načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Až se mě dcera zeptá - Halina Pawlowská; Lubomír Teprt

Až se mě dcera zeptá
-11%
sleva

Kniha: Až se mě dcera zeptá
Autor: ;

Nikdy mne nenapadlo, že by má dcera stála o nějaké rady, notabene MOJE! Často mi zdůrazňovala, že ví všechno líp, protože je přece o pětadvacet let mladší! Teď je všechno jinak, ne ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  249 Kč 222
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75% 85%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2012-06-06
Počet stran: 232
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 222 stran : ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788072466795
EAN: 9788072466795
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Foodwritingová kniha o vaření a stravování v rodině populární české moderátorky a spisovatelky. Halina Pawlowská vypráví veselé příběhy ze života své rodiny, které prokládá recepty a radami o vaření. Kulinářské zážitky se zde mísí s rodinnými historkami. Podnětem pro sepsání knihy se stala Halinina dcera, která si založila rodinu a mamince začala klást otázky na téma kuchyně: jak dobře nakrmit své nejbližší? A tak se autorka rozhodla sepsat a vydat zkušenosti a rodinné recepty předávané dceři. Tak je mohou využít také ostatní čtenářky (čtenáři). A aby vaření nebylo nudné, vše se nese - jako obvykle - v zábavném duchu. Humorné vyprávění o vaření a stravování v autorčině rodině. To vše doplněno osvědčenými recepty, radami a veselými rodinnými historkami.

Popis nakladatele

Nikdy mne nenapadlo, že by má dcera stála o nějaké rady, notabene MOJE! Často mi zdůrazňovala, že ví všechno líp, protože je přece o pětadvacet let mladší! Teď je všechno jinak, ne proto, že bych zázračně omládla (což by se mi líbilo), ale protože má dcera si založila rodinu. Založila si ji v našem domě. A jednou přišla a zeptala se: Co mám uvařit, aby mě chtěl? Co mám předložit tchyni, aby pochopila, že jsem nejbáječnější na světě? Co mám sníst, abych zhubla?! A taky se zeptala úplně prostě: Co mám udělat se šunkou, aby neoschla? A tak vznikla tahle knížka! Jsou v ní totiž odpovědi na otázky mé dcery a jsou v ní konkrétní recepty i rady, jejichž pravdivost je ověřená zkušenostmi. A jestli náhodou i vy potřebujete vědět, jak rychle a bezbolestně zkrásnět a co předložit bestii, která koketuje s vaším mužem, tak se nechte inspirovat! Dobrou chuť!

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Halina Pawlowská; Lubomír Teprt - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Až se mě dcera zeptá" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Mojí dceři konečně přivezli kuchyň. V duchu poslední doby maličko připomíná patologii selegantními mramorovými plochami, speciálnímnerezovým nádobím a prázdným pultem, který čeká uprostřed místnosti na zohavenou mrtvolu. Má dcera asi hodinu po instalaci přiběhla do mégastronomické svatyně, smetla ze židle kupu novin,osladila si medem čaj, který si nalila z konvičky ve tvaru medvěda, a zeptala se: „Jaký bylo první jídlo, který si pamatuješ?“

Mojí dceři šlo o to, aby otec jejího dítěte (její přítel, s kterým bude mít možná někdy svatbu) poprvé v jejich nové kuchyni ochutnal něco takúchvatného, že to bude nezapomenutelné!

Trvalo mi to asi hodinu. Seděla jsem ve tmě,koukala na temnou Vltavu pod našimi okny a snažila si

9

1.

Jelita mám v rodině


10

vybavit lahůdku, která mi uvízla v mé zvětralépaměti. A pak to najednou přišlo. A i když venku

sprostě vládla deštivá, mlžnatá zima, tak jsemucítila vůni horkého léta. Slunce, které vyhřálo trávu

u lesa, a klády, z kterých tekla pryskyřice jako těžké

slzy... Navzdory idylickému obrázku úplně první

jídlo, jehož chuť si vůbec dokážu vybavit, je velice

neromantické. Je to totiž krevní tučnice!

To bylo tak:

Jezdili jsme tehdy na letní byt do Podkrkonoší. Byli jsme hodně chudí. Nikdy mě to sice nenapadlo, ale s odstupem let mi došlo, že důvodem našeho prázdninového stereotypního jídelníčku byl právě nedostatek peněz. Máma byla učitelka, brala, jako ostatně učitelé vždycky, málo, zato měla 55 dní léta úplné volno.

Do Podkrkonoší jsme jezdili proto, že městečko Pecka bylo vyhlášeným rekreačním střediskem za první republiky a můj tradic dbalý otec i pozdějiodmítal připustit jinou, socialismem dost hnusněpoznamenanou, podhorskou realitu. Protože jsme neměli na drahé kotlety a vinné klobásy, koupila moje máma do zásoby konzervy krevních tučnic. Šlo vlastně o osolenou, zahuštěnou vepřovou krev. Později se prodávala i husí krev, ta se všakpovažovala za lahůdku, a byla proto mnohem dražší. Krevní tučnice byla v podstatě stejná, jako je náplň v jelitě,


11

bez krup a žemlí a bez koření a bez střívka. Jedna

konzerva stála tehdy 3 Kčs a máma obsah smažila

na cibulce s trochou česneku a jako přílohu jsmetradičně měli vařené brambory a salátovou okurkunastrouhanou v sladkokyselé, dost opepřené zálivce.

Na brambory máma vždycky ukrojila kousek másla

a taky je někdy posypala šnytlíkem. V mýchvzpomínkách byly brambory jásavě žluté, tučnice (Bože!

To je hnusný výraz!) se mi kořeněně rozplývala na

jazyku a okurkový salát chladivě osvěžoval. Ještě teď

mám na tohle jídlo chuť! Přísahala bych, že od té doby

jsem na žádné zabijačce nejedla nic lahodnějšího.

Vždycky jsme obědvali v malém pokojíku, který nám naši „letní“ domácí zařídili na půdě. Viděli jsme oknem lesy a kopce, a když bylo jasno,dohlédli jsme až ke špičce Sněžky. Půda voněla senem, dřevem a prachem, ale tehdy jsem ještě nemělaalergii, a tak mi to nevadilo. Byla jsem dokonce natolik fit, že jsem mohla mít i kočku. Vozili jsme ji naprázdniny z Prahy. Vodila jsem Číču na obojku a okolní místní kočky si o ní musely myslet, že jeretardovaná. Číča si z nedostatku udělala ctnost. Tvářila se arogantně. Seděla na okně jako sfinga a kocouři z celého kraje po ní šíleli...

Když jsme neměli prejt, jedli jsme houby. Každý den ráno v devět, ať lilo nebo bylo vedro, vzal můj otec vyřezávanou hůl a zavelel: „Do lesa!“


12

A já šla. Dost neochotně. Lákala mě úplně jinázábava. Chtěla jsem s Květou Rulfovou sedět na pumpě a šít na panenky. Chtěla jsem s Janou Seifertovou jít k potoku a vyhlížet kluky a taky jsem chtěla sDanou Reinhartovou sjíždět po zadku po schodech z půdy až do sklepa. Ale ne, musela jsem do lesa! Z lesa jsme nosili úlovky. V Podkrkonoší dodnes rostou hlavně suchohřiby. Jejich sametově hnědé hlavičky jsem vyhlížela v roští a v borůvčí a pak jsme je doma měli buď na sádle s kmínem a vejci, anebo taky se zelenou paprikou a uzeným špekem. Když jsme měli štěstí, dali jsme si bedly jako řízky anebo jsme si pravé hříbky osmažili v pařížském těstíčku. Taky jsme zavařovali ryzce a občas otec našelsyrovinku a tu mi pak nakrájel a posypal solí...

Mé prázdninové zážitky v dceři probudily její vlastní teenagerské vzpomínky. Nebyla jsemnadšená, měla jsem totiž špatné svědomí.

Když bylo mé dceři asi třináct, rozhodla se, že jíst maso je odporná záležitost. Stala se vegetariánkou. Ve čtrnácti se přidala ekologicko-ekonomická uvědomělost. Má dcera nejen nejedla maso,lososa a vejce, ale odmítala vše, co vyrobilynadnárodní korporace. Bylo dost vysilující ji živit. Můj muž si pořídil lupu, aby dokázal přečíst miniaturní písmo s informacemi o původu potravin. Byli jsme v šoku z toho, že téměř všechno, co se nám dostalo


13

do kuchyně, vzniklo díky nadnárodnímkorporacím, a abychom vůbec měli co jíst, tak jsme původní

obaly likvidovali a často jsme je, jak špioni,vynášeli za tmy z bytu a házeli je do odpadkových košů

daleko od našeho bydliště.

Naše veganská dcera byla totiž nejen bystrá, ale i děsně podezřívavá. A když zjistila, že požila mnou podstrčené špagety od firmy Nestlé, tak se takzatvrdila, že na nás měsíc nepromluvila. Fakt to bylo dost náročné. I o dovolených. Tehdy jsme jezdili do Rakouska k jezerům a Natalka konzumovala jen koblihy a chleba se sýrem. Proto jsme byli v šoku, když si najednou suverénně objednala blutwurst. Dcera neuměla německy, nevěděla, že blut je krev a wurst buřt. Papala v domnění, že jde o něco zcela nezávadného snad ze sóji a zeleniny a bylanadšená. My jsme zbaběle mlčeli. Byli jsme taky nadšení, že dítě konečně pozře něco, co má bílkovinu, amožná jsme byli zticha i ze zlomyslnosti, protože jsme byli přesvědčení, že dceřino vegetariánství je jen trapná puberťácká póza. V každém případě zdceřiny jelitové záliby a z mé posedlosti po tučnicích vyplynulo jasně, že gastronomické geny se u nás v rodině dědí.

„Z čeho byla ta tučnice?” zeptala se dcera.

„Z krve. Jako blutwurst!“ řekla jsem a dceratrošku zbledla a pak řekla statečně, jakoby nic:


14

„A něco jinýho jste už v Pecce nejedli?“

A já musela rozkošnicky mlasknout, protože jsem si vzpomněla na úžasné bramborové placky naší paní domácí Ludmily Stuchlíkové. Pekla je přímo na peci a k nim mi často nandala plný talíř kysela.

„Hm! Ale co mám teď, mami, uvařit, aby na to Tomáš nezapomněl?! Všechno, cos mi řekla, je moc... moc staromódní! Víš co, já udělám lasagne!“

Mrzelo mě, že jsem svou dceru neinspirovala, ale moje staromódní chutě inspirovaly mě a já serozhodla, že si zmapuju, co památného jsem snědla a co by stálo za to si zopakovat.

Má dcera dělala lasagne asi dvě hodiny. Udělala bešamel, dusila rajčata, krájela cibulku a smažila maso. Přitom měla puštěnou televizi a kochala se sex-appealem Hugha Granta v často reprízované komedii Čtyři svatby a jeden pohřeb. Kochala se tak mocně, že na lasagne, které se pekly v troubě, úplně zapomněla.

Z grantovského vytržení ji vytrhl až její přítel. Vrazil do dveří, vyrval z trouby zčernalouspecialitu, otevřel okna a zařval:

„Ty seš takovej debil!“

Tento příběh nakonec našel svou pointu. Jsem totiž přesvědčená, že TOHLE Tomášovi má dcera jen tak nezapomene!


Bramborové placky

podle paní Stuchlíkové

1 kg brambor, hladká mouka, 5 stroužků česneku,

sůl, pepř, máslo

Syrové brambory nastrouhej na jemném struhadle, slij vodu,

osol a opět sceď. Přidej hladkou mouku, sypej ji tak dlouho,

dokud těsto nebude připomínat hustou kaši, opepři, přidej

5 stroužků česneku. Sběračkou vlij (těsto ale není moc řídké,

spíš ho rozetři) přímo na plotnu nebo teflonovou pánev (bez

tuku), placička by měla být velká jako podšálek z kávového

servisu, rychle ji otoč špachtlí a peč tak minutu z každé

strany. Osol. Omasti osoleným rozpuštěným máslem. A aby ti

máslo nekapalo, placičku zaviň jako minipalačinku a rychle

ji šoupni do pusy!

Kyselo

Na kvásek: 3 lžíce žitné mouky, voda

sušené nebo čerstvé houby, sádlo, 4 vejce,

4 velké brambory, pažitka

15


Kyselo je podkrkonošská hustá polévka, jejímž základem

je chlebový kvásek, ve kterém se zavaří houby. Polévka má

zvláštní kyselou chuť, která mému muži vždycky při prvním

soustu připadá málo anebo moc kyselá. Přesně jakoTrautenberkovi z Krkonošských pohádek. Teprve po druhé lžíci

začne můj muž labužnicky koštovat a většinou si pak nechá

přidat celý talíř...

V Podkrkonoší prodávají pravidelně chlebový kvásek běžně

v obchodě. Můžete si ho ale udělat i sami. Na Googlu najdete

množství receptů. Já preferuji tento:

Žitnou mouku dej do hrnku – tři hluboké lžíce, přilijdvojnásobné množství vody. Další den dolij poloviční množství

vody, další den zase trochu vody... Stačí ale jen 24 hodin

a kvásek ti „ožije a vyskočí”. Pak lze hned použít.

Kvásek rozmíchej asi s 1,5 litru vody. Osol, vař na mírném

plameni, dokud nezhoustne a nebude se lesknout. Když máš čerstvé nebo sušené houby, tak je vař společně s kváskem. Když máš mražené hřiby, udus je zvlášť na sádle a přidej je do kysela, až když bude hotové.

Usmaž 4 vejce na másle, posypej šnytlíkem, uvař 4 velké

brambory na loupačku. Finální postup je tento: brambory

oloupej, nakrájej na osminky, do hlubokého talíře nalejpolévku s houbami, navrch polož brambory, usmažené vajíčko

a posyp šnytlíkem.

16


POZOR! Do kysela se nepřidává smetana. Šlo o pokrmchu

dých horalů, kteří měli jen brambory z kamenité půdy,

vajíčka od hubených slepiček a to, co jim vyrostlo v lese nebo

na zahrádce!

17




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist