načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Běžet s domy - David Vávra

Běžet s domy

Elektronická kniha: Běžet s domy
Autor:

Kniha představuje čtivou formou projekty, kresby a vize architekta Davida Vávry. Každou realizaci doplňuje krátký, výstižný a poetický popis, mnohdy doplněný i básní, jež vznikla k ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  280
+
-
9,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 157
Rozměr: 17 x 24 cm
Úprava: tran : ilustrace (převážně barevné), portréty
Vydání: První vydání
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0467-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Knížka připomíná Vávrovy architektonické realizace (novostavby, rekonstrukce, kostely, interiéry, expozice a výstavy, architektonické detaily), ale i počiny v oblasti scénografie či designu. Společným jmenovatelem Vávrových děl je radost z tvorby, hravost, tvarová pestrost a výrazná barevnost. Publikace obsahuje přehled základních životních dat Davida Vávry a nechybí ani medailony jeho spolupracovníků. Obrazová publikace shrnuje dosavadní tvorbu architekta Davida Vávry a jeho ateliéru. Vychází u příležitosti Vávrova životního jubilea.

Popis nakladatele

Kniha představuje čtivou formou projekty, kresby a vize architekta Davida Vávry. Každou realizaci doplňuje krátký, výstižný a poetický popis, mnohdy doplněný i básní, jež vznikla k dané stavbě. Nedílnou součást tvoří dokumentace divadelních, televizních a výstavních scénografií.

Předmětná hesla
Vávra, David, 1957-
* 20.-21. století
Česká architektura -- 20.-21. století
Architektonické projekty -- Česko -- 20.-21. století
Moderní architektura -- Česko
Rekonstrukce staveb -- Česko -- 20.-21. století
Scénografie -- Česko -- 20.-21. století
Interiéry -- Česko -- 20.-21. století
Moderní umění -- Česko
Zařazeno v kategoriích
David Vávra - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Běžet

sdomy


Běžet

sdomy



3

Architektura

Je denní hmotný chléb Architektura

Měšťanský salón

Ba i Kristův chlév

Architektura

Na nočním stolku lampa Architektura

V lese celta trempa Architektury

Se celý život nezbavíš Nakonec

Náhrobek Ti děti postaví Běžet s materiály David od podzimu přiváží do břevnovské Galerie Kuzebauch nesčetné množství předmětů, které by rád vystavil. Ptáme se ho, kdo udělá výběr exponátů, a on odpovídá: „Nikdo nic vybírat nebude, protože ta vaše minimalistická estetika dostane prostě na frak... Chci, aby to v galerii vypadalo jako v zapadlém vietnamském krámku, a hotovo.“ Davidu Vávrovi je 9. března šedesát let. Životní jubileum slaví sérií výstav, které se v průběhu roku 2017 uskuteční na různých místech. V Galerii Jaroslava Fragnera vystavuje architektonické projekty a ve stejnou dobu jsou v Galerii Kuzebauch k vidění jeho materiálové experimenty. David si materiály vybírá na první pohled náhodně. Nebo lépe řečeno – materiály si spíše vybírají Davida. Beton, sklo, porcelán, textil, papír, kov, hlína a plast. Žádný materiál není preferovaný ani zatracovaný. A tvarosloví je bujaré, hravé, překvapivé. Výstava ukazuje perspexový stůl, inspirovanývýstavou EXPO v Bruselu v roce 1958, který má nohy z násady od krumpáčů. Před téměř 20 lety ho David navrhl pro interiér divadla Dobeška. Na výstavu patří i dlouhatánské kravaty, ke každé z nich napsal David báseň. Do vily soukromého investora navrhl reliéf z betonu, vyjadřující jeho obdiv ke kubismu. Mosazné madlo navržené pro Švandovo divadlo vypadá jako z počátku minulého století. V interiérech – kostelů, kaváren, divadel – často používá skleněné tabule, vytvořené metodou „fusing“ v TGK Skalice. Kreslí, ilustruje, píše texty. Navrhl obal na prezervativ i vzhled obchůdku Kondomerie. Na Břevnově vystavuje i křehký porcelánový čajový servis, inspirovaný pobytem v Japonsku. Seznam exponátů se zdá být nekonečný. Má společné jmenovatele: radost z tvorby, spontánnost, divokost,

neokázalost, pestrost, barevnost, nespoutanost,

zvědavost a pokoru.

David je David. Na nic si nehraje. Na trendy nedbá,

svoje výtvarné vidění má propojené s humorem

divadla Sklep. A to je návod, jak chápat Davidovu

estetiku. Pěkně při zemi. Humor nesmí chybět.

Překvapení taky ne. Nasazení je tu vždy, protože

Davidovi bije v hrudi srdce sportovce. Fair play je

samozřejmostí. Pracuje s láskou a úctou k životu,

které čerpá z křesťanské víry.

Davida znám desítky let. A vždy mě inspiroval.

Uzemňoval v dobrém slova smyslu. Když jsem si

někdy povzdechla, odvětil mi: „Nevzdychej, tady

nejsi v koncentráku.“ A hlavně mě moc bavil.

Tím končím svůj „Liebesbrief pro Davida“.

Lucie Havlová,

Happy Materials / Galerie Kuzebauch

Praha leden 2017

4


Šiřitel dobré nálady

Davida Vávru zná v Česku každý. A pokud tedy ne

každý, tak skoro každý. Schválně si to někdy vnějakém nepravděpodobném prostředí vyzkoušejte

a uvidíte. Přestože je mužem mnoha řemesel, talentů

a povolání /filmový i divadelní herec, moderátor,

básník a recitátor, kreslíř, publicista, autor knih,

sportovec tělem i duší, výtvarník, svého časupedagog na vysoké škole architektury, porotcearchitektonických soutěží a – jak rád zdůrazňuje – hlavně

tatínek/, za svou širokou popularitu myslím vděčí

především architektuře. Přesněji televiznímu seriálu,

ve kterém hravou a zábavnou formou seznamoval

veřejnost s krásami a významem architekturynejdříve na našem území /Šumná města/ a následně

i v zahraničí /Šumné stopy/. Přestože je v tomto

pořadu vidět, že mluví o něčem, co ho velmi baví

a zajímá, že mnoha aspektům architektury skutečně

rozumí, nemyslím si, že by bylo naprosto zřejmé,

že je rovněž sám tvůrčím architektem. A přitom když

s ním mluvíte, zjistíte, že tuto svou činnost klade na

první místo. Cítí se být architektem, který se věnuje

i jiným věcem.

Není to pro mě snadno pochopitelné. Ze své krátké

zkušenosti architekta vím, že je to práce na plný

zápřah a vůbec není snadné stíhat cokoliv jiného.

Když jsem se před osmi lety rozhodl věnovatpoularizaci oboru pro širší veřejnost, pochopil jsem

/i když mi to asi měsíc trvalo/, že se musímnavrhování vzdát. Hned z několika důvodů, ale jeden z nich

se týkal i času. Byl jsem přesvědčen, že je nemožné

kloubit to dohromady.

Je evidentní, že David Vávra má jiný názor. Během

pár dní, které jsme spolu při natáčení strávili, jsem

se snažil pochopit, jak je to možné. A zde předkládám

alespoň pár dílčích vysvětlení: David vnímáarchitekturu jako službu. Službu, která má pomoci zlepšitživotní prostředí pro ty, kteří si ji objednali a případně

pro všechny ostatní. David navrhuje věci rychle, na

základě předchozích zkušeností či okamžité inspirace.

Nemá problém se rychle rozhodnout a říct: A proč

bychom to neudělali takto? Nikdy neláme klienta,

případně řemeslníky přes koleno. Ačkoliv stavba je

vždycky boj a mnohokrát při ní dojde na střetodlišných názorů či koncepcí, myslím si, že když David

vycítí, že by sice nějaký detail byl lepší jinak, ale

stálo by to nevratné poškození mezilidských vztahů,

tak ustoupí a řekne, že určitá nedokonalost nevadí,

vždyť je jich celý život plný. Myslím si /a to je pouze

vlastní hypotéza na základě pozorování/, že Davida

nejvíce baví úvodní fáze projektů. Když se teprve

formuluje zadání, do kterého častokrát promlouvá

a ovlivňuje ho. Když si cestou domů z budoucího

staveniště může rychle kreslit první skici. A pak

závěrečná fáze, když si může pohrát se spékáním

barevných skel /tzv. fusingem/, která často a rád

do svých staveb umísťuje. Na dlouhou fázi, jež se

nachází mezi začátkem a koncem, potřebuje pomoc

spolupracovníků, na které se může po lidské iprofesní stránce absolutně spolehnout a bez nichž by

tento jeho způsob fungování nebyl možný.

Ze staveb, které jsme společně navštívili, mi neběhá

mráz po zádech /to jsem koneckonců na celém

světě nezažil mnohokrát/ a nemusím je opakovaně

navštěvovat, abych si vychutnal jejich atmosféru.

Ale jsou to vážně míněné záměry, jež slouží svému

účelu. Je možné v nich dobře bydlet, číst knihy, zajít

tam na výstavu obrazů, lze díky nim překročit řeku

a rozhlédnout se po okolí, přemýšlet o tom, co nás

přesahuje, dát si dobrou kávu, víno či pivo, nebo

zažít divadelní představení.

Při návštěvách staveb, které Davidův tým dokončil

už před nějakou dobou, bylo velmi příjemné vidět,

jak ho majitelé či objednavatelé rádi vidí. Žepokračují v rozhovorech, které třeba před lety přerušili.

Znám řadu architektů, autorů radikálních a výrazných

staveb, kteří by se mohli po letech s objednavateli

svých staveb jen těžko potkat a přátelsky sipopovídat. David může. Promluví si, společně se zasmějí.

Plánují další věci, které třeba jednou udělají. To je

myslím ta nejlepší možná vizitka.

Davide, vše nejlepší k jubileu, hodně štěstí aneutuchající energie do další práce a zábavy. I když u tebe

je to vlastně totéž. A doufám, že si proti sobě konečně

zahrajeme ten fotbal.

Adam Gebrian

V Praze 3. ledna 2017

5


6

Spolupracovníci:

Vedle těch, kdo si domy objednávají, jsou velice důležití ti, kdo je vytvářejí,

od projektantů po množství řemeslníků. Pro mne jsou však nejpotřebnější

kolegové, kteří mé skici převádějí do projektů a následně je tisknou,

abych do nich mohl opět čmárat.

Martina Klimtová

/nar. 1965 v Děčíně/

účetní

„S Davidem jsem se seznámila v roce 1993 na horách ve Francii,

stala se jeho fanynkou a od roku 1998 jeho osobní účetní.

Také se s ním a ostatními spolupracovníky příležitostně účastním

architektonických i sportovních výletů a také sleduji spoustu jeho

přednášek a dokumentárních filmů o architektuře na Dobešce.“

Ing. arch. Jan Linhart

/nar. 1975 v Ostravě/

1993–2000, Fakulta architektury Českého vysokého učení

technického v Praze, Architektura a urbanismus

1998 – stáž na École de Architecture se Nantes, Francie

S Davidem Vávrou spolupracoval v letech 2001–2005,

podílel se na těchto projektech: výstava Místo očisty,

Švandovo divadlo, pomník Franze Kafky, Městská knihovna

v Hradci Králové; výlet Berlín–Drážďany.

„Byl to pro mě skvělý rozjezd do praxe s nahlédnutím, jak tvoří

mistr.“

Renata Šandová

/nar. 1963 v Roudnici nad Labem/

1982 Střední průmyslová škola stavební, Kadaň /technické

zařízení budov/

Od 1991 OSVČ – projektant ÚT+ZTI+inženýring

1995 autorizovaný technik v oboru technika prostředí staveb,

specializace vytápění a vzduchotechniky a ZTI

2009 průkaz energetické náročnosti budov

Spolupráce s Davidem Vávrou např. na projektech:

stacionář Letohrádek Vendula v Horním Bezděkově,

Kuskuserie DAHAB, katolický kostel v Třemošnici, zázemí

kostela ČCE v Praze-Braníku, kostel ČCE v Praze-Malešicích,

vila v Jevanech, rodinné domy /Jindřichův Hradec, Dobříš/.

„Výlety jsou pro mě vždy šťastným shledáním s Davidem

a ostatními přáteli /kolegy/, které ráda vidím, a navíc jsem ještě

obohacena architekturou a hezkými zážitky.“

Mgr. Andrea Králová, Ph.D.

/nar. 1970 v Plzni/

kostýmní výtvarnice a scénografka, vyučuje na ALD DAMU

1994 FF UK Praha, obor dějiny umění

1998 DAMU Praha, katedra alternativního a loutkového divadla,

obor scénografie; 2010 disertace Kostýmní výtvarnictví

v českém divadle 90. let

V letech 1991–2002 se účastnila Letní slavonické školy

duchovního experimentu /jako žák a později i jako pedagog/,

z čehož vyplynula spolupráce s Davidem Vávrou: Žena 20.století – k oslavě MDŽ, Ze života planet; dále výprava či kostýmy

k těmto projektům: Historky od krbu III /r. Ondřej Trojan/, parodie

Dolejte řediteli /r. Robert Nebřenský/, talkshow České televize

Mlčeti zlato /r. Zdeněk Tyc/, hapenning Bludiště 96 kslavnostnímu znovuotevření Paláce Akropolis, Lucerna – večer k výročí

Jaroslava Foglara, Dobré ráno s Českou televizí – Čtyři varianty

pro čtyři roční období, Muzikál Chytit kometu /r. Kristina Žantovská/,

Skanzen totality – hapenning k 10. výročí sametové revoluce,

Muzeum big beatu, Čachtická paní /r. Radovan Lipus/, Interiér

pivovaru s restaurací Golem /Košice/, Vrátila se jednou v noci

/r. Radovan Lipus/, Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou

/r. Hana Burešová/.

„Letní slavonická škola – jedna z nejlepších a nejdůležitějších věcí,

která mě v letech dospívání mohla potkat. David pro mě vždycky

byl, je a bude duchovní učitel, guru na cestě životem, kterého si

vážím pro jeho světonázor, životní optimismus,

kreativitu i pokoru. V mnoha ohledech mě velmi ovlivnil a pomohl

najít sebe samu. Ráda bych mu za vše poděkovala a popřála

do dalších let hodně zdraví a energie.“ Kateřina Vajčnerová /nar. 1965 v Hodoníně/ 1984 – SPŠ stavební Hodonín Přímá spolupráce s Davidem Vávrou byla započata již roku 1987 /přepisováním gregerií a textů do časopisu Qašňák, přes kreslení soutěží v totalitním režimu, např. knihovny do Alexandrie, po soutěže porevoluční, posléze začátky svobodného podnikání i realizovanými projekty od r. 1991/1992/ až do současnosti. Příklady společných realizací s D. V.: Dostavba a zázemí kostela ČCE v Praze-Braníku, stacionář Letohrádek Vendula v Horním Bezděkově, Restaurace Na Staré kovárně v Braníku v Praze-Holešovicích, Restaurace Akropolis /s F. Skálou/, Dílna Eliáš – stacionář pro tělesně handicapované, Kulturní dům Dobeška, Švandovo divadlo, Kino Drahomíra v Karlových Varech, CCV – Městská knihovna – Hradec Králové, Galerie města Kolína, Městské divadlo Kladno. Průběžná spolupráce na dalších realizacích rekonstrukcí, novostaveb a interiérů RD, vil, bytových domů, bytů, hotelů, kostelů, kapliček, restaurací, drobných staveb, scénografií, výstav aj. a také na mnoha nezrealizovaných samostatných, ba i urbanistických projektech. „S Davidem a i s ostatními spolupracovníky zažíváme spoustu inspirativních architektonických výletů po různých koutech naší země i zemí Evropy a nespočet cyklo/běžko/kánoo/pěších výletů. Spolupráce s Davidem je velmi přínosná, hezká, zajímavá, zábavná, občas štvavá, někdy úmorná a mnohdy i veselá ...prostě k nezaplacení...“

Robert Daněk

/nar. 1970 v Praze nedaleko Jedové chýše/

1989 – SUPŠ Praha, tvorba nábytku a interiéru

Rodina: tři děti – Matyáš, Julie a Quido, dvě ženy – Mišinka

a Johanka, dvě tchyně – Bab Eva a Babi Lenka

Bydliště: Chvalšiny 107, okres Český Krumlov

Spolupráce s Davidem: od roku 1993 až do dnešních dnů

/s malou dvouletou pauzou v letech 1997–1999/

Příklady společných realizací:

Víno Mundi, Restaurace Na Staré cihelně, ZOO Praha –

dětský koutek, Pivovar Golem – Košice, Vyhlídka na Dobešce,

Restaurace Podskalská celnice – Výtoň, Evangelický farní

dům v Praze-Modřanech, Vinotéka – Černošice, Restaurace

Na Staré ráně, Kostel v Třemošnici /parková úprava/, Městská

knihovna v Hradci Králové, Galerie města Kolína, Městské

divadlo Kladno, interiéry muzeí a stálých expozic a desítky

výstav.

„S Davidem si cením každé práce.“

Ing. arch. Michaela Chvojková

/nar. 1979 v Jilemnici/

1998–2005 Fakulta umění a architektury Technické univerzity

v Liberci

Od 2002 spolupráce s akad. arch. Davidem Vávrou

od 2009 BLOK_architekti /vlastní praxe – OSVČ/

2005–2009 Ing. arch. Martin Rössler – Prostor 008 s.r.o.

2002–2003 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

/ateliér sklo v architektuře/ prof. ak. soch. Marián Karel

diplomový projekt v ateliéru prof. Jiřího Suchomela

2011 autorizace ČKA /autorizovaný architekt /A1/,

autorizace č. 03 894

Spolupráce s Davidem Vávrou /studie/: rekonstrukce Husova

domu, rodinný dům Na Čeřovce, rekonstrukce Regentského

domu Hotelu Jičín, vize nového města Újezdu u Průhonic,

mateřská škola Sluštice, rodinný dům v Dobříši, projekt

Masarykova nádraží, hotel Palác Dukla, interiér Paláce

Beethoven, stacionář Letohrádek Vendula ad.

„S Davidem se nelze nudit, ale musí se i tvořit!“

Oslavná „báseň“:

Je jen málo mužů,

Kteří se tak dokaží i chovat

Měl jsem to štěstí

Jednoho z nich potkat


8

Spolupracovníci

Ing. arch. Martin Rössler

Narozen roku 1968 v Teplicích, pro tuto dobu je příznačná

bílá káva, houska s tvarohem a obří teplické trolejbusy,

které se časem poněkud scvrkly.

Dětství strávil na základní škole provázen neschopností neříct

žádné sprosté slovo podle vzoru Mirka Dušína.

Na střední průmyslové škole v Kadani prožil dospívání,

doprovázené hudbou skupiny Jasná Páka a rozhlasovou

recitací Lumíra Tučka.

S Davidem se poprvé setkal v mosteckém Kulturním domě

pracujících, na divadelním představení souboru Bavíme se

po práci /BSP/ – Míč aneb Vlasta vypravuje, které se celé

odehrávalo na pozadí architektury Brusel EXPO ́58.

V roce 1997 absolvoval Fakultu architektury ČVUT

u prof. Aleny Šrámkové.

Od roku 1994 spolupracuje s Davidovou kanceláří, kde se

napoprvé podílel na projektu rekonstrukce Kina 64 U Hradeb,

které se dodnes neopravilo. Během více než dvaceti let

spolupracoval například na rekonstrukci divadla Dobeška,

Švandova divadla a Městského divadla Kladno, Chráněné dílny

Jedličkova ústavu či umístění sochy Franze Kafky.

V současnosti ho kromě architektonických výletů po odlehlých

koutech Čech i Evropy s Davidem spojuje láska k fotbalu.

Ing. arch. Martina Bílková

/nar. 1983 v Chlumci nad Cidlinou/

2003–2009 Fakulta umění a architektury Technické univerzity

Liberec

2007–2008 Fakulta architektury Hogeschool voor Wetenschap

en Kunst Sint-Lucas, Gent, Belgie

2008–2009 Fabrications

2009–2011 Prostor 008

2011–2012 SHS architekti

2012–2015 Schindler Seko Architects

2016 autorizace ČKA

2016 BLOK_architekti

Architekt na volné noze

S Davidem Vávrou spolupracuje od roku 2005, například:

smuteční síň v Dobrušce, Centrum předpovědi počasí

v Praze-Komořanech, tělocvična Biskupského gymnázia

v Hradci Králové, Galerie Dolní Skrýchov.

„David, skizza, káva

a já říkám sláva.“


9

Architektonické akce a výlety:

Müllerova vila 10/2001– komentovaná prohlídka

jižní Morava – 10/2001/David, Kateřina, Andrea, Lenka, v Brně

ještě Robert s Martinem/

Střílky, Kroměříž, Bunč, Velehrad, Mikulčice, Kostice, Valtice,

Lednice,

Rajhrad u Brna, Brno – vila Tugendhat

Německo – 10/2004/David, Kateřina, Andrea, Martin, Jéňa, Dan/

Dresden, Berlin

Německo, Nizozemsko – pracovní cesta převážně poknihovnách– 11/2005/David, Kateřina/

Dresden, Dessau, Hannover, Groningen, Amsterdam, Rotterdam,

Köln

severní Morava a Slezsko, Polsko, Německo – 11/2006

/David, Kateřina, Martin, Renata, Radovan/

Ostrava, Wroclaw, Berlin, Dresden

Německo – 5/2007/David, Kateřina, Robert, Michala/

Rothenburg ob der Tauber, Stuttgart, Marbach, Darmstadt,

Würzberg

Německo, Belgie – 11/2007 /David, Kateřina, Michala, Renata/

Frankfurt, Wachendorf u Mechernichu/polní kaple/, Gent

/za Martinou/, Brugge, Ostende, Brusel /za Jiřinou/

severní Morava, Polsko, Slovensko – 5/2008/David, Kateřina,

Michala, Renata, Robert/

Ostrava, Katowice /část Giszowiec, Nikiszowiec/, Zabrze, Gliwice,

Bohumín /pro opravené auto/, Bielsko-Biala, Nowy Targ, Zakopane,

Lysá Pol’ana, Tatranská Javorina, Ždiar, přechod přes Belianské

Tatry, Starý Smokovec

Švýcarsko – 11/2008/David, Kateřina, Michala, Renata, Robert,

Martin, Martina B./

Friedrichshafen, trajektem do Konstanz, Haldenstein, Chur,

Rhäzüns, Therme Vals, Pitasch, po objektech Petera Zumthora,

Vaduz /Liechtenstein/, Bregenz, Basel, Dornach /Goetheanum/

Rakousko – 5/2009/David, Kateřina/

Linz, Melk, údolím Wachau, Mitterarnsdosf a na kole Stein, Krems,

Dürnstein, Weizenkirchen, Spitz, trajektem přes řeku, Mantern,

St. Pölten, Slavonice

Nizozemsko – 11/2009/David, Kateřina, Michala, Martina B.,

Renata, Martin/

Saarbrücken, Luxemburg, Aachen, Vaals, Amsterdam, Almere,

Utrecht, Rotterdam, Essen, Zollverein, Holzheim

ČR, Slovensko, Maďarsko – 11/2010/David, Kateřina, Michala,

Martina B., Renata/

klášter Želiv, Bratislava – „Mytická loď“, Budapešť/zpět vlakem/

Švýcarsko – 4/2011/David, Kateřina, Otto T./

Scharans, Paspels, Luven, Laax /lyžování/, Vals /v lázních/, Flims,

Ilanz, Vrin, Lumbrein, Vella

Polsko, Německo – 11/2012/David, Kateřina, Michala,

Martina B., Renata, Andrea, Martin/

Přebytek, Nové Město pod Smrkem, Swieradów Zdrój, Zgorzelec,

Görlitz, Löbau, Herrnhut, Zittau, Hrádek nad Nisou /Maják/

Německo – 5/2013/David, Kateřina, Martina K., Renata, Robert/

Hamburg /vlakem/

Itálie – 4/2014/David, Kateřina, Michala, Martina B., Martina K.,

Robert, Martin/

Dolní Skrýchov, Slavonice, Innsbruck, Castello Tesino, Possagno,

Maser, San Vito, Fanzolo, Vincenza, San Bonifaco, Verona,

Modena, Pedemonte

Švýcarsko, Itálie – 4–5/2015/David, Kateřina, Michala, Renata,

Martin/

Trhanov, Mnichov /Allianz–Arena/, Lochau-Hörbrauz, Bregenz,

Chur, Monte Carasso, Fusio – Mogno, Cevio, údolí Maggione,

podél jezera Maggiore, Cannobio, Rivero, Monte Tamaro, Pohano,

Chiasso, Como, Gravedona, Bellizone, nad Churem údolí Arosa,

vesnice Maladers /Martinův synovec/

Dánsko – 11/2015/David, Kateřina, Michala, Renata, Martin/

Copenhagen /letecky/, oblast Vesterbro, BIG, Klampenborg –

Jakobsen, Helsingor, Humlebaek – Lousiana /galerie/

Španělsko – 5/2016/David, Kateřina, Michala, Renata, Martin,

Andrea/

Valencia /letecky za Martinou B./, část Campolivar/Godella,

Staré město – Ciutat Vella, procházka parkem v bývalém korytu

řeky Turia, Město umění a věd /S. Calatrava/, u moře/u La Brava/,

El Saler, oslava doma u Gabiho a Martiny s Fernandem a Kike –

večeře Paello /RŠ-53/, Ciutat Vella /v historickém centru slavnost

Sv. Valencie „Amparo“, patronky města/, kubánská čtvrť Russafa

A nespočet cyklo/běžko/kánoo/pěškovýletů... Bohem stvořená krajina – tedy ta, do které Bůh vsadil člověka s darem geometrie v abstraktních zákrutech mozku. Nad zázrakem bytí Každodenně svítí Nejen mozoly od roboty Geometrie vyvede z nicoty

Karel IV.

– největší z českých státníků,

ale i urbanistů, soustředěný mezi

drobným i nadčasovým.

V Čechách před sedmi sty lety

Žil velmi moudrý král

Tak uvážlivý, že i císařem se stal

A toho největšího Čecha

Nepokořil nikdo ani nevyzpytatelná řeka

Vše říkal rázně, však v srdci bohorovný byl

Byl tak dobrý, že snad i Bůh si ho oblíbil

Prahu s nadějí tvořil jak biblický Jeruzalém

Dodnes velebí ho celá naše zem

Andrea Palladio

– ten, který převedl antický odkaz

proporcí k dokonalosti a definoval

člověku odpovídající prostory.

Stavby Palladia

Druhý pád Dia

Jak Zeus na architektonickém

Nebi trůní

V jednoduchosti geometrie

Našel tisíc vůní

Starověké Řecko

– jako základ našeho uvažování,

matematiky, vědy, filosofie, sportu

i zábavy.

Nač nosit sovy do Athén

Řecko má dnes svůj problém

Tam nepotkáš Platóna

Při placení Řek dluhy má

Proč ne. Vždyť již dávno dali světu

Proporce, drama i Pythagorovu větu

Deset bodů architektury

V září 2016 jsem měl společně s přítelem Jiřím T. Kotalíkem a architektem Sváťou Sládečkem zamyšlení nad zlínskou

architekturou. Jako večerní bonus si každý z nás připravil 10 bodů, co z historie architektury považuje za nejdůležitější nebo

co ho ovlivnilo a nasměrovalo. Jako každý žebříček a výběr jsou tyto body schematické a poněkud povrchní, postrádající

jemné odstíny a polotóny nepatrných průniků. Přesto s tímto „top ten“ začínám. Každému zastavení je přiřazena jedna kresba,

jedna báseň a jeden titulek. Jedenáctým mezníkem je to, co architektura není.


11

Jan Blažej Santini-Aichel

– dokázal v dynamickém gestu

protnout gotiku s barokem ve zcela

jedinečném architektonickém

dramatu.

Zelená hora již odhalená

Odhodlaně zalomená

Všechno nastokrát se proplétá

Jak do kubismu hvězda zaťatá

A znova osnova snová, pokaždé jiná

Barokně libá

Ostrý roh-žiletka

Santiniho zlomu

Chodba nebeského domu

Pokorně dokolečka

Nikdy nekončí

Stop-haiku

Vesmírné skutečnosti

Bajku, ne

Krajku

Frank Lloyd Wright

– dům nad vodopádem,

funkcionalistické provázání

jednoduchých vyabstrahovaných

horizontál s každodenním divem

přírody.

Bílé horizonty

V přírodním zlomu

Mizí fyzické hranice

Lehkonohého domu

Brasilia

– město-zázrak. Síla ideje, s jakou povstalo

na neviditelných organických nitích město

z drsné náhorní planiny.

Zapamatujte si čtyři jména

Ať září jimi čestná brazilská stěna

Město lidmi vyzrálo jak víno

Hlavní osnovatel Kubitschek Juscelino

Obrys ptáka – hlavní urbanismu kostra

Městu přisoudil Lucio Costa

Dvacátého století architektury vítěz, bard i car

Jedinečný Niemeyer Oscar

Rostliny, dlažbu, parky tedy parks

Provázal s domy s vůní tropů Burle Marx

Český architektonický kubismus

– světově ojedinělý fenomén, který je ukryt

ve vápencových plochách lomu v Braníku,

na kterých stojí můj rodný dům.

Posel modernosti

Čarovně stejný do všech stran

Králíčkův kubismu ostrohran


12

Co architektura není?

I ta nejhorší architektura je architektura.

Architektura mizí s nástupem války.

Když výstřelem končí lidský svár

Architektura mizí

Zůstává pouze prázdno

A všeho zmar

EXPO 58

– podmanivý svět sklolaminátových

sedaček, které vynesly Jurije Gagarina

z objetí zemské tíže vzhůru do kosmu

/Igor Dřevíkovský/

My jsme děti Bruselu

Červený, modrý, žlutý plast

My jsme děti Bruselu

Plastový vesmír je naše vlast

Lidová architektura světa

– v každém koutu planety nalezneme

domy stvořené přirozenou touhou

krásně bydlet bez ambicí architektů.

Víc než architektonické týmy

Přírodou zní vlastní rýmy

Normální přirozenost odvěká

Dřevo, hlína a ruka člověka Když je člověku dvacet, chce se mu hnusem zvracet, jen ten, komu je šedesát, může jít se sklerózou klidně spát. To zpívali Plastic People of Universe, když nám bylo dvacet, ovšem neměl jsem pocit, že se mi chce zvracet, naopak. Bylo to přes všudypřítomnou komunistickou stupu šťastné období mého života. Ovšem dnes je mi šedesát a mám pocit, že mohu jít v klidu spát. Přesto jsem vděčný a v paměti mi zní píseň z evangelických brigád Díky za každé nové jitro. Šedesátka je ale čas určité horské prémie, kdy je třeba zastavit, slézt z kola a podívat se do údolí. Také tak činím a třídím práce na různé výstavy. Za pět dní jsme natočili s režisérem Pavlem Štinglem, kameramanem Mírou Jankem a tazatelem Adamem Gebrianem „rychlodokument“, který díky záznamům divadelních představení, klipům a především díky natočení Šumných měst a stop narostl na 40 minut, což je tak akorát dost. K utřídění materiálů paradoxně přispěl i prasklý roháček o dvě patra výš nad mým ateliérem. Voda vyplavila několik desetiletízapomenutých skic, kreseb a projektů. Ve spadané omítce se válely kusy potrhaného papíru, s nímž připlouvaly již ztracené úkoly, situace a lidská střetnutí. Tato potopa přispěla k chuti najít stopy minulosti avystavit je. Vlastně nejprve vysušit. Obdobně, jakopovodeň pomohla Karlínu pročistit zanesené sklepy a proměnit industriální Karlín v oblíbené komerční a rezidenční místo, na hladině špíny se zjevily dávné

otisky vlastní ruky. Nevím, jestli budou mít pro

návštěvníky nějaký význam, ale pro mne rozhodně.

Někdy jsem byl nakonec rád, že řada projektů

skončila jen na rýsovacím prkně a nebyla realizována.

Takže mne dnes nestraší trojrozměrné přízrakyomylných staveb. Na druhé straně jsem byl zase potěšen,

že jsem se vlastně za ta léta příliš nezměnil a že

některé současné kresby jsou zaměnitelné s těmi,

které jsem naskicoval před 20 až 30 lety. Jižmnohokrát jsem popisoval dávnou suverenitu projevu.

Když mi byly čtyři roky, vzal jsem štětec tlustý asi

tak 10 cm a se zručností japonského kaligrafického

mistra jsem několika tahy načrtl cokoliv, třeba čerta.

Stejně tak když jsem viděl tatínka za rýsovacím

stolem, prohlásil jsem, že bych chtěl být architektem.

V devíti jsem tlustými fixami, které podmanivě voněly,

kreslil hotely, kavárny, vlaky, řeky, ba i Vinetúa. Pak

mne začali vychovávat učitelé výtvarné výchovy

a nalézal jsem nedostižné vzory v historii světového

umění. Asi ve třiceti jsem pocítil touhu navrátit se do

tvůrčí volnosti čtyř let a po zbylých třicet let se o to

pokouším. Je to mnohdy závod, přespolák, úprk

s překážkami, triatlon, maraton, zkrátka běžet s domy.

Hájenka 15.1.2017 23,32 hod.

13



Novostavby

Při navrhování novostaveb se vždy nechávám ovlivnit daným místem, konfigurací

jeho terénu, odeznělými příběhy nebo historickými otisky minulosti. Někdy jsou

východiskem i obrysy původního, již zbořeného domu. Několikrát jsem projektoval

domy i v chráněné krajinné oblasti. Tam jsem se snažil, aby se stavba do krajiny

zavrtala, splynula s ní a ještě byla třeba i zmizelou živočišnou formou. Jakozkame

nělého prvohorního šneka jsem naprojektoval dům na Křivoklátsku. Byl celý ukryt

pod zemí, do údolí se díval několika prosklenými oky a jeho stočený půdorys jej

provazoval s horninami Barrandienu. Odborná komise CHKO ho zamítla jako

stavbu vypadávající z kontextu daného místa. Nakonec měli pravdu, skutečně

s uměle zateplenými převýšenými stodolami na bydlení, s plastovými okny,

betonovými ploty, dále kravínem, panelákem a chatařskou osadoupřemkopodla

hovského tvarosloví nesouzněl.


16


17

Vila – Černošice

Asi nejvíce romantizující vila našeho ateliéru. Stavba na půdorysu L se zahrabává

do terénu, kamennou podezdívku z místního kamene nechává šplhat po rohu domu.

Prosklená dvoupatrová zimní zahrada prodlužuje obytný prostor. V těžišti celkové

kompozice je jako střed či kloub, kolem kterého se vše točí, osazen krb, toho se

ve výšinách dotýká kovová lávka spojující ložnice s pracovnou. Mřížková struktura

lávky promítá na stěny poetické industriální stíny.

*


18

Věž Karel – Praha-Žižkov

Kamarád Karel měl krásný, ale stísněný podkrovní

byt na Žižkově. V bytě jsme založili koupelnu nakruho

vém půdorysu, který se stal základnou polygonální

„observatoře Prahy“ o patro výš, neboť průběžným

zalomeným oknem lze pozorovat panorama Prahy

od Hradčan po Dívčí hrady, o věžích Starého Města

a Malé Strany nemluvě. Osvětlení koupelny jsme

vyřešili čirým čtvercovým sklem v podlaze observatoře.

Přišlo mi to vtipné až do doby, kdy jsem záchod

navštívil za asistence pozorovatelů ve věži.

Country věž měla být dialogem s Žižkovskou věží.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist