načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Báječné dny – Raphael Montes

Báječné dny

Elektronická kniha: Báječné dny
Autor: Raphael Montes

Mladý student medicíny Teo Alvar je samotářský, komplikovaný a velmi uzavřený člověk, který díky své inteligenci a smyslu pro řád a pořádek, dokáže svou podivnost před ostatními ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  179
+
-
6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 54.8%hodnoceni - 54.8%hodnoceni - 54.8%hodnoceni - 54.8%hodnoceni - 54.8% 53%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 326
Rozměr: 22 cm
Vydání: 1. vydání
Název originálu: Perfect days
Spolupracovali: z anglického překladu Perfect days ... přeložila Markéta Polochová
Skupina třídění: Portugalská literatura
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5632-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Mladý student medicíny Teo Alvar je samotářský, komplikovaný a velmi uzavřený člověk, který díky své inteligenci a smyslu pro řád a pořádek, dokáže svou podivnost před ostatními úspěšně skrývat. Nejlépe se ale bezpochyby cítí v tiché a sterilní pitevně, kde mu nejlepším přítelem je pitvané tělo. Nevyhnutelné drama je však na dosah ve chvíli, kdy se cesty podivínského Tea protnou se životní dráhou svěží svobodomyslné studentky Clarice. A tak začíná zvrácená road movie zcela nesourodé dvojice podle Claricina připravovaného filmového scénáře. Zádrhel je v tom, že jen jeden z účastníků výletu se na ni vydal dobrovolně. Zlověstný psychothriller s děsivou pointou a s hrůzným uvěřitelným akcentem předkládá psychologickou sondu postižené lidské duše, nahlížející sebe sama coby normálního jedince.

Popis nakladatele

Teo Avelar je samotář. Žije se svou invalidní matkou a svým psem, nemá mnoho přátel a většinou rozmlouvá jen s mrtvolami v univerzitní laboratoři. Dokud nepotká Clarice. Spontánní, exotickou, ambiciózní studentku, která právě píše filmový scénář o třech kamarádkách, jež vyrazí na road trip po Brazílii, aby našly lásku. Teo je Clarice úplně pohlcený a začne ji stalkovat. Je odhodlaný s ní podniknout cestu podle jejího scénáře. A tak ji unese.

Zařazeno v kategoriích
Raphael Montes - další tituly autora:
Báječné dny Báječné dny
Tajná večeře Tajná večeře
 (e-book)
Tajná večeře Tajná večeře
 
K elektronické knize "Báječné dny" doporučujeme také:
 (e-book)
Já, voják v Afghánistánu Já, voják v Afghánistánu
 (e-book)
Sejdeme se na svatbě Sejdeme se na svatbě
 (e-book)
Klášterem obchází ďábel Klášterem obchází ďábel
 (e-book)
Dej mi ty prachy Dej mi ty prachy
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Báječné dny

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Raphael Montes

Báječné dny – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


STEJNĚ NAPÍNAVÉ JAKO FILMY ALFREDA HITCHCOCKA A HORORY STEPHENA KINGA

RAPHAEL MONTES

BÁJEČNÉ DNY

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 3



Mé matce

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 5


Je vždy něco bláznovství v lásce. Ale také vždy něco

rozumu v bláznovství.

(Friedrich Nietzsche: Tak pravil Zarathuštra)

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 6


Kapitola první Gertruda byla jediná osoba, kterou měl Teo skutečně rád. Ostatní studenti se k ní nechovali zdaleka tak přátelsky jako on. Jakmile všichni společně vstoupili do laboratoře, všechny dívky si okamžitě zacpávaly nos. Kluci se snažili být víc v pohodě, ale jejich pohledy prozrazovaly, že jim taky není dvakrát příjemně. Teo nechtěl, aby si

kdokoli z nich všiml, jak dobře se v laboratoři cítí on. Přešel proto se

sklopenou hlavou až dozadu ke svému kovovému stolu.

Bude tam i ona a bude na něho věrně čekat. Gertruda.

V bledém světle mělo mrtvé tělo velice zvláštní nahnědlý odstín

a vypadalo jako opracovaná kůže. Na malém vozíku stojícím po straně byly položené nástroje, které sloužily k podrobnějšímu a hlubšímu

prozkoumávání tělesné schránky: nůžky se zahnutými konci, chirur

gické kleště, lékařská pinzeta a skalpely.

„Vena saphena magna může být spatřena poblíž vnitřní strany ko

lene. Potom se středově stáčí k přední části stehna, kde vystupuje na

povrch,“ pronesl Teo. Potom odřízl Gertrudinu epitelární tkáň, aby

mohl ostatním ukázat její vysušené svaly.

7

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 7

Kapitola první


Vyučující nahlédla do svých poznámek, které držela v ruce, a za

mračila se. Teo se necítil nijak vystrašený: anatomická laboratoř byla jeho království. Nosítka ležící všude kolem, všechna ta rozřezaná těla

i končetiny a orgány naložené v lahvích mu dodávaly takový pocit

svobody, jaký nemohl nalézt na žádném jiném místě. Měl rád zápach

formaldehydu, rád cítil ve svých rukách navlečených v chirurgických

rukavicích chlad ocelových nástrojů a hlavně měl rád Gertrudu, jak

tak ležela na jeho pitevním stole.

V její společnosti neznala Teova představivost žádné meze. Okolní

svět jako by se rozplynul a zmizel a zůstala jenom Gertruda. Jméno jí

vybral, hned když se setkali poprvé a všechno maso na jejím těle bylo

dosud na svém místě. V průběhu semestru se jejich vztah ještě pro

hloubil. V každé další hodině Teo o Gertrudě zjišťoval nové a nové

skutečnosti: nesmírně ráda ho neustále překvapovala. Nakláněl hlavu

těsně nad tu její – byla to nejzajímavější část z celého jejího těla – a podivoval se. Komu tohle tělo asi kdysi patřilo? Jak se asi ve skuteč

nosti jmenovala?

Byla to Gertruda. Když se díval na její seschlou kůži, úzký rovný nos

a suché rty slámové barvy, nenapadalo ho pro ni žádné přiléhavější jméno než právě Gertruda. Přestože ji postupující rozklad už téměř úplně zbavil jejího vzezření lidské bytosti, Teo v těch jejích deformovaných očních bulvách stále spatřoval jednu věc: viděl v nich oči nádherné ženy, kterou Getruda kdysi musela být. Když se nikdo jiný ne

díval, Teo s těma jejíma očima tajně rozprávěl.

Pravděpodobně zemřela, když jí bylo šedesát nebo sedmdesát let.

Několik vlasů na její hlavě i kosti jejího pánevního dna jeho teorii po

tvrzovaly. Po detailnějším ohledání u ní Teo objevil frakturu lebky.

Teo Getrudu respektoval. Jedině intelektuálka se mohla vzdát ne

kritického pochlebování v rámci pohřebního obřadu jenom proto, aby

8

Báječné dnyRaphael Montes

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 8


přispěla k budoucnosti lidstva, neboť se na ní budou moct učit mladí medici a budoucí lékaři. Musela si asi myslet, že je lepší posloužit vědě, a zůstat tak na světle, než být plně pohlcena temnotou. Pravděpodobně mívala doma knihovnu, která přetékala kvalitní literaturou. A jistě měla slušnou sbírku gramofonových desek z mládí. Tyhle nohy stoprocentně hodně tančily. Dost pravděpodobně každou noc.

Mnoho mrtvých těl, umístěných v nechutně páchnoucích kádích,

patřívalo dřív bezdomovcům. Somrákům, jejichž jediným životním cílem bylo zemřít. Neměli žádné peníze ani vzdělání, zato měli kosti,

svaly i orgány. A právě díky tomu byli nakonec i oni užiteční a někomu

prospěšní.

Ale Getruda byla jiná. Bylo těžké si představit, že se tyhle nohy

toulaly po ulicích nebo že si tyhle ruce vyprošovaly cestu aspoň prů

měrným životem. Teo také nevěřil, že by Gertruda byla zavražděna. Nevěřil tomu, že by zemřela po silném úderu do hlavy při nějakém

přepadení nebo ve chvíli, kdy ji surově tloukl zhrzený manžel. Gertruda musela zemřít za mimořádných okolností při něčem, co se abso

lutně vymykalo přirozenému řádu věcí. Nikdo by totiž neměl odvahu

ji zabít. Pokud by to tedy nebyl úplný idiot...

A že byl okolní svět plný idiotů. Stačilo se jenom rozhlédnout ko

lem sebe: stál tady idiot v laboratorním plášti, byl tu i pitomec s deskami v ruce, a nakonec i tahle blbka, která tím svým vysoko posa

zeným hlasem zrovna mluvila o Gertrudě, jako by ji snad mohla znát

tak dobře jako on.

„Kloubní pouzdro bylo otevřeno a jeho část byla vyjmuta, abychom

tak mohli vidět distální a aproximální okrajové části femuru a kosti holenní.“

Když ji Teo uslyšel, chtělo se mu smát se nahlas. A kdyby Gertruda

slyšela všechny tyhle nesmysly, které ta dívka pronáší, jistě by se roze

9

Kapitola první

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 9


smála taky. Společně by si sedli, popíjeli by drahé víno a povídali by si o všem možném. Dívali by se spolu na filmy. Až by film skončil, probírali by kinematografii, výpravu i kostýmy se stejnou odborností jako zanícení filmoví kritici.

Nedostatek respektu, který ostatní studenti Gertrudě prokazovali,

ho iritoval. Jednou, když s nimi nebyl ve třídě žádný pedagog, vytáhla ta stejná dívka, která teď ze sebe sypala nejrůznější odborné termíny tím svým příšerně pisklavým hlasem, z tašky červený lak na nehty.

Hihňala se, když mrtvole té ženy lakovala nehty načerveno. Ostatní

studenti se kolem ní seběhli a zdálo se, že jim to všem připadá ne

smírně zábavné.

Teo rozhodně nebyl nijak pomstychtivý, ale v tu chvíli Gertrudu

jednoduše pomstít chtěl. Mohl by sice předpokládat, že se té dívce dostane nějakého oficiálního trestu v rámci instituce, ale to by znamenalo spoustu byrokracie a nejrůznějšího vyřizování. Navíc by to nakonec ani nemuselo mít žádný valný účinek. Taky by mohl snadno

zařídit, aby se to děvče místo ve vodě vykoupalo ve formaldehydu –

jenom proto, aby mohl pozorovat výraz v její tváři, až ucítí, jak jí kůže

na celém těle vysychá. Ale Teo chtěl ve skutečnosti udělat jedinou

věc: toužil po tom tuhle dívku zabít. A až bude mrtvá, chtěl by jí na

lakovat ty její zakrslé nehty načerveno.

Samozřejmě že se ve skutečnosti nechystal nic takového udělat.

Teo přece nebyl žádný zabiják. Nebyl ani žádné monstrum. Jako dítě strávil celou řadu bezesných nocí tím, že zíral na svoje třesoucí se ruce a pokoušel se rozluštit vlastní myšlenky. Jako monstrum si však připa

dal. Neměl nikoho rád, k nikomu nic necítil a nikdo mu nechyběl: prostě jenom dál žil a přežíval. Lidé přicházeli a on byl nucen tolerovat jejich nesnesitelnou přítomnost ve svém vlastním životě. Vlastně to bylo ještě horší: předpokládalo se, že je bude mít rád a že jim bude

10

Báječné dnyRaphael Montes

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 10


svoji náklonnost dávat zřetelně najevo. Proto se naučil, že když bude svoje city alespoň předstírat a bude v téhle své roli dostatečně přesvědčivý, bude jeho život o dost snazší.

Vtom zazvonil zvonek a studenti mohli opustit učebnu. Tohle byla poslední vyučovací hodina závěrečného semestru. Teo odešel z místnosti, aniž by komukoli z přítomných řekl sbohem. Šedou budovu

měl teď za sebou, a když se na chvíli otočil, aby se na ni ještě jednou

podíval, došlo mu, že už se s Gertrudou nikdy v životě neuvidí. Jeho

přítelkyně bude pohřbena společně s ostatními mrtvolami. Bude jenom tak pohozena do hromadného hrobu. Už nikdy spolu neprožijí další zvláštní společný okamžik.

A najednou byl Teo už zase úplně sám.

Kapitola první

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 11


Kapitola druhá

Když se Teo probudil, měl špatnou náladu. Vstal z postele a přešel

do kuchyně, aby své matce udělal kávu. Pracovní deska kuchyňské

linky byla dost vysoko a Patricia nedosáhla na poličky s věcmi. Mu

sela by se hodně natáhnout a nohy na vozíčku by se jí rozjížděly, takže

by okamžitě upadla zpátky do sedu. A to bylo ponižující.

Zatímco čekal, až zavaří voda, zametl v obývacím pokoji a umyl

nádobí. Potom vyměnil Samsonovi noviny a naplnil mu misku s žrád

lem. Jako každé ráno postavil horkou kávu na noční stolek u postele

své matky a probudil ji polibkem na čelo, protože právě tohle přece

milující synové dělávají.

V devět hodin vyšla Patricia ze svého pokoje. Měla na sobě jedno

duché šaty a plátěné sandály. Teo nikdy neviděl, jak se jeho matka obléká, ale uměl si představit, že to musí být zdlouhavý a vyčerpáva

jící proces. Jednou jí nabídl pomoc, když si pořídila nové džíny, ale ona ho důrazně odmítla se slovy: „Tohle je to jediné, co mi ještě zůstalo.“ O půl hodiny později byla oblečená: měla na sobě šaty a džíny ležely pohozené v koši.

12

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 12

Kapitola druhá


„Jdeme s Marli na trh. Beru s sebou i Samsona,“ oznámila mu, když

si nasazovala náušnice.

Teo mlčky přikývl. Oči měl přilepené k obrazovce, kde právě Tom

pronásledoval Jerryho.

„Sluší mi to?“

Vtom si Teo všiml, že má jeho matka na tváři make-up. „Našla

sis na trzích nějakého tajného obdivovatele? Tak co, Patricie? Při

znej se!“

„Aktuálně žádný takový obdivovatel neexistuje. Ale jeden nikdy

neví – jsem sice kripl, ale pořád ještě nejsem mrtvá!“

Teo slovo kripl bytostně nesnášel. Ve snaze zlehčit svoji vlastní

situaci ho Patricia používala až příliš často. Chápal, jak moc to mu

selo být smutné. Od chvíle, kdy k té nehodě došlo, se tomuhle tématu

oba dva cíleně vyhýbali. Kolečkové křeslo se stalo běžnou součástí

jejich každodenního života a na konci každého dne si Teo pomyslel,

že skutečně není důvod, proč by se o tom měli vůbec bavit.

Patricia vyjela ven z kuchyně i se Samsonem uvázaným na vodítku.

Zlatý retrívr divoce vrtěl svým chlupatým ocasem. Samson přibyl do

jejich rodiny před devíti lety, v době, kdy ještě bydleli ve střešní ná

stavbě, ze které byl výhled na pláž Copacabana. Teď, když žili ve

dvoupokojovém bytě, se jejich pes stal svým způsobem přítěží. Teo by

dal přednost tomu, aby ho umístili do nějakého útulku. Samson měl

krásnou srst a dobrý rodokmen: netrvalo by to dlouho a našel by si

nový domov. Matce to ale nikdy neřekl. Věděl totiž, že pro ni je ten

pes jako vlastní dítě. Přestože by byly všechny jeho argumenty, aby se

toho psa zbavili, striktně logicky podložené, bylo mu úplně jasné, že

by je matka okamžitě smetla ze stolu.

Zazvonil zvonek u dveří. Patricia šla otevřít.

„Marli, drahoušku!“

13

Kapitola druhá

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 13


Marli byla jejich sousedka, Patriciina nejlepší kamarádka a milov

nice všeho ezoterického. Zapřisáhlá stará panna, která byla přiměřeně

přihlouplá a pasovala se do role ošetřovatelky Patricie, takže jí pomá

hala se sprchovat a chodila s ní venčit Samsona. Pravidelně každou

středu spolu hrávaly karty. Teo si nebyl jistý, která z nich je v jejich

vztahu závislejší na té druhé. Rozveselovalo ho, když sledoval, jak

Marli Patricii věští budoucnost z karet – jako obvykle neodpovídaly

její předpovědi skutečnosti ani za mák.

Jednou jedinkrát Teo Marli dovolil, aby předpověděla budoucnost

i jemu. „Budeš nesmírně bohatý a šťastný,“ řekla mu tehdy Marli. „A vezmeš si velice krásnou mladou ženu.“

Nic z toho jí tenkrát nevěřil. Neuměl si ani představit, že by mohl

být šťastný. Měl pocit, že je už navždycky odsouzený k nejistotě a k ži

votu v monotónní rutině, která zcela postrádá jak smutné, tak radostné okamžiky. Jeho život byl pouhou prázdnotou, kterou naplňovaly toliko ploché, nevýrazné emoce. Ale on s tím byl smířený a nevadilo mu to.

„Vrátíme se tak za hodinu,“ oznámila mu Patricia. „A později od

poledne bude barbecue. Nezapomeň na to.“

„Jaké barbecue?“

„Eričina dcera. Má přece narozeniny.“

„Ale já tam nechci jít. Vždyť ji skoro ani neznám.“

„Bude tam spousta lidí tvého věku.“

„Ale já jsem vegetarián, matko.“

„Mí přátelé se na tebe vždycky ptají. A jsem si jistá, že tam budou

mít česnekový chléb.“

Teo si někdy připadal jako trofej, kterou jeho matka dává na odiv

všem ostatním. Byl to její způsob, kterým si kompenzovala svoje

vlastní nedostatky – fyzické i mentální.

14

Báječné dnyRaphael Montes

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 14


„A já se tě navíc neptám, jenom ti to oznamuji. Půjdeš tam se mnou.“ S těmi slovy za sebou Patricia zabouchla dveře.

Jediný zvuk, který se teď v celém bytě ozýval, byla písnička doprovázející kreslený seriál v televizi. Neměli tam žádný česnekový chléb. Krev i tuk odkapávaly z masa

položeného na grilu na dřevěné uhlí pod ním. Mladí lidé tancovali za

ohlušujícího řevu jakési funkové hudby. Patricia se bavila v hloučku

svých přátel. Teo tyhle lidi sotva znal a litoval, že nezůstal doma ve společnosti Toma a Jerryho.

V chladničce našel mezi všemi těmi flaškami vodky jednu lahev s vodou. Nezůstane tady dlouho. Zavolá si taxíka, který ho odveze domů, a Patricia se sveze později s někým ze svých přátel. Když ale Teo překonal silné rozpaky, které tady pociťoval, musel uznat, že je

tohle místo moc krásné. Sídlo bylo zasazené do skalnatého kopce

a rozdělené na rozlehlé obytné částí, které spojovala kamenná schodiště, vedoucí přímo skrze přírodní vegetaci na svahu kopce. Když se sešlo ještě o něco níž po schodech, došli jste k něčemu, co připomínalo bungalov, kde se celá slavnost odehrávala. Byl tam bazén, barbecue a dřevěné stoly, které byly pevně přibité do země. Klikaté cestičky

vedly do barevné, dobře udržované zahrady, kterou od lesního pod

rostu oddělovalo bílé oplocení.

„Pokoušíte se utéct před tou hudbou, nebo spíš před lidmi?“ ozval se za ním najednou nějaký ženský hlas, který zjevně hovořil k němu.

Byl chraplavý a slova zněla trochu přiopile.

Teo se otočil, aby se na majitelku toho hlasu podíval. Byla to mladá

žena, pravděpodobně o něco mladší než on sám, a byla dost malého vzrůstu – měřila přibližně metr padesát, a to maximálně. Hnědýma očima si klidně prohlížela všechnu tu květenu kolem.

15

Kapitola druhá

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 15


„Před hudbou,“ odpověděl Teo.

Potom se rozhostilo dlouhé ticho, které jako by mezi nimi vytvo

řilo hlubokou propast.

Ta žena byla hezky oblečená: na sobě měla blůzu se vzory ve tvaru

jasně zářících diamantů a černou sukni. Nedalo se tak úplně říct, že by

byla krásná. Působila spíš nezvyklým, exotickým dojmem. Světle

hnědé vlasy měla vzadu stažené do ležérního drdolu, takže jí několik

pramenů spadalo na potem se lesknoucí čelo.

„Tancovala jste?“ zeptal se jí Teo.

„No jo. Ale už mě to přestalo bavit.“

Potom se usmála a on si všiml, že přední horní zuby má poněkud

asymetrické. Vlastně mu to připadalo docela okouzlující.

„Jak se jmenujete?“

„Teo. Respektive Teodoro. A vy jste?“

„Clarice.“

„To je moc hezké jméno.“

„Hlavně mi probůh neříkejte nic o Clarice Lispectorové, protože

ne, nečetla jsem od ní ani jedinou knihu! Tahle ženská mě všude pro

následuje.“

Okouzlovala ho dívčina spontánnost, ale přesto zůstával zádum

čivý. Když se kolem něho pohybovaly ženy, které si byly samy sebou

takhle jisté, nikdy se necítil příliš pohodlně: viděl je v tu chvíli jako

nadřazené, takřka nedosažitelné bytosti.

Clarice přešla blíž k němu a talíř s párky a kousky masa, který

držela v ruce, položila na široké zábradlí. Potom si usrkla trochu ná

poje ze skleničky. Rukávem její blůzy prosvítalo barevné tetování, ale

Teo nemohl přijít na to, co přesně je na něm vyobrazené.

„Copak vy nic nejíte?“

„Já jsem vegetarián.“

16

Báječné dnyRaphael Montes

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 16


„A asi ani nic nepijete, co? Tohle bude čistá voda, nemýlím-li se.“

„Vlastně moc nepiji. Alkohol na mě nepůsobí dvakrát dobře.“

„Tak fajn...“ řekla a rty obkroužila okraj svojí skleničky, „aspoň že vůbec pijete. Říká se, že lidé, kteří nepijí, bývají nebezpeční... Takže

tohle je důkaz toho, že vy nebezpečný nebudete.“

Teo si pomyslel, že by se měl zasmát, a tak to také udělal.

Clarice si mezitím vzala z talíře další kousek masa.

„A co vy? Co to vlastně popíjíte?“ zeptal se jí Teo.

„Je to takový tlamolep. Nějaká břečka namíchaná z vodky a citronové šťávy z prášku. Chutná to jako bělidlo.“

„Jak byste mohla vědět, jak chutná bělidlo?“

„Nemusím ochutnávat každou věc, abych uměla odhadnout, jak bude chutnat.“ Řekl to s takovým přesvědčením, jako by o jejích slovech nebylo nejmenších pochyb.

Teo se začínal cítit trochu nesvůj. Přesto měl zároveň pocit, že by měl v načatém rozhovoru pokračovat. Podíval se dolů na její bílé nohy, útlé a maličké, jako by snad byla baletka. Měla na nich purpurové pás

kové sandály. Každý nehet měla nalakovaný jinou barvou.

„Proč vypadají vaše nehty na nohách právě takhle?“

„Nehty na rukou mám úplně stejné.“ Při těch slovech natáhla ruce

před sebe, aby to mohl posoudit sám. Prsty měla hubené a dlouhé –

byly to ty nejjemnější ruce, jaké Teo kdy viděl. Nehty měla krátce zastřižené a nalakované celou škálou různých, náhodně vybraných barev.

„To vidím. Proč?“

Odpověděla mu, aniž by se aspoň na okamžik zamyslela. „Abych byla jiná.“ A potom zvedla ukazováček a dotkla se svých rtů.

Teo si všiml, že si Clarice musela často okusovat kůžičku kolem nehtových lůžek. Předpokládal, že právě to způsobilo nepravidelnost

17

Kapitola druhá

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 17


jejích předních zubů, které vystupovaly z řady a trčely malinko dopředu. Přestože Teo stomatologii nikdy nestudoval, tímhle fenoménem se zabýval poměrně do detailů, aby ještě lépe porozuměl Gertrudě.

„A proč byste měla chtít být jiná?“

Clarice tázavě pozvedla jedno obočí. „Svět je přece docela nezáživný.

A moji rodiče jsou toho živoucím důkazem. Vezměte si například

mého tátu. Pracuje jako inženýr, takže je v jednom kuse mimo město.

São Paulo, Houston, Londýn. Moje matka zase pracuje jako právnička.

V žilách jí koluje krev byrokratů. To proto je fajn odlišovat se a být

jiná. Hlavně nemít zafixovanou danou rutinu. Opít se a o nic se ne

starat. Dělat různé pošahané věci a na nic z toho si potom nepamato

vat. Nalakovat si každý nehet na rukou i nohou jinou barvou. Užívat

života, dokud není příliš pozdě. Chápete?“

Potom Clarice otevřela svoji malou pletenou kabelku, vytáhla z ní

krabičku mentolových cigaret značky Vogue a jednu si vyklepla do

dlaně. „Máte oheň?“

„Já nekouřím.“

Clarice udělala jenom „tss“ a potom se začala horečně přehrabovat

věcmi v kabelce. Slunce zrovna zapadalo za kopec. Teo pozoroval, jak

se opilé stíny pohybují směrem dolů. Clarice mezitím objevila zapalovač a připálila si. Plamen chránila před větrem vlastní dlaní. Potom

si mocně potáhla a kouř vyfoukla směrem kTeovi.

„Takže vy nejíte, nekouříte ani moc nepijete.... Tak mi prozraďte,

Teo, šukáte aspoň?“

Teo o kousek ustoupil, jenom o pár centimetrů, taky proto, aby se

dostal z dosahu mentolového kouře. Ale od čeho se to ve skutečnosti pokoušel vzdálit? Proč ho tohle podivné stvoření uvádělo do takových rozpaků? Přitom neměl potřebu si před ní na cokoli hrát. A z něja

18

Báječné dnyRaphael Montes

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 18


kého důvodu se mu zamlouval i tenhle blazeovaný způsob, jakým držela cigaretu, i to, že nahlas říkala všechno, co si myslí.

„Jenom si z vás utahuju. Takže žádný stres,“ řekla mu a lehce ho

přitom šťouchla do ramene.

Byl to jejich vůbec první fyzický kontakt. Teo se usmál. V místě,

ve kterém se ho dotkla, cítil jemné mravenčení. Měl pocit, že musí něco říct.

„A co vy vlastně děláte?“

„Co dělám já?“ Clarice si strčila další kousek masa do úst a pře

žvykovala. „Hodně piju, jím všechno a taky jsem snad už všechno kouřila. Ale teď jsem skončila u mentolových vogue, těchhle holčičích cigaret, se kterými si vystačím. A příležitostně si s někým zašu

kám. Studuju dějiny umění na univerzitě. Ale nejsem si jistá, jestli je

to přesně to, co chci dělat, protože mě dost zajímá psaní scénářů.“

„Psaní scénářů?“

„Přesně tak, scénářů. Vlastně právě teď na jednom pracuju. Ještě si

nejsem úplně jistá, jestli to bude celovečerní film. Ale zápletka už je

hotová. A zatím jsem napsala zhruba třicet stránek. Takže mě čeká ještě hodně dlouhá cesta, než bude kompletně hotový.“

„Rád bych si ho přečetl,“ vypadlo zTea, aniž by přemýšlel nad tím,

co říká. Vlastně ho zajímalo, jaké důsledky bude tahle jeho obrovská troufalost mít. A navíc chtěl opravdu vědět, o čem a jakým způsobem tahle žena píše. Autoři fikce do svých textů často projektují velikou část ze sebe samých.

„Vlastně nevím, jestli by se vám to líbilo,“ řekla. „Je to spíš příběh

pro ženy. Tři nezadané kamarádky se autem vypraví na cestu, aby na

ní prožívaly různá dobrodružství. Vlastně by to měla být tak trochu

road movie.“

„Jestli se mi to líbí, nebo ne, zjistím jedině tak, že si to přečtu.“

19

Kapitola druhá

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 19


„No tak dobře, ukážu vám to.“ Potom podrážkou boty zašlápla ne

dopalek cigarety a snědla další dva kousky masa. „No a co vy? Co

vlastně děláte vy?“

„Já studuji medicínu.“

„Wow. No to je dokonalost sama. Moje matka by šílela štěstím.

Ona totiž vždycky říká, že dějiny umění vás vůbec nikam nedostanou.

Jako by vás to, že se pohroužíte do trestního zákoníku a neustále s se

bou vláčí kvanta právních dokumentů, mohlo někam posunout.“

„Není to tak jednotvárné, jak si možná myslíte. V medicíně je to

umění.“

„V čem?“

„No nejprve bychom museli najít pravou definici umění. Tak na

příklad já bych chtěl být patolog.“

„V tom žádné velké umění nevidím.“

„Ono je to komplikované. Můžeme si o tom promluvit někdy

příště,“ řekl. Vlastně se tím mezi nimi pokoušel vytvořit další nevidi

telnou spojnici.

„Tak fajn. Teď už budu muset jít.“

To, že chtěla najednou tak rychle odejít, se mu vůbec nezamlouvalo.

Připadalo mu, jako by ho tím z nějakého neznámého důvodu odmítala.

„Zrovna jsem si chtěl zavolat taxi. Nechcete někam svézt?“

„Ne, bydlím kousek odsud.“

„A nemohl bych si na chviličku půjčit váš mobil? Zapomněl jsem

svůj doma a potřeboval bych si zavolat toho taxíka. Bude to rychlý

hovor, slibuji.“

Clarice zalovila v kabelce. „Tady.“

Zatímco Teo telefonoval, pozorně si Clarice prohlížel. Rozpustila

si vlasy, které jí teď spadaly až dolů k pasu. Kontrast mezi dlouhými

loknami a jejím drobným, útlým tělem se mu zamlouval.

20

Báječné dnyRaphael Montes

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 20


„Nikdo to nebere. Stopnu si nějaký taxík přímo na ulici.“ S těmi

slovy jí podal telefon zpátky.

Společně šli po kamenité cestičce až do míst, kde se rozdvojovala.

„Tudy se jde ven,“ řekl jí a ukázal na jednu stezku.

„Půjdu si ještě dát pivo a rozloučit se s několika přáteli. Copak vy

se nechcete s nikým rozloučit?“

Mohl si samozřejmě vymyslet nějakou výmluvu, ale rozhodl se, že

jí prostě řekne pravdu bez příkras. „Raději ne.“

Clarice přikývla, potom se naklonila a dala mu letmý polibek na

jeho napětím stažené rty. Pak se otočila a brala schody po dvou. Sklenice s nazelenalou tekutinou, kterou držela v levé ruce, se povážlivě kymácela a nápoj cákal všude kolem. Když se Teo ocitl zpátky doma, pohltil ho zvláštní pocit euforie. Běžel, aby si vzal svůj mobil z nočního stolku a poslal zprávu matce. Následně zkontroloval nepřijaté hovory a uložil si poslední číslo, které mu volalo. Potom dlouhou dobu jenom tak ležel na pohovce, zíral do stropu a znovu prožíval jednotlivé zážitky toho večera. Něco uvnitř něj jako by explodovalo. Něco, co nebyl schopný vysvětlit, ale vlastně o to ani nestál. Ačkoli neznal Claricino příjmení, nevěděl, kde bydlí

ani na které škole studuje dějiny umění, měl teď její telefonní číslo. A právě díky tomu jako by byl najednou jejich vzájemný vztah o dost intimnější.

Kapitola druhá

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 21


Kapitola třetí

Teo jí chtěl zavolat, hned poté co se ráno probudil. Vyťukal na displeji její číslo, které už uměl nazpaměť, ale neměl dost odvahy, aby

hovor opravdu uskutečnil. Jak by jí asi tak vysvětlil, že na ni má kontakt? Kdyby jí přiznal, co předchozí večer udělal, znělo by to pateticky, možná dokonce dětinsky.

A právě v tu chvíli mu došlo, jak moc mu je tahle žena pořád vzdá

lená. Pokud by neudělal nic a jen tak její kontakt vymazal z telefonu,

mohlo by se taky stát, že už se spolu nikdy neuvidí. Jenomže kolikrát

v životě se naše cesty zkříží s mimořádnou osobou?

Přišel k němu Samson a obtočil se mu kolem nohou. Teo ho pohla

dil po husté srsti a nechal ho, aby mu olízal obě ruce. Potom ho od sebe

odstrčil. Nechtěl, aby ho pes utěšoval.

Pak se Teo oblékl do kostelního.

„Přijdeme pozdě!“ křičela na něho matka od výtahu.

Zhluboka se nadechl. Nemusí s ní přece všude chodit a tlačit její

kolečkové křeslo po chodnících Copacabany jako nějaká zaujatá zdra

votní sestra.

22

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 22

Kapitola třetí


Ale potom tuhle myšlenku zaplašil. „Už běžím, máti.“

Ještě než opustil pokoj, vzal si z nočního stolku peněženku a mobilní telefon. Kéž Pán přijme z našich rukou oběť, pro chválu a slávu jeho jména, pro dobro naše i celé jeho svaté církve.

Teo považoval nedělní bohoslužbu za nesmírně zajímavý rituál. Ze zbožného výrazu některých členů kongregace se mu chtělo smát:

oči zalité slzami a rty drmolící modlitbu tak, jako by je snad mohl

vyslyšet sám Bůh.

On se nachází mezi námi.

Zároveň na tom všem bylo i něco surreálného: všichni tihle lidé, ti

stejní lidé, kteří žili zhýralými životy a oddávali se světským radován

kám, se při prvních náznacích nějakého problému obraceli k Bohu

a modlili se za vykoupení, které si však ani za mák nezasloužili.

Je to naše povinnost a naše spása.

Nedělní mše se pro něj rovnaly mučení. Jako dítě navštěvoval ho

diny katechismu a byl i pokřtěný – Patricia byla totiž velice pobožná.

Jenomže kam až jeho vlastní paměť sahala, nikdy se neztotožnil s tím,

že nelze jakkoli zpochybňovat dogmata víry.

Kéž syn Tvůj zůstane mezi námi!

Teo poměrně rychle pochopil, že mezi povinnosti katolíka roz

hodně nepatří o čemkoli diskutovat: raději měl ta dogmata přijímat a memorovat, stejně jako se děti učívají svůj denní rozvrh. Takže se postupem času naučil, jak těchto šedesát minut využít co nejlépe.

Sešli k nám svého Ducha svatého!

Každičkou větu z modlitební knížky uměl Teo zpaměti. Členové kongregace nakonec ani nevěnovali pozornost tomu, co přesně říkají. Vlastně jenom tak unisono skandovali.

23

Kapitola třetí

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 23


Spas nás, světa vykupiteli, protože to Tvoje ukřižování a zmrtvýchvstání nás osvobodilo.

A on ta slova vyslovoval společně s nimi a čas od času se usmál na

svoji matku, zatímco ve své fantazii se pohyboval daleko za branami tohoto hlučného kostela. Nedělní mše a hodiny anatomie tak nakonec představovaly ty okamžiky jeho života, kdy se cítil úplně nejuvolněnější.

Přijmi, ó Pane, naše oběti!

Tuto neděli ale všechny jeho myšlenky utíkaly ke Clarice a odmítaly směřovat do ušlechtilejších výšin. V průběhu kázání vzpomínal na včerejší den a na to, s jakou otevřeností k němu Clarice přistupovala. Vybavoval se mu talíř s párky a s kousky masa a v uších mu zněla její provokativní otázka: Teo, šukáte aspoň?

Kéž by nás Tvůj duch sjednotil a my bychom byli jedno tělo!

Když už vyčerpal všechny vzpomínky na včerejší večer, začal si Teo představovat a vymýšlet nové části rozhovoru, který spolu vedli, nové vůně i chutě. Jeho společný čas s Clarice bude daleko mimořádnější než chvíle, které kdysi strávil s Gertrudou.

Dovol nám, abychom putovali v lásce a radosti!

Teo dostal nápad. Na to, aby jeho plán fungoval, ho však musel ještě pořádně promyslet. Nicméně už v tuto chvíli to stačilo k tomu, aby ho tento prvotní impuls náležitě povzbudil.

Poskytni nám, ó Pane, věčné světlo!

Než byla tahle nedělní mše u konce, stihl si Teo v duchu projít svůj nový plán třikrát dokola a celý ho propracovat tak, aby dokonale fungoval. Teo už věděl, jak se dostane ke Clarice.

Naše díky patří Bohu.

24

Báječné dnyRaphael Montes

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 24


Když vyšli ven z kostela, spatřila Patricia nějakou svoji dávnou přítelkyni, se kterou se nepotkala už celou věčnost. Teo se omluvil a vymluvil se na to, že musí studovat. Koupil si telefonní kartu a našel si telefonní budku, která nebyla nijak frekventovaná. Celý její vnitřek

byl polepený různými reklamami na prostitutky. Přes oči ty ženy měly

sice černé pásky, zato jejich intimní partie nezakrývalo vůbec nic.

Sametová ústa a nažhavené vaginy. Tohle tady byly hříšné ženštiny. Zato Clarice, Clarice byla jiná: byla sice hodně pokroková, ale byla roztomilá.

Teo vytočil číslo jejího mobilu. Při druhém zazvonění Clarice

hovor přijala.

Teo zavěsil. Než její číslo vytočil podruhé, musel se zhluboka na

dechnout.

Clarice telefon opět rychle zvedla.

„Dobré odpoledne. Mohl bych prosím mluvit s Clarice?“ řekl a sna

žil se napodobit saopaulský přízvuk.

„U telefonu. S kým mluvím?“

„Dobré odpoledne, Clarice. Jsem z Brazilského geografického a statistického institutu. Vaše jméno se nachází v naší databázi. Mohla byste prosím pro potvrzení své totožnosti uvést i svoje příjmení?“

„Manhãesová.“

„Výborně, děkuji. A kolik je vám let?“

„Dvacet čtyři.“

Tea překvapilo, když uslyšel, že je Clarice o dva roky starší než on.

„Vydržte prosím chviličku, jenom naše záznamy doplním o právě uvedená data.“

Vtom projížděl ulicí kolem něho autobus a hlasitě zatroubil na auto, které zrovna vyjíždělo z parkoviště. Teo přikryl mluvítko dlaní.

25

Kapitola třetí

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 25


„Děkuji vám za vaši trpělivost. Právě provádíme průzkum mezi vysokoškolskými studenty. Vy studujete na univerzitě, je to tak?“

„Ano.“ V jejím hlase byl patrný náznak netrpělivosti.

„Mohla byste mi prosím sdělit, jaký obor a na které univerzitě studujete?“

„Dějiny umění na RJSU.“

„To je Riodejaneirská státní univerzita, madam?“

„Pokud je mi známo, pak přesně tohle RJSU znamená.“

„V kolik hodin začínají vaše hodiny?“

„V sedm hodin ráno.“

„A jste se svým studijním oborem a programem spokojená?“

„Kdybych vám popravdě řekla, co si o té pekelné díře myslím, na beton by mě odtamtud vylili.“

„V kterém jste ročníku?“

„Poslyšte, nechtěl byste tak náhodou taky vědět, kdy jsem se narodila, jak se jmenovala moje matka za svobodna a jakou barvu mají kalhotky, které mám zrovna na sobě?“

Teo pocítil nepříjemné mravenčení v dlaních. „Samozřejmě že ne, tohle je moje poslední otázka. Takže v kterém ročníku jste?“

„Ve třeťáku.“

„Institut vám nesmírně děkuje za to, že jste se našeho výzkumného

šetření zúčastnila.“

Clarice zavěsila, aniž by se jakkoli rozloučila.

Teo položil sluchátko a v duchu si rekapituloval všechny infor

mace, které se mu o Clarice právě podařilo získat. A potom se na jeho

tváři rozlil blažený úsměv.

Neděle se příšerně vlekla. Teo neměl neděle rád. Necítil se unavený,

a tak proseděl celé dlouhé hodiny na internetu a hledal, co všechno by tam mohl o Clarice zjistit. Dozvěděl se například to, že při přijí

26

Báječné dnyRaphael Montes

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 26


macích zkouškách na dějiny umění se Clarice umístila jako první ze všech uchazečů a získala tak vysoký počet bodů, že se mohla směle přihlásit i do těch nejtěžších a nejplnějších kurzů. Zjistil i to, že také ve všech ostatních předmětech, ze kterých skládala přijímací zkoušky,

uspěla Clarice velice dobře a pokaždé se umístila mezi prvními. Na

razil taky na nějaký astrologický blog, kde Clarice tu a tam něco okomentovala. Při prohledávání sociálních sítí zjistil, že pod jménem Clarice Manhãesová se skrývá nějaká ohyzdně vypadající ženština, což zjevně nebyla ta Clarice, kterou hledal.

Ještě předtím, než šel spát, nastavil si budík na další den na brzkou

ranní hodinu. Protože v sedm ráno už bude stát před katedrou dějin umění. Černá vectra byla pozůstatkem bývalé prestiže rodiny Avelarových z doby, kdy ještě obývali byt ve střešní nástavbě u pláže Copacabana.

Jenomže přes všechny pokusy uskrovnit se a ušetřit neviděla Patricia

jinou možnost, než se auta nyní zbavit.

Teo dorazil k univerzitě o půl sedmé. Katedra dějin umění byla

opuštěná. Přehodil si přes hlavu kapuci. Přestože už bylo jaro, na chodbách budovy byl stále ještě cítit vlezlý chlad.

„Kde bych mohl najít posluchače třetího ročníku?“ zeptal se muže,

který tam zrovna uklízel. Ten mu řekl, že nemá tušení.

Teo usedl na lavičku ve foyer a sledoval studenty, kteří přicházeli i od

cházeli. Přinesl si s sebou knihu, Dürrenmatta, ale byl tak nervózní, že nebyl schopný dešifrovat ve slovech jakýkoli význam. Neustále

dokola pročítal první stránku, ale nebylo to k ničemu. Kolem prochá

zely samé hezké dívky. Měly cizokrajné účesy, hladkou pleť a v rukou držely laptopy, ale Clarice mezi nimi nebyla.

27

Kapitola třetí

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 27


V devět hodin se šel Teo poptat do kanceláře. Nějaká nevrlá žena

u přepážky mu odsekla, že už je konec semestru, že už možná budou

všichni pryč na prázdninách a že jak to má ona asi tak vědět.

Teo se vrátil zpátky do foyer. Pevně se přidržoval zábradlí scho

diště, které ho spojovalo s Clarice a které teď viděl jakoby v mlze.

Vůbec neviděl na schody před sebou, takže sestup z nich byl dost

zrádný. Najednou mu došlo, že by to měl vzdát a vrátit se zpátky ke

svým knížkám a k mrtvolám. Kdyby Clarice chtěla, aby se ještě někdy potkali, už by přišla na způsob, jak to zařídit. Byla ten typ dívky, která vždycky dostane všechno, co chce.

Jeho porážku navíc stvrdila nějaká dívka s trochu vytřeštěnýma

očima. „Třeťáci už mají pro tenhle semestr hotovo. Já jsem sice ve čtvrťáku, ale mám s nimi společné některé předměty. Ostatně čtvrťáci

už taky skončili. Přišla jsem si sem jenom pro výsledky testů. A ne

mám vůbec tušení, kdo je Clarice.“

Teo jí netrpělivě poděkoval. Vždyť ta kráva ani nevěděla, kdo Cla

rice je. Což bylo úplně absurdní. Vycházel dolů na rampu před uni

verzitou a myslel na to, že lidé si nevšímají toho nejlepšího, co kolem

sebe mají.

Už byl v polovině cesty zpátky na parkoviště, když si všiml, že

kolem něho prošla Clarice. Mluvila s nějakou kamarádkou. Jakmile se

z toho překvapení vzpamatoval, okamžitě ji začal sledovat. Tuhle ná

hodu chápal jako znamení, že je na dobré cestě, díky čemuž se začal cítit silný a mocný. Clarice i její kamarádka směřovaly do kanceláře.

Venku před budovou se šedé mraky přetahovaly se sluncem o nad

vládu na obloze. Clarice byla v kanceláři jenom chviličku a právě se nahlas smála něčemu, co řekla její kamarádka. Teo té dívce záviděl,

protože ať už jí řekla cokoli, zjevně to bylo nesmírně vtipné. On sám

28

Báječné dnyRaphael Montes

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 28


zatím neměl ani tušení, čím by mohl Clarice rozesmát. Možná se mu lépe dařilo s Gertrudou v tichu, které mezi nimi panovalo.

Obě dívky vyšly ven z budovy a sešly dolů po rampě. Clarice na

sobě měla dlouhý svetr mechově zelené barvy a barevně pruhované kalhoty. Zapálila si mentolovou cigaretu, kterou kouřila celou cestu až ke stanici metra. Lístek už měla koupený. Teo si rychle obstaral jíz

denku a vyšlo to tak akorát, aby obě dívky ještě zastihl na nástupišti.

Nastoupil do stejného vozu jako ony, jen o jedny dveře dál. Na každé zastávce metra vystupovalo i nastupovalo množství těch nejrůznějších

tváří, ale Clarice si nikoho z nich nevšímala. Její pohledy i úsměvy patřily jedině její kamarádce.

Obě dívky vystoupily ve stanici Botafogo a nastoupily na autobus,

který jel směrem k Jardim Botânico.

Teo mávl na taxík. Užíval si ten pocit, jako by byl ve filmu, když

taxikáři přikazoval: „Sledujte ten autobus.“

Jeli celou cestu až k parku Lage, kde obě dívky vystoupily. Stále

ještě byly plně zaměstnané a pohlcené svým rozhovorem. Teo zaplatil taxikáři a ani nepočkal, až mu muž vrátí nazpátek. Ušmudlané děti, které se po parku proháněly, nevěnovaly nejmenší pozornost hrozbě přicházejícího deště. Chůvy v uniformách byly

usazené na lavičkách všude kolem, živě si sdělovaly nejnovější drby a flirtovaly s muži, kteří si sem přišli zaběhat. Postarší páry se ruku

v ruce pomalu procházely po cestičkách. Skupinka mladých lidí byla

usazená v kruhu a předstírala, že se účastní improvizovaného pikniku.

Clarice i její přítelkyně do celé téhle scenérie příjemně zapadaly. Obě

vytáhly z batohu poloprofesionální fotoaparáty a začaly fotit modré květiny i majestátní palmy. A potom fotily jedna druhou při tom, jak fotografují.

29

Kapitola třetí

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 29


Clarice na chvíli odložila foťák a nasadila si nějaké perlové ná

ušnice. Usmívala se do objektivu a vypadala jako nějaká lady z devate

náctého století, to když vytvářela nejrůznější pózy v zahradě a vedle jezírka, skláněla se, aby si přivoněla k drobným kytičkám, a vybíhala a zase sbíhala schodiště před postarší usedlostí, umístěnou uprostřed tohoto parku. Clarice měla pohled lvice.

Společně s přítelkyní potom zkoumaly fotky, které obě pořídily, a přitom je svými paprsky zalévalo hřejivé slunce. Při pohledu na ně

které fotografie se Clarice halasně rozesmála, u jiných se své kama

rádky dožadovala, aby je okamžitě smazala.

Teo by je chtěl vidět, chtěl by je mít jenom pro sebe, a to včetně těch, které byly nekompromisně a nenávratně smazány přímo tady na místě.

Stál za vzdáleným stromem a také si Clarice fotografoval, ale jenom

svýma očima. Jednotlivé fotografie, které si pro sebe postupně vytvářel, si potom pečlivě ukládal do paměti.

Za soumraku snědly obě dívky jablko. Uběhlo deset hodin, aniž by si to Teo za celou tu dobu jedinkrát uvědomil. Vždyť on dneska ještě ani neobědval! Clarice se s kamarádkou rozloučila a zapálila si další cigaretu. Potom se vydala příkrými uličkami, zahýbala za rohy a přecházela křižovatky. Pohybovala se lehce a svižně, tahle drobná dívka pohlcená davem lidí. Nakonec zabočila do krátké uličky, z batohu vytáhla klíče a otevřela si dveře domu, který byl obklopen vysokou kamennou zdí. Teo vyčkal ještě několik minut a pak si její adresu pečlivě zaznamenal. Potom si znovu vzal taxíka a nechal se dovézt k univerzitě, aby si tam vyzvedl auto z parkoviště. Doma se pozdravil s matkou, které věnoval vřelý polibek na tvář. Osprchoval se, oholil, navoněl se trochou

30

Báječné dnyRaphael Montes

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 30


kolínské a vzal si na sebe to nejlepší, co ve skříni měl: zelenou polo

košili, která mu dobře seděla v ramenou.

„Sluší ti to. Kampak se chystáš?“ zeptala se ho Patricia, která se

během přestávky v jedné ze svých oblíbených telenovel vrátila zase na

pár chvil do reality. Hladila přitom Samsona, který měl hlavu polože

nou na jejím klíně.

„Mám se setkat s jednou dívkou. Vezmu si auto.“

Byl to nádherný pocit, že matce ani nemusel lhát. Často si vymýš

lel slibné příběhy o nejrůznějších dívkách, se kterými se muchloval

někde v zadní řadě kina. Jenomže jak měl vysvětlit, že si žádnou

z těch dívek nepřivedl už od puberty domů? A jak měl vysvětlit to, že dával přednost sledování evropských filmů v klidu a o samotě? Kdyby jí netvrdil, že si tu a tam s nějakým děvčetem vyjde, mohla by si jeho matka myslet bůhvíco. Možná by dokonce zašla ve svých závěrech tak daleko, že by si o něm začala myslet, že je gay. Ale on se mezi homo

sexuály rozhodně nepočítal. Byli nečistí a motivovala je pouze sexuální touha. Raději bude poustevník než homosexuál.

Ale teď může svojí matce konečně říct pravdu. Nemá žádný důvod

v tomhle Patricii lhát. Nemusí lhát ani sám sobě. Toužil po tom, sedět společně s Clarice v zadní řadě kina. Tam na barbecue ho přece políbila. Tak proč by toho měl teď nechat? Stal se z něho rukojmí tohohle nečekaného, ukradeného polibku. On přece nebyl útočník, vždyť

to na něj bylo naopak zaútočeno. Nechtěl taky jenom objevovat, ale

chtěl být i objevován. Miluje Clarice, jak sám sobě přiznal. A zároveň potřeboval být milován. Tea rozčilovala představa, že by se s Clarice dneska večer už neměl vidět. Seděl v autě před jejím domem už dobře přes dvě hodiny

31

Kapitola třetí

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 31


a sledoval světla v jejím pokoji i stíny, které se za záclonami pohybovaly sem a tam.

Potom před domem zastavila červená corsa a dvakrát zatroubila.

Clarice se objevila ve dveřích. Na sobě měla černé šaty. Řidič vystoupil ven z auta, aby ji pozdravil. Vypadal, že už mu bude něco přes pětadvacet, možná se dokonce blížil ke třicítce. Měl veliké obdélníkové

brýle a formální černý oblek, díky nimž vypadal starší. Clarice mu

dala polibek na tvář a nastoupila k němu do auta.

O několik minut později už stáli ve čtvrti Lapa. Ten muž vystoupil

z auta. Nesl obrovský batoh a ruku v ruce s Clarice vstoupil do kon

certní haly Cecílie Meirelesové. Neonový nápis nad dveřmi ohlašoval

dnešní program: Mladý brazilský symfonický orchestr – koncerty

mladých. Dnes večer se chystali zahrát Devátou symfonii od Antonína

Dvořáka.

Teo nechtěl zůstávat na vystoupení. Představa orchestru a hráčů

s jejich vážnými obličeji a houslemi nebo violoncelly připravenými

k hraní ho iritovala. Zároveň rozhodně nechtěl vidět Clarice, jak

líbá nějakého jiného muže. Už to jejich držení za ruce bylo urážlivé až dost.

Nakonec to ale dopadlo tak, že si Teo přece jenom koupil na kon

cert lístek. Mezi všemi těmi ženskými hlavami a účesy se mu nakonec podařilo identifikovat Clarice. Seděla vedle dívky, se kterou strávila

celé dnešní odpoledne. Toho muže nebylo nikde vidět. Když koncert

začal, najednou ho Teo spatřil přímo uprostřed orchestru. Na očích

měl pořád svoje obdélníkové brýle a hrál na červeně zbarvené housle.

Tea tak intenzivně pohltil pocit nesnášenlivosti, že mohl sotva věnovat pozornost hudbě. Na opěradle sedadla před ním se procházel mravenec tak dlouho, dokud ho nerozmáčkl Teův palec.

32

Báječné dnyRaphael Montes

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 32


Když koncert skončil, přešli ti tři mladí lidé společně do nedaleké

hospody, kde si objednali pizzu a pivo. Jako by je sklenice na stole neustále poháněly kupředu, až se zdálo, že jim snad nikdy nedojde téma

k hovoru. Clarice pila na ženu poměrně dost. Když dotyčný muž ko

nečně jejich stůl opustil, ukazovaly ručičky tři hodiny ráno. Přešel ke

svému autu, nervózně si očistil brýle do okraje košile, potom za sebou zabouchl dvířka a odjel pryč. Ta druhá dívka zůstala sedět u stolu,

popíjela a povídala si něco sama pro sebe. Clarice vyšla ven, kde si

zapálila cigaretu, stála a mlčky kouřila. Ruce měla zkřížené na prsou

a mocně potahovala.

Teo chtěl jít za ní, ale zdálo se mu, že by to nebyl právě ten nej

vhodnější okamžik.

Clarice hodila nedopalek cigarety do kanálu a potom se vrátila do

hospody. Objednala dva panáky tequily, které společně s citronem a se solí obě dívky rychle vypily. O několik hodin později dívky zaplatily.

Vyšly ven z baru, držely se vzájemně kolem ramen a klopýtaly po

ne zrovna rovných chodnících ve čtvrti Lapa. Clarice hýkala smíchy a přepadávala na svoji kamarádku, která působila přece jenom o tro

šičku střízlivěji. Obě mluvily hodně hlasitě a rozhodně neměly strach,

když procházely chabě osvětlenými ulicemi. Teo je sledoval v autě.

Světla měl vypnutá. Mezitím kolem nich projely dva prázdné taxíky, ale ony neměly nejmenší tendenci si některý z nich přivolat.

Na rohu opuštěné ulice se Clarice a ta druhá dívka začaly mazlit,

což mimo jiné zahrnovalo zadýchané polibky, rozcuchávání vlasů

a odkopávání bot, které měly na nohách. Líbaly se a smály a jejich

ústa byla celá lačná touhou. Kamarádka laskala Clarice jazykem na

kůži, chutnala její pokožku a objevovala utajená mateřská znaménka.

33

Kapitola třetí

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 33


Clarice měla otevřená ústa a svoje různobarevně nalakované nehty právě zabořila mezi stehna svojí přítelkyně, která jí hladila krk.

Teova první reakce byla prostá: zavřel oči. Jak jenom mohla? Chtěl vyskočit ven z auta a nějak jim v tom zabránit. Copak neví, kdy má přestat?

Když se na rohu objevil nějaký pár, Clarice se trochu odtáhla, ale

nepřestávala svoji kamarádku vískat ve vlasech. Zrovna kolem projíž

dělo taxi a její kamarádka – teď už ale Teovi připadalo trochu obtížné

ji takhle nazývat – na něj zamávala a ono zastavilo. Ještě dala Clarice

poslední mlaskavou pusu na rty, a než taxík odjel, zamávala jí přes

sklo auta.

Clarice téměř nebyla schopná jít rovně. Když přecházela ulici, při

jíždělo zrovna auto a mohutně troubilo. Clarice se vzpamatovala tak

akorát včas, aby se stihla vrhnout střemhlav na chodník a zařvat na ři

diče nějakou nadávku. S mírnými obtížemi se pak postavila zase na nohy. Při pádu si odřela koleno, které jí teď krvácelo. Udělala několik dalších nejistých kroků a potom znovu upadla, takže si nakonec našla nějaký tmavý kout na schodišti jednoho z domů a přímo na ulici jednoduše usnula.

Teo k ní potichounku přišel, protože ji nechtěl vyděsit. Chytil ji jemně za ruku a pohladil ji po vlasech, aby ji tím probudil.

Clarice napůl otevřela oči. „Co je?“

„Pojďme. Půjdete se mnou.“

„Co chcete?“

„Usnula jste na chodníku. Pojďte se mnou – odvezu vás domů.“

Clarice jeho nabídku přijala a dovolila mu, aby ji podpíral. Opírala se o něj celou svojí vahou. Teo jí pomohl nasednout do vectry a ona ihned zvrátila hlavu dozadu. Celé auto okamžitě zaplnily alkoholové výpary.

34

Báječné dnyRaphael Montes

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 34


„Co tady vůbec děláte?“ zeptala se ho. Slova se jí zjevně pletla na

jazyku.

Teo zrovna přemýšlel, jak by jí na to měl odpovědět, ale Clarice

okamžitě zase usnula. Oční víčka se jí pohybovala rychle a zběsile, jako by měla nějakou noční můru. O kom se jí to jenom mohlo zdát? Teo zaparkoval přímo před jejím domem. Několik lidí už vstalo, aby se to úterní ráno pomalu vydali do práce. Sluneční světlo bylo ještě chabé. Hodiny na palubní desce ukazovaly půl šesté ráno. Teo našel v její kabelce svazek klíčů a potom Clarice probudil.

„Který klíč je ten správný?“

„Tenhle.“

„Tak pojďte. Já vám pomůžu.“

Teo vystoupil z auta.

„Dávejte pozor, kam šlapete.“ Přidržoval Clarice za předloktí a pod nánosem alkoholových výparů se mu podařilo zachytit i její parfém.

Zpoza kamenné zdi se ozývalo štěkání, ale vzhledem k tomu, že se

k nim nijak nepřibližovalo, Teo usoudil, že psi budou pravděpodobně zamčení v nějaké kleci. Otočil klíčem v zámku a oba vstoupili dovnitř.

Clarice nebyla schopná jít sama, aniž by při chůzi neupadla. Když Teo rozsvítil světlo, jenom slabě zasténala. Vlasy měla rozcuchané a šaty zmuchlané. Pomohl jí natáhnout se na pohovku v obývacím pokoji. Místnost to byla obrovská. Stál v ní veliký dřevěný stůl a nábytek, byla tam spousta polic plných právnické literatury a taky obří

televize.

„Kde je kuchyně?“

Clarice zavřela oči. Ležela zabalená v dece na pohovce.

„Kdo jste? A co tady děláte?“

35

Kapitola třetí

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 35


Žena, která právě vešla do pokoje, byla vysoká, hubená a vypadala

tak trochu zoufale. Na sobě měla vínově červený župan.

„Jenom se pokouším pomoct...“ řekl jí na vysvětlenou Teo. „Není jí dobře.“

Žena usedla na pohovku. Potom přiložila dlaň na Claricino čelo

a zkoušela, jestli nemá teplotu. „Jistě, je opilá, to vidím. Co jste to mojí dceři udělal?“

„Já jsem nic neudělal. Vždyť já jsem vůbec nepil. Našel jsem ji ná

hodou na ulici. Kde máte kuchyni?“

„Proč to potřebujete vědět?“

„Protože bychom jí měli dát kousek něčeho sladkého.“

Claricina matka si ho neustále podezíravě prohlížela. Potom poplácala dceru po obou tvářích, ale ta na to nijak nereagovala. „Je vážně v hrozném stavu. Mohla by to dokonce být otrava alkoholem.“

„Takže pomůže, když do sebe dostane nějakou glukózu.“

„A vy jste jako náhodou doktor?“

„Student medicíny.“

„Jak se jmenujete?“

„Teo.“

„Já jsem Helena a jsem její matka. Teď můžete jít. O ni se už po

starám.“

Helena vzala Clarice za ruku a zvedla ji do sedu.

„Pokud byste potřebovala, rád vám pomůžu.“

„To skutečně nebude nutné. Děkuji vám.“

„Já Clarice znám.“

Matka se zarazila a chvíli na něho jenom mlčky hleděla. „Aha, tak

že vy dva jste kamarádi?“

„No, my jsme...“ Teo váhal, aby našel ten správný výraz.

„Je to můj přítel, mami,“ zamumlala zničehonic Clarice.

36

Báječné dnyRaphael Montes

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 36


Teo nemohl uvěřit vlastním uším, zatímco Helena jenom zopako

vala: „Přítel?“

„Jo, jsme spolu krátce. Promluvíme si zítra, Teo,“ dodala ještě

Clarice a Teo byl potěšen tím, že si pamatuje jeho jméno. „Díky za

všechno.“

A potom obě zmizely někde v chodbě.

O něco později už Teo ležel v posteli, ale stejně nemohl usnout. Je to můj přítel, mami...

Co tím jenom mohla myslet? Clarice byla opravdu zvláštní. Hodně pila a dělala věci, které dělat neměla. Jak jinak si měl člověk vysvětlovat ten výstup s kamarádkou? Copak Clarice věděla, že tohle všechno

Teo viděl?

Teď, když o tom Teo víc přemýšlel, byl si najednou jistý, že to byla

její kamarádka, kdo se chopil veškeré iniciativy: využila toho, v jakém stavu Clarice zrovna je, aby se k ní mohla dostat blíž a ukrást jí pár polibků a něžných objetí. To on by něco takového nikdy neudělal. Raději si ji získá postupně, s pomocí drobných gest. Ukáže jí, jak moc by

spolu mohli být šťastní.

Promluvíme si zítra, Teo...

Kapitola třetí

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 37


Kapitola čtvrtá

Tea probudilo zvonění mobilního telefonu, ale když ho konečně

zvedl a ohlásil se, na druhém konci to zrovna někdo položil. Číslo, ze

kterého mu ten člověk volal, neznal, a tak se rozhodl počkat, až za

volá znovu. Byly dvě hodiny odpoledne a Teo byl ve velice dobrém

rozmaru. Na barvách v jeho pokoji jako by najednou bylo něco krás

ného. Na stole v obývacím pokoji našel vzkaz od své matky. Chtěla

vědět, proč přišel včera domů tak pozdě, a oznamovala mu, že dnešní den stráví s Marli v Paquetá. Pokud by Teo dostal hlad, v ledničce je

zbytek ricottových lasagní. Ale Teo nebyl hladový, žíznivý ani ospalý.

Jediná věc, po které toužil, bylo zase uvidět Clarice.

Osprchoval se a vyšel z domu.

Neměl žádný důvod k obavám, že by se znovu neviděli: ona sama

přece včera jasně řekla, že si spolu dneska promluví. Říkal si, že by asi

bylo zdvořilé koupit jí nějaký dárek, takže se cestou k ní zastavil v knih

kupectví. Ideální kniha byla vystavená hned za výlohou: byla to pře

krásně vázaná sbírka povídek Clarice Lispectorové. Pětisetstránkové

vydání v pevné vazbě. Zaplatil a požádal prodavače, aby mu knihu

38

001-165 Bajecne dny_145x205 mm QXP 7.x 9.2.17 11:34 Stránka 38

Kapitola čtvrtá


dárkově zabalil. Barevný balicí papír, pěkná stuha a kartička se vzkazem.

Teo zazvonil na zvonek. Když zkontroloval vůni svojí kolínské a prohrábl si mokré vlasy, skryl obě ruce za záda, aby dárek nebyl na první pohled vidět.

Dveře mu otevřela Clarice. Ve volné, pohodlné noční košili vypadala úchvatně. Vůbec se netvářila rozzlobeně, když ho uviděla.

„Ahoj, Teo. Pojď dál.“

V obývacím pokoji byly hory naskládaného prádla. Dva růžové kufry na kolečkách značky Samsonite ležely otevřené na konferenč

ním stolku. Clarice sundala z pohovky nějaké spodní prádlo, aby si

udělala místo a mohla si tam sednout.

„Jak ti je?“

„Jsem v pohodě. Díky za pomoc“. Vytahovala přitom prádlo z menšího kufru a přesunovala ho do většího, kam ho ukládala tak trochu bez ladu a skladu.

„Byl jsem zrovna kousek odsud, a tak jsem se rozhodl, že se za tebou zastavím a pozdravím tě.“

„Jsem ráda, že jsi přišel. Stejně jsem ti chtěla poděkovat za ten včerejšek.“

„To nic nebylo. Hlavně, že jsi v pořádku.“

„Myslíš v pořádku za předpokladu, že nebudeme brát v potaz tu příšernou bolest hlavy.“

„Tak nějak. Ale ta poměrně rychle od



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist