načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Belgie - Eduard Hulicius

Belgie

Elektronická kniha: Belgie
Autor:

Oficiální dějiny moderní Belgie se sice datují do 30. let 19. století, ovšem historie tohoto území, které získalo své jméno od kmenů Belgů, s nimiž se střetl už Caesar, je mnohem ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  50
+
-
1,7
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Libri
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 192
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-727-7191-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Oficiální dějiny moderní Belgie se sice datují do 30. let 19. století, ovšem historie tohoto území, které získalo své jméno od kmenů Belgů, s nimiž se střetl už Caesar, je mnohem delší. Autor popisuje politický i ekonomický a kulturní vývoj od raného středověku, přes ekonomický rozkvět Nizozemí, španělskou a poté rakouskou nadvládu, až po současnost, kdy je hlavní město Brusel i centrem sjednocující se Evropy se všemi kontroverzními aspekty.

Zařazeno v kategoriích
Eduard Hulicius - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Gent

Bruggy

Mons

Lovaň

Wawre Lutych

Namur

Arlon

Hasselt

Antverpy

Brusel

NIZOZEMSKO

NĚMECKO

LUCEMBURSKO

FRANCIE

Severní

moře

ZÁPADNÍ

FLANDRY

VÝCHODNÍ

FLANDRY

ANTVERPY

LIMBURSKO

BRABANTSKO

LUTYŠSKO

LUCEMBURSKO

NAMUR

HENEGAVSKO


Nakladatelství Libri, Praha 

Belgie

EDUARD HULICIUS

Stručná historie stá tů


© Eduard Hulicius, 

© Libri, 

ISBN--br />

Obsah

Úvod 

Zeměpisné zařazení 

Od nejstarších dob k příchodu Keltů 

Keltové a doba železná 

Příchod Římanů a pax Romana 

Provincie Belgica  Pád impéria a vláda prvních Merovejců 

Frankové Sálští a Ripuárští  Merovejci, Karlovci a dělení říše 

Nástup Karlovců  Chaos a zrod feudálních států

Normani Vznik feudálních držav a rozvoj Flander v .– . století 

Počátek Lotrinska a Flander 

Vzestup Lutychu 

Flandry  Éra městských komun ve  . století 

Ve víru stoleté války  .–. století – mimo Flandry 

Bouillon 

Looz 

Brabant 

Mechelenská signorie 

Henegavsko 

Namursko 

Lucembursko 

Limbursko 

Lutyšsko 

Stavelot-Malmédy a Tournaisko  Burgundské období ve  .–. století 

Filip Dobrý 

Karel Smělý 

Dědictví Karla Smělého  Umění a kultura konce středověku 



Vláda španělských Habsburků –

krásné . a krizové . století 

Nizozemí za Karla V. 

Nizozemí za Filipa II. 

Odboj 

Arraská a utrechtská unie 

Vláda arcivévodů a polo-nezávislost 

Expanze Ludvíka XIV. 

Lutyšsko v raném novověku 

Kultura a umění . století  Válka o španělské dědictví a Rakouské Nizozemí 

Vnitřní poměry a pokus o koloniální výboje 

„Válka o hrnec“ a další reformy 

Brabantská revoluce 

Rakouská restaurace a začátek francouzské okupace 

Vlámové a Valoni  Pod vládou Francie a spojení s Nizozemskem 

Nástup Oranžských 

Waterlooské intermezzo 

Naděje a rozpad unie  Revoluce roku   a konstituování státu 

Unionistická Belgie ( – )  Dominance liberálů ( – )  

Koloniální výboje Leopolda II. 

„Kulturkampf“ po belgicku  Vláda katolíků  

Jazyková otázka  

Kultura a věda ve druhé půli . století   Albert I. a Velká válka  

Bitva na Yzeře a zákopová válka  

Okupovaná Belgie   Rekonvalescence a hospodářská i politická krize

. a . let  

Meziválečná kultura  Druhá světová válka – okupace a hledání smyslu státu  Poválečný vývoj – od regionalizace a komunitarizace

k federálnímu státu 

Regionalizace 

Komunitarizace  

Federalizace 

Internacionalizace 

Poválečná kultura  Belgie dnes ( –)  Česko-belgické vztahy  Encyklopedické heslo  Literatura  Informace pro turisty 

Důležitá telefonní čísla  Jazyková první pomoc  Slovníček místních názvů  Zastupitelské úřady  Seznam zkratek  Úvod

Gallia est omnis divisa in partes tres, quarum unam

incolunt Belgae, aliam Aquitani, tertiam qui ipsorum

lingua Celtae, nostra Galli appellantur...

(český překlad úvodu k Caesarovým Zápiskům

o válce galské je na počátku kapitoly Příchod Římanů

a pax Romana) Belgie a Belgičané měli tu čest hrdě vstoupit do historiebranou vznešené latiny velkého Caesara. I my vcházíme touto branou do spletité historie země dvou (a více) národů, takpodobné naší republice počtem obyvatelstva, ba i s historiíčástečně sdílenou s námi. Poznáme však, že tyto paralely jsouslabé a že Belgie a praotci dnešních Belgičanů, ať Vlámů nebo Valonů, žili úplně jiný příběh než naši předkové.

Nejprve se podíváme do nejstarších dob, kdy lidézačínali osídlovat evropskou krajinu, a přes dobu kamennou,bronzovou a železnou se dostaneme k potýkání, stýkání a soužití Keltů s Římany. Doba stěhování národů nás přivede do éry, v níž dnešní Belgie tvořila jádro franské i karolinské říše, pojejímž rozpadu se tu začaly tvořit téměř nezávislé feudálnístáty. Zastavíme se u nevídaného vzestupu bohatství a mociflanderských měst a jejich hrdého odboje proti moci panovníků. Připomeneme si vazbu Lucemburska i Brabantu k Čechám a Moravě za vlády lucemburské dynastie a budemeobdivovat umělecká díla vrcholného středověku. Staneme sesvědky sjednocení Nizozemí burgundskou dynastií a hladkéhopřechodu pod vládu Habsburků. Budeme oslněni zlatou dobou vlády belgického Otce vlasti – císaře Karla V. Poté uvidíme tragédii a úpadek reformačních válek ve strašlivém .století, v němž Francie smrtelně ohrozila existenci svébytnostiJižního Nizozemí, které tehdy neustále krvácelo pod údery cizích armád. Ukážeme si klidnější osvícenou vládu rakouských Habsburků v . století a pokusíme se ozřejmit zamotanéděje přelomu . a . století. Zrychlíme přes krátkou éruzno vu sjednoceného Nizozemí k revoluci roku   a vznikumoderní Belgie.

Pokusíme se ukázat její průmyslový, koloniální i kulturní rozmach a pronikneme do zápletek vnitřní politiky ispolečenského vývoje. Společně s Belgičany se postavíme nesmírné přesile německé armády v . světové válce a budeme svědky poválečné rekonstrukce i zmatků. Podíváme se po společných znacích německé okupace za . světové války a zcela odlišném vývoji po jejím konci. Připomeneme poválečnourekonvalescenci i stagnaci a politické a jazykové spory, které již vnedávných letech vedly k vnitřnímu rozdělení a federalizaci Belgie, jež se mezitím stala sídlem institucí sjednocující se Evropy, a zmíníme nejnovější vývoj v této zemi, jež je podleabecedního pořadí prvním sousedem České republiky v Evropské unii, a láska jejíchž obyvatel k pivu i dobrému jídlu a klidnémustylu života je nám rovněž velmi blízká.

V průběhu našeho vyprávění nastíníme příčiny, počátky, průběh a důsledky jazykového rozdělení státu. Již nyní je však třeba vysvětlit následující: Belgičtina, jak známo, neexistuje a jedinou vskutku čistě belgickou rodinou je rodinapanovnická. Obyvatelé Belgie jsou nazýváni Vlámy s černým lvem ve znaku a Valony s erbem kohouta (o malé menšině Němců při hranicích se Spolkovou republikou Německo nemluvě).Oficiální označení však dává přednost neutrálnímu„nizozemskofonní“ (vlámofonní) a „frankofonní“ obyvatelé. V tétopublikaci budeme dávat přednost kratšímu a tradičnímu označení. Problémem budou samozřejmě vlastní i místní jména – sice jsou případy (Albert, Leopold), kdy potíže nenastanou, ovšem již v případě například Balduina (francouzsky Baudouin,vlámsky Baldwin), Monsu (francouzsky Mons, vlámsky Bergen) nebo Lutychu (francouzsky Liège, vlámsky Luik) jsourozdíly zjevné. Na následujících stranách budeme důsledněpoužívat české varianty jmen panovníků a názvů měst, na konci knihy pak naleznete krátký česko-vlámsko-francouzskýslovníček místních jmen. Až do počátku . století uvidíte cizíkřestní jména důsledně přechylovaná do české podoby, potézůstanou v originálu.

Dalším problematickým bodem je geografická otázka. V průběhu historie se teritorium dělilo na nesčetné množství 

nejrůznějších útvarů, které se v běhu času dosti měnily. Zde

je třeba zmínit odlišnost mezi pojmy Nizozemsko a Nizoze

mí (nizozemsky Nederlanden – De Nederlanden). Zatímco

první termín označuje pouze severní stát vzniklý v . století

z odtržených provincií, pojem Nizozemí je označení pro celou

oblast dolních toků a ústí velkých západoevropských tokůŠel

dy, Másy a Rýna (Waalu, Ijsselu). Celá tato oblast byla vjed

nom společném politickém útvaru spojena pouze na několik

relativně krátkých období, od odtržení severních provincií se

území dnešní Belgie nazývalo Jižním, Španělským nebopoz

ději Rakouským Nizozemím. Pojem Belgie se objevil na konci

. sto letí v brabantské revoluci a jako jméno státu byljedno

myslně přijat roku  .

Tolik úvodem a nyní se vydejme po stezkách historie.

n Úvod

Zeměpisné zařazení

Hranice dnešní Belgie jsou určeny většinou právě její historií,

a ne přírodou. Pouze  z celkem   kilometrů hranic jejas

ně daných – jde o belgické pobřeží Severního moře sahající

od De Panne na jihozápadě ke Knokke-Heistu naseverozápa

dě. Od něj vede hranice nikoli logicky po jižním břehuestuá

ru Šeldy, ale vnitrozemím skrze staré Flandry přímo na východ

k velkému průmyslovému přístavu Antverpy a přes tok Šeldy

dále na východ plochou krajinou až k Máse. Tato hranicepů

lící historický Brabant vznikla v průběhu bojů o nezávislost

Nizo zemska. Podél Másy vede hranice prostředkemhistoric

kého Limburska  km k Maastrichtu – ten byl od JižníhoNizo

zemí oddělen až v roce  . Dále limit země pokračuje přímo

na východ k Dreilandepunktu – hranici tří států, kde se uně

meckých Cách stýkají hranice Belgie, Nizozemska aSpolko

vé republiky Německo. Od tohoto místa vede hranice jižním

směrem přes Ardenské pohoří k hranici s Velkovévodstvím

Lucembursko, jež pokračuje na jihojihovýchod, přibližněstře

dem staré provincie Lucemburské k Arlonu a Longwy. Odsud

se začíná hranice navracet na západ k moři, v mírnémseve

rozápadním ohybu a s několika zářezy francouzského území,

např. podél Másy, Valenciennes, Roubaix a Lille. I poté, co se

vzdala svých kolonií, má Belgie přeshraniční území – vesničku

Baarle-Hertog s přilehlými poli asi km na sever od hranice

s Nizozemskem na severovýchod od Antverp. Tentoexterito

riální pozůstatek feudalismu zůstává přes všechny výkyvydě

jin suverénním územím Belgie.

Na celkově relativně malém prostoru   km² lze na

lézt nejrůznější typy krajiny. Přímořské Flandry jsou s výjimkou

pobřežních dun ploché a nízké, s výškou maximálně  metrů

nad mořem. Půda je zde písčitá a zčásti vyrvaná moři vpolde

rech. Podobně nízká je Campinská pláň severního Brabantu

při hranici s Nizozemskem. Další pás je tvořen mírně zvlněnou

plochou Henegavska, Brabantu a Limburska, jež se zdvihá do

výše maximálně  metrů a je stejně jako Flandersko velmi

žírná. Dále na jihovýchod země se postupně zdvihá Hesba

yeská, Fagneská a Condrozská vrchovina. A konečně tu jsou

hustě zalesněné Ardeny s výrazně drsnějším klimatem,přede

vším v zimě, než zbytek země. Jejich nejvyšší bod je Signal de

Botrange na severním hřebenu Hohes Venn/Hautes Fagnes –

 m n. m.

Belgií protékají důležité toky, jejichž význam prostředově

ké i raně novověké hospodářství země je nedocenitelný.Prak

ticky všechny řeky tečou severním nebo severovýchodním

směrem do moře nebo dále do Nizozemska – tento fakt dal

ostatně jméno celému regionu „dole ležících“ zemí. Odzápa

du jsou hlavními toky Ysera stáčící se západním obloukem do

moře, Lys vlévající se u Gentu do Šeldy, druhénejvýznamněj

ší řeky Belgie. Šelda se u Gentu stáčí z dosavadníhoseverní

ho směru na východ, aby po přijetí Dendry a Dijly u Antverp

rozšířila své řečiště v jeden z nejmohutnějších evropskýches

tuárů, jenž ústí přes nizozemský Zéland do Severního moře.

Zmíněná Dijle protéká Brabantem a Lovaní a u Mechelenu se

do ní vlévá Senna (dále se společná řeka nazývá Rupel)proté

kající Bruselem. Dále na jihu z Francie přitéká Sambra, jež se

po průtoku Charleroi vlévá u Namuru do nejdůležitějšího toku

Belgie a jedné z nejvýznamnějších řek západní Evropy – Másy.

Ta protéká mezi Fagnes a Condrozem a v Lutychu se do nívlé

vá Ourthe odvodňující velkou část Arden. U Maastrichtu pak

Mása vtéká do Nizozemska. Nedostatek vodních cest, jež by

vedly západovýchodním směrem, je již mnoho staletínapra

vován mohutnými kanály, z nichž nejvýznamnější jsouLeopol

dův, spojující Sambru a Šeldu od Charleroi k Tournai apro

tékající tradičním centrem těžkého průmyslu – Henegavskem;

Albertův, jenž je veden od Maastrichtu k Antverpám;Baldui

nův, spojující Gent, Bruggy a moře a konečně jedinýsevero

jižní, Willebroekský kanál mezi Charleroi, Bruselem a Šeldou.

n Zeměpisné zařazení Od nejstarších dob k příchodu Keltů Osídlování Belgie začalo během starší doby kamenné. Tak se domníváme na základě nálezů zbytků primitivních kamenných nástrojů ve vrstvách starých až   let – nejstarší nálezpochází z Hallembaye v Lutyšsku. V tomto období, a až dokonce doby ledové, se klima v oblasti razantně měnilo. Pravidlem ve studenějších obdobích bylo vytvoření pevninského mostu mezi kontinentem a dnešními Britskými ostrovy. Ledovékrunýře do dnešní Belgie nikdy nedosáhly, podobně jako naše území však byla velkým průchodištěm mezi Alpským aSkandinávským ledovcem.

Za zvěří migrující tímto prostorem přicházely skupinyprvních lidí. Nálezů přibývá od doby kolem   před n. l.Především v okolí Másy se pohybovaly skupiny lidí, kteří znali oheň a dokonalejší techniky zpracování pazourku. Vímerovněž o osídlení skupinami neandrtálců zhruba před   lety. Známky jejich pobytu se nalézají především v jeskyních Lutyšska (Engis, Fonds-de Forêt) a Namurska (Hulsonniaux, Spy). Moderní muzeum věnované této epoše lze navštívit v městě Tongeren.

Kolem roku   před n. l. dosud dominantní člověkneandrtálský náhle mizí a na jeho místo přichází moderní forma člověka, jak soudíme podle nálezů okrasných předmětů(náhrdelníky z kostí, zubů či perel). Homo sapiens sapienspravděodobně používal oxidy železa k barvení svého těla a kvytváření jeskynních maleb známých z jiných částí Evropy – v Belgii se ovšem žádné tyto malby nedochovaly.

Vymizení velkých savců po zatím posledním ústupuledovců vedlo naše předky k adaptaci na lov menších zvířat a kpoužívání drobnějších nástrojů – harpun, oštěpů a jehel z kostí (kolem   před n. l.).

V mezolitu (– před n. l.) se člověk dálespecializoval na nové podmínky, přibývá množství nekamennýchnástrojů ( je třeba zdůraznit, že člověk takové nástroje možná používal již dříve, ale pouze díky výraznému zvlhčeníklimatu se nám nejstarší vzorky dochovaly právě z tohoto období –  dřevěné materiály se po pádu do vody a bahna bez přístupu kyslíku dobře konzervují). Zpracovávání pazourku dosáhlovrcholu, objevují se první sekyrky, umně zpracované hroty šípů a oštěpů a rydla. Máme též stopy aktivního zasahování dokrajiny, člověk úmyslně vypaloval lesy patrně z důvodu lovu zvěře (zhruba od  před n. l.).

Neolitické (– před n. l.) osídlení Belgie začalo záborem úrodných plání na severu a Hesbayeskévrchoviny prvními zemědělci asi o  let dříve než na severu a ve středu Francie. První kultura tohoto typu je nazývána kulturou s lineár ní (volutovou) keramikou podle výzdoby nádob vzory z rytých linií. V keramických nádobách se krátkodoběuchovávaly úroda a zásoby.

První zemědělci chovali skot, ovce, prasata i kozy apěstovali primitivní obilniny, luštěniny a len, z něhož neolitičtí lidé již uměli zhotovit tkaniny. Objevil se první „průmysl“ – voblasti Spiennes v Henegavsku se nachází více než stojednoduchých dolů na pazourek. Úzké jámy dosahovaly hloubky až  metrů. To, že se velké množství pazourku vytěženého azpracovaného na místě muselo dopravit k uživatelům, dávánepřímý důkaz existence obchodní sítě spojující lidská sídliště. Mezi –  před n. l. bydlili lidé v až  metrů dlouhých obdélníkových domech ze dřeva, jež sdíleli se zvířaty. Kolemroku  se jednotlivá obydlí zmenšují (zhruba  × , metru) a tvoří seskupení chráněná jednoduchými ohradami, v nichž se přes noc schovával dobytek. Tvorba ohrad a základůhradeb nasvědčuje jednak o zahuštění lidského osídlení a jednak o příchodu nových vln obyvatelstva přinášejících novéimpulsy vývoje a patrně i občasný krvavý střet se starousedlíky.Přítomnost různých skupin obyvatelstva dosvědčují různézpůsoby pohřbívání. Ty se na území Belgie liší od jednoduchých pohřbů jednotlivců po společné hroby, často chráněnémegalitickými monumenty z masivních kamenů – zachovanýchpředevším v Ardenách, v povodí řeky Ourthe (např. dolmen ve Wérisu, menhir v Holainu).

Kolem roku  před n. l. se objevují první předměty zkovu – mědi. Soudě podle jejich řemeslné kvality byly to výrobky zprostředkované dálkovým obchodem. Šlo především oprestiž dodávající, ale vzhledem ke své křehkosti nepraktickésen Od nejstarších dob k příchodu Keltů



kyrky. Nálezy řady těchto artefaktů pocházejí z mohylhilver

sumské kultury (–). Od poloviny . století před n. l.

můžeme tvrdit, že se kov, bronz, zpracovával i na územíBel

gie, především v povodí Šeldy a Másy. Prvními výrobky byly

šperky: prsteny, náhrdelníky a náramky ( jejichž vzorky má

me díky nálezům pokladů ukládaných – nebo obětovaných –

v podzemních říčkách), ovšem s postupem času se především

pošeldští výrobci kovových nástrojů specializovali na krátké

široké i úzké meče a široká kopí. V Pomásí se vyráběly srpy,

žiletky s dvojím ostřím, jehly a dvojité sekery s výraznýmde

korem. Odběratelem tohoto zboží byl především východFran

cie, horní Porýní a západ Švýcarska, zatímco výrobci odŠel

dy exportovali zhruba od roku  před n. l. na severozápad

Francie a na Britské ostrovy. Odsud se také nejspíše do Belgie

dostal ritus spalování zemřelých a jejich pohřbívání v urnách.

Krátce před příchodem starší doby železné se na území Belgie

pohřbívalo ve čtyřech typech urnových polí.

Keltové a doba železná

Kolem roku  před n. l. se v Evropě rozšiřuje používání

drobných železných nástrojů a v . století jsou již i některé

zbraně vyráběny z nového kovu. V důsledku zhoršeníklima

tu dochází k novým pohybům obyvatelstva, a tudíž četněj

ším bojovým střetnutím. Nová společnost, která se v Evropě

konstituuje, vytváří kulturu nazývanou halštatská (podlenale

ziště u rakouského Hallstattu), která ovládá výrobu izpraco

vávání železa (odtud označení halštatská pro starší dobuže

leznou) a již běžně používá železných zbraní a nástrojů. Tato

kultura byla vystřídána kolem roku  před n. l. kulturoula

ténskou, která představuje mladší dobu železnou. Obě kultury

spojovalo rozdělení společnosti do různých sociálních vrstev

a láska k vedení války. Jejími představiteli jsou Keltové,indo

evropský kmen a první obyvatelé Belgie známí nám jménem.

Zhruba v . století do Nizozemí přišli keltští Galové (i když již

kolem roku  se na belgickém území objevují první bohatě

vystrojené hroby význačných bojovníků, „šlechty“), kteří byli

asi o sto let později vystřídáni eponymními Belgy. Ti přišli na

území Belgie od středního toku Rýna a z povodí Másy afyzic

ky v mnohém připomínali Germány – vysokou postavou,jas

nou pletí, modrýma očima a blonďatými vlasy – ovšemhovo

řili výhradně keltským dialektem.

Noví obyvatelé se vedle boje věnovali zemědělství aobcho

du. K obdělávání země sloužil pluh na kolech s obracecíradli

cí, tažený voly. Tato technika umožnila i využívání těžkých půd.

Ke sklízení obilí pak patrně již Keltové před přelomem leto

počtu používali těžký a jednoduchý žací stroj popsaný Pliniem

a zobrazený na reliéfu nalezeném v Montaubanu(Lucembur

sko). Obchodní kontakty byly navázány se Středomořím,pře

devším etruskými městy na jedné straně, a Britskými ostrovy

na straně druhé. Opevněná střediska – oppida – jsou známa

i z Belgie. Stejně jako v Bohemii i v Belgii se razily mince,zhru

ba od roku  před n. l., a to podle řeckého vzoru. Díkymno

hým nálezům pokladů (především nervijských zlatých mincí)

víme, že peníze byly raženy ve velkých množstvích. Svobodná



společnost (nezmiňujeme otroky získávané válkami) seskláda

la z drobných rolníků podléhajících velkým vlastníkům, z nichž

se rekrutovala vojenská elita a rada starších. Ta pak v dobách

míru vybírala správní úředníky a v dobách války jmenovalavo

jenského velitele, z nějž se postupně stal rix – král, jehožpo

stavení však zůstávalo slabé. Ostatně nelze o něm hovořit ani

univerzálně, různé kmeny kmenového svazu Belgů měly podle

našich informací různé způsoby správy. Společným pravidlem

zůstával výběr rixů z jednoho „králodárného“ rodu. V období

římského vpádu měli např. Nitiobragové a Senoni jednohokrá

le, Remešové žádného a Eburoni dva... Opravdovým tmelem

společnosti zůstávala ideologie určovaná kastou druidů –kně

ží, soudců a vzdělavatelů. Společnou vírou Keltů, jež pomáhá

k pochopení jejich přístupu k životu, byla víra v cestováníne

smrtelných duší různými stupni existence – život na této zemi

nebyl ničím než jednou z mnoha zastávek a smrt ničím horším

než přestupem z jednoho světa na další. Málo známým prvkem

keltské víry bylo též uctívání lebek – v jeskyni Trou de l’Ambre

byly nalezeny tucty koster s oddělenými lebkami. Keltskéumě

ní bylo představováno jednak bardy, z jejichž literárního díla

se nám bohužel dochovaly jenom výtvory jejich iroskotských

a bretaňských potomků, a jednak výtvarnými umělci.Dekora

tivní umění zobrazující zvířecí i lidské motivy bylo rozšířeno na

celém území keltského záboru i v okolních oblastech.

Keltské válečnické umění se pak proslavilo předevšímdí

ky velkým tažením ve . století před n. l. Patrně přelidněnízá

padoevropských sídlišť vedlo k expanzi na jihovýchod. Sku

pina Keltů vedená Bolgiem (tedy patrně Belgou) se v roce

 před n. l. objevila v prostoru Trákie (dnešního Bulharska)

a v roce  se přes Ilýrii dostala do Makedonie, kde zniči

la vojsko krále Ptolemaia Kerauna. Tato skupina se nakonec

usídlila v Malé Asii, kde dala jméno území Galatie. Ještě sv.Je

roným o  let později porovnává podobu jazyka malého

pozůstatku světlovlasých obyvatel Galatie (v dnešní Anatolii)

s jazykem porýnských Trevírů. Dalším směrem expanze Belgů

byl západ. Belgické kmeny se usídlily – vedle svých příbuzných

Britanů – v jihovýchodní Anglii (dnešním Kentu, Essexu,Hert

fordshire a Hampshire) a udržovaly velmi živé kontakty sma

teřským územím. 

První mohutná invaze germánských kmenů, tedy Teutonů

a Kimbrů, na přelomu . a . století před n. l. se přes území

Belgů pouze převalila do dnešní jižní Francie, do římskéPro

vincie – nyní Provence. Tak upozornila senát a lid římský na

potřebu ovládnout k zajištění bezpečnosti srdce impéria ise

verozápad Evropy. Nájezd sice patrně upevnil soudržnostbel

gických kmenů, ale také vedl k příchodu prvních ryzegermán

ských a keltizovaných germánských kmenů na levý břeh Rýna

a do povodí Mosely.

n Keltové a doba železná



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist