načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Bílý tesák - Jack London

Bílý tesák
-15%
sleva

Kniha: Bílý tesák
Autor:

Již více než sto let provází malé i velké čtenáře příběh Bílého tesáka, psa, v jehož žilách koluje i vlčí krev. Se zatajeným dechem sledujeme na stránkách knihy jeho osud: od ... (celý popis)
Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  189 Kč 161
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 86%hodnoceni - 86%hodnoceni - 86%hodnoceni - 86%hodnoceni - 86% 93%   celkové hodnocení
15 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014-09-24
Počet stran: 176
Rozměr: 163 x 238 mm
Úprava: 174 stran : ilustrace
Vydání: 13. vyd. v Albatrosu
Spolupracovali: přeložil Vladimír Svoboda
ilustroval Lubomír Kupčík
Vazba: kombinovaný potah s plátěným hřbetem
ISBN: 9788000036809
EAN: 9788000036809
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Již více než sto let provází malé i velké čtenáře příběh Bílého tesáka, psa, v jehož žilách koluje i vlčí krev. Se zatajeným dechem sledujeme na stránkách knihy jeho osud: od prvních štěněčích krůčků až po tvrdé zápasy dospělého psího samotáře. Boj o život v ledových pustinách Aljašky i mezi krutými lidskými zbabělci, hledání té pravé lidské smečky; úzkost i slzy dojetí – to všechno jsou přísady, které z Jacka Londona dělají mistra knih odvahy a dobrodružství. Bílý tesák patří mezi nejslavnější autorova díla, příběh byl zfilmován a posloužil jako námět pro oblíbený seriál.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jack London - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Bílý tesák" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

) 73 (

ohni vůbec přijít, vynikala schopnost rozvíjet své vlohy. Tento dar byl

dán i Bílému tesákovi, a tak se mu život v táboře přes všechny strasti,

jež s sebou nesl, stával – aniž to sám dokázal postřehnout – stálemi

lejším. Ničeho z toho si ovšem Bílý tesák nebyl vědom. Znal jen svůj

velký žal nad ztrátou Kiči, žil svou nadějí na její návrat a neopouštěla

ho dychtivá touha po svobodném životě, jaký kdysi vedl.

KAPITOLA 3

Vyhnanec

Lip-lip mu jeho nynější život ztrpčoval takovou měrou, že se Bílý

tesák stával čím dál zatrpklejší a  vznětlivější – mnohem víc, než

vlastně měl podle svého původu právo být. Dra vost sice patřilak je

ho povaze, ale takto vystupňovaná zběsilost již dávno přerostla její

meze. I mezi lidmi si získal pověst zlého psa. Kdekoliv se v táboře

strhl nějaký rozbroj nebo váda, nesvár nebo rvačka, kdekoliv seroz

křikla žena pro kus ukradeného masa, tam určitě byl a za tím vším

jistojistě vězel Bílý tesák. Nikdo nepátral po tom, proč si tak počíná.

Viděli jen výsledky jeho chování, a ty byly špatné. Pro všechny to

byl potměšilec a zloděj, štváč a původce všemožného zlobení;rozči

lené ženy mu otevřeně spílaly vlků a darebáků a hrozily mu, že to

s ním jednou špatně dopadne – zatímco on je obezřetně pozoroval,

připraven uskočit, kdyby po něm cokoli hodily.

A tak Bílý tesák shledával, že uprostřed rušného tábora se stal

psancem. Všichni mladí psi šli za Lip-lipem. Mezi nimi a Bílýmte

sákem nebylo míru. Snad vycítili, že se zrodil v divočině, a pudově

k němu chovali nepřátelství, jaké přetrvává mezi zdomácnělým

psem a vlkem. Ať už tomu bylo tak či onak, všichni na něho útočili

stejně jako Lip-lip. A jakmile se jednou proti němu postavili, měli

pak víc než dost důvodů stát proti němu i dál. Jednomu jakodruhé

mu se Bílý tesák čas od času dostal na kůži; měl k dobru to, že sám

dával víc, než od nich dostával. Mno hé mu z nich by byl v souboji

o samotě notně napráskal, jenže to mu nebylo dopřáno. Jakmileně

kde takový boj začal, stal se signálem pro všechny psy v táboře, aby

se seběhli a společně se na něho vrhli.


) 74 (

Protože byl pronásledován celou smečkou, naučil se dvěmadůležitým věcem: především střežit se před hromadným útokem, zadruhé pak zasadit osamocenému soupeři v co nejkratším čase co nejvíce ran. Udržet se na nohou uprostřed houfu nepřátel znamenalozachránit si život, a tomu se naučil dobře. Navykl si držet se vstoje s kočičí pružností. I když na něho třeba narazil celou vahou těladospělý pes, Bílý tesák jen odskočil dozadu nebo na stranu, a i když při tom letěl nebo klouzal, vždycky nakonec stanul všemi čtyřmi prackami pevně na zemi.

Psí rvačka mívá obvykle ještě před započetím skutečného boje jakousi předehru – vrčení, naježení, vzájemné obcházení na toporně napjatých bězích. Bílý tesák se však naučil takovéto ouverturyvynechávat. Otálení znamenalo, že se proti němu zatím seběhnouvšichni ostatní mladí psi. Musel rychle provést svou a zmizet. Naučil se tedy neprozrazovat své úmysly a soupeře nevarovat. Bez výstrahy vyrážel a okamžitě chňapl a trhal, dřív než měl protivník čas sepřiravit. Osvojil si tak umění rychle a krutě zraňovat. Poznal také,jakou cenu má překvapení. Pes napadený v nestřeženém okamžiku, jemuž rozťal plec na kost anebo rozerval ucho na cáry, dřív než měl čas se vzpamatovat, ten byl již předem napůl poražen.

Psa, který se dal překvapit, bylo ostatně neobyčejně snadnépovalit na zem. A převalený pes musel nevyhnutelně na oka mžikvystavit útoku choulostivou spodní část hrdla – snad no zranitelné místo, jež zasáhnout znamenalo ohrozit soupeřův život. Bílý tesák o onom místě věděl. Tuto znalost mu odkázaly lovecké generacejeho předků. A přesně tak Bílý tesák útočil: především si vyčíhalmladého psa o samotě; za druhé ho překvapil a povalil; a za třetí mu zaťal zuby do měkké části hrdla.

Byl teprve polovzrostlý a jeho čelisti ještě nebyly ani dost velké, ani dost silné, ale jeho útok na hrdlo už byl smrtelně nebezpečný. Leckterý mladý pes chodil po táboře s rozsápaným krkem jakoživoucí důkaz o tom, s jakým záměrem jde Bílý tesák do souboje. Až jednoho dne, když zastihl kteréhosi ze svých nepřátel o samotě na pokraji hvozdu a podařilo se mu ho několikrát převalit a zaútočit na jeho hrdlo, dokázal mu rozervat hlavní tepnu a z protivníka zvolna vyprchal život. Toho večera se strhl veliký rámus. Někdo ho viděl, zpráva se donesla pánovi zabitého psa, ženy se rozpomněly na všechny krádeže masa a na Šedého bobra hartusilo mnohohněvivých hlasů. On však s rozhodností hájil vchod do svého stanu, kde



) 76 (

provinilce ukryl, a odmítl vydat ho pomstě, po níž lidé jeho kmene

volali.

Bílého tesáka začali nenávidět lidé i psi. Nepoznal v tomtoobdobí svého růstu chvilku klidu a bezpečí. Zuby každého psa, ruka kaž dého muže byly proti němu. Příslušníci jeho rodu ho vítalivrčením, bohové nadávkami a kamením. Žil v nepřetržitém napětí. Ustavičně musel být ve střehu, připraven zaútočit, odhodlán útok odrazit, musel se mít na pozoru před náhlými a nečekanými údery kamenů, připraven okamžitě a chladně jednat, vyrazit s vyceněnými tesáky vpřed nebo uskočit s výhružným zavrčením.

Vrčet uměl strašlivěji než všichni mladí i staří psi v táboředohromady. Smyslem vrčení je varovat nebo zastrašit, je však třebarozvahy, je nutno vědět, kdy vrčení použít. Bílý tesák vrčet dovedl a věděl také, kdy vrčet. Vkládal do vrče ní všechno – zuřivost, nenávist, děs. S čenichem svraštělým v opě tov ných křečích vzteku, se srstí ježící se v nových a nových vlnách, s jazykem vyšlehávajícím jako rudý had a kmitajícím opět zpátky, s ohrnutými pysky a s tesáky vyceněnými ze slintající tlamy dokázal zarazit takřka každého útočníka.V rozhodujícím okamžiku, který tím při přepadení získal, mohl rozvážit, co sám udělá. Často se však takto získaná přestávka prodloužilanatolik, že k útoku pak už vůbec nedošlo. A před mnohým dospělým psem usnadnilo za vrčení Bílému tesákovi čestný ústup.

Stal se vyhnancem ze smečky zpola odrostlých štěňat, ale jelikož měl tak krvežíznivé návyky a tak pozoruhodné schopnosti, začala smečka na to, že ho ze svého středu vystrnadila, těžce doplácet. Bílému tesáku nebylo dovoleno běhat společně se smečkou, jenže tím nastal zvláštní stav, kdy naopak ani žádný z jejích členů se nesměl objevit o samotě mimo smečku. Bílý tesák to nedovoloval. Pro jeho úskočné a zákeřné způsoby boje se mladí psi báli pobíhat jednotlivě.S výjimkou Lip-lipa se museli držet pohromadě, aby se navzájem ochránili před tím strašlivým bojovníkem, kterého si sami znepřátelili. Štěně, které zůstalo o samotě na břehu řeky, čekala jistá smrt anebo alespoň útěk, za kterého vzbouřilo celý tábor vřískotem bolesti a hrůzy před vlčkem, který ho zaskočil.

Odveta Bílého tesáka však nepolevovala, ani když se již mladí psi dostatečně poučili, že musejí zůstávat pohromadě. Napadl je, když je zastihl osamocené, a oni na oplátku napadali jeho, kdyžbyli pohromadě. Stačilo, aby ho zahlédli, a již se na něho vyří tili; tu ho zpravidla spasila jeho hbitost. Běda však psu, který při takové


) 77 (

honičce předběhl své druhy! Bílý tesák se naučil naráz obrátit proti

pronásledovateli, jenž se ocitl příliš daleko před smečkou, a notně

ho potrhat, než je ostatní psi stačili doběhnout. Stávalo se to často;

jakmile se totiž psi rozohnili štvanicí, zapomínali na všechnuopatrnost, zatímco Bílý tesák ji nepouštěl ze zřetele nikdy. Utíkala kradmo se ohlížel, stále připraven rychle se otočit a srazit přehorlivého

pronásledovatele, jenž příliš předstihl ostatní.

Každé mládě si potřebuje hrát, a tak z nouze začala smečkaštěňat brát tyto šarvátky jako hru. Honba na Bílého tesáka se jim stala hlavní zábavou a hrou – ovšem hrou, v níž neustále hrozila i smrt a kterou brala velice vážně. Naopak on, nejrychlejší ze všech, senebál ničeho a odvažoval se všude. V době, kdy marně čekal na matčin návrat, nejednou vylákal smečku na divokou honbu okolnímihvozdy. Vždycky se však smečce ztratil. Zra zoval ji její hluk a vytí,zatímco on sám běhal jako na sametových tlapkách, jako hbitý tichý stín mezi stromy, tak jako běhávali jeho matka a otec. A nadto byls divočinou spjat mnohem těsněji než oni; lépe znal její tajemstvía úskoky. Jeho oblíbenou lstí bylo zavést stopu do vody a pak klidně ležet poblíž v houští a naslouchat zklamanému štěkotu pronásledovatelů.

Nenáviděn svým rodem i lidmi, nezkrotný, neustále napadán a neustále v boji, se Bílý tesák vyvíjel jednostranně. Nebyla to půda, v níž by se dařilo dobromyslnosti a příchylnosti. O něčem takovém neměl ani potuchy. Zákon, jemuž se učil, nařizoval poslouchatsilnější a utlačovat slabé. Šedý bobr byl bůh a byl silný. Proto ho Bílý tesák poslouchal. Ale pes menší nebo mladší než on sám byl slabší a nezasluhoval než zahubit. Bílý tesák rostl do síly. Tváří v tvářneustálému nebezpečí, bolesti, mrazu se jeho útočné i obrannéschopnosti neobvykle rozvíjely. Brzy byl hbitější než ostatní psi, rychlejší v běhu, lstivější, nebezpečnější, pružnější, byl hube nější, samý sval a šlachy jako z ocele, byl vytrvalejší, krutější a dravěj ší a byl hlavně chytřejší. Musel takový být, musel se takovým stát, protože jinak by byl neobstál a ne uhájil si život v onom nepřátelském prostředí, v němž musel žít.




Jack London

JACK LONDON


12. 1. 1876 - 22. 11. 1916

Americký spisovatel, vlastním jménem John Griffith Chaney. Narodil se v San Franciscu a jeho dětství bylo ve znamení častého stěhování, nestálých rodinných poměrů a chudoby.
V civilním životě byl lovec tuleňů, zlatokop, kotelník v elektrárně a člen pobřežní rybářské hlídky. Již v dětství si však zamiloval dobrodružnou literaturu, kterou posléze začal i sám psát. Po počátečních potížích a pokusech prosadit se v literatuře se nakonec proslavil mnoha námořnickými povídkami, romány z aljašské přírody a podobně drsných prostředí lidské civilizace. Procestoval celé Spojené státy, jednou byl dokonce uvězněn pro potulku.
Tento původně individualista se pod vlivem životních zkušeností a čtení Marxových myšlenek stal socialistou a vstoupil do socialistické strany. Pracoval v odborovém hnutí, byl kritikem individualismu. Dostal se na universitu, kterou však musel ze zdravotních důvodů opustit.
Jeho drsné a naturalisticko-realistické povídky a romány, ve kterých často vycházel z vlastních cestovatelských zkušeností a vyprávění, která během svých dobrodružství zachytil, slavily čtenářský úspěch a London si začal psaním konečně vydělávat. Nějakou dobu pracoval také jako válečný zpravodaj.
Stal se ve své době nejlépe placeným spisovatelem, podnikl cestu kolem světa, koupil si ranč a ve velkém utrácel. Postupem času se zhoršoval jeho zdravotní stav, navíc opět propadl alkoholu a dluhům. Nakonec spáchal sebevraždu, když se předávkoval morfiem ve snaze potlačit bolesti, kterými trpěl.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist