načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Biatlon – cesta na vrchol – Eduard Erben; Jaroslav Cícha

Biatlon - cesta na vrchol

Elektronická kniha: Biatlon
Autor: Eduard Erben; Jaroslav Cícha
Podnázev: cesta na vrchol

Fotografická publikace představuje cestu sportovců, jejich trenérů, manažerů a dalších spolupracovníků za světovými úspěchy v biatlonu, připomíná hlavní okamžiky úspěšných ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  382
+
-
12,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 175
Rozměr: 31 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné), portréty
Vydání: První vydání
Spolupracovali: fotografie Eduard Erben
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0154-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Fotografická publikace představuje cestu sportovců, jejich trenérů, manažerů a dalších spolupracovníků za světovými úspěchy v biatlonu, připomíná hlavní okamžiky úspěšných závodů.

Popis nakladatele

Osobní příběhy, rozhovory a jedinečné fotografie mapující cestu českého biatlonu až na samotný vrchol… Přečtěte si o tom, jaké byly začátky a největší úspěchy českých biatlonových hvězd Gabriely Koukalové, Veroniky Vítkové, Ondřeje Moravce, Michala Šlesingra či Jaroslava Soukupa a dalších. (cesta na vrchol)

Předmětná hesla
BiatlonistéČesko – 20.-21. století
BiatlonistkyČesko – 20.-21. století
Sportovní funkcionářiČesko – 20.-21. století
BiatlonČesko – 21. století
Zařazeno v kategoriích
Eduard Erben; Jaroslav Cícha - další tituly autora:
Biatlon - cesta na vrchol Biatlon
Atletika cesta na vrchol Atletika cesta na vrchol
 (e-book)
Atletika cesta na vrchol Atletika cesta na vrchol
Divoká voda - cesta na vrchol Divoká voda
 (e-book)
Divoká voda - cesta na vrchol Divoká voda
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

cesta na vrchol

Biatlon

Jaroslav Cícha

Fotografie Eduard Erben



Grada Publishing

cesta na vrchol

Biatlon

Jaroslav Cícha

Fotografie Eduard Erben


Autoři a nakladatelství děkují za spolupráci při přípravě knihy Českému svazu biatlonu.

Jaroslav Cícha

Fotografie Eduard Erben

cesta na vrchol

Vydala Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, obchod@grada.cz, www.grada.cz

jako svou 6424. publikaci

Fotografie CPA Czech Photo Agency, archiv ČSB, osobní archivy sportovců

Odpovědná redaktorka Ivana Kočí

Jazyková úprava Eliška Tersago

Grafická úprava a sazba Eva Hradiláková

Počet stran 176

První vydání, Praha 2016

Vytiskla tiskárna TNM Print s.r.o.

© Grada Publishing, a.s., 2016

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být repro­

dukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného

souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

ISBN 978-80-271-9513-8 (pdf)

ISBN 978-80-271-0154-2 (print)

Biatlon


5

Úvod

D

ejme si ruku na srdce. Kdo

z  nás znal, anebo v  lepším

případě sledoval v roce 2011 biat

lon? V našich končinách se z do

nedávna prakticky neznámého

sportovního odvětví stal skutečný

fenomén – zimní sport číslo jedna.

Co k tomu přispělo? Základem se

stalo zorganizování mimořádně

úspěšného mistrovství světa 2013

v  Novém Městě na Moravě. Za

plněná Vysočina aréna okouzlila

a stále okouzluje celý svět.

Skutečná biatlonová mánie pak v Česku propukla po olympijských hrách v  ruském městě Soči, kde naši reprezentanti vybojovali celkem pět cenných kovů! V dalších sezonách navíc do sbírky přidali titul mistrů světa či vítězství v celkové klasifikaci Světového poháru. Biatlon u nás zkrátka zdomácněl. Tato knížka má za cíl představit čtenářům nejen samotné sportovní odvětví, ale zejména pak jednotlivé osobnosti českého biatlonu. Ty, které mají na vzestupu českého

biatlonu nesmazatelnou zásluhu.

Ty, bez kterých by si chlapi v hos

podě či dámy u kávy o tomto spor

tu nepovídali.

S našimi sportovci prožíváme zá

vodní zápletky a dramata, úspěchy

i neúspěchy, radost a smutek. Zjis

tili jsme, že nás biatlon prostě baví.

Kniha vychází s podporou České

ho svazu biatlonu. Zvláštní podě

kování pak patří Tomáši Herman

novi a Jiřímu Pošvářovi za pomoc

při psaní této publikace.

Co je biatlon a kde se vzal?

L

ov patří k  lidské přirozenosti.

Ulovit kořist bylo, a  v mnoha

kulturách je i nadále, otázkou přeži

tí. Lov je pohyb a snaha kořist v pra

vý okamžik zasáhnout. Kdo svoji

kořist mine, nepřežije. Kdo mine

terč, prohraje. Prvopočátky „biat

lonu“ tak lze nalézt v pradávné his

torii – až u samých počátků lidské

civilizace. Lov je biatlon a biatlon je

lovem. Znáte snad podobné spor

tovní odvětví s takovými kořeny?

První záznamy o  soutěžích lovců

jsou datovány rokem 1767, kdy se

uskutečnilo první klání na území

hranic dnešního Švédska a Norska.

Olympijská historie zaznamenává

ukázky „biatlonu“ již na I. zimních

olympijských hrách 1924 v  Cha

monix ve Francii, kde se uskutečnil

závod vojenských hlídek. Neofi

ciální součástí olympijských her tak

zůstává předchůdce biatlonu až do

roku 1948. Lov, který představuje prvopočátky biatlonu, byl pro naše předchůdce otázkou života a smrti. Biatlon je lov, při kterém však nejde o přežití. Nabízí radost i smutek, slávu i zmar, překvapení i zklamání, euforii i vyčerpání. Možná více než lovem je biatlon divadlem. Divadlem, které nás baví.

Biatlon

Co je biatlon a kde se vzal?

a 200 až po 250 metrů! Střílelo se

vleže a na nejkratší vzdálenost vsto

je. Změna nastala až v  roce 1978,

kdy se začalo závodit s malorážnou

puškou a vzdálenost terčů tak byla

zredukována na 50 metrů. Tato sku

tečnost rovněž zpřístupnila biatlon

„civilistům“, neboť výrazně zjed

nodušila podmínky pro střelecký

trénink. A netrvalo dlouho a „civi

listy“ následovaly „civilistky“, tedy

ženy. Jejich první mistrovství světa Za skutečný počátek současného biatlonu je však považován až rok 1958, kdy se v  rakouském Saalfeldenu uskutečnilo první mistrovství světa. A hned o dvě sezony později měl biatlon olympijskou premiéru v  americkém Squaw Valley. Takovým tempem rozvoje se nemohlo, a  dosud nemůže, pochlubit žádné jiné sportovní odvětví. A tento rekordní zápis biatlonu do historie zimních olympijských her zřejmě

jen tak překonán nebude. Stávající

ustanovení Mezinárodního olympij

ského výboru o zařazování nových

sportovních odvětví do programu

her jsou totiž mnohem striktnější.

Zpočátku byl biatlon určen zejména

vojákům – a to jednak kvůli zbra

ním, ale také kvůli velkým nárokům

na prostor. Zbraň měla tzv. velko

rážný kalibr a terče byly od paleb

né čáry vzdáleny od 100 přes 150


8

se uskutečnilo v roce 1984 a osm let nato pak následovala olympijská premiéra ženského biatlonu. Dění v  biatlonu významně rozhýbal rok 1993. Tehdy se tento sport vymanil ze společného svazku s  moderním pětibojem (UIPMB) a vznikla samostatná Mezinárodní biatlonová unie (IBU), do jejíhož čela byl zvolen Anders Besseberg. À propos – Nor je v čele IBU dodnes! Biatlon vsadil na marketing, televizní přenosy, nové (zejména kontaktní) disciplíny, podporu menších národních federací a rozvoj soutěží. Vrcholné akce představují olympijské hry a mistrovství světa, které se uskutečňuje každoročně s výjimkou olympijského roku; pro mládež je to pak mistrovství světa juniorů a dorostu či olympijské hry mládeže. Zároveň se pořádají kontinentální šampionáty, přičemž ten evropský se honosí statusem „otevřený“. Celosezonními soutěžemi jsou: devítikolový Světový pohár, dále IBU Cup, který představuje jakousi „druhou ligu“, a od sezony 2015/16 také Junior IBU Cup. Základ úspěchu současného biatlonu tkví v popularitě v Německu, odkud pocházejí i stěžejní partneři IBU. S velkým zájmem diváků, médií i  sponzorů se pak přidaly i další země, jako je Norsko, Rusko, Švédsko, Rakousko, Ukrajina, Bělorusko a v posledních letech také Česko! Jaká je česká stopa? Československý – a  nyní český – biatlon sehrával a sehrává ve světovém měřítku významnou roli. Měl zásadní vliv například na zavedení malorážního biatlonu či mládežnických kategorií, na rozvoj ženského

biatlonu nebo v  podpoře biatlonu

letního. Zvyšující popularitu biat

lonu na území Česka významně

ovlivnily tři faktory: vybudování

Vysočina Areny v Novém Městě na

Moravě (a s  tím spojené pořada

telství velkých světových soutěží),

vzestup a  stabilizace výkonnosti

českých reprezentantů na úroveň

absolutní špičky a  v  neposlední

řadě zisk olympijských medailí.

Historie organizovaného biatlonu

v  Československu sahá do 50. let

minulého století. Tehdy se pořáda

ly tzv. závody branné zdatnosti, při

kterých byla k běhu přidána i střel

ba. Soutěžilo se jak v  zimě, kdy

závody nesly přídomek „Sokolov

ský“, tak i v létě s označením „Du

kelský“. Tak tomu bylo až do roku

1989. Jednu z oblíbených disciplín

představoval v  počátcích závod

hlídek, resp. družstev, jehož obdo

ba byla v 80. a 90. letech dokonce

součástí mistrovství světa.

V  kategoriích dospělých se od

poloviny šedesátých let používa

ly malorážné zbraně, děti využí

valy zbraně vzduchové. K velkým

výrobcům malorážných zbraní

Reprezentační družstvo biatlonistek počátkem devadesátých let. V horní řadě

mezi trenéry mistryně světa 1993 v závodě štafet: Eva Háková, Iveta Knížková,

Jiřina Adamičková, Jana Kulhavá

Biatlon

čtvrté místo štafety mužů na  MS

1969. Čechoslováci tehdy běželi

v sestavě Stanislav Fajstavr, Vladi

mír Jeřábek, Pavel Ploc, Ladislav

Žižka a  v  roce 2016 byli tito prů

kopníci uvedeni do Síně slávy čes

kého biatlonu. První významnější

úspěch s malorážnou zbraní zazna

menala také štafeta. Na olympij

ských hrách 1980 v Lake Placid vy

bojovala čtveřice Jaromír Šimůnek,

Zdeněk Hák, Josef Skalník a Peter

Zelinka šesté místo.

V  této době se též podařilo pro

sadit pořádání závodů Světového

poháru na českém území. Ze

jména zásluhou státního trenéra

Svatopluka Fencla, jenž se zasa

dil o vybudování tamního areálu,

hostil Jáchymov u Karlových Varů

dva závody Světového poháru, a to

v letech 1979 a 1981. Jakožto tre

nér norského výběru do Jáchymo

va zavítal i současný prezident IBU

Anders Besseberg. Nikdo však v té

době ještě netušil, že se na území

současné České republiky špičkový

světový biatlon vrátí až v roce 2012.

Na generaci úspěšné štafety

z olympiády 1980 pak navázal Jan

Matouš, nejlepší československý

biatlonista 80. let, vítěz závodu patřila v  Československu firma Zbrojovka. Jednalo se však o zbraně velmi lehké – nejprve pouze jednoranné, později se zásobníkem na pět nábojů. První oficiální závod na našem území, jenž nesl označení BIATLON, se uskutečnil v roce 1960 na Pradědu v Jeseníkách. Pořadatelem se stala tehdejší Vojenská akademie v  čele s  dr. Zdeňkem Kašperem. Vítězem premiéry byl Arnošt Filla. Na základě tohoto závodu se pak vytvořilo reprezentační družstvo s cílem přípravy pro olympijské hry 1964. Většina tehdejších „biatlonistů“ pocházela z řad lyžařů-klasiků. Byl mezi nimi například pozdější trojnásobný účastník zimních olympijských her Ladislav Žižka, dále Ladislav Mundil (později dlouholetý trenér na Slovensku), Ján Húska (který později trénoval v  Jablonci nad Nisou) nebo Pavel Ploc starší – otec slavného skokana na lyžích, medailisty z OH, MS i někdejšího světového rekordmana. Československo tak o více než deset let předběhlo premiéru malorážného biatlonu na mistrovství světa. Tehdejší československá pravidla byla dokonce převzata jakožto mezinárodní! Avantgardní úlohu sehrál pak československý biatlon při prosazování žen. Vždyť ženy se zde věnovaly biatlonu od samotného počátku společně s muži! Nemalou zásluhu má československý, resp. český biatlon na  proniknutí mezi mládež zavedením žákovských, dorosteneckých a juniorských kategorií. Prvním významnějším úspěchem československého biatlonu se stalo

Světového poháru a držitel bronzo

vé medaile z vytrvalostního závo

du MS v Lake Placid 1987 či stříbra

z MS roku 1990 v závodě družstev,

na které dosáhl společně s  Jiřím

Holubcem, Tomášem Kosem a Iva

nem Masaříkem.

O slovo se v té době začaly hlásit už

i ženy. Československé biatlonistky

Eva Burešová, Renata Novotná, Ji

řina Adamičková vybojovaly pod

vedením trenéra Františka Majval

da nejprve bronz na MS 1989 v ra

kouském Feistritzu ve štafetě na

3× 7,5 km. Tento cenný kov o čtyři

roky později přetavil kvartet Jana

Kulhavá, Jiřina Adamičková (tehdy

už vítězka celkové klasifikace Svě

tového poháru z roku 1990), Iveta

Knížková a Eva Háková (roz. Bu

rešová) v  bulharském Borovci ve

zlato. Děvčata vedená Stanislavem

Řezáčem st. získala vůbec první

světový titul pro samostatnou Čes

kou republiku. Shodou okolností

to bylo ve stejném roce, v  němž

světový biatlon vystoupil ze spo

lečné unie s moderním pětibojem.

Pro světový i český biatlon nastal

nový impuls.

Zastřešující organizací biatlonu

v  České republice je Český svaz

Václav Fiřtík, Jiří Hamza a Vlastimil Jakeš (zprava doleva), muži, kteří bez

pochyby stáli u zrodu biatlonového úspěchu


10

biatlonu – ČSB. Jeho prezidentem byl v letech 1993–2014 Václav Fiřtík, stávajícím prezidentem je Jiří Hamza. Český svaz biatlonu má v  současné době okolo 2000 aktivních členů, kteří jsou sdruženi v  necelé osmdesátce klubů. Svaz je členem Mezinárodní biatlonové unie IBU, Sdružení sportovních svazů ČR a Českého olympijského výboru. Reprezentanti jsou soustředěni v klubu ministerstva vnitra – v jabloneckém SKP Kornspitz. K  nejvýznamnějším mládežnickým základnám patří kluby biatlonu v  Letohradě, Jilemnici, Jablonci nad Nisou a  v Novém Městě na Moravě, které jsou současně Sportovními centry mládeže. Vedle výše uvedených klubů představují významné regionální základny (zejména v  žákovských kategoriích)

také v Brně, Břidličné, Praze, Rož

nově pod Radhoštěm, ve Starém

Městě pod Landštejnem, Velkých

Karlovicích, Vimperku, Vrchla

bí, v Železné Rudě, ale i v mnoha

dalších místech. Pořádají se regi

onální závody i  navazující Český

pohár. Vrcholem sezony pak bývá

mistrovství republiky. Tým české reprezentace na MS 2015 ve finském Kontiolahti

Další varianty biatlonu

• letní biatlon – běh terénem

neboli kros

• biatlon na kolečkových

lyžích

• biatlon na horských kolech

• biatlon se střelbou z luku

• orientační biatlon


11

Biatlon

Průkopník malorážek a ženského biatlonu Jméno Zdeňka Kašpera možná široké sportovní veřejnosti mnoho neřekne, ale každý biatlonista by jej měl povinně znát. S jistou nadsázkou se totiž dá říct, že bez jeho zanícení a činů bychom neměli tu čest sledovat ve Vysočina Aréně ty nejlepší světové biatlonisty; že bychom nemohli držet palce Veronice Vítkové či se klanět umění Gabriely Koukalové. Nyní šestaosmdesátiletý muž totiž významnou měrou přispěl k transformaci biatlonu z podoby závodu vojenských hlídek k modernímu sportovnímu odvětví pro muže i ženy, a to v Česku i ve světě. Začněme v Jeseníkách. Právě tam se 1. února 1960 uskutečnil první závod na našem území. „Z hlediska pravidel to byl naprostý pravěk. Trasa měřila dvacet kilometrů, střílelo se čtyřikrát,“ vypráví Zdeněk Kašper. „Musel jsem postavit čtyři různé střelnice na čtyři různé vzdálenosti – od 100 do 250 metrů. Jenže terén v Jeseníkách není rovinatý, takže výškový rozdíl mezi závodníkem a terčem činil třeba i několik desítek metrů,“ nastiňuje obtížné podmínky, s nimiž se muselo celkem sedmadvacet startujících poprat.

Mezi jedny z dlouho zavedených

předpisů tehdejšího biatlonu

patřila například střelba vel

korážnou zbraní. Ta však byla

pro sportovní účely nesmírně

nepraktická – smrtelný dostřel

činil čtyři kilometry, při výstřelu

často padla rána příliš hlučná

a zpětný ráz mnohdy střelce

pořádně uhodil. Tehdy ovšem

byl československý biatlon díky

Zdeňku Kašperovi o několik

kroků napřed: „Už od roku 1967

jsme na domácích mistrovstvích

závodili s malorážkami. Na me

zinárodní úrovni se mi to ale

povedlo prosadit až v roce 1976,

a to až při třetím hlasování. Byl

jsem mezi členy tehdejší Mezi

národní unie moderního pětiboje

a biatlonu UIPMB velmi neoblíbe

ný. Vždy, když jsem na kongresech

mířil k řečnickému pultíku, všichni

věděli, o čem budu mluvit.“

I přes zavedení malorážek však

biatlon ještě nebyl ani zdaleka

blízko dnešní podobě. Způsobila

to mimo jiné i skutečnost, že šlo

stále o sport pro „muže vojen

ského věku“. Zdeněk Kašper

proto začal zavádět jasné

kategorie – nejprve přišli na

řadu junioři, dorostenci a o něco

později také ženy. „První mis

trovství světa žen se uskutečnilo

v roce 1984 v Chamonix společně

se šampionátem juniorů. Do velké

míry mi napomohl světový trend,

osmdesátá léta byla obdobím

průniku žen do všech sportů. Díky

ženskému šampionátu šel biat

lon v duchu světového vývoje,“

popisuje malou revoluci Kašper.

„Málem mě holky líbaly, že jsem

na ně myslel,“ směje se tomu

o více než třicet let později.

V biatlonu se téměř devade

sátiletému kmetovi splnily už

všechny cíle a sny. „Chtěl jsem,

abychom měli jedno sportoviš

tě, za které se nebudeme stydět,

aby Česká republika získávala

medaile na světových šampio

nátech, aby pravidelně pořádala

vrcholné akce. To vše se podařilo,“

raduje se Zdeněk Kašper, držitel

prestižního ocenění Biathlon

Award 2006 za celoživotní

přínos. V roce 2014 se mu splnil

i sen největší. V ruském Soči vy

bojovali čeští biatlonisté svoje

první olympijské medaile.


12

Diplomat, který se nestyděl za slzy

C

évní mozková příhoda. Takové

lapidární sdělení stálo za náhlou

smrtí Václava Fiřtíka, jenž odešel v březnu 2014. Ten stál v čele českého biatlonu od roku 1993 a během té doby jej proměnil z podceňovaného svazarmovského odvětví k nejsledovanějšímu českému zimnímu sportu. Sportu, který se může pyšnit leskem olympijských medailí. Václav Fiřtík nebyl člověkem, který by byl středem pozornosti, který by bouchal do stolu a dával silácká prohlášení. Za svými plány, cíli či sny však dokázal jít s velkým zanícením. A co víc – dokázal se obklopit správnými lidmi. Úspěch na mistrovství světa 2003 v  ruském Chanty-Mansijsku, kde Kateřina Holubcová vybojovala zlato a bronz a sbírku doplnil dalším bronzem i Zdeněk Vítek, však nedokázal Český svaz biatlonu marketingově prodat. To ho trápilo. Stejně jako skutečnost, že se

Václav Fiřtík

totéž opakovalo po dalším světo

vém titulu, kterého roku 2005 do

sáhl Roman Dostál. Avšak přesto

v té době vykročil český biatlon za

svým současným boomem.

A jak k tomu všemu došlo? Václav

Fiřtík oslovil bývalého biatlonistu

Jiřího Hamzu. „Věděl jsem, že po­

třebujeme někoho, kdo umí úspěchy

uchopit,“ vyprávěl později. Zkuše

ný manažer, který stál za vzestu

pem basketbalistek z  brněnských

Žabovřesk, ženské basketbalové re

prezentace nebo za oblíbenou Zla

tou lyží, se hned pustil do práce. Už

na mistrovství světa v Hochfilzenu

2005 představil svoji vizi proměny

lyžařského areálu v Novém Městě

na Moravě, jehož součástí se měla

stát právě střelnice. A český biatlon

tak mohl začít sny proměňovat ve

skutečnost. Velký úspěch přinesl

Kongres Mezinárodní biatlonové

unie v Praze 2008, na kterém získa

lo Nové Město na Moravě důvěru

jakožto pořadatel mistrovství světa

pro rok 2013. Vzrůstající vliv čes

kého biatlonu potvrdilo i následné

zvolení Václava Fiřtíka viceprezi

dentem Mezinárodní biatlonové

unie pro rozvoj.

Pootočme však nyní kormidlem

dějin. Psal se čtvrtek 7. února 2013

a Václav Fiřtík právě stál uprostřed


13

Václav Fiřtík

Fiřtíka zvolen novým předsedou

Českého svazu biatlonu. „Chci na­

vázat na Václavovu práci,“ řekl po

svém zvolení do funkce na jaře

2014. „Mým cílem bude udržet re­

prezentační tým ve světové špičce,

musíme také podpořit děti a jejich

zájem o biatlon, a to jak po stránce

materiálové, tak v  oblasti trenér­

ské.“ Jeho dílo se zatím daří – zá

vodů Českého poháru se v součas

nosti účastní dvojnásobný počet

dětí, než tomu bylo v minulosti!

A radost všem českým fanouškům

dělá i  reprezentační tým vedený

Ondřejem Rybářem. „Vá c l a v b y l

člověk, který uměl vyjít s každým.

Vždy hledal cestu ke smíru, v tom

dokázal být hodně empatický,“

oceňuje jeho typickou vlastnost

šéftrenér. Biatlon se od té doby

stal hodně populárním, vyhřívá se

na výsluní a je zabezpečený. „Měli

bychom si to užívat,“ říká Ondřej

Rybář. Současně však připomí

ná: „Ale nesmíme zapomínat na

to, z  jakých podmínek jsme vzešli,

nesmíme se přestat radovat z drob­

ných věcí. Pokud zůstaneme, jací

jsme, a v to pevně věřím, naplníme

tak i Vaškův odkaz.“

zaplněné Vysočina Arény, tváře mu zdobily české vlaječky a oči se mu leskly slzami. „Tehdy jsem si uvědomil, že se naše odvážná vize naplnila. Dokázali jsme do České republiky přivést mistrovství světa v  biatlonu a  přesvědčili jsme naše krajany, aby přišli fandit.“ Jeho dojetí pak ještě umocnil výkon štafety, která ve složení Veronika Vítková, Gabriela Soukalová, Jaroslav Soukup a Ondřej Moravec doběhla pro nádherný bronz. Sám však měl ještě jeden velký sen. „V šestaosmdesátém jsem začal na Svazarmu pracovat pro biatlon a od té doby čekám na olympijskou medaili.“ Dočkal se v ruském Soči 2014, hned v  úvodní biatlonové disciplíně olympijských her – ve sprintu mužů. V dramatickém a vyrovnaném závodě vybojoval bezchybně střílející Jaroslav Soukup bronzovou medaili. „Je to tam!“ zakřičel si Václav Fiřtík a objal trenéra mužů Ondřeje Rybáře. „Vašek byl neuvěřitelně lidský. Biatlonu dával všechno, zimnímu i letnímu. O to je horší, že odešel právě v  okamžiku, kdy si konečně mohl užít výsledky svojí práce,“ smutní Ondřej Rybář. Dlouhých sedmadvacet let spolupracoval s  Pavlem Levorou. „Po­ tkali jsme se ještě v tehdejším Sva­ zarmu v Praze Na Strži. Václav se věnoval masově branným sportům, mně připadla starost o sport vrcho­ lov ý,“ vzpomíná současný sportovní ředitel Českého svazu biatlonu. Jejich vztah nebyl zpočátku pohodový. „Byli jsme rozdílné povahy,“ vysvětluje Pavel Levora. „Nejprve jsme se spolu museli naučit mluvit, pak jsme se respektovali a nakonec jsme k sobě získali velkou důvěru.“

Z funkce sekretáře se po revoluci

stal Václav Fiřtík předsedou svazu.

„Pamatuji si na jeho spanilé jízdy

po klubech. Se všemi chtěl mít osob­

ní kontakt. Dokázal se družit až do

rána,“ usmívá se nad těmito vzpo

mínkami Pavel Levora.

Dílo Václava Fiřtíka, jenž doká

zal změnit postavení biatlonu jako

jedné ze složek Svazarmu až po

suverénní sportovní svaz, oceňuje

také Jan Matouš. Někdejší úspěš

ný reprezentant, dlouholetý člen

výkonného výboru Českého svazu

biatlonu a stávající šéf jabloneckého

klubu SKP Kornspitz připomíná:

„Vašek pro mě bude navždy zapsán

jako zásadní osobnost českého biat­

lonu, jako pracovitý a respektovaný

odborník, a to u nás doma i v mezi­

národním biatlonovém hnutí.“

Dalším klíčovým mužem v blízkos

ti Václava Fiřtíka byl Libor Vlček,

šéf letohradského klubu. Ten do

kázal k biatlonu přivést společnost

OEZ, jejímž byl spolumajitelem

a která byla po osmnáct let gene

rálním partnerem svazu. Stávající

první viceprezident ČSB už tehdy

dohlížel, a  stále dohlíží, na „biat

lonovou kasu“. „Bez Vaška by český

biatlon nebyl tam, kde dnes je,“ řekl

bezprostředně po jeho nečekaném

úmrtí. „Ztratili jsme v  něm nejen

výborného předsedu, ale především

kamaráda,“ poukázal na to, že

všechny klíčové muže českého biat

lonu spojovalo i přátelské pouto.

Jestliže Václav Fiřtík představoval

klidnou sílu, Libor Vlček pragma

tismus, tak Jiří Hamza znamenal

vizionáře a  bojovníka. A  byl to

právě posledně jmenovaný, kdo byl

po nečekaném odchodu Václava

V

ysoká divácká sledovanost, dra

matické souboje od startu až

do cíle, výborné výsledky českých

reprezentantů, dlouho dopředu vy

prodaný stadion před Světovým po

hárem v Novém Městě na Moravě –

takový je biatlon. Sport posledního

desetiletí, který se zařadil po bok na

šich nejpopulárnějších sportů: fot

balu a hokeje. Výsledných faktorů,

které pomohly k vzestupu, je hned

několik a neopomenutelný zůstane

také přínos současného prezidenta

svazu Jiřího Hamzy.

Rodák z Rozkoše u Znojma nikdy

nepatřil ke špičkovým biatlonis

tům. Neměl k  tomu příležitost.

Tento venkovský kluk se ale uměl postavit čelem ke všem sportům a k biatlonu měl blízko. Především k  jeho letní podobě – tedy bez běžek. A vždy se rád pochlubí, že v  této disciplíně dosáhl i  na titul dorosteneckého mistra republiky. Na rozdíl od většiny svých vrstevníků dostal kromě sportovního nadání do vínku i organizační schopnosti, které prokázal nejen při pořádání vrcholných akcí, ale také během každodenní činnosti ve všech svých působištích. „Ús p ě c h není nikdy o jedinci. Je k němu po­ třeba souhra příznivých okolností a  stejně zapálených parťáků. Měl jsem štěstí, že jsem je v  biat lonu našel ve Vlastíku Jakešovi; na spor­ tovních výsledcích má pak obrovský podíl trenér Ondra Rybář. To jsou dva hlavní pilíře. A  za nimi stojí další početná skupina šikovných spolupracovníků,“ odmítá Hamza pomyslnou gloriolu oslavy své osoby a raději couvá do pozadí. Už od dob studií byl vždy vůdčí osobností každé skupiny, do které přišel. Možná se v  brzké budoucnosti objeví jeho jméno v  učebnicích sportovního marketingu. Předurčují jej k  tomu úspěchy, kterých dosáhl za čtvrt století. A  přitom nevystudoval žádnou

Jiří Hamza

Ten, který pomohl českému biatlonu na světové výsluní

manažerskou, psychologickou ani

ekonomickou školu! Na Masaryko

vě univerzitě dosáhl titulu magis

tra, což není v  praktickém životě

nikterak podstatné. Mnohem dů

ležitější jsou jeho přirozené schop

nosti jednat s lidmi a nenechat se

odradit při prvním neúspěchu.

A z toho také pramení umění získat

finanční prostředky na připravené

projekty i sponzory pro biatlonisty.

Hamzu zdobí charakteristické

vlastnosti schopných lidí. Je tvr

dohlavý, cílevědomý a  komuni

kativní. Dokáže si rychle vytvořit

přátele. Jde si tvrdě za svou vizí. Za

všemi jeho akcemi stojí průhledné

účetnictví, nenávidí korupci. Ni

kdy nepřijal sebelákavější nabídku

pracovat ve fotbale. Nebojí se kaž

dému bez obalu říct pravdu do očí,

a proto má i nepřátele.

Už jako vysokoškolský student pro

kázal své vlastnosti lídra spolužáků,

kteří bojovali za obnovení trestu

smrti, který tehdejší prezident Vác

lav Havel zrušil. V rámci rozsáhlé

amnestie se tak ocitl na svobodě

člověk, který byl odsouzen za váž

né sexuální delikty, a jeho propuš

tění se stalo osudným bývalé ju

niorské reprezentantce v  biatlonu

Janě Krkoškové. V létě roku 1991

si ráno před zkouškou v  budově

Jiří Hamza

medaile a o dva roky později do

sáhly v Ankaře až na titul mistryň

Evropy. Dvakrát byly české basket

balistky jediným českým kolektiv

ním sportem, který se zúčastnil

olympiád v  Aténách a  Pekingu.

V  roce 2006 vyhrály brněnské

basketbalistky nejprestižnější klu

bovou soutěž starého kontinen

tu – Evropskou ligu. V této soutěži

skončily dvakrát druhé, celkem

pětkrát se probojovaly do turna

je Finale Four a  získaly čtrnáct

titulů českých mistryň. Hamzo

vo úsilí vedlo k  tomu, že se nyní

může brněnská čtvrt Žabovřesky

po přestavbě dvou tělocvičen pyš

nit krásnou sportovní halou. Vedle

takových aktivit se dále prosadil

jako diplomat na mezinárodním

poli, neboť jeho zásluhou pořádala

v roce 2010 Česká republika mis

trovství světa v basketbale a o de

vět let dříve hostila mistrovství

světa juniorek, na němž české re

prezentantky zvítězily.

K biatlonu a do Nového Města se

dostal postupnými kroky. Tehdejší pedagogické fakulty v Brně na Poříčí odskočila na toaletu. Na dámském záchodě propuštěný vězeň číhal na svou oběť. Tou se stala právě mladá biatlonistka Jana, kterou zavraždil dvaatřiceti bodnými ranami nožem. Tragický příběh spolužáky šokoval. Mladičký student Hamza se dokázal prosadit peticí vysokoškoláků s několika stovkami podpisů do českých médií. Po dokončení studií Hamza zamířil do sportu, kde cítil svoje uplatnění. Jeho první setkání s organizováním velké sportovní akce nelze přejít jen tak bez povšimnutí. Jako manažer tehdejšího LeRKu Brno zorganizoval jeden z  největších šachových turnajů v jihomoravské metropoli. Mezi šesti světovými velmistry v něm startoval i legendární Viktor Korčnoj. Hamza své první ostruhy zvládl brilantně, na jeho půlroční působení v  LeRKu mu však zůstala jen hořká vzpomínka. „Bylo těžké si zvyknout na manýry majitele firmy Bořivoje Kresty. Dodnes jsem za těch šest

měsíců práce nedostal zaplaceno,“

dává k  dobru Hamza svoji první

pracovní zkušenost.

Raději se proto poohlédl po jiné

pracovní možnosti spojené se

sportem. Náhoda jej dala dohro

mady s  basketbalovým trenérem

Janem Bobrovským. Věkový roz

díl mezi nimi čítá čtvrt století, což

připomíná více vztah otce a syna.

Je na místě zmínit, že bývalý re

prezentant Bobrovský se v  roce

1993 chopil nabídky získat do Ža

bovřesk basketbalistky Moravské

Slavie, které si vybojovaly postup

do nejvyšší soutěže, ale na dal

ší působení jim chyběly finance.

Ze spojení mladičkého manažera

se zkušeným koučem vzešel klub,

který napsal zlaté kapitoly českého

basketbalu. I když jejich původní

myšlenka byla skromná – dostat se

mezi tři nejlepší české kluby –, tuto

metu rychle překonali.

Oba se výrazně podepsali i  na

úspěších českých reprezentantek,

které v roce 2003 získaly stříbrné


16

šéf a  hybná síla novoměstského

běžeckého lyžování Petr Honzl

nebyl na počátku nového tisíciletí

spokojen se svým marketingovým

manažerem. Lyžařský klub sužo

valy dluhy a  pořádání Světového

poháru v  běhu na lyžích hodně

skřípalo. Oklikou se dostal až k Ji

římu Hamzovi. Po jednání si oba

plácli. To bylo ale vše, neboť Honzl

se už Hamzovi neozval. O rok poz

ději se situace se stejným scénářem

opakovala. „Když přišel potřetí,

tak jsem s  ním už nechtěl jednat.

V  předcházejících dvou případech

neuznal za vhodné se ani ozvat, že

se situace změnila. Nakonec jsem se

nechal svým kamarádem přesvědčit,

abych s ním ještě naposledy zkusil

jednat,“ vrací se Hamza k  začát

kům svého příchodu do Nového

Města na Moravě.

A tímto krokem se začala psát zce

la nová kapitola českého biatlonu

a také sportování v lyžařském srdci

Vysočiny. Nové Město bylo pev

ně spojeno se Světovým pohárem

v běhu na lyžích a na tratích v lese

Ochoza startovaly již od osmdesá

tých let minulého století všechny

světové hvězdy tohoto sportovního

odvětví.

Hamza přišel na Vysočinu se zcela

jasnou vizí. „Nové Město se stane

centrem nejen běžeckého lyžování,

kterého jsme se v žádném případě nechtěli vzdát, ale i  biatlonu. Vy­ budujeme areál, ve kterém budeme moci uspořádat v brzké budoucnos­ ti mistrovství světa,“ odhalil tehdy Hamza svoje plány. Tehdejším místním funkcionářům připadaly jeho myšlenky utopistické. Neuvědomovali si však, že bez pevného zázemí a  pouhým stavěním a  následným bouráním provizorních veletržních stánků nemohou v termínovém kalendáři prestižního Světového poháru zůstat a  Světové poháry dříve nebo později ztratí. O  jejich pořádání se už razantně ucházely zámořské státy Kanada a USA. A vývoj tuto prognózu potvrdil. Konkrétní obrysy dal Hamza svým projektům v  létě roku 2003. Na Vysočinu dorazili i zástupci Mezinárodní biatlonové federace IBU, kteří podpořili záměr rozšířit běžecký areál o biatlonovou střelnici. „Ukázalo se, že tato myšlenka byla reálná. Jednalo se v rámci republi­ ky asi o nejlevnější řešení biatlono­ vého areálu. Potřebovali jsme jen sehnat finance. Navázání střelnice na běžecké tratě jsme chtěli stihnout v šibeničním termínu deseti měsíců. Hnala nás k tomu vidina pořádání mistrovství světa v roce 2008. Jenže jednání o  výstavbě se protáhla...“ vzpomíná Hamza na biatlonové počátky v Novém Městě na Moravě. Projekt se o  rok zdržel. Základní kámen nového biatlonového a lyžařského areálu byl slavnostně položen na stadionu u hotelu SKI dne 10. října 2005. „Výstavba byla rozdělena do dvou etap. V první se postavily dvě tribuny, chladírenské

věže k  výrobě technického sněhu,

trafostanice, inženýrské sítě a  na­

pojení na rozvody včetně terénních

prací. Součástí stavebních úprav

byla i rekonstrukce a přeložení bě­

žeckých tratí. Ve druhé etapě byla

postavena kompletní střelnice, vy­

stavěna zbývající tribuna s prosto­

rami pro VIP a tiskové středisko, se

sociálním zařízením a výtahem pro

vozíčkáře,“ vrací se Hamza k začát

kům výstavby areálu, jenž pak zís

kal světový věhlas.

Evropský pohár měl pak meziná

rodní biatlonovou premiéru v no

voměstském areálu 13. února 2007.

Vydařila se. O rok později však za

žilo Nové Město na Moravě těsně

před zahájením mistrovství Evropy

krizi s počasím, neboť se výrazně

oteplilo. „Věděli jsme, že tento šam­

pionát musíme udělat za každou

cenu. I kdybychom měli vozit sníh

ze zimních stadionů v  okolí nebo

z Jeseníků. Potřebovali jsme získat

potřebné renomé. O půl roku pozdě­

ji se totiž v Praze rozhodovalo o po­

řadatelích mistrovství světa. Naším

cílem bylo uspořádat světový šam­

pionát v roce 2013,“ uvádí Hamza.

Na kongresu Nové Město pak nad

poloviční většinou hned v prvním

kole porazilo norskou metropoli

Oslo či finské Kontiolahti.

Prubířskou zkouškou se pak stal

rok před šampionátem Světový po

hár 2012. Generálka byla úspěšná

a  divácký zájem předčil všechna

očekávání. „Zaplněné tribuny byly

naším vítězstvím. Měli jsme trochu

obavy, zda lidé vůbec přijdou. Uká­

zalo se však, že biatlon na Vysočině

zapustil kořeny natrvalo,“ radoval

se již tehdy současný nejvyšší muž

českého biatlonu.

Jiří Hamza

děla. Jediným východiskem se tak

stávají sněhové zásobníky. Jeden

z nich o velikosti fotbalového hřiš

tě je vyhlouben nedaleko Vysočina

Areny. „Zásobník nám umožní bez

jakýchkoli rizik uspořádat Světový

pohár i v okrajových měsících zimy,

třeba i v listopadu. Podobných je už

v  Evropě několik, používají je i  se­

verské země,“ vysvětluje Hamza.

Kapacita novoměstského zásobníku

představuje šedesát tisíc kubíků sně

hu. I když část sněhu přes léto od

taje, k uspořádání (minimální délky

tratě) biatlonového závodu postačí

jeho čtvrtina.

Nové Město je tak plně připraveno

na další velké výzvy – s komplet

ním zázemím.

Jeho slova o rok později potvrdilo mistrovství světa. Po všech stránkách zdařilá akce přilákala přes 201 000 diváků a  čtyři dny bylo vyprodáno. „Pro nás byl šok, že při­ šlo tolik lidí. Byl to výsledek práce celého týmu. Od prvního lopaťáka až po nejvyšší vedení. Biatlon vy­ užil historickou šanci a stal se jed­ ním z českých top sportů. Efekt pro region a Nové Město to má nevyčís­ litelný. Tento úspěch povzbudil také cestovní ruch,“ vypočítává klady Jiří Hamza. Zájem diváků o  biatlon s  dalšími roky neochladl. O dva roky později tři závodní dny Světového poháru navštívilo rekordních 100 400 fanoušků. Vysočina tak předčila i tradiční německé bašty biatlonu,

jakými jsou Oberhof či Ruhpol

ding. „Je jasné, že divácký zájem

umocňují úspěchy našich reprezen­

tantů. To jsou skutečné taháky. Bez

nich by naše snaha vyzněla trochu

naprázdno,“ tvrdí muž, který po

úmrtí Václava Fiřtíka převzal roli

prezidenta českého biatlonu.

Nové Město má před sebou další

biatlonové mety – nejen pořádání

Světových pohárů, ale i mistrovství

světa. A  k  lyžařskému a  biatlono

vému zázemí je potřeba to nejdů

ležitější – sníh. Ani v tomto směru

však nezůstává Nové Město na Mo

ravě za světovou konkurencí. Zim

ní počasí je už několik let nejen ve

střední Evropě nestálé, což ohro

žuje všechny zimní sporty. Pokud

nemrzne, nepomohou ani sněhová

18

Přijetí organizátorů MS 2013 v biatlonu v Novém Městě

a ve sjezdovém lyžování ve Schladmingu u prezidenta Klause

*

Vysočina Arena Nové Město na Moravě

19



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist