

Elektronická kniha:
Biatlon
Autor:
Eduard Erben; Jaroslav Cícha
Podnázev: cesta na vrchol
Nakladatelství: | » Grada |
Dostupné formáty ke stažení: | |
Zabezpečení proti tisku a kopírování: | ano |
Médium: | e-book |
Rok vydání: | 2016 |
Počet stran: | 175 |
Rozměr: | 31 cm |
Úprava: | ilustrace (převážně barevné), portréty |
Vydání: | První vydání |
Spolupracovali: | fotografie Eduard Erben |
Skupina třídění: | Sport. Hry. Tělesná cvičení |
Jazyk: | česky |
ADOBE DRM: | bez |
ISBN: | 978-80-271-0154-2 |
Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Fotografická publikace představuje cestu sportovců, jejich trenérů, manažerů a dalších spolupracovníků za světovými úspěchy v biatlonu, připomíná hlavní okamžiky úspěšných závodů.
Biatlon představuje v současné době divácky nesmírně populární sportovní odvětví, které zažívá v posledních letech obrovský boom. Naši závodníci patří k absolutní světové špičce. A především díky nim se v naší kotlině z donedávna prakticky neznámého sportovního odvětví stal skutečný fenomén – zimní sport číslo jedna, „biatlonmanie“.
Tato výpravná obrazová publikace náleží všem sportovním fanouškům. Přibliží jim cestu nejen samotných sportovců, ale i jejich trenérů, manažerů a dalších spolupracovníků za současným nebývalým úspěchem a připomene hlavní závodní okamžiky za posledních několik let.
Přečtěte si, jak se na vzestupu českého biatlonu podíleli samotní sportovci, trenéři, manažeři i servisní pracovníci: Václav Fiřtík, Jiří Hamza, Gabriela Koukalová, Veronika Vítková, Eva Puskarčíková, Jitka Landová, Lucie Charvátová, Jiřina Pelcová, Eva a Vlastimil Jakešovi, Michal Šlesingr, Ondřej Moravec, Jaroslav Soukup, Michal Krčmář, Jan Matouš, Ivan Masařík, Roman Dostál, Ondřej Rybář, Zdeněk Vítek, Marek Lejsek, Milan Janoušek, Irena Česneková, Vojtěch Prášil a Josef Šenberk.
i (cesta na vrchol)
Osobní příběhy, rozhovory a jedinečné fotografie mapující cestu českého biatlonu až na samotný vrcholů Přečtěte si o tom, jaké byly začátky a největší úspěchy českých biatlonových hvězd Gabriely Koukalové, Veroniky Vítkové, Ondřeje Moravce, Michala Šlesingra či Jaroslava Soukupa a dalších.
Biatlonistky – Česko – 20.-21. století
Sportovní funkcionáři – Česko – 20.-21. století
Biatlon – Česko – 21. století
Elektronické knihy > Osobnosti a fakta > Portréty
Osobnosti a fakta > Portréty
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Sport
Naučná literatura > Sport > Biatlon > Česko
Katalog předmětový > B > Biatlonisté > Česko
Katalog předmětový > B > Biatlonistky > Česko
Katalog předmětový > S > Sportovní funkcionáři > Česko
Katalog vybraných autorů > E > Erben – Eduard Erben
Katalog vybraných autorů > C > Cícha – Jaroslav Cícha
Katalog nakladatelství > G > Grada
Katalog předmětový > A > * 20.-21. století * 21. století
cesta na vrchol
Biatlon
Jaroslav Cícha
Fotografie Eduard Erben
Grada Publishing
cesta na vrchol
Biatlon
Jaroslav Cícha
Fotografie Eduard Erben
Autoři a nakladatelství děkují za spolupráci při přípravě knihy Českému svazu biatlonu.
Jaroslav Cícha
Fotografie Eduard Erben
cesta na vrchol
Vydala Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: +420 220 386 401, obchod@grada.cz, www.grada.cz
jako svou 6424. publikaci
Fotografie CPA Czech Photo Agency, archiv ČSB, osobní archivy sportovců
Odpovědná redaktorka Ivana Kočí
Jazyková úprava Eliška Tersago
Grafická úprava a sazba Eva Hradiláková
Počet stran 176
První vydání, Praha 2016
Vytiskla tiskárna TNM Print s.r.o.
© Grada Publishing, a.s., 2016
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být repro
dukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného
souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
ISBN 978-80-271-9513-8 (pdf)
ISBN 978-80-271-0154-2 (print)
Biatlon
5
Úvod
D
ejme si ruku na srdce. Kdo
z nás znal, anebo v lepším
případě sledoval v roce 2011 biat
lon? V našich končinách se z do
nedávna prakticky neznámého
sportovního odvětví stal skutečný
fenomén – zimní sport číslo jedna.
Co k tomu přispělo? Základem se
stalo zorganizování mimořádně
úspěšného mistrovství světa 2013
v Novém Městě na Moravě. Za
plněná Vysočina aréna okouzlila
a stále okouzluje celý svět.
Skutečná biatlonová mánie pak v Česku propukla po olympijských hrách v ruském městě Soči, kde naši reprezentanti vybojovali celkem pět cenných kovů! V dalších sezonách navíc do sbírky přidali titul mistrů světa či vítězství v celkové klasifikaci Světového poháru. Biatlon u nás zkrátka zdomácněl. Tato knížka má za cíl představit čtenářům nejen samotné sportovní odvětví, ale zejména pak jednotlivé osobnosti českého biatlonu. Ty, které mají na vzestupu českého
biatlonu nesmazatelnou zásluhu.
Ty, bez kterých by si chlapi v hos
podě či dámy u kávy o tomto spor
tu nepovídali.
S našimi sportovci prožíváme zá
vodní zápletky a dramata, úspěchy
i neúspěchy, radost a smutek. Zjis
tili jsme, že nás biatlon prostě baví.
Kniha vychází s podporou České
ho svazu biatlonu. Zvláštní podě
kování pak patří Tomáši Herman
novi a Jiřímu Pošvářovi za pomoc
při psaní této publikace.
Co je biatlon a kde se vzal?
L
ov patří k lidské přirozenosti.
Ulovit kořist bylo, a v mnoha
kulturách je i nadále, otázkou přeži
tí. Lov je pohyb a snaha kořist v pra
vý okamžik zasáhnout. Kdo svoji
kořist mine, nepřežije. Kdo mine
terč, prohraje. Prvopočátky „biat
lonu“ tak lze nalézt v pradávné his
torii – až u samých počátků lidské
civilizace. Lov je biatlon a biatlon je
lovem. Znáte snad podobné spor
tovní odvětví s takovými kořeny?
První záznamy o soutěžích lovců
jsou datovány rokem 1767, kdy se
uskutečnilo první klání na území
hranic dnešního Švédska a Norska.
Olympijská historie zaznamenává
ukázky „biatlonu“ již na I. zimních
olympijských hrách 1924 v Cha
monix ve Francii, kde se uskutečnil
závod vojenských hlídek. Neofi
ciální součástí olympijských her tak
zůstává předchůdce biatlonu až do
roku 1948. Lov, který představuje prvopočátky biatlonu, byl pro naše předchůdce otázkou života a smrti. Biatlon je lov, při kterém však nejde o přežití. Nabízí radost i smutek, slávu i zmar, překvapení i zklamání, euforii i vyčerpání. Možná více než lovem je biatlon divadlem. Divadlem, které nás baví.
Biatlon
Co je biatlon a kde se vzal?
a 200 až po 250 metrů! Střílelo se
vleže a na nejkratší vzdálenost vsto
je. Změna nastala až v roce 1978,
kdy se začalo závodit s malorážnou
puškou a vzdálenost terčů tak byla
zredukována na 50 metrů. Tato sku
tečnost rovněž zpřístupnila biatlon
„civilistům“, neboť výrazně zjed
nodušila podmínky pro střelecký
trénink. A netrvalo dlouho a „civi
listy“ následovaly „civilistky“, tedy
ženy. Jejich první mistrovství světa Za skutečný počátek současného biatlonu je však považován až rok 1958, kdy se v rakouském Saalfeldenu uskutečnilo první mistrovství světa. A hned o dvě sezony později měl biatlon olympijskou premiéru v americkém Squaw Valley. Takovým tempem rozvoje se nemohlo, a dosud nemůže, pochlubit žádné jiné sportovní odvětví. A tento rekordní zápis biatlonu do historie zimních olympijských her zřejmě
jen tak překonán nebude. Stávající
ustanovení Mezinárodního olympij
ského výboru o zařazování nových
sportovních odvětví do programu
her jsou totiž mnohem striktnější.
Zpočátku byl biatlon určen zejména
vojákům – a to jednak kvůli zbra
ním, ale také kvůli velkým nárokům
na prostor. Zbraň měla tzv. velko
rážný kalibr a terče byly od paleb
né čáry vzdáleny od 100 přes 150
8
se uskutečnilo v roce 1984 a osm let nato pak následovala olympijská premiéra ženského biatlonu. Dění v biatlonu významně rozhýbal rok 1993. Tehdy se tento sport vymanil ze společného svazku s moderním pětibojem (UIPMB) a vznikla samostatná Mezinárodní biatlonová unie (IBU), do jejíhož čela byl zvolen Anders Besseberg. À propos – Nor je v čele IBU dodnes! Biatlon vsadil na marketing, televizní přenosy, nové (zejména kontaktní) disciplíny, podporu menších národních federací a rozvoj soutěží. Vrcholné akce představují olympijské hry a mistrovství světa, které se uskutečňuje každoročně s výjimkou olympijského roku; pro mládež je to pak mistrovství světa juniorů a dorostu či olympijské hry mládeže. Zároveň se pořádají kontinentální šampionáty, přičemž ten evropský se honosí statusem „otevřený“. Celosezonními soutěžemi jsou: devítikolový Světový pohár, dále IBU Cup, který představuje jakousi „druhou ligu“, a od sezony 2015/16 také Junior IBU Cup. Základ úspěchu současného biatlonu tkví v popularitě v Německu, odkud pocházejí i stěžejní partneři IBU. S velkým zájmem diváků, médií i sponzorů se pak přidaly i další země, jako je Norsko, Rusko, Švédsko, Rakousko, Ukrajina, Bělorusko a v posledních letech také Česko! Jaká je česká stopa? Československý – a nyní český – biatlon sehrával a sehrává ve světovém měřítku významnou roli. Měl zásadní vliv například na zavedení malorážního biatlonu či mládežnických kategorií, na rozvoj ženského
biatlonu nebo v podpoře biatlonu
letního. Zvyšující popularitu biat
lonu na území Česka významně
ovlivnily tři faktory: vybudování
Vysočina Areny v Novém Městě na
Moravě (a s tím spojené pořada
telství velkých světových soutěží),
vzestup a stabilizace výkonnosti
českých reprezentantů na úroveň
absolutní špičky a v neposlední
řadě zisk olympijských medailí.
Historie organizovaného biatlonu
v Československu sahá do 50. let
minulého století. Tehdy se pořáda
ly tzv. závody branné zdatnosti, při
kterých byla k běhu přidána i střel
ba. Soutěžilo se jak v zimě, kdy
závody nesly přídomek „Sokolov
ský“, tak i v létě s označením „Du
kelský“. Tak tomu bylo až do roku
1989. Jednu z oblíbených disciplín
představoval v počátcích závod
hlídek, resp. družstev, jehož obdo
ba byla v 80. a 90. letech dokonce
součástí mistrovství světa.
V kategoriích dospělých se od
poloviny šedesátých let používa
ly malorážné zbraně, děti využí
valy zbraně vzduchové. K velkým
výrobcům malorážných zbraní
Reprezentační družstvo biatlonistek počátkem devadesátých let. V horní řadě
mezi trenéry mistryně světa 1993 v závodě štafet: Eva Háková, Iveta Knížková,
Jiřina Adamičková, Jana Kulhavá
Biatlon
čtvrté místo štafety mužů na MS
1969. Čechoslováci tehdy běželi
v sestavě Stanislav Fajstavr, Vladi
mír Jeřábek, Pavel Ploc, Ladislav
Žižka a v roce 2016 byli tito prů
kopníci uvedeni do Síně slávy čes
kého biatlonu. První významnější
úspěch s malorážnou zbraní zazna
menala také štafeta. Na olympij
ských hrách 1980 v Lake Placid vy
bojovala čtveřice Jaromír Šimůnek,
Zdeněk Hák, Josef Skalník a Peter
Zelinka šesté místo.
V této době se též podařilo pro
sadit pořádání závodů Světového
poháru na českém území. Ze
jména zásluhou státního trenéra
Svatopluka Fencla, jenž se zasa
dil o vybudování tamního areálu,
hostil Jáchymov u Karlových Varů
dva závody Světového poháru, a to
v letech 1979 a 1981. Jakožto tre
nér norského výběru do Jáchymo
va zavítal i současný prezident IBU
Anders Besseberg. Nikdo však v té
době ještě netušil, že se na území
současné České republiky špičkový
světový biatlon vrátí až v roce 2012.
Na generaci úspěšné štafety
z olympiády 1980 pak navázal Jan
Matouš, nejlepší československý
biatlonista 80. let, vítěz závodu patřila v Československu firma Zbrojovka. Jednalo se však o zbraně velmi lehké – nejprve pouze jednoranné, později se zásobníkem na pět nábojů. První oficiální závod na našem území, jenž nesl označení BIATLON, se uskutečnil v roce 1960 na Pradědu v Jeseníkách. Pořadatelem se stala tehdejší Vojenská akademie v čele s dr. Zdeňkem Kašperem. Vítězem premiéry byl Arnošt Filla. Na základě tohoto závodu se pak vytvořilo reprezentační družstvo s cílem přípravy pro olympijské hry 1964. Většina tehdejších „biatlonistů“ pocházela z řad lyžařů-klasiků. Byl mezi nimi například pozdější trojnásobný účastník zimních olympijských her Ladislav Žižka, dále Ladislav Mundil (později dlouholetý trenér na Slovensku), Ján Húska (který později trénoval v Jablonci nad Nisou) nebo Pavel Ploc starší – otec slavného skokana na lyžích, medailisty z OH, MS i někdejšího světového rekordmana. Československo tak o více než deset let předběhlo premiéru malorážného biatlonu na mistrovství světa. Tehdejší československá pravidla byla dokonce převzata jakožto mezinárodní! Avantgardní úlohu sehrál pak československý biatlon při prosazování žen. Vždyť ženy se zde věnovaly biatlonu od samotného počátku společně s muži! Nemalou zásluhu má československý, resp. český biatlon na proniknutí mezi mládež zavedením žákovských, dorosteneckých a juniorských kategorií. Prvním významnějším úspěchem československého biatlonu se stalo
Světového poháru a držitel bronzo
vé medaile z vytrvalostního závo
du MS v Lake Placid 1987 či stříbra
z MS roku 1990 v závodě družstev,
na které dosáhl společně s Jiřím
Holubcem, Tomášem Kosem a Iva
nem Masaříkem.
O slovo se v té době začaly hlásit už
i ženy. Československé biatlonistky
Eva Burešová, Renata Novotná, Ji
řina Adamičková vybojovaly pod
vedením trenéra Františka Majval
da nejprve bronz na MS 1989 v ra
kouském Feistritzu ve štafetě na
3× 7,5 km. Tento cenný kov o čtyři
roky později přetavil kvartet Jana
Kulhavá, Jiřina Adamičková (tehdy
už vítězka celkové klasifikace Svě
tového poháru z roku 1990), Iveta
Knížková a Eva Háková (roz. Bu
rešová) v bulharském Borovci ve
zlato. Děvčata vedená Stanislavem
Řezáčem st. získala vůbec první
světový titul pro samostatnou Čes
kou republiku. Shodou okolností
to bylo ve stejném roce, v němž
světový biatlon vystoupil ze spo
lečné unie s moderním pětibojem.
Pro světový i český biatlon nastal
nový impuls.
Zastřešující organizací biatlonu
v České republice je Český svaz
Václav Fiřtík, Jiří Hamza a Vlastimil Jakeš (zprava doleva), muži, kteří bez
pochyby stáli u zrodu biatlonového úspěchu
10
biatlonu – ČSB. Jeho prezidentem byl v letech 1993–2014 Václav Fiřtík, stávajícím prezidentem je Jiří Hamza. Český svaz biatlonu má v současné době okolo 2000 aktivních členů, kteří jsou sdruženi v necelé osmdesátce klubů. Svaz je členem Mezinárodní biatlonové unie IBU, Sdružení sportovních svazů ČR a Českého olympijského výboru. Reprezentanti jsou soustředěni v klubu ministerstva vnitra – v jabloneckém SKP Kornspitz. K nejvýznamnějším mládežnickým základnám patří kluby biatlonu v Letohradě, Jilemnici, Jablonci nad Nisou a v Novém Městě na Moravě, které jsou současně Sportovními centry mládeže. Vedle výše uvedených klubů představují významné regionální základny (zejména v žákovských kategoriích)
také v Brně, Břidličné, Praze, Rož
nově pod Radhoštěm, ve Starém
Městě pod Landštejnem, Velkých
Karlovicích, Vimperku, Vrchla
bí, v Železné Rudě, ale i v mnoha
dalších místech. Pořádají se regi
onální závody i navazující Český
pohár. Vrcholem sezony pak bývá
mistrovství republiky. Tým české reprezentace na MS 2015 ve finském Kontiolahti
Další varianty biatlonu
• letní biatlon – běh terénem
neboli kros
• biatlon na kolečkových
lyžích
• biatlon na horských kolech
• biatlon se střelbou z luku
• orientační biatlon
11
Biatlon
Průkopník malorážek a ženského biatlonu Jméno Zdeňka Kašpera možná široké sportovní veřejnosti mnoho neřekne, ale každý biatlonista by jej měl povinně znát. S jistou nadsázkou se totiž dá říct, že bez jeho zanícení a činů bychom neměli tu čest sledovat ve Vysočina Aréně ty nejlepší světové biatlonisty; že bychom nemohli držet palce Veronice Vítkové či se klanět umění Gabriely Koukalové. Nyní šestaosmdesátiletý muž totiž významnou měrou přispěl k transformaci biatlonu z podoby závodu vojenských hlídek k modernímu sportovnímu odvětví pro muže i ženy, a to v Česku i ve světě. Začněme v Jeseníkách. Právě tam se 1. února 1960 uskutečnil první závod na našem území. „Z hlediska pravidel to byl naprostý pravěk. Trasa měřila dvacet kilometrů, střílelo se čtyřikrát,“ vypráví Zdeněk Kašper. „Musel jsem postavit čtyři různé střelnice na čtyři různé vzdálenosti – od 100 do 250 metrů. Jenže terén v Jeseníkách není rovinatý, takže výškový rozdíl mezi závodníkem a terčem činil třeba i několik desítek metrů,“ nastiňuje obtížné podmínky, s nimiž se muselo celkem sedmadvacet startujících poprat.
Mezi jedny z dlouho zavedených
předpisů tehdejšího biatlonu
patřila například střelba vel
korážnou zbraní. Ta však byla
pro sportovní účely nesmírně
nepraktická – smrtelný dostřel
činil čtyři kilometry, při výstřelu
často padla rána příliš hlučná
a zpětný ráz mnohdy střelce
pořádně uhodil. Tehdy ovšem
byl československý biatlon díky
Zdeňku Kašperovi o několik
kroků napřed: „Už od roku 1967
jsme na domácích mistrovstvích
závodili s malorážkami. Na me
zinárodní úrovni se mi to ale
povedlo prosadit až v roce 1976,
a to až při třetím hlasování. Byl
jsem mezi členy tehdejší Mezi
národní unie moderního pětiboje
a biatlonu UIPMB velmi neoblíbe
ný. Vždy, když jsem na kongresech
mířil k řečnickému pultíku, všichni
věděli, o čem budu mluvit.“
I přes zavedení malorážek však
biatlon ještě nebyl ani zdaleka
blízko dnešní podobě. Způsobila
to mimo jiné i skutečnost, že šlo
stále o sport pro „muže vojen
ského věku“. Zdeněk Kašper
proto začal zavádět jasné
kategorie – nejprve přišli na
řadu junioři, dorostenci a o něco
později také ženy. „První mis
trovství světa žen se uskutečnilo
v roce 1984 v Chamonix společně
se šampionátem juniorů. Do velké
míry mi napomohl světový trend,
osmdesátá léta byla obdobím
průniku žen do všech sportů. Díky
ženskému šampionátu šel biat
lon v duchu světového vývoje,“
popisuje malou revoluci Kašper.
„Málem mě holky líbaly, že jsem
na ně myslel,“ směje se tomu
o více než třicet let později.
V biatlonu se téměř devade
sátiletému kmetovi splnily už
všechny cíle a sny. „Chtěl jsem,
abychom měli jedno sportoviš
tě, za které se nebudeme stydět,
aby Česká republika získávala
medaile na světových šampio
nátech, aby pravidelně pořádala
vrcholné akce. To vše se podařilo,“
raduje se Zdeněk Kašper, držitel
prestižního ocenění Biathlon
Award 2006 za celoživotní
přínos. V roce 2014 se mu splnil
i sen největší. V ruském Soči vy
bojovali čeští biatlonisté svoje
první olympijské medaile.
12
Diplomat, který se nestyděl za slzy
C
évní mozková příhoda. Takové
lapidární sdělení stálo za náhlou
smrtí Václava Fiřtíka, jenž odešel v březnu 2014. Ten stál v čele českého biatlonu od roku 1993 a během té doby jej proměnil z podceňovaného svazarmovského odvětví k nejsledovanějšímu českému zimnímu sportu. Sportu, který se může pyšnit leskem olympijských medailí. Václav Fiřtík nebyl člověkem, který by byl středem pozornosti, který by bouchal do stolu a dával silácká prohlášení. Za svými plány, cíli či sny však dokázal jít s velkým zanícením. A co víc – dokázal se obklopit správnými lidmi. Úspěch na mistrovství světa 2003 v ruském Chanty-Mansijsku, kde Kateřina Holubcová vybojovala zlato a bronz a sbírku doplnil dalším bronzem i Zdeněk Vítek, však nedokázal Český svaz biatlonu marketingově prodat. To ho trápilo. Stejně jako skutečnost, že se
Václav Fiřtík
totéž opakovalo po dalším světo
vém titulu, kterého roku 2005 do
sáhl Roman Dostál. Avšak přesto
v té době vykročil český biatlon za
svým současným boomem.
A jak k tomu všemu došlo? Václav
Fiřtík oslovil bývalého biatlonistu
Jiřího Hamzu. „Věděl jsem, že po
třebujeme někoho, kdo umí úspěchy
uchopit,“ vyprávěl později. Zkuše
ný manažer, který stál za vzestu
pem basketbalistek z brněnských
Žabovřesk, ženské basketbalové re
prezentace nebo za oblíbenou Zla
tou lyží, se hned pustil do práce. Už
na mistrovství světa v Hochfilzenu
2005 představil svoji vizi proměny
lyžařského areálu v Novém Městě
na Moravě, jehož součástí se měla
stát právě střelnice. A český biatlon
tak mohl začít sny proměňovat ve
skutečnost. Velký úspěch přinesl
Kongres Mezinárodní biatlonové
unie v Praze 2008, na kterém získa
lo Nové Město na Moravě důvěru
jakožto pořadatel mistrovství světa
pro rok 2013. Vzrůstající vliv čes
kého biatlonu potvrdilo i následné
zvolení Václava Fiřtíka viceprezi
dentem Mezinárodní biatlonové
unie pro rozvoj.
Pootočme však nyní kormidlem
dějin. Psal se čtvrtek 7. února 2013
a Václav Fiřtík právě stál uprostřed
13
Václav Fiřtík
Fiřtíka zvolen novým předsedou
Českého svazu biatlonu. „Chci na
vázat na Václavovu práci,“ řekl po
svém zvolení do funkce na jaře
2014. „Mým cílem bude udržet re
prezentační tým ve světové špičce,
musíme také podpořit děti a jejich
zájem o biatlon, a to jak po stránce
materiálové, tak v oblasti trenér
ské.“ Jeho dílo se zatím daří – zá
vodů Českého poháru se v součas
nosti účastní dvojnásobný počet
dětí, než tomu bylo v minulosti!
A radost všem českým fanouškům
dělá i reprezentační tým vedený
Ondřejem Rybářem. „Vá c l a v b y l
člověk, který uměl vyjít s každým.
Vždy hledal cestu ke smíru, v tom
dokázal být hodně empatický,“
oceňuje jeho typickou vlastnost
šéftrenér. Biatlon se od té doby
stal hodně populárním, vyhřívá se
na výsluní a je zabezpečený. „Měli
bychom si to užívat,“ říká Ondřej
Rybář. Současně však připomí
ná: „Ale nesmíme zapomínat na
to, z jakých podmínek jsme vzešli,
nesmíme se přestat radovat z drob
ných věcí. Pokud zůstaneme, jací
jsme, a v to pevně věřím, naplníme
tak i Vaškův odkaz.“
zaplněné Vysočina Arény, tváře mu zdobily české vlaječky a oči se mu leskly slzami. „Tehdy jsem si uvědomil, že se naše odvážná vize naplnila. Dokázali jsme do České republiky přivést mistrovství světa v biatlonu a přesvědčili jsme naše krajany, aby přišli fandit.“ Jeho dojetí pak ještě umocnil výkon štafety, která ve složení Veronika Vítková, Gabriela Soukalová, Jaroslav Soukup a Ondřej Moravec doběhla pro nádherný bronz. Sám však měl ještě jeden velký sen. „V šestaosmdesátém jsem začal na Svazarmu pracovat pro biatlon a od té doby čekám na olympijskou medaili.“ Dočkal se v ruském Soči 2014, hned v úvodní biatlonové disciplíně olympijských her – ve sprintu mužů. V dramatickém a vyrovnaném závodě vybojoval bezchybně střílející Jaroslav Soukup bronzovou medaili. „Je to tam!“ zakřičel si Václav Fiřtík a objal trenéra mužů Ondřeje Rybáře. „Vašek byl neuvěřitelně lidský. Biatlonu dával všechno, zimnímu i letnímu. O to je horší, že odešel právě v okamžiku, kdy si konečně mohl užít výsledky svojí práce,“ smutní Ondřej Rybář. Dlouhých sedmadvacet let spolupracoval s Pavlem Levorou. „Po tkali jsme se ještě v tehdejším Sva zarmu v Praze Na Strži. Václav se věnoval masově branným sportům, mně připadla starost o sport vrcho lov ý,“ vzpomíná současný sportovní ředitel Českého svazu biatlonu. Jejich vztah nebyl zpočátku pohodový. „Byli jsme rozdílné povahy,“ vysvětluje Pavel Levora. „Nejprve jsme se spolu museli naučit mluvit, pak jsme se respektovali a nakonec jsme k sobě získali velkou důvěru.“
Z funkce sekretáře se po revoluci
stal Václav Fiřtík předsedou svazu.
„Pamatuji si na jeho spanilé jízdy
po klubech. Se všemi chtěl mít osob
ní kontakt. Dokázal se družit až do
rána,“ usmívá se nad těmito vzpo
mínkami Pavel Levora.
Dílo Václava Fiřtíka, jenž doká
zal změnit postavení biatlonu jako
jedné ze složek Svazarmu až po
suverénní sportovní svaz, oceňuje
také Jan Matouš. Někdejší úspěš
ný reprezentant, dlouholetý člen
výkonného výboru Českého svazu
biatlonu a stávající šéf jabloneckého
klubu SKP Kornspitz připomíná:
„Vašek pro mě bude navždy zapsán
jako zásadní osobnost českého biat
lonu, jako pracovitý a respektovaný
odborník, a to u nás doma i v mezi
národním biatlonovém hnutí.“
Dalším klíčovým mužem v blízkos
ti Václava Fiřtíka byl Libor Vlček,
šéf letohradského klubu. Ten do
kázal k biatlonu přivést společnost
OEZ, jejímž byl spolumajitelem
a která byla po osmnáct let gene
rálním partnerem svazu. Stávající
první viceprezident ČSB už tehdy
dohlížel, a stále dohlíží, na „biat
lonovou kasu“. „Bez Vaška by český
biatlon nebyl tam, kde dnes je,“ řekl
bezprostředně po jeho nečekaném
úmrtí. „Ztratili jsme v něm nejen
výborného předsedu, ale především
kamaráda,“ poukázal na to, že
všechny klíčové muže českého biat
lonu spojovalo i přátelské pouto.
Jestliže Václav Fiřtík představoval
klidnou sílu, Libor Vlček pragma
tismus, tak Jiří Hamza znamenal
vizionáře a bojovníka. A byl to
právě posledně jmenovaný, kdo byl
po nečekaném odchodu Václava
V
ysoká divácká sledovanost, dra
matické souboje od startu až
do cíle, výborné výsledky českých
reprezentantů, dlouho dopředu vy
prodaný stadion před Světovým po
hárem v Novém Městě na Moravě –
takový je biatlon. Sport posledního
desetiletí, který se zařadil po bok na
šich nejpopulárnějších sportů: fot
balu a hokeje. Výsledných faktorů,
které pomohly k vzestupu, je hned
několik a neopomenutelný zůstane
také přínos současného prezidenta
svazu Jiřího Hamzy.
Rodák z Rozkoše u Znojma nikdy
nepatřil ke špičkovým biatlonis
tům. Neměl k tomu příležitost.
Tento venkovský kluk se ale uměl postavit čelem ke všem sportům a k biatlonu měl blízko. Především k jeho letní podobě – tedy bez běžek. A vždy se rád pochlubí, že v této disciplíně dosáhl i na titul dorosteneckého mistra republiky. Na rozdíl od většiny svých vrstevníků dostal kromě sportovního nadání do vínku i organizační schopnosti, které prokázal nejen při pořádání vrcholných akcí, ale také během každodenní činnosti ve všech svých působištích. „Ús p ě c h není nikdy o jedinci. Je k němu po třeba souhra příznivých okolností a stejně zapálených parťáků. Měl jsem štěstí, že jsem je v biat lonu našel ve Vlastíku Jakešovi; na spor tovních výsledcích má pak obrovský podíl trenér Ondra Rybář. To jsou dva hlavní pilíře. A za nimi stojí další početná skupina šikovných spolupracovníků,“ odmítá Hamza pomyslnou gloriolu oslavy své osoby a raději couvá do pozadí. Už od dob studií byl vždy vůdčí osobností každé skupiny, do které přišel. Možná se v brzké budoucnosti objeví jeho jméno v učebnicích sportovního marketingu. Předurčují jej k tomu úspěchy, kterých dosáhl za čtvrt století. A přitom nevystudoval žádnou
Jiří Hamza
Ten, který pomohl českému biatlonu na světové výsluní
manažerskou, psychologickou ani
ekonomickou školu! Na Masaryko
vě univerzitě dosáhl titulu magis
tra, což není v praktickém životě
nikterak podstatné. Mnohem dů
ležitější jsou jeho přirozené schop
nosti jednat s lidmi a nenechat se
odradit při prvním neúspěchu.
A z toho také pramení umění získat
finanční prostředky na připravené
projekty i sponzory pro biatlonisty.
Hamzu zdobí charakteristické
vlastnosti schopných lidí. Je tvr
dohlavý, cílevědomý a komuni
kativní. Dokáže si rychle vytvořit
přátele. Jde si tvrdě za svou vizí. Za
všemi jeho akcemi stojí průhledné
účetnictví, nenávidí korupci. Ni
kdy nepřijal sebelákavější nabídku
pracovat ve fotbale. Nebojí se kaž
dému bez obalu říct pravdu do očí,
a proto má i nepřátele.
Už jako vysokoškolský student pro
kázal své vlastnosti lídra spolužáků,
kteří bojovali za obnovení trestu
smrti, který tehdejší prezident Vác
lav Havel zrušil. V rámci rozsáhlé
amnestie se tak ocitl na svobodě
člověk, který byl odsouzen za váž
né sexuální delikty, a jeho propuš
tění se stalo osudným bývalé ju
niorské reprezentantce v biatlonu
Janě Krkoškové. V létě roku 1991
si ráno před zkouškou v budově
Jiří Hamza
medaile a o dva roky později do
sáhly v Ankaře až na titul mistryň
Evropy. Dvakrát byly české basket
balistky jediným českým kolektiv
ním sportem, který se zúčastnil
olympiád v Aténách a Pekingu.
V roce 2006 vyhrály brněnské
basketbalistky nejprestižnější klu
bovou soutěž starého kontinen
tu – Evropskou ligu. V této soutěži
skončily dvakrát druhé, celkem
pětkrát se probojovaly do turna
je Finale Four a získaly čtrnáct
titulů českých mistryň. Hamzo
vo úsilí vedlo k tomu, že se nyní
může brněnská čtvrt Žabovřesky
po přestavbě dvou tělocvičen pyš
nit krásnou sportovní halou. Vedle
takových aktivit se dále prosadil
jako diplomat na mezinárodním
poli, neboť jeho zásluhou pořádala
v roce 2010 Česká republika mis
trovství světa v basketbale a o de
vět let dříve hostila mistrovství
světa juniorek, na němž české re
prezentantky zvítězily.
K biatlonu a do Nového Města se
dostal postupnými kroky. Tehdejší pedagogické fakulty v Brně na Poříčí odskočila na toaletu. Na dámském záchodě propuštěný vězeň číhal na svou oběť. Tou se stala právě mladá biatlonistka Jana, kterou zavraždil dvaatřiceti bodnými ranami nožem. Tragický příběh spolužáky šokoval. Mladičký student Hamza se dokázal prosadit peticí vysokoškoláků s několika stovkami podpisů do českých médií. Po dokončení studií Hamza zamířil do sportu, kde cítil svoje uplatnění. Jeho první setkání s organizováním velké sportovní akce nelze přejít jen tak bez povšimnutí. Jako manažer tehdejšího LeRKu Brno zorganizoval jeden z největších šachových turnajů v jihomoravské metropoli. Mezi šesti světovými velmistry v něm startoval i legendární Viktor Korčnoj. Hamza své první ostruhy zvládl brilantně, na jeho půlroční působení v LeRKu mu však zůstala jen hořká vzpomínka. „Bylo těžké si zvyknout na manýry majitele firmy Bořivoje Kresty. Dodnes jsem za těch šest
měsíců práce nedostal zaplaceno,“
dává k dobru Hamza svoji první
pracovní zkušenost.
Raději se proto poohlédl po jiné
pracovní možnosti spojené se
sportem. Náhoda jej dala dohro
mady s basketbalovým trenérem
Janem Bobrovským. Věkový roz
díl mezi nimi čítá čtvrt století, což
připomíná více vztah otce a syna.
Je na místě zmínit, že bývalý re
prezentant Bobrovský se v roce
1993 chopil nabídky získat do Ža
bovřesk basketbalistky Moravské
Slavie, které si vybojovaly postup
do nejvyšší soutěže, ale na dal
ší působení jim chyběly finance.
Ze spojení mladičkého manažera
se zkušeným koučem vzešel klub,
který napsal zlaté kapitoly českého
basketbalu. I když jejich původní
myšlenka byla skromná – dostat se
mezi tři nejlepší české kluby –, tuto
metu rychle překonali.
Oba se výrazně podepsali i na
úspěších českých reprezentantek,
které v roce 2003 získaly stříbrné
16
šéf a hybná síla novoměstského
běžeckého lyžování Petr Honzl
nebyl na počátku nového tisíciletí
spokojen se svým marketingovým
manažerem. Lyžařský klub sužo
valy dluhy a pořádání Světového
poháru v běhu na lyžích hodně
skřípalo. Oklikou se dostal až k Ji
římu Hamzovi. Po jednání si oba
plácli. To bylo ale vše, neboť Honzl
se už Hamzovi neozval. O rok poz
ději se situace se stejným scénářem
opakovala. „Když přišel potřetí,
tak jsem s ním už nechtěl jednat.
V předcházejících dvou případech
neuznal za vhodné se ani ozvat, že
se situace změnila. Nakonec jsem se
nechal svým kamarádem přesvědčit,
abych s ním ještě naposledy zkusil
jednat,“ vrací se Hamza k začát
kům svého příchodu do Nového
Města na Moravě.
A tímto krokem se začala psát zce
la nová kapitola českého biatlonu
a také sportování v lyžařském srdci
Vysočiny. Nové Město bylo pev
ně spojeno se Světovým pohárem
v běhu na lyžích a na tratích v lese
Ochoza startovaly již od osmdesá
tých let minulého století všechny
světové hvězdy tohoto sportovního
odvětví.
Hamza přišel na Vysočinu se zcela
jasnou vizí. „Nové Město se stane
centrem nejen běžeckého lyžování,
kterého jsme se v žádném případě nechtěli vzdát, ale i biatlonu. Vy budujeme areál, ve kterém budeme moci uspořádat v brzké budoucnos ti mistrovství světa,“ odhalil tehdy Hamza svoje plány. Tehdejším místním funkcionářům připadaly jeho myšlenky utopistické. Neuvědomovali si však, že bez pevného zázemí a pouhým stavěním a následným bouráním provizorních veletržních stánků nemohou v termínovém kalendáři prestižního Světového poháru zůstat a Světové poháry dříve nebo později ztratí. O jejich pořádání se už razantně ucházely zámořské státy Kanada a USA. A vývoj tuto prognózu potvrdil. Konkrétní obrysy dal Hamza svým projektům v létě roku 2003. Na Vysočinu dorazili i zástupci Mezinárodní biatlonové federace IBU, kteří podpořili záměr rozšířit běžecký areál o biatlonovou střelnici. „Ukázalo se, že tato myšlenka byla reálná. Jednalo se v rámci republi ky asi o nejlevnější řešení biatlono vého areálu. Potřebovali jsme jen sehnat finance. Navázání střelnice na běžecké tratě jsme chtěli stihnout v šibeničním termínu deseti měsíců. Hnala nás k tomu vidina pořádání mistrovství světa v roce 2008. Jenže jednání o výstavbě se protáhla...“ vzpomíná Hamza na biatlonové počátky v Novém Městě na Moravě. Projekt se o rok zdržel. Základní kámen nového biatlonového a lyžařského areálu byl slavnostně položen na stadionu u hotelu SKI dne 10. října 2005. „Výstavba byla rozdělena do dvou etap. V první se postavily dvě tribuny, chladírenské
věže k výrobě technického sněhu,
trafostanice, inženýrské sítě a na
pojení na rozvody včetně terénních
prací. Součástí stavebních úprav
byla i rekonstrukce a přeložení bě
žeckých tratí. Ve druhé etapě byla
postavena kompletní střelnice, vy
stavěna zbývající tribuna s prosto
rami pro VIP a tiskové středisko, se
sociálním zařízením a výtahem pro
vozíčkáře,“ vrací se Hamza k začát
kům výstavby areálu, jenž pak zís
kal světový věhlas.
Evropský pohár měl pak meziná
rodní biatlonovou premiéru v no
voměstském areálu 13. února 2007.
Vydařila se. O rok později však za
žilo Nové Město na Moravě těsně
před zahájením mistrovství Evropy
krizi s počasím, neboť se výrazně
oteplilo. „Věděli jsme, že tento šam
pionát musíme udělat za každou
cenu. I kdybychom měli vozit sníh
ze zimních stadionů v okolí nebo
z Jeseníků. Potřebovali jsme získat
potřebné renomé. O půl roku pozdě
ji se totiž v Praze rozhodovalo o po
řadatelích mistrovství světa. Naším
cílem bylo uspořádat světový šam
pionát v roce 2013,“ uvádí Hamza.
Na kongresu Nové Město pak nad
poloviční většinou hned v prvním
kole porazilo norskou metropoli
Oslo či finské Kontiolahti.
Prubířskou zkouškou se pak stal
rok před šampionátem Světový po
hár 2012. Generálka byla úspěšná
a divácký zájem předčil všechna
očekávání. „Zaplněné tribuny byly
naším vítězstvím. Měli jsme trochu
obavy, zda lidé vůbec přijdou. Uká
zalo se však, že biatlon na Vysočině
zapustil kořeny natrvalo,“ radoval
se již tehdy současný nejvyšší muž
českého biatlonu.
Jiří Hamza
děla. Jediným východiskem se tak
stávají sněhové zásobníky. Jeden
z nich o velikosti fotbalového hřiš
tě je vyhlouben nedaleko Vysočina
Areny. „Zásobník nám umožní bez
jakýchkoli rizik uspořádat Světový
pohár i v okrajových měsících zimy,
třeba i v listopadu. Podobných je už
v Evropě několik, používají je i se
verské země,“ vysvětluje Hamza.
Kapacita novoměstského zásobníku
představuje šedesát tisíc kubíků sně
hu. I když část sněhu přes léto od
taje, k uspořádání (minimální délky
tratě) biatlonového závodu postačí
jeho čtvrtina.
Nové Město je tak plně připraveno
na další velké výzvy – s komplet
ním zázemím.
Jeho slova o rok později potvrdilo mistrovství světa. Po všech stránkách zdařilá akce přilákala přes 201 000 diváků a čtyři dny bylo vyprodáno. „Pro nás byl šok, že při šlo tolik lidí. Byl to výsledek práce celého týmu. Od prvního lopaťáka až po nejvyšší vedení. Biatlon vy užil historickou šanci a stal se jed ním z českých top sportů. Efekt pro region a Nové Město to má nevyčís litelný. Tento úspěch povzbudil také cestovní ruch,“ vypočítává klady Jiří Hamza. Zájem diváků o biatlon s dalšími roky neochladl. O dva roky později tři závodní dny Světového poháru navštívilo rekordních 100 400 fanoušků. Vysočina tak předčila i tradiční německé bašty biatlonu,
jakými jsou Oberhof či Ruhpol
ding. „Je jasné, že divácký zájem
umocňují úspěchy našich reprezen
tantů. To jsou skutečné taháky. Bez
nich by naše snaha vyzněla trochu
naprázdno,“ tvrdí muž, který po
úmrtí Václava Fiřtíka převzal roli
prezidenta českého biatlonu.
Nové Město má před sebou další
biatlonové mety – nejen pořádání
Světových pohárů, ale i mistrovství
světa. A k lyžařskému a biatlono
vému zázemí je potřeba to nejdů
ležitější – sníh. Ani v tomto směru
však nezůstává Nové Město na Mo
ravě za světovou konkurencí. Zim
ní počasí je už několik let nejen ve
střední Evropě nestálé, což ohro
žuje všechny zimní sporty. Pokud
nemrzne, nepomohou ani sněhová
18
Přijetí organizátorů MS 2013 v biatlonu v Novém Městě
a ve sjezdovém lyžování ve Schladmingu u prezidenta Klause
*
Vysočina Arena Nové Město na Moravě
19