načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Beseda bohů - Květoslav Minařík

Beseda bohů

Elektronická kniha: Beseda bohů
Autor:

- Beseda bohů je napsána jako učebnice jógy. Květoslav Minařík zde podává zevrubné informace o různých druzích jóg a přizpůsobuje je evropskému životu a myšlení v závěrečné ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  190
+
-
6,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Canopus
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 271
Rozměr: 20 cm
Jazyk: česky
Téma: bohové, bytí, duchovní, cvičení, jóga, karma, mystika, východní, náboženství, příručky, psychologie, sebepoznání, víra
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Horizont, 1990
ISBN: 978-80-852-0200-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Beseda bohů je napsána jako učebnice jógy. Květoslav Minařík zde podává zevrubné informace o různých druzích jóg a přizpůsobuje je evropskému životu a myšlení v závěrečné „integrální józe“. Problém duchovního vývoje se zde řeší především mravním přepodstatněním, založeným na vůlí vyvolaných a záměrně udržovaných pocitech. Teprve na nich pak staví meditační, koncentrační a dechová cvičení.

Druhé vydání.

(psychologie skutečnosti)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Květoslav Minařík - další tituly autora:
 (e-book)
Tajemství Tibetu 1 - Sedm tibetských textů Tajemství Tibetu 1
 (e-book)
Jóga v životě současného člověka Jóga v životě současného člověka
 (e-book)
Drahokamy 2 Drahokamy 2
 (e-book)
Tajné zasvěcení Tajné zasvěcení
 (e-book)
Yoga and Buddhism in the life of a contemporary person Yoga and Buddhism in the life of a contemporary person
 (e-book)
Lao-c'ovo Tao-te-ťing Lao-c'ovo Tao-te-ťing
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

CANOPUS


Vydavatelská řada PŘÍMÁ STEZKA

svazek 1


Květoslav Minařík

Beseda bohů

Psychologie skutečnosti

Canopus

Praha 2012


© Květ os lav Min ařík

ISBN: 978-80-87692-55-4


Obsah

MÍSTO PŘEDMLUVY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 PRELUDIUM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .18 DÍL PRVNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .22 Fyziologické, psychologické a karmické podklady pro sjednocení individuálního bytí s absolutnem . . . . . . . . . . .22

PRVNÍ ROZMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .22

Otázka způsobu prožívání a cest ke svobodě . . . . . . . . . . . . . .22

DRUHÁ ROZMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .44

Psychologické a parapsychologické podklady jógy . . . . . . . . .44

TŘETÍ ROZMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .57

Problémy karmy, dobra a odosobnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .57

ČTVRTÁ ROZMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .75

Rozbor podmínek a snah, které vedou k vyššímu stupni žití .75

PÁTÁ ROZMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .129

Poučky o korelaci kvalit a realizaci transcendentna . . . . . . . .129 DÍL DRUHÝ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .147 O speciálních jógách a józe o józe integrální . . . . . . . . . . .147

ŠESTÁ ROZMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .147

Osvětlení duchovních směrů jako stezek pozitivního psychického a technického mystického úsilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .147

SEDMÁ ROZMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .205

Integrální jóga v přípravě, průběhu a výsledcích . . . . . . . . . .205 ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .239

6

Paní K. L.

za to, že potvrdila mé mystické zkušenosti jak praktickým úsilím, tak i  druhem a  rozsa‑

hem poznání, věnuje

autor

7

MÍSTO PŘEDMLUVY

Motto:

In principio erat Verbum,

et Verbum erat apud Deum,

et Deus erat Verbum.

Hoc erat in principio apud Deum.

Omnia per ipsum facta sunt;

et sine ipso factum est nihil,

quod factum est.

Joannes, c.1

Na počátku bylo Slovo,

a to Slovo bylo u  Boha,

a to Slovo byl Bůh.

To bylo na počátku u  Boha.

Všechny věci skrze ně učiněny jsou;

a bez něho není učiněno nic,

co jest.

Jan, 1

Slyšel jsem bohy!

Jejich jemný a čistý hlas mne již v nejútlejším dětství vábil do nadzemských

oblastí jako do mého domova . To způsobilo, že jsem se stal snílkem, který se

ve svém žití vznášel nad zemí . Potom však tvrdá skutečnost všedního života

začala obracet můj zrak k zemi, jejíž tvářnost byla hluboce odlišná od nadzemské

sféry, odkud ke mně pronikal hlas bohů . Tím se celá moje citová přirozenost

rozbouřila, takže i mé nitro se naplnilo bolestí a touhou . A to byl počátek mého

hledání bohů, jejichž hlas jsem slyšel...

Začal jsem hledat ráj, který jsem tušil za bezhlasými slovy bohů, za slovy,

jimž jsem tehdy sotva mohl rozumět . Proto mé hledání trvalo velmi dlouho . Ale

jednoho dne, náhle, jsem bohy nalezl . Seděli na pahorku světa a  rozmlouvali

o  józe...

S několika slovy, jimž jsem poněkud rozuměl, jsem se pak uzavřel do sebe

a  snažil jsem se podle nich žít . Domníval jsem se, že mi poskytnou možnost slyšet stále jejich hlas, rozumět mu a nalézt tak již na trvalo ráj, jejž jsem tušil za zástěnou jejich řeči . A pak se to skutečně také stalo...

Slyšel jsem opět bohy .

Mluvili o józe, která je v přípravných stupních psychologickým řešením problémů života . To snad je zarážející, alespoň pro ty, kdo svedeni naukou světa věří, že řešení všech tíživých problémů života závisí na vyřešení jejich osobních (citových) problémů . Ale ty jsou z absolutního hlediska jen zdánlivě významné a  z nejvyššího hlediska vlastně nicotné . Lidé, kteří ve světských věcech vidí nejpodstatnější prostředky k  ukájení smyslových požadavků, hledají i  v józe jeden z  prostředků jak ukájet smyslové chtíče . Proto touží, aby jóga byla naukou, která má být ve své nejzazší fázi podobná buď technice, nebo některému druhu kouzelnictví a  která jim bez osobních obětí může poskytnout smyslové uspokojení jejich nikdy nenasycené požívačnosti .

Osobně jsem rád, že jóga taková není . Kdyby taková byla, pak by v ní mohl vyniknout pouze ten, kdo nejlépe technicky nebo živočišně myslí . Já však jsem byl vždy člověk velmi prostý a  až dosud jsem se nenaučil světsky pohotově myslet a ze všeho pohotově těžit .

Ačkoli dnes nelkám nad touto svou indispozicí, přece jen bych nedostatek této pohotovosti hluboce pociťoval, kdyby jí při hledání na poli života pomocí jógy bylo třeba . Tehdy mne „bolel život“, a  proto jsem toužil právě tento problém vyřešit, ačkoli jsem tehdy ještě vůbec nedovedl vytvářet pozitivistické psychologické, respektive fyziologické konstrukce, jimiž se jóga zdá oplývat .

Slyšel jsem však bohy!

To mi pomohlo pochopit, že vyřešení všech mých osobních problémů, které mě tehdy tísnily, jsem skutečně mohl najít jen pomocí vhledu . Právě vhled mě vedl k  objevu příslušných psychologických a  karmických zákonů, jež člověku poskytují možnost zasahovat do vlastního žití a tímto způsobem se propracovat ke stanovisku nezaujatého pozorovatele . Tak jsem se z  přímých postřehů poučil o  tom, co je nezbytné při řešení bezprostředních problémů běžně žitého života .

Toto přiznání nechť však nikoho nevede k myšlence, že jsem bohům nauku odcizil . Raději nechť přihlédne k potěšitelné skutečnosti, kterou jsem nakonec našel: problém šťastného života je problém ryze psychologický, jeho řešení je problém mravní .

Na druhé straně bych byl též nerad považován za ctitele nějakého přírodovědeckého postupu v řešení . Domnívám se totiž, že toto odvětví vědy může člověku pomoci odhalovat pouze ty faktory, jež se mohou měřit, vážit a  jinak zevně prověřovat, tedy hmotné . Ale život obsahuje faktory další, např . psychologické a  karmické; o  jejich existenci se dovídáme jen za předpokladu, že rozvineme analytické sebepozorování, jež není zakaleno ukvapenými rozumovými závěry . Mám se nyní o tomto postupu rozepsat? Soudím, že raději nikoli, poněvadž by to mohlo vést ke zbytečné polemice . Já zatím mohu besedovat s těmi, kdo tuší, že řešení problémů života není v technické, nýbrž v psychologické oblasti .

Slyšel jsem bohy!

Ale na tom nebylo dosti . I já sám jsem pracoval na „vinici poznání“ . Hroužil jsem se do vlastní bytosti s  postojem nejvýš ostražitého pozorovatele, a  proto jsem mohl najít bezčasově platnou zákonitost skutků . Potom jsem již přestal uznávat, že jsou účinné všechny ty rozličné zásahy do života, které se lidem případně nabízejí pod nálepkou s nápisem jóga .

V souladu se zákonem o logickém myšlení jsem pochopil, že spontánní tendence prožívání a  jejich zpětné ozvy v  tomto myšlení vyžadují jiné řešení než různá pochybná dechová, meditační a koncentrační cvičení nebo jógické pozice . Bytost jako živý tvor, který je mocně strháván bezprostředními pocity, totiž nedbá na nepřímé a subtilní mravní působení těchto cvičení . Musí však dbát na pocity, které člověk budí z  vlastní vůle, a  používá je jako protiklad k  pocitům vystupujícím samovolně .

Vzhledem k  tomu se tato jóga zdá odlišná od běžně známých tradičních jóg . Ale opravdu jen zdá . Pravé tradiční jógy obsahují morální poučky, jichž si však téměř nikdo nevšímá, neboť ho obtěžují . To je chyba, ke které při studiu tradičních jóg dochází velmi často . A  pravý důvod nezájmu o  mravní poučky je v tom, že je mravní úsilí obtížné . Mravní přerod je velmi nesnadný, poněvadž vyžaduje přímé zásahy do pocitů, které vládnou člověku a  nikoli člověk jim . Přesto však je mravní přerod jediným předpokladem pro získání vlády nad sebou a nad pocity, což je hlavní základ celkového duchovního přerodu . Obtíže, které jsou spojeny s mravním přerodem, jsou pravou příčinou toho, že se mravní úsilí jako přípravná práce v  józe přehlíží . Hledající se raději pokoušejí pokračovat v dalších jógických disciplínách, jejichž účelem je vlastně něco, co člověk dosud ani nehledá ani nezamýšlí .

V této knize chci čtenáře upozornit především na to, že všechny naléhavé problémy bezprostředního žití mají být řešeny psychologickými zásahy do vlastního bytí . Čtenář má poznat a  pochopit, že mravní přepodstatnění je sice práce přípravná, ale zároveň je to samostatná jóga, která jej ve svém vyvrcholení pozvedne vysoko nad běžné lidství . Tak vysoko, že si za normálních okolností ve své fantazii nemůže vykouzlit vyšší cíl .

Na této cestě jsou mezníky, kde na člověka čekají mnohé zázraky . Jenže při opravdovém mravním zdokonalování je každý příliš zaměstnán sebou samým, než aby nad nimi užasl . Potřebný stupeň přepodstatnění, v němž k těmto zázrakům dospívá, mu dává tušit, že v dalším stupni existuje možnost ještě dokonaleji vyřešit problémy bolesti, strasti a životních nesnází . To mu nedovoluje věnovat pozornost zázrakům, které při správném postoji začne poznávat jako výraznější energetické vyjadřování se svého vlastního bytostného stavu a zvláštních psychicko -fyziologických podmínek . Pozná, že když dovrší nezbytné přepodstatnění, překročí všechno žití, jež dosud bylo v poddanství citu a světskosti; tu se často zastaví, aby vystopoval příčiny zázraků, jichž byl účasten a jež poznal .

Platí tedy zásada, že:

1 . Snaha o mravní přepodstatnění je vlastní jógou, i když se o ní mluví jenom jako o práci přípravné .

2 . Je nutné, aby každý pracoval s vědomím, že mravní přerod, který na něm jóga vyžaduje, pomáhá především jemu samému v  bezprostředním prožívání a že proto nemusí myslit na konečný výsledek tohoto přerodu .

3 . Výsledky pravé jógy leží pro cvičícího člověka v  nadsmyslové oblasti a  je jich třeba napřed dosáhnout, aby se mohly zhodnotit .

4 . Mravní ozdravění a  jeho průvodní jevy ve formě prožitků samy vzbudí důvěru v další možnosti při postupu v józe .

Pravá jóga se tedy uskutečňuje nad hraniční čarou mravního zdokonalení . Proto z hlediska průměrně chápajícího člověka pravá jóga pracuje s hodnotami nadreálnými, takže se o ní dá sotva mluvit s někým, kdo se mravnost nepokusil uskutečňovat .

Tato kniha má být učebnicí jógy i v oblasti přesahující dimenzi obvyklé mravnosti . Proto se musí zabývat i jógou nejvyšší . Přitom ovšem předpokládám, že i  této józe porozumí každý, kdo bude postupovat od stupně ke stupni a  systematicky pracovat podle jejích směrnic . Z tohoto hlediska je tato kniha podobná učebnici matematiky, jíž může také každý porozumět pouze postupně .

Podstatné změny v  bytí, jichž se dosahuje především mravním úsilím na mystické cestě, totiž vyplývají jedna z  druhé, bez násilných zvratů v  běžně žitém životě . Každého však velmi zajímá otázka, jak dlouho trvá takovýto vývoj k  mravní a  duchovní dokonalosti . To proto, že by rád vyřešil problémy svého života co nejrychleji a  domnívá se, že vše záleží jen na kvalitě nauky . Jako nezasvěcený nechť však o  její kvalitě neuvažuje, nemá -li jiných měřítek než své osobní názory na to, co je a co není rozumné! K jeho uspokojení je možno odpovědně říci, že každá nauka je více nebo méně dobrá, podle toho, jaké jsou její mravní zřetele .

K vlastnímu kritériu jedinců, co se má nebo smí a  co se nemá nebo nesmí, světská morálka lidem nedovede ukázat jiný mravní směr, než aby každý potřel své protivníky pěstí nebo rozumem . Proto ji pak sotva kdo může uznat za dobrou a duchovně povznášející . Oproti tomu náboženství, dokud si zachovávalo čistou formu, se vždy zakládalo na morálce v dobrém smyslu působivější . A uvažuje -li se dnes o takovéto morálce s despektem, pak k tomu došlo proto, že byla chybně uplatňována . Ti, kdo ji druhým vnucovali, měli velmi často zájem výhradně na tom, aby z ní měli sami prospěch .

Ale i  jiné duchovní nauky, jako je např . mystika, dospěly k  bagatelizování morálních otázek, když je vysvětlovali světští lidé . Tak se mnohé z mystických nauk přeřadilo do kategorie nauk okultních, které mají lidem umožnit, aby pochopili a porozuměli systémům duchovních nauk, ale nenutí je k tomu, aby se mravně zdokonalovali a nastoupili tímto způsobem cestu duchovního vývoje ze stavu lidského do božského .

Rozmlouvající bohové v této knize pojali mravní otázku praktické jógy jako přípravnou jógu, a proto říkají, že mravní přerod vede ještě dál než k vyřešení naléhavých problémů běžně žitého života .

Jak dlouho však bude trvat, než se člověk mravně přerodí?

To souvisí s  energií, s  jakou se kdo chopí řešení tohoto úkolu . Tím se tato otázka plně nezodpovídá, neboť čím výše se člověk vyvine na cestě mravního ozdravění, tím méně mu na čase záleží . Proč by také spěchal? Žije harmonicky, může žít eony . Jen bolest nutí ke spěchu . – Je tu však ještě něco jiného . Mravní ozdravění postupuje v úplné shodě s přepodstatněním struktury bytnosti . Tím vystupuje nová otázka: jaké jsou účinky mravního úsilí? – O tom lze říci toto:

Kdo pracuje na mravním ozdravění, jak je předepsáno integrální jógou, o níž tato kniha bude mluvit, musí cítit duchovní proměnu svého bytí jako pouhý průvodní jev mravní proměny . Pocity blaženosti, které jsou výsledkem mravního ozdravění, se stanou téměř živelnými a  jsou výsledkem proměny, pociťované až fyzicky . V prvopočátku duchovního vývoje pociťuje usilující člověk své tělo jenom jako těžkou, hutnou hmotu (pociťuje -li je vůbec) . Později začíná zjišťovat, že blažené pocity, jež pocházejí z mravní očisty, proudí tělem jako nadpozemské vibrace a  kvalita těchto vibrací se zdá být stejně reálná jako kvalita pocitů ze smyslových vjemů . Tyto vibrace se totiž bezprostředně dotýkají samého těla a  usilující později zjišťuje, že jeho tělo jaksi subjektivně prochází proměnou, jejíž tendence směřuje k dalším a dalším stupňům zduchovnění .

Potom čas, kterého je třeba k  dosažení proměny, ustupuje do pozadí a  důležitějším se stává vyvrcholení kvality proměny . Toužící člověk začíná pomalu chápat, že se spokojenost a  dovršení mohou sloučit až v  okamžiku, kdy samo jeho tělo může sdílet stavy blaženosti provázené pocity a dojmy, že bytost, resp . její vědomí, jsou v  příslušném pojetí nekonečné . To znamená, že mu začne záležet na tom, aby mohl žít ve svém vlastním těle pocity, jež provázejí dosažení přiměřeného stupně mravní obrody, a aby dosáhl cíle mystiky; velebného cíle, který může být dokumentován identifikací stavu nekonečnosti nejen na úrovni vědomí, nýbrž i na úrovni bytí, těla .

Čtenář se jistě zeptá, zda je to možné? Odpověď zní: nechť každý, kdo si to chce ověřit, kráčí cestou strukturální proměny bytí prostřednictvím mravní obrody . – Mluvil jsem již o tom, že jde o průvodní jevy praktického duchovního úsilí . Snad vzniká otázka, zda se člověk při praktickém úsilí v józe nestane ještě více zaujatým falešnou osobitou myšlenkou, představou nebo dojmem než člověk běžný . Nikoli! Z rozmluvy bohů je patrné, že se vychází z fyziologických a psychologických předpokladů a že se tudíž připouští, aby si člověk zachoval kritický postoj ke všem stavům a  prožitkům, jež v  něm začnou vystupovat . Pozorujte a  zkoumejte psychické a  fyziologické stavy a  procesy; když přitom nebudete omezeni materialistickými názory, stanete se moudrými . Usilujte o mravní proměnu a budete moci zjišťovat, že pomalu opouštíte dosavadní základnu, na níž bytují všichni tvorové hnaní živočišnými impulsy . A  novou základnou se vám stane reálné prožívání proměny . Závěry mohou být až fantastické . Musí tomu napomáhat víra a přijaté přesvědčení? – Přesvědčte se, že ne!

V józe má seriózní badatel jednu velkou výhodu . Nemusí být zaujat a  smí pracovat s největší ostražitostí . Ale jóga je praktická nauka . Proto je nutno přijmout její návody a  řídit se jimi . Jelikož pravou jógu předcházejí přípravné práce, nemá se dělat nic jiného než zasahovat do vlastních pocitů a  přetvořit je ve šťastné . – Člověk se má cítit šťastným a tento pocit štěstí má připodobnit silou vůle moři, ve kterém nechá koupat celou svou bytost . A tím, že uzná transcendentní jsoucno jako živé a  činné božství, má se vyprostit z  psychologické sítě bytí, do níž ho lapily smysly .

To všechno znamená, že nikdo nemusí měnit svůj světový názor podle číkoli vůle . Co by pak bylo v józe nevědeckého? Neobvyklý postup? – Obvyklý postup selhává . Máme vysoce vyspělou techniku, ale nešťastné a mravně bezcenné lidi, z nichž mnozí mají v povaze barbarské prvky . Odstraní tyto vážné mravní závady ještě více strojů? Odpověď dává doba .

Předkládám tedy čtenářům rozmluvu bohů . Mohou ji posuzovat . Její hodnotu a  pravý význam však nepoznají, dokud nezačnou uskutečňovat její praktické návody . To je ostatně pravý důvod, proč ji předkládám . Jsem si vědom toho, že mnohým jejím vývodům nebudou mnozí čtenáři rozumět . Ale to jim zatím nemusí vadit . Při psaní této rozmluvy jsem musil myslit na to, že jógická nauka má velmi špatnou pověst z různých důvodů, jichž se zde není třeba dotýkat . Ale já vím, že může velmi vydatně pomoci těm, kdo bez víry v Boha hledají Světlo, jímž by si mohli posvítit na své osobní problémy, jež jim případně působí mnohé bolesti . Musel jsem uvážit, že se jóga až dosud chápala jako tajemná disciplína, která má léčit neduhy života kouzly a případně také šarlatánskými zásahy . A to rozhodlo o formě podání .

Doufám, že právě takové podání, jakého jsem v této knize použil, může pomoci těm, na něž jsem myslil . Náboženství a  věda se jim zdají být v  nesmiřitelném rozporu, ačkoli tomu tak není . Jelikož to nevědí, věří více vědě než náboženství . Věda jim podává přírodovědecká fakta, což se jim zdá spolehlivější než to všechno, co jim předkládá náboženství . A  přece oboje jim často může být pouze předmětem víry . Náboženství však předkládá věci jiného druhu než věda . Proto by lidem mělo záležet především na logických vývodech z poznatků obou disciplín, které mají niterně obšťastňovat každého tvora, a to z mravních hodnot .

Situace je dnes taková, že nyní musí náboženství pracovat trochu proti vědě . Když totiž věda odhalila psychicko -fyziologické faktory bytí jako pouhé spontánní a  na ničem nezávislé biofyzikální činitele, nepomohla tím lidstvu ani trochu, aby si zlepšilo stav věcí na úrovni subjektivního prožívání . Naopak . Byl přijat názor, že život je řadou mechanických funkcí; tím vzniklo nebezpečí, že lidé jako aktivní činitelé ve světě, a proto i na poli karmy, propadnou úplnému mravnímu znehodnocení . Následkem toho se lidstvo již nyní ocitá na cestě budoucích těžkých následků svého mravního znehodnocení, jež nás již dnes částečně postihují .

Tím se ovšem zdánlivě pozitivistická věda v  oblasti pro žití nejdůležitější, totiž v oblasti prožívání, stala pouze pasivní disciplínou . Stala se takovou, pokud chápe mravnost jako úplně podrobenou faktorům psychicko -fyziologickým a s touto „mravností“ plně souhlasí, pokud se přímo nepříčí policejnímu pojetí morálky .

Svým pojetím a postojem dovedla tedy věda lidstvo k názoru, že moc pudů a pocitů, jež působí spontánně, má právo člověku diktovat všechno jeho jednání, resp . že mu je diktuje . Dnešní náboženství jistě již uznává totéž . Avšak tím, že až dosud svým věřícím zdůrazňuje, že je nezbytné rozvíjet mravní hodnoty, zůstává potenciálním strážcem mravnosti . Poskytuje velkému množství lidí i  podporu ve snaze dospět k  vyšším stupňům mravnosti nebo jim poskytuje alespoň přesvědčení o nezbytnosti mravního povznesení a zdokonalení .

Jóga slučuje vědu a náboženství . Vědou je svým systémem a stopováním psychických faktorů při jejich všeobecném karmickém vlivu na život jednotlivce . Náboženstvím je, když si dovoluje tvrdit, že duchové a f luidické emanace existují nebo se mohou personifikovat . Ale budiž jí odpuštěna tato malá zdánlivá úchylka od pravidla vědeckého postupu . Jóga člověka povznáší do oblasti stavů a hodnot pro běžného člověka iracionálních, ve skutečnosti však transcendentních . Badatelský duch, schopný dokonalejších postřehů, je nachází jako hodnoty racionální . Proto se jedná spíš o stupeň vývoje systému než o způsob nazírání . Pak se bude moci každý hledající člověk přesvědčit, kolik logiky a  vědeckosti jóga obsahuje .

Slyšel jsem bohy!

Mluvili o józe . A já jsem mohl zjišťovat, že nevedou hraniční čáru mezi světem osobním a univerzálním, mezi bytím živým a neživým, mezi jednotlivými a mnohými projevy stvoření . Vše bylo pro ně jednou a toutéž emanací Jednoho Jediného, která se na zjevné pláni projevila v rozličných formách . To se mi stalo radostnou předzvěstí . Pochopil jsem, že třebaže jsme jenom jako listí stromu, jsme také nějak i samým stromem . Strom je zase zemí, ta substancí (prahmotou), ta esencí (tj . vědomím), ta přirozeností boží, ta Bohem a  ten Věčností . Tím se ve mně zrodil předpoklad pro uskutečnění Věčnosti, po které na vrcholu karmického zrání každý z nás touží .

Záleží tedy pouze na tom, jak dalece je kdo v  zajetí smyslů a  tím i  světa . Předpokládám, že mnozí jsou připraveni . Vím, že jsou nasyceni prožitky, jež pocházejí z citových bouří, orkánů a všech nepokojů, které tyto bouře připravují pro jejich bytost, a že si již chtějí odpočinout v tichu a pohodě .

Rozprávějící bohové se k  tomu svou rozmluvou snaží lidem dopomoci . Vysvětlují a poučují čtenáře, jenž pak činy může dosáhnout cíle, který mu objasnili . A já to každému ze srdce přeji .

Pokyny tedy čtenář dostává . Je na něm, aby se je snažil pochopit, uskutečnit a hluboko si vštípit myšlenku na duchovní vývoj, jaký má tato kniha na zřeteli . Domnívá -li se však, že je mystikem, jelikož z nějakých příčin přijal definitivně názor, že problém duchovního vývoje je možno řešit především meditacemi, koncentracemi a  dechovými cvičeními, bude muset vyvinout veliké úsilí, aby svůj chybný názor přezkoumal a opřel se konečně o jiná fakta než osobní, citová . Musí se snažit pochopit, že všechno, co v něm volá po bezprostředním zásahu do jeho současných problémů, náleží do oblasti vibrací, a  že tento vztah musí odpovídat zásadě similia similibus curantur

*

, neboť jenom takový zásah je v jeho

současném stavu účinný .

Vím, že tato homeopatická zásada, již v duchovním vývoji zastávám, nemusí být všeobecně uznána . Kdo se již naučil soustřeďovat a  může se pomocí soustředění domáhat stavů vnitřního uvolnění a štěstí, nebude chtít připustit, že je nezbytné měnit postup . Bezprostřední účinek koncentrací se mu zatím jeví jako nejspolehlivější argument proti tvrzení, že je nezbytné v  mystickém usilování mnohé změnit . Ale jeho stanovisko nerozhoduje v  celkovém rámci problému, jejž má jóga na zřeteli .

Chci -li tudíž zastupovat jógu jako takovou, musím vždy přihlížet k významu psychologických a  fyziologických projevů, které mě v  souhlasu se zákony logiky nabádají, abych se díval na problémy života a  bytí neosobně . Musím přihlížet k  tomu, že problémy bezprostředního prožívání jsou problémy týkající se vibrací a  že se tudíž dají řešit adekvátním napětím, jež člověk může budit vůlí vyvolávanými žádoucími pocity . Oproti tomu soustředění vyvolává pouze nadsmyslové psychické vlnění nebo napětí; jeho účinek však náleží do jiné kategorie vibrací, než jsou ta vlnění, která souvisejí s přirozeným prožíváním . Z tohoto hlediska je účinek soustřeďování při nezbytné proměně povahy prožívání procentuálně velmi nepatrný; jedině od této proměny může člověk očekávat uspokojivější výsledek . Někdy dokonce mají soustředění docela jiný účinek, než byl očekáván .

Nechť se tedy čtenář namáhá pochopit, že problém životních osudů, které chce vyřešit, náleží do kategorie problémů vibračních . Nechť se namáhá, aby pochopil, že mu vlastně záleží především na tom, aby šťastně žil . To je otázka, jež se týká prostého a skutečného (pocitového) žití a nikoli duchovního vývoje, jak si sám namlouvá nebo si dal namluvit . Pak bude moci pochopit, že musí postupovat tak, jak mu tato kniha doporučuje . A  k tomu postupu bych chtěl ještě dodat:

Dovolíme -li pociťování, aby se projevovalo ve stavech neosobních, můžeme za příslušných podmínek zjistit, že tyto stavy jsou vlastně pouhým odleskem bytí a prožívání v rozličných sférách kosmu . Ve škále pocitů je možné pečlivou analýzou identifikovat pocity pekelné, zvířecí, lidské i  božské . Každý z  těchto pocitů se může zmocnit člověka a  ovládnout ho . To však člověk uznat nechce . Proto, třebaže je podroben pocitům, mluví o své moci nad přírodou . Ale příroda

*

Podobné budiž léčeno podobným .


16

je pouhým zhmotněním představ a personifikací pocitů . V jakém poměru k ní je potom ten, kdo tvrdí, že ji překonal? Je v ní utopen i s bezduchými a prázdnými přesvědčeními a názory .

Jógin si nesmí lhát . Musí přiznat fakt, že jeho bytost je podrobena přírodě, a  proto se musí snažit osvobodit se ze závislosti na přírodním dění vhodnými a  neselhávajícími prostředky . Mohu ho ujistit, že to nebudou především rozličná soustředění . Spíše to bude soubor dobrých pocitů, které na sobě vynutí a  které bude udržovat proti opačným pocitům, jež v  něm chce vzbudit okolí nebo příroda . Jenom dobrými, záměrně udržovanými pocity ustoupí ty pocity, které člověku vnucuje příroda .

Chtěné pocity se však kvalitativně vyvíjejí . Radost se např . rozvíjí a  mění až v  postupně se zjemňující blaženost; když si člověk tuto blaženost uvědomí, najde se v božských stavech . To proto, že božské stavy jsou právě stavy pocitové . Tyto pocity vrcholí v pocitech brahmických, ve světě Brahmy, tj . v oblasti, v níž může člověk překonat pocity jako cosi až doposud žádoucího . Když je překoná, přesune se jeho osobní vědomí do oblasti moudrosti a  vědomí nadosobního, nadbrahmického .

To znamená, že se toužící člověk jen prostřednictvím pocitů vhodné povahy, jež na sobě vynutil, může dostat až do světa Brahmy, který v  jiném smyslu představuje vrcholný stupeň vývoje osobního nebo denního vědomí . Vzhledem k těmto vztahům je ovšem jisté, že teprve ve světě Brahmy, kam se člověk může dostat zkvalitňováním mravnosti, může začít pravou jógu . Než dospěje do světa Brahmy, platí pro něho jenom přípravná část jógy . To buď každému poučením, co musí učinit, než dozraje pro jógu v jejím nejvyšším aspektu .

Konečně může být každý z hledajících lidí šťasten, že řešení delikátních problémů žití je vůbec možné . Za celou dlouhou dobu po svém duchovním probuzení, v níž jsem se setkal s mnohými mystiky, nepodařilo se mi nalézt člověka opravdu šťastného proto, že vyřešil všechny záhady svého duchovního vývoje . Byli to jen lidé, kteří se domnívali, že „něčeho dosáhli“, a  přece jsem v  nich mohl vidět jenom to, že byli právě prostřednictvím nezkvalitněného pociťování stále podrobeni pudovým silám své nižší přirozenosti . Proto se mi všichni jevili jenom jako zcela světští lidé, kteří na rozdíl od materialistů měli o  sobě ještě vyšší mínění, ale jinak se vůbec nepokoušeli vymanit z područí přírody .

Vzhledem k  svým vlastním zkušenostem jsem jejich počínání považoval za nebezpečné obelhávání sebe samých, ale  – každý z  nich chtěl jít svou vlastní cestou dále . Zda k  dobrým výsledkům? O  tom se musí na konci svého života přesvědčit oni sami, až se setkají s jeho výsledky a karmickým vyústěním .

Vím však ještě o jiných lidech . O těch, kteří stále hledají a dosud se neodvážili utvořit si konečný úsudek o své vlastní mravní a duchovní hodnotě . Doufám, že jim tato kniha bude moci něco dát . Proto jsem ji napsal a posílám ji do světa .

Kéž by jim pomohla na jejich cestě!

Autor


18

PRELUDIUM

Jednoho dne v ráji, právě při východu slunce – což je asi ve dvě hodiny místního času kdekoli na zemi – pocítil Vidžňánibuddha, že je zasažen do svého božského srdce paprskem touhy božího kajícníka . Proto začal uvažovat o  svém sestupu na zemi . Neuvažoval však jenom z  této prosté příčiny . Člověk  – kajícník byl schopen uvědomit si při své božské kázni i  sebe sama, a  to jak na úrovni psychické přirozenosti, tak i na úrovni svého hmotného těla . A jelikož jeho touha byla pročištěna tak dalece, že působil jako samo božství, byla vybavena křídly, jimiž nesena mohla z přirozených příčin dostihnout srdce Vidžňániho .

Jak z tohoto důvodu, tak i tím, že si kajícník uvědomoval, že je vybaven lidskou přirozeností a hmotným tělem, přetvářelo se jeho duševní úsilí v paprsek, v hustý oblak, v duchovní kouř, který houstl a houstl, až se stal neodolatelnou silou . Tato síla vnukala Vidžňánimu myšlenku a pocit, že se i jeho přirozenosti zmocňuje tíže a hmotnost, která ho stahuje z božských výšin na zem .

Uvažuje o  tom, začal si Vidžňáni uvědomovat, že musí řešit tuto situaci, která byla pro něho zcela nová . Uvažoval ve svém božském srdci a duchu, zda má čelit magnetické síle, která se ho zmocňovala a  zahalovala jeho vědomí, prodchnuté čistotou jeho vlastní tělesné přirozenosti . Nebo zda má považovat touhu pozemského kajícníka, která se ho dotýkala, za hlas osudu, za příkaz boží, uposlechnout ji a sestoupit na zemi, aby se srdce kajícníka naplnilo radostí .

Buddhové jsou však do jisté míry také bódhisattvy . Proto bylo možno snadno uhodnout, že Vidžňáni nejspíše sestoupí na zem . To byla zpráva, která se rozšířila v nebi bohů jako blesk .

Bohové se shromáždili a  usoudili, že je nezbytné souhlasit se sestupem Vidžňániho na zemi . Slíbili mu však, že budou ochraňovat jeho světelného ducha, až na zemi v těle člověka bude po určitou dobu jako každý jiný člověk zahalován lidskými sklony a  přitahován k  cestě dolů, do připoutanosti na smyslech a  na hmotě . Tím byla celá tato záležitost rozhodnuta a  Vidžňánibuddha se klonil k tomu, že sestoupí na zemi .

Ani nečekajíc na toto rozhodnutí, usoudila bohyně Aptasatdéví, že věci takto dopadnou, a proto rychle sestoupila na zem, doufajíc, že si s Vidžňánibuddhou bude moci porozprávět o tajné nauce srdce, o níž se domnívala, že ji tak dobře nezná . Mínila také, že bude pro dobro lidí prospěšné o ní promluvit . Pospíšila si, aby byla brzy na zemi a doufala, že pozná světlo Vidžňániho, jakmile ve světě zazáří . Tak, skryta, začala žít svůj lidský život .

Později, když se octl v lidském těle i Vidžňánibuddha, chtěla ovšem příroda podle svých přirozených tendencí zahalit jeho pravé vědomí . Chtěla je zcela zakrýt a  učinit podobným vědomí lidskému . Ale jak to již bývá u  bohů, tak tomu bylo i u Vidžňániho: vyvinul v sobě odpor proti těmto tendencím, které se v jeho nitru vyvinuly působením přírody . Tento odpor v něm pramenil přímo z Ducha, jenž v něm sídlil a byl velmi vyvinut . Tak začal boj boha Vidžňániho o přemožení přírody, která se ho zmocňovala . A potom, když Vidžňáni v tomto boji zvítězil, bylo učiněno zadost zákonu, že osvobozující mystická cesta musí být opět nalézána a znovu odevzdávána lidem jako dar bohů .

Tím buď čtenář poučen, že zrodí -li se božská bytost v  lidském těle, snaží se příroda získat nadvládu i  nad jejím duchem, tak jako ji má nad duchem každého obyčejného člověka . Ale u  božské bytosti je světelná podstata vlastní přirozenosti dosti mocná, aby ji donutila jak k  boji s  přírodními silami, tak i  ke snaze o  vítězství božského Ducha nad hmotou . Dokonce jí nechybí ani předpoklady k dosažení tohoto vítězství .

O jaký boj jde?

Bohové bojují s mocí přírodních sil – jimž podléhají všechny bytosti lpící na fyzických tělech – vysokou snahou o to, aby udrželi božské vědomí nezakalené . Když se jim konečně podaří podrobit přírodní tendence fyzického těla božskému vědomí, pak musí celá jejich bytost uznat božskou kvalitu této složky, vědomí, které je fyzickému tělu nadřazeno . A tomu se říká realizace božských stavů .

Je nutno vědět, že snaha udržet božské stavy na úrovni denního vědomí nemůže být nikdy bez následků i  pro fyzickou bytnost . Uvážíme -li, že lidské vědomí v sobě v jisté formě zahrnuje i fyzickou bytnost, můžeme si dovodit, že kosmické nebo božské Vědomí je jistou formou nebo obměnou vědomí lidského, ale že následkem své inkarnace zahrnuje v sobě též fyzické bytí . Z toho vyplývá, že i lidská bytnost může svými tendencemi ovlivňovat božské vědomí . Proto boj o zachování a podržení božského vědomí v celé jeho slávě je bojem o podrobení si fyzického bytí právě božským vědomím . A  tím se tento boj zápasící bytosti stává snahou o povznesení vlastního bytí na božskou úroveň .

V božských oblastech se zdá být zákonem, že jejich obyvatelé musí sestupovat na zem, přijmout na ní lidská těla a  bojem o  udržení božského vědomí si ta těla podrobit . Pak musí prostřednictvím uvědomění si svého lidství způsobit, aby jejich lidským tělům byla vtisknuta božská povaha a aby tímto aktem byla příroda v subjektivním lidském smyslu povznášena k božství .

Normální tendence přirozenosti všech živých tvorů směřuje totiž k většímu zhutnění . Kdyby tato tendence nemohla být brzděna, pak by život v přírodovědeckém pojetí spěl rychle k degeneraci, která se projevuje psychickým a potom i fyzickým zhutněním a zmrtvěním . Božské složky, jež tak rychle nedegenerují, ztratily by všechny vztahy k fyziologickým složkám, takže nám známý pořádek by tím byl porušen . Hmota by totiž začala ztrácet životnost, kdežto životnost by ustoupila do oblasti jevů náležících do neprojevené přírody .

Proto se životnost, která se v čistém projevu tak velice podobá božství a také k  němu směřuje, jaksi automaticky vzpouzí přírodním tendencím bytí na úrovni pudové životnosti, která ji chce vypudit z  oblasti biologické do oblasti neprojevené .

V lidské oblasti se tento odpor čiré životnosti vyjadřuje tím, že se rozněcují touhy po božských oblastech a prožitcích . V božských oblastech se tato životnost personifikuje v  postavách nebo představách fyzicky více souhlasných s  čirou životností, která je blízká božství . Ale tato životnost jakožto síla představuje v  lidské sféře u  božských bytostí neuvědomělý sklon, který je nutí podrobit si svá vlastní lidská těla .

Když se tedy božské bytosti, jež v  tomto stadiu můžeme pokládat za vyvinuté božské vědomí, ocitnou v  lidských tělech, vždy se z  vnitřních popudů snaží zrušit vliv přírodních tendencí takto nabytých fyzických těl . To znamená zamezit a oddálit degeneraci živoucího stvoření prostě již tím, že mají božskou přirozenost, která se jim připomíná .

Začíná -li však boj o  záchranu rozvinutého božského vědomí jenom jaksi instinktivně, totiž v  předtuše nebezpečí jeho ztráty, nikdy nemůže ihned probíhat podle pravidel, jež by logický rozum mohl zřetězit v  nauku . Ale vítězství neplánovitého boje vede obyčejně k  dosažení stupně, který je nazván pratjékabuddha .

O Vidžňánibuddhovi se však předpokládá, že jeho vědomí je rozšířené a plné jasu . Proto když se vtělil, musil jeho zápas o  zachování vrozeného a  dokonce již rozvinutého božského vědomí probíhat alespoň do jisté míry podle pravidel nauky, která osvobozuje od sil přírody, jejichž působením jsou přemáhány božské kvality v lidství . To právě věděla Aptasatdéví a to také bylo známo ve shromáždění bohů, kteří dávali souhlas k tomu, aby Vidžňáni sestoupil na zem .

Ale i  bohové, když se ocitnou v  lidských tělech, zapomínají často na svou předchozí slávu . Jejich božská přirozenost se jim připomíná více či méně podvědomě . Z toho u nich vzniká spontánní odpor proti hnacím silám přírody, odpor, který se může vyvinout v boj o poznání . Tento boj se obvykle postupně mění v  systém, jenž platí pro všechny tělesné bytosti . Neboť ani bohové ani lidé nemohou s  úspěchem přemáhat tendence bytí jinak než podle všeobecně platných pravidel duchovního růstu a vývoje . Z toho důvodu je pak táž nauka znovu nalézána a  znovu a  znovu uváděna do života, ačkoli skryta existuje na zemi od nepaměti .

Když se tedy Vidžňánibuddha inkarnoval do lidského těla, byl také puzen vnitřní přirozeností k  tomu, aby přemáhal tendence lidského bytí . Obával se jim podřizovat, a  proto v  sobě rozněcoval božské vědomí, božské usuzování a  božské pociťování . Tímto způsobem se propracovával k  vítězství nad svým právě přijatým lidstvím .

Tento boj trval velmi dlouho . Lidství se mu vnucovalo, kdežto božské vědomí se v něm zastiňovalo . U božských povah a inkarnací je však pravidlem, že nikdy nedovolí, aby je ovládla slastná smyslovost jejich vlastního lidství, jež nebývá zatíženo pekelnou karmou . Nepřipustí to až do té doby, kdy božské vědomí zastíní všechno jejich lidství, ba bytí .

Tak tomu bylo i  u Vidžňániho . Usiloval o  to, aby zpevnil božské vědomí v  rámci svého bytí, až posléze dosáhl toho, že již přestalo mizet v  bouřných stavech lidskosti . Naopak skutečně zastínilo celou jeho lidskou přirozenost a vyniklo v jeho bytosti jako záře božskosti a osvícení . Tato záře již mohla být patrná každému duchovnímu zraku a na lidské úrovni vykrystalizovala v nauku o  metodickém přemáhání tendencí lidství, které stahují bytosti dolů na scestí, do přírodnosti a pak nakonec do pekelného světa .

Tak se ocitl Vidžňánibuddha na pláni našeho světa a začal do něho vyzařovat světlo upevněné božským vědomím . To byl stav a  současně i  okamžik, který připomněl bohyni, zvané Aptasat, její vlastní přirozenost . Rozpomněla se na sebe, na svůj božský původ a na svůj úmysl v minulém bytí a začala putovat ve směru záře, až konečně přišla k Vidžňánimu, s nímž začala tuto rozmluvu .

DÍL PRVNÍ

Fyziologické, psychologické a karmické podklady

pro sjednocení individuálního bytí s absolutnem

PRVNÍ ROZMLUVA

Otázka způsobu prožívání a cest ke svobodě

Aptasat: Když se rozhlížím po pláni projeveného světa a spatřuji všechny jeho tvory koupat se v božském dechu Ducha života, jsem tímto pohledem tak nadšena a  okouzlena, že bych na tomto světě chtěla být snad stále . Pověz mi, Vidžňáji, proč tvorové obdaření lidskými těly z tohoto nádherného světa odcházejí, ač milují život? Proč nežijí v lásce boží a neradují se ze života jako my, bohové, kteří známe svou podstatu? Díky tomu se z ní můžeme těšit, můžeme i dlouho žít, upamatovat se na vlastní minulé životy a  poznávat božství, jež sídlí jako strážce všeho dobrého v  centru našeho bytí, harmonizuje je a  tím činí jeho existenci snesitelnou .

Vidžňáni: Pohled na tento svět je jistě úchvatný, ale jen pro bohy, kteří mají čistou přirozenost, a také pro tvory, kteří si jako činní jedinci podvědomě připomínají blaho svého karmického mládí a následkem toho reagují na impulsy z  latentního božského zřídla svého bytí . Jsou to jedinci, kteří dosud nedozráli tak dalece, aby je to vedlo k  samovolné introspekci; z  ní potom vzniká další, ale již uvědomělý rozvoj božských kvalit v jejich bytosti .

Mluvme však především o těchto karmicky mladých tvorech . Protože dosud nejsou duchovně zralí, není jim znám zákon života, podle něhož je bytí pouze procesující skutečnost . Jen z  toho důvodu mohou bezstarostně žít svůj život prostřednictvím smyslového vnímání jeho tvarů, niterných vzruchů a  dojmů, které z toho pocházejí .

Tvary jsou však čímsi živým . Žijí vnitřně, a  protože jejich centrum, jejich nejvyšší Já, je transcendentní činitel, je tento jejich život obecně jakousi vibrací nebo procesem . Proces je zase prokazatelně jenom disharmonické vlnění celého stvořeného skupenství, tj . bytosti . Proto je celé žití spíš vnitřním třením a řadou konf liktů, jimiž jsou tvorové tříbeni a  vedeni ke svému zušlechtění . Tak je to v plánu Nejvyššího Božství, které touží absorbovat všechno stvořené a proměnit je ve kvalitu sobě podobnou . Proto je žití utrpením a utrpení je křesací kámen, jímž se má zanítit duchovní Světlo; to je ve tvarech životností nebo je prostě životem tvaru, hmoty .

Pokud je bytost životními zkušenostmi mladá, je živelnější a tím i duševně více odolná proti disharmoniím, jež pocházejí z niterného tření . Proto se prostřednictvím pozornosti upoutává vědomím na povrchový vzhled stvoření . Vnímá totiž, usuzuje a  zjišťuje vše jen prostřednictvím smyslů, zatížených obvykle citovou příchylností nebo odporem k věcem hmotného světa . To je důvod, proč se taková bytost může radovat více než ta, která je karmicky zralejší .

Je -li některá bytost z hlediska životních zkušeností starší a její vědomí se již nechce zabývat registrací stále se opakujících smyslových vjemů, snaží se nebo pokouší o to, aby mohla na psychické úrovni setrvávat v tzv . přirozeném stavu . Tím sestoupí vědomím hlouběji do vlastního bytí, kde se ovšem hned stane obětí vnitřního dění . Z  objektivního hlediska tím vzniká utrpení, subjektivně začíná taková bytost utrpení registrovat .

Aptasat: Nejvyšší Božství se však zdá být tak vysoko povzneseno nad stvoření, jako by k  tvorům ani nemělo přímé vztahy . A  přece říkáš, že plánem Nejvyššího Božství je absorpce všeho . Jak tedy pohlížet na tyto vztahy nejvyššího bytí k nejnižšímu?

Vidžňáni: Nejvyšší Božství, tedy Bůh jako pouhá kvalita, je vlastně vyhraněné kosmické Vědomí, které má určité tendence i působení . V bytostech a tvorech je zajisté též obsaženo, a to jako jejich tzv . Nejvyšší Já . Toto Já se jim připomíná jen prostřednictvím neuvědomělých tužeb po lepších životních okolnostech . Nakonec se bytosti stávají obětí těchto vysokých tužeb a  jimi podněcovány začnou usilovat o zlepšení stavu svého bytí; to způsobí urychlování karmického běhu jejich života .

Na počátku však zpravidla niterná struktura tvorů a především lidských bytostí nebývá taková, aby dobře snášela urychlení osudového dění karmy . Proto upadají do vnitřních konf liktů a  tím také do utrpení a  bolestí, jimiž rychleji dozrávají k nezbytným životním zkušenostem .

Na nižších vývojových stupních se však tvorům nejvyšší Já nepřipomíná dosti zřetelně . Proto také ty existence, které jsou ve svém duchovním vývoji teprve na těchto stupních, mohou setrvávat v  dostatečné vnitřní harmonii, resp . ve spokojenosti, založené ovšem na duševní tuposti . To jim dovoluje, aby získávaly z vjemů více oblažujících smyslových vzruchů a pocitů .

Vzhledem k tomu nemohou tvorové nejnižšího řádu vnikat do hlubin života, jehož pulsace je vlastně příčinou niterných konf liktů . Setrvávají spíše na povrchu, žijí z  vjemů a  dojmů a  ze smyslových vzruchů, z  nichž pramení přesvědčení, že zevní život je nádherný . A  tak nic nevědí o  obecně platném zákonu, podle něhož se tvůrčí síly bytí střetávají a  srážejí v  psychické oblasti . Toto střetávání vždycky vnímají bytosti mravně a karmicky pokročilé .

Aptasat: My bohové si však dobře připomínáme všechen nepokoj psychické úrovně, to niterné dění, které je život, a přece netrpíme jako ostatní tvorové žijící na zemi, jak pravíš . Víme přece, že i tito tvorové mají božskou přirozenost, která je jejich podstatou, a  proto by se z  ní jistě též mohli radovat jako my, bohové . Proč je tomu jinak, ó Vidžňáji?

Vidžňáni: Když vzniklo stvoření a jeho jednotlivé útvary se začaly projevovat jako živoucí individua proto, že přijaly kosmický Dech a díky vlastní fyziologické struktuře na něj reagovaly . Zprvu v nich tento Dech vibroval jenom jako hybná nebo oživující síla orgánů, které již dříve sám pomohl obměnami své poznatelné činnosti vytvářet . Ale tento kosmický Dech, pokud působil jenom jako hybná nebo oživující síla orgánů, se ještě neprojevoval jako duch člověka, resp . jako čiré vědomí sídlící ve tvarech . Projevoval se jen jako působivá síla animálních impulsů a takový zůstával dlouho a dlouho .

Ale i v této formě mohl již přidávat tvaru nebo tvoru životní zkušenosti; na základě těchto životních zkušeností se tento Dech v živé přírodě postupně opět izoloval a proměňoval se ve zdánlivě dosud nebývalou formu, v duchovní Dech . To je stav, který se ze současného lidského hlediska jeví jako přijetí božího Ducha tvary .

Ještě později, kdy se izolovaný duchovní Dech projevil ve tvaru jako Duch sám, zprvu jen ve formě jáství a denního vědomí, mohly se tyto dvě složky jevit jenom jako vyhraněné a tím vlastně izolované od hmoty, ať má tato hmota jakoukoli povahu nebo tvar . Tím ovšem vývoj tvaru a jeho duchovní náplně dospěl jakožto individuum až na stupeň, kde se vyjadřuje jako lidská existence .

Ve všeobecném vývoji stvoření je člověk tvor vybavený dobře izolovaným denním vědomím . Část jeho vědomí se během doby transformovala v  dobrý druh sebevědomí . To je stupeň, na němž začíná vědomý život tvaru .

V počátečních stadiích biologických projevů tvaru, který se již stal člověkem, nemůže tvar  – resp . člověk  – vnímat psychické stavy svého nitra a  jeho esenci (Ducha) v  téže kvalitě, jako oboje vnímají bohové . Jeho tělo působí na jeho vědomí jako na tvary nebo na těla těch živočichů, kteří v karmicky vývojovém procesu nedosáhli stupně člověka . Proto, hledě v sebe, se nedostatečně vyzrálý člověk nemůže těšit z  vlastní vnitřní přirozenosti jako my, bohové . Nachází v sobě spíš neútěšnou bezduchost a bezradostnost, kdežto zářivou přirozenost, která je v bozích tak vyvinuta, vůbec nevnímá .

Připomínám však: toto je jenom dočasný stav duchovně nevyvinutých živých bytostí . Neosobním a  zkušenostním vývojem shromažďuje např . člověk svým žitím nádheru božského Dechu . Až jí dosti nahromadí, pak se mu pohled do sebe stane také potěšením jako nám bohům, kteří jsme jeho staršími duchovními bratry .

Aptasat: Podle tvých slov je dosti značný rozdíl mezi bohy a lidmi . Ale když duchovním zrakem pronikám sféru života rozdruženého v různých tvarech, zdá se mi, že každý tvor v sobě má božskou jiskru, kterou může snadno rozdmýchat a pak se koupat v tomto slastném božském ohni . Což bohové mají v tomto směru před ostatními tvory nějakou výhodu, náskok, nebo dokonce více pokročili na cestě vývoje a rozvoje této božské jiskry?

Vidžňáni: Bohové jsou bytosti, jež poznaly svou niternou přirozenost jako přirozenost božskou a  zářící . Jako takovou ji však průměrní lidé nepoznávají . Proto se bohové mohou radovat, hledíce do svého nitra . Jejich božská a  zářící přirozenost působí na jejich vědomí tak mocně, že je povznáší nad vnitřní dění plné konf liktů . Protože tyto konf likty nemohou zasáhnout jejich vědomí, jež stále sídlí v božském jasu, podporují jejich celkové karmické zrání v prožitcích vnitřní harmonie . Vyvrcholením tohoto karmického zrání se jejich bytí povznese nad formy .

Když však naproti tomu lidé hledí do sebe, mohou v sobě najít pouze bouřlivé procesy . Jsou to konf likty vznikající působením moci přírody, která na bytostech i  všech útvarech stvoření vynucuje vývoj k  vyšším formám života . Poněvadž je člověk vědomím ponořen do těchto konf liktů, znamená jeho postupné zvnitřnění vlastně jen stupňování utrpení, dokud jeho nitro nevykrystalizuje tak dalece, aby mohlo symbolizovat zářivé božství v bozích již vyvinuté . Nauka o zbožštění učí jak toho dosáhnout brzy a s menšími bolestmi .

Aptasat: To vše, co jsi právě řekl, ukazuje spíš na přirozený vývoj tvarů a tvorů . Proto se může uvažovat o tom, že se stvoření vrací k svému vlastnímu duchovnímu prapůvodu hlavně vývojem, podmíněným vlivy, jež pocházejí ze soužití jeho jednotlivých jevů . Ale lidé nejsou vždy s tímto pomalým vývojem absolutně spokojeni . A když uvažuji o bozích, jejichž vědomí je přece také vězněno v tělech, pak by se ani oni nemuseli radovat, kdyby správně zhodnotili situaci, v níž jako bytosti žijí . Řekni mi, Vidžňáji, jak uvažovat o této situaci, aby se bytost v celé své přirozenosti mohla poučit o této hře života a nemusela tolik trpět!

Vidžňáni: Nespokojenost se současným psychickým stavem počíná tehdy, když je tvar z povrchního hlediska produchovnělý tak dalece, že se v něm začne projevovat animální duchovní život . To znamená, že přijal tolik esenciální síly v podobě kosmické duchovnosti, že si ji začal uvědomovat v její vlastní podstatě, totiž v  její nezávislosti (svobodě) na protikladech . V  tomto okamžiku vzniká v  bytostech touha uskutečnit tuto svobodu jak v  osobním (psychologickém), tak i v bytostném (fyziologickém) smyslu .

Přirozenost těla a orgánů způsobuje, že bytost této svobody nemůže dosáhnout . V tomto smyslu je hmotné bytí pouze zprůlinčitělou a tím k procházení duchovní síly způsobilou hmotou, která se pro svou přirozenost hlásí spíše k  hmotě samé o  sobě než k  duchovním kvalitám . Proto vzdoruje vědomým akcím, jejichž účelem je učinit z  bytosti opět Ducha (v kosmickém smyslu), kterého představuje esenciální (kosmická) síla, přítomná v každé hmotě i tvaru . Ale přesto je to příčinou, že každá bytost začne usilovat o  realizaci poznané nebo tušené duchovní volnosti, ovšem podle svého vlastního pochopení a svých způsobů . Obecně je na počátku toto úsilí nesystematické a často má abstraktní ráz ve vztahu ke konkrétnímu prožívání a bytí a jeho tendencím . Tím se takové úsilí mnohdy stává jenom kritickým napětím, jímž se vyvozuje teplo a  to zase jiným způsobem rozrušuje původní strukturu tvaru, jejž bytost nosí jako tělo . To samo je ovšem stálým utrpením .

Aptasat: To tedy znamená, že tvar a  tvor jsou stavy vývojové řady nebo postupu . Ale tvorové představují vývojový stav, v  němž si již konkretizované, a proto živoucí osobní vědomí připomíná esenciální kvalitu, která je kosmickým Vědomím a v jiném smyslu Nejvyšším kosmickým Já . Proto asi tvorům záleží na tom, jak se tvar vyvinul v bytost a ta k uvědomění si této kosmické skutečnosti . Či snad je tomu jinak?

Vidžňáni: Skutečně jsem měl na mysli stav, v němž se již kosmická Duchovost (kosmické Vědomí) jako kvintesence oceánu Duchovosti nebo vesmíru bytosti připomíná tak dalece, že se k  ní její animální vědomí začne hlásit jako k svému vlastnímu Já . Pak vzniká touha, často jen neuvědomělá, proměnit v tuto kvintesenci celé bytí . Neboť bytosti, které vytušily, že tato kvintesence existuje, též instinktivně tuší, že jejím všestranným rozvojem a uskutečněním na úrovni prostého sebeuvědomění skončí bolesti jejich života .

Orgány a dobře scelený organismus se však této Duchovosti nechtějí poddat . Proto dochází k  boji vědomí jako kvality samé o  sobě s  celkovou bytostností . K boji právě toho vědomí, které vnímá kosmickou Duchovost, s tou bytostností, která se chce vyžívat pocity a  která chce prodloužit svou existenci pocitovým spojováním se s jinými útvary projeveného světa . Vědomí, ozařované velebnou kosmickou Duchovností, která vznikla obměnou kosmické Duchovosti, je jí však tak aktivizováno, že se bytost nepodvolí elementárním tendencím svého bytí, aby je dále unášely . To je boj, v  němž vítězící vědomí dokazuje svá jednotlivá vítězství nad tendencemi bytí teplem nebo jinými stavy, jimiž bude bytí jednou zcela přemodelováno .

Aptasat: Mám tomu tedy rozumět tak, že utrpení a boj jsou vlastně teplem, jímž se má rozrušit struktura veškerého fyzického materiálu bytí? A že účelem života je přepodstatnění celého bytí ve volný kosmický Dech, jenž je pojmově pro člověka Duchem, tedy něčím, co je skutečné jen jaksi nadsmyslově?

Vidžňáni: Vskutku tomu tak je, ó bohyně . Jakmile se kosmická esence upoutá nebo i jen samovolně vymezí v nějakém (i fyzikálním) útvaru, ihned se promění . Promění se především v osobní vědomí, které se pak ocitá pod tlaky, jež vznikají gravitací tvaru nebo také fyzikálním vymezením jevů . Tak pro esenciální sílu vzniká deprese, jež, posuzována citem, je vždy vlastně utrpením .

Deprese má však působit na esenci bytosti tak, aby v bytosti vzbudila touhu po absolutní svobodě, čili aby bytost začala tíhnout k absorbování substancí tím, že by je poznala jako esence samé . Tímto způsobem lze totiž substance přepodstatnit až v prapůvodní skutečno, jež je z hlediska smyslového vnímání kosmickou Prázdnotou . Neboť právě tato Prázdnota se stává v útvaru či v bytosti osobním vědomím, jestliže o ní chceme uvažovat jako o diferencované skutečnosti .

Aptasat: Proč však my, bohové, netrpíme, když složka, nazývající se vědomí, je v našem bytí stejně upoutána ve tvarech, jako je tomu u jiných tvorů?

Vidžňáni: Bohové nemohou trpět, neboť jejich vědomí kotví ve stavech nebo silách, jež mění strukturu těl, a  nikoli ve tvaru, který je těmito silami proměňován . Jinak je tomu u  lidí nebo u  jiných tvorů . Ale to je jejich úděl . Jsou upoutáni na těla, a  proto musí trpět, neboť právě těla procházejí proměnami, čili zduchovňujícími procesy .

Jen vývojovým procesem mohou podlidské bytosti a charaktery změnit karmické zatížení, pro něž jsou odsouzeny setrvávat vědomím v  proměňovaných složkách, totiž v těle . Je to tím, že jejich rozum je pro karmické nezásluhy pod těžkým příkrovem nepoznání a  tím je zapřažen výhradně do služeb fyzických potřeb bytí .

U lidí je tento příkrov slabší . Proto mohou mnohem snadněji rozumět nauce o  odpoutávání vědomí od proměňovaných složek a  tím uniknout utrpení . Na cestě k  tomuto úniku nemají dokonce v  tomto ohledu žádné zábrany kromě nevíry v  nadsmyslové dobro a  různých falešných přesvědčení . To jsou jenom stínové překážky pro každého, kdo chce vědomí přesunout nad úroveň živočišného žití, upoutat se na síly proměňující bytnost a  tím dosáhnout radostného prožívání, které je samozřejmým průvodcem tohoto stavu psychiky .

Tvary, ačkoli jsou ve svém vyšším aspektu pouhou vibrací, která má příslušnou frekvenci, přece jen předs



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist