na  Slovensku se  zasloužila o  budování,

rozšíření a akvizici fondů Univerzitní knihovny v Bratislavě,

především o vybudování samostatného slovenského oddělení.

Spoluzakládala slovenskou a  českou knihovědu a pomáhala ji prosadit jako studijní obor na vysoké školy. Po návratu

do Prahy začala zpracovávat českou národní bibliografii a jako

konzultantka spolupracovala s V. Pražákem na Bibliografickém

katalogu ČSR. Zabývala se  knihovědou, otázkami českých

a  slovenských kulturních dějin a  umění, ženským hnutím, ČERNíK dějinami knihtisku a knihoven a bibliografií. Pravidelněpřispívala do odborných domácích i zahraničních periodika nasala několik knih. Významně se zasloužila o zkvalitněnívýuky knihovnictví v Čechách i na Slovensku a o rozvoj vzájemné kulturní spolupráce. Za celoživotní úsilí byla na sklonkuživota oceněna dvěma státními vyznamenáními. D: výběr: Výstava starého umění na Slovensku, 1937; Stručné dějinyknihtisku, 1948; Národné bibliografie, Martin 1955; Soupis české a  slovenské

knihovnické literatury z let 1945–1955, 1956; Základy bibliografie,Bratislava 1957; Vývoj písma, knihy a tisku, 1966; Vzácné staré knihy ve Státní

technické knihovně v Praze, 1971; Bibliografia kníh vhodných pre vzdelané

ženy, in: Žena novej doby, Bratislava 1938, s. 589n.; Apponyiovská knihovna

v Oponicích, in: Marginalie. Věstník Spolku českých bibliofilů v Praze 12,

1938, č. 7, s. 97n.; Comeniana Knihovny Slovenské university v Bratislavě,

in: Z bratislavských knižníc, Bratislava 1950, s. 65n.; Sourcesbibliographiques de Tchécoslovaquie, in: L. N. Malclés, Les sources du travail bibliographique 1–2, Genève – Lille 1950–52, 1, s.  291n.; 2, s.  770n; Pregled

na bibliografijata v Čechoslovakija, in: Bibliografijata v SR a stranites narodna demokracija, Sofija 1954, s. 46n.

L: J. Lehký – M. Štefanovičová, Významná knihovnícka pracovníčka jubiluje,

in: Knižnica 9, 1957, s. 123n.; M. Štefanovičová, Dr. Marie Ľ. Č.šesťdesiatročná, in: Čitateľ 6, 1957, č. 5, s. 206n.; J. Hušková – J. Kuzmík, Štúdium

knihovedy na Filozofickej fakulte Slovenskej univerzity, in: Knižnica, 3–4,

1951–52, s. 211n.; F. Mestitz, Univerzitná knižnica v rokoch 1919–1939, in:

Univerzitná knižnica v Bratislave 1914–1919–1959, Martin 1959, s. 15n.;

V. Jirkovská, K bibliografické činnosti dr. Marie L. Č.-Š., in: Českábibliografie 1972. Sborník statí a materiálů, sv. 10, 1973, s. 393n.; J. Ecker,Univerzitná knižnica v Bratislave 1561–1980, Bratislava 1981, s. 446n.; SBS 1, s. 416

(se soupisem díla a literatury); Kutnar, s. 925; J. Haliena, Č.-Š., Marie L., in:

Osobnosti slovenského knihovníctva 1945–1990, Martin 1991, s. 19; BLS

2, s. 137 (se soupisem díla a literatury).

Alena Táborecká, Marie Makariusová

z ČERNČIC Světecký, Petr Kašpar viz SVĚTECKÝ z Černčic,

Petr Kašpar

ČERNíK, Arnošt, * 25. 8. 1926 Praha, † 31. 5. 1970 poblíž

Yungay (Peru), horolezec, publicista

Dětství prožil na  Vysočině, ale středoškolská studia zahájil

na  reálném gymnáziu v  Berouně. Skály a  jeskyně Českého

krasu mu poskytly první školu horolezectví. Po uzavřeníberounského gymnázia na konci druhé světové války byl totálně

nasazen na nádraží v Kralupech nad Vltavou. Po maturitězačal studovat práva (během studií absolvoval vojenskou službu)

a  až  do  1960 pracoval na  ministerstvu zahraničního obchodu. Odtud odešel z kádrových důvodů, dále se plně věnoval

publicistice. Již od počátku padesátých let psal dobrodružné

příběhy do dětských a mládežnických časopisů a od 1953 vedl

horolezeckou část časopisu Turistika a  horolezectví, přispíval

i do dalších časopisů (Krásy domova, Lidé a země).Publicisticky zpracoval zážitky z řady svých cest, např. po Řecku (Mezi

olympskými bohy, 1966), po sopečných ostrovechStředozemního moře (Ohnivé hory, 1968), Korsice (Na ostrově krevní msty,

1969, spolu s  fotografem V. Heckelem) a  Turecku (Výprava

na  Ararat, posmrtně až  2000). Dobrodružně laděné jsou Č.

knihy o  úspěšném zdolávání světových vrcholů Trůny bohů

(poprvé 1965) a Hora smrti (posmrtně 1971), která popisuje

úsilí horolezců o zdolání osmitisícového vrcholu NangaParbat. V Tajemství sněžného člověka (1. vyd. 1970) soustředil

zprávy a  názory na  existenci yettiho v  Himálaji. Jako spoluautor se  podílel na  knihách horolezce R. Kuchaře Deset velkých stěn (1963, i  německy a  srbocharvatsky) a  cestopisu Z.

Marešové po  Jemenu V  zemi královny ze Sáby (1969).Textem doprovodil knihy fotografa V. Heckela Expedice Kavkaz

(1963) a Krásy Československa (1970) i Skalní města v Čechách

(1971) od  Aleše Krause. Přeložil též do  češtiny knihy Maxe

Eiselina (Úspěch na  Dháulágiri, 1962) a  Heinricha Harrera,

z nichž nejznámější je cestopis Sedm let v Tibetu (1970, 1999).

Láskou i osudem Č., kamarády přezdívaného Ajšek, se stalo

horolezectví. Byl autorem odborné příručky Technikazajišťování v horolezectví (1960) a učebnice Horolezectví (1964). Spolu

s Josefem Sekyrou připravil publikaci Zeměpis velehor (1969).

Zajížděl pravidelně mezi horolezce v Českém ráji a podnikal

výpravy do Vysokých Tater, ale i do dalších pohoří, mj. 1968

do Turecka. 1970 přijal nabídku vést československou expedici

do jihoamerických And, která nahrazovala zakázanou výpravu

na vrchol Mt. McKinley na Aljašce. Od počátku provázely její

účastníky obtíže a tíživou náladu ve výpravě prohloubila smrt

I. Bortela (18. 5.), jednoho z nejzkušenějších horolezců.Tragický závěr přinesla kamenná lavina, která se jako následekzemětřesení sesula z peruánské hory Huascarán: pod ní zahynula

celá československá horolezecká výprava. Na  symbolickém

hřbitově na Skaláku v Českém ráji přibylo i jméno Č.

D: soupis knižních publikací a  překladů in: A. Č., Výprava na  Ararat (ed.

J. Hladík – L. Vejražka), 2000; výběr z časopiseckých a novinových článků,

in: inventář Č. pozůstalosti v NM (oddělení dějin tělesné výchovy a sportu),

zpracovala L. Swierczeková 2007.

L: A. Č., Výprava na Ararat, 2000 (životopis J. Hladík – L. Vejražka, ed.);

J. Kunc, Kdy zemřeli... 1935–36 a 1967–70, 1971, s. 28; nekrolog in: Práce

16. 6. 1970.

Miloslav Martínek

ČERNíK, Artuš, *  26. 7. 1900 Vyšehněvice u  Pardubic,

† 25. 12. 1953 Praha, umělecký kritik a teoretik, překladatel,

básník

Pocházel z rodiny se selskou tradicí. Reálné gymnáziumzačal navštěvovat v Pardubicích, odkud pro kázeňský přestupek

přešel 1916 do Hradce Králové, maturitu složil 1919v Kolíně. 1919–21 studoval na Právnické fakultě UK v Praze, 1924

absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.

1921–29 byl členem KSČ a  1921–22 pracoval při studiu

jako odpovědný redaktor brněnského komunistickéhodeníku Rovnost. 1922–23 navštěvoval dvouletou Státní železniční

školu, 1923–26 byl zaměstnán jako železniční výpravčíve Slatině u  Brna a  v  Rájci nad Svitavou. Od  1926 působil jako

redaktor Československé tiskové kanceláře v Praze, 1932–45

vedoucí redaktor její ilustrační služby. Z komunistickéstrany vystoupil 1929, na podzim 1945 byl do ní znovu přijat. 4 Bezprostředně po  osvobození měl kádrové řízení za  aktivní činnost v protektorátním Filmovém klubu, 1945–47 pracoval jako dramaturg Československého státního filmu, 1947–51 jako předseda Filmové dovozní komise. 1951 byl politicky kritizován a donucen odejít z vedení státního filmu, 1951–53 řídil studijní oddělení Československého filmového ústavu. Spoluzaložil umělecké sdružení Devětsil (1920). Z jehopověření odjel organizovat levou uměleckou avantgardu do Brna, v prosinci 1923 dal podnět k založení brněnské pobočkyDevětsilu. S Františkem Halasem a Bedřichem Václavkemredigoval její orgán Pásmo a vedle Jaroslava Seiferta, JaromíraKrejcara a Karla Teigeho také revue Disk. Literárními, výtvarnými, filmovými, fotografickými, divadelními i rozhlasovýmikritikami, básněmi a překlady unanimistů z francouzštiny,expresionistů z němčiny a sociální prózy z angličtiny přispíval do řady levicových periodik (Červen, Kmen, Proletkult, Tvorba, Bytová

kultura, ReD, Index), v některých oblastech umělecké kritiky

byl průkopníkem. Jeho přátelé ho respektovali jakopronikavého uměleckého teoretika, s  Karlem Teigem a  Vítězslavem

Nezvalem vypracoval program poetismu. Výjimečný byl jeho

přínos na poli propagace české avantgardy v zahraničí,koresondoval se západními avantgardními tvůrci, zval jedo Československa, přispíval kritikami a propagačními článkydo zahraničních revuí. V první polovině dvacátých let se intenzivně

věnoval poezii. Jeho básnická kniha Severní zář, jediná sbírka

české kubistické poezie, však zůstala nevydána. Od druhépoloviny dvacátých let se soustředil především na kritiku filmu

a fotografie a na organizační činnost ve prospěch zvýšeníkvality obou disciplín v ČSR. Založil časopisy Český filmový svět,

Horizont a přílohu Tribuny Filmová Tribuna, po osvobození

Výroční zprávy čs. filmovnictví, Klub za nový film a Film-klub

(Filmový klub). Po  1930 psal převážně do  oficiálních periodik (Lidové noviny, Sobota, Čin, České slovo). Za protektorátu

patřil k  čelným filmovým kritikům, spojeným s Lucernafilmem a  Pragfilmem. Jeho rozsáhlé kritické, teoretické a literární dílo zůstalo rozptýleno na stránkách časopisů a novin.

L: OSND 1/2, s. 1032; Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 68; Š. Vlašín,Literární rubrika Rovnosti v letech 1918–1928. Bibliografie, 1971; KSN 1, s. 455;

MČE 1, s.  776; M. Jankovič, A. Č., 1972; J. Seifert, Všecky krásy světa,

1982, s. 228n.; LČL 1, s. 445.

P: LA PNP Praha.

Martin Kučera

ČERNíK, Bořivoj, * 21. 12. 1890 Dubno u Příbrami, † 19. 2.

1977 Příbram, báňský odborník, pedagog

V Příbrami navštěvoval gymnázium, poté Vysokou školubáňskou (VŠB). Během první světové války pracoval jako inženýr v uhelných dolech v jihotyrolské Carpaně. 1919 se vrátil

do Příbrami na VŠB, kde se později stal profesorem fyziky.Zabýval se problémy hlubokých dolů (vysoké teploty, důlníotřesy, prašnost, vlhkost důlního ovzduší), geotermikou, vztahem

mezi větráním a teplotou v dole. Ve dvacátých letech provedl

gravimetrická měření na  ložisku soli v  Solotvině na Podkaratské Rusi a spolu s prof. V. Láskou na ložisku ropyv Gbelích na  Slovensku. Po  přestěhování VŠB do  Ostravy 1945

odešel do výslužby, poté pracoval jako expert pro Rudné doly

Příbram, n.  p., a  jako soudní znalec pro obor důlní provoz.

Zkonstruoval tlačný ventilátor, 1958 inhalační přístrojelektroaerolátor, vynalezl metodu milisekundového odstřelu(zamezuje rozpukání horninového masivu mimo požadovaný profil

ražby). Zdokumentoval důlní otřesy v  březohorském revíru

u Příbrami v období 1910–61 (publikováno ve sborníkuHorské tlaky a mechanika pohoří, 1966). Od 1964 spolupracoval

s  Výzkumným ústavem experimentální terapie v  Praze-Krči.

D: Geologické poměry dolu Vilhelmína u Žďárek, in: Hornický věstník 4,

1922, s.  68n. (s  R. Kettnerem); Methody geofysikálních měření, in: tamtéž 6, 1924, s. 177n.; Vliv vlhkosti důlních děl na teplotu vzduchu, 1930;

Bekämpf ung hoher Grubentemperaturen, Berlin 1931 (s B. Stočesem);Katathometr a jeho význam pro doly, 1931; Milisekundový odstřel, 1955.

L: J. Majer, Z dějin Vysoké školy báňské v Příbrami, 1984, s. 143; V. Trantina

a kol., Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu, 2001,

s. 46n.

Pavel Vlašímský

ČERNíK, František, * 



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist