E-kniha: Baletky – Miřenka Čechová

MIŘENKA ČECHOVÁMIŘENKA ČECHOVÁ

Baletky mají dvě tváře. Tu přední,

usměvavou a dokonalou, kterou vidí

publikum. A pak tu odvrácenou, když

zmizí za oponou – předpisový úsměv jim

spadne a obličej se zkřiví do ztrhaného

šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž

nemohou dýchat pusou. Třeští oči a lapají

po dechu. Kdyby baletky někdo takhle

nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení.

K tomu jsou ale trénované. Tak jako hlavní

hrdinka tohoto příběhu. Každý den zažívá

baletní dril jako v armádě. Ještě jí nebylo

čtrnáct, a už je odbornicí na používání

projímadel a zvracení, aby si udržela váhu,

na ošetřování krvavých palců a stahování

prsou. A do toho poznává klubový život

v Praze. Jsou devadesátá léta, frčí perník

a extáze a ona objevuje sex a zjišťuje, že

má nevlastního bratra, který je úplně jiný,

než by chtěla. A že její sen stát se baletkou

a tančit ve zlaté kapličce se mění v noční

můru. Režisérka a tanečnice Miřenka

Čechová vychází z vlastních zkušeností

a deníkových zápisků. Její próza je

sebeironickým, syrovým a nelítostným

obrazem studií na taneční konzervatoři

a pražského života v divokých 90. letech. Miřenka Čechová (1982) je jednou z nejvýraznějších představitelek tanečního a fyzického divadla. Její knižní debut Miss AmeriKa (2018) byl ztvárněn také jako divadelní představení a autorka byla nominována na cenu Thálie. Založila divadelní soubory Spitfire Company a Tantehorse.

česká próza

ISBN 978-80-7637-063-0

249 Kč

Román o tanci,

divokých devadesátkách

a hledání sebe sama.

4 5

4 5

8 9

8 9

11

11

12 13

12 13

14 15

14 15

16

MIŘENKA ČECHOVÁ

Vychází s podporou Ministerstva kultury České republiky

Copyright © Miřenka Čechová, 2019

Illustrations © Jan Miko, 2019

ISBN 978-80-7637-063-0

Janu Lorencovi

Markovi Pokovi

&

Tori

7

HODINA KLASIKY A SNY Í raz, í dva, í tři, í čtyři, korepetitor neomaleně buší do černýho Petrofa a je mu úplně jedno, že každým milimetrem svýho těla právě prodáváš svoji duši, dáváš ji všanc nepřítomnýmu pohledu mistrový, otevíráš skořápku, vpouštíš démony a odstřeluješ mysl za horizont.

Pořád hraje ty stejný odrhovačky, jako kdybyste byly cvičený opice, a je mu jedno, že právě cituje motiv ze Spící krasavice druhého dějství anebo teď za chvíli z Giselle. Všechny jste Spící krasavice, v osm ráno, nastoupený ve stejnodresech, stejnopunčochách, stejnopiškotech, stejnodrdolech, stejnoúsměvech, stejnoosudech budoucích lůzrů, stejnozdeptanejch malejch dušiček, který se po zbytek života budete snažit vzkřísit k vědomí sebe sama jako rovnoprávný bytosti.

Giselle zešílí z nešťastný lásky a zemře, stane se vílou, která v noci utančí pocestný k smrti. Í pět, í šest, í sedum, í  osum. Bílý nadejchaný šaty, ve kterejch vypadá, jako by se vznášela, jako by levitovala nad zemí, točí se jako médium, jako rozfoukaná pampeliška. Budeš tančit až k smrti, pro lásku se obětuješ. Pauza.

Demi-plié. První, druhá, čtvrtá, pátá pozice, pak skluz, předklon, záklon, attitude na pološpičce, výdrž, obě paže z  tyče, balanc! Ne že spadneš. Soustřeď se! Vydrž! Výš to zadní koleno, vytoč nárt, ať máš linku, kontra lopatka, vyšší pološpička, žádná křeč v lejtku. „Úsměv číslo dvanáct,“ ironicky dodává profesorka, když vidí, jak všechny rudnete,

8 protože v tý výdrži na špičce jedný nohy, s druhou vysoko zvednutou za sebou, to všechno strašně bolí. Držíte už druhou minutu, všechny se klepete, naběhlý žíly na krku, zaťatý zuby, zkřečovatělý záda, někdo to nevydrží a položí jednu ruku na tyč. „Řekla jsem snad, že se máte opírat?“ zaječí profesorka.

Teď už i naběhlý žíly na čele a tepající spánky. Jsi Giselle, která z nešťastný lásky zrazena umírá. Otočka a battement tendu, stará kombinace ze včerejška. Čtyřikrát vpřed na jednu dobu, dvakrát triola zakončená v plié, to samý do strany, dozadu a  zase do strany. Proč je strana dvakrát? Chodidlo je žehlička, žehlím si svatební šaty. Plié stlačuješ, jako by ses chtěla propadnout do svýho špatně udusanýho hrobu, předkláníš se, jako bys v mdlobách upadala do šílenství, ždímala z těla poslední kapky života.

Nemlať sebou u těch třech rychlých! A pak cloche, cloche, cloche. Jsi clochard, bezdomovec, hadrák, věchýtek zbylý energie. Krása v  utrpení. Vydržíš všechno, bílý dějství je v Giselle stejně jako v Labutím to nejkrásnější. Nástup víl, všech nevěst, který zemřely před svatbou, v  bílejch dlouhejch průsvitnejch závojích. Revuálka ještě spuštěná, vidíš je skrze bílej dým. Jsou nehmotný, jako vánek, jako peří sedraný z  labutí, jejich krůčky jsou neslyšný, protože se nedotýkají země. Myrtha je jejich královna. Královna víl. Rond de jambe par terre. Všechno se točí v kruhu, všechno se stokrát opakuje, denní koloběh, každej den to samý. Rond de jambe en l’air.

Kruhy nohou jen od kolene, ruka ti tuhne ve druhý pozici, jak se snažíš opřít o vzduch, kruhy nohou pozpátku, všechno stokrát, tisíckrát. Mechanickej pohyb mixéru, je to