načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: BILDERBERG - kdo tahá za nitky moci - Gerhard Wisnewski

BILDERBERG - kdo tahá za nitky moci

Elektronická kniha: BILDERBERG - kdo tahá za nitky moci
Autor:

Proč se každým rokem schází vždy na tajném místě a za nejpřísnějších bezpečnostních opatření finanční, průmyslové, politické a mediální elity spolu s generalitou a ... (celý popis)


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Keltner Publishing
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Proč se každým rokem schází vždy na tajném místě a za nejpřísnějších bezpečnostních opatření finanční, průmyslové, politické a mediální elity spolu s generalitou a tajnými službami a o čem jednají? Proč jsou zasedání skupiny Bilderberg utajována před veřejností, přestože se jedná především o věc veřejného zájmu? Má národní stát šanci proti „světovému koncernu“? Jak to bylo se založením Evropské unie doopravdy? Proč musela být bombardována Jugoslávie? Je šlechta již bez politického vlivu? Co mají jezuité společného s dnešními elitami? K čemu mají sloužit krize a kdo je řídí? Jakou roli hraje židovská lobby v americké politice a co je to Projekt pro nové americké století?   Na základě málo dostupných dokumentů se na všechny tyto a další otázky snaží dát odpověď bestsellerový autor (Operace 9/11) Gerhard Wisnewski ve své knize „Kdo tahá za nitky moci“

Související tituly dle názvu:
Bilderberg - Kdo tahá za nitky moci Bilderberg - Kdo tahá za nitky moci
Wisnewski Gerhard
Cena: 195 Kč
Pravdivý příběh skupiny Bilderberg Pravdivý příběh skupiny Bilderberg
Estulin Daniel
Cena: 394 Kč
Operace 9/11 Operace 9/11
Wisnewski Gerhard
Cena: 268 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Gerhard Wisnewski

KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI

KEL'JN:R

Publishing


Gerhard Wisnewski

Bilderberg

Kdo tahá za nitky moci

spiknutí špiček z byznysu, politiky a médií


Gerhard Wisnewski

KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI

BILDERBERG

spiknutí špiček z ekonomiky, politiky a médií

PRÍSNE TAJNÉ

ˆ

ˆ


DRAHTZIEHER DER MACHT

© 2010 Gerhard Wisnewski

Originalausgabe Februar 2010

Copyright © 2010 by Knaur Taschenbuch.

Ein Unternehmen der Droemerschen Verlagsanstalt

Th. Knaur Nachf. GmbH & Co. KG, München.

BILDERBERG – KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI

Copyright © KELTNER Publishing s.r.o., 2015

Překlad © Mgr. Robert Bartoš, 2015

www.keltnerpublishing.cz

ISBN 978-80-87642-31-3


O AUTOROVI

Gerhard Wisnewski,

nar. 1959, se zabývá nejrůznějšími stránkami skutečnosti. Od  roku 1986 pracuje

tento promovaný politolog

na  volné noze jako autor,

spisovatel a  filmový dokumentarista. Řada jeho knih

se stala bestsellery, kromě

jiných Operace 9/11, Fantom RAF a  ročenka Utajeno  – ututláno  – zapomenuto. Co nepsali v novinách.

www.wisnewski.de „Jsem věrný ideálům demokratické, investigativní žurnalistiky a věřím v nutnost kontroly politické moci mocí Čtvrtou. Politicky korektní, konsenzuální novinařinu, jež směřuje k tomu, aby novinář zaujal korektní stanovisko, odmítám. Domnívám se, že pohodlná žurnalistika je rozpor sám o sobě a že k úkolům novináře patří být nepohodlný.“

Gerhard Wisnewski


„V politice se neděje nic náhodou.

Pokud se něco děje, tak si můžete

být jisti, že to tak bylo

naplánováno.“

Franklin Delano Roosevelt

americký prezident od roku 1933 do roku 1945

„Světu vládnou úplně jiné osoby,

než se běžně domnívají lidé,

kteří nevidí za kulisy.“

Benjamin Disraeli

britský premiér 1868 a od roku 1874 do roku 1880


11

Obsah

Prolog: Setkání řeckého druhu ...........................17

Úvod ......................................................20

Část 1.

Bilderbergu na stopě ...................................23

Hotel Dorint Sofitel u Tegernského jezera . . . . . . . . . . . . . . . . .24

Hotel De Bilderberg......................................31

Nad summitem Bilderbergu panuje klid ..................36

Nekontaktní kancelář v Leidenu .......................38

Kniha, která nevyšla ...................................39

Spiknutí mlčení .....................................41

Parta na nejvyšší úrovni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .35

Šlechta a finanční šlechta..............................47

Globalizace = kolonizace ..............................47

„Rozhlížejte se po třech opilých Američanech!“ –

ve vosím hnízdě Bilderbergu .............................49

13.5.09: V ráji globalizátorů ............................51

14.5.09: Hon na Rockefellerovy plavky .................52

15.5.09: Žádný plán B na checkpointu..................58

16.5.09: Skleněné vosí hnízdo Bilderbergu..............68

17.5.09: Psaní a přemýšlení nežádoucí –

pokec na okraji cesty ..................................71

19.5.09: Fax z Leidenu .................................73

Koncentrovaná moc Bilderbergu .........................76

Příklad Deutsche Bank ................................77 Část 2. Tajemný původ..........................................81

Spiklenec zakládá Bilderberg.............................83

Nejdůležitější ingredience mnicha .....................84

První globalizátoři .......................................88

Papežovi hasiči........................................89

Za tisíci maskami.........................................91

Život je hra ..............................................95

V bažině „spikleneckých teorií“ ........................96

Klaviatura kultur .........................................99

Monita secreta – tajné instrukce jezuitů ..............101

Cesta ke světovému panství ...........................111

Spojené státy americké ................................116

Království jezuitů ......................................118

Spojené státy evropské ................................120

Tajné zprávy Bilderbergu ...............................132

„Atlantic Community“..................................135

NATO .................................................138

Zbytek světa ..........................................140

Část 3.

Globální mafie? .......................................141

Nestor.................................................151

Exkurs: „Rada pro mezinárodní invaze“..................153

Největší kobylka na světě ..............................155

Čiperný profesor .......................................157

Evropský stratég .......................................158

„Kmotr“... .............................................159

Nezbedný princ ........................................163 Petrolejová princezna .................................166

„Temný kníže“..........................................168

Košer nostra ...........................................170

Rummy, neokon .......................................172

Wolfensohn............................................173

Majitelé Švédska.......................................174

Gerontokrati ........................................175

Izraelská lobby ........................................177

Henry Kissinger .....................................177

Paul Wolfowitz ......................................180

Richard Perle .......................................182

Část 4.

Německá mafie? ......................................185

Mlčení Bilderbergu ....................................187

Vzestup Guida W. ......................................197

Kancléři Bilderbergu ...................................201

Roland Koch ante portas................................205

„Nemůžeme nekomunikovat“ ..........................207

Rühe a Scharping: Filantrop a baron Prášil ..............215

Čaroděj a čarodějův učeň .............................221

Oblíbenec pana K. .....................................228

Z jako zázračné dítě – nebo jako Zumwinkel ............232

,,Světová firma” ........................................236

Část 5.

Světová vláda..........................................245

Trilaterální komise – expanze Bilderbergu ...............248

Utajená super vláda? ................................248

„Trilaterální“ Carterova vláda ........................251

Ministr přebíhá na druhou stranu ....................251

Nebyl úplatný, možná pouze zapomnětlivý? .........253

Světová vláda, nebo ne?................................255

Forma konspirace ...................................258

Forma vlády ........................................259

Ať žije krize .........................................264

Exkurs: Barack a Bilderberg ..........................266

Šéf Bilderbergu jásá nad Obamou ...................270

„Motive, means and opportunity“ –

proces proti Bilderbergu .............................271

Nový politický systém ...............................275

Filantropové k moci .................................280

Útok na strukturu světa .............................281

Režim krize .........................................282

Pryč s hranicemi ....................................284

Maskovaná krize ....................................286

Nejmohutnější spiknutí planety .......................287

Poděkování ...........................................291

Literatura..............................................293

Seznam fotografií .....................................295

Dodatek...............................................297


17

Prolog

Setkání řeckého druhu

Vouliagmeni, 17. května 2009, jižně od  Atén. Moře v  zátoce se modře třpytí, slunečníky na  terase se líně třeou v  horkém větru, blízko břehu se ve  vodě šplouchá pár teenagerů. Studené pivo s  lososem ve  špenátovém lůžku jsem si fakt zasloužil. Už celé dny se honím s  několika novináři za  členy konference Bilderbergu a  hraju s ochrankou a  policií více či méně zábavnou hru na  schovávanou. Zrovna si chci objednat ještě jedno pivo, když mi zvoní mobil. Volá jeden kolega. Právě byl ještě s  dalšími novináři propuštěn z  cely předběžného zadržení, kde ho celé hodiny vyslýchali. Prý je teď v recepci hotelu. A mám tam přijít.

A  je po  relaxu. Platím a  východem na  ulici opouštím terasu. Zrovna se chci vydat na  křižovatku směrem k  hotelu, když zahlédnu dva policisty, jak na  mě ukazují prstem. Co nejnenápadněji projdu dalším vchodem zpátky na  terasu, vypnu mobil a  na  příští půlhodinu se zabarikáduji na  záchodě. Když je čistý vzduch, opouštím restauraci hlavním vchodem. Naproti jsou strmé schody, které vedou přes koec k  hotelu. Tudyhle se přece musím dostat k  hotelu, aniž bych musel kolem těch policajtů na  křižovatce, říkám si. O  deset vteřin později již supím do  neuvěřitelně příkrých schodů. Dávám pozor na  každý schůdek a  když už jsem téměř nahoře, dostanou se do  mého zorného pole ženské nohy, které se ležérně kývou na  malé zídce při okraji cesty. Nějak mi to připomnělo hada Ká z  Knihy džunglí, který čeká na  Mauglího. Sotva k  té ženě dorazím, už mě oslovuje.

BILDERBERG   KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI

Hello, říká anglicky, zatímco já pauzíruju. Odkud prý jsem.

Z  Německa, odpovídám. Aha  – Německo! Tam má náhodou

otce, bratra, synovce a co já vím co ještě.

Řekyně, která zcela sama oslovuje na  osamělých schodech na  jednom kopci neznámé muže? To snad ne, pomyslím si. Navíc nemá absolutně nic z  těch šarmantních řeckých ženušek, co se zde promenádují. Spíš je to takový ten tvrdý, sportovní typ  – ne snad ošklivý, ale holt tvrdý, nenalíčený, s krátkými a viditelně obarvenými vlasy na blond.

Ptám se jí, jestli náhodou neví, kde je ulice Litous. Tam je totiž můj hotel, vysvětluji. Jo, ulice Litous! Jistě, odpovídá hbitě. To prý musím zase po  schodech dolů a  doprava. Klidně půjde se mnou a  ukáže mi to. Jen pomalu. Tak ona mě chce eskortovat rovnou ke  svým kolegům. To ne, vysvětluji laškovně tónem nevinného turisty, přece jsem nevysupěl ty schody jen proto, abych teď šel zase dolů. Chci jít k  hotelu přes kopec. To nějakým způsobem cháe. Mezitím se, kde nic tu nic, objeví nadupaný mládenec a  s  úsměvem se usadí na  zídce. Z  klábosení je najednou výslech. Co prý tady dělám a  čím se „živím“, dostává se bez obalu k jádru věci: A jestli jsem novinář.

Novinář? Já? „Ne,“ odpovídám. „Ne?“ opakuje ona. „Ne,“ opakuju zase já. Jestli jsem prý slyšel něco o  té konferenci, zkoumá dál. „O  jaké konferenci,“ ptám se se zdůrazněným nezájmem. No, přece toho Bilderbergu. „Bilderbergu? O  tom jsem nikdy neslyšel,“ vracím odpověď. „Co je to za  konferenci?“, chci vědět, což mi ona zase nechce prozradit. No, ta v  Nafsik Astir Palace. Aha, to bude asi ten hotel, kde je ta konference, vyjadřuji nejistou domněnku. „Ano,“ potvrzuje ona. Ale co mám prý za  povolání, insistuje dále. „Politolog,“ odsekávám lakonicky. Á! Politolog a  Bil

19

BILDERBERGU NA STOP 

derberg, tahle kombinace na  její policejní mozek působí

jako stimulační droga. Co prý přesně dělám jako politolog?

„Píšu,“ odpovídám. A  zase špatně. To slovo má účinek, jako

kdybyste kočce jezdili myší před čumákem. Politolog a pí

še. Je to, jako byste se dopustili toho největšího zločinu,

který v  okolí Bilderbergu můžete spáchat. A  jako by všude

na  ulici byly cedule s  nápisem „Psaní zakázáno!“ A pocho

pitelně „Myšlení zakázáno!“ a  „Žádné otázky!“ A  o  čem

že prý píšu?, zní okamžitě další otázka. „O  marxismu,“

zvolím co možná nejnudnější téma a  otáčím se k  odchodu.

Další otázky odrážím slušňáckým „rád jsem vás poznal“.

Koneckonců to bylo jen milé klábosení u cesty. Úvod

Na internetu je všelicos. Například že existuje jakási  mocenská skupina, která se schází jednou ročně a  slyší na jméno „Bilderberg“. Tenhle klub má být údajně mnohem mocnější než leckterá vláda a  také mocnější než summit G8, na  němž se každoročně schází, jak již název říká, osm globálních titánů. Jestliže tohle je skupinka slonů, tak Bilderberg má prý být celé stádo: Sto až sto padesát osob. Bývalí a  budoucí prezidenti Ameriky, bývalí a  úřadující generální tajemníci NATO, bývalí a  úřadující koncernoví bossové, úřadující a  především budoucí kancléři! Z  Německa třeba Josef Ackermann, Joschka Fischer, Guido Westerwelle, Wolfgang Schäuble a  Otto Schilly. Ale také Kurt Georg Kiesinger, Willy Brandt, Helmut Schmidt, Helmut Kohl a Angela Merkelová!

Takže samé těžké váhy. A  tyto těžké váhy, pokud máme tedy věřit internetu, prý přináleží něčemu takovému jako světová vláda. Podle některých stránek dokonce k  „jediné“ světové vládě. Ať už je tomu jakkoli, zajímavé je jedno: Zatímco se skupina slonů G8 jednou za  rok hlasitě prohání mediální krajinou, plíží se tlustokožci z  Bilderbergu potichu v jejím větrném stínu. O  Bilderbergu média neztratí ani slůvko. A pokud o nich padne zmínka, tak nejvýše ve vedlejší větě.

První reakce je proto nedůvěra. Existuje tento summit opravdu, a pokud ano, má nějaké pravomoci?

Tato „tajná světová vláda“ se údajně schází každý rok na  jiném místě tohoto světa, aby za  zavřenými dveřmi

BILDERBERGU NA STOP 

prodiskutovala otázky, které se týkají nás všech. A  jelikož

se nás všech tak trochu týká, když za  zavřenými dveřmi

rokují koncernoví bossové s  ministry, důstojníky, monarchy a  mezinárodními šedými eminencemi, rozhoduji se,

že té věci přijdu na  kloub. Vydám se po  stopě této tajuplné, každoroční „konference Bilderbergu“, která je údajně

mnohem starší než summit G8, nebo dokonce i  Evropská

unie. Pátrání zahájím prvním hotelem Bilderbergu, kde

byla před více než půlstoletím, v  roce 1954, údajně tato

tajuplná konference založena. Navštívím jeden z  mladších

hotelů, v  němž se členové Bilderbergu sešli v  roce 2005

v  Německu a  pokusím se z  ředitele vymámit informace.

Nakonec se vydám na  živou konferenci do  Atén, abych

zjistil, jak tajné jsou ty konference ještě dnes a  jak těžké je

se dostat k jejich účastníkům.

Až budu opět doma, začnu s  pátráním a  rešeršemi v literatuře a  budu se zabývat vznikem a  pozadím Bilderbergu. Přičemž zjistím, že Bilderberg byl opravdu založen v  roce 1954, ale že ve  skutečnosti představuje jenom jakési pododdělení mnohem starší světové moci. Nakonec položím otázky alespoň německým účastníkům konference a  zahájím menší průzkum ve  vybraném okruhu téměř padesáti německých členů Bilderbergu. Budu od  nich chtít vědět, k  čemu to všechno je, o  čem se diskutuje na  konferencích a jak by sami zařadili Bilderberg.

Na  základě odpovědí, anebo ne-odpovědí si vezmu toho či onoho člena Bilderbergu více pod lupu a  pokusím se ho hodnotit podle jeho činů během členství v  této skupině. Jaké projekty a  iniciativy během té doby nastartoval? Založil například nějaký nový koncern? Nebo rozpoutal válku? A  nakonec se mi ještě přece jen podaří nahlédnout

22

BILDERBERG   KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI

na  konferenci. Na  základě minulých přednášek poznáme

skutečné plány Bilderbergu a  zjistíme, že tyto plány přes

ně korespondují s  tím, co jsme předtím vypozorovali u jed

notlivých členů. Tím získáme ucelený obrázek Bilderber

gu a  budeme schopni rozeznat nebezpečí, které z  takové

tajné konference vzniká.

Část 1.

Bilderbergu

na stopě Hotel Dorint Sofitel u Tegernského jezera

Tegernské jezero, 6. května 2005. Doktoři to zase jednou rozjeli. Podle informací jednoho deníku se koná v  luxusním hotelu Dorint v  Rottach-Egernu lékařský kongres. Stetoskop, anebo doktorský kufřík byste však u  účastníků hledali marně. Protože ve  skutečnosti to nejsou žádní lékaři. To je pouhá kamufláž. Údajné setkání lékařů je spíš zasedání světové vlády. Toho názoru jsou každopádně kritici „Bilderbergu“, jak se tato skupina pojmenovala podle názvu jejího prvního místa setkání.

Koncem dubna 2005 zažili manažeři exkluzivního hotelu setkání třetího druhu. Již před delší dobou zabukovala kompletně celý hotel na  tři dny jakási mezinárodní firma. A  nyní tato firma odložila masku a  hotelovému managementu ukázala, o koho se ve skutečnosti jedná: O Bilderberg.

26. listopad 2006. Slunce zářivě svítí, nezvykle teplý podzimní den. V  úzkém, horami sevřeném Tegernském údolí auta tvoří kolonu. Údolí spíš připomíná trychtýř anebo jakýsi vzdorohrad. Seshora, od  Mnichova, do  něj vjedete a  pak se kolem vás hory uzavřou. Dole na  jihu je směrem na  Rakousko jenom úzký výjezd. Přímo v  tomto hrdle leží Rottach-Egern. A  zde se nachází jeden z  nejdražších hotelů v Německu, tehdejší Dorint Sofitel „Seehotel Überfahrt“.

„Údolí bylo plné policistů,“ vzpomíná generální ředitel Sofitelu pan B. I  v  hotelu byla spousta bezpečnostních opatření  – jaká přesně, mi B. nechce prozradit. Setkávám se s  ním v  recepci u  baru. Tlumená hudba,

26

BILDERBERG   KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI

tlumené rozhovory, do  toho šplouchá velká fontána,  nad

níž se tyčí název hotelu. Jsem zde, protože chci vědět,

jestli Bilderberg vůbec existuje  – anebo jestli je to jen

na  internetu se míhající fantom, který sestává z  fám, dis

kuzí na  webových fórech a  několika neostrých fotografií.

Jsem zde, protože některé z  těch neostrých fotografií

byly pořízeny tady před hlavním vchodem tohoto ho

telu. Je na  nich tehdejší prezident Světové banky James

D.  Wolfensohn, americký miliardář David Rockefeller

a  generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer. Chci

vědět, jestli se nejmocnější lidé světa opravdu scházejí

jednou ročně za  vyloučení veřejnosti, aby řídili chod svě

ta. „Ano, tyhle fotografie dělali tady,“ říká generální ředi

tel B., velký, prošedivělý a  dobře vypadající pětačtyřicát

ník s  upřímnou tváří, z  níž vyzařuje cosi klukovského,

ne-li rovnou šibalského. Důvod, proč se odsud zachovalo

pouze několik fotografií špiček světové politiky, spočívá

v  tom, že Seehotel má za  domem veliký, uzavřený park.

Tam chodila většina členů Bilderbergu skotačit, jestliže

si chtěla protáhnout údy.

Již 55 let krouží bilderbergský klub kolem zeměkoule,

zčistajasna se někde objeví, obléhá luxusní hotely a  potom

zase zmizí, aniž by po  sobě zanechal jakékoliv stopy. Z  jeho

zasedání nepronikne navenek ani slůvko a  až dva nebo

tři dny po  setkání je milostivě poskytnuto nějaké tiskové

sdělení se jmény účastníků a  velice obecně formulovanými

tezemi. A  hotovo. Bilderbergové se už příště neukážou.

„Bilderberg, něco takového zažijete jen jednou v  životě,“

říká generální ředitel B. I  před ním a  jeho personálem

zůstaly od  5. do  8. května 2005, kdy v  jeho hotelu rokoval

Bilderberg, dveře konferenčních sálů zavřené.

BILDERBERGU NA STOP 

B. je suverénní, zná své hranice. Novináři se nenechá znervóznit, ale ani v  nich nevzbuzuje přílišnou zvědavost tím, že by utíkal z  každé otázky. Nedopustí, aby vyptávání překročilo určitou mez, kterou určuje jen on. O  Bilderbergu dokáže hovořit tři čtvrtě hodiny, aniž by prozradil nějaké velké tajemství  – ale malé přece jen ano. Samozřejmě, že člověk zahlédne tu a  tam nějaké papíry, říká, ale o  jejich obsahu mu přes rty neproklouzne ani slůvko. Pokud by měl srovnat jednání Bilderbergu s  jinými, ptám se, má člověk pocit, že se jedná spíš o  plané klábosení, anebo se debatuje s  určitým cílem? „S  cílem,“ odpovídá lakonicky. Takže se nejedná o  příjemnou seznamovací party elity, kde se vyměňují křestní jména a  vizitky. Jde o  rozhodování. „Tihle lidé jsou netrpěliví,“ prozrazuje B. „Netrpěliví?“ „Můj tip: Podívejte se čtyři nebo šest týdnů po  Bilderbergu do  novin a sledujte, co se děje.“ Detaily? To ne. Myslí to zcela obecně, koho vyhodili a  koho zaměstnali, jaké firmy se prodávají a jaké kupují, kdo je zvolen a kdo odvolen.

Na  chvíli zabloudím v  myšlenkách a  přenesu se zpátky do  května 2005. Od  5. do  8. května se konala konference Bilderbergu u  Tegernského jezera. A  dál? Dělo se něco? Najednou mě to napadá: 22. května 2005 vyhlásil kancléř Gerhard Schröder zcela překvapivě a  proti své silné vůli k  moci nové volby, které se mohly uskutečnit jenom díky pofidérním ústavním trikům. O  půl roku později byla zvolena kancléřkou Angela Merkelová. No a? Byl Schröder hostem na  bilderbergské konferenci? Podle médií ano  – ale údajně jenom na  pár minut. Podle šuškandy si byl vyzvednout papíry. K  tomu se vrátím ještě později. A  jinak? Byla Angela Merkelová hostem na  bilderbergské konferenci? Zajisté  – a  déle než pět minut. Pouhé čtyři měsíce později

BILDERBERG   KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI

byla zvolena spolkovou kancléřkou. Postupně si začínám

myslet, že B. má pravdu. Rozhoduji se, že si pořádně vezmu na mušku týdny po bilderbergských setkáních.

Dostáváme se k  jinému tématu. Srovnáme-li toto setkání se summitem G8, nemá náhodou člověk pocit, že G8 je jenom manévr na  odpoutání pozornosti a  skutečná hudba se hraje na  konferencích Bilderbergu? B. se trochu zavrtí, neřekne však nic. Přinejmenším to nepoírá. Náhle to pochopím. Summit G8 a  jiné akce s  vlivem na  veřejnost jsou pouze zářivě osvícené cirkusové arény, v  nichž politici drženi na  uzdě předvádějí své kousky. Prezidenti, kancléři, premiéři  – vše jenom cirkusoví koně. Ředitelé cirkusu sedí někde jinde. V  Bilderbergu. Přesněji řečeno v jeho tvrdém jádru.

B. neříká nic, ale vidí, že jsem pochopil. Tam, kde tančí cirkusoví koně, se rozsvěcují barevné reflektory a  zapínají kamery. Ale tam, kde rokují ředitelé cirkusu, je ponurá tma. Žádné kamery, žádné tiskovky, žádná interview. Nic. Anebo jste snad v  cirkusové aréně viděli nějaké jednání ředitelů cirkusu? Jistěže ne. Bilderberg zasedá jaksi v  zadní místnosti mediální společnosti. A  pokud by si koně chtěli hrát najednou na  ředitele, tak to začne být kritické. „Vzhledem k  některým brizantním případům by mohl nezávislý pozorovatel přijít i  na  myšlenku, že příslušná oběť se dokonce musela vzdát života proto, že na  jedné straně příslušela k  elitnímu klubu, a  na  straně druhé se v  průběhu času vědomě či nevědomě příčila jeho cílům,“ spekuluje autor a  pozorovatel Bilderbergu Andreas von Rétyi. „Takové vraždy byly spáchány i  na  členech Bilderbergu. Vraždy, jejichž pozadí nebylo nikdy objasněno a  jejichž pachatelé nebyli nikdy dopadeni.“

BILDERBERGU NA STOP 

A  skutečně v  Bilderbergu došlo k  několika záhadným smrtelným případům. Mám na  mysli lidi jako Alfred Herrhausen. Tento předseda představenstva Deutsche Bank byl zván na  setkání Bilderbergu. „Herrhausen přednesl na  konferenci Bilderbergu, ve  vlivném a  elitním klubu politiků a  manažerů celého světa, skutečně kacířské věci,“ napsal Der Spiegel 3. října 1988 v  jedné nenápadné zmínce o  konferenci. „Bankéř doporučoval, abychom přemýšleli o  prominutí dluhů třetímu světu.“ Tento konflikt se v  průběhu času stále víc vyostřoval, speciálně mezi Deutsche Bank a  americkými peněžními ústavy. Přesně rok po vydání článku ve  Spiegelu byl bankéř mrtev. 30. listopadu 1989 byl náhle zavražděn „teroristy“. Pachatelé nebyli dopadeni dodnes. Existují tady nějaké souvislosti? Došlo však i  na jiné členy Bilderbergu. Například šéf Dresdner Bank, Jürgen Ponto, zavražděn „teroristy“ 30. července 1977. Nebo švédský premiér Olof Palme, zastřelen neznámým zabijákem 28. února 1986. Ani tento pachatel nebyl nikdy dopaden.

Vzduch v  hotelu Dorint Sofitel mi náhle připadá mrazivě chladný; objednávám si kávu. „No jo, tam nahoře je řídký vzduch,“ prohodí B, který jak se zdá uhodl mé myšlenky. „Já sám to cítím ve  skromné míře i  ve  vedení tohoto hotelu.“ I  tady stárnou vizitky velmi rychle. Na  té jeho stojí „náměstek generálního ředitele“. Ve  skutečnosti už je generální ředitel.

„Z  těchhle lidí tu moc cítíte,“ říká ředitel hotelu B. Přestože je to všechno neprůhledné, o  tom, kdo je vůdcem vlčí smečky, nemá hotelový manažer, jenž se denně pohybuje mezi alfa zvířaty, sebemenší pochybnosti: „Kissinger“. I  když je prý malý  – neuvěřitelně malý. Ano, jako Napoleon, dodávám já. B. se směje. Chci vědět víc o  tom, jak Kissinger

30

BILDERBERG   KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI

působí. B. to zastaví. Už je to zase tady. Profesionální me

ze. Žádné podrobnosti. Přesto si poznamenávám: Kissin

ger je šéf, ostatní jen přijímají pokyny. Pravděpodobně až

na  výjimky jako David Rockefeller, Kissingerův letitý přítel

a patron.

Loučím se s  ředitelem B. a  s  Dorintem; v  roce 2007 se

B. stal ředitelem Dorintu v  Ostseebad Wustrow. Poslední

pohled na  halu a  na  šplouchající fontánu v  halogenovém

světle. Jsem teprve na  začátku rešerší, ale už nyní to vím.

Bilderberg existuje. A  dýchal jsem stejný vzduch  – vzduch,

který je tak nějak chladný. Hotel de Bilderberg

Bilderberg  – zvláštní jméno. Zpočátku jsem si pod ním nedovedl nic představit. Než jsem se dozvěděl, že ten název je odvozen od  jména prvního hotelu, v  němž se sešla tato globální elita. Od  Hotelu de Bilderberg v  nizozemském Oosterbeeku. A  tak jsem se do  Oosterbeeku vypravil. Ne proto, že bych si myslel, že tam objevím ještě nějaká velká tajemství těchto globalizátorů, nýbrž proto, že mě ještě neopustil ten neskutečný pocit, který vznikal důsledkem naprosto nulového zpravodajství o  této skupině. Bilderberg pro mě bylo cosi virtuálního, skoro jako organizace z  nějakého románu a  tohoto pocitu jsem se chtěl zbavit. Takže jsem si jednoho slunného dne prodloužil služební cestu do  Düsseldorfu směrem na sever do nizozemského Arnheimu, jehož část se jmenuje Oosterbeek. Jede se po A57 směrem na  Duisburg, Goch a  Kleve ještě dál k  severu, kde začíná být krajina plochá jako příslovečný talíř  – jenom přerušovaná topolovými alejemi, narýsovanými jako pravítkem. Kolem hanzovního města Nimwegen (nizozemsky Nijmegen) se pokračuje na  Arn heim (nizozemsky Arnhem), dějiště jedné z  posledních porážek Spojenců ve  2.  světové válce. Zde zuřily urputné boje o přechod Rýna. V  operaci Market Garden zde Spojenci v  září 1944 pohořeli na urputném odporu Němců.

Dnešní Arnheim nemá skoro nic společného s  krásnými pohlednicovými motivy, které najdete v  Googlu. Město spíš tvoří spolu s  Nimwegen jednu jedinou aglomeraci, čítající 700  000 obyvatel. Představuje hrubou, přehnaně zastavěnou městskou krajinu s  betonovými viadukty a  bizarními, barevnými výškovými budovami. Především

32

BILDERBERG   KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI

dvěma bleděmodrými až bledězelenými dvojčaty, v  nichž

přesně jako v  New Yorku sídlí World Trade Center. Tímto

městským zmatkem jsem se proplížil do  Oosterbeeku. Ať

už to byl záměr nebo ne, zdá se, že volba arnheimské

ho předměstí pro první zasedání Bilderbergu má spoustu

konotací. Neboť právě zde se nalézalo ve  2. světové válce

důležité velitelství spojeneckých vojsk v  boji proti Němec

ku a za globalizovaný svět, který z 2. světové války vzešel.

Například britský generál Roy Urquhart, jenž velel 1. vý

sadkové divizi v  bitvě o  rýnské mosty, přebýval v  hotelu Har

tenstein, jedné staré vile v  Utrechtseweg 232, dnes muzeu

letecké dopravy. Další pompézní stavbou v  Utrechtseweg

(dnes č. 261) byl velkoryse pojatý venkovský dům De Bilder

berg. Vystavěn uprostřed krásného lesa v  roce 1918, změnil

několikrát majitele, až ho v  roce 1925 koupila hotelová spo

lečnost De Tafelberg. Ložnice byly vybaveny koupelnou. Pro

hosty byl De Bilderberg otevřen na  jaře 1926; v  roce 1933

byla zdvojnásobena kapacita. V  září 1944 se De Bilderberg

dostal v  boji o  Arnheim a  jeho mosty mezi fronty. 5. září

1944 obsazují hotel Němci a  během následujících bojů je

těžce poškozen. Jelikož to byla i  poté jedna z  největších

budov v  regionu, byly odtud po  skončení války organizová

ny akce pro obnovu země. V  roce 1946 byla polovina hotelu

uvedena do provozu a vybavena nejnutnějším nábytkem.

Když jsem dojel do  ulice Utrechtseweg, dělalo to na  mě

v  roce 2008 dojem, že De Bilderberg ještě dnes klade důraz

na  to, aby byl skryt. Projel jsem několikrát Utrechtseweg

z  Oosterbeeku směrem na  Doorwerth a  zpět, a  po  hotelu

ani stopy. Byl jsem již na  pokraji zoufalství, když v  tom jsem

si u  cesty povšiml „zamaskované“ tabule mezi stromy. Hně

dá cedule mezi hnědými kmeny stromů  – lépe už hotel

nelze ukrýt, pomyslel jsem si. Ale je maskování opravdu

33

BILDERBERGU NA STOP 

Hotelová tabule na okraji cesty

Parkoviště pro hosty

34

BILDERBERG   KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI

hlubší smysl takového zařízení? Vlastně ani ne, a  tak jsem se

rozhodl, jdouce pomalu nahoru úzkou silnicí k  odlehlému

hotelovému komplexu, že ředitelství dám ve  věci marketin

gu takový malý tip. Tento plán však okamžitě padl, jakmile

jsem zahlédl plné parkoviště. Husté řady holandských aut

s  nosiči kol na  zádi. Hotel De Bilderberg je dnes vysoce

oblíbený výletní hotel turistů, kteří pěstují v  regionu cyklo

turistiku. Samotný hotel je protažený, dvoupodlažní kom

plex s  obytným podkrovím a  dvěma charakteristickými

štíty, zasazenými v pravém úhlu k podélné ose budovy.

Šach starým pořádkům: Hotel De Bilderberg –

výchozí bod bilderbergského spiknutí

Velké prosklené přístavky a  staré zimní zahrady trochu

dýchají atmosférou „Kouzelného vrchu“. V  interiéru je kla

den důraz na  historii a  tradici. Zařízení pochází zřejmě

částečně ještě z  50. let, kdy si zde podal ruku David Rocke

feller s  nizozemským princem Bernhardem, aby proměBILDERBERGU NA STOP 

nili vojenskou centrálu na  návrší v  Utrechtseweg v  civilní

komplex. U  dlouhého konferenčního stolu z  ušlechtilého

dřeva jako by ještě dnes seděli koncernoví bossové z  dob

hospodářského zázraku, zatímco v  prosvětlené zimní zahradě s  pompézním barem, připomínajícím  Kubrickovo

Shining, dost možná konverzovaly rozverné dámy.

Starý konferenční stůl v hotelu De Bilderberg

Dnes, kdy De Bilderberg je rodinný hotel a  navštěvují jej (movitější) výletníci, působí konferenční stůl muzeálně. V  tomto moderním hotelovém zařízení se zajímá o  dějiny Bilderbergu málokdo; pro těch pár zvědavců mají v  recepci připravený list papíru A4 s  příslušnými informacemi, které obsahují i  jeden odstaveček o  bilderbergské konferenci:

„V  hotelu De Bilderberg se konala v  roce 1954 první

bilderbergská konference. Zúčastnilo se jí asi sto vlivných hlav států, premiérů a  podnikatelů. Cílem bylo

BILDERBERG   KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI

zlepšení napjatých vztahů mezi Evropou a  Amerikou.

Toto setkání nebylo veřejné. (...) Iniciá torem konference byl Polák dr.  Józef H.Retinger, jenž cestoval hodně

po  Evropě a  znal se se všemi důležitými osobami záadní Evropy. Kromě jiného zahájil spolupráci s  princem Bernhardem, účastníkem první konference. Princ

Bernhard se později stal stálým předsedou; tuto funkci zastával až do  roku 1976. Úspěch první konference

byl tak veliký, že se organizátoři rozhodli v  konferencích pokračovat.“

Zimní zahrada v hotelu De Bilderberg

Už tenkrát, před více než půl stoletím, byl hotel „obestoupen strážemi a  žádný novinář se k  hotelu nedostal blíž než na jeden kilometr,“ píše se v informacích.

Těžko uvěřit. A dnes?

37

Nad summitem Bilderbergu

panuje klid

Léto 2007. O  summitu G8 v  Heiligendammu se hovoří

všude. Zatímco se kolem místa setkání osmičky v  termínu

od 6. do 8. června v  Heiligendammu připravuje na  16  000

policistů, 2  000 novinářů a  desetitisíce odpůrců globaliza

ce, zůstává opravdu důležité vrcholné setkání v  temnotě.

Zatímco v  Heiligendammu létají obušky, vodní děla plivají

vodu a  televizní národ jako hypnotizovaný zírá na  bitky

kolem G8, nezajímá se ani jeden odpůrce globalizace a  ani

jeden novinář o  summit jiného druhu, který se z  hledis

ka času koná velmi blízko, prostorově však velmi daleko.

Summit Bilderbergu od  31. května do  3. června v Istanbu

lu. Je to zvláštní, neboť v  tamním hotelu Ritz Carlton se ne

schází jen osm, nýbrž přes sedmdesát těžkých vah světové

politiky. Zatímco se o  několik dní později v  Heiligendam

mu schází hlavně „béčka“ jako George W. Bush a  Angela

Merkelová, jednají v  Istanbulu samotní globalizátoři. To

ovšem vůbec nikdo nepostřehne. Vrcholné setkání Bilder

bergu se neobjevuje v  itinerářích redakcí a  zůstává tak

mimo pozornost veřejnosti. Mezinárodní média už dávno

naplánovala cestovní rozpočty a  personál na  summit v do

bě od  6. do  8. června; pár dní předem není možné rozhla

šovat, že se koná party na  nějakém summitu, který nikdo

nezná, o  němž ještě nikdo neslyšel a  na  němž nejsou média

ani žádoucí. Zatímco cirkus G8 v  Heiligendammu otvírá

své brány, rokují ředitelé cirkusu pod ochranou mediální

ho humbuku kolem G8 úplně někde jinde. Televizní divák

má smůlu; hledí na  falešný summit a  považuje to za demo

kratickou otevřenost. Všechny ty údajné debaty účastníků

38

BILDERBERG   KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI

summitu, ty diskuze a  to vydávání všech možných doku

mentů a  potom samozřejmě souboj, souboj a  ještě jednou

souboj. Volič má uvěřit tomu, že kdo „bojuje“, ten zápasí,

ten zastává, ten identifikuje, ten se snaží. Na  rozdíl od  „gé

osmičky“, na  níž organizátoři udržují veřejnost v  napětí

spoustou vzrůša, počínaje klimatickou katastrofou a  kon

če pomocí pro Afriku, nepronikne o  Bilderbergu kromě

již uvedeného lapidárního prohlášení navenek ani slůvko.

A  ani toto prohlášení média neuchopí a  nezpracují ho. Nad

summitem Bilderbergu prostě panuje klid.

Nekontaktní kancelář v Leidenu

Jak je možné, že jste o  Bilderbergu ještě neslyšeli? No,

protože si to jeho členové nepřejí. Přestože internetové

stránky má dnes snad každý pekař, webovky Bilderbergu

budete hledat marně. Zatímco tamtamy summitu G8 bub

nují v  globální mediální vesnici celé měsíce předem, ne

má summit Bilderbergu žádné webovky, žádnou mailov

ku, dokonce ani žádnou poštovní adresu. Pouze poštovní

schránku 3017 v  nizozemském Leidenu. Kromě toho ještě

telefonní a  faxové číslo. To ovšem není žádná kontaktní,

nýbrž nekontaktní kancelář. Špatně to říkám. Přesněji je

to propust. Propust je průchod spojující nekompatibilní

prostory. Jistě jste již slyšeli o  vzduchové propusti v  bio

logických laboratořích s  vysokým stupněm zabezpečení,

v  nichž můžete otevřít dveře, až když ty druhé zavřete.

V  takové karanténě jsou členové Bilderbergu. Neboť

vzduch, který dýchají, je studený a  řídký. Nevýslovně říd

ký. Zřejmě nic pro normálního smrtelníka. A  tato vzdu

chová propust, která zajišťuje, aby se členové Bilderbergu

nenadýchli ani kubického centimetru vzduchu společně

s  novináři, je právě ta kancelář v  Leidenu, z  níž nevášnivě

39

BILDERBERGU NA STOP 

vypadající žena jménem Maja B. informuje, spíše však

neinformuje, veřejnost. Pečlivě a  v  přesně zvoleném čase

propouští ze světa Bilderbergu na  venek dvě věci: běžné

tiskové sdělení a  seznam účastníků. Obojí má především

jednu funkci: Zajistit, aby Bilderberg nemohl být alespoň

formálně označen za  „tajnou akci“. Informovat o  tom ne

bude stejně žádné médium, o  to se již postará Bilderberg

jinými cestami. A  jak známo, co není v  televizi, jako by ne

existovalo. A  co v  televizi je, to existuje: zbraně hromadného

ničení Saddáma Husajna, Usáma bin Ládin, klimatická kata

strofa a  další věci. Mihotám se, tedy jsem. Už zase ten podiv

ný pocit. Dovnitř nepropustí tato diskrétní bilderbergská

dáma se šarmem robota samozřejmě vůbec nic. Vzduchová

propust je jednosměrná ulice. Účast? Rozhovor? To snad ne.

Kniha, která nikdy nevyšla

A  nemlčí jenom masmédia. Podivným způsobem pada

jí v  posledním okamžiku i  knižní projekty o  Bilderbergu

a  to i  tehdy, kdy je publikace již vedena v  knihkupeckých

katalozích. Na  amazon.com můžete takovou katalogovou

mrtvolu navštívit. V  roce 2002 nechtěl nikdo menší než

vyznamenaná americká spisovatelka a  novinářka Renata

Adlerová vydat knihu o  „Private Capacity“ neboli „sou

kromé moci“ Bilderbergu. Podle katalogu se mělo jednat

o  „první seriózní analýzu ultratajných konferencí Bilder

bergu a  jejich role v  moderním světě“.

1

„Tato kniha se

poprvé zabývá pravdivou historií této organizace, jejími

účastníky a  jejím působením. (...) Vysvětluje, jak se tato

skupina změnila a  jakým způsobem eventuálně změnila

svět.“ Tohle všechno jste si mohli na  amazon.com ještě

1

Nakladatelství: Public Affairs u  Perseus, 228 stran, ISBN 0-316-85545-6,

datum vydání 30. dubna 2002

BILDERBERG   KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI

v  roce 2007 přečíst. A  jak rádi bychom si to přečetli!

Ovšem kniha nevyšla. Nešlo ji ani objednat. Ještě dnes

poletuje po  internetu. Titul najdete například na  anglické

Wikipedii pod jménem Renata Adler i  s  ISBN: „In Private Capacity: The History of the Bilderberg Conference.

320 stran, Time Warner Paperbacks (5. září 2002), ISBN

0-316-85545-6“.

Kniha o Bilderbergu, která nikdy nevyšla:

Private Capacity od Renaty Adlerové

A  co se s  knihou stalo? Na  dotaz Andrease Bummela, autora zpravodajského portálu Telepolis, odpověděl ředitel pro komunikaci z  Public Affairs, pobočky nakladatelství Perseus Books: „Po  rozhovoru s  naším nakladatelem jsem byl informován, že na  základě dohody autorky Renaty Adlerové a  nakladatele Public Affairs bylo rozhodnuto, že zveřejnění knihy Private Capacity bude stornováno.“ (Telepolis, 13. 8. 2003).

Silně zvláštní. Co je ale opravdu podivné, je teprve zdůvodnění, proč byla kniha stornována: „Přestože se autorka i  vydavatel shodují v  tom, že téma navrhované knihy je fascinující, zastávají obě strany názor, že toto téma není

BILDERBERGU NA STOP 

zapotřebí pojednat knižně. Ve  vydavatelské praxi se stává

častěji, že to, co vypadá jako velký námět na  knihu, doadne lépe, je-li uchopeno v  menším formátu, například

časopisecky“ (dtto).

Kniha o  klubu, který zasedá již déle než půl století a  v  němž je více než stovka špičkových globalizátorů „není zapotřebí“? „Bohužel to není moc přesvědčivé,“ shledává i  autor Bummel. Tohle zní rozumně nanejvýš tak pro laika a  celou věc to činí ještě záhadnější. Normálně tyto věci zvažuje každé nakladatelství již dlouho před podpisem smlouvy a  každopádně dřív, než se kniha objeví v  katalozích knihoven. Jinak by katalogy byly plné knižních projektů, u  nichž si to nakladatel v  polovině výroby rozmyslel a  nevydal je. Ve  skutečnosti je tento postup zvláštní výjimka a podezřele zapáchá nouzovou brzdou.

Mezitím již sice knihy o  Bilderbergu vyšly, ovšem nikoli od  insiderů. Jejich autoři zřejmě měli jen malou možnost projít vzduchovou propustí do  světa Bilderbergu. Možná že tu a  tam proletěl tím sterilním průchodem útržek papíru nebo nějaký citát. Bilderbergští sloni, jako Henry Kissinger, nechají někdy padnout pod stůl pár drobečků, jimiž se pak snaží horko těžko živit astrologové Bilderbergu.

Renata Adlerová coby čestná doktorka jezuitské Georgetownské univerzity (viz dále) patří sama k  establishmentu a  měla jiné plány. V  prezentaci knihy se říká, že autorce byly vůdčími členy Bilderbergu poskytnuty archivy tohoto elitního klubu. S  využitím těchto archivů chtěla autorka tuto organizaci popsat. Nepochybně dobrý novinářský trik – možná až moc dobrý.

BILDERBERG   KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI

Spiknutí mlčení

Neřekl jsem předtím, že média nejsou do  Bilderbergu připuštěna? No, úplně pravda to není. Možná, že jsou nanejvýš žádaná  – ovšem jenom určitá média. A  jenom tehdy, pokud umí mlčet jako hrob. Například zakladatel a  předseda nakladatelství Perseus Books, v  němž měla vyjít kniha Adlerové, Frank H. Pearl. Podle Telepolisu se zúčastnil bilderbergské konference před a  během plánovaného uveřejnění knihy Adlerové v  letech 2001 a  2002 (Telepolis, dtto). Koho by přitom napadlo něco nekalého, ten nemusí mít špatné svědomí.

A  to je Frank H. Pearl jenom malá ryba. Divili byste se, kdo se všechno zúčastňuje těch konferencí: Právě ti mediální magnáti, jimž den co den svěřujete svou duši. Neboť věta „Pane, do  tvých rukou poroučím svého ducha“ by měla už dávno znít „Pane Springere nebo pane Döpfnere, do  tvých rukou poroučím svého ducha.“ Jelikož zakladatel nakladatelství Axel Springer je již dávno po  smrti, vedou Springerův koncern (Bild, Welt, Hörzu, Hamburger Abendblatt, AutoBild atd.) mezitím jiní, jako kupříkladu již zmíněný pan Döpfner. A  ten byl například hostem v  Bilderbergu v  letech 2005 a  2006. Samozřejmě, že by insiderská story z  nějaké konference Bilderbergu byla pro miliony čtenářů Bildu, Weltu nebo bůhví čeho bomba. Ovšem pan Döpfner takovou story nikdy nedodal. V  roce 2007 za  to dostal  – pardon  – místo toho dostal cenu, a  sice „medaili Leo Baecka, nazvanou podle liberálního německého rabína Leo Baecka“ (Wikipedia). Kromě Döpfnera ji obdrželi také členové Bilderbergu James D. Wolfensohn, Otto Schily a Joschka Fischer.

Koncern Springer je strategický mediální koncern, jeden z  obrovských katapultů informací a  pocitů na této

43

BILDERBERGU NA STOP 

planetě, který již nějakou dobu expanduje globálně, aby

mohl svými názory ostřelovat ještě větší části světa. Neboť

názory, a  především ty správné názory, jsou tak nekonečně

cenné. A  pořád stejný názor je pro globalizaci nezbytný.

A  tak Springer rozvírá nad světem svůj ovlivňovací dešt

ník, počínaje Francií, Španělskem a  Švýcarskem přes Pol

sko, Maďarsko, Česko až po  Rusko a  Čínu. Jenom časopis

AutoBild vychází přibližně ve  třiceti zemích a  dostane se

podle tiskového sdělení firmy Axel Springer AG z  12. dub

na 2007 do  rukou čtyřiceti milionů čtenářů. I  Bild-Zeitung

má celou řadu mutací, které všude šíří stejně špatný vkus,

jako například v  Polsku. Před zápasem Německa proti

Polsku na  mistrovství Evropy v  kopané v  roce 2008 vy

šel v  polském „Bildu“ s  přikrášleným názvem Fakt článek,

kde je vyobrazen polský trenér národního mužstva jako

rytíř v  plné zbroji s  mečem coby kat německého fotbalis

ty Michaela Ballacka. Na  druhém břehu Odry se nad tím

pohoršoval německý Bild, přičemž zapomněl zmínit, že

Fakt je rovněž produkt firmy Springer (viz shortnews.de,

6. 6.  2008). Podle webovek nakladatelství Axel Springer

(7. 4. 2009) patří do  jeho portfólia kromě Bildu a  Die Welt

přes 170 novin a  časopisů, více než 60 internetových por

tálů a  kapitálových účastí na  televizních a  rozhlasových

stanicích v  35 zemích. Tady vidíte, jaká moc se koncentruje

pouze v  jedné postavě z  Bilderbergu. Těch 170 novin bude

o Bilderbergu referovat zřejmě jenom sporadicky.

Dalším častým hostem Bilderbergu je německý vel

kovydavatel Hubert Burda, jenž vydává časopisy ovliv

ňující mínění jako je Focus  – něco jako Der Spiegel pro

chudé  – a  kromě toho Bunte, Neue Woche, Super Illu

a  Playboy. Tak jako Springerův koncern, spolurozhoduje

i  Burda o  tom, na  co se miliony lidí budou dívat v  televizi,

a  sice svými časopisy TV Spielfilm, TV Today, TV Schlau,

BILDERBERG   KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI

TV Spielfilm XXL. Nakladatelství Burda vydává asi 260

titulů ve  27 zemích. Časopisy, které budou o  Bilderbergu

psát spíš méně.

I  německý Bild-Zeitung pro vrchní školní inspektory, Die Zeit, je pevně ukotven v Bilderbergu, a  sice v  podobě svého vydavatele Josefa Joffeho, dále bývalého vydavatele Theo Sommera a  dočasného zástupce šéfredaktora Matthiase Nasse. Ten se zřejmě cítí v  Bilderbergu velmi dobře, protože to dotáhl na  celých jedenáct návštěv. Joffe utváří názory Němců již celé desítky let; než odešel do novin Die Zeit, byl šéfredaktorem zahraničně politické rubriky v Süddeutsche Zeitung.

Faktem zůstává, že přítomnost médií na  Bilderbergu nevede k  většímu množství informací, nýbrž k  menšímu. Mezi účastníky setkání v  roce 2007 v  Istanbulu byli přítomni zástupci těchto médií resp. mediálních koncernů:

Le Figaro Francie

Hubert Burda Media Hoding Belgie

Grupo PRISA media group Španělsko

The Wall Street Journal USA

The Washington Post Company USA

Die Zeit Německo

The Times Velká Británie

Yeni Safak Turecko

Indigo Books & Music Inc. Kanada

Politiken Dánsko

International Herald Tribune USA

The Financial Times Velká Británie

The Economist Velká Británie

BILDERBERGU NA STOP 

To jsou věci! Takže zástupci stejných médií, která se o summitu G8 mohla upsat k  smrti! Ale o  setkání Bilderbergu, jemuž jsou sami přítomni, neztratí ani slůvko. To je jeden fakt. Na  konferenci v  Baden-Badenu roku 1991 prý Rockefeller explicitně médiím poděkoval za  jejich mlčení: „Jsme vděčni Washington Post, New York Times, Time Magazine a  jiným velkým publikacím, jejichž ředitelé se zúčastňují konferencí již téměř čtyřicet let, že dodržují svůj slib diskrétnosti,“ tam prý řekl. „Nebyli bychom schopni vytvořit náš plán pro svět, kdybychom během těch let byli vystaveni světlu veřejnosti,“ cituje Rockefellera prakticky každý zdroj, zabývající se Bilderbergem. Ovšem tento citát není ověřen, jak poznamenává Will Banyan ve  svém pojednání The Proud Internationalist

2

, které se detailně zabývá

původem tohoto citátu. Skutečně i  na  můj vkus to zní trochu

neohrabaně. Na  druhé straně je Rockefeller schopen velmi exlicitních výroků, jak ještě uvidíme na konci knihy.

Parta na nejvyšší úrovni

Je pravda, že na  bilderbergských setkáních dává americký miliardář David Rockefeller dohromady každoročně přibližně stovku svých nejbližších přátel, souputníků a  obchodních přátel s  globálními exekutivními asistenty, kteří potom přímo ve  svých zemích realizují politická zadání. David Rockefeller je štika v  rybníce amerického impéria a  jedna z  vůdčích postav této planety  – patriarcha jedné z  dynastií celosvětového významu, (bývalý) finanční magnát, světový státník, přítel tajných služeb a  hlava rockefellerovského impéria (jemuž dříve náležely koncerny Standard Oil, Chase Manhattan Bank a  jiné). Většinu jeho kamarádů známe z  novinových titulků a  vyskytují se nebo se vyskytovali též 2

Will Banyan: The Proud Internationalist  – The Globalist Vision of David

Rockefeller, (pdf ) 2006, str. 67


46

BILDERBERG   KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI

v  Bilderbergu. Jsou to například Henry A. Kissinger (bývalý

americký ministr zahraničních věcí a  poradce prezidenta),

James D. Wolfensohn (bývalý prezident Světové banky),

Henry R. Kravis (Private Euquity Investor), Paul Volcker

(bývalý prezident Chase Manhattan a  Federal Reserve),

Gianni Agnelli (bývalý předseda představenstva Fiatu),

Nelson Mandela, Kofi Annan (bývalý generální tajemník

OSN), Colin Powell (bývalý šéf amerického generálního

štábu a  bývalý americký ministr zahraničních věcí), Zbigniew Brzezinski (bývalý poradce



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist