načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Batgirl na Super Hero High - Lisa Yeeová

Batgirl na Super Hero High

Elektronická kniha: Batgirl na Super Hero High
Autor:

Barbara Gordonová je výjimečně chytrá a navíc machr přes techniku. Když SupergirlTM zjistí, že díky svému talentu by byla ideální kandidátkou na Super Hero High, dostane Barbara ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » COOBOO
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 264
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-017-4909-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Barbara Gordonová je výjimečně chytrá a navíc machr přes techniku. Když SupergirlTM zjistí, že díky svému talentu by byla ideální kandidátkou na Super Hero High, dostane Barbara nabídku, která se neodmítá. Díky kápi a plášti se z ní stane Batgirl, která se zařadí po bok nejmocnějších teenagerů galaxie. Vždycky měla srdce hrdinky… teď ale musí dokázat být jednou z nich.

Zařazeno v kategoriích
Lisa Yeeová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Batgirl

na Super Hero High

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cooboo.cz

www.albatrosmedia.cz

Lisa Yeeová

Batgirl na Super Hero High – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


By Lisa Yee

Random House New York

BATGIRL

TM

TM

SUPER HERO HIGH

BATGIRL

TM

SUPER

HERO

HIGH

SUPER HERO

HIGH

SUPERGIRL

TM

SUPER HERO

HIGH

BATGIRL

TM

SUPER HERO HIGH

BATGIRL

SUPER HERO

HIGH

BATGIRL

TM

TM

SUPER HERO HIGH

BATGIRL

TM

SUPER HERO

HIGH


Přeložila Eva Vilches


Mému nejlepšímu kamarádovi Henrymu,

který je hrozně chytrý.



7

PREDMLUVA

Samozřejmě, že docházelo ke zraněním. Boule a modřiny

patřily k rizikům povolání. Někdy to měl na svědomíněja

ký svalnatý metačlověk, který se na Wildcatově hodinětělo

cviku na chvíli zapomněl. Jindy to byl letec, který kapánek

nevybral zatáčku a naboural v plné rychlosti do zdi (nebo

do studenta nebo do budovy jídelny). Nebo se stalo něco

podobného tomu, co se přihnalo teď: mezihvězdnámimo

zemská armáda vetřelců, která si usmyslela zcela zotročit

studentskou populaci a  podrobit ji silám zla... což byla na

Super Hero High součást každodenní rutiny. A většinusu

perhrdinů ve výcviku to neuvěřitelně bavilo.

Když teď mladí hrdinové vlétávali, vbíhali, kráčeli, plížili

se a  teleportovali se do auly, smáli se a  vzájemně si gratu

lovali. Obdivovali sádry, obvazy a modřiny ostatních. Ještě

ˇ


8

nikdy se tolik studentů tak nepotlouklo – a  nikdy z  toho

neměli takovou radost.

„Z  boule na kebuli není nadšený nikdo, ale pozornost má rád každý,“ řekla vesele Harley Quinnová, třídní šašek, když nahrávala exkluzivní video do svého programu Harley Quinn – školy stín, jejího videokanálu s podtitulkem „Bez přestávky nic než Harley“. Záznam zachycoval modelínu Star Sapphire, jak si tajně natahuje módní krční límec, který ani nepotřebovala.

Z pódia se ozvalo hlasité zakašlání.

Všichni se prudce otočili vpřed a  upřeli zrak na impozantní postavu.

„Superhrdinové, rozhodně máte být na co pyšní!“zaduněla ředitelka Amanda „Stěna“ Wallerová. Její elitní studenti porazili zlomyslnou Granny Goodness a její armádu fúrií, čímž zmařili jejich zločinecký plán zmocnit se světa. A ze všeho nejlepší bylo, že nikdo nepřišel o život. A naSuer Hero High bylo cílem zachránit svět a napáchat při tom co nejméně škod.

V zadní části auly zametal údržbář Parazit levou rukou. Sádra na pravé ruce mu šla do barvy s modrošedýmimontérkami a  ladila mu s  fialovou tváří. Nadšeně přikyvoval, dokud si nevzpomněl, že se má tvářit mrzutě. Uklízeníneořádku, který napáchali dospívající superhrdinové, zrovna neodpovídalo jeho představě zábavy. (A  nepořádek tu byl pořád.)

Wallerová potlačila úsměv. Nebyla z těch přívětivýchředitelek, co by si chtěly úsměvem získat kamarády. I přesto řekla: „Studenti, učitelé, zaměstnanci, odměňte sezaslouženým potleskem!“

Po tom, co nechala Stěna burácet jásot několik minut, svraštila čelo a v místnosti zavládlo ticho. Všichni sepředklonili a  vstřebávali chválu, kterou je ředitelka zahrnula. Amanda Wallerová byla spíš proslulá svou ostrou konstruktivní kritikou než lichotkami, a  tak si superstudenti ten okamžik vychutnávali a usmívali se jeden na druhého.

„A  teď“, pokračovala ředitelka Wallerová, „je načase oznámit jméno Superhrdiny měsíce.“

Nikdo se neodvážil ani pohnout a Miss Martian aninemohla, protože ji Killer Frost právě „z legrace“ zmrazila.Jediný zvuk, který se linul prostornou aulou, byl tichý bzukot z Cyborgových vnitřních obvodů.

„Supergirl!“ zvolala Wallerová.

Aula propukla v  jásot z  úspěchu nejnovější studentky. Ukázala, co v ní dřímá, za nejvážnějších podmínek a kvůli záchraně ostatních riskovala vlastní život.

Když Supergirl seděla jako přibitá, Bumblebee k nípřiletěla a pošťouchla kamarádku směrem k pódiu. „J-j-já?“vykoktala ze sebe Supergirl, která byla stále v šoku. Odhrnula si blonďatou ofinu z očí. „Já?“

„Ano, ty!“ řekla Bumblebee radostně. Katana seSupergirl poklonila a  Beast Boy jí provolával slávu. Cestou na pódium si Supergirl dávala pozor, aby nezakopla – stávalo se jí to dost často.

Když ji vyzvali, aby řekla pár slov, potlačovala Supergirl slzy. Jak mohla být šťastná a smutná zároveň? divila semladá mimozemšťanka. Supergirl si přála, aby tu byli její rodiče a  mohli ji vidět, ale to nebylo možné. Doufala, že Harley všechno natáčí, aby se mohla o ten okamžik podělit s tetou Marthou a  strýčkem Jonathanem. Zatímco stála na pódiu a všem děkovala za týmovou práci, všimli si někteří, žepořád zvedá zrak směrem ke stropu a  odmlčuje se, aby něco špitla do tenkého náramku, který jí svíral zápěstí.

„Bez tebe bych to nedokázala,“ zašeptala do něj. „Pomohla jsi mi stát se tím, kým jsem. Pomohla jsi mi ochránit svět před Granny Goodness a její armádou. Zasloužíš si stát tady se mnou.“

Mezi trámy seděla dívka v černém, dívala se dolů nashromáždění a  tesklivě odpověděla: „Možná tak ve snu, Supergirl. Možná ve snu.“

Supergirl zakryla mikrofon a  promluvila na ředitelku. Obě vypadaly vážně. Liberty Belle, Doktor Magnus, policejní komisař Gordon a všichni učitelé, co seděli na pódiu, si vyměnili pohledy. Superstudenti se na sedadlech ošívali. Wallerová nakonec přikývla a  ustoupila a  Supergirl promluvila do mikrofonu...

„V této místnosti je někdo, kdo měl na vítězství v tévelkolepé bitvě neocenitelný podíl. Bez ní bychom ztratilibezočet životů,“ začala. „Já bych ráda obrovský přínos tohoto člověka veřejně uznala.“

Mnoho superstudentů, včetně Katany, Frost a  Adama Strange, sedělo vzpřímeně, protože měli za to, že se mluví o nich. Hal Jordan, první pozemšťan, který byl na školupřijat jako člen intergalaktické jednotky pro udržování míru známé jako Sbor Green Lanternů byl zvlášť přesvědčený o tom, že to musí být on. Nebyl namyšlený, ale byl pyšný na to, že si může říkat Green Lantern.

„Batgirl,“ zvolala Supergirl. „Prosím, pojď sem na pódium!“

CÁST

PRVNÍ

ˇ Nic se nedělo.

Supergirl tam dál stála sama.

Aulou se šířil šepot. Že by se po té bitvě nedokázala ovládnout? Každý superhrdina na boj reagoval jinak. Některé povzbudil, jiní po něm potřebovali být chvíli sami a někteří už bojovat nechtěli nikdy.

Supergirl se ani nepohnula.

Místo toho se dál dívala nahoru. A za chvilku už se tam dívali všichni a  nikdo přesně nevěděl, co nebo koho tam hledají.

Konečně se z  trámu po tenkém laně elegantně zhoupla tajemná postava a  nehlučně přistála na pódiu. Chvilku všichni seděli tiše jako pěna. Potom se začal ozývat hovor a  všichni se snažili dovtípit, kdo je ta postava v  kostýmu.

KAPITOLA 1


16

K  nim nepatřila. Kdo se za tou černou maskou skrýval?

Batgirl? Nikdo o ní v životě neslyšel.

Nejvíc bylo slyšet Katanu. „Skvělý kostým!“ křičela. (Ten elegantně funkční černý oblek koneckonců sama pomáhala navrhnout.) Potom Katana skutečnou totožnost Batgirlpošeptala do ucha Wonder Woman, která to řekla Hawkgirl, která to řekla Bumblebee. Brzy už si o  novince štěbetalo celé studentstvo.

„Studenti,“ řekla Supergirl směrem k publiku,„představuji vám Batgirl! Bez ní by bitva s  fúriemi dopadla úplně jinak. Bez její pomoci bych to všechno nezvládla. Je jednou z nás. Má srdce superhrdinky!“

Poté, co jásot utichl a výkřiky „Sláva Batgirl!“ a „Ať žije Supergirl“ ustaly, na ni Wallerová kývla a řekla: „Děkuji ti, Batgirl. Super Hero High je ti zavázaná,“ a k tomu dodala: „Takže vážení. Všichni jsme se podíleli na záchraně světa, ale teď nás čeká další práce. Parazit to tu nezvládne dát zase do pořádku sám.“

Učitelé a superstudenti se pomalu šourali ven z auly. Po celém tom pozdvižení se zpátky do třídy nikdo nehrnul. Wallerová ale měla pravdu. Některé části školy byly během bitvy zničeny. Byla tu spousta práce. To ale studentůmnebránilo v tom, aby si šeptali a teoretizovali o tajemné nové hrdince... jejíž tvář náhodou ze života na škole všichni znali.

Jeden učitel zůstal sedět na židli jako přibitý a  tvářil se, jako kdyby spatřil ducha. Když se rozkašlal, přiběhlaSupergirl k němu a poplácala ho po zádech. Zapomněla ale, jakou má sílu, a srazila ho k zemi.

„Moc se omlouvám, komisaři Gordone,“ řekla Supergirl a sklopila rozpačitě zrak na své červené kotníkové tenisky.

Beze slova se zvedl, ale místo toho, aby se díval naSupergirl, zíral na dívku v černém.

„Batgirl?“ podivil se s otevřenou pusou a přísnýmvýrazem ve tváři.

„Jej, dobrý den, komisaři Gordone, pane,“ řekla Batgirl nervózně a ztišila hlas ve snaze ho zamaskovat. „Ehm, ráda vás... é, ráda vás poznávám, pane. Komisaři. Pane. PaneGordone. Pane komisaři Gordone.“

Když k němu vykročila, aby mu potřásla rukou, komisař jí ruku nepodal. Místo toho řekl: „Barbaro, musíme sipromluvit. Myslíš, že nepoznám vlastní dceru?“ Batgirlneodovídala. Byla to zvláštní chvilka nejistoty, kdy s  určitostí nevěděla, kdo je.

„Barbaro!“ vyštěkl komisař Gordon. Dokonce i jehoknírek vypadal vážně. „Když jsem ti povolil pracovat načástečný úvazek na Super Hero High jako odbornice přestechniku, neznamenalo to, že se můžeš účastnit bitev nebo nosit směšný kostým nebo předstírat, že jsi superhrdinka! Teď se okamžitě převleč do svého a jedeme na Gothamskoustřední, kam patříš.“

„Ten kostým není směšný!“ vykřikla Katana ze zadníčásti místnosti. „Je stylový, elegantní a úžasný.“

„Nech to být, Katano,“ řekla Poison Ivy a  vedla kamarádku ke dveřím. „Podíváme se, v jakém stavu je po útoku fúrií skleník.“

„Její oblek není směšný,“ reptala Katana a natáhla se po meči. Byla známá jak svými umělecky stylovými výtvory, tak tím, že svůj meč ovládá se silou, vervou a odhodlaností dvaceti samurajských bojovníků.

„Vaše dcera?“ ujišťoval se Doktor Magnus, nový učitelrobotiky a informatiky, když vycházel ven. „Měl byste být na její úspěch pyšný.“

Komisař Gordon zaskřípal zuby a nuceně se usmál. „Ano, Barbara je úžasná odbornice přes techniku.“

„No, to ano. Ale spíš kvůli tomu, že pomohla zachránitživoty,“ dodal uznale Doktor Magnus. „Skvělá práce, Batgirl!“

„Jmenuje se Barbara,“ zavrčel policejní komisař Gordon. Doktor Magnus narážku pochopil a odporoučel se.

Barbara si všimla, že její otec mluví stejným tónem, jako když musí poslouchat stížnosti pana Morrise na „mladé floutky“, kteří dělají rámus před jeho opravnou obuvi.

Táta čekal, dokud nebudou skoro všichni pryč. „Jak mi tohle vysvětlíš?“ zeptal se.

Barbara se ani nehnula. Stála rovně jako pravítkoa nenechávala se vyvést z míry.

Pohodila dlouhými vlasy a  nasadila sebevědomý výraz. Její žaludek však dělal kotrmelce, na které by byla pyšná i Harley Quinnová.

„Je úžasná,“ připojila se do hovoru Supergirl. Barbara už skoro zapomněla, že tam její nejlepší kamarádka pořádstojí. „Zachránila mi život! Batgirl – é, Barbara je neuvěřitelně statečná a chytrá. A fíha, jak umí i pod nátlakem zachovat chladnou hlavu!“

Ředitelka Wallerová vystoupila zpoza těžké červenéopony. „Komisaři Gordone, Barbara ví o moderníchtechnologiích víc než kdokoli, koho jsem kdy poznala, ale nabídnout toho může mnohem víc,“ začala Wallerová. „Pálí jí to, je odvážná a vynalézavá. Je to materiál k vypracování nasuerhrdinku. Vaše dcera...“

Barbara jí skočila do řeči. „Nezlobte se, nerada váspřerušuji,“ řekla, „mohla bych ale být s komisařem Gordonem chvilku sama?“

Wallerová se otočila k hrdince měsíce. „Supergirl,“ řekla, „tohle se nás netýká. Je to mezi otcem a dcerou.“

Supergirl přikývla. Přála si, aby taky měla otce, se kterým by si mohla promluvit, i kdyby jí chtěl dělat kázání. Když se dotkla svého křišťálového náhrdelníku, rozzářil se slabým bílým světlem.

Před odchodem ještě ředitelka Wallerová řekla: „Policejní komisaři Gordone, víte, že Super Hero High je jedna z mála škol, která studenty nenabírá na základě toho, kým jsou dnes, ale kým se mohou stát zítra.“ Komisař ani nemrkl. „Myslím si... vlastně vím, že Barbara má na to se stát skvělou superhrdinkou. S  řádným výcvikem. Ráda bych jí nabídla neomezeně platnou pozvánku ke studiu na Super Hero High – samozřejmě se souhlasem rodičů.“

Barbaře se rozbušilo srdce. Celý život nechtěla nic jiného než bojovat se zločinem jako její otec. Snila o  tom, že se jednou dá k policii. Nikdy ji nenapadlo, že by toho vlastně mohla dokázat víc jako superhrdinka. A když dostala práci správkyně techniky na Super Hero High, stála Barbara Gordonovádobrosrdečně vzadu ve třídě a opravovala počítače a telefony,nabíjela zbraně a restartovala Cyborga, svého kamaráda, který byl napůl člověk a napůl stroj. A celou tu dobu také Barbaravstřebávala dějiny superhrdinů s Liberty Belle, obdivovala kostýmy, které zadal Crazy Quilt, a žasla na hodinách zbrojonomikyLucia Foxe. Z toho, že by se teď toho všeho měla účastnit jakožákyně – regulérní studentka – měla Batgril najednou pocit, že jí srdce pukne štěstím. Nejen, že by do školy chodila se svounejlepší kamarádkou, Supergirl, ale mohla by si upřímněa opravdově otestovat své schopnosti. Studenti Super Hero High byli koneckonců ti nejlepší z nejlepších a Barbara Gordonová měla konečně příležitost dokázat, že k nim patří taky.

„Ne, prostě ne,“ říkal.

„Cože? Ale, tati...“

„Barbaro,“ vysvětloval otec. Hranatá ramena mupoklesla. „Jsi má jediná dcera. Jako tvůj otec mám za úkol těchránit, ne tě vystavovat  nebezpečí. Navíc ti jde dobře matika. Možná bys mohla dělat účetní nebo pracovat v bance nebo cokoli jiného. Bezpečného...“

Barbara zamrkala, aby potlačila zklamání. Cítila, jak se jí svírá čelist. Copak mu právě Wallerová neřekla, jak skvěle by se jí jako studentce na Super Hero High dařilo? Na dosah teď měla splnění nového snu a otec jí ho celý pošlapával.

„Tati,“ začala pomalu. Vždycky jí kladl na srdce, že když zločinci ztratí sebekontrolu, ztratí i  výhodu. Ne, že by byl jeden z  nich zločinec – ba naopak. „Dej mi jeden dobrý důvod, proč bych neměla chodit na Super Hero High.“

Čekala a  byla přesvědčená, že mu jakýkoli argument vyvrátí. Jakožto předsedkyně debatního kroužku na Gothamské střední byla Barbara Gordonová skvělou kolegyní a obávanou, ale uznávanou protivnicí.

„Protože,“ odpověděl jí otec, „tě mám rád a nechci těnikdy vidět zraněnou.“ Barbara chtěla něco říct, ale pak sezasekla, protože viděla, jak se otci zalévají oči slzami. Komisař ještě dodal: „A protože bych bez tebe nemohl žít.“

Barbara Gordonová tentokrát nevěděla, co říct. Barbara uměla vždycky dobře argumentovat. Už jako batole používala důvtip a  logiku, aby dostala, co chtěla. Ten poslední lívanec? „Když ho nikdo nesní, okorá.“ Dalšíškolní potřeby? „To aby se mi lépe učilo.“ Nový počítač? „Podle mých výpočtů nám možnost nakupovat přes internetpeníze dlouhodobě ušetří.“

Jak se ale argumentuje proti citům ostatních? Na to byla krátká.

Po škole, během cesty domů ze Super Hero High, spolu Barbara a její otec nepromluvili jediné slovo. Barbara si na uši nasadila sluchátka, ale ani se neobtěžovala pustit sihudbu. Místo toho zírala z  okénka ven a  sledovala, jak město rychle ubíhá a  jak se čím dál víc vzdaluje od Super Hero High.

KAPITOLA 2


23

Dny plynuly a  Barbara nemohla myslet na nic jiného než

na pozvánku ředitelky Wallerové. Když seděla na hodině

francouzštiny na Gothamské střední, v  myšlenkách zabloudila do laboratoře Doktora Magnuse a  říkala si, o jakém zásadním vědeckém objevu asi právě vyučuje. Když

byla na Super Hero High a přidávala decibely u Cyborgovy

zvukové zbraně nebo když každý týden prováděla pravidelnou bezpečnostní kontrolu počítačů, sledovala Barbara

studenty, jak se smějí a klábosí, poletují kolem a rozpustile

se vzájemně kočkují svými superschopnostmi a zbraněmi... dokud jim skotačení nezatrhla Hawkgirl, která měla

dozor na chodbě.

Barbara si všimla, že superstudenti své superschopnosti používají, jako by se nechumelilo. Frost vychladilazteplalou limonádu závanem ledového vzduchu. Beast Boy bavil Miss Martian tím, že se během několika vteřin převtělil v žábu, pak v netopýra a zase v člověka. Katana si nudnou konverzaci zpestřovala vyhazováním listů papíru dovzduchu, které mistrně nasekala na desítky drobných papírových labutí, které popadaly na Poison Ivy a další studenty u stolu.

Barbara teď nějak věděla, že patří sem. Byla si tím jistá. Na její vlastní škole si z  ní často dělali legraci, protože byla tak chytrá. Jistě že tam bylo i  pár milých lidiček. Ale na Super Hero High se nikdo nikdy nevysmíval zvláštním schopnostem ostatních. Dokonce ani Cheetah nebo Star Sapphire, které byly posmíváním za zády pověstné.

Když pak byla u sebe v pokoji, snažila se Barbara přijít na způsob, jak rozptýlit otcovy obavy. Byl to policejníkomisař a  byl si moc dobře vědom zla, které venku číhalo. A  protože učil na poloviční úvazek na Super Hero High, často Barbaře říkal o  nebezpečích, kterým byli superstudenti vystaveni. U večeře se vyprávěly příběhy o nehodách, chybách a  zraněních, což její touhu po Super Hero High jen rozdmýchávalo.

„Big Barda svou megapálkou mrštila tak prudce, žerozdrtila Parazitovu kůlnu s nářadím.“

„Flash běžel tak rychle, že narazil do garáže na hodinu vozotvorby a vyřadil z provozu několik prototypůvesmírných plavidel, motocyklů a aut.“

„Supergirl svým laserovým zrakem škrábla Bumblebee a poranila ji.“

„Objevili se tu mimozemšťané a  pokusili se zmocnit se světa... už zase!“

„Nikdy bych nechtěl, aby se ti něco přihodilo, Barbaro,“ řekl jí otec jednou večer, když jí podával sekanou. To bylo jedno z jejích nejoblíbenějších jídel. „To by mě zničilo.“

Barbara jen přikývla a hrála si s bramborovou kaší. Barbara věděla, že s  pocity svého otce nezmůže nic. Ale taky věděla, že s fakty zase nezmůže nic on. Sestavila složité počítačové grafy a tabulky se statistikami, kterépodporovaly její tvrzení, a doplnila je o technicky propracovaná videa. Pracovala dlouho do noci.

Druhý den byla sobota. To odpoledne pozvala Barbara otce do obýváku. Její prezentace trvala přes hodinu. Komisař Gordon seděl ve svém oblíbeném křesle, přikyvoval, neusmíval se, ale ani se nemračil a Barbara předkládala fakt za faktem a  podala hromadu důvodů, proč by jí měl otec dovolit chodit na Super Hero High.

„Všechny testy osobnosti potvrzují, že by mi prospělo chodit na... Výsledky testů by se mi v prostředí, kde panuje velká konkurence, ještě zlepšily... Mé dovednosti v  oblasti nejmodernějších technologií mohou pomocisuperstudentům, a tak i světu...“

A tak dále, až se Barbara, když už byla u konce, usmála. Copak jí teď otec může říct, že ne?

„Ne,“ řekl. „Babs, víš, že mi dělá starost tvá bezpečnost. Kdo tě bude chránit, když nebudu nablízku?“

„Ochráním se sama,“ naléhala. „Ty mi nevěříš!“

„Věřím,“ oponoval, „nevěřím ale zločincům a padouchům! A s kým superhrdinové bojují? Přesně – se zločinci a padouchy!“

„Áááách!“ zavrčela Barbara, protože na víc se nezmohla. Otec ji rozčiloval. To neslyšel nic z toho, co mu právě řekla?

„Jdu si zaběhat,“ řekla a zamířila k hlavním dveřím.

„Dávej na sebe pozor!“ zavolal za ní táta. Barbara vyběhla, jak nejrychleji mohla, a nezpomalila,dokud neuběhla asi dva kilometry. Byla stejně jako vynikající studentka i vynikající sportovkyně, a tak se ani nezadýchala. Hudba na telefonu jí pomohla srovnat dech. V  dálce viděla Barbara Vozovou vesnici a  myčku aut pana Luny. Každý znal autodům, na který běžela v televizi reklama s majitelem s tváří kulatou jako měsíc, který vykřikuje: „Luna – autačistá, spokojenost jistá!“

V  areálu byl obrovský skákací hrad zastřešený baldachýnem z  pestrobarevných balónků naplněných héliem, které měly přilákat návštěvníky. Když přiběhla blíž, viděla Barbara hrstku dětí, jak po hradě skotačivě hopsají nahoru a dolů, smějí se a piští radostí.

Pištění najednou přešlo v řev. Barbara se prudce otočila a vykulila oči, když zahlédla cosi, co auta balí do zámotku. A v některých byli stále ještě lidi.

„Utíkejte!“ křičel pan Luna a  jeho obyčejně bledá tvář rudla s každým těžkopádným krokem. „UTÍKEJTE!“ ječel. „To je zabijácký mol Killer Moth!!!“

Barbara zalapala po dechu. Za hromadou aut se tyčilobrovský zelený mol s červenýma očima. Oháněl se podivnou, neobvykle silnou zbraní, kterou auta ničil, jako by to byly hračky. Když se rozlétl směrem ke skákacímu hradu,v Barbaře zatrnulo. Ty děti! Byly pořád uvnitř!

Barbara byla v okamžiku u nich. „Honem ven,“popoháněla je, když jim pomáhala slézt z hradu. „UTÍKEJTE! Já ho zabavím.“

Děti už byly v bezpečí náruče svých rodičů, když Barbara šplhala na vrchol hradu. „Tady!“ pokřikovala na superpadoucha. „Pojď si pro mě!“

Killer Moth trhnul hlavou směrem k  ní a  zamhouřil na ni svá prasečí očka. Rozlétl se k  Barbaře, křídly rozpoutal větrnou bouři a  uvolnil všechny balónky. Barbaru to nezastrašilo. Začala skákat nahoru a  dolů, aby získala výšku, a potom ze skákacího hradu seskočila směrem k myčce na auta. Killer Moth odpálkoval balónky a vrhl se za Barbarou, která zalovila ve svém miniaturním opasku s nářadíma vytáhla si náčiní. Do boty si zastrčila baterku. Rychlostíblesku přeprogramovala kontrolní panel myčky na auta, aby ho mohla ovládat telefonem.

„Vypadáš trochu zanedbaně!“ křičela na hmyzouna, když stála uvnitř myčky a  lákala ho, aby šel za ní. Když vytasil zbraň, zapnula Barbara svou vysoce výkonnou baterku, protože věděla, že světlo je pro moly lákadlem, a mrštila ji na kolejnice v myčce. Killer Moth ztratil na okamžikpozornost, Barbara popadla tlakovou hadici na mytí auta vyrazila mu zbraň z ruky.

Rozčilený okřídlený padouch se vrhl do mycího tunelu. Už se chystal udělat z Barbary zámotek, když v tom dívka mrštně uskočila a  zmáčkla tlačítko na telefonu. Hmyzáka v okamžiku zbičoval proud vody z bezpočtu trysek.

„Tak, a teď jsi namydlenej!“ volala Barbara. Omráčeného padoucha rychle přivázala ke kolejnicím, takže projeltunelem jako auto připravené na mytí. „Naprogramovala jsem myčku tak, aby se postarala i o dotěrný hmyz, jako jsi ty!“

Killer Moth byl vláčený prvním cyklem. Ze všech směrů do něj šlehaly proudy vody.

„Já tě dostanu!“ bručel, když se k  němu snesly gumové kartáče a začaly ho drhnout. „Hej, mám v očích saponát!“

Bylo slyšet kvílení sirén, které se stále přibližovalo.

Rozblikal se neonový nápis HOTOVO! a  navoskovaný Killer Moth vyjel z  myčky ven. Ještě nikdy nebyl tak dokonale čistý. Pan Luna a ostatní začali tleskat a na scéně se objevila policie.

„Barbaro!“ Byl to její otec.

Komisař Gordon dceru objal. „Jsem tak rád, že jsiv pořádku,“ řekl vlídně. „Killer Moth je superpadouch a je mu jedno, komu ublíží.“

„Tati...“ ozvala se Barbara.

„Tvá bezpečnost pro mě znamená celý svět...“

„Ale tati...“ snažila se znovu promluvit.

„Potuluje se tu spousta zlých lidí, Barbaro, a  já se snažím udržet v bezpečí tebe i všechny ostatní, jak jen to bude možné.“

„Pardon,“ vložil se do řeči pan Luna. Jeho kulatý obličej už měl zase normální barvu. „Komisaři Gordone, nejen, že tahle holka se o  sebe umí postarat. Ona zachránila nás všechny!“

Komisař Gordon se rozhlédl kolem. Všichni přikyvovali a pak začali znovu tleskat. Barbara zčervenala.

„T-to ty jsi dopadla Killer Motha?“ zadrmolil otec.

„Někdo to udělat musel,“ řekla, „v sázce byly lidskéživoty. Dělala jsem jen to, co bys udělal i ty.“

Znepokojený komisař Gordon svraštil čelo. „Na to se musím okamžitě podívat,“ řekl a ukázal prstem na policejní dodávku, ve které se zmítal Killer Moth. „Barbaro, mohla ses vážně zranit. Nebo i hůř. Promluvíme si o tom večer, až přijdu domů.“

Ten večer vařila Barbara k večeři špagety, svou specialitu.

Přidala do nich čerstvě nakrájených hub z farmářského trhu

a spoustu třeného česneku – přesně tak, jak to měl táta rád.

Potom je posypala poctivou vrstvou parmezánu.A moučník: dort se třemi druhy čokolády z  věhlasné Butterwoodovy cukrárny, který zbožňovali oba. Koupila ho, aby otce

snáz přemluvila, aby ji nechal chodit na Super Hero High.

U večeře panovalo ticho. Nikomu z nich se nechtěloticho prolomit. Nakonec komisař Gordon odložil vidličku, otřel si ústa ubrouskem a položil si ho zpátky do klína.

„Vynikající večeře.“ Barbara se usmála, ale uvnitř sehrozila, co bude následovat. „Mohla ses zranit.“ Oba věděli, že nemluvil o špagetách.

„To jsi mi už říkal,“ připomněla mu Barbara. „Já jsem

KAPITOLA 3


31

se ale nezranila, tati. Místo toho jsem zachránila spoustu

životů.“

Pomalu přikývl.

„Bojíš se, abych se dokázala postarat sama o  sebe, když při tom dokážu mnohem víc. Můžu se postarat i o ostatní.“ Barbara začala zvyšovat hlas. „Vychoval jsi mě ve víře, že služba veřejnosti je ta nejušlechtilejší práce, kterou může člověk dělat. Chci jen zkusit se do toho zapojit. Výcvik na Super Hero High mi dává nejlepší příležitost na světěotestovat své schopnosti. Prosím, tati, můžu tam chodit?“Barbara se odmlčela. Podívala se mu zpříma do očí. „Ředitelka Wallerová mi věří. Ty ne?“

Otec sebou trhnul. „Já ti věřím, Babs,“ řekl, „vždycky jsem ti věřil. A  vždycky budu.“ Vydechl, jako kdyby zadržoval dech už roky. Možná to tak i bylo. „Tak víš co,“ pokračoval a znělo to, jako když se vzdává, „dnes jsi ukázala, co v tobě je. Tak co kdybychom to se Super Hero High zkusili?“

„UÁÁÁ!“ zajásala Barbara, vyskočila ze židle a  pevně tátu objala. Začal se pochechtávat a potom řekl: „Kdyby to nepřineslo ovoce, mohla bys dělat krizového vyjednávače. Přesvědčovat rozhodně umíš. Anebo radši ne – je to příliš nebezpečné.“

„TATI! Děkuju!“ křičela Barbara. Měla pocit, že jí srdce pukne radostí.

„Tak dobře. Uklidni se,“ řekl. „Zavedeme samozřejmě několik pravidel.“

Barbara nadšeně přikývla. „Ano, ano, cokoli!“ Nemohla uvěřit, že si to rozmyslel!

Otec vytáhl z  kapsy notes a  začal psát. „Máš tříměsíční zkušební dobu,“ začal. „Vím, že budeš domů chodits boulemi a modřinami. Super Hero High může být občas drsná a  vzhledem k  tomu, kolik je tam fyzického výcviku a tréninku se zbraněmi, nemůžu tě od zranění uchránit úplně. Když ale budu mít kdykoli pocit, že ti opravdu hrozí nebezpečí, vyhrazuju si právo tě ze školy okamžitě odhlásit a odvést zpátky na Gothamskou střední.“

Barbara přikývla. To znělo fér. Ještě ale nebyl u konce.

„Tohle jsou základní pravidla,“ začal, zatímco jesepisoval:

1) Když nebudeš zvládat nápor práce nebo se ti zhorší

známky – končíš.

2) Když se začneš chovat arogantně – končíš.

3) Když mi nebudeš vždycky o všem říkat – končíš.

„Navíc, budeš dál bydlet doma. I když se třebapřipravuješ na život superhrdinky, jsi pořád moje dcera a chci, abys tu byla se mnou. Je to jasné?“

Barbara přikývla a marně se snažila držet svou radost na uzdě. Bude chodit na Super Hero High!

„Tak,“ řekl táta s  mrzutým výrazem. „Chceš na to něco říct?“

Barbara se rozzářila. „Ano,“ řekla a tvářila se, jako by se chystala požádat o něco dalšího, ještě divočejšího.Zakřenila se a dodala: „Dáme si dorta!“

Barbara svůj čokoládový dort zhltla, ale když se natáhla po druhém kousku, všimla si, že otec se ještě ani nedotkl toho prvního. Čeho se tak bojí? říkala si. Vždyť budev pohodě. Víc než v pohodě. „Barbara volá Supergirl. Supergirl, slyšíš mě?“ V  komunikačním náramku tenkém jako papír jí nejdřív zapraskalo a potom se ozvalo: „Ups, jauvajs! Promiň!Promiň.“ Chvíli bylo ticho, potom bylo slyšet hlasité zadunění a pak se ozval hlas Supergirl: „Nazdárek, kamarádko.Letěla jsem příliš rychle a Flash příliš rychle běžel a měli jsme menší srážku. Jsme oba v pořádku. Teda, alespoň myslím. Flash vypadá trochu rozviklaně. Co je nového?“

Barbara dokázala sotva držet své nadšení na uzdě. „Mám velkou novinu, ale chci ti to říct osobně.“

„Už se nemůžu dočkat!“ řekla Supergirl. „Tak zatím!“

Barbara vešla do svého šatníku. Srdce jí bilo jako o závod, když vytahovala ten jednoduchý černý kostým, který jí ušila Katana. Když se do něj oblékla, stouplo jí sebevědomí a cítila se silnější. Hleděla upřeně do zrcadla a dívku, která se na ni dívala, nepoznávala. Kdo je to? Čím déle se dívala, tím to bylo jasnější. Nakonec řekla jasným, silným hlasem: „Barbaro Gordonová... představuji ti Batgirl.“ Ten večer nemohla Batgirl usnout. Noci ji vždycky uklidňovaly, když svět ztichl a  ji zahalila tma. Hlavou se jí ale přirozeně honila spousta myšlenek. Měla hroznou radost ze jména superhrdinky, se kterým její nejlepší kamarádka Supergirl přišla.

Batgirl. Netopýří dívka.

Bylo dokonalé. Měla koneckonců svou B. A. T. (Barbaře asistující techniku) a netopýry doopravdy zbožňovala! Byli tak skromní a  podceňovaní a  létali si nocí, aniž by si jich kdokoli všiml. V  jeskyních jim bylo hezky útulno. Věděla, že křídla netopýrů jsou tenčí než křídla ptáků a  že v  nich mají více kostí, díky kterým mohou přesněji manévrovat. A  díky echolokaci umí zachycovat odrazy zvuků, kterými rozpoznávají předměty ve tmě a  určují jejich polohu. No není to úžasné?

Batgirl seděla na své posteli s fialovým přehozema rozhlížela se po místnosti. Na zdi visel plakátkontraadmirálky doktorky Grace Murrayové, která vynalezla kompilátor, program, který překládal angličtinu do počítačovéhojazyka. Batgirl doufala, že jednou bude moct vytvořit nový kód nebo vzorec, který by prospěl světu. Na jiné zdi viselaschémata vesmírných vznášedel, prototypů zbraní a  různých přístrojů z dílny B. A. T. Na stole měla několik počítačůrůzných velikostí a s různým výkonem, které sama upravovala. A na nočním stolku stál rámeček s fotografií Barbary, když byla malá, jak tátovi sedí na ramenou. Oba se nespoutaně a šťastně usmívali.

Barbara přemýšlela, co s  sebou příští tři měsíce přinesou. Měla vynikající studijní výsledky, ale lavírování naSuer Hero High mělo být tou nejtěžší zkouškou, kterou kdy podstoupila. Otevřela šuple u  stolu a  za nejrůznějšími nástroji moderní techniky, dráty a elektronickými panelynahmatala věkem sešlý červený kožený diář. Na deskách bylo zlatými písmeny vyražené její jméno BARBARAGORDONOVÁ, dokola ozdobené zlatými hvězdičkami. Na boku byl malý stříbrný zámek. Dost staromódní, ale Batgirl se ta starobylost hrozně líbila. Sundala si klíček, který jí visel na krku, a zámek odemkla.

První záznamy byly dětské čmáranice. Diář jí daroval otec k sedmým narozeninám. „Na důležité věci, které chceš říct nebo si zapamatovat,“ vysvětlil jí.

V prvním záznamu stálo: Milý deníčku, daroval mi tětatínek. Je mi teď sedm, už jsem prakticky dospělá. Až budu ale dospělá doopravdy, chci být jako on a bojovat proti zločinu!

Jak roky ubíhaly, objevovaly se záznamy o cenácha vyznamenáních a  ústrcích ze strany spolužáků. Bylo v  nich nepochopení a  zklamání. Jediná věc, která se nesla celým deníkem, bylo její odhodlání bojovat proti zločinu. Tahle touha podle všeho rostla každým rokem.

Batgirl vzala do ruky pero a podívala se na fotku, na které byla s otcem. Potom otočila na novou stránku a napsala: Táta konečně souhlasil, abych chodila na Super Hero High. Teď si zpětně uvědomuju, že jsem o tom snila celý život.

Možná uspěju, možná ztroskotám, ale zkusit to musím. Potřebuju vědět, co ve mně dřímá a jak můžu pomoctzlepšit svět. Mám nejlepší vzor z  celého vesmíru, svého otce, a  doufám, že jednou ho budu moct uctít tím, že půjdu v jeho šlépějích a budu bojovat proti zločinu, zlu a bezpráví. Navzdory zálibě ve faktech a číslicích byla BarbaraGordonová snílek. Batgirl teď ale dostala šanci proměnit sny ve skutečnost.

Zavřela diář a nechala si ho i s klíčkem na komodě. Na obalu koneckonců stálo BARBARA GORDONOVÁ. Teď už byla Batgirl. Když Batgirl ten náraz zaslechla, trhnutím se otočila.Supergirl v letu narazila do sochy Spravedlnosti a právě ji vracela na podstavec. „Není nakřivo?“ ptala se.

„Asi ne,“ řekla Batgirl a naklonila hlavu na stranu.

Supergirl slétla k ní. Pláštěnka se jí třepotala, stejně jako tkaničky u jejích červených kotníkových tenisek. Batgirl se usmála. Její nejlepší kamarádka byla možná nejsilnějšíosobou na světě, zvládala zastavovat komety, raketya superzlosyny, ale zapomněla si zavázat tkaničky.

„Tak co je ta velká novinka?“ Supergirl se v  modrých očích mihla jiskra očekávání.

„Ajo vlastně,“ řekla Batgril a snažila se, aby to znělolhostejně. „Nic mimořádného. Jen, že máš před sebouNEJNOVĚJŠÍ STUDENTKU NA SUPER HERO HIGH!“

KAPITOLA 4


38

Než stihla cokoli dodat, Supergirl už ji pevně objímala, možná až příliš pevně, a hopsala nahoru a dolů.

„Ty mě... roz-rozdrtí-íš!“ kuňkala Batgirl.

„Promíííň,“ řekla Supergirl a pustila ji. „Ale mámhroznou radost!“

„Já taky,“ řekla Batgirl, masírovala si rameno a smála se.

„Nějaké novinky?“ zeptala se Bumblebee, když u  nich přistála. Důkladnou informovaností se pyšnila.

„Co se to tu děje, komorní večírek?“ zavrněl někdo.Kousek vedle stála Cheetah a pozorovala je. Zamhouřila oči.

Přidala se k nim Katana. „O co jde?“ zeptala se. Vytasila meč a bezděčně zastřihla vršek přerostlého keře.

Za chvilku se u nich objevil Cyborg a Flash a běhemnanosekundy přilétly i Wonder Woman a Hawkgirl.

„Co se to tu děje?“ zeptala se Harley, když udělala přemet stranou a přistála uprostřed hloučku. Nažhavila si kameru.

„Řekni jim to!“ pištěla Supergirl. „Batgirl chce něco oznámit!“

Harley se rozzářila, když vrazila kameru Batgirl přímo před obličej a vykřikla: „Akce!“ Pořad Harley Quinn – školy stín tu exkluzivní zprávuzveřejnil, ještě než zazvonilo. Harley skákala kolem, culíky jí pérovaly s  každým skokem a  rozplývala se do mikrofonu: „Ano, tady to uslyšíte dřív než kdekoli jinde: Na Super Hero High nastoupí nová hrdinka a jmenuje se Batgirl!“

„Zajdu s tebou do kanceláře ředitelky,“ nabídla seSupergirl. „Bumblebee tě uvede. Dopoledne tam pracuje.“

Katana zkoumala kostým Batgirl. „Kdybych věděla, že to budeš nosit pořád, ušila bych to líp,“ řekla.

„Je skvělý tak, jak je,“ řekla Batgirl a porovnala si masku.

Katana pohodila úhlednými černými vlasy. „Ne, zvládla bych i  lepší věci – a  taky to udělám, na hodině úvodu do superkostýmů!“

Všichni zamávali na Hawkgirl, která měla dozor na chodbě, a  potom na Green Lanterna, který svým silovým prstenem přenášel pečovatelské balíčky, které mu každý měsíc posílal bratr.

Jak se Bumblebee zvětšovala, bylo tiché bzučení stále hlasitější. Zlatými křídly rozdmýchala vzduch a  přistála za pultem kanceláře správy školy. „Přišla jsi za ředitelkou Wallerovou?“ zeptala se. Hrozně ji bavilo dělat studentům asistentku a  zároveň vědět o  všem, co se na Super Hero High šustne.

Batgirl otevřela pusu, že něco řekne, ale Supergirl jipředběhla. „Ano, Batgirl se hlásí na svůj první den jakostudentka na Super Hero High!“

Tvář Bumblebee rozzářil úsměv. „Já vím!“ zaječela, než si vzpomněla, že je v  práci. „Budu potřebovat, abys vyplnila příslušné formuláře.“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist