Kniha: Balada o žaláři v Readingu – Oscar Wilde

Baladická skladba klasika světové literatury z roku 1898 evokuje autorův nucený pobyt ve vězení a je poslední prací, která vyšla ještě v průběhu jeho života. Roku 1895 se v Anglii homosexualita chápala jako trestný čin a v rámci tohoto zákona byl Oscar Wilde odsouzen na čtyřiadvacet měsíců těžkých nucených prací. Část tohoto trestu vykonával i v Readingu, který se poté, co byl Wilde propuštěn, stal inspirativním zdrojem pro jeho slavnou báseň "Balada o žaláři v Readingu". Wildeova skladba je považována dnes za svědectví o otřesných podmínkách, které v tehdejším viktoriánském vězeňském systému vládly a panovaly. Autor toto prostředí přibližuje prostřednictvím příběhu vojína královské jízdní gardy, který zavraždil svou přítelkyní, poté byl nad ním vynesen a vykonán rozsudek smrti. Přímočarý děj a jeho vyznění vychází nejen z Wildeova krutého osobního prožitku, ale i z úvahy, že puritánská společnost je schopna člověka, jenž nevyhovuje jejím normám, doslova zničit a znemožnit. Vždyť on sám se pro ni stal nepohodlným jedincem pouze z toho důvodu, že se odmítl podřídit jejím "sešněrovaným" konvencím. Za to Wilde tvrdě zaplatil, na straně druhé však díky němu vznikl epický až elegický zpěv, který svou působivosti a úvahami o pomíjivosti lidské existence patří ke klenotům světové poezie.

Baladou o žaláři v Readingu (1898) se Oscar Wilde vyrovnával se svým pobytem ve vězení - byl odsouzen na dva roky těžkých nucených prací za homosexualitu, která byla od roku 1895 trestná. Šlo ovšem o zástupný důvod: soudobá společnost se jej především chtěla zbavit. Prostřednictvím osudu vojáka, který zabil svou milou a je uvězněn a následně popraven, autor balady s hořkostí nahlíží na krutost a odlidštěnost viktoriánského vězení. Vězňův příběh jej vede také k úvahám o lidské lásce, pomíjivé a člověkem málo ceněné. Působivými ilustracemi doprovodil Ivan Štrouf.