načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Biografický slovník českých zemí 1. sešit – písmeno A – Pavla Vošahlíková; kolektiv

Biografický slovník českých  zemí 1. sešit - písmeno A

Elektronická kniha: Biografický slovník českých zemí 1. sešit
Autor: Pavla Vošahlíková; kolektiv
Podnázev: písmeno A

– Základní biografické dílo moderní doby vzniká ve specializovaném oddělení Historického ústavu AV ČR za autorské a lektorské účasti více než 100 předních badatelů už více než desetiletí (k dispozici je kompletní heslář). Slovník zahrnuje ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  60
+
-
2
boky za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Libri
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 156
Rozměr: 27 cm
Úprava: svazků
Vydání: Vydání první
Skupina třídění: Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-727-7215-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Základní biografické dílo moderní doby vzniká ve specializovaném oddělení Historického ústavu AV ČR za autorské a lektorské účasti více než 100 předních badatelů už více než desetiletí (k dispozici je kompletní heslář). Slovník zahrnuje osobnosti ze všech oborů lidské činnosti a bude vycházet postupně v jednotlivých sešitech velkého formátu A4 a po 5 sešitech bude připojen i dílčí rejstřík.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Pavla Vošahlíková; kolektiv - další tituly autora:
Biografický slovník českých zemí, B - Bař -- 2.sešit Biografický slovník českých zemí, B - Bař
 (e-book)
Biografický slovník českých zemí, 13. sešit, Dig–Doš Biografický slovník českých zemí, 13. sešit, Dig–Doš
 (e-book)
Biografický slovník českých zemí, 12. sešit, D–Die Biografický slovník českých zemí, 12. sešit, D–Die
 (e-book)
Biografický slovník českých zemí, 5. sešit (Bi–Bog) Biografický slovník českých zemí, 5. sešit (Bi–Bog)
 (e-book)
Biografický slovník českých zemí, 3. sešit (Bas–Bend) Biografický slovník českých zemí, 3. sešit (Bas–Bend)
 (e-book)
Biografický slovník českých zemí, 2. sešit (B–Bař) Biografický slovník českých zemí, 2. sešit (B–Bař)
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

07=5@/4719Ü

A:=D<Î9

v3A9Ü16

H3;Î

67AB=@719ÜÖAB/D/Dv@

/


Redakce:

Jana Brabencová

Marcella Husová

Marie Makariusová

Gustav Novotný

Jan Novotný – vedoucí redaktor 1. sešitu

Pavla Vošahlíková – vedoucí projektu

© PhDr. Pavla Vošahlíková za kolektiv oddělení Biografi ckého slovníku českých zemí

Historického ústavu AV ČR, 2004

© Libri, 2004

ISBN 80-7277-215-5 (1. sv.)

ISBN 80-7277-214-7 (soubor)


5

OBSAH

Úvodem ............................................................................................................................................................................. 7

Seznam zkratek k použité literatuře .................................................................................................................................. 12

Seznam autorů hesel ......................................................................................................................................................... 16

Redakční rada .................................................................................................................................................................. 18

Biografi cký slovník českých zemí – A ................................................................................................................................ 21



7

ÚVODEM

Encyklopedická práce má v české vědě a kultuře významnou historickou tradici, jejíž kořeny sahají hluboko do minulosti. Už ve středověku se u nás setkáváme s pokusy shrnout v ucelenější soustavy tehdejší rozsah všeobecných vědomostí. Novodobou českou encyklopedickou tradici zahájilo počátkem šedesátých let 19. století vydání Riegrova naučného slovníku. Navazující Ottův slovník naučný, významné dílo novodobé české vzdělanosti, náležel ve své době k předním evropským encyklopediím. Svým rozsahem, univerzálností a informační hodnotou nebyl u nás dodnes v mnohém překonán. Svědčí o tom i jeho reprint z nedávných let. Všeobecné encyklopedie vydané v českých zemích v meziválečném období a po druhé světové válce nepřesáhly rozsah středních příručních slovníků vesměs popularizačního charakteru. Současně od počátku 20. století vznikaly speciální encyklopedie oborové, ale ne všechny byly dokončeny.

V porovnání s většinou evropských zemí v naší jinak poměrně rozvinuté encyklopedické produkci dosud chybí univerzálně pojatý biografi cký slovník vztahující se k českým zemím. Nikdy nebyl předložen ani jeho projekt. Podobné dílo nesporně celonárodního a celospolečenského významu postrádají nejen odborníci a badatelé nejrůznějších oborů, ale rovněž široká kulturní veřejnost. Biografi cká hesla v obecných či oborových encyklopediích, specializovaných biografi ckých lexikonech nebo obdobných občas vydávaných informativních příručkách mohou nedostatek univerzálního biografi ckého lexikonu nahradit jen zčásti. Řada evropských zemí, zvláště pak sousedních (Rakousko, Německo, Slovensko, Polsko), nás v tomto ohledu výrazně předstihla.

Po roce 1989 se v oblasti biografi ckého bádání otevřely nové možnosti, které byly zbaveny ideologických zábran a deformací. Výrazně se zvýšil i zájem veřejnosti o biografi cké informace, zvláště z období nových a nejnovějších dějin. Potřeba těchto informací vedla v posledním desetiletí 20. a počátkem nového století k rozsáhlé produkci nejrůznějších biografi ckých příruček, z velké části encyklopedického charakteru, zasahujících do mnohých oblastí života společnosti v českých zemích. Přes různou úroveň a zaměření těchto prací vznikla v rámci rozsáhlé biografi cké produkce posledních let některá pozoruhodná a informativně hodnotná encyklopedicko-biografi cká díla. Ale i ta jsou z převážné části specializována na jednotlivé profese a pokud jsou pojata univerzálněji, omezují se buď na kratší časová období (vesměs 19. a 20. století), nebo na určité regiony českých zemí. Nesporný přínos těchto prací nevylučuje však potřebu biografi ckého, univerzálně pojatého slovníku českých zemí.

Tohoto úkolu se chopil po roce 1989 Historický ústav ČSAV (dnes AV ČR) a přípravu Biografi ckého slovníku českých zemí (dále BSČZ ) zařadil mezi své hlavní úkoly. V průběhu roku 1990 ustavením samostatného odborného oddělení vytvořilo vedení ústavu předpoklady pro práci na přípravě vědecky koncipovaného encyklopedicko-biografi ckého díla. Východiskem k práci na BSČZ se stal návrh projektu, předložený k diskusi uvnitř ústavu, k posouzení vědecké radě a vybraným institucím domácím a zahraničním, zvláště pak těm, které se obdobnou činností zabývají, zainteresovaným katedrám vysokých škol i jednotlivým odborníkům. Návrh projektu BSČZ byl přijat kladně; připomínky oponentů přispěly k jeho zdokonalení a přinesly současně užitečné podněty pro volbu vlastních pracovních postupů.

V následujícím období byl v podobě katalogu budován generální heslář slovníku, přičemž narozdíl od mnoha jiných zemí nebylo možno navázat na databáze starších biografi ckých lexikonů. V letech 1997–2000 byly postupně vydány a odborníkům předloženy k posouzení čtyři svazky hesláře BSČZ se základními biografi ckými a profesními daty pro více než dvacet tisíc již nežijících osobností působících v českých zemích od počátků jejich historického vývoje do konce 20. století. Návrh hesláře, který po připomínkách a diskusích prošel některými změnami, představoval dostatečně systematický výběr z přibližně padesátitisícové do té doby shromážděné biografi cké databáze při dodržení stanovených kritérií a zastoupení významných osobností jednotlivých oborů a veřejného života. Odtud byl již jen krok k vlastní realizaci encyklopedického díla, jehož první sešit tímto prezentujeme.

Úvodem seznamujeme s charakteristikou a základní koncepcí slovníku, se strukturou slovníkového hesla (biogramu) a některými dalšími zásadami, které jsou při zpracování hesel uplatněny. CHAR AKTERISTIK A A ZÁKLADNÍ KONCEPCE SLOVNÍKU Biografi cký slovník českých zemí přináší v abecedně seřazených heslech (biogramech) základní ověřené informace na úrovni současných vědeckých znalostí o životě a díle osobností ze všech oborů lidské činnosti, které působily v českých zemích (v Čechách, na Moravě a ve Slezsku) v průběhu jejich celého historického vývoje. V tomto smyslu je BSČZ slovníkem univerzálním. Současně se neomezuje pouze na osobnosti českého etnika, a není proto svým pojetím encyklopedií národní. Zahrnuje:

a) osobnosti bez rozdílu etnického původu, které se v českých zemích narodily a po celý život nebo jeho převážnou část zde působily;

b) osobnosti bez rozdílu etnického původu, které se narodily v jiných zemích, ale svým působením, a to bez ohledu na jeho délku, se významně uplatnily v českých zemích;

c) osobnosti bez rozdílu etnického původu, které se v českých zemích narodily, ale převážně působily v cizím prostředí, v němž se ve své profesi nebo ve veřejném životě významným způsobem prosadily.

BSČZ je přes široce založenou koncepci slovníkem výběrovým. Klíčem pro zařazení do slovníku je především význam, který v historickém vývoji českých zemí osobnost měla, a to bez ohledu, zda v kladném či záporném smyslu. Výběrovost slovníku předpokládá i určitou kategorizaci osobností od nejvýznamnějších představitelů příslušného oboru nebo životní činnosti s nadčasovým přínosem, přes osobnosti, u nichž význam díla nebo veřejného působení spočívaly v domácím prostředí a byly vymezeny dobou, ve které žily, až po osobnosti svým působením většinou regionálního nebo časově omezeného významu.

BSČZ zahrnuje zásadně osobnosti, jejichž životní osudy a dílo byly již historicky uzavřeny, tj. nežijící. Pro první sešity slovníku byl jako mezník úmrtí určen rok 2000, přičemž podle potřeby bude tento mezník posunován a biogramy nově zařazených osobností přinesou dodatky. Při univerzálním pojetí slovníku je cílem redakce dodržet vnitřní vyváženost mezi jednotlivými obory a profesemi lidské činnosti. Tato vyváženost je v zásadě dána nejen významem jednotlivých osobností v daném oboru či ve veřejném působení, ale současně dimenzí vývoje oboru nebo veřejného života ve specifi ckých podmínkách českých zemí v širším historickém kontextu. STRUKTUR A SLOVNÍKOVÉHO HESLA BIOGR AMU

1. Záhlaví. Obsahuje příjmení a jméno (křestní), má-li osobnost více jmen, uvádějí se nezkráceně všechna, v závorce další možné varianty. Dále záhlaví obsahuje datum (den, měsíc, rok) a místo narození a úmrtí. Nejsou-li tato data v úplnosti známa, registrují se pouze údaje zjištěné a ověřené. Následuje výstižná a obecně srozumitelná defi nice profese nebo veřejného působení osobnosti.

2. Životopisná a hodnotící část. Tvoří hlavní část biografi ckého hesla. Obsahuje stručný životopis se základními chronologicky řazenými daty o vzdělání, profesní a veřejné činnosti, o místech působení, dosažených titulech, hodnostech, význam nějších cenách a vyznamenáních aj., s výstižnou charakteristikou a zhodnocením této činnosti v historických, společensko-politických a kulturních souvislostech. Životopisná a hodnotící část jsou účelově propojeny. Užívá se úsporného slovníkového slohu a zpravidla minulý čas.

3. Bibliografi cká část. Pod zkratkou „D:“ je uveden výběrově seznam vlastních prací, u uměleckých osobností hlavní výtvarná a architektonická díla, výstavy, hudební opusy, režijní práce, role apod. v chronologickém řazení. Pod zkratkou „L:“ je výběrově zařazena základní literatura o osobnosti s případnými odkazy na jiná lexikální díla nebo na jiné prameny použité ke zpracování hesla. Místo vydání díla se uvádí v souladu s lexikografi ckými zvyklostmi zpravidla u zahraničních publikací. Pod zkratkou „P:“ se nacházejí základní informace o uložení písemné pozůstalosti (pokud je zásadního významu) a o dalších památkách a pramenech vztahujících se k osobnosti. NÁZVY LOKALIT Pro názvy lokalit v záhlaví hesla (místa narození a úmrtí) je užit, pokud jde o české země, současný topografi cký název podle naposled platného úředního lexikonu obcí. V případě osady se na prvním místě uvádí její název a v závorce název samosprávné obce, ke které v současné době přísluší – např. Hořansko (část obce Hovězí u Vsetína). Bylo-li místo v době narození či úmrtí osobnosti samosprávnou obcí a později se stalo součástí větší sídelní aglomerace nebo s ní splynulo, je uveden původní název a v závorce současná příslušnost k novému celku: např. Královské Vinohrady (Praha), Židenice (Brno) apod. U zaniklých lokalit je uveden původní název se zkratkou „z. l.“ v závorce. Po zrušení okresů v českých zemích poslední administrativně-správní reformou (k 31. 12. 2002) je v záhlaví hesla bližší upřesnění polohy obce, pokud je nutné, udáno vesměs její polohou k nejbližší obecně známé lokalitě, většinou k městu. Pro lokality v zahraničí se v názvu používá především vžitý český ekvivalent, pokud existuje (Vídeň, Řím, Mnichov aj.), jinak současně platný cizojazyčný název, doplněný v záhlaví hesla současným označením státu, v němž se dnes lokalita nachází. ZKR ATKY A JEJICH UŽÍVÁNÍ V heslech jsou užity zkratky:

a) obecné (textové);

b) států, institucí a organizací;

c) periodik a častěji citovaných prací z větší části encyklopedického charakteru.

Počet obecných zkratek je značně omezen. Zkratky států, institucí a organizací odpovídají u nás užívanému úzu, zkratky periodik a častěji citovaných prací jsou vytvořeny v souladu s pravidly většiny ostatních encyklopedií. Biografi cký slovník českých zemí jako široce koncipované encyklopedické dílo nelze připravit bez spoluúčasti početných externích spolupracovníků nejrůznějších vědních oborů. Již v první etapě příprav slovníku se účinně podíleli zejména na tvorbě hesláře a při jeho odborném lektorování. Valná část těchto externích odborníků se v další fázi přípravy slovníku uplatnila jako autoři hesel. Už na prvním sešitu se jich podílelo několik desítek, z převážné části zkušených lexikografů. Redakce BSČZ jim touto cestou děkuje a předpokládá, že i nadále zůstanou jeho spolupracovníky. Nelze opomenout ani pracovníky Oddělení biografi ckých studií Historického ústavu AV ČR, kteří kromě autorství řady hesel plnili funkci odborné a výkonné redakce díla a byli hlavními organizátory právě při zajišťování spolupráce s početnými externími odborníky. Redakční radě BSČZ, v níž jsou zastoupeni rovněž představitelé řady vědních oborů, náleží poděkování především za péči o vědecko-odbornou úroveň lexikonu. Všichni vzpomenutí spolupracovníci přispívají k realizaci encyklopedického díla celospolečensky kulturního významu. Ve svých heslech shrnují současnou úroveň poznatků o významných osobnostech, které po staletí spoluvytvářely materiální a duchovní hodnoty života společnosti v českých zemích, jimž je tento slovník věnován.

Realizace slovníku byla umožněna také díky podpoře Grantové agentury ČR, která postupně udělila zpracovatelskému pracovišti čtyři granty (č. 404/93/0093, 404/96/1723, 409/99/0856 a 404/02/0797), jež pokryly (a pokryjí) část nákladů na léta 1993–2004.

Redakce


10

SEZNAM ZKRATEK

ZKRATKY INSTITUCÍ

AMU Akademie múzických umění

AVU Akademie výtvarných umění

AMZV Archiv ministerstva zahraničních věcí

ANM Archiv Národního muzea

AV ČR Akademie věd České republiky

ČAVU Česká akademie věd a umění

ČAZ Česká akademie zemědělská

ČČK Československý (Český) červený kříž

ČF Česká fi lharmonie

ČKD Českomoravská Kolben-Daněk

ČNB Česká národní banka

ČNR Česká národní rada

ČOS Československá (Česká) obec sokolská

ČR Česká republika

ČSAV Československá akademie věd

ČSAZ Československá akademie zemědělská

ČSL Československá strana lidová

ČSNS Československá strana národně socialistická

ČSR Československá republika, Československo

ČSS Československá strana socialistická

ČSSD Československá (Česká) strana sociálně demokratická

ČSSR Československá socialistická republika

ČSTV Československý svaz tělesné výchovy

ČTK Československá (Česká) tisková kancelář

ČVTS Československá vědecko-technická společnost

ČVUT České vysoké učení technické

DAMU Divadelní fakulta Akademie múzických umění

DTJ Dělnická tělocvičná jednota

FAMU Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění

FDTJ Federace dělnických tělocvičných jednot

Gestapo Geheime Staatspolizei (Tajná státní policie)

HAMU Hudební fakulta Akademie múzických umění

JAMU Janáčkova akademie múzických umění Brno

KSČ Komunistická strana Československa

KSČN Královská česká společnost nauk

LA PNP Literární archiv Památníku národního písemnictví

MG Moravská galerie

MNO ministerstvo národní obrany

MU Masarykova univerzita Brno

MV ministerstvo vnitra

MZA Moravský zemský archiv

MZM Moravské zemské muzeum

MZV ministerstvo zahraničních věcí


11

ND Národní divadlo

NDR Německá demokratická republika

NF Národní fronta

NG Národní galerie

NM Národní muzeum

NOÚZ Národní odborová ústředna zaměstnanecká

NS Národní shromáždění

NSDAP Nationalsozialistische deutsche Arbeiterpartei

NTM Národní technické muzeum

NV národní výbor

OA okresní archiv

ON Obrana národa

OŽK Obchodní a živnostenská komora

PÚ Politické ústředí

PVVZ Petiční výbor Věrni zůstaneme

RAF Royal Air Force

SA Sturmabteilungen

SAV Slovenská akademie věd

SČSP Svaz československo-sovětského přátelství

SD Sicherheitsdienst

SIA Spolek československých inženýrů a architektů

SNB Sbor národní bezpečnosti

SNR Slovenská národní rada

SOA státní oblastní archiv

SOkA státní okresní archiv

SdP Sudetendeutsche Partei

SPB Svaz protifašistických bojovníků

SR Slovenská republika

SRN Spolková republika Německo

SS Schutzstaff el

SSSR Svaz sovětských socialistických republik

SÚA Státní ústřední archiv

SVU Svaz výtvarných umělců

UK Univerzita Karlova

UMPRUM Uměleckoprůmyslová škola (nyní Vysoká škola uměleckoprůmyslová)

ÚNV Ústřední národní výbor

UPM Umělecko průmyslové muzeum

USA Spojené státy americké

ÚV Ústřední výbor

ÚVOD Ústřední vedení odboje domácího

ÚVTI Ústředí vědecko-technických informací

ÚVTIZ Ústředí vědeckotechnických informací pro zemědělství

VHS Vlastenecko hospodářská společnost

VŠT Vysoká škola technická

VŠUP Vysoká škola uměleckoprůmyslová

VŠZ Vysoká škola zemědělská

VÚA Vojenský ústřední archív

VÚT Vysoké učení technické Brno

YMCA Young Mens Christian Association

YWCA Young Womens Christian Association

ZM Zemědělské muzeum

ZNV Zemský národní výbor


12

SEZNAM ZKRATEK K POUŽITÉ LITERATUŘE AČA – Almanach České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, sv. 1–50, Praha 1891–1940. AČL – Michal Navrátil, Almanach českých lékařů, Praha 1913. AČP – Michal Navrátil, Almanach českých právníků, Praha 1930. ADB – Allgemeine Deutsche Biographie, d. 1–56, 1875–1912. Adler – Adler. Zeitschrift für Genealogie und Heraldik (1881–83 Monatsblatt des Heraldisch-Genealogischen Vereines

„Adler“; 1883–1925 Monatsblatt der [k. k.] Heraldischen Gesellschaft „Adler“; 1926–38 Monatsblatt der Heraldisch

-Genealogischen Gesellschaft „Adler“; 1939–44 Adler. Monatsblatt der Vereine für Sippenforschung in der Ostmark),

Wien 1881n. Album representantů – Album representantů všech oborů veřejného života československého, ed. F. Sekanina, Praha 1927. AMM – Acta Musei Moraviae, viz ČMZM. AUC – Acta Universitatis Carolinae, Praha 1960–. Balling 1 – Mads Ole Balling, Von Reval bis Bukarest. Statistisch-Biographisches Handbuch der Parlamentarier der

deutschen Minderheiten in Ostmittel- u. Südosteuropa 1919–1945, d. 1–2, Kopenhagen 1991. Bartoš: PD činohra – Josef Bartoš, Prozatímní divadlo a jeho činohra, Praha 1937. Bartoš: PD opera – Josef Bartoš, Prozatímní divadlo a jeho opera, Praha 1938. BHDE – Biographisches Handbuch der deutschen Emigration, d. 1–3, München 1999. BHJb – Berg- und Hüttenmänisches Jahrbuch der k. k. Montan-Lehranstallt zu Leoben und Přibram, Wien 1851–1937. Bílková – Pavla Bílková, Biografi cký slovník techniků, manažerů a hospodářských pracovníků, kteří se zasloužili o rozvoj

ostravsko-karvinského revíru před rokem 1918. In: Studie o Těšínsku 7, 8, Okresní vlastivědné muzeum Český Těšín

1979–1980. Birk – Alfred Birk, Die Deutsche Technische Hochschule in Prag 1806–1931, Prag 1931. BJB – Rudolf M. Wlaschek, Biographia Judaica Bohemiae, Dortmund 1995. BL – Biographisches Lexikon zur Geschichte der Böhmischen Länder, d. 1–3 (A–S), München, Wien 1979–. BLDMF – Ludmila Hlaváčková, Petr Svobodný, Biographisches Lexikon der deutschen Medizinichen Fakultät in Prag

1883–1945, Praha 1998. BLS – Biografi cký lexikón Slovenska, d. (A–B), Martin 2002–. BOS – Český slovník bohovědný, ed. Josef Tumpach a Ant. Podlaha, d. 1–5 (A–Itálie), Praha 1912–1930. BSPLF – Biografi cký slovník pražské lékařské fakulty 1348–1939, d. 1–2, Praha 1988–1993. Catalogus cleri – Catalogus venerabilis cleri saecularis et regularis archidioeceseos Pragensis pro anno Domini 1741–. César – Černý – Jaroslav César, Bohumil Černý, Politika německých buržoazních stran v Československu v letech 1918–

1938, Praha 1962. Cyril – český hudební časopis, Praha 1874–1948. Czeike – Felix Czeike, Historisches Lexikon Wien in 5 Bänden, Wien 1992–1997. Čáňová – Eliška Čáňová, Slovník představitelů katolické církevní správy v Čechách v letech 1848–1918, Praha 1995. Čas. mineral. geol. – Časopis pro mineralogii a geologii, Praha 1956–1992. ČBS – Československý biografi cký slovník, Praha 1992. ČČH – Český časopis historický (1950–1989 jako Československý časopis historický), 1895–. ČL – Český lid, Praha 1891–. ČLČ – Časopis lékařů českých, Praha 1862–. ČMM – Časopis Matice moravské, Brno 1869–. ČMZM – Časopis Moravského zemského musea (Acta Musei Moraviae), Brno 1901–. ČNM – Časopis Národního muzea (1827–1830 jako Časopis společnosti vlastenského Museum v Čechách; 1831–1854

jako Časopis Českého museum; 1855–1922 jako Časopis Musea království Českého; 1923– jako Časopis Národního

musea), Praha 1827– Čornejová – Fechtnerová – Ivana Čornejová, Anna Fechtnerová, Životopisný slovník Pražské univerzity. Filozofi cká

a Teologická fakulta 1654–1773, Praha 1986. ČsB – Československo – Biografi e, d. 1–3, 1936–1941. ČS – Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století, 2. vyd., Praha 1982. Čs. neurol. – Československá neurologie a neurochirurgie, Praha 1904–. ČSPSČ – Časopis společnosti přátel starožitností českých, Praha 1893–1963. ČVUT – František Jílek, Václav Lomič, Dějiny Českého vysokého učení technického, d. 1, sv. 1–2, Praha 1973, 1978. DA – Deutsche Arbeit. Monatsschrift für das geistige Leben der Deutschen in Böhmen, sv. 1–18, Praha 1901–1918. ĎaS – Dějiny a současnost, Praha 1959–1969, 1990–. Dalibor – Dalibor, český hudební časopis, 1879–1913; 1919–1927. DBE – Deutsche Biographische Enzyklopädie, d. 1–10, München 1995–1999. DČD – Dějiny českého divadla, d. 1–4, Praha 1968–1983. DČVU – Dějiny českého výtvarného umění, d. 1–2, Praha 1984, 1989. DČŽ – Milena Beránková, Fraňo Ruttkay, Dějiny československé žurnalistiky, d. 1–2, Praha 1981–1984. Dlabač – Gottfried Johann Dlabacž, Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Th eil auch für

Mähren und Schlesien, d. 1–3, Prag 1815. DLČ – Jan Jakubec, Dějiny literatury české, d. 1–2, Praha 1929, 1934. DUK – Dějiny Univerzity Karlovy, d. 1–4, Praha 1995–1999. DVT – Dějiny vědy a techniky, Praha 1968–. EBL – Josef Weinmann, Egerländer Biographisches Lexikon, d. 1–2, Bayreuth 1985–1987. EČVU – Emanuel Poche, Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1975. EJ – Antonín Matzner, Ivan Poledňák, Igor Wasserberger, Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Část jmenná:

československá scéna, Praha 1990. ESL – Encyklopédia Slovenska, d. 1–6, Bratislava 1977–1982. ETK 1 – Encyklopedie tělesné kultury, d. 1–2, Praha 1963–1964. ETK 2 – Encyklopedie tělesné kultury, d. 1–2, Praha 1988. Ficek – Viktor Ficek, Biografi cký slovník širšího Ostravska, seš. 1–5, Opava 1972–1983. FP – Šárka Bartošková, Luboš Bartošek, Filmové profi ly. Českoslovenští scénáristé, režiséři, kameramani, hudební skladatelé

a architekti hraných fi lmů, Praha 1986. FPH – Šárka Bartošková, Luboš Bartošek, Filmové profi ly 2. Českoslovenští fi lmoví herci, d. 1–2, Praha 1990. FRB – Fontes rerum Bohemicarum. Prameny dějin českých, ed. Josef Emler, Praha 1873–. Giebisch-Gugitz – Hans Giebisch, Gustav Gugitz, Bio-bibliographisches Literaturlexikon Österreichs von den Anfängen

bis zur Gegenwart, Wien 1964. Grove – Th e New Grove Dictionary of Music and Musicians, d. 1–20, London 1980. Grove Opera – Th e New Grove Dictionary of Opera, d. 1–4, London 1992, 1994. Heller – Hermann Heller, Mährens Männer der Gegenwart. Biographisches Lexikon, d. 1–4, Brünn 1885–1892 (1. d.

2. rozš. vyd. 1912). Hudební věda – sborník hudebních vědeckých prací Kabinetu pro soudobou hudbu. 1961–1963, od 1964 jako časopis. HS – Československý hudební slovník osob a institucí, d. 1–2, Praha 1963, 1965. HSN – František Sitenský, Hospodářský slovník naučný, d. 1–4, Praha 1905–1924. ISN – Nový velký ilustrovaný slovník naučný, d. 1–17 + 3 dodatky, Praha 1932–1934. Jaksch – Friedrich Jaksch, Lexikon sudetendeutscher Schriftsteller und ihrer Werke für die Jahre 1900–1929, Reichenberg

1929. Jireček – Josef Jireček, Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku, d. 1–2, Praha 1875–1876. JSH – Jihočeský sborník historický, České Budějovice 1928–. Kalckbrenner – Erich Kalckbrenner, Personalbibliographien der Professoren und Dozenten der Philosophischen

Fakultät der Karl-Ferdinands-Universität in Prag im Zeitraum von 1654–1720 mit biographischen Angaben und mit

zusammenfassendem Überblick, Med. Diss. Erlangen – Nürnberg 1972. Knauer – Oswald Knauer, Das österreichische Parlament von 1848–1966, Wien 1969. Knihopis – Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce 18. století. 1925–1946, ed. Zdeněk

Tobolka, 1950–1967, ed. František Horák. Dodatky 1994–. Kolář Elity – Politická elita meziválečného Československa 1918–1938, Kdo byl kdo, ed. František Kolář a kol., Praha

1998. Koleška – Zdeněk Koleška, Seznam biografi í československých entomologů. In: Zprávy Československé společnosti

entomologické při ČSAV, seš. 15–28, Praha 1979–1991. Dodatky in: Klapalekiana, seš. 29 a 34, Praha 1993–1998. Koerting – W. Koerting, Die deutsche Universität in Prag. Die letzten hundert Jahre ihrer Medizinischen Fakultät, Bonn

1968. Kosch – Wilhelm Kosch, Deutsches Th eater-Lexikon, d. 1–5, Klagenfurt, Wien, 1953–. Kosch Lit – Deutsches Literatur-Lexikon. Biographisches und bibliographisches Handbuch. Begründet von Wilhelm

Kosch. 22 d. + 6 d. dodatků, Bern – München 1968–. KRL – K. J. Kutsch, Leo Riemens, Großes Sängerlexikon, d. 1–5, München 1997 (3. vyd.). KSN – Komenského slovník naučný, d. 1–10, Praha 1937–1938. Kudělka – Šimeček – Milan Kudělka, Zdeněk Šimeček a kol., Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře

slovanských národů od roku 1760. Bio-bibliografi cký slovník, Praha 1972. Kunc – Jaroslav Kunc, Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945, d. 1–2, Praha

1945. Kutnar – František Kutnar, Jaroslav Marek, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, Praha 1997, 2. vyd. LČL – Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce, d. 1; 2, sv. 1–2; 3, sv.1–2. (A–Ř), Praha 1985–. LDM – Lexikon zur deutschen Musikkultur Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien, d. 1–2, München 2000. Lišková – Marie Lišková, Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách v letech 1861–1913, Praha 1994. Maasburg – Geschichte der obersten Justizstelle in Wien (1749–1848), ed. Michael Friedrich Maasburg, Prag 1879. MČE – Malá československá encyklopedie, d. 1–6, Praha 1984–1987. MGG – Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Allgemeine Enzyklopädie der Musik, ed. L. Finscher, Fr. Blume, d. 1–8,

2. vyd. Kassel 1994– (Personenteil 1999–). MSB – Ladislav Skala, Malý slovník biografi í, d. 1–6, Praha 1988–1991. MSA – Mitteilungen des Sudetendeutschen Archivs, seš. 1–125, München 1971–1996. MSN – Masarykův slovník naučný, d. 1–7, Praha 1925–1933. MVGDB – Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen, seš. 1–82, Prag 1862–1944. Národní album – Národní album. Sbírka podobizen a životopisů českých lidí prací a snahami vynikajících i zasloužilých,

Praha b. d. NBS – Nowy biografi ski słownik k stawiznam a kulturje Serbow, Budyšin 1984. ND a jeho předchůdci – Národní divadlo a jeho předchůdci. Slovník umělců a divadel vlastenského, Stavovského,

Prozatímního a Národního, Praha 1988. NDB – Neue Deutsche Biographie, d. 1–, 1953–. NGS – Naučný geologický slovník, ed. J. F. Svoboda, Praha 1961, 2. díl. NÖB – Neue Österreichische Biographie 1815–1918, begr. v. A. Bettelheim, část 1, d. 1–9, Wien 1923–1956, část 2, d. 1,

Wien 1925. NEČVU – Nová encyklopedie českého výtvarného umění, d. 1–2, ed. Anděla Horová, Praha 1995. ÖAW Almanach – Almanach der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, sv. 1–67, Wien (1851–1917 jako

Almanach der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften, sv. 68–96, 1918–1946 [1948] jako Almanach Akademie der

Wissenschaften, sv. 97– , 1947[8]–). ÖBL – Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950, d. 1– (A–S), Wien 1957–. ODS – Ottův divadelní slovník, Praha 1919. OSN – Ottův slovník naučný. Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí, d. 1–28, Praha 1888–1909. OSND – Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky k Ottovu slovníku naučnému, d. 1–6, Praha 1930–1943. Österreich Lexikon – Österreich Lexikon in zwei Bänden, ed. R. Bamberger, Wien 1995. ÖZBH – Österreichische Zeitschrift für Berg- und Hüttenwesen, Wien 1853–1914. Pazdírek – Pazdírkův hudební slovník naučný II. Část osobní, d. 1–2, ed. G. Černušák, V. Helfert, B. Štědroň, 1933–1937. Pejskar – Jožka Pejskar, Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty, sv. 1–4, Zürich 1982–1994. Podlaha, Posvátná místa – Antonín Podlaha, Posvátná místa Království českého, sv. 1–7, Praha 1907–1913. Podlaha, Soupis památek – Antonín Podlaha, Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku

do počátku 19. století, sv. 1–28, Praha 1898–1908. Poggendorff – J. C. Poggendorff , Biographisch-literarisches Handwörterbuch der exakten Wissenschaften, d. 1–, Leipzig,

Berlin 1863–. Priekopníci – J. Tibenský, O. Pöss a kol., Priekopníci vedy a techniky na Slovensku 3, Bratislava, 1999. PSB – Polski słownik biografi czny, d. 1–, Kraków 1935–. PSD – Příruční slovník k dějinám KSČ, d. 1–2, Praha 1964. PSN – Příruční slovník naučný, d. 1–4, Praha 1962–1967. RHB – Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě, d. 1–5, ed. Antonín Truhlář, Karel Hrdina, Josef Hejnic

a Jan Martínek, Praha 1966–1982. Riemann – Hugo Riemanns Musiklexikon, d. 1–2, Berlin 1929 (11. vyd.). RSN – Slovník naučný, d. 1–10, ed. F. L. Rieger, Praha 1860–1872. Saur – Saur allgemeines Künstlerlexikon der bildenden Künstler aller Zeiten un Völker, ed. Günther Meißner, d. 1–,

Leipzig 1992– (d. 1–3 též jako: Allgemeines Künstler-Lexikon, ed. G. Meißner, München. Leipzig 1983–1990). Sbb. Wien – Sitzungsberichte der (Kaiserlichen) Akademie der Wissenschaften in Wien, mathematisch-naturwissenschaftli

che Klasse, sv. 1–156, Wien 1848–1947. SBS – Slovenský biografi cký slovník, d. 1–6, Martin, 1986–1994. SČS – Slovník českých spisovatelů od roku 1945, ed. P. Janoušek, d. 1–2, Praha 1995. SČF – Slovník českých fi lozofů, Brno 1998. SČL – Slovník české literatury 1970–1981, Praha 1985. SČSVU – Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997, d. 1–, Ostrava 1998–. SDLČ – Arne Novák, Stručné dějiny literatury české, Olomouc 1946. Slezsko – Biografi cký slovník Slezska a severní Moravy, d. 1– , Opava, Ostrava 1993–. SPFFBU – Sborník prací Filozofi cké fakulty brněnské univerzity, Brno. Th ieme – Becker – Ulrich Th ieme u. Felix Becker, Hans Vollmer, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der

Antike bis zur Gegenwart, d. 1–37, Leipzig 1907–1950. Toman – Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, d. 1–2, Praha 1947. Toman D – Prokop Toman, Prokop H. Toman, Dodatky ke slovníku československých výtvarných umělců, Praha 1955. Tomeš – Josef Tomeš a kol., Český biografi cký slovník XX. století, d. 1–3, Praha 1999. Věstník ČAVU – Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1892–1917; Věstník České

akademie věd a umění, 1918–1952. Dále jako Věstník ČSAV – Věstník Československé akademie věd, 1953–1992. Dále jako Věstník AV ČR – Věstník Akademie věd České republiky, 1993–. VČAZ – Věstník České akademie zemědělské, 1925–1953 (dále jako Věstník Československé akademie zemědělských věd,

1954–). Věstník KČSN – Věstník Královské české společnosti nauk, 1888– Vollmer – Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler des 20. Jahrhunderts, d. 1–6, ed. Hans Vollmer, Leipzig

1953–1962. VVM – Vlastivědný věstník moravský, Brno 1946–. Wininger – Salomon Wininger, Große Jüdische National-Biographie mit mehrmals als 8000 Lebensbeschreibungen

namhafter jüdischer Männer und Frauen aller Zeiten und Länder, sv. 1–6, Czernowitz 1925–1936. Wurzbach – C. Wurzbach, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich, enthaltend die Lebensskizzen der

denkwürdigen Personen, welche seit 1750 in den österreichischen Kronländern geboren wurden oder darin gelebt und

gewirkt haben, d. 1–60, Wien 1856–1891; Register zu den Nachträgen 1923. ZGLM – Zeitschrift des deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 1897–1941 (dále jako Zeitschrift

für Geschichte und Landeskunde Mährens, 1942–1944).

16

SEZNAM AUTORŮ HESEL

PhDr. Bartůšek, Václav, SÚA, Praha

PhDr. Blažíčková-Horová, Naděžda, NG, Praha

Doc. PhDr. Bobková, Lenka, CSc., Filozofi cká fakulta UK, Praha

Mgr. Boček, Josef, Praha

PhDr. Bočková, Hana, CSc., Filozofi cká fakulta MU, Brno

PhDr. Boubín, Jaroslav, CSc., Historický ústav AV ČR, Praha

PhDr. Brabencová, Jana, Historický ústav AV ČR, Praha

PhDr. Brožová, Věra, Pedagogická fakulta UK, Praha

PhDr. Čáňová, Eliška, CSc., Hostivice u Prahy

PhDr. Čeporanová, Drahomíra, Praha

PhDr. Černý, Karel, CSc., Národní technické muzeum, Praha

PhDr. Doležalová, Eva, Historický ústav, Praha

RNDr. Drábek, Pavel, Roztoky u Prahy

Doc. Mgr. Dubská, Alice, CSc., Praha

PhDr. Dufková, Evženie, Národní divadlo, Brno

PhDr. Ebelová, Ivana, CSc., Filozofi cká fakulta UK, Praha

PhDr. Fidler, Jiří, Historický ústav armády ČR, Praha

Fikejz, Miloš, Národní fi lmový archiv, Praha

RNDr. Folta, Jaroslav, CSc., Národní technické muzeum, Praha

PhDr. Forst, Vladimír, CSc., Praha

PhDr. Fučíková, Eliška, Kancelář prezidenta republiky, Praha

PhDr. Grečenková-Ondo, Martina, Historický ústav AV ČR, Praha

PhDr. Hájková, Alena, CSc., Brno

PhDr. Harna, Josef, CSc., Historický ústav AV ČR, Praha

Mgr. Hlaváček, Petr, Praha

PhDr. Hlaváčková, Ludmila, CSc., Ústav dějin lékařství UK, Praha

Prof. PhDr. Hledíková, Zdeňka, CSc., Filozofi cká fakulta UK, Praha

Prof. PhDr. Hoff mann, Jaroslav, CSc., Zábřeh na Moravě

PhDr. Hoftychová, Petra, Praha

PhDr. Hozák, Jan, Národní technické muzeum, Praha

PhDr. Husová, Marcella, CSc., Historický ústav AV ČR, Praha

Prom. biolog Janko, Jan, CSc., Archiv AV ČR, Praha

Mgr. Jonášová, Milada, Praha

PhDr. Karkanová, Hana, MG, Brno

Prof. ing. arch. Kibic, Karel, DrSc., Fakulta architektury ČVUT, Praha

PhDr. Kolář, František, CSc., Historický ústav AV ČR, Praha

Mgr. Kolářová, Alena, Praha

Ing. Koleška, Zdeněk, Praha

PhDr. Kopičková, Božena, Historický ústav AV ČR, Praha

PhDr. Kořán, Ivo, CSc., Praha

PhDr. Kraitlová, Irena, Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha

PhDr. JUDr. Kubačák, Anton, Ministerstvo zemědělství ČR, Praha

Doc. PhDr. Kučera, Martin, CSc., Historický ústav AV ČR, Praha

PhDr. Kusáková, Lenka, Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha

PhDr. Lacina, Vlastislav, CSc., Historický ústav AV ČR, Praha

17

Doc. Th Dr. Lášek, Jan Blahoslav, Husitská teologická fakulta UK, Praha

PhDr. Lněničková, Jitka, CSc., Praha

PhDr. Ludvová, Jitka, CSc., Divadelní ústav, Praha

Mgr. Mach, Jiří, Městské muzeum, Dobruška

PhDr. Makariusová, Marie, Historický ústav AV ČR, Praha

PhDr. Martínek, Miloslav, CSc., Právo, Praha

Mgr. Martínek, Jiří, Kartografi e, Praha

Ing. Mergl, Ladislav, Praha

PhDr. Mikulec, Jiří, CSc., Historický ústav AV ČR, Praha

Mgr. Mráčková, Lenka, Praha

PhDr. Naňková, Věra, CSc., Praha

Doc. PhDr. Nosek, Bedřich, CSc., Husitská teologická fakulta UK, Praha

PhDr. Novotný, Gustav, CSc., Historický ústav AV ČR, Brno

PhDr. Novotný, Jan, CSc., Historický ústav AV ČR, Praha

Doc. PhDr. Novotný, Vladimír, Praha

Doc. Dr. Oliva, Martin, CSc., Moravské zemské muzeum, Brno

Prof. PhDr. Pánek, Jaroslav, DrSc., Historický ústav AV ČR, Praha

Prof. Dr. Reitterer, Hubert, Institut Österreichisches Biographisches Lexikon

und Biographische Dokumentation ÖAW, Wien

PhDr. Reittererová-Benetková, Vlasta, Filozofi cká fakulta UK, Praha

Mgr. Richter, Jaroslav, Libčice nad Vltavou

PhDr. Seifertová, Hana, NG, Praha

PhDr. Sekyrková, Milada, CSc., Národní technické muzeum, Praha

PhDr. Scherl, Adolf, CSc., Praha

PhDr. Sklenář, Karel, DrSc., Praha

JUDr. PhDr. Skřejpková, Petra, Právnická fakulta UK, Praha

†PhDr. Spěváček, Jiří, DrSc., Praha

PhDr. Stejskalová, Eliška, Městské muzeum Antonína Sovy, Pacov

Sviták, Pavel, Aero Vodochody

PhDr. Svobodný, Petr, CSc., Archiv UK, Praha

Mgr. Šámal, Petr, Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha

Mgr. Šimůnek, Robert, PhD, Historický ústav AV ČR, Praha

PhDr. Šindlář, Jiří, CSc., Veterinární a farmaceutická univerzita, Brno

Šlajs, Josef, Praha

Prof. PhDr. Šmahel, František, DrSc., Historický ústav AV ČR, Praha

PhDr. Šormová, Eva, CSc., Divadelní ústav, Praha

Mgr. Špaček, Jan, Brno

PhDr. Telcová, Jiřina, Brno

PhDr. Tomeš, Josef, Praha

PhDr. Tříšková, Alena, Suverénní Řád maltézských rytířů, Praha

PhDr. Vacek, Jiří, Slovanská knihovna NK, Praha

Mgr. Valentová, Kateřina, PhD., Historický ústav AV ČR, Praha

Mgr. Veselý, Jiří-Joseph, Sloupnice u Litomyšle

RNDr. Vlašímský, Pavel, Česká geologická služba, Praha

PhDr. Vlček, Pavel, CSc., Ústav dějin umění AV ČR, Praha

PhDr. Vošahlíková, Pavla, DrSc., Historický ústav AV ČR, Praha

PhDr. Zach, Aleš, Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha

Ing. Žďárská, Miroslava, Praha

Doc. PhDr. Žemlička, Josef, DrSc., Historický ústav AV ČR, Praha

18

REDAKČNÍ RADA

Doc. JUDr. Adamová, Karolína, CSc.

PhDr. Blažíčková-Horová, Naděžda

RNDr. Folta, Jaroslav, CSc.

Prof. PhDr. Hlaváček, Ivan, CSc.

PhDr. Hozák, Jan

Doc. PhDr. Charvát, Petr, DrSc.

Prof. PhDr. Janáčková, Jaroslava, CSc.

Mgr. Klučina, Petr, CSc.

Mgr. Kubín, Petr, PhD.

PhDr. Ludvová, Jitka, CSc.

PhDr. Novotný, Jan, CSc. (předseda)

Prof. PhDr. Pánek, Jaroslav, DrSc.

Prof. PhDr. Průcha, Václav, DrSc.

Doc. PhDr. Royt, Jan

PhDr. Svatoš, Michal, CSc.

Doc. PhDr. Šedinová, Jiřina, CSc.

PhDr. Tomeš, Josef

PhDr. Vošahlíková, Pavla, DrSc. (vědecká tajemnice) BIOGRAFICKÝ SLOVNÍK ČESKÝCH ZEMÍ 21 AACHEN (též ACHEN, ACH), Hans von, * 1552 Kolín nad Rýnem (Německo), † 4. 3. 1615 Praha, malíř Učil se v Kolíně nad Rýnem u vlámského malíře Giorgie nebo Jerrigha, jinak zcela neznámého, složil tam i mistrovskou zkoušku. Asi 1574 odešel do Itálie. Po krátkém pobytu v Benátkách působil delší dobu v Římě, kde se připojil ke skupině nizozemských umělců. Pracoval kromě jiného na výzdobě jezuitského kostela Il Gesù. Později ve Florencii byl v kontaktu s medicejským dvorem, kde maloval mj. portrét vévody Francesca I. Vrátil se do Benátek, odkud byl buď na pozvání Fuggerů, nebo mnichovských jezuitů povolán 1587 do Bavorska. 1588 navštívil krátce Kolín nad Rýnem a Benátky, snad byl tehdy poprvé i v Praze. Vrátil se zpět do Bavorska a pracoval střídavě pro mnichovské a augsburské objednavatele. O jeho tvorbu se zajímal i Rudolf II., který mu nabídl místo ve svých službách. Od 1. 1. 1592 byl A. jmenován dvorním malířem „von Haus aus“, nemusel tedy trvale pobývat na císařském dvoře. Rozpracované objednávky zdržovaly A. v Bavorsku ještě čtyři roky, v té době už pravidelně navštěvoval Prahu. 1. 7. 1596 se v Mnichově oženil s Reginou, dcerou slavného hudebníka Orlanda di Lasso. Krátce nato defi nitivně přesídlil do Prahy. Pro císaře pracoval nejen jako dvorní malíř, ale obstarával též nákupy uměleckých děl pro císařské sbírky, velmi často vystupoval jako neofi ciální vyslanec Rudolfa II. Osobní i umělecké kontakty A. s vévodskými a knížecími dvory, především německými a italskými, byly rozsáhlé. Množství objednávek, kterými byl zahrnován, i časté cesty za hranice vyžadovaly účast velké dílny s řadou pomocníků. Měl také řadu žáků (P. Issaksz, H. Holtzmayr, H. CH. Schürer aj.). V době svého školení v Kolíně získal A. solidní malířskou techniku a osvojil si základy vlámské portrétní a žánrové malby. Tam se seznámil s italským uměním jak prostřednictvím grafi ckých reprodukcí, tak i v díle malíře a kreslíře A. de Weerdt . Už v Itálii se pod vlivem římské a benátské malby rychle dotvořil jeho malířský rukopis. Vlámská komponenta však zůstala trvale přítomna především v portrétní činnosti. A. si vytvořil osobitý styl, díky němuž se jako portrétista stal v Itálii úspěšným. Ve fi gurálních kom pozicích a hlavně v kresebném stylu na něho působil H. Speckaert. Prostřednictvím jeho díla přejal A. některé podněty parmského a římského manýristického malířství. V Benátkách studoval pečlivě díla Veronesova , což se projevilo v kompozicích jeho obrazů i v jejich koloritu. Z Itálie odešel jako vysoce ceněný a osobitý malíř portrétů, náboženských a mytologických obrazů i jako brilantní kreslíř.

Pobyt v Bavorsku nepřispěl příliš k rozvoji A. mnohostranné

ho talentu. Byl sice zahrnut objednávkami, často monumen

tálního charakteru, ale také omezován vkusem svých objed

navatelů. Především v portrétech se musel přizpůsobit stylu

starší německé malby. V Praze se dostal do volného a velmi

podnětného uměleckého prostředí. V císařských službách

hodně cestoval, a měl tak příležitost poznat nové barokní

proudy v italském umění, působila na něho především díla

Car racciů. Projevilo se to v A. pozdní tvorbě, která svou vyvá

žeností, monumentalitou, procítěností a do jisté míry i změ

nou barevnosti předznamenala příchod nového slohu. Jeho

dílo je obsáhlé a různorodé, zahrnuje kromě značného množ

ství portrétů, známých v originále či v grafi ckých reproduk

cích, obrazy mytologických i náboženských námětů, alegorie,

drobné kabinetní kousky (např. obrázky na mramoru), žánro

vé scény. Byl pochován ve Svatovítském chrámu v Praze.

D: Smějící se hoši (autoportrét), Kroměříž; Autoportrét, Wallraf-Richartz

-Museum, Kolín nad Rýnem; Portrét Josefa Heintze, Nesení kříže (1597),

Zvěstování P. Marii, Sebevražda Lukrécie, Bakchus a Satyr, vše Národní ga

lerie Praha; Portrét děvčátka, Portrét císaře Matyáše, Obrazárna Pražského

hradu. Soupis in: Th ieme – Becker 1 (zde jako Achen), s. 41n.; katalogový

popis 22 maleb a 12 kreseb (E. Fučíková), in: Prag um 1600. Kunst und

Kultur am Hofe Rudolfs II., Freren 1988, 1, s. 209n., 2, s. 328n.

L: J. J. Merlo, Kölnische Künstler in alter und neuer Zeit (neu hrsg. von

E. Firmenich-Richartz und H. Keussen), Düsseldorf 1895; R. A. Peltzer, Der

Hofmaler H. von A., seine Schule und seine Zeit, in: Jahrbuch der kunsthis

torischen Sammlungen des Allerhöchsten Kaiserhauses in Wien 30, 1911 až

12, s. 59n.; Th ieme – Becker 1, s. 40n. (s literaturou cca do 1905); J. Neu

mann, Aachenovo Zvěstování P. Marii, in: Umění 4, 1956, s. 119n.; E. Fu

číková, Über die Tätigkeit H. von A. in Bayern, in: Münchener Jahrbuch der

Bildenen Kunst 21, 1970; Rüdiger an der Heiden, Die Porträtmalerei des H.

von A., in: Jahrbuch der kunsthistorischen Sammlungen in Wien 66, 1970,

s. 135n.; E. Fučíková, Quae praestat juvenis vix portuere viri. Hans von

Aachen’s Selbstbildnis in Köln, in: Wallraf-Richartz-Jahrbuch 33, 1971;

DČVU 2/1, s. 182n., 193n.; Th . DaCosta Kaufmann, Th e School of Prague.

Painting at the Court of Rudolf II., Chigaco – London 1988, passim; Prag

um 1600. Kunst und Kultur am Hofe Rudolfs II. (katalog výstavy), Freren

1988, 1, s. 209n., 2, s. 81n., 328n.; E. Fučíková, Rudolfi nská kresba, 1986;

E. Fučíková (ed.), Umění na dvoře Rudolfa II., 1991, s. 92n.; NEČVU 1,

s. 15; Saur 1, s. 2n. (kde další literatura).

Eliška Fuíková

ABDON, Martin, * 1529 Přerov, † 8. 3. 1561 Praha, duchovní

jednoty bratrské

Starší bratr Jana Blahoslava. 1549–51 studoval na koleji

v Královci a poté na útraty jednoty bratrské na univerzitě ve

Wittenbergu, kde se naučil hebrejsky a řecky. 1555 se vrátil

z ciziny a působil nejdříve v Mladé Boleslavi, 1557 se stal

A

ABDON


22

knězem ve Slížanech na Moravě a záhy poté byl vyslán do duchovní správy do Prahy. Do Šamotulského kancionálu (1561) přispěl písní Mocný všech věků králi. Pohřben byl v kostele sv. Jindřicha v Praze. D: Mocný všech věků králi (Šamotulský kancionál) 1561. L: Jireček 1, s. 1; OSN 1, s. 34n.; BOS 1, s. 8; MSN 1, s. 4; KSN 1, s. 17. Jií-Joseph Veselý ABEL, Florian, * ? asi Kolín nad Rýnem (Německo), † konec května 1565 Praha, malíř Pocházel z Porýní. Od 1553 působil jako dvorní malíř v Praze, kde vlastnil dům a 1556 byl přijat do malířského cechu. Navrhl 24 reliéfů pro boční strany mramorového náhrobku císaře Maximiliána I. v dvorním kostele v Innsbrucku, které měli zhotovit jeho bratři, sochaři Bernard a Arnold († oba 1564). Za tyto návrhy obdržel 249 zlatých 40 krejcarů. O jeho dalším díle není mnoho známo. Pro čtvrté vydání Melantrichovy Bible české (1570) vypracoval předlohy 17 dřevorytů náležejících pojetím k nastupujícímu manýrismu. L: Th ieme – Becker, 1, s. 18; K. Chytil, Umění v Praze za Rudolfa II., 1904, s. 58; Toman 1, s. 5; Praha na úsvitu nových dějin, 1988, s. 193n. Jan Novotný ABEL, Othenio , * 20. 6. 1875 Vídeň (Rakousko), † 4. 7. 1946 Pichl am Mondsee (Rakousko), geolog, paleontolog Po studiích ve Vídni pracoval 1896–1907 v Říšském geologickém ústavu (Geologische Reichsanstalt). Roku 1900, po smrti C. M. Paula, dokončil geologické mapování v měřítku 1:75 000 na listu Hustopeče – Mikulov. Zabýval se v něm neogénem severní části vídeňské pánve a jurou v bradlech, zejména v Pavlovských vrších. Jeho práce se později staly významným podkladem při ropném průzkumu. Od 1907 působil na vídeňské univerzitě jako mimořádný profesor paleontologie, od 1917 jako řádný profesor paleobiologie a od 1932/33 jako rektor. 1935 se stal ředitelem paleontologického ústavu na univerzitě v Göttingen. A. je autorem průkopnických prací z paleobiologie. Namísto do té doby převažující popisně taxonomické paleontologie se zabýval způsobem života fosilní fauny, zejména obratlovců. D: Geologische Spezialkarte Blatt Auspitz und Nikolsburg (4457), 1:75 000, Wien 1910; Erläuterungen zur geologischen Karte Auspitz und Nikolsburg, Wien 1910; Grundzüge der Paläobiologie der Wirbeltiere, Stuttgart 1912. L: ÖAW Almanach 97, 1947, s. 320; K. Ehrenberg, O. A.’s Lebensweg, Wien 1975; Czeike 1, s. 2; DBE 1, s. 6; Österreich Lexikon 1, s. 1; ÖBL 1, s. 1; NGS, s. 655.

Pavel Vlašímský

ABELE (též ABÉLÉ), Ferdinand Kristian, * 2. 6. 1740 Tě

ňovice u Plzně, † 3. 9. 1801 Sušice, sklář

Potomek původně francouzského sklářského rodu, který se

v Čechách usadil koncem 17. století. Do 1763 měl v nájmu

Františkovu (Abelovu) huť na výrobu zrcadel v Mutěníně

u Hor šovského Týna. 1763–94 byl nájemcem dvou zrcadlo

vých hutí hraběte Kinského v Prášilech na Šumavě a od 1774

i nově založené huti ve Studánkách (Kaltenbrunn) u Doma

žlic. 1800 koupil Českou huť v Hůrce, kde rozvinul výrobu

foukaných zrcadel. Položil základ věhlasu sklářského rodu

Abelů v Čechách.

L: F. Mareš, České sklo, in: Rozpravy ČAVU 2, 1893; B. Štiess, Sklářská ro

dina Abelů, in: ČSPSČ 58, 1950, s. 65n.; týž, Kapitoly z dějin skelných hutí

na bývalém panství tachovském, in: ČL 42, 1955, s. 265n.

P: rodina A., in: Archiv města Plzně

Marie Makariusová

ABELES, Šimon (též Simmerle), * 1682, † 21. 2. 1694 Praha,

židovský katechumen

Jeho osud byl zneužit k antižidovské propagandě v pobělo

horské době v Čechách. Pražský arcibiskup A. V. Harrach ve

spolupráci s jezuity se při rekatolizaci českých zemí po roce

1623 zaměřili i na židy, zejména na židovskou mládež. Podle

ofi ciální katolické verze A., který prý projevoval náklonnost

ke katolické víře, utekl 1693 k jezuitům. Ti jej prý umístili do

domu pokřtěného žida F. Kafky, odkud měl být vylákán zpět

do ghetta. V únoru 1694 zemřel a byl bez židovských obřadů

pohřben. Po udání byl zatčen jeho otec Lazar a příbuzný

L. Hüssel, zvaný Kurzhandl, a tělo Šimona bylo exhumo

váno. Oba byli obviněni z vraždy, ale vinu popírali. Otec se ze

strachu před mučením oběsil ve vězení a Kurzhandl před

smrtí při lámání kolem přijal křest.

O druhém pohřbu Šimona rozhodla zvlášť ustavená komise.

Tělo, které podle pověsti nepodléhalo rozkladu a z jehož ran

stále prýštila krev, bylo nejprve vystaveno v kapli Staroměst

ské radnice a 31. března přeneseno ve slavnostním průvodu

za účasti vysokých církevních hodnostářů do kaple sv. Jana

Křtitele v Týnském chrámu, kde byl A. pohřben. Na náhrob

ku je latinsky vylíčena celá událost. 1696 byla vydána v češti

ně, němčině a latině ofi ciální verze celého případu. Řada ne

jasností v procesu, zejména záhadná postava pokřtěného žida

Kafky, který zmizel z Prahy, vzbudila oprávněné podezření, že

tragédie ve skutečnosti měla jiný průběh a Lazar A. s Kurz

handlem se stali oběťmi justiční vraždy.

L: OSN 1, s. 51; M. Vilímková, Židovské město Pražské, 1990; T. Pěkný,

Historie Židů v Čechách a na Moravě, 1993, s. 179n.; A. Novotný, Pražské

sensace, 1993 (se starší literaturou); Fr. Ekert, Posvátná místa královského hl.

města Prahy, 1996, 1, s. 315n.; (překlad textu náhrobku do češtiny); A. Pu

tík, Th e Prague Jewish Community in the Late 17

th

and Early 18

th

Centuries,

in: Judaica Bohemiae 35, 1999, 2000, s. 55n.

Bedich Nosek

ABEL 23 ABERT, Johann Joseph, * 20. 9. 1832 Kochovice (dnes část obce Hošťka) u Litoměřic, † 1. 4. 1915 Stuttgart (Německo), hudební vědec a skladatel Člen široce rozvětvené rodiny hudebníků a hudebních vědců. Byl vokalistou u augustiniánů v České Lípě. 1846–52 studoval na pražské konzervatoři kontrabas (J. Hrabě ), sbormistrovství (F. Vogel ) a nauku o harmonii (J. B. Kittl ). Cenné podněty získal v prostředí šlechtických salonů, mj. v nostickém , proslulém pořádáním pravidelných koncertů a péčí o vy nikající knihovnu. Zásluhou svého učitele J. B. Kittla se seznámil s hudbou současných autorů, mezi nimiž si jeho pozornost získali především R. Schumann a F. Mendelssohn . Jako kontrabasista ve dvorském divadle ve Stuttgartu (1853 až 1859) se setkal s dobovou německou operní tvorbou (Weber , Spohr, Lortzing ), zaujal jej G. Meyerbeer , osobně se stýkal s G. Rossinim . Absolvoval studijní cestu do Paříže a Londýna (1860–61), neúspěšně se ucházel o místo ředitele pražské konzervatoře (1865). Jeho rovněž neúspěšným konkurentem byl B. Smetana . Místo nakonec získal J. Krejčí. A. si oblíbil tvorbu J. Brahmse a F. Liszta, do jisté míry dokázal ocenit i snahy R. Wagnera, i když se nestal jeho stoupencem. Od 1867 až do penzionování 1888 působil jako první dvorní kapelník württemberského krále. Ve své době byl váženým a úspěšným autorem. Jeho syn Hermann A. (1871–1927) a vnučka Anna Amalie A. (1906–?) patřili k předním německým hudebním vědcům. D: opery Anna von Landskron (též von Landsberg); König Enzio; Astorga (německy 1866; česky 1876 Prozatímní divadlo); 7 symfonií (např. 4. Columbus; 6. Lyrická; 7. Jarní); ouvertury pro orchestr (Joubelouvertüre, věnované císaři Františku Josefu I.), komorní a klavírní skladby, soupis díla in: H. Abert, J. J. A., sein Leben und seine Werke, Leipzig 1916. L: H. Abert, c. d.; Dalibor 2, 1859, s. 59n.; Pazdírek 1, s. 1; HS 1, s. 17; Riemann 1, s. 4; Wurzbach 27, s. 459n.; NDB 1, s. 18; ÖBL 1, s. 2; LDM 1, s. 59n. Vlasta Reittererová ABIETULA viz JEHLIČKA, Břetislav ABIGAIL viz HORÁKOVÁ, Hedvika (roz. Černovická) ABL, Friedrich, * asi 1804 Olomouc, † 16. 6. 1890 Štýrský Hradec (Rakousko), vojenský lékárník, odborný publicista Vystudoval farmacii v Pešti (1828), získal také doktorát fi lozofi e. Od 1833 až do odchodu do důchodu 1872 byl vojenským lékárníkem. Působil v různých vojenských lékárnách, 1849 v Olomouci, 1851–53 v Praze, později v chorvatském Zadaru a Záhřebu. Uveřejnil několik spisů o farmacii a četné články v časopisu Oesterreichische Zeitschrift für Pharmacie (6. ročník – 1852 – mu byl celý věnován). 1851 navrhl plán na reformu rakouské farmacie. Uveřejňoval také články z botaniky, entomologie, farmakognozie, statistiky a dějin farmacie. Zabýval se i meteorologií. Byl členem řady přírodověd

ných spolků v Rakousku, Německu, Rumunsku i Rusku.

1872 obdržel za zásluhy rytířský kříž Františka Josefa.

D: Reform der Pharmacie Öesterreichs 1851; Handbuch der pharmaceuti

schen Buchführung 1853; Revisions-Protokoll für die Civil-Apotheken,

1854; Plan zur Arzneitaxe für die Civil-Apotheken, 1855; Arzneimaterialien

-Catalog nach der neuesten österreichischen Pharmacopoë, 1859.

L: Oesterreichische Zeitschrift für Pharmacie 6, 1852, s. 1; C. Frederking,

Grundzüge der Geschichte der Pharmacie, Göttingen 1874.

Pavel Drábek

ABONDIO, Alessandro, * kolem 1570 asi Vídeň (Rakousko),

† před 29. 4. 1648 (datum pohřbu) Mnichov (Německo), me

dailér, ceroplastik, sochař

Syn Antonia A. Medailérství a plastice z vosku se vyučil patr

ně u otce. Působil nejprve ve Vídni, od 1602 trvale v Praze,

kde byl 1606 jmenován Rudolfem II. dvorním malířem s pla

tem 20 zlatých a v dvorských službách zůstal i po 1612 za

císaře Matyáše. Jeho vztahy k rakouskému dvoru se od 1615

uvolňovaly. 1618 přesídlil do Mnichova, kde se v témže roce

oženil s vdovou po H. v. Aachenovi Reginou a získal měšťan

ské právo. Působil poté hlavně ve službách bavorských Wit

telsbachů. Kromě početných portrétních medailí, většinou

nesignovaných a obtížně určitelných, tvořil ceroplastické fi -

gurální reliéfy a modely pro kovové odlitky. Voskové modely

odléval buď sám, nebo jeho návrhy realizovali jiní medailéři

(zejm. P. Zeggin a Ch. U. Eberl). Z pražského období pochá

zejí medaile s portréty císařů Rudolfa II. a Matyáše.

L: Th ieme – Becker 1, s. 25n.; V. Katz, A. A., in: Numismatický časopis

československý 4, 1928, s. 30n.; OSN 1, s. 73; Toman 1, s. 25n.; NDB 1,

s. 20n.; Saur 6, s. 150n.; NEČVU 1, s. 15.

Jan Novotný

ABONDIO, Antonio, * asi 1538 Riva del Garda (Itálie), † 3. 5.

1591 Vídeň (Rakousko), medailér, ceroplastik, malíř

Otec Alessandra A. O jeho původu a vzdělání není mnoho

známo. Byl snad žákem L. Leoniho, za pobytu ve Florencii jej

v práci s voskem ovlivnil G. A. Rossi. Asi od 1565 pracoval

pro Ferdinanda II. Tyrolského, od 1. 5. 1566 byl jako dvorní

portrétista ve službách Maximiliána II. Po jeho smrti přešel

1576 do služeb Rudolfa II. a od 1580 působil na císařském

dvoře v Praze. Rudolf II. potvrdil A. šlechtictví s vylepšením

znaku, zaplatil jeho dluhy a od 1583 mu vyplácel pravidelný

plat. Vedle Prahy působil A. střídavě ve Vídni, pracoval pro

jiné dvory i soukromé osoby. Jako dvorní umělec navštívil

Nizozemsko (1566), Španělsko (1571–72), Německo (1572),

Itálii (1585) a Francii (1588–89). Byl hlavně medailérem

(první medaile známa z 1561). Jeho dílo obsahuje na sto

převážně portrétních medailí, z toho asi 40 habsburských,

většinou odlitků voskových modelů. Vedle těchto modelů

ABONDIO


24

tvořil z barevného vosku i samostatné umělecké medailony a fi gurální plakety, pro které čerpal náměty z bible i antické mytologie, jsou však mezi nimi také portréty příslušníků panovnického rodu (např. Maximiliána II. a jeho manželky). Spolupracoval s mincovnami, pro pražskou zhotovil razidlo tolaru Rudolfa II. a navrhoval výzdobu mincí. Náležel k nejvýznamnějším představitelům evropského medailérství 16. století tvořícím ve stylu italsko-nizozemského manýrismu. Jeho medaile se vyznačují harmonickou kompozicí se silou výrazu, čistotou kresby a bohatými mal



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.