načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Benediktovo evangelium - Benedikt XVI. 


Benediktovo evangelium

Elektronická kniha: Benediktovo evangelium
Autor:

Kniha promluv, ve kterých papež Benedikt na základě evangelijních úryvků rozvíjí svá zamyšlení nad životem křesťana dnes.    
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Paulínky
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 190
Rozměr: 17 cm
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: přeložil David Vopřada
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-745-0126-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha promluv a kázání Benedikta XVI. Bývalý papež se v nich na základě úryvků z evangelií zamýšlí nad křesťanským životem.

Popis nakladatele

Kniha promluv, ve kterých papež Benedikt na základě evangelijních úryvků rozvíjí svá zamyšlení nad životem křesťana dnes.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Děkujeme Vám za nákup této e-knihy. Jsme rádi, že můžeme touto cestou přinášet dobré zprávy do světadigitálních médií.

Jestliže se Vám podařilo dokument stáhnout z nějakého webu bez placení, tak si jej, prosím, pořiďte ještě jednou, férově, na našich webových stránkách http:// www.paulinky.cz/obchod/eknihy. Může se Vám zdát, že je to zbytečné a že chceme na e-knihách vydělávat. Ivydání e-knihy nás něco stojí, zejm. autorská práva, překlad a redakční práci. Vaše platby nám tak umožňují vydávání dalších elektronických titulů. Nakladatelství Paulínky www.paulinky.cz

BENEDIKT XVI.

Benediktovo evangelium © Edizioni San Paolo s.r.l., 2012

Piazza Soncino, 5

20092 Cinisello Balsamo (Milano) © Nakladatelství PAULÍNKY, 2014

Petrská 9, 110 00 PRAHA 1

Tel.: 222 311 206

E-mail: paulinky@paulinky.cz www.paulinky.cz ISBN 978-80-7450-126-5 (Tištěná kniha) ISBN 978-80-7450-178-4 (PDF) ISBN 978-80-7450-179-1 (ePub) ISBN 978-80-7450-180-7 (Kindle/mobi)

Centrem, k němuž je zaměřena víra každého věřícího křesťana, je postava Ježíše z Nazaretu. Právě on jeradostnou zvěstí, evangeliem, jež vybízí k následování.

Je tedy samozřejmé, že papež čte evangelium,konfrontuje se s Ježíšovým příběhem a bere za svou událost, kolem níž se točí samotné poslání „služebníka služebníků Božích“.

Papežova konfrontace s Ježíšovým slovem nenív žádném případě banální. Dotýká se dějin i osobních otázek, zabývá se otázkami Božího lidu, rodí se ze setkání mezi předávaným poselstvím a  každodenní novostí světa, které každý papež naslouchá, aby mohl porozumět problémům, otázkám, znamením času, jež i  dnes umožňují předávat naději o Kristu vzkříšeném.

Položíme-li vedle sebe biblické texty a  výklad papeže Benedikta XVI., otevře se nám dvojí pohled. Na jedné straně odhalíme papežovo vlastní setkávání se Slovem. Na straně druhé jsme pak uváděni do prostoru církve, v němž se naše vlastní a často namáhavá četba Markova, Lukášova, Matoušova a  Janova příběhu nechává osvítit biblickou moudrostí toho, jenž seděl na Petrově stolci.

Předmluva


6

Tato kniha je tedy stručným shrnutím, bohatým na

hluboké vhledy a  podněty. Tento pokrm je současně

střídmý i  plnohodnotný. Máme zde před sebou oprav

dový vlastní životopis papeže, jenž se konfrontuje s texty,

které má nejraději.


7

26

V šestém měsíci byl anděl Gabriel poslán od Boha do

galilejského města, které se jmenuje Nazaret,

27

k  panně

zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta

panna se jmenovala Maria.

28

Anděl k ní vešel a řekl: „Buď

zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“

29

Když to slyšela,ulek

la se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat.

30

Anděl

jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha.

31

Počneš a  porodíš syna a  dáš mu jméno Ježíš.

32

Bude

veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá

trůn jeho předka Davida,

33

bude kralovat nad Jakubo

vým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“

34

Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže

nepoznávám!“

35

Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí

na tebe a  moc Nejvyššího tě zastíní! Proto také dítě bude

nazváno svaté, Syn Boží.

36

I tvoje příbuzná Alžbětapoča

la ve svém stáří syna a  je už v  šestém měsíci, ačkoli byla

považována za neplodnou.

37

Vždyť u  Boha není nic ne

možného.“

38

Maria řekla: „Jsem služebnice Páně: ať se mi

stane podle tvého slova!“ A anděl od ní odešel.

(Lk 1,26-38)

I Chaire, Maria


8

V českém překladu anděl říká: „Buď zdráva,milostilná!“ Původní řecké slovo chaire znamená „raduj se“, „vesel se“. A  to je první překvapení: v  hebrejském světě se lidé zdravili šalom, tedy „pokoj“, zatímco ve světě řeckém chaire, „raduj se“. Anděl při vstupu do Mariina domu překvapivě používá řecký pozdrav: chaire, „vesel se, raduj se“. A  když čtyřicet let poté Řekové toto evangelium četli, mohli v  tom pozdravu nalézt důležité poselství. Totiž že na počátku Nového zákona, na který tato stránka z  Lukáše odkazuje, se otevřely dveře i světu pohanských národů. Od nynějška již veškerý lid Boží nezahrnoval pouze židovský národ, ale také svět jako celek a všechny národy. V tomto andělově řeckém pozdravu se objevuje všeobecný rozměr královstvískutečného Syna Davidova.

Ale bude také vhodné hned zdůraznit, že andělova slova přejímají prorocký příslib Knihy proroka Sofoniáše. Tento prorok inspirován Bohem pronesl k Izraelinásledující: „Zaplesej, siónská dcero, zahlahol, Izraeli! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe“ (srov. Sof 3,14.17). Víme, že Maria dobře znala svatá Písma. Její Magnificat jeupředeno ze starozákonních vláken. Můžeme si proto být jisti, že svatá Panna rychle pochopila, že jde o  slova proroka Sofoniáše adresovaná Izraeli, „siónské dceři“, jakožtoBožímu příbytku. Překvapivá skutečnost, která Marii vede k  uvažování, však je, že tato slova – adresovaná celému Izraeli – se nyní zvláštním způsobem obracejí k nísamotné. Marii je jasné, že právě ona je „dcera siónská“, o  níž prorok hovoří, a že tedy Pán má právě s ní zvláštní záměr. Chápe, že právě ona je povolána stát se skutečným příbytkem Božím, příbytkem nevystavěným z  kamenů, ale ze živého masa, příbytkem, kterým je živé srdce. Chápe, že Bůh ve skutečnosti zamýšlí založit si jako svůj skutečný chrám právě ji, Pannu. Jak úžasné znamení! Nynímůžeme pochopit, proč Maria začala usilovně uvažovat, co ten pozdrav znamená.

Zastavme se však nyní především u  prvního slova – „raduj se, jásej“. V  Novém zákoně zaznívá toto slovo jako vůbec první, neboť andělovo poselstvíZachariášovi o narození Jana Křtitele se odehrává dosud na prahu mezi oběma smlouvami. Až tímto rozhovorem meziandělem Gabrielem a  Marií skutečně začíná Nový zákon. Lze proto říci, že prvním slovem Nového zákona jevýzva k radosti: „raduj se, jásej!“. Nový zákon je skutečně „evangelium“, „dobrá zvěst“, jež probouzí radost. Bůh od nás není daleko, nezůstává neznámý, neskrývá sev hádance jako potenciální nebezpečí. Bůh je nám nablízku, je nám tak blízko, že se stává dítětem a my můžemetomuto Bohu tykat.

Této novinky si povšiml především řecký svět.Hluboce tuto radost vnímal, neboť v řeckém světě nebylo zcela jasné, zda existuje Bůh dobrý, či Bůh zlý, anebo zda snad neexistuje žádný Bůh. Tehdejší řecké náboženství hovořilo o  mnoha božstvech. Řekové proto vnímali, že je obkloují nejrůznější božstva, jedno v protikladu ke druhému. Tak se jich zmocňoval strach, že pokud učiní něco, aby si naklonili jedno božstvo, druhé se možná urazí a bude se mstít. Žili proto ve světě naplněném strachem,obklopeni nebezpečnými démony, aniž by kdy mohli poznat, jak se před těmito protikladnými silami ochránit. Byl to svět plný strachu a  opravdové temnoty. A  nyní slyšeli slova: „Raduj se, tito démoni nejsou ničím, existuje pravý Bůh a tento pravý Bůh je dobrý! Miluje nás, zná nás, je s námi, a je s námi dokonce tak, že se stal tělem!“ Tuto velikouradost zvěstuje křesťanství. Poznat tohoto Boha je skutečně „dobrou zprávou“, slovem přinášejícím vykoupení.

Pro nás, katolíky, jimž je vše jasné již od malička, to snad už žádné překvapení není. Možná tato osvobozující radost již není pro nás dost živá. Při pohledu na dnešní svět, v němž Bůh schází, však musíme konstatovat, že i tomuto světu vládne strach a nejistota: je dobré býtčlověkem, nebo ne? Je dobré žít, anebo ne? Představuje život doopravdy dobro? Anebo je to cosi zcela negativního? A lidé dnes skutečně žijí v jakémsi temném světě a musejí užívat anestetika, aby v  něm přežili. A  tak slovo „Raduj se, neboť Bůh je s tebou, je s námi“ je slovem, jež skutečně otevírá novou epochu. Nejdražší, úkonem víry musíme znovu přijmout a v hloubi srdce pochopit totoosvobozující slovo „Raduj se!“.

Tuto radost, kterou člověk přijal, si nemůže nechat pouze pro sebe. O  takovou radost se musí pokaždé rozdělit. Radost – tu je potřeba někomu sdělit. Maria rychle vyrazila na cestu, aby svou radost přinesla své sestřenici Alžbětě. A  od chvíle, kdy byla vzata do nebe, rozděluje

11

radosti celému světu, stala se velkou utěšitelkou. Ona je

naše Matka, pronáší slova radosti, důvěry, dobroty a zve

nás, abychom se o  radost dělili i  mezi sebou. Přinášet

druhým radost – to je skutečnou náplní adventu. Nikoli

drahé dárky, na něž je třeba spousta času a  peněz – to

radost je skutečným vánočním darem! O  tuto radost se

můžeme dělit velmi prostě: úsměvem, dobrým skutkem,

drobnou pomocí, odpuštěním. Nesme tuto radost a da

rovaná radost se k  nám navrátí zpět. Snažme se zvláště

nést hlubší radost z toho, že jsme poznali Boha v Kristu.

Modleme se, aby naším životem prosvítala tato přítom

nost osvobozující radosti Boží.

Druhé slovo, nad nímž bych chtěl rozjímat, taképro

nesl anděl: „Neboj se, Maria!“ Důvod k  obavám tu ve

skutečnosti byl. Vždyť nést teď na sobě tíhu světa, stát

se matkou krále všehomíra, stát se matkou Syna Boží

ho – to je břemeno! Takovou tíhu nemůže žádná lidská

bytost unést! Avšak anděl říká: „Neboj se! Ano, nosíš

Boha, ale Bůh nese tebe. Neboj se!“ Toto slovo „neboj

se“ jistě proniklo Mariino srdce až do hloubky. Můžeme

si představit, že se Panna k  tomuto slovu v  rozličných

situacích navracela a znovu mu naslouchala. Když jíSi

meon říká: „Tento tvůj syn bude znamením, kterému se

bude odporovat, i tvou vlastní duši pronikne meč,“ v té

chvíli by se Maria mohla poddat strachu. Ona se však

navrací k  andělovým slovům, aby znovu ve svém nitru

zaslechla jejich ozvěnu: „Neboj se, Bůh tě nese.“ Když se

pak během veřejného života spustí kolem Ježíše spousta odporu a  mnozí budou říkat: „Pomátl se,“ ona znovu myslí na slova „Neboj se“ a může jít dál. Nakonec přisetkání na cestě ke Kalvárii a pak pod křížem, když se zdá, že vše je v troskách, Maria znovu slyší v srdci andělova slova: „Neboj se!“ A  tak stojí odvážně nablízku svému umírajícímu Synu, nechává se podpírat vírou a  kráčí vstříc vzkříšení, Letnicím a založení nové rodiny církve.

„Neboj se!“ Těmito slovy se Maria obrací také k nám. Již jsem zdůraznil, že tento náš svět je světem strachu – strachu z  bídy a  chudoby, strachu z  nemoci a utrpení, strachu ze samoty a  ze smrti. V  tomto našem světě máme velmi rozvinutý sociální systém a  je dobře, že sociální pojištění existuje. Víme však, že v  okamžiku hlubokého utrpení a  nejzazšího osamocení, spojeného s umíráním a smrtí, nás žádné pojištění ochránitnemůže. V  takových chvílích platí jediné pojištění – to, jež přichází od Pána, jenž říká i nám: „Neboj se, já jsemstále s tebou.“ Můžeme upadnout, ale nakonec upadneme do rukou Božích. A  být v  Božích rukou znamená být v dobrých rukou.

Třetí slovo: na konci rozhovoru Maria andělovi odovídá: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova!“ Maria takto předjímá třetí prosbuotčenáše: „Buď vůle tvá.“ Pronáší „ano“ vůči velké Boží vůli, jež je očividně pro lidskou bytost příliš velká. Maria říká „ano“ této božské vůli, vstupuje do této vůle, vkládá do Boží vůle veškerou svou existenci jedním velkým „ano“, a tak otevírá Bohu bránu světa. Adam a Eva svým „ne“

13

vůči Boží vůli tuto bránu zavřeli. „Buď vůle Boží“:Ma

ria nás zve, abychom i my pronesli toto své „ano“, jež se

zdá leckdy příliš těžké. Jsme pokoušeni dávat přednost

vlastní vůli, ale ona nám říká: „Měj odvahu, i  ty řek

ni: »Buď vůle tvá«, neboť tato vůle je dobrá.“ Zpočátku

může připadat jako nesnesitelné břemeno, jho, jež nelze

unést. Ve skutečnosti ale Boží vůle není břemenem. Boží

vůle nám dává křídla, abychom mohli vzlétnout dový

šin, a tak se mohli společně s Marií odvážit otevřít Bohu

bránu vlastního života i my. Brány tohoto světaotevře

me tak, že řekneme „ano“ vůči jeho vůli, s vědomím, že

tato vůle je skutečným dobrem a povede nás k pravému

štěstí. Prosme Marii těšitelku, naši Matku a  Matku cír

kve, aby nám dodala odvahy vyslovit toto „ano“, dala

nám také tuto radost, že jsme s Bohem, a aby nás vedla

ke svému Synu, pravému životu. Amen!

(Homilie, 18. prosince 2005)

14

1

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo

bylo Bůh.

2

To bylo na počátku u  Boha.

3

Všechno povstalo

skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

4

V něm byl život

a ten život byl světlem lidí.

5

To světlo svítí v temnotěa tem

nota ho nepohltila.

6

Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan.

7

Přišel

jako svědek, aby svědčil o  tom světle, aby všichni uvěřili

skrze něho.

8

On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit

o  tom světle.

9

Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého

člověka; to přicházelo na svět.

10

Na světě bylo a  svět po

vstal skrze ně, ale svět ho nepoznal.

11

Do vlastního přišel,

ale vlastní ho nepřijali.

12

Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi,

těm, kdo věří v  jeho jméno,

13

kdo se zrodili ne z  krve, ani

z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.

14

A  Slovo se stalo tělem a  přebývalo mezi námi. Viděli

jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn,

plný milosti a pravdy.

(Jan 1,1-14)

II Vlastní ho nepřijali...

Jan ve svém evangeliu poukazuje na to, co je podstatné, a ještě hlouběji objasňuje krátkou zprávu svatého Lukáše o situaci v Betlémě: „Do vlastního přišel, alevlastní ho nepřijali“ (1,11). Tato slova se týkají především Betléma. Syn Davidův přichází do svého města, musí se však narodit ve chlévě, neboť v zájezdním hostinci pro něj není místo. Týkají se pak také Izraele: vyslanec přichází k  vlastním, ti ho však nechtějí. Týkají se ve skutečnosti celého lidstva – ten, skrze něhož byl svět stvořen, praůvodní stvořitelské Slovo, vstupuje do světa, nikdo mu však nenaslouchá a nepřijímá jej.

Tato slova se ale nakonec týkají i nás, každéhojednotlivce a společnosti jako celku. Máme čas na bližního, jenž potřebuje naše, mé slovo a  mou blízkost? Máme čas na trpícího, jenž potřebuje pomoci? Máme čas na uprchlíka hledajícího azyl? Máme čas a prostor pro Boha? Můževůbec Bůh do našeho života vstoupit? Nalezne u nás místo, anebo jsme již zabrali veškerý prostor vlastnímimyšlenkami, činností a životem jen pro sebe samé?

Díky Bohu, tato špatná zpráva nezůstává zprávou jedinou – a už vůbec ne poslední zprávou, kterouv evangeliu nalézáme. Tak jako se u Lukáše setkáváme s láskou matky Marie a s věrností svatého Josefa, s bděnímpastýřů a jejich velikou radostí, jako se u Matouše setkáváme s  návštěvou moudrých mudrců, kteří přicházejí zdaleka, tak i  svatý Jan nám říká: „Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi“ (1,12). Existují lidé, kteří ho přijímají, a  tak venku počínaje chlévem potichu roste

16

nový dům, nové město, nový svět. Poselství Vánoc nám

pomáhá rozpoznat temnotu uzavřeného světa a  tuto

skutečnost vidíme bezpochyby dennodenně. Toto po

selství nám ale zároveň říká, že Bůh se nenechává zavřít

venku. Nachází prostor a vchází třeba i do chléva.Exis

tují lidé, kteří jeho světlo vidí a předávají ho dál. Slovem

evangelia anděl promlouvá také k nám a v posvátnéli

turgii vstupuje do našeho života světlo Vykupitelovo. Ať

už jsme pastýři nebo mudrci, světlo a jeho poselství nás

volají, abychom se vydali na cestu a opustili uzavřenost

vlastních tužeb a  zájmů, vyšli vstříc Pánu a  klaněli se

mu. Skláníme se před ním tím, že otevíráme svět pro

pravdu, pro dobro, pro Krista, pro službu těm na okraji,

v nichž na nás čeká. ...

Stejnou perspektivu rozvinul v  jedné své vánoč

ní homilii Řehoř z  Nyssy. Vychází z  poselství Vánoc

v  Janově evangeliu: „A Slovo se stalo tělem a přebý

valo mezi námi“ (Jan 1,14). Řehoř používá formulace:

„... a rozbilo si mezi námi stan“ a vztahuje toto slovo na

stan našeho těla, jež schází a slábne, je vystaveno ze všech

stran bolesti a utrpení. Vztahuje je také na celý vesmír,

sužovaný a znetvořený hříchem. Co by jen řekl,kdy

by viděl situaci, v níž se Země nachází dnes v důsledku

zneužití energií a  jejich egoistického vykořisťování bez

ohledu na cokoli? Anselm z  Canterbury kdysi téměř

prorocky s předstihem mnoha staletí popsal, co dnesvi

díme v zamořeném světě, jehož budoucnost je ohrožena:

„Vše bylo jako mrtvé, ztratilo svou důstojnost. Mělo to

17

sloužit těm, kdo chválí Boha. Základy světa se zachvěly,

ztratily svou nádheru, neboť jich zneužili ti, kdo z nich

činili služebníky model, pro něž stvořeny nebyly“ (PL

158,955n). A tak podle Řehořovy vize představuje chlév

v  poselství Vánoc zneužívanou Zemi. Kristus nerekon

struuje jen tak nějaký dům. On přišel, aby stvoření,

vesmíru znovu navrátil jeho krásu a  důstojnost. Právě

toto začíná o Vánocích a andělé se z toho radují. Země je

dána znovu do pořádku právě proto, že se otevírá Bohu,

znovu přijímá jeho pravé světlo a  v souladu mezi lid

skou a Boží vůlí, v jednotě vysokého s nízkým, stvoření

znovu získává svou krásu a důstojnost. Vánoce jsou tak

svátkem obnovy stvoření.

(Homilie, 25. prosince 2007)

18

6

Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit.

7

A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho doplé

nek a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo

pro ně místo.

8

V  té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a stří

dali se na hlídce u svého stáda.

9

Najednou u nich stál anděl

Páně a  sláva Páně se kolem nich rozzářila a  padla na ně

veliká bázeň.

10

Anděl jim řekl: „Nebojte se! Zvěstuji vám

velikou radost, radost pro všechen lid:

11

V městě Davidově

se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán.

12

To bude

pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének

a položené v jeslích.“

13

A náhle bylo s andělem celémnož

ství nebeských zástupů a takto chválili Boha:

14

„Sláva na výsostech Bohu a  na zemi pokoj lidem,

v kterých má Bůh zalíbení!“

15

Když andělé odešli od nich do nebe, řekli si pastýři

mezi sebou: „Pojďme tedy do Betléma podívat se na to,

co se tam stalo, jak nám Pán oznámil!“

16

Pospíchali tam

a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích.

17

Když

ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno.

III Pokoj lidem,

v kterých má Bůh zalíbení 18

Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli.

19

Maria však to všechno uchovávala v  srdci

a rozvažovala o tom.

20

Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha zavšechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

(Lk 2,6-20)

Pastýřům v  evangeliu se zvěstuje „sláva na výsostech Bohu“ a  „na zemi pokoj...“. Kdysi se četlo: „... lidem dobré vůle“, v novém překladu se říká: „... lidem, v kterých má Bůh zalíbení“. Co taková změna znamená? Copak dobrá vůle už neznamená nic? Položme si otázku o  něco lépe: kdo jsou ti lidé, v  nichž má Bůh zalíbení, a  proč je má rád? Copak Bůh někomu straní? Copak miluje pouze někoho a  zbytek lidí ponechává napospas jim samotným? Evangelium na tyto otázky odpovídá tím, že nám ukazuje několik konkrétních osob, v  nichž má Bůh zalíbení. Jsou to následující postavy: Maria, Josef, Alžběta, Zachariáš, Simeon, Anna a další. Jsou to ale také skupiny osob – pastýři a  mudrci od východu, takzvaní tři králové. Dnes v  noci se však zastavme u  pastýřů. Co je to za lidi? Společnost pastýři pohrdala. Moc se jim nevěřilo a  na soudu nebyli akceptováni jako svědci. Kdo byli ale tito lidé ve skutečnosti? Šlo o prosté duše. Evangelium si všímá jednoho detailu, který později získá v  Ježíšových slovech důležitý význam: byli to lidé bdělí. To platí v prvé řadě ve vnějším smyslu: za nocí bděli u  svých ovcí. Ale platí to také v  hlubším smyslu: byli pohotoví pro slovo

20

Boží a k zvěstování evangelia. Jejich život nebyl uzavřen

do sebe, jejich srdce zůstávalo otevřené. Určitýmzpůso

bem v hloubi duše cosi očekávali – a tím, koho nakonec

očekávali, byl Bůh. Jejich bdělost nacházela výrazv poho

tovosti – v  pohotovosti naslouchat, v  pohotovosti vydat

se na cestu. Bdělost znamenala očekávání světla, jež jim

mělo ukázat cestu. A to Boha zajímá. On miluje všechny,

protože všichni jsou jeho stvořením. Ale někteří lidé svou

duši před ním zavřeli a jeho láska k nim kvůli tomune

může nijak proniknout. Věří, že Boha nemají zapotřebí,

a  proto ho nechtějí. Jiní jsou možná z  mravního ohledu

stejně ubozí a  hříšní, avšak alespoň tím trpí. Očekávají

Boha. Vědí, že mají jeho dobroty zapotřebí, byť o  ní ne

mají jasnou představu. Do jejich nitra, plného očekávání,

může Boží světlo vstoupit a spolu s ním i jeho pokoj. Bůh

hledá lidi, aby nesli jeho pokoj a dělili se o něj. Prosme ho,

aby naše srdce nenašel uzavřené. Usilujme o to, abychom

byli schopni stát se aktivními nositeli jeho pokoje, a  to

právě v této naší době.

Mezi křesťany slovo pokoj získalo později ještě zcela

zvláštní význam. Stalo se z  něho označení společenství,

které vytváří eucharistie. V  eucharistii je přítomen pokoj

Kristův. Napříč všemi místy, kde se slaví eucharistie, se nad

celým světem rozpíná síť pokoje. Společenství, jež seschá

zejí kolem eucharistie, utvářejí království pokoje, které je

široké jako celý svět. Když slavíme eucharistii, nacházíme

se v Betlémě, v „domě chleba“. Kristus se nám daruje a tím

nám daruje i  svůj pokoj. Daruje nám jej, abychom nesli

21

světlo pokoje ve svém nitru a  předávali ho druhým. Tak

se máme stávat šiřiteli pokoje a  přispívat k  pokoji celého

světa. Proto se modleme: Pane, naplň své přísliby! Učiň,

aby se tam, kde vládne nesvornost, zrodil pokoj! Učiň, aby

se tam, kde vládne nenávist, objevila láska! Učiň, aby světlo

vzešlo tam, kde panují temnoty! Učiň z  nás šiřitele svého

pokoje! Amen.

(Homilie, 24. prosince 2005)

22

1

Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále

Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu

2

a ptali

se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho

hvězdu na východě, a  proto jsme se mu přišli poklonit.“

3

Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celýJeruza

lém.

4

Svolal všechny velekněze a  učitele Zákona z  lidu

a  vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.

5

Řekli mu:

„V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka:

6

A  ty, »Betléme« v  judské zemi, nejsi vůbec »nejmenší

mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce,

který bude panovat mému izraelskému lidu.«“

7

Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a  zevrubně se

jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila,

8

poslal je do

Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až

ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“

9

Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle – hvězda,

kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad

místem, kde bylo dítě.

10

Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali

se nevýslovnou radostí.

11

Vstoupili do domu a spatřili dítě

s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli

IV Mudrci a počátek dějin své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidloa myrhu.

12

Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli,

proto se vrátili do své země jinou cestou.

(Mt 2,1-12)

Na Boží hod vánoční zní poselství liturgie: „Hodie descendit lux magna super terram“ – „Dnes na zemi sestupuje veliké světlo“ (Římský misál). V  Betlémě se toto „veliké světlo“ zjevilo malé skupině osob, miniaturnímu „zbytku Izraele“ – Panně Marii, jejímu snoubenciJosefovi a několika pastýřům. Pokorné světlo – jak patří ke stylu pravého Boha –, plamínek zažehnutý do noci, křehkéneviňátko, jež vzlyká do ticha světa... Ono skryté a neznámé narození však doprovázel hymnus chval nebeských kůrů, jež pěly o slávě a o pokoji (srov. Lk 2,13-14).

A tak toto světlo, ačkoli velmi skromné na zemi, mocně zářilo na nebesích. Narození židovského krále ohlašoval východ hvězdy viditelné z velké dálky. Svědčili o ní někteří „mudrcové“, kteří krátce po Ježíšověnarození za časů krále Heroda od východu přišli do Jeruzaléma (srov. Mt 2,1-2). Opět se vzájemně oslovují a odpovídají si nebe a  země, vesmír a  dějiny. Dávná proroctví jsou v  souladu s  jazykem hvězd. „Vychází hvězda z  Jakuba, povstává žezlo z Izraele“ (Nm 24,17), tak zvěstovalpohanský prorok Bileam, povolaný zlořečit izraelskému listu. Namísto zlořečení mu žehná, neboť – jak mu zjevil Bůh – „tento lid je požehnaný“ (srov. Nm 22,12).Chromatius z Aquileje ve svém Výkladu Matoušova evangelia

24

klade Bileama do souvislosti s  mudrci, když píše: „On

prorokoval, že přijde Kristus, a mudrci ho zahlédlioči

ma víry.“ A  dodává důležitý postřeh: „Hvězdu viděli

všichni, ne všichni však pochopili její smysl. Stejně tak

se náš Pán a Spasitel narodil pro všechny, ale ne všichni

jej přijali (tamtéž, 4,1-2). Zde v  historické perspektivě

prosvítá význam symbolu světla, aplikovaného na Je

žíšovo narození – tento symbol vyjadřuje zvláštní Boží

požehnání nad Abrahámovým potomstvem, požehnání,

jež se mělo rozšířit na všechny národy na zemi.

Evangelní událost, již si o slavnosti Zjevení Páněpři

pomínáme – návštěva mudrců u dítěte Ježíše v Betlémě –,

nás přenáší k samotným počátkům dějin Božího lidu, tedy

k povolání Abrahámovu. Nacházíme se ve dvanáctékapi

tole knihy Genesis. Prvních jedenáct kapitol představuje

jakési monumentální fresky, jež dávají odpověď naněkte

ré základní otázky celého lidstva: Jaký je původ vesmíru

a lidského rodu? Odkud se vzalo zlo? Proč existují rozličné

jazyky a civilizace? Mezi úvodními biblickýmivyprávění

mi se objevuje první „smlouva“, kterou Bůh po potopě

uzavírá s  Noemem. Tato smlouva je všeobecná a  týká

se celého lidstva – první smlouva s  Noemovou rodinou

je zároveň smlouvou se „vším tělem“. Před Abrahámo

vým povoláním pak nacházíme další velkou a  důležitou

fresku, jež nám pomáhá pochopit význam Zjevení Páně –

jedná se o stavbu babylonské věže. Posvátný text tvrdí, že

na počátku „celá země byla jednotná v jazyku i slovech“

(Gn 11,1). Pak si lidé řekli: „Pojďme, vystavme si město



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist