načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Azurové pobřeží, Přímořské Alpy a Horní Provence -- Průvodce světoběžníka - Ines Mache

Azurové pobřeží, Přímořské Alpy a Horní Provence -- Průvodce světoběžníka
-15%
sleva

Kniha: Azurové pobřeží, Přímořské Alpy a Horní Provence -- Průvodce světoběžníka
Autor:

16 plánů měst a map 12stránkový atlas na konci knihy více než 120 fotografií malý jazykový pomocník orientační systém se záložkami a odkazy na mapy praktický formát a vazba Vydejte ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  469 Kč 399
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
13,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015-08-01
Počet stran: 364
Rozměr: 117 x 190 mm
Úprava: 352 stran, xi stran barev. obr. příl. : barev. ilustrace , mapy, plány
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: překlad Eva Kadlecová
Vazba: brožovaná, šitá nitmi
ISBN: 9788025127445
EAN: 9788025127445
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Turistický průvodce pro zájemce o návštěvu atraktivního regionu Azurového pobřeží. Publikace se věnuje nejen pobřežní oblasti (přibližně od Nice k Toulonu), ale zahrnuje i přilehlé vnitrozemí (Přímořské Alpy, Horní Provence a departement Var). Úvodní části shrnují praktické informace o dopravě, stravování, nakupování či ubytování, následují všeobecné údaje o regionu a jeho obyvatelích. Těžištěm průvodce jsou oddíly věnované jednotlivým úsekům Azurového pobřeží a vnitrozemským regionům. Publikace upozorňuje mj. na přírodní a historické zajímavosti kraje a nabízí popis jeho význačných středisek (památky, muzea, tipy na ubytování, informace o místních svátcích, trzích, festivalech, náměty na sportovní či kulturní vyžití). Text doprovází barevné fotografie, mapky a plány vybraných oblastí a měst.

Popis nakladatele

16 plánů měst a map 12stránkový atlas na konci knihy více než 120 fotografií malý jazykový pomocník orientační systém se záložkami a odkazy na mapy praktický formát a vazba Vydejte se s tímto průvodcem objevovat Azurové pobřeží, Přímořské Alpy a Horní Provence: - Všechny praktické informace na cestu od A do Z - Podrobný popis pozoruhodných měst, vesnic i přírody - Tipy na ubytování pro každou peněženku: hotely, gîtes, mládežnické ubytovny a kempy - Kulinářské tipy od znalců: bohatá rozmanitost provensálské kuchyně - Dopravní prostředky od obytného automobilu po výletní loď - Tipy na prohlídky architektonických pozoruhodností a muzeí - Podrobná kapitola o dějinách, umění, literatuře a přírodě - Doporučení pro všední den v Provence: bary, kavárny, nákupy, trhy a slavnosti - Tipy na aktivity: pláže, procházky, sportovní vyžití a kulturní představení ([kompletní průvodce na cesty])

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Azurové pobřeží, Přímořské Alpy a Horní Provence -- Průvodce světoběžníka" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL

A VNITROZEMÍ

Cannes nepřitahuje právě

nejchudší návštěvníky


CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

156

PŘEHLED

Máme-li charakterizovat tuto část pobřeží

a její vnitrozemí, musíme nejprvekonstatovat, že mezinárodní filmový festival

v Cannes sice patří k nejznámějším atrakcím,

samo město však není žádným velkým cílem

běžných turistů, protože pod palmamislavné Croisette se schází jen vybrané publikum.

Pro „normální“ turisty je daleko zajímavější

např. souostroví Lérins v moři u Cannes;jeden z ostrovů – zvaný Île Sainte-Marguerite

– přece střeží tajemství „muže se železnou

maskou“, zatímco další, Île Saint-Honorat,

představuje jeden ze zárodků katolického

klášterního života a  dodnes jej obývají

mniši.

Mondénní a světácký je dnes stejně jako

dříve Cap d’Antibes se svými skvostnými

vilami a moderními hotely. Juan-les-Pins

přispívá k  atmosféře svým každoročním

slavným jazzovým festivalem, zatímco ve

starém zámku v půvabném městě Antibes

můžete obdivovat Picassova uměleckádíla. To platí rovněž pro nedalekou vesničku

Vallauris, kde umělec několik let vyrábělhrnčířské výtvory a vyzdobil interiér kaple pod

názvem „Válka a mír“. K velkým uměleckým

muzeím, která region nabízí, patří také to

v Biotu, věnované Fernandu Légerovi.

Okolí však nežije jen muzei a turistikou;

u Valbonne se usadila Sophia Antipolis,

francouzské Silicon Valley, hospodářské

požehnání celého regionu. Jinak je tomu

v Grasse, městě parfémů: to dříve platilo po

celém světě za metropoli výroby vonných

esencí, od 50. let 20. století však prožívánezadržitelný pokles – kvůli globalizaci a umělé

výrobě aromatických látek.

V sousedství leží kaňon řeky Loups několika villages perchés na okrajích a Vence,

jedno z těch příjemných městeček, v nichž

je sen o životě na jihu dosud živý.V Saint-Paul-de-Vence – turisticky velmi známém

a patřičně přelidněném – se vracíme k umění

a navíc velmi kvalitnímu: FondationMaeght patří ke světově nejznámějším sbírkám

v oblasti moderního umění – už samabudova je uměleckým dílem.

Kdo by chtěl podniknout výlety doMassif de l’Estérel, krásného, bizarního pohoří

z červené lávové horniny, ubytuje se nejlépe

v Saint-Raphaëlu, k jehož území patříněkolik malebných pobřežních vesniček. Příznivci

kultury budou spokojeni v jeho sesterském

Festivalový palác

PŘEHLED


157

CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

MAPA STR. II, STR. 158

městě Fréjus, kde na každém kroku narazí

na římské monumenty, objeví vzácnou raně

křesťanskou křtitelní kapli a ještě vzácnější

křížovou chodbu ze 14. století, tvořenou

stovkami malovaných dřevěných tabulek,

mnohdy s groteskními motivy.

Milovníci venkovské Provence konečně

v zemi Fayence narazí na několikstředověkých horských vesnic; jedné z nich –půvabného Seillans – si cenil jako svého bydliště již

rýnský expresionista Max Ernst, jemuž je tu

věnováno malé muzeum.

CANNES

Město se 70 000 obyvatel, dříve oblíbené

u evropské šlechty a dnes během fi lmového festivalu plné hvězd i hvězdiček, má co

nabídnout i „normálním smrtelníkům“. Po

celý rok je oblíbené u účastníků kongresů

ze všech možných koutů světa. Ke stálým

obyvatelům patří nemálo důchodcůa penzistů. Všichni oceňují krásnou polohu města

na okraji pohoří Estérel v zálivu La Napoule.

Okolo něj prochází Croisette, canneská

pobřežní promenáda lemovaná palmami,

hotelovými paláci, exkluzivními obchody

a nočními podniky. Na jejím západním konci

leží festivalový a kongresový paláca přístav. Odtud vyplouvají lodě k ostrovůmLérins. Cannes má také staré město a castrum

(hrad). Leží nad přístavem na kopci, který byl

osídlen již v době Římanů.

Dějiny

Jméno Cannes se pravděpodobně pojí

k latinskému slovu canna, které označovalo

rákos, protože okolí kopce se starým městem

muselo být za starých časů značně bažinaté.

Římané pak město pojmenovali také Portu

Canuae. Jiní badatelé tvrdí, že jméno města

pochází z Kan, kelto-ligurského označení

kopce.

Ať je to jakkoliv, Cannes – které po dlouhou

dobu nebylo ničím jiným než rybářskouosadou – měl založit kolem roku 1000 Rodoard,

vládce Grasse a Antibes. Od roku 1131 dostali

lérinští mniši ostrovy i pevninu u nich jako

léno. K ochraně místa, odkud vyplouvali na

ostrovy, postavili castrum (hrad) se strážní

věží, která vévodí přístavu ještě dnes.

Za rozhodující datum pro rozvoj Cannes

však platí rok 1834. Tehdy se na pobřežízdržoval bohatý britský politik lord Brougham

se svou churavou dcerou. Po cestě do Nice

ho překvapila zpráva, že projíždí oblastízamořenou cholerou. Cesta z Varu do hrabství

Nice byla uzavřená.

A tak se lord rozhodl počkat v Cannes na

ukončení ochranných opatření. Rybářská

vesnice se mu tak zalíbila, že sem pravidelně

znovu přicházel po dalších 34 let; a jehopříklad následovali mnozí britští šlechticové. To

byl začátek canneského vzestupu a proměny

v luxusní mořské lázně světového věhlasu,

jež viděly přicházet a odcházet dříve krále

a princezny, dnes bohyně stříbrného plátna

a mediální cary. Na Allée des Stars(Esplanade Pompidou) v blízkosti festivalového

paláce je zvěčněno mnoho slavných filmových hvězd obtiskem rukou a podpisem na

betonových deskách.

Nenechte si ujít

Boulevard de la Croisette

Canneská skvostná pobřežní promenáda

se rozprostírá od Place de Gaulle ve starém

přístavu až k výběžku Pointe de la Croisette.

Vedle přístavu se tyčí Palais des Festivals,

architektonicky poněkud zvláštní betonový

komplex (1980–82) s výstavní plochouo velikosti 30 000 m

2

 a kasinem. Zdejší atmosféra

je však mondénní, protože se tu v podstatě

po celý rok konají kongresy a veletrhys mezinárodní účastí. Vedle slavného fi lmového

festivalu v dubnu se zde odehrávají např.

významné mezinárodní veletrhytelevizních programů v  březnu a  říjnu (MIP-TV

a MIPCOM).

Filmový festival vznikl na popudministra lidové fronty Jeana Zaye, který – jako

mnoho dalších – byl toho názoru, že je

PŘEHLED, CANNES


CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

158

třeba vytvořit jakousi protiváhu festivalu La

Mostra v Benátkách. Tam se totiž během 30.

let promítaly především fi lmy zvolené Němci

a Italy, nezřídka fašistického obsahu.Propuk

nutí druhé světové války bohužel zdrželo

zahájení fi lmového festivalu v Cannes,k ně

muž došlo až v roce 1946.

Předchůdce dnešního festivalového paláce

stál ostatně na místě, kde se dnesz Croiset

te zvedá luxusní hotel „Palais Stéphanie“.

1 Musée de la Castre,

Notre-Dame-d’Espérance

2 Hotel Villa de l’Olivier***

3 Le Relais des Semailles

4 Marché Forville

(kryté tržiště),

Café-Bar Taverne Lucullus

5 Aux Bons Enfants

6 Hotel l Albert I. **

7 Palais des Festivals /

/Théâtre de la Mer,

Offi ce de Tourisme

8 Hotel l La Villa Tosca***

9 Hotel de France***

10 Turistická informační kancelář

11 Le Comptoir des Vins

12 Hotel Le Canberra****

13 Restaurace Arménien

14 Casino Palm-Beach

Nádraží

Souostroví Lérins

CANNES


159

CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

rins

Je to nejmladší ze čtyř hotelových paláců

ve městě, postavený teprve v roce 1992.

Další noblesní hotely se jmenují „Carlton“,

tisíckrát fotografovaný a hodnocený jako

historický monument belle époque,„Majestic“, umístěný v art deco budově z roku 1926,

a „Martinez“, slavnostně otevřený v  roce

1929, rovněž ve stylu art deco a disponující

restaurací špičkové třídy (dvě hvězdičky od

Michelina).

Cesta po Croisette na východ vedek přístavu Port Canto, odkud je hezký výhled

na staré město. Když dojdete k Pointe de la

Croisette, narazíte na slavné CasinoPalm-Beach. Název výběžku má však zcela jiný

původ a označuje malý kříž (croisette),který tu kdysi stával. Severně od výběžku leží

La Californie, vilová čtvrť s bujnou vegetací,

kde uvidíte částečně podivuhodnouarchitekturu ovlivněnou všemi světovými styly.

Přístav a staré město

Vedle festivalového paláce leží starýcanneský přístav, kde se vedle sebe – zcelademokraticky – na vodě pohupují luxusní jachty

a rybářské loď ky. Odtud, přesněji z konce

Quai Saint-Pierre, vyplouvají výletní lodě

k nedalekému souostroví Lérins.

Severně od přístavu leží nákupní čtvrť:

hlavní nákupní zóna je Rue d’Antibes,nedaleko od ní leží zastřešené Marché Forville,

kde můžete denně nakoupit čerstvé ovoce

a zeleninu, maso i ryby. Na Allée de laLiberté se konají květinové trhy a v sobotu trh se

starožitnostmi a veteší. Rue Meynadier,která začíná u nádraží, spojuje moderní město

MAPA STR. II CANNES


CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

s historickou čtvrtí Le Suquet na kopci. Než

dojdete do castra, můžete si na náměstí před

ním vychutnat výhled na Cannes a ostrovy.

Tady stojí také pozoruhodný kostelNotre

-Dame-d’Espérance, postavený v  roce

1627 ve stylu provensálské gotiky.

Musée de la Castre, jedno z nejstaršíchet

nografi ckých muzeí ve Francii, sídlí v hradu,

jejž kdysi postavili lérinští mniši. Zestředo

věké části se zachovala už jen Tour duSu

quet, impozantní 22 metrů vysoká strážní

věž, jejíž stavba byla zahájena ve 12. století

a dokončena v roce 1385. Muzeumprezen

tuje archeologické a národopisné exponáty,

shromážděné ze všech pěti kontinentů.Ved

le významné sbírky antických nálezů zestře

domořské oblasti musíme zmínit především

kusy z Oceánie, Himálaje nebo Severní i Jižní

Ameriky. V  románské kapli Sainte-Anne

(12. stol.) je vystavena působivá sbírkahu

debních nástrojů z celého světa.

• Musée de la Castre, otevřeno denně kromě

pondělí od října do března 10–13 a 14–17, od

dubna do června a v září 10–13 a 14–18,v čer

venci a srpnu 10–19, v listopadu zavřeno. Vstup

3 €, do 25 let € 3,20, děti do 18 let a studenti

zdarma.

Praktické tipy

Informace i

• Offi ce de Tourisme, Palais des Festivals,

La Croisette, 06400 Cannes, tel. 04 92 99 84 22,

fax 04 92 99 84 23, www.cannes.com a www.

palaisdefestivals.com.

Ubytování p

• Le Canberra ****/€€€€, 120, Rue d’Antibes,

tel. 04 97 06 95 00, fax 04 92 98 03 47, www.

hotels-ocre-azur.com. Tento „boutique hotel“

nabízí kolem 40 pokojů v příjemně elegantním,

nevtíravém stylu. Stejně jako ostatní hotely v naší

nabídce leží v centru a dobře se hodí proobjevo

vání středu města a Croisette.

• Villa de l’Olivier ***/€€€–€€€€, 5–7, Rue

des Tambourinaires, tel. 04 93 39 53 28,

fax 04 93 39 55 85, www.hotelolivier.com. Hotel

s 24 romanticky zařízenými pokoji leží v historické

čtvrti Le Suquet. Hosté mají k dispozici velkou

terasu a bazén, obklopený palmami.

• Hôtel de France ***/€€€–€€€€, 85, Rue

d’Antibes, tel. 04 93 06 54 54, fax 04 93 68 53 43,

www.h-de-France.com. Sympatický hotel ve

stylu art deco, jenž nabízí kolem 30 renovovaných,

pohodlných pokojů. Když se tu ubytujete,nemů

žete však hledat klid a přírodu, protože dům leží

přímo na nákupní třídě.

• La Villa Tosca ***/€€€€, 11, Rue Hoche,

tel. 04 93 38 34 40, fax 04 93 38 73 34, www.

villa-tosca.com. Tento hotel leží v postranní

ulici Rue d’Antibes, na pěší zóně. Budova z belle

époque je krásná na pohled zvenčí, ale také jejích

22 čerstvě renovovaných pokojů vás přesvědčí:

jsou zařízené v teplých barvách a v elegantně

šarmantním stylu.

• Hotel Albert I. **/€€€, 68, Avenue de Grasse,

tel. 04 93 39 24 04, fax 04 93 38 83 75, www.hotel-

albert1ercannes.com. Také tento hotel je v art deco

stylu (budova ze 30. let), stojí však v klidnější čtvrti

a je o něco menší než Hôtel de France (11 pokojů).

Do centra dojdete pěšky za 10 minut.

Jídlo a pití J

• Le Relais des Semailles, 9, Rue Saint-Antoine,

tel. 04 93 39 22 32. V Le Suquet se usadilo mnoho

restaurací, které nabízejí „regionální kuchyni“,

ne vždy však v nejlepší kvalitě. Relais patří k těm

kvalitním podnikům ve starém městě, cenová

úroveň je na místní poměry střední. Turisté dají

asi přednost polednímu menu, které je podstatně

levnější.

• Le Comptoir des Vins, 13, Boulevard de la

République, tel. 04 93 68 13 26. Tato restaurace

se nachází nedaleko nákupní zóny Rue d’Antibes.

Těžiště leží, jak již název napovídá, ve víně. Každý

host je nejprve proveden „vinným sklepem“

a vybere si víno, které by chtěl později pít k jídlu.

Jídla jsou malá, ale výtečná, a kromě Provence

pokrývají také další francouzské regiony. Střední

cenová úroveň.

• Aux Bons Enfants, 80, Rue Meynadier, bez

telefonu. Starousedlá restaurace s rodinnou

CANNES160


161

CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

atmosférou, jež má na jídelníčku provensálské

a niceské speciality. Bývá tu však jen jedno menu,

zato opravdu výhodné. V pátek je aiolský den.

Kreditní karty se zde nepřijímají.

• Taverne Lucullus, Place Marché-Forville,

tel. 04 93 39 32 74. Oblíbený café-bar na tržišti,

kde dostanete tapas, denní pokrmy nebo prostě

jen kávu či anýzovou pálenku (pastis).

V Cannes se samozřejmě nachází také širokánabídka restaurací, jež nabízejí mezinárodní kuchyni.

Jedna za všechny:

• Le Restaurant Arménien, 82, La Croisette,

tel. 04 93 94 00 58. Tato poněkud kýčovitězařízená restaurace nabízí jen jediné menu, zato ovšem

originál z arménské kuchyně! Dobrý poměr ceny

a kvality, velké porce a navíc budete jíst přímo na

Croisette.

Trhy u

• Kryté tržiště Forville, každé ráno kromě

pondělí.

• Květinový trh, denně kromě pondělí na Allée

de la Liberté.

• Trh se starožitnostmi a veteší, v sobotu na

Allée de la Liberté.

Svátky a pořádané akce z

• Festival de Cannes, fi lmový festival v květnu.

• Hudební noci ve starém městě, v červenci.

• Mezinárodní festival plachtění, v září.

• MIP-TV, v březnu, MIPCOM, v říjnu, mezinárodní

veletrhy televizních programů.

Aktivity S

• Výletní plavby na ostrovy Lérins:Comagnie Trans Côte d’Azur, tel. 04 92 98 71 30,

Compagnie Horizon, tel. 04 92 98 71 36,Riviera Lines, tel. 04 92 98 71 31 (všechny tři:

Sainte-Marguerite), Compagnie Planaria,

tel. 04 93 98 71 38 (Saint-Honorat). Pokladna

je na konci nábřeží Quai Saint-Pierre, nedaleko

odtud vyplouvají lodě.

• Potápění: Plongée Club de Cannes, Quai

Saint-Pierre, tel. 04 93 38 67 57 nebo mobil

06 11 81 76 17, www.plongee-sylpa.com.

Dopravní spojení j

• Letiště: Letiště v Nice leží necelých 30 km

odtud. Existují tu pravidelná kyvadlová spojení

do Cannes.

• Autobus: V Cannes jsou dvě autobusová

nádraží. Jedno (tel. 04 93 64 18 37) leží vedle

železničního nádraží, druhé na náměstí u radnice

(tel. 04 93 39 11 39). Z nádraží můžete jet do

Grasse, z obou autobusových nádraží do Nice

a na letiště. (Linky z Nice směrem na Monako

a Menton viz „Nice“).

• Železnice: Nádraží SNCF, Rue Jean-Jaurès,

tel. 04 93 99 36 35. Pravidelná a častá spojení do

dalších měst Azurového pobřeží.

ÎLES DE LÉRINS

(SOUOSTROVÍ LÉRINS)

Ani ten, kdo nemá mnoho času, by si neměl

nechat ujít cestu alespoň na jeden ze dvou

ostrovů, které leží přímo před Cannes:výhledy na pobřeží mezi Cap d’Antibes a Cap Roux

jsou úchvatné a canneské staré městopůsobí z dálky zvláště malebně. Avšak i samotné

ostrovy mají návštěvníkům co nabídnout.

Zatímco Île Sainte-Marguerite ukrývátajemství „muže se železnou maskou“, ÎleSaint-Honorat platí za jeden ze zárodků katolického

klášterního života.

Île Sainte-Marguerite

S délkou tři kilometry a šířkou přesně jeden

kilometr je Île Sainte-Marguerite větší z obou

ostrovů. Cesta z Cannes sem trvá asi patnáct

minut. Ostrov láká milovníky přírodyk procházení a koupání v malých zátokách. Návštěvníci

toužící po vědění se rádi pustí na přírodnínaučnou stezku (Sentier Boutanique).

Tím nejpozoruhodnějším na ostrově je

však Fort Royal, za Richelieua postavená

a Vaubanem v roce 1712 posílená pevnost,

v níž byl jedenáct let zavřený tajuplný „muž

se železnou maskou“ (viz „Exkurz“). Vedle

vězeňských cel navštivte určitě také Musée

de la Mer, jež vystavuje archeologické

objevy (keramiku, sklo apod.) především

MAPA STR. II, STR. 158 CANNES, ÎLES DE LÉRINS (SOUOSTROVÍ LÉRINS)


CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

162

z dob Římanů, nalezené u pevnosti a na

mořském dně.

• Musée de la Mer, otevřeno denně kroměpondělí od října do března 10:30–13:15 a 14:15–16:45,

od dubna do května 10:30–13:15 a 14:15–17:45,

od června do září 10–17:45. Vstup (včetně části

s vězeňskými celami) € 3,20, do 25 let 2 €, pro

studenty a do 18 let zdarma.

Île Saint-Honorat

Malý ostrůvek o délce 1,5 kilometru a šířce

asi 400 metrů je oproti sousednímu ostrovu

Sainte-Marguerite asi jen poloviční. Na rozdíl

od většího ostrova, který patřífrancouzskému státu, je Saint-Honorat v soukromém

vlastnictví stejnojmenného kláštera, jenž

náleží k nejslavnějším v celém západním Záhada „muže se železnou maskou“ Fort Royal na ostrově Sainte-Marguerite se v roce 1685 stala francouzským státnímžalářem. O dva roky později tu byl uvězněn záhadný muž, o němž spisovatel Voltaire ve své práci „Doba Ludvíka XIV.“ napsal: „Několik měsíců po Mazarinově smrti (...) byl do pevnosti na ostrově Sainte-Marguerite ve vší tajnosti přivezen neznámý vězeň, který byl – při své neobvyklé výšce – zvláště ušlechtilého a krásného vzhledu. Tento vězeň nosil masku, jejíž spodní čelist byla připevněna ocelovými pružinami, takže mohl jíst, aniž by masku sňal z tváře. Bylo přikázáno ho zabít, pokud někdo pozná jeho pravou tvář.“

Kdo byl tento muž, později převezený do Bastily, kde v roce 1703 zemřel a byl pochován

na pařížském hřbitově Saint-Paul pod jménem Marchioly? V hollywoodském fi lmu „Muž se

železnou maskou“ hrál Leonardo di Caprio dvojče Ludvíka XIV., kterému se zabránilo v jeho

právech. Pro Voltaira to však byl starší bratr Krále Slunce, nelegitimní syn královny. Další

hypotéza ukazuje tím směrem, že sám Ludvík XIV. byl „bastard“. Muž s maskou pak mohl

být zeť lékaře královny Anny Rakouské, který chtěl prozradit, že Ludvík XIII. byl neplodný

– a opět je tu útok na právo Ludvíka XIV. na trůn!

To ale ještě není všechno: záhadný vězeň měl v cele na Sainte-Marguerite dokoncezplodit dítě, které bylo odvezeno na Korsiku a pojmenováno Buonaparte („dobrého původu“).

V tomto případě slouží muž s maskou prvnímu francouzskému císaři, narozenému jako

Bonaparte, za ospravedlnění jeho vlády. Ať je tomu jakkoliv, nakonec se žádná z teorií

dosud neprokázala, protože vězeň – snad s vysoce politickým údělem – si své tajemství

vzal do hrobu.

VeVeForo t tRooyayallnanaooststrorověvě

SaSainintete-M-Mararguguereritite e bybyl l

uvuvězězněněn n neneznznámámý ý„muž

sesežželelezeznonou u mamaskskouou“

ÎLES DE LÉRINS (SOUOSTROVÍ LÉRINS)


CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

163

křesťanstvu. Klášterní areál, z nějž můžete

navštívit středověký mnišský hrad, kostel

z 19. století a muzeum, je zasazen dostředomořské krajiny, kterou tvoří především

borovice alepské, duby a makchie. Plavba

z Cannes trvá asi dvacet minut. Provoz lodí

se snaží stejně jako dříve kontrolovat mniši,

ačkoliv už v roce 1993 jim rozsudek odepřel

právo na monopol.

Dějiny

V raném a vrcholném středověku bylospolečenství tak důležité, že na ostrově žily stovky,

v 7. století dokonce tři tisíce mnichů. Klášter

vlastnil rozsáhlé pozemky v Provence,a dočasně dokonce i mimo ni. Jeho kořeny sahají

přibližně do roku 400, kdy se Honoratiusnarozený v Trevíru vrátil zpět na středomořský

ostrov, aby se cele věnoval životu s Bohem.

Jak praví legenda, měl osvobodit ostrov od

trápení s hady, založit mnišské společenství

a později se stát biskupem Arles.

V  roce 660  se na ostrov zřejmě dostal

řád svatého Benedikta. Z kláštera vzešli

významní církevní hodnostáři a misionáři

jako svatý Patrik, který přinesl křesťanství do

Irska. Kvůli nechráněné poloze maličkéhoostrova a nedostatku obranyschopných staveb

byli však mniši často přepadáni, španělskými

Maury, Janovany, piráty a mořskýmiloupežníky. To vedlo v 11. století ke stavběúnikového a obranného hradu, který je dodnes

markantním znakem ostrova.

Od pozdního středověku ztrácel klášter

stále více na významu a smršťoval se až na

maličké společenství s méně než desetimnichy. Přesto udržoval svou existenci a teprve

v roce 1791, během vřavy francouzskérevoluce, byl rozpuštěn a postoupen biskupství

v Grasse. Přesně o osmdesát let později, roku

1869, se řádoví bratři vrátili zpět na ostrov.

Asi 25  cisterciáků, kteří jsou dnes na

Saint-Honorat doma, žije z pěstovánílevandule a především z vinařství. Určitě byste

neměli zmeškat příležitost ke koupi lahve

vína v klášterním obchodě, jedná se totiž

o špičková vína, která najdete i v nabídce

provensálských labužnických restaurací.

Starý mnišský hrad

Roku 1073  vznikl hrad na ochranu proti

útočníkům a lupičům. Jeho stanoviště na

jižním výběžku země poskytovalo přirozený

obranný kruh – tři strany hradu jsou otočené

k moři. V pozdním středověku, kdy se počet

mnichů výrazně snížil a o to snáze mohli být

napadeni, sloužil samotný obranný hrad

jako klášter. Uvnitř se zařídily běžnéklášterní prostory jako jídelna a ložnice, knihovna,

křížová chodba a kaple. Ty, se svou lomenou

valenou, resp. žebrovou klenbou, působí

jednoznačně goticky. Z  terasy obranné

věže završené cimbuřím, kterou mnišidoplnili v 15. století, je široký rozhled na moře

a pobřežní oblast.

Nové klášterní prostory a kaple

Nové prostory vznikly v roce 1869, kdy se

klášter po delší přestávce opět probudil

k  životu. Stavby se seskupovaly kolem

křížové chodby z 11. a 12. století, kterou

bohužel nelze navštívit. Samotný kostel,

jehož stavbě musel ustoupit jeho románský

předchůdce, se však navštívit dá.Kunsthistoricky však tato stavba novorománského stylu

z 19. století, podobně jako další novější části

kláštera, nemá valnou hodnotu. Muzeum

dokumentuje dějiny kláštera a představuje

archeologické nálezy na ostrově z římské

a raně křesťanské doby.

Z někdejších sedmi kaplí, které byly ve

středověku po ostrově rozmístěné, jsou

dnes čtyři přístupné turistům. Asinejkrásnější z nich je Chapelle de la Trinité na

jihovýchodním okraji ostrova, která vznikla

již v 9. nebo 10. století. Stejně jako mnohé

další církevní stavby v Provence byla i ona

několikrát přestavěna: nejprve ve 12. století,

potom v 17. století, když ostrov zabraliŠpanělé, kapli zvýšili a přestavěli na miniaturní

pevnost. Teprve ve 30. letech 20. století se

kaple znovu ocitla ve svém původním stavu.

ÎLES DE LÉRINS (SOUOSTROVÍ LÉRINS)MAPA STR. II


CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

164

Informace i

• Abbaye Notre-Dame-de-Lérins, Île St-Honorat,

BP 157, 06406 Cannes cedex, tel. 04 92 99 54 00,

fax 04 92 99 54 01, www.abbayedelerins.com

a www.cannes-ilesdelerins.com.

Ubytování p

• Kdo se předem zeptá nebo mu ujede poslední

loď, může na jednu noc dostat pokoj v klášteře,

tel. 04 92 99 54 00, fax 04 92 99 54 01, planaria@

abbayedelerins.com.

Přívozy l

• Planaria, tel. 04 92 98 71 38, přístav v Cannes,

Quai des Îles. V létě vyplouvá první loď na ostrovy

v 8 hodin, poslední v 18 hodin (v zimě v 17).

Zpět jezdí v hodinovém rytmu od 8:30 do 18

(v zimě v 17). Protože jízdní řád se může změnit,

u určitých spojení ještě v tentýž den, je nejjistější

se informovat přímo na místě na přesné odjezdy.

Plavba stojí tam a zpět 10 €, děti do 10 let € 5,50,

děti do 5 let zdarma.

MANDELIEU-LA

NAPOULE

Dvojobec leží západně od Cannes v zálivu,

kterému dala jméno: Golfe de la Napoule.

Zatímco část Mandelieu leží směrem do

vnitrozemí, turisticky zajímavá La Napoule

nabízí krásné pláže, početné možnostiubytování a v přístavu také Château-Musée,

přestavěný středověký hrad, kde dnes sídlí

muzeum umění. Tvůrcem této stavby byl

v  50. letech 20.  století americký sochař

Henry Clews, který si na rozlišení nějakých

stylů a epoch moc nepotrpěl a staré věže

ze  14.  století doplnil všelijakými dalšími

stavebními prvky. Tak vznikl vzorový příklad

eklektického architektonického stylu – hned

novorománský, hned novogotický čiorientální – se kterým se na Azurovém pobřeží

budete setkávat často. Působivá je poloha

stavby v přístavu s pohořím Estérel v pozadí.

• Château-Musée, tel. 04 93 49 95 05, otevřeno

denně 10–18 hodin, od listopadu do ledna

o víkendech a školních prázdninách 10–17, jinak

14–17. Vstup 6 €, slevy.

Informace i

• Offi ce de Tourisme, Avenue

Henry-Claws, 06210 La Napoule,

tel. 04 93 49 95 31, fax 04 93 97 99 57, rezervace

hotelů tel. 04 93 93 64 64, www.ot-mandelien.fr.

Ubytování p

• Villa Parisiana **/€€–€€€, Rue Argentière,

tel. 04 93 49 93 02, fax. 04 93 49 62 32,

V Château v La Napoule

dnes sídlí muzeum umění

ÎLES DE LÉRINS (SOUOSTROVÍ LÉRINS), MANDELIEU-LA NAPOULE


165

CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

www.villaparisiana.com. Hotel s 13 pokoji ve

vile z roku 1900 leží v obytné čtvrti. Je tu několik

hezkých balkonů a společná terasa. Bohužel je

zde slyšet železnice, zato je však hotel opravdu

cenově výhodný.

Kempink c

• Les Pruniers, 118, Rue de la Pinea,

tel. 04 93 97 00 44, fax 04 93 49 37 45, www.bun-

galow-camping.com. Jak již napovídá internetová

adresa, dá se tu jak kempovat, tak si pronajmout

bungalovy (po týdnech). Je tu vyhřívaný bazén,

moře však leží jen několik set metrů odtud.Zavřeno od poloviny října do konce března.

Jídlo a pití J

• Pomme d’Amour, 209, Avenue-du-23-Août,

tel. 04 93 49 95 19. Restaurace položená v centru

La Napoule blízko nádraží nabízí regionální

kuchyni za středně vysoké ceny. Podnik je útulně

selsky zařízený.

• Bistrot du Port, tel. 04 93 49 80 60. Kdo rád

pozoruje přístavy, bude tady nadšen: restaurace

připomínající lodní kajutu nabízí terasu napromenádě. Bistrot je oblíbený nejen k pití aperitivů,

ale také pro dobrou pizzu a těstoviny.

• La Voile d’Azur, Avenue de Gaulle,

tel. 04 93 49 20 44. Plážová restaurace leží na

národní silnici směrem na Cannes a má nádherný

výhled na moře. Specialitou jsou rybí pokrmy,

cenová úroveň se pohybuje ve střední oblasti.

Trhy u

• Týdenní trh, ve středu v Mandelieu, ve čtvrtek

a sobotu v La Napoule.

Dopravní spojení j

• Autobus/železnice: Několik spojení denně do

Cannes a Saint-Raphaëlu.

THÉOULE-SUR-MER

Théoule jsou klidné malé mořské lázně

s několika hotely a mládežnickouubytovnou. Z pláže je vidět velká část zálivu LaNaoule, město Cannes i Pointe de la Croisette.

Pamětihodnosti tu budete hledat marně;

budova u moře, která připomíná hrad,nebyla dříve ničím jiným než továrnou navýrobu mýdla. Théoule je však dobrým výchozím

bodem pro výlety do pohoří Estérel.

Informace i

• Offi ce de Tourisme, 1, Boulevard de laCorniche-d’Or, 06590 Théoule, tel. 04 93 49 28 28,

fax 04 93 49 00 04, www.theoule-sur-mer.com.

Zde je také půjčovna horských kol.

Ubytování p

• La Tour de l’Esquillon ***/€€€€–€€€€€,

Miramar, tel. 04 93 75 41 51, fax 04 93 75 49 49,

www.esquillon.com. Hotel leží přímo na pobřežní

silnici a nabízí 25 pokojů, některé s balkonem

a výhledem na moře. Připojená restaurace se

specializuje na rybí pokrmy. Nutno přiznat, že

některé pokoje jsou v létě, kdy je tu větší cestovní

ruch, poněkud hlučné.

• Auberge de Jeunesse, tel. 04 93 75 40 23,

fax 04 93 75 43 45. Mládežnická ubytovna leží

asi 2 km od nádraží Théoule směrem k Le Trayas.

V lednu zavřeno.

Jídlo a pití J

• Marco Polo Plage, Avenue de Lérins,

tel. 04 93 49 96 59. Příjemná a navíc tradiční

plážová restaurace: Marco Polo je tu už 50 let!

Zastaralá však kvůli tomu rozhodně není, naopak

v plážovém baru panuje uvolněná atmosféra.

K tomu přispívá v neposlední řadě nádhernývýhled na mořský záliv od La Napoule až po Cannes.

Restaurace nabízí zejména dobrý výběr rybích

pokrmů, ale také malá jídla a saláty.

Dopravní spojení j

• Autobus/železnice: Několik spojení denně do

Cannes a Saint-Raphaëlu.

Aktivity S

• Potápění/pěší turistika: Podvodní objevitelská

cesta Pointe-de-l’Aiguille, v červenci a srpnu,

bližší informace v Offi ce de Tourisme. K Pointe

d’Aiguille je možná také procházka, výchozí bod

v centru: Promenade Pradayrol.

MAPA STR. II MANDELIEU-LA NAPOULE, THÉOULE-SUR-MER


CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

166

MOUGINS

Město severně od Cannes, dnes

s 16 000 obyvateli, bylo v době Římské říše

známým úsekem Via Aurelia, silnice, ježvedla z Říma do Arles, a ve středověku bylomnohem významnější než Cannes. Dnes je tento

poměr sice obrácený, Mougins však zatoplatí za oblíbené místo k bydlení, zvláště mezi

bohatými lidmi a letními obyvateli, protože

je klidné a plné zeleně. Horská vesnice ve

výšce 260 metrů se zbytky starého opevnění,

bránou z 12. století a malebnou návsí také

nepostrádá jisté kouzlo. Panoramatický

výhled je překrásný: je odtud vidět Cannes,

ostrovy Lérins, Grasse i Přímořské Alpy.

Když v roce 1935 objevil Mougins Picasso

spolu s fotografem Man Rayem, vypadalo

město aspoň v jednom ohledu zcela jinak:

krajina kolem starého vesnického jádra

nebyla tak hustě zastavěná vilami s bazény.

Fakt, že se místo stalo tak oblíbeným, možná

dokonce způsobil sám Picasso: roku 1961 se

sem umělec spolu se svou chotí Jacqueline

přistěhoval a zůstal tu až do své smrti v roce

1973.

Muzeum fotografi e

Muzeum ukazuje mimo jiné fotografie

Picassa a jeho rodiny, jež vytvořili Robert

Doisneau, André Villers a další. Leží nedaleko

Porte Sarrasine.

• Musée de la Photographie, tel. 04 93 75 85 67,

otevřeno denně 10–18, v červenci a srpnu do 20,

v listopadu zavřeno, vstup volný.

Informace i

• Offi ce de Tourisme, 15, Avenue Mallet,

06250 Mougins, tel. 04 93 75 86 67,

fax 04 92 92 04 03, www.mougins-coteazur.org.

Jídlo a pití J

• L’Amandier de Mougins, tel. 04 93 90 00 91.

Uprostřed vesnice leží restaurace, která bývala ve

středověku lisovnou vína. To dodnes připomíná

starý lis, který tu měl být postaven z Picassovy

iniciativy, a klenba hostince. Podnik je hezky

zařízený, částečně moderním uměním. Kuchyně

je provensálská, cenová úroveň pokrmů leží ve

střední úrovni.

Dopravní spojení j

• Autobus: Několik spojení denně do Cannes.

VALBONNE A SOPHIA

ANTIPOLIS

Vesnici Valbonne, položenou několikkilometrů na sever od Mougins, založili v 16. století

lérinští mniši. V lesnaté oblasti jižně od ní

stvořili Francouzi již v 70. letech 20. století

své „Silicon Valley“. Kvůli blízkosti k Antibes

se chopili antického jména Antipolis, „město

naproti“ (Nice), a doplnili ho řeckým slovem

Sophia, tedy moudrost.

Dnes nabízí Sophia Antipolis asipětadvaceti tisícům lidí zaměstnání v perspektivních

odvětvích jako IT nebo biotechnologie.Letecká společnost Air France si tu zřídila své

mezinárodní rezervační středisko, pobočky

tu mají velké firmy jako IBM nebo Texas

Instruments.

Pozemek má rozlohu asi 2 300 hektarů

(zhruba čtvrtina rozlohy Paříže). Z toho je

však pouze třetina zastavěná, a to úmyslně –

Sophia Antipolis je totiž současně zelenou

obytnou čtvrtí, která dnes nabízí domov

3 500 rodinám. Kdo však přece jen – jako

mnoho cizinců – upřednostňujeprovensálský půvab, bydlí ve staré Valbonne.

Informace i

• Offi ce de Tourisme, Place del’Hôtel-de-Ville, 06560 Valbonne, tel. 04 93 12 34 50,

fax 04 93 12 34 57, www.tourisme-valbonne.com.

Ubytování p

• Club Méditerranée, Opio. Centrální rezervační

místo pro delší pobyty, tel. 0810 810 810, další

informace na tel. 04 93 09 71 53. ClubMéditerranée si v sousedním Opiu zařídil vesnici, kde

můžete strávit jak celou dovolenou, tak jednotlivé

wellness dny. Je tu sauna, hammam (parní lázeň),

MOUGINS, VALBONNE A SOPHIA ANTIPOLIS


167

CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

MAPA STR. II–III

fi tness centrum a plavecké bazény ve vnitřní

i vnější části areálu.

Jídlo a pití J

• L’Auberge Fleurie, Route de Cannes,

tel. 04 93 12 02 80. Restaurace leží asi kilometr

od Valbonne na D3 směrem Cannes a je oblíbená

u místních, což je vždycky dobré znamení.Kuchyně je směsicí kreativity a tradic, ceny se pohybují

na střední úrovni.

GOLFE-JUAN

A VALLAURIS

Dvěma sesterským městečkům (dohromady

asi 26 000 obyvatel) zabránil ve srůstu svah

údolí s pozoruhodným jménem Vallon de

l’Issourdadou. A tak leží Vallauris dodnes

dva kilometry směrem do vnitrozemí od

Golfe-Juan, mořských lázní mezi Cannes

a Cap d’Antibes. Se slavným sousedemJuan-les-Pins má společné pouze jméno,protože Golfe-Juan není nijak zvlášť elegantní

ani světácký.

Samo Vallauris, známé díky svémuMuzeu Picassa, je spíše obytným místem pro

méně zámožné a přistěhovalce, a má proto

nádech orientální atmosféry. Tradičně se tu

žilo z hrnčířství, v 50. letech 20. století však

toto řemeslo téměř vymizelo. Díky velkému

Picassovi, který miloval experimentování

s materiály a po několik let ve Vallaurisnavrhoval hliněné výrobky, zažilo toto umělecké

odvětví nový vzestup.

Golfe-Juan, vesnice u  moře, se stala

významnou pro francouzské dějiny, když

se tu v roce 1815 vylodil Napoleon, plující

z ostrova Elba, a za 20 dní odtud došel do

Paříže. Golfe-Juan proto vešel do dějin jako

počáteční bod slavné Route Napoléon.

Picasso ve Vallauris

V roce 1946, kdy mu bylo 65 let, přišelPicasso jako turista na každoroční hrnčířský trh ve

Vallauris – a byl okouzlen. Zhruba ve stejné

době se seznámil s majiteli ateliéru Madoura,

Georgesem a Suzanne Ramié, kteří hopobídli, aby pracoval v jejich dílně. V letech

1948–55 tak vzniklo několik stovekhrnčířských výtvorů.

Během této doby, kdy Picasso bydlel ve

Vallauris, mu městská rada navrhlavyzdobení kaple starého převorství. A takumělec v roce 1952 vytvořil nástěnnou malbu

„La Guerre et la Paix“ („Válka a mír“).

Ačkoliv byl jmenován čestným občanem

města, Picasso se odtud později odstěhoval,

ne však daleko: v podvečer svého života se

usadil v jen několik kilometrů vzdálenévesnici Mougins. Odtud měl sledovat v televizi,

jak Vallauris s velkou pompou oslavuje jeho

90. narozeniny. Údajně se zdráhal přijet,protože ve svém věku už prostě odmítal sloužit

jako „atrakce“.

Picassovo muzeum a kaple

Roku 1952 vytvořil Picasso vnitřní podobu

románské kaple (12. stol.) hradu Château de

Vallauris. Tuto budovu, která – ačkoliv leží

uprostřed vesnice – připomínáprovensálský statek, obývali do roku 1787 klerikové:

od 11. století patřil hrad lérinskémuopatství, v 16. století byl povýšen na převorství.

Dnešní podoba pochází právě z této doby,

zachovala se proto v renesančním stylu.Pouze vchodová oblast se přidala až v 18. století.

Picassova nástěnná malba „La Guerre et la

Paix“, kterou vymaloval vnitřek kaple, tvoří

po „Guernice“ (1937) a „Masakru v Koreji“

(1951) umělcovu poslední monumentální

práci, kterou se – jako člen komunistické

strany a mírového hnutí své doby –explicitně politicky vyjádřil. Skládá se ze tří částí:

alegorického znázornění války (vlevo od

vchodu), vylíčení činností a  radostí lidí

v dobách míru a obrazu porozumění mezi

světovými národy.

Picassova tehdejší životní družka Françoise

Gilot vzpomíná, že při zobrazování míru se

umělec obával, aby nebyl příliš banální. „Ptám

se sám sebe,“ měl Picasso prohlásit, „co lidé

mohou dělat v období míru; od devíti do pěti

GOLFE-JUAN A VALLAURIS


CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

168

sedět v úřadu, v pátek večer se milovata v neděli si udělat piknik?“ Françoise odpověděla:

„V období míru je možné všechno; dokonce

může i dítě zorat moře.“ Kdo se bude dívatpozorně, najde v kapli i ztvárnění této představy.

Picassovy hrnčířské výrobky jsou vystaveny

v prostorách vedlejšího muzea. V typických

zemitých tónech maloval Picasso mimo

jiné vázy a talíře za použití rovněž typických

motivů, jakými jsou faunové a nymfy, ženské

portréty, zvířata a výjevy z býčích zápasů.

Muzeum kromě toho vystavuje keramická

díla dalších umělců a uměleckých řemeslníků

z různých časů i míst. Jsou tu vystaveny také

Route Napoléon

Mnoho cest ve Francii i celé Evropě by mohlo nést jméno „Route Napoléon“, dostaly ho

však přirozeně jen ty, které souvisejí s Napoleonovými nejmimořádnějšími zásahy. Ve

válkách od roku 1813 se evropské národy osvobozovaly od Napoleonovy vlády. Spojenci

donutili francouzského císaře 6. dubna 1814 k odstoupení a jako suverénního vládce

s císařským titulem ho poslali bydlet na ostrov Elba.

Ambiciózní povýšenec však ani nepomyslel na to, že by zbytek svého života strávil na

ostrově, a už vůbec se nehodlal vzdát císařského titulu. Podařilo se mu s 1200 mužiuprchnout francouzským a anglickým fl otilám, které Elbu hlídaly. Dne 1. března 1815 se vylodil

v Golfe-Juan u Cannes. Odhodlaný co možná nejvíce se vyvarovat vojenských akcí, vydal

se na obtížnou cestu do Paříže přes Alpy, aby obešel Provence, kde bylo mnoho příznivců

royalismu – a tato cesta měla později navždy nést jeho jméno.

Dne 2. března 1815 odpočíval jeho průvod v dunách Cannes a na Plateau deRoquevignon u Grasse, kde lidé zdravili císaře nadšenými výkřiky „Vive l’Empéreur!“ (Ať žije císař!)

Poté, co přenocoval v zámku markýze de Gourdon, starosty Grasse, dal se průvod 3. března

znovu do pohybu a kolem poledne dorazil do Castellane, v jehož podprefektuře císař

poobědval.

V Barrême mu poskytl nocleh soudce Tartanson. V poledne následujícího dne zastavil

průvod v Digne, kde Napoleon zavítal do Hôtel du Petit Palais. Tady začaly dlouhé hodiny

plné obav, protože Sisteron, další zastávka, byl po cestě na sever poslední baštouroyalistické Provence.

Ve tři hodiny v noci konečně dostihl císaře posel se zprávou, že Sisteron není hlídaný,

a citadela je dokonce bez munice. Přikázal to hrabě z Loverode, správce departementu ve

jménu Ludvíka XVIII., ale Napoleonův tajný přívrženec. A tak mohl císař brzy odpoledne

5. března s úlevou přitáhnout do Sisteronu. „Jsem v Paříži,“ měl prohlásit, protože si mohl

být jistý, že provincie Dauphiné, která ležela před ním, je na jeho straně. Přesto si dopřál

jen málo odpočinku a ještě večer dorazil do Gap.

V poledne 7. března přivítaly císaře nadšené masy lidí a připojilo se k němu mnohodobrovolníků. To nejneuvěřitelnější se však stalo až krátce nato, když v Laff rey k Napoleonovi

přeběhly royalistické oddíly. Kolem 23. hodiny přišel konečně císař v triumfálním průvodu

do Grenoble a později měl prohlásit: „Jusqu’à Grenoble j’étais aventurier; à Grenoble j’étais

Prince!“ – „Až do Grenoble jsem byl dobrodruhem; v Grenoblu jsem byl princem!“

V pouhých sedmi dnech za sebou nechal Napoleon se svým mocným doprovodem

330 kilometrů; večer 20. března dosáhl konečně s armádou, jež se mezitím rozrostla na

20 000 mužů, Tuileries v Paříži. Jeho vláda však nezůstala ničím než pouhou mezihrou,

trvala jen slavných sto dní – než sen ukončila bitva u Waterloo. Velká Británie internovala

Napoleona na ostrov Sv. Helena, kde 5. května 1821 císař zemřel na rakovinu žaludku.

Roku 1840 byly jeho pozůstatky převezeny do pařížské Invalidovny.

GOLFE-JUAN A VALLAURIS


169

CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

vítězné práce z keramického bienále ve

Vallauris od roku 1968. Konečně zde najdete

i výtvory Picassova současníka: veselebarev

né malby italského umělce AlbertaMagnelli

ho, jenž v letech 1940–70 bydlel v Grasse.

• Château-Musée de Vallauris, Musée

National Picasso, Place de la Libération,

tel. 04 93 64 71 83, www.musee-picasso-

-vallauris.fr, otevřeno denně kromě úterý

v 10–12 a 14–17, v červenci a srpnu denně

10–19. Vstup € 3,50, slevy.

Muzeum hrnčířství

Musée de la Poterie sídlí ve staré hrnčířskédíl

ně a nabízí pohled do způsobu práce tohoto

cechu na počátku 20. století.

• Musée de la Poterie, Rue Sicard,

tel. 04 93 64 66 51, otevřeno denně 9–12 a 14–18,

mimo prázdniny v 14–18, vstup 2 €.

La Maison de Pétanque

Dům pétanque vám ukáže vše, co se týká této

hry, varianty boules (koulené). Výstava v bývalé

továrně na výrobu koulí pro koulenoupřed

vádí výrobu koulí, vysvětluje pravidla a historii

hry. Profesionálové i nadšenci si mohou naspe

ciálním zařízení vyzkoušet, které koule přesně

pasují na jejich ruce. Na prodej jsou tu koule

všech variant a cenových úrovní – nejkrásnější

jsou samozřejmě ty s vyrytým jménem –a pří

slušenství na pétanque všeho druhu.

• La Maison de Pétanque, 1193, CheminSaint

-Bernhard, tel. 04 93 64 11 36, od pondělí do pátku

9–12 a 14–18:30, v létě také v sobotu, v listopadu

zavřeno. Vstup 3 €, školáci a studenti zdarma.

Informace i

• Offi ce de Tourisme, Square-du-8-Mai-1945,

06220 Vallauris, tel. 04 93 63 82 58, www.

vallauris.net.

• Offi ce de Tourisme, Vieux Port, 06220 Golfe-

-Juan, tel. 04 93 63 73 12.

Jídlo a pití J

• Lou Pichinet, Place Lisnard, Vallauris,

tel. 04 93 64 63 70. Levná, jednoduchá restaurace

s tradičními pokrmy jako dušené hovězí (daube),

ravioli nebo plněná zelenina na niceský způsob.

• Chez Bruno, Avenue-des-Frères-Roustan,

Golfe-Juan, tel. 04 93 63 72 12. Tato restaurace

střední cenové úrovně leží přímo v přístavu a patří

k místním starousedlým podnikům. Klasikupřed

stavuje marseilleská rybí polévka bouillabaisse.

Další pokrmy na jídelníčku jsou často založené na

rybách nebo zelenině a vaří se podleprovensál

ských receptů.

Svátky a pořádané akce z

• Biennale Internationale de Céramique

d ’A r t, Mezinárodní bienále keramického umění

se koná od července do poloviny října. Umělci,

kteří se účastní, podepsali chartu kvality, jejich

příslušnost k ní značí nálepka na ateliéru.

• Picasso-Fest, od poloviny července se Vallauris

stává španělským a oslavuje svého nejslavnějšího

občana.

• Fête de la Poterie, hrnčířský festival druhou

srpnovou neděli.

Nakupování t

• Hrnčířské výrobky a keramika, ve Vallauris

je několik výrobců a galerií, z nichž nejznámější

je Galerie Madoura. Pod vedením syna Picassova

přítele, Alaina Ramié, se tu nabízejí také kopie

výrobků Picassa a dalších moderních a současných

umělců.

• Nérolium, Avenue Georges Clemenceau,

tel. 04 93 64 27 54. Místní zemědělská kooperace

má v nabídce velký výběr olivového oleje, medu

a džemů.

Dopravní spojení j

• Autobus: Několik spojení denně z Vallauris do

Cannes a Antibes a z Golfe-Juan do Cannes a Nice;

samozřejmě existuje také pravidelné a časté

spojení mezi Vallauris a Golfe-Juan.

JUAN-LES-PINS

Mořské lázně známé díky jazzovémufes

tivalu leží v chráněné zátoce, kterou tvoří

poloostrov Antibes a canneský Pointe de la

Croisette. Infrastruktura, jež láká především

MAPA STR. II–III GOLFE-JUAN A VALLAURIS, JUAN-LES-PINS


CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

170

milovníky koupání, nabízí vedletříkilometrové písečné pláže také plážovou promenádu

připomínající canneskou Croisette, s mnoha

elegantními butiky, restauracemi a nočními

kluby. Nedaleko odtud leží také kasino.Festival „Jazz à Juan“ se koná od roku 1959 každé

léto. Jeho dějištěm je park na východěměsta, „Pinède Gould“.

Juan byl jako cíl dovolených objeven

v 80. letech 19. století, kdy bylo běžné jezdit

na Azurové pobřeží na zimu. Letní dovolené

se tu jako v jednom z prvních měst ve Francii

začaly trávit teprve ve 20. letech 20. století,

kdy se spojili Francouzi a Američanéa vyvinuli marketingovou strategii: EdouardBaudoin, majitel kasina v Deauville (Normandie),

Vášeň mužů se stříbrnými koulemi

Pro milovníky francouzského jihu představuje ztělesnění volného času a savoir vivre: hra

pétanque. Kdekoliv se v provensálském městečku nachází volná rovná plocha, stojípospolu celé hodiny a hrají se stříbřitě lesklými koulemi (boules). Většinou jsou to starší muži,

o svátcích také další lidé, kteří u hry prudce diskutují, lamentují, smějí se a při tom všem

hojně popíjejí anýzovou pálenku. Slovo „stres“ určitě nevzniklo tady.

Dějiny hry „boules“ (koulená)

Už staří Řekové a Římané znali hru příbuznou

s dnešní koulenou. Řekové hráli s kulovitými

kameny, zatímco Římané dávali přednost

dřevěným koulím, které pobíjeli železem.

Ti vynalezli také terčovou kouli, zvanou ve

francouzštině cochonnet. Od té doby je náplní

hry soupeření dvou družstev o to, které z nich

dostane své koule blíž ke kouli terčové.

Po stěhování národů upadla hra v zapomnění a vynořila se znovu až ve středověku.

Ve Francii byla tak oblíbená, že ji Karel V.v roce 1369 prostě zakázal, protože podkopávala

morálku jeho válečníků. Tento ani další zákaz

v  roce 1629  však nic nezměnily – koulená

už byla od Francie neodmyslitelná a až do

dnešních dnů patří k identitě země. Roku 1792, během revoluční vřavy, však došlo také

ke smutné události: při partii v Marseille zemřelo 38 lidí – netušili, že jejich herní koule

jsou ve skutečnosti koule do kanonu.

Jak vznikla hra pétanque

Dříve převládala v Provence varianta koulené, která používala vzdálenost 17 až 21 metrů

a dnes je atletickým sportem, zvaným jeu provençal. Hra pétanque v užším smyslu vznikla

v létě 1910 v La Ciotat, malém pobřežním městečku východně od Marseille. Tehdy se hráč

Jules-Le-Noir, který trpěl silným revmatismem, už nemohl při hře rozbíhat. Jeho přítel

Ernest Pitiot se nemohl dívat, jak jeho kamarád smutně sedí a kouká na hru, a vymyslel

proto variaci: teď se hrálo ped tanco (provensálsky), resp. pieds tanqués (francouzsky), tedy

s nohama u sebe a bez rozběhu ven z kruhu. Také vzdálenosti se změnily a činily jen šest

až deset metrů. Díky snadnější hratelnosti zahájila tato varianta hry své vítězné tažení

po celém světě.

JUAN-LES-PINS


171

CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

MAPA STR. II–III, STR. 174

a Franck Jay Gould, železniční magnát,kouili kasino a postavili hotely luxusní třídy.

Prostřednictvím Američanů, kteří sem brzy

dorazili, přišel na Azurové pobřeží také úplně

nový styl dovolené: turisté se opalovali na

pláži, jezdili na vodních lyžích a poslouchali

novodobou hudbu vynalezenou černochy,

které se říkalo „jazz“. Zvláštní atmosféra místa

se brzy rozkřikla mezi tehdejšímiprominenty, a tak sem přišli Fitzgeraldové, Rudolph

Valentino, bratři Warnerové nebo Ernest

Hemingway. Po druhé světové válcetradice pokračovala a Juan se každé léto stával

jakýmsi evropským hlavním městem jazzu.

První ofi ciální festival proběhl v roce 1959.

Hosté jako Louis Armstrong, Duke Ellington,

Miles Davis a mnoho dalších přispělyk celosvětovému věhlasu festivalu.

Informace i

• Offi ce de Tourisme, 51, Boulevard Guillaumont,

06160 Juan-les-Pins, tel. 04 97 23 11 10.

Ubytování/Jídlo a pití pJ

• Sainte-Valérie ***/€€€€–€€€€€, Rue de l’Oratoire,

tel. 04 93 61 07 15, fax 04 93 61 47 52, www.juanle-

spins.net. Vila se silnou středomořskou atmosférou

v centru Juanu. Dekorace ve veselých barvách,

nepůsobí však přezdobeně. Kdo se rozhodne pobýt

v jednom z 20 pokojů nebo 6 suit, prožije ne právě

levnou, zato však určitě nezapomenutelnoudovolenou. Hosté mají k dispozici bazén a restauraci.

• Le Pré Catelan ***/€€€€, 27, Avenue des

Palmiers, tel. 04 93 61 05 11, fax 04 93 67 83 11,

www.precatalan.fr. Útulný malý hotel s 24 vkusně

zařízenými pokoji v tradičně provensálském stylu.

V zahradě osázené palmami čeká na hosty bazén.

• Le Capitole, 26, Avenue Amiral-Courbet,

tel. 04 93 61 22 44. V této restauraci v blízkosti

centra býval v minulosti obchod s potravinami.

Kuchyně je regionální, navíc velmi chutnáa s dobrým poměrem ceny a kvality.

Noční život C

• Le Pam Pam, 137, Boulevard Wilson,

tel. 04 93 61 11 05. Bar je známý díky brazilským

tanečním skupinám a exotické dekoraci. Kdo má

rád ryby, neměl by si nechat ujít slavné accras

pečené v tuku, jež se podávají do 21 hodin. Teprve

potom se party patřičně rozjíždí a v Pam Pam

bývá jaksepatří plno.

Svátky a pořádané akce z

• Jazz à Juan, každé léto. Rezervace v Offi ce de

Tourisme v Antibes/Juan-les-Pins, a to písemně

nebo přes internet: www.ticketonline.com.Telefonické informace získáte na tel. 04 97 23 11 11,

na webu na www.antibesjuanlespins.com.

Dopravní spojení j

• Železnice: Nádraží na Avenue de l’Estérel,

tel. 08 92 35 36 35.

ANTIBES

Město s  překrásnou polohou na severovýchodním okraji Cap d’Antibesa v jihozápadním cípu Andělské zátoky se počítá

k nejkrásnějším místům Côte d’Azur.Spolu se sousedním Juan-les-Pins má něco přes

70 000 obyvatel, a je tak druhým největším

městem departementu Alpes-Maritimes.

Jako prázdninové sídlo lze Antibesdoporučit každému, kdo hledá rozmanitostaktivit: vedle pláží a možností vodních sportů (je

tu působivý jachetní přístav) nabízí Antibes

díky muzeu Picassa také kulturu i pro ty

nejnáročnější (rovněž muzeum ve Vallauris

je nedaleko), navíc krásné vnitřní město

s odpovídajícími možnostmi nakupování

a konečně, díky mysu, překrásné okolí.

Příjemná je také poloha v blízkosti Nice:

jednak pro cestující, kteří přiletěli letadlem,

jednak pro turisty, kteří si rádi udělajícelodenní výlety do Nice, nechtějí však v pětkrát

větším sousedním městě bydlet.

Ve 4. stol. př. n. l. založili řečtí obchodníci

na Côte d’Azur řadu osad. Vedle Nikaia (Nice)

vzniklo město, jemuž dali jméno Antipolis,

„město naproti“. Od 14. století se Antibes, do

té doby sice biskupské sídlo, ale jinak málo

významné, stalo velmi strategicky důležitým

pro francouzské krále: protože leželo na

JUAN-LES-PINS, ANTIBES


CANNES, POHOŘÍ ESTÉREL A VNITROZEMÍ

172

hranici se Savojskem, dostalo bohatéopevnění; posledním stavebním mistrem bylslavný Vauban (1633–1707), mistr pevnostních

staveb Ludvíka XIV.

Z komplexního obranného systému se

dodnes zachovaly jen Fort-Carré u přístavu,

zbytky městských hradeb a zpevnění břehu.

Všechny ostatní stavby padly za oběťrozsáhlému demoličnímu opatření, jež mělo městu

umožnit expanzi. Turisticky bylo Antibes na

Azurovém pobřeží spíše pozadu: totohospodářské odvětví tu našlo živnou půdu teprve

ve 20. letech. Dodnes Antibes rozhodně není

městem, které by žilo jen z letní turistiky – je

hojně navštěvováno po celý rok.

Nenechte si ujít

Přístav a opevnění

I když je z valné části poničeno, formuje

opevnění ze středověku a ranéhonovověku dodnes obraz města Antibes: na prvním

místě je tu přístav Port Vauban,pojmenovaný po stavebním mistrovi Ludvíka XIV.,

Sébastienu le Prestre de Vaubanovi. Svými

ohromnými, uměle založenými nádržemi

zabírá celý záliv Saint-Roch. Dnes tu můžete



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist