načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Billy Super – Král vynálezců - Luke Sharpe

  > > > > > Billy Super – Král vynálezců  
-6%
sleva

Elektronická kniha: Billy Super – Král vynálezců
Autor:

Billy Super má skvělé nápady a jeho vynálezy dobývají svět! Billy Super je nejslavnější kluk na škole a vlastně i na celém světě! Jeho vynález unimíč má obrovský úspěch a ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99 Kč 93
+
-
3,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Počet stran: 141
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace Graham Ross
z anglického originálu Billy Sure kid entrepreneur přeložil Zdík Dušek
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-2862-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Billy Super má skvělé nápady a jeho vynálezy dobývají svět!

Billy Super je nejslavnější kluk na škole a vlastně i na celém světě! Jeho vynález unimíč má obrovský úspěch a mizí z pultů. A protože chce Billy pomoct prorazit i ostatním vynálezcům, vyhlásí online soutěž. Nápady se jen hrnou: umlčovač sourozence, bezprací ponožky, pero, které samo píše úkoly...

Vybrat vítěze nebude snadné, a ještě těžší bude uhlídat tajemství, které drží slavného vynálezce na špici.

Zařazeno v kategoriích
Luke Sharpe - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Billy Super –
Král vynálezců
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.fragment.cz
www.albatrosmedia.cz
Luke Sharpe
Billy Super – Král vynálezců – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





Vynalezl LUKE SHARPE
Ilustrace GRAHAM ROSS










5
1. kapitola
Jsem Billy Super. Nejspíš jste o  mně už slyšeli.
Mo ment, to zní divně, jako „Co je to za  kluka a  proč si
myslí, že jsem o něm slyšel?“. Ale tak to není. Totiž, já
takový nejsem. A nejspíš jste si stejně nic takového
nemysleli, protože... no, jak jsem říkal, už jste o mně asi slyšeli.
Protože jsem Billy Super, ten slavný malý podnikatel,
vynálezce a ředitel firmy SUPER VĚCI, s. r. o. Momentálně
sedím na  modrém gauči ve  všedně zařízené místnůstce
v zákulisí pořadu Lepší než spát!
Možná mě v něm dnes večer uvidíte, jestli vám rodiče
dovolí zůstat tak dlouho vzhůru uprostřed týdne. (Jestli
V zákulisí
Lepší než spát!





6
ne, možná mě budete sledovat ve  svém pokoji s  hodně
ztlumeným zvukem. Jenom se nenechte chytit – nechci,
abyste kvůli mně přišli o televizi!)
„Cukáš nohama,“ upozorňuje mě Zlatan. Zlatan Reyes
je můj nejlepší kamarád a zároveň finanční ředitel Super
Věci, což je jenom nóbl způsob, jak říct, že ho baví čísla
a má hodně dobrý cit pro obchody.
Ani jsem si neuvědomoval, že to dělám. Dívám se na
svoje nohy. Důvod č. 35, proč je Zlatan ten nejlepší fi -
nanční ředitel: Má vždycky pravdu. Kolena mi opravdu
poskakují jako pingpongové míčky na
trampolíně.
„Na pódiu to nedělej,“ pokračuje
Zlatan. „Vypadáš pak nervózní.
Ani se nešťourej v nose, nekrkej
a nezvracej. To už vůbec ne.“
„Ale já jsem nervózní. Možná budu
i zvracet,“ říkám.
Zlatan se na mě udiveně dívá. „Proč? Už jsi přece
v telev i z i b y l .“
„Jenom v lokálních zprávách. Tohle je celonárodní
vysílání. Uvidí mě miliony lidí!“
CUKÁNÍ
NOHAMA





7
Zlatan se zubí. „Přesně. Je to fantastická reklama,
takže to nepokaž!“
„Tos mě uklidnil,“ odpovídám a  chytám se za  kolena,
abych se je pokusil znehybnit.
Táta se ke mně nakloní. Sedí na druhém konci modré -
ho gauče. „Zvládneš to skvěle, Billy. Jsme na tebe pyšní.
Jenom mě mrzí, že tady nemáš mámu.“
Mamka hodně cestuje, protože je vědkyně, která
provádí nějaké výzkumy pro vládu. O  moc víc toho nevím.
Před časem ji vyslali někam pryč, ale ví o všem, co dělám,
protože si hodně e-mailujeme.
„Proč tady musím být já?“ brblá moje sestra Emily. Už
tři hodiny nezvedla oči od mobilu. „Nudím se a mám hlad
a žízeň.“
„Nemohl jsem tě nechat doma, když jsme jeli do
New Yorku, Emily. To by bylo proti zákonu,“ vysvětluje
táta.
„Je mi čtrnáct!“ ohrazuje se, aniž by zvedla oči
od telefonu. „A  na  svůj věk jsem hodně dospělá. Dokážu se
o sebe postarat!“
„To rozhodně, Pavoučí ninjo,“ dobírám si ji.
V poslední době Emily nosí samé černé věci. Černé sukně, černé





8
kalhoty, černé boty, černé všech -
no. Proto jsem jí začal říkat
Pavoučí ninja.
Emily konečně odtrhuje oči od
mobilu a  probodává mě pohledem.
Odhrnuje si blonďaté vlasy
z obličeje. Všichni tvrdí, že jsme si
podobní, což je divné, jelikož je holka.
Všímá si, že už zase cukám nohama,
i když se to snažím zarazit.
„Volal klokan. Chce, abys mu vrátil nohy,“ ušklíbá se.
Než stačím vymyslet pádnou odpověď, objevuje se
před Emily plechovka koly. „Kolu?“ ptá se někdo. „Slyšel
jsem, že máš žízeň. V  místnosti naproti přes chodbu je
lednice plná pití i jídla. Čipsy. Sladkosti. Ovoce, jestli máš
chuť na něco zdravého.“
Emily se zhluboka nadechuje. Znám ji dost na to,
abych věděl, že když je v téhle svojí klasické náladě, při
výdechu odsekne, že nestojí o kolu, ale že chce jít domů.
Jenže než promluví, podívá se nad sebe a vidí, kdo jí tu
kolu podává.
DUSTIN PEELER!





9
DUSTIN PEELER!
Určitě víte, kdo je Dustin Peeler. (Vidíte? Neříkám to
jenom o  sobě. Ani si nemyslím, že jsem tak slavný jako
Dustin Peeler.) Pokud to náhodou nevíte, Dustin Peeler je
momentálně nejpopulárnější mladý hudebník na  plane -
tě. Umí zpívat. Umí tancovat. Umí chodit po rukách. Umí
hrát na kytaru, piano, bubny, na anglický roh
i bambusovou píšťalu – to všechno hlavou dolů. A podle Emily je to
ta nejdokonalejší lidská bytost, která kdy poctila Zemi
svou přítomností.
Dustin Peeler jí věnuje svůj dokonalý úsměv se zuby
lesklými jako oceánské vlny za  slunečného dne. Emily
padá brada div ne na podlahu. „Díky,“ daří se jí vypravit
a bere si od něj plechovku koly. Začínají se jí chvět kolena.
„Není zač,“ odpovídá.
KOLA





10
„Kdo je teď klokan?“ šeptám a  nenápadně ukazuji
na její poskakující kolena.
Ale Emily si mě nevšímá. Pořád nedokáže odlepit oči
od Dustina.
Zkouším to znovu. Sestra ze sebe vážně dělá hlupáka
a já mám pocit, že je mou povinností, abych ji na to upo -
zornil. „Emily,“ šeptám tentokrát o něco hlasitěji.
„Vypadáš pitomě, když máš takhle otevřenou pusu!“
Dustin Peeler si poprvé všímá i  mě. „Hele, ty jsi ten
číman s unimíčem! To je úžasná věc!“
„Díky,“ říkám.
Ve dveřích se objevuje asistentka. „Dustine, vezmeme
si do parády tvoje vlasy.“
„Ale jeho vlasy jsou perfektní už teď,“ říká Emily jako
v tranzu.
„Jenom odvádějí svou práci,“ mává Dustin rukou
a znovu se zářivě usměje. „Dobře se bavte!“ Ukazuje nám
dva vztyčené palce a  odchází. Emily začíná zase dýchat.
„Kdo to byl?“ ptá se táta.
Emily si povzdychne.
„Říkal, že unimíč je úžasný,“ ozývá se Zlatan. „Možná
bychom ho přemluvili, aby vystoupil v  naší reklamě.





11
Nebo nám i  napsal znělku!“ Tiše brouká. „Unimíč,
unimíč... jediný míč, který musíte mít.“ Vytahuje mobil
a ťuká si do něj poznámku.
Už jsem vám říkal, že Zlatan má skvělý cit pro obcho -
dy. Přichází se spoustou vynikajících nápadů, jak
prodávat výrobky firmy Super Věci. Bez Zlatana bych neměl
firmu, jenom pokoj plný vynálezů. A  špinavého prádla.
A  s  několika schovanými čokoládovými tyčinkami (no
dobře, těch tyčinek mám poschovávaných desítky).
Emily zase vytahuje mobil a okamžitě posílá textovky
všem kamarádkám, že jí Dustin Peeler právě podal kolu.
Dokonce rozesílá fotku té plechovky. „Nechám si ji
napořád,“ oznamuje nám.
„Nezapomeň ji vypláchnout,“ říká táta.
Asi bylo docela fajn, že jsme se setkali s  Dustinem
Peelerem. Nemám koupenou žádnou jeho písničku, ale
samozřejmě jsem je slyšel. Mnohem větší dojem na  mě
ovšem dělá další dnešní host. Zlatan si ho všímá první,
jak stojí na chodbě.
„Hele,“ říká. „Není to ten baseballový hráč, kterého
máš rád? Carl Nějak?“
„Mít rád“ je dost zdrženlivé vyjádření.





12
CARL BOURETTE!
Carl Bourette je můj nejoblíbenější sportovec od doby,
co jsem chodil do  školky. Mám všechny jeho kartičky
a  plakát skoro v  životní velikosti pověšený na  dveřích.
Znám všechny jeho statistiky. Jeho nejoblíbenější pálku.
Co si dává na hamburgery.
Můj mozek ječí: „CARL BOURETTE!“
Ale nedokážu ze sebe vypravit ani hlásku. Mám ote -
vřenou pusu, jenže z ní nic nevychází. Možná trochu slin,
ale slovo ani jedno.
„Co kdybys zvedl bradu ze země, géniusi?“ navrhuje
Em i ly.
Carl Bourette si všímá toho, jak na  něj zírám. Místo
aby se od divně čučícího kluka vzdálil co nejdál, usmívá
se a vychází ke mně.
„Ahoj,“ zdraví a  potřásá mi rukou. „Jsem Carl
Bouret te.“





13
JEŠTĚ JEDNOU – COŽE?!
COŽE!
„Billy Super,“ daří se mi zamumlat.
Carl přikyvuje. „To jsem si myslel. Vynalezl jsi unimíč,
viď?“
Teď je s přikývnutím řada na mně. „Jo,“ říkám. „To já.“
Zdá se, že ze sebe nedostanu víc než jednoslabičná slova
a dvouslovné věty.
„Souhlasil jsem, že dnes přijdu do tohohle pořadu, pro -
tože mi řekli, že v  něm budeš i  ty,“ dodává se smíchem.
COŽE?!
„Páni, unimíč je super!“ pokračuje Carl nadšeně. „Moje
děti ho zbožňujou. Sakra, i moji spoluhráči! Jeden máme
v šatně!“
Ještě jednou – COŽE?!
Úplně vidím, jak se Zlatanovi zajiskřilo v  očích při
představě další podpory prodeje. Rychle vytahuje mobil
a ťuká si do něj poznámku.
„Dík,“ chraptím v duchu svého jednoslabičného
pravidla pro rozhovor s Carlem Bourettem.
Carl sahá do  kapsy saka a  vytahuje tužku s 
notýskem. „Promiň, ale mohl by ses mi tady podepsat pro
moje děti? Budou nadšené, až jim řeknu, že jsem s tebou
mluvil!“





14
VÍTEJ DO SVĚTA
SLAVNÝCH!
Carl Bourette mě právě požádal o autogram? V jakém
ujetém, převráceném světě to žiju? Co se stane dál? Emily
se mě zeptá, co si myslím o jejím oblečení?
„Jasně,“ odpovídám. „Proč ne?“ Dvouslabičné slovo!
Nový rekord v rozhovoru s Carlem Bourettem!
Roztřeseně se mu podepisuji do  notesu a  vracím mu
ho. „Díky!“ říká. „Moc si toho vážím.“
Než mi může vybuchnout hlava, do  místnosti opět
vbíhá asistentka. „Billy, teď se pustíme do  tvých vlasů.“
Carl se směje. „Určitě sis myslel, že se umíš učesat sám.
Vítej do světa slavných!“





15
2. kapitola
Chytejte!
Stojím u  závěsu a  čekám, až budu moct vyjít na
jeviště pořadu Lepší než spát!, kde se mnou povede
rozhovor moderátor Chris Fernell.
V rukou držím kufřík. Nebo přesněji „ve velice
zpocených rukou“. Jsem vážně nervózní. Nemůžu si
pomoct.
Další asistentka mi pokládá ruku na rameno. Netuším
proč. Vím jenom to, že mám vejít, až Chris Fernell
pronese moje jméno.
„Prosím, přivítejte Billyho Supera, malého
podnikatele!“ slyším z jeviště.





16
Diváci ve studiu začínají tleskat a asistentka mě mírně
postrkuje dopředu. Někteří hosté jsou možná tak nervóz -
ní, že úplně ztuhnou.
Vycházím na  pódium a  připomínám si, že se mám
usmívat. Nevím, jestli jste někdy byli na jevišti
televizního pořadu, ale je tam fůra světla. A nábytek je menší, než
jak vypadá v televizi. Celé jeviště vlastně vypadá docela
malé. A přímo na mě míří velké kamery. Teď by byla hodně
nevhodná chvíle zakopnout, říkám svým nohám.
Chris Fernell mi potřásá rukou a  ukazuje, ať se po -
sadím do  křesla vedle jeho stolu. Nikdy jsem nechápal,
k čemu moderátoři takových pořadů potřebují stoly.
Musejí snad během reklam psát domácí úkoly?
„Takže ty jsi vynalezl unimíč, který právě slaví
obrovské úspěchy!“ začíná Chris. „Kolik ti je, Billy?“
POTLESK





17
DVANÁCT LET!
„Dvanáct,“ odpovídám. „V březnu mi bude třináct.“
„Dvanáct let!“ žasne Chris. „Když bylo dvanáct mně,
pořád jsem jenom hrál videohry. A  ne zrovna složi té.
Jednoduché hry. Jako že kliknete na  dveře a  ony se
ote v řou .“
Diváci se smějí. Nemám pocit, že by řekl něco extra
vtipného, ale připadá mi divné nesmát se, a tak se směju.
Musíš zapracovat na nuceném smíchu, říkám v duchu svojí
puse. Tohle neznělo moc dobře.
„Kdy jsi vynalezl unimíč, Billy?“ ptá se Chris. Zdá se,
že ho to opravdu zajímá. To je ale samozřejmě jeho práce.
Vysvětluji, že mě princip unimíče napadl vloni, když
jsem byl v šesté třídě, ale trvalo mi dlouho, než jsem vy -
myslel, jak dosáhnout toho, aby opravdu fungoval.
Na začátku léta pak problémy najednou odpadly a  všechno se
vyřešilo. (Totiž, tohle mu říkám. Skutečný příběh je
mnohem složitější, ale nebudu ho vykládat Chrisi Fernellovi.)
Místo toho vyprávím, jak se mnou Zlatan založil firmu
Super Věci, s. r. o., a jak jsme našli továrnu, která by
vyráběla náš produkt.
„Produkt,“ opakuje Chris s úsměvem. „To se mi líbí! Je
ti dvanáct a máš svůj produkt! Můžeme ho vidět?“





18
Diváci znovu tleskají. Otvírám kufřík. „Tady je,“ říkám
a vytahuji dva unimíče. „Děláme je ve dvou velikostech:
velký a malý. Chcete si zahrát?“
Diváci se smějí a  křičí. Chtějí vidět, jak Chris hraje.
„Jasně!“ říká. „Dáme se do toho!“
„Výborně. Začneme s  fotbalem,“ říkám a  nenápadně
tisknu tlačítko dálkového ovládání. Unimíč se rázem
mění ve fotbalový míč.
Přecházíme ke  straně jeviště, ke  kapele, před kterou
jsou připravené dvě branky. Odkládám malý míč stranou
a házím větší unimíč Chrisovi. „Jak vám připadá?“
Jediný míč, který
musíte mít





19
GÓL
„Jako naprosto normální fotbalový míč,“ říká. Hází ho
na zem a kope ho ke mně. Kopu mu ho zpátky, Chris ho
zpracovává nohou, ale nechá mě, abych mu ho sebral
a kopl ho do sítě. „GÓL!“ volá. Další potlesk.
„Dobře, co kdybyste si chtěl radši zahrát
volejbal?“ ptám se.
„Zbožňuju volejbal,“ přikyvuje Chris. „Ale potřebuje -
me jiný míč.“
„Nepotřebujeme,“ vrtím hlavou a  vytahuji z  kapsy
malý ovládač. „V tom je krása unimíče.“
Tisknu tlačítko a míč se mění z fotbalového
ve volejbalový. Jako mávnutím kouzelného proutku.
„To je úžasné!“ křičí Chris. Chvíli si pinkáme.
„Neuvěřitelné! Je přesně jako volejbalový míč! Jak jsi to
dokázal?“
„Obávám se, že technologie proměny míče je
patentovaná, zákonem chráněná a přísně tajná,“ odpovídám
všemi slovy, která mě naučil Zlatan. Ukazuji
k basketbalovému koši připevněnému nad jevištěm. „Vidím, že tady
máte koš na basketbal.“
„No ano, to máme!“ přitakává Chris halasně.
„Kéž bychom měli basketbalový míč!“





20
DIVÁCI JSOU NADŠENÍ.
Tisknu jiné tlačítko na  ovládači a  volejbalový míč se
v  Chrisových rukách proměňuje v  basketbalový. Roste.
Přesunují se švy. Mění se povrch. A míč dostává oranžo -
vou barvu.
Diváci jsou nadšení. Chris dribluje a střílí na koš.
Trefuje se. Diváci tleskají ještě hlasitěji.
„Dobře,“ říká Chris. „Tenhle unimíč je snad ta
nejúžasnější věc, jakou jsem kdy viděl. Z fotbalového přes
volejbalový po  basketbalový. Neuvěřitelné. Ale musím se
zeptat – co kdybych chtěl hrát ragby? To mám smůlu, ne?“
„Vůbec ne,“ říkám a tisknu ještě další tlačítko na
ovládači. Basketbalový míč se s hučivým zvukem tvaruje do
podoby míče na ragby.





21
Chris na něj zírá. „Teď už mě úplně děsíš. He? Jak? Co?“
Hází míč bubeníkovi a já si vybavuji další věc, kterou
mám podle Zlatanových pokynů říct. „Velký unimíč vám
vystačí místo pěti různých míčů, teď si stačí koupit je -
nom jeden.“
Bubeník ho hází zpátky Chrisovi, který si ho přehazuje
z jedné ruky do druhé a otáčí se zase ke mně. „Moment,“
říká. „Nejsem matematik, ale jsem si docela jistý, že jsi
nám ukázal jenom čtyři – fotbalový, volejbalový,
basketbalový a ragbyový. Který je pátý?“
Zamířím dálkovým ovládačem. Nechtěl jsem to
načasovat přímo takhle, ale tisknu tlačítko ve chvíli, kdy Chris
vyhazuje míč do  vzduchu a  chystá se ho chytit druhou
rukou. Hůůů! Velký unimíč se za  letu proměňuje v 
bowlingovou kouli. „Chytejte!“ volám.
Chris přirozeně není připravený na chytání šestikilové
bowlingové koule a  upouští ji. Řach! Koule mu naštěstí
nespadla na nohu.
S úlevou vydechuji. Rozhodně nechci být ten, kdo jde
do televize a  zraní moderátora. Chris se na  mě
překvapeně podívá a rozesměje se. Diváci řičí smíchy a ozývá se
dlouhotrvající potlesk.
1+1+1+1=5?





22
HÁZÍM!
Je to fajn. Ne, je to super. Rozhlížím se a skoro nemůžu
uvěřit, že tohle je opravdu můj život.
„Můžu si je taky vyzkoušet? Třeba ten malý?“ ptá se
někdo.
Je to Carl Bourette! Jako host tu byl už dřív, ale teď se
vrací na jeviště! Diváci křičí ještě hlasitěji!
„Hej, Billy!“ volá na  mě. „Hoď mi ten druhý unimíč!“
Carl Bourette si pamatuje moje jméno! Právě ho vyslovil
nahlas! V televizi!
Běžím zpátky ke křeslu, beru malý unimíč, proměňuji
ho v baseballový míč a házím ho Carlovi. Nejsem žádný
nadhazovač, ale aspoň dohazuji až k němu. „Pěkné!“ říká,
jednou rukou míček vyhazuje a druhou ho chytá.
„Vytáhni ten svůj ovladač,“ pokračuje. „A zmáčkni to,
až ho hodím Chrisovi. Připravený, Chrisi?“
„Nepromění se zase v  bowlingovou kouli, že ne?“ ptá
se Chris s hranou nervozitou.
„Házím!“ říká Carl a vrhá míček ke Chrisovi.
Mačkám tlačítko. Boink! Míček se za letu mění
v hokejový puk! Chris ho chytá a vítězoslavně ho zvedá nad
hlavu.
„Vypadá to, že přicházím o veškerou zábavu,“ ozývá se





23
někdo další. Diváci šílí. Ohlížím se a vidím, jak
na pódium přichází Dustin Peeler.
A tak si já, Chris Fernell, Carl Bourette a Dustin Peeler
házíme malým unimíčem a proměňujeme ho z baseballo -
vého míčku v  puk a  ten zase v  tenisový, golfový a 
pingpongový míček.
Když Chrisovi signalizují, že čas pořadu vypršel,
objímá mě paží kolem ramen a volá: „Billy Super a jeho
unimíče!“ Diváci aplaudují a na jeviště za mnou přichází táta,
Emily a  Zlatan. Chris je představuje jako moji rodinu,
takže si všichni nejspíš myslí, že Zlatan je můj bratr, což
mi nevadí.
V letadle cestou domů mi všichni říkají, jak skvěle jsem
si vedl, jak dobře pořad dopadl a  kolik milionů dalších
unimíčů prodáme. Jsem šťastný, ale taky nervózní.
Už se vám někdy stalo, že se ve vás svářily dva pocity
naráz? Je to hodně složité. Jak můžete být šťastný
a současně nervózní? Nevím, ale asi je to lepší, než když jste
šťastní a zároveň se vám zvedá žaludek. Nejhorší je, když
se vám zvedá žaludek a  ještě k  tomu jste nervózní.
Nejsem tak nervózní, aby mi bylo na  zvracení, ale moc mi
k tomu nechybí.





24
Možná si říkáte, proč jsem tak nervózní. Inu, zítra na -
stupuji do  sedmé třídy a  trochu nervózní jsem i  z  toho.
Ale to není všechno.
K  unimíči se váže tajemství, které nikdo nezná,
dokonce ani Zlatan ne.
A z toho tajemství jsem nervózní až na půdu.





25
Začíná sedmá třída
3. kapitola
Celé léto jsem si říkal, že ve  škole bude všechno
trochu jinak, ale až když vcházím do  školní budovy,
uvědomuji si, jak zásadně se všechno změnilo.
Některé děti na  mě zírají. Jiné si ukazují. Další
předstírají, že se na  mě nedívají, ale každou chvíli po  mně
střelí pohledem. Slyším, jak si šeptají: „To je on!“
Jeden vysoký kluk, kterého neznám, na mě pokřikuje:
„Hej, Supere. Půjčíš mi milion dolarů?“ Jeho kamarádi se
smějí.
Je to vážně divné. V  šesté třídě jsme Zlatan i  já byli
obyčejní kluci, kterých si nikdo moc nevšímal, a  snažili





26
jsme se vyhýbat tomu, aby nás starší děti zavíraly do šat -
ních skříněk. Teď je nenápadnost tatam.
Jdu ke své skříňce a odemykám ji, když tu ke mně
přistupuje skupina holek. „Ty jsi Billy Super?“ ptá se jedna
z nich. Znám ji. Je to Allison, která se mnou vloni chodila
na matematiku.
Ký vám hlavou.
„Viděly jsme tě v tom pořadu,“ říká Allison.
„To je fajn,“ odpovídám. Nevím, co dalšího bych řekl.
„Jaký je?“ ptá se další holka bez dechu.
„Kdo?“ říkám. „Chris Fernell? Je moc milý.“
Tazatelka obrací oči v sloup. „Toho nemyslím. Dustin.“
„Ehm, připadal mi v pohodě,“ odpovídám a pokouším
se vzpomenout si na něco zajímavého o Dustinu
Peelerovi. „Dal mé sestře kolu.“
Holky piští nadšením. „To je celý Dustin!“ křičí
Allison. „Je tak pozorný!“
„Kdyby Dustin Peeler dal kolu mně, myslím, že bych
na místě umřela,“ říká jiná holka.
„A  já bych ji nikdy nevypila,“ dodává další. „Nechala
bych si ji napořád.“
„Vyšuměla by,“ upozorňuji ji. „A mohla by chytit plíseň.“





27
Holky se smějí, jako kdyby to byla ta nejvtipnější věc,
jakou kdy slyšely.
„Je roztomilý,“ šeptá jedna z nich svým kamarádkám.
„Skoro jako Dustin.“ A všechny se hihňají.
To je pro mě novinka. Ještě žádná holka mě
neoznačila za roztomilého. Jenom mamka a ta se nedá tak úplně
počítat. Cítím, jak se mi hrne krev do tváří, a vím, že se
červenám.
Naštěstí pro mě se ozývá zvonění. Crrr! Holky
odbíhají. „Zatím, Billy!“ volají na mě přes ramena.
Zatáčím za roh ke své třídě, než zazvoní podruhé.
Nemůžu ji přehlédnout, protože přes dveře visí barevný
plakát s nápisem VÍTEJ, BILLY!
Přáli jste si někdy, abyste se hanbou propadli do země?
Jo, přesně tak se cítím já.
Jenže podlaha je dneska stejně pevná jako jindy, takže
nemám jinou možnost než jít do  třídy. Vypadá to, jako
kdyby na  mě všichni čekali. Jakmile se objevuji ve  dve -
řích, spolužáci volají: „Je tady!“ A všichni začínají tleskat.
Dokonce slyším, jak někdo hvízdá. Myslím, že to byl
Peter MacHale. Mezi předními zuby má ohromnou mezeru,
kterou se neustále snaží využívat ve svůj prospěch. Měli





28
EHM, DÍKY
byste vidět, co dokáže s brčky. Moje třídní učitelka
Welchová se usmívá. „Gratuluji k tvým prázdninovým úspě -
chům, Billy! A vítej v mé třídě.“
„Ehm, díky,“ hučím a nacházím si místo vzadu. Kdyby
tak Zlatan chodil do stejné třídy jako já. Ten by věděl, jak
to zvládnout. Jenže letos každý bohužel chodíme jinam.
Nemáme ani žádné společné hodiny. Aspoň se můžu těšit
na oběd.
„Než začneme,“ říká paní učitelka, jen co dosedám,
„vím, že jsme všichni zvědaví na  neuvěřitelné léto, jaké
prožil Billy. Možná by nám chtěl povědět něco o  svých
dobrodružstvích jako vynálezce a podnikatel.“





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné
verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist