načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Autoškola -- Moderní učebnice a testové otázky (2016) - Václav Minář

Elektronická kniha: Autoškola -- Moderní učebnice a testové otázky (2016)
Autor:

Nová, velmi přehledná a bohatě ilustrovaná učebnice je určena pro žáky autoškol i další řidiče, kteří si potřebují zopakovat pravidla provozu na silničních komunikacích, naučit ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  122
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  144 Kč
15%
naše sleva
4,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 272
Rozměr: 24 cm
Úprava: tran : barevné ilustrace
Vydání: První vydání
Spolupracovali: testové otázky : 2016 / Václav Minář
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0007-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nová, velmi přehledná a bohatě ilustrovaná učebnice je určena pro žáky autoškol i další řidiče, kteří si potřebují zopakovat pravidla provozu na silničních komunikacích, naučit se nové dopravní značky i předpisy a otestovat své odborné znalosti prostřednictvím zkušebních testových otázek. Nejpřehlednější a nejaktuálnější kniha na trhu. Navíc k dispozici dopravní videa a animace. (zcela nová moderní učebnice & testové otázky : 2016)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Václav Minář - další tituly autora:
Autoškola -- Moderní učebnice a testové otázky (2015) Autoškola
Minář, Václav
Cena: 122 Kč
Autoškola 2016 -- moderní učebnice a testové otázky Autoškola 2016
Minář, Václav
Cena: 143 Kč
Autoškola 2017 -- Moderní učebnice a testové otázky Autoškola 2017
Minář, Václav
Cena: 143 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Václav Minář
UČEBNICE & TESTOVÉ OTÁZKY
AUTOŠKOLA 2016
AUTOŠKO LA
AUTOŠKOLY DOPORUČUJÍ!
AKTUALIZACE K 1. 3. 2016
Václav Minář
MODERNÍ UČEBNICE & TESTOVÉ OTÁZKY

Aktuální testové otázky

Předpisy o provozu vozidel

Novelizovaná pravidla
silničního provozu
2016
Řídím, piju nealko pivo.

Více informací na www.ridimpijunealkopivo.cz
Projekt pořádáPartneři projektu
Stop alkoholu za volantem!
V rámci projektu

Řídím, piju nealkopivo“ odměňujeme zodpovědné řidiče.
Až úspěšně dokončíte poslední test a usednete za volant, nezapomeňte se osvěžit
raději nealkopivem než alkoholickým nápojem. Budte zodpovědní!






a
n
i m
a c
e
a
v i
d e
a ,
z ák
o ny
a vyhlášky zd
a rm
a n
a
w
w
w
. g
r a
d
a
. c
z

Teorie a zásady bezpečné jízdy

Nové dopravní značky s komentářem

Kontrola a údržba vozidla a skútru

Zdravotnická příprava






Z
C EL
A NO
V Á





2016
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována
a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.
Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Václav Minář
Autoškola
Moderní učebnice a testové otázky
Vydala Grada Publishing, a.s.
U Průhonu 22, Praha 7
obchod@grada.cz, www.grada.cz
tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400
jako svou 6157. publikaci
Odpovědná redaktorka Věra Slavíková
Sazba Jan Šístek
Fotografi e na obálce archiv fi rmy Škoda Auto, a.s.
Fotografi e v knize autor, Ministerstvo dopravy ČR
Soubory ke stažení k této publikaci uvedené na www.grada.cz/Autoškola
poskytl BESIP (www.ibesip.cz) a dopravní portál Zákruta (www.zakruta.cz)
Počet stran 272
První vydání, Praha 2016
Vytiskla tiskárna TNM Print s.r.o.
© Grada Publishing, a.s., 2016
Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2016
Podklady pro tuto publikaci poskytlo Ministerstvo dopravy ČR
Soubor fotografi í a obrazových vyobrazení je obsažen ve Věstníku dopravy, znění k datu 1. 3. 2016
Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.
ISBN 978-80-271-0007-1 (print)
ISBN 978-80-271-9101-7 (pdf )





Obsah
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
Jak pracovat s knihou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
1. Kontrola a údržba vozidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
1.1 Kontrola vozidla před jízdou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
1.1.1 Vozidlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
1.1.2 Motorový prostor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
1.2 Řešení běžných problémů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
1.2.1 Výměna poškozeného kola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
1.2.2 Výměna žárovky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
1.2.3 Výměna pojistky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
1.2.4 Instalace tažného oka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
1.2.5 Nouzové startování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
1.3 Skútr a jeho údržba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
1.3.1 Popis ovládacích prvků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
1.3.2 Údržba skútru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
2. Seznámení s vozidlem a základní úkony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
2.1 Seznámení s vozidlem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
2.1.1 Ovládací prvky vozidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
2.2 Úkony a nezbytné dovednosti před zahájením jízdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
2.2.1 Zásady bezpečného nástupu a výstupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
2.2.2 Správný posed . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
2.2.3 Bezpečnostní pás . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
2.2.4 Parkovací brzda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
2.2.5 Startování motoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
2.2.6 Zpětná zrcátka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
2.2.7 Ovládání volantu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
2.2.8 Řazení převodových stupňů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
2.3 Základní jízdní úkony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
2.3.1 Rozjezd . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
2.3.2 Rozjezd do kopce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
2.3.3 Jízda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
2.3.4 Zpomalení a zastavení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
2.3.5 Couvání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
3. Zásady bezpečné jízdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
3.1 Předpoklady a podmínky bezpečné jízdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
3.1.1 Stav vozidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
3.1.2 Stav řidiče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
3.1.3 Způsob jízdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
3.1.4 Počasí a denní doba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
3.2 Jízda na různých typech pozemních komunikací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
3.2.1 Město . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
3.2.2 Menší obec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
3.2.3 Dálnice a silnice pro motorová vozidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
3.2.4 Silnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
3.3 Další manévry nezbytné při řízení vozidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
3.3.1 Parkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
3.3.2 Předjíždění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
3.3.3 Jízda s přívěsem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
3.4 Nebezpečné situace a jejich řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
3.4.1 Základní pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
3.4.2 Nouzové brzdění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43





3.4.3 Úhybný manévr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
3.4.4 Aquaplaning . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
3.4.5 Smyk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
3.4.6 Řízená nehoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
3.4.7 Vozidla s právem přednostní jízdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
3.5 Jízda na skútru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
4. Pravidla provozu na pozemních komunikacích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
4.1 Zákon 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
4.1.1 Vymezení základních pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
4.1.2 Povinnosti účastníků silničního provozu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
4.1.3 Jízda po pozemních komunikacích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
4.1.4 Jízda ve zvláštních případech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
4.1.5 Zvláštní ustanovení pro provoz vozidel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64
4.1.6 Přeprava osob a nákladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
4.1.7 Úprava provozu na pozemních komunikacích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68
4.1.8 Další ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
4.1.9 Registr řidičů a porušení povinností stanovených zákonem . . . . . . . . . . . . . 78
4.2 Související předpisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
4.2.1 Zákon 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
4.2.2 Vyhláška 341/2014 Sb. o schvalování technické způsobilosti a o technických
podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích . . . . . . . . . . . . . 86
4.2.3 Vyhláška 343/2014 Sb. o registraci vozidel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87
4.2.4 Zákon 168/1999 o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla . . 87
4.3 Dopravní značky (vyhláška 294/2015 Sb.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
4.4 Řešení průjezdu křižovatkou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135
4.4.1 Přehled dopravních situací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135
4.4.2 Cvičné situace z pohledu řidiče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136
5. Zdravotnická příprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138
6. Zkušební testové otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142
Pravidla provozu (otázky 1.1–1.136) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143
V testu je 10 otázek za 2 body, maximálně 20 bodů
Zásady bezpečné jízdy a ovládání vozidla (otázky 2.1–2.104) . . . . . . . . . . . . . . 189
V testu jsou 4 otázky za 2 body, maximálně 8 bodů
Dopravní značky (otázky 3.1–3.161) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200
V testu jsou 3 otázky za 1 bod, maximálně 3 body
Dopravní situace (otázky 4.1–4.64) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225
V testu jsou 3 otázky za 4 body, maximálně 12 bodů
Podmínky provozu vozidel (otázky 5.1–5.64) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243
V testu jsou 2 otázky za 1 bod, maximálně 2 body
Související předpisy (otázky 6.1–6.89) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251
V testu jsou 2 otázky za 2 body, maximálně 4 body
Zdravotnická příprava (otázky 7.1–7.36) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262
V testu je 1 otázka za 1 bod, maximálně 1 bod
Ukázka zkušebního testu pro skupinu B . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266
Test obsahuje celkem 25 otázek, maximálně 50 bodů. Pro úspěšné absolvování zkoušky
je nutné dosáhnout minimálně 43 bodů.





5
Pravidla provozu na pozemních komunikacích
5
Úvod
Kniha, kterou držíte v ruce, se snaží co nejefektivnějším způsobem shrnout znalosti nezbytné pro získání
řidičského oprávnění skupiny B a pro bezpečnou jízdu. Vznikla s ohledem na moderní dobu, kdy se
řízení motorového vozidla považuje za nutnost a součást základního vzdělání každého jednotlivce.
Učebnice nabízí dvě hlavní výhody: najdete v ní všechno, co potřebujete k získání řidičského
oprávnění, v maximálně stručné a srozumitelné formě, doplněné názornými barevnými ilustracemi.
Výklad míří přímo k věci, nic důležitého a podstatného vám neunikne. Cílem této knihy je především
pomoci čtenářům, aby se rychle naučili vše, co potřebují nejen k získání řidičského oprávnění, ale
především k tomu, aby mohli celý život jezdit po silnicích bezpečně a spolehlivě.
V první kapitole se seznámíme s vozidlem jako takovým a podíváme se pod jeho kapotu. Po -
mohou nám při tom přehledné ilustrace. Kapitola nás provede základní údržbou vozidla a naučí
nás zvládnout ty nejzákladnější poruchy, které jsme schopni vyřešit svépomocí. V druhé kapitole
poznáme všechny ovládací prvky běžně vybaveného vozidla, zvládneme správný posed, seřízení
volantu a zpětných zrcátek, rozjezd a jízdu. Třetí kapitola nás pak provede zásadami bezpečné jízdy.
Naučíme se, jaké vlivy ovlivňují bezpečnost naší jízdy (a tím i bezpečnost ostatních účastníku
provozu), pochopíme specifika různých prostředí a situací, do kterých se budeme s vozidlem dostávat.
Najdete zde i části věnované jízdě na skútru.
Ve čtvrté kapitole probereme všechna pravidla provozu na pozemních komunikacích, jak vyplývají
z příslušných zákonných norem. Kapitola je rozdělena do čtyř částí, první je věnována ustanovením
zákona 361/2000 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, další pak ostatním
předpisům, třetí dopravním značkám a čtvrtá pak tomu, jak řešit průjezd křižovatkami různého typu.
Pátá kapitola nás velice názorně seznamuje s postupem při dopravní nehodě a se základy první
pomoci.
Poslední, šestá kapitola pak obsahuje kompletní testové otázky, které vám pomohou připravit se
na závěrečnou zkoušku pro získání řidičského oprávnění.

Nedílnou součást učebnice představují i soubory ke stažení, které dostanete k dispozici
zdarma na webové stránce nakladatelství Grada, www.grada.cz (do pole pro vyhledávání
zadejte „Autoškola“, na stránce této knihy se pak podívejte do sekce „Ke stažení“.) Najdete zde
kompletní znění zákona 361/2000 Sb. a dalších souvisejících předpisů v elektronické podobě.
Dalším bonusem pak jsou v těchto souborech obsažené odkazy na instruktážní videa a animace,
které názorně vysvětlují a doplňují klíčová témata pravidel provozu na pozemních komunikacích.
Poskytly je Samostatné oddělení BESIP Ministerstva dopravy ČR (www.ibesip.cz) a dopravní
portál Zákruta (www.zakruta.cz).
Jak pracovat s knihou
První část knihy je věnována výkladu všech relevantních témat a slouží k průběžnému studiu.
V druhé části knihy najdete kompletní sadu aktuálně platných testových otázek, jejichž znalost je
nutná k získání řidičského oprávnění pro všechny skupiny (A, B, C, D, E, T). Pokud otázky nejsou
označeny příslušnou skupinou, platí vždy pro skupinu B, případně v kombinaci s některými dalšími
skupinami. Pokud je u číselného kódu uvedena skupina, případně skupiny, platí otázka jenom pro
ně. Nemusíte se učit zbytečně otázky navíc.





6 6
Každá otázka uveřejněná ministerstvem dopravy ve Věstníku dopravy je podle vyhlášky
č. 167/2002 Sb. zařazena do dané skupiny otázek s odpovídajícím počtem bodů za její správné zod -
povězení. Ve Věstníku dopravy ale roztřídění podle bodové hodnoty provedeno není. Pro přehlednost
jsme je zde seřadili do příslušných skupin a rozlišili bodovou hodnotu otázek barevným hmatníkem.
Bez ohledu na bodové hodnocení je ale důležité naučit se všechny otázky správně zodpovědět.
Závěrečná zkouška z předmětu Předpisy o provozu na pozemních komunikacích a zdravotnická
příprava se od 1. července 2006 provádí výhradně formou elektronického testu (e-test). Vyplývá
to z vyhlášky č. 298/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 167/2002 Sb., kterou se provádí zákon
č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel
a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 478/2001 Sb. Tato vyhláška nabyla účinnosti dne
1. července 2006.
Testy obsahují pouze schválené zkušební otázky, které jsou zveřejněny ve Věstníku dopravy.
Případné nově schvalované otázky budou v souladu se zákonem s předstihem zveřejňovány ve Věstníku
dopravy. Elektronické testy představují moderní způsob zkoušení žadatelů o řidičská oprávnění. Po
odborné stránce testy odpovídají náročnosti současného silničního provozu, přitom jsou uživatelsky
srozumitelné, neobsahují dříve obávané „chytáky“ a „slovíčkaření“.
Závěrečná zkouška se skládá z 25 otázek, každá otázka má pouze jednu správnou odpověď (ze
tří uvedených). V některých otázkách je správná odpověď jedna ze dvou možností: „ANO – NE“.
Jednotlivým otázkám je přiřazena konkrétní bodová hodnota. Maximální dosažitelný počet bodů
je 50. Závěrečnou zkoušku pro získání řidičského oprávnění pro kteroukoli skupinu a podskupinu
úspěšně absolvujete, pokud získáte minimálně 43 bodů.
10 otázek za 2 bodyPravidla provozu (zákon č. 361/2000 Sb. v § 1 až § 79)*
4 otázky za 2 bodyZásady bezpečné jízdy a ovládání vozidla
3 otázky za 1 bodDopravní značky (vyhláška č. 294/2015 Sb.)
3 otázky za 4 bodyDopravní situace (vyhláška č. 294/2015 Sb.)
2 otázky za 1 bodPodmínky provozu vozidel (zákon č. 56/2001 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky,
např. č. 341/2014 Sb.)
2 otázky za 2 bodySouvisející předpisy (zákon č. 361/2000 Sb.*, § 80 a výše; další zákony
související s provozem na pozemních komunikacích, např. v zákoně
č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích nebo zákon č. 168/1999 Sb.
o pojištění odpovědnosti)
1 otázka za 1 bodZdravotnická příprava
25 otázek za 50 bodůZávěrečný zkušební test celkem, nutné je získat minimálně 43 bodů
*) Ve znění pozdějších předpisů.
Každý e-test je jedinečný. Neexistuje tedy třeba test č. 10, který by byl vždy stejný. Pokaždé se jedná
o soubor otázek, náhodně vygenerovaných počítačem, při zachování výše uvedené struktury testu.
Navíc může být správná odpověď uvedena pod jiným písmenem. Nelze tedy použít mnemotech -
niky typu „u této konkrétní otázky je správná odpověď pod písmenem b)“, příště může být správná
odpověď pod jiným písmenem.
Může nastat situace, že na některé otázky při zkušebních testech nenarazíte, prostě vám je počítač
do žádného nezařadí. Podle zákona schválnosti se s nimi setkáte až v závěrečném testu u zkoušek.
Předejít této situaci můžete postupným pročtením a vyzkoušením všech testových otázek, které
právě držíte v ruce.
Testové otázky jsou při změnách zákona vyřazovány a nahrazovány jinými. Asi dvakrát ročně
se v rámci aktualizace část otázek mění. Nové otázky a seznam těch vyřazených najdete ve Věstníku
dopravy na stránkách Ministerstva dopravy ČR (www.mdcr.cz, resp. http://etesty.mdcr.cz/) nebo budou
uveřejněny na stránkách nakladatelství Grada (www.grada.cz, do vyhledávání zadejte „Autoškola“ a na
stránce knihy se podívejte do sekce „Ke stažení“). Nové testové otázky jsou aktualizovány k 1. 3. 2016.





7
Kontrola a údrba vozidla
1. Kontrola a údržba vozidla
1.1 Kontrola vozidla před jízdou
Před každou jízdou je nezbytné provést vizuální kontrolu vozidla. Rychlá prohlídka snižuje ri -
ziko nehody, způsobené možnou nesprávnou funkcí komponent vozu či jejich úplným selháním.
Detailní kontrolu vozidla důsledně provádíme zejména v případě, pokud jej používá více řidičů
(služební vozy, zapůjčená vozidla), nebo s vozem jedeme poprvé a neznáme dobře jeho technický
stav. U vozidel, jejichž technický stav důvěrně známe, postačí letmá prohlídka před každou jízdou.
Při letmé prohlídce prohlížíme neporušenost pneumatik, skel a karoserie, správnou funkci a stav
osvětlení a stěračů. Při pohledu pod vozidlo hledáme případný únik provozních kapalin či porušení
dílů podvozku (uvolněné plastové kryty apod.). V pravidelných intervalech ale provádíme detailní
prohlídku i u známého vozu: pečlivá zkontrolujeme celý vůz, motorový prostor a úplnost povinné
výbavy. (Obrázek 1.1)
1.1.1 Vozidlo
Registrační značky: Kontrolujeme upevnění registračních značek. Na zadní registrační značce
najdeme známky osvědčující technickou kontrolu vozidla a měření emisí. Děrování na známkách
uvádí rok a měsíc, kdy bude nutné vůz přistavit na Stanici technické kontroly (STK) a na měření
emisí. Od 1. ledna 2015 se na zadní registrační značce objevuje už jen červená známka, jejíž vydání
je podmíněno kontrolou emisí vozidla (zelená známka osvědčující měření emisí se lepí na protokol,
který má majitel uložen u velkého technického průkazu). (Obrázek 1.2)
Mezinárodní pojišťovací karta (zelená karta): kontrolujeme její platnost a správnost údajů.
Osvědčení o registraci vozidla (malý technický průkaz): kontrolujeme správnost údajů.
Osvědčení o registraci vozidla a mezinárodní pojišťovací kartu musí mít řidič při řízení vozidla
u sebe. (Obrázek 1.3)
Pneumatiky: Kontrolujeme správnou hloubku drážek dezénu (minimální hodnoty jsou 1,6 mm
letní vzorek, 4 mm zimní vzorek). K rychlému určení slouží indikátory (TWI) na dně drážky, jež
svou výškou určují minimální přijatelnou hloubku vzorku. Na pneumatice hledáme boule a jiné
deformace, které signalizují nebezpečné poškození. Na štítku na dveřích, sloupku karoserie či na
vnitřní straně krytu víčka nádrže zjistíme hodnoty správného tlaku huštění pneumatik, které pak
na studených, jízdou nezahřátých pneumatikách ověříme tlakoměrem (případně na kompresoru
u čerpací stanice) a podle potřeby upravíme na předepsaný tlak. (Obrázky 1.4 a 1.5)
Disky: Hledáme deformace, nerovnosti a trhliny. Přehlédnuté poškození disku může mít za
následek porušení vyváženosti kola, vibrace v řízení, vysoké namáhání částí podvozku, porušení
směrové stability vozidla a v krajním případě selhání disku. Zkontrolujeme také, zda nejsou disky
zaneseny nečistotou, blátem, zmrzlým sněhem apod., případně zda někde viditelně nechybí
vyvažovací závaží – toto vše může mít vliv na bezpečnost jízdy.
Osvětlení: Kontrolujeme správnou funkci osvětlení vozu. Vp ř e d u (na obrázku zleva) jsou to světla
potkávací, směrová, mlhová a v jedné odrazové ploše kombinovaná dálková a obrysová světla. Vzadu
pak sdružená koncová a brzdová světla, světla směrová, couvací a zadní mlhová. Neopomeneme ani
kontrolu osvětlení registrační značky. (Obrázek 1.6)
Prasklou žárovku směrových světel snadno odhalíme i při jízdě, kdy se frekvence blikání směrových světel nápadně
zrychlí. Správnou činnost brzdových světel můžeme sami ověřit pohledem do zrcátek například při stání u zdi
garáže či v odrazech skleněných tabulí.





8
Kontrola a údrba vozidla
1.4
1.6 1.71.5
1.8
1.9
1.10
1.1
1.31.2





9
Kontrola a údrba vozidla
Stěrače: Kontrolujeme neporušenost ramínek a gumiček předních i zadního stěrače, jejich správné
přilnutí k ploše skla a hladký chod. Neopomeneme ani kontrolu neporušenosti a čistoty trysek
ostřikovačů. Umožňuje-li to konstrukční řešení vozidla, kontrolujeme, zda se v nádržce nachází
dostatek kapaliny do ostřikovačů. U některých vozidel jsme na nedostatek kapaliny do ostřikovačů
upozorněni kontrolkou. (Obrázek 1.7)
Karoserie, zpětná zrcátka a prosklení: Kontrolujeme celkovou neporušenost a čistotu karoserie,
skel a zpětných zrcátek. Zejména čistota prosklení a zpětných zrcátek je významným prvkem aktivní
bezpečnosti. (Obrázek 1.8)
Některé deformace karoserie, zejména v přední části vozu, se mohou zdát nevýznamné, ale
například při střetu s chodcem mu takto poškozené vozidlo způsobí mnohem výraznější poranění.
Proto je nutné i drobné deformace neignorovat a vozidlo nechat opravit. Deformace nárazníku
mohou omezit například přívod vzduchu sloužícího k ochlazování brzd.
Povinná výbava, která nesmí ve vozidle chybět, je následující (Obrázky 1.9 a 1.10):
• Lékárnička odpovídající legislativě, hlídáme expirační dobu veškerého materiálu v lékárničce,
prošlý nahrazujeme.
• Výstražný trojúhelník.
• Rezervní kolo, zvedák, klíč na matice či šrouby správného rozměru. Pokud není vozidlo
vybaveno rezervním kolem, musí v něm být opravný sprej či opravná sada s kompresorem a plnicím
médiem.
• Náhradní žárovky (po jedné od každého druhu použitého ve vozidle).
• Sada náhradních pojistek (po jedné od každého druhu).
• Reflexní vesta, musí být povinně uložena v dosahu z místa řidiče.
K povinné výbavě je doporučeno přidat: nehodový formulář pro pojišťovnu, startovací kabely,
tažné lano, ochranné rukavice, láhev destilované vody, kapalinu do ostřikovačů, láhev odpovídajícího
motorového oleje, škrabku na led, smetáček, běžné nářadí, textilii pro různé účely, vlhčené ubrousky.
1.1.2 Motorový prostor
Tahem za páku na levé stěně pod palubní deskou odemkneme kapotu. Odemčená kapota se nad -
zdvihne, je však zajištěna bezpečnostní pojistkou. Ve vzniklé mezeře mezi karoserií a kapotou
nahmatáme zhruba uprostřed šířky víka páčku pojistky a kapotu odjistíme a zdvihneme. Vzpěrou
pak celé víko bezpečně zajistíme v otevřené poloze. Některé vozy jsou vybaveny plynovou vzpěrou,
která celý postup zjednodušuje. (Obrázek 1.11)
V uživatelské příručce k vozidlu si zjistíme předepsané intervaly pro výměnu provozních hmot
(motorový olej, brzdová kapalina, chladicí kapalina, elektrolyt u údržbových akumulátorů...). In -
tervaly výměny se odvozují od toho, kolik kilometrů vozidlo najelo nebo kolik času uplynulo od
poslední výměny. Podle zjištění pak přistavíme vozidlo k danému úkonu do odborného autoservisu.
V odborném autoservisu nám případně doporučí, jaké úkony je třeba provést vzhledem k danému
kilometrovému nájezdu či době, jež uplynula od poslední kontroly. Intervaly opravy jsou stanovené
zejména u motorového oleje, náplní automatických převodovek, komponent rozvodů, filtrů
(kabinový, olejový, palivový, vzduchový), chladicí kapaliny, brzdové kapaliny atp. U právě pořízeného
ojetého vozidla necháme provést výše uvedené úkony bez ohledu na počet ujetých kilometrů, který
je zobrazen na tachometru, neboť jej většinou není možné považovat za důvěryhodný a neexistuje
jistota, že předchozí majitel prováděl údržbu důsledně.
Motorový olej: Hladinu oleje kontrolujeme u vozidla stojícího na rovině, se studeným motorem.
Pokud potřebujeme provést kontrolu v průběhu jízdy, pak necháme stát vozidlo na rovině a přibližně
půl hodiny počkáme, než olej steče do olejové vany a je možné provést nezkreslené měření (v případě
rychlé kontroly při jízdě stačí pět až patnáct minut). Při kontrole vytáhneme měrku oleje, otřeme její
spodní část do sucha a měrku opět zcela zasuneme. Po vytažení odečteme hodnotu hladiny, která
by se měla pohybovat mezi ryskami min. a max. Pokud je hladina nedostatečná, zjistíme v návodu
k automobilu správný typ oleje (např. 5W40) a doplníme do nádržky, na jejímž víčku je symbol
olejničky. Olej a olejový filtr měníme podle typu vozidla po 10 000 a více ujetých kilometrech, podle
doporučení výrobce vozu, nejlépe v odborném autoservisu. (Obrázek 1.12)





10
Kontrola a údrba vozidla
Chladicí kapalina: Na expanzní průsvitné nádobě kontrolujeme hladinu chladicí kapaliny. Tu
je nutné udržovat mezi ryskami min. a max. V žádném případě nepřekračujeme rysku max., pak
by v soustavě mohl vzniknout neúměrně vysoký tlak. Vozidlo je vybaveno teploměrem chladicí
kapaliny, jehož ručička je umístěna na přístrojové desce, obvykle vedle ručičky hladiny paliva. Ta
by měla být po zahřátí motoru uprostřed svého rozsahu (90 °C). Pokud dojde k přehřátí motoru,
zastavíme a necháme motor ve volnoběžných otáčkách vychladnout. Přehřátí chladicí kapaliny je
signalizováno kontrolkou. Neotevírejte víčko nalévacího otvoru, pokud je motor zahřátý! Pokud je
motor zahřátý na provozní teplotu, pohybuje se kapalina v chladicím systému motoru pod tlakem.
Náhlé otevření nádržky chladicí kapaliny může způsobit únik horkého média a způsobit vážné
popáleniny. (Obrázek 1.13)
Ne vždy se povede motor při volnoběžných otáčkách ochladit, zejména při úniku chladicí kapaliny.
Zapneme topení na maximum, vypneme motor, ale necháme zapnuté zapalování. Po asi 2 minutách
nastartujeme, necháme cca 20 sekund běžet motor, znovu ho vypneme a zapneme zapalování. Opa -
kujeme asi 5×, aby se kapalina chladila v okruhu topení.
Do systému doléváme destilovanou vodu. S každým dolitím destilovanou vodou však chladicí
kapalinu ředíme v neprospěch mrazuvzdorné složky. Před zimním obdobím proto necháme
v odborném servisu změřit hustotu (mrazuvzdornost) chladicí kapaliny a podle použitého typu ji nejčastěji
po 2–3 letech vyměníme, neboť se ztrácí účinnost její antikorozní složky.
Brzdová kapalina: Vyrovnávací nádržku brzdového systému udržujeme mezi ryskami min. a max.
Malý pokles hladiny v průběhu používání vozidla je normální, neboť kapalina vyrovnává prostor
v potrubí způsobený úbytkem tloušťky brzdového obložení. V případě malých úbytků doplňujeme do
systému typ brzdové kapaliny určený výrobcem (uvedený v návodu k vozidlu či na víčku nádržky).
Velký úbytek signalizuje netěsnost soustavy a je nezbytné přistavit vůz na kontrolu. Po dvou letech
brzdovou kapalinu necháme v odborném servisu vyměnit. Brzdová kapalina váže vzdušnou vlhkost,
s jejímž nárůstem v systému klesá hodnota bodu varu kapaliny. Částice vody se při zahřátí mění na
stlačitelnou páru a v krajním případě tak může dojít k úplnému selhání brzd. Nízká hladina brzdové
kapaliny je signalizována nejčastěji blikáním sdružené kontrolky závady brzdového systému a ruční
brzdy. (Obrázek 1.14)
Kapalina do ostřikovačů: U mnoha typů vozidel je obtížné hladinu kapaliny do ostřikovačů
kontrolovat. Podle zkušeností s konkrétním vozem doléváme kapalinu do ostřikovačů v pravidelných
intervalech. S určitým předstihem před zimním obdobím začneme dolévat zimní směs, která má
zvýšenou odolnost vůči mrazu. V zimním období se ostřikovače používají výrazně častěji, proto
kapalinu doléváme v adekvátních intervalech. V důsledku nečistot dopadajících na čelní sklo od
pneumatik před námi jedoucího vozidla (zejména soli) může v případě, že budeme mít prázdnou
nádržku ostřikovače, dojít k nebezpečnému snížení výhledu a nehodě. (Obrázek 1.15)
Akumulátor: Akumulátory používané v současných vozech jsou bezúdržbové. Kontrolujeme
neporušenost upevnění, čistotu a správnou konzervaci svorek a čistotu akumulátoru celkově.
V některých případech se můžeme setkat i s údržbovými akumulátory. Musíme u nich udržovat
dostatečnou hladinu elektrolytu. Při provozu tohoto akumulátoru se z elektrolytu odpařuje voda,
kterou je třeba dolévat. Do akumulátoru doléváme destilovanou vodou. Při delší odstávce vozidla
z provozu je dobré akumulátor vyjmout z vozidla a občas dobít. (Obrázek 1.16)
Kapalina posilovače řízení: U některých typů vozidel kontrolujeme příležitostně i hladinu
v nádržce kapaliny pro hydraulický posilovač řízení („servo“). V případě velkého úbytku kapaliny
dochází k snížení účinku posilovače, v krajním případě i k jeho selhání. (Obrázek 1.17)
Kontrolujeme také stav a napnutí řemene. Klínový řemen (ve vozidlech se používají různé
řemeny: např. klínový, drážkový, ozubený) slouží k přenášení točivého pohybu klikové hřídele na
čerpadlo chladicího systému vozidla, alternátor a další příslušenství (např. kompresor). Aby řemen
správně pracoval, musí být dobře napnutý. Při zatlačení na řemen mezi kladkami by měl vykazovat
vůli max. 1 cm. V případě, že je vůle větší, nebo řemen po nastartování píská, po jeho obvodu se
objevují praskliny, musíme řemen nechat vyměnit. (Obrázek 1.18)
Pokud dané vozidlo neznáme, mohou nám poskytnout vodítko o stavu a termínech výměny
provozních kapalin štítky v motorovém prostoru, případně z boku palubní desky či na dveřích
řidiče. Tyto štítky ve vozidle být nemusí, obvykle je tam nalepí pracovníci servisu při pravidelných
kontrolách. (Obrázek 1.19)





11
Kontrola a údrba vozidla
1.12 1.13
1.14
1.11
1.15
1.17
1.16
1.181.19





12
Kontrola a údrba vozidla
1.2 Řešení běžných problémů
1.2.1 Výměna poškozeného kola
Rozpoznání defektu
Defekt pneumatiky má několik projevů. U vozidla
se zhoršuje směrová stabilita a automobil „táhne“
ke straně, na které je poškozená pneumatika. Při
rozjezdu a brzdění se vůz stáčí ke straně
intenzivněji. V zatáčce cítíme hranici meze adheze (mezní
síla, do jejíž hodnoty je pneumatika schopná
přenášet pohyb vozidla bez smýkání) nečekaně
brzy a vlivem poškozené pneumatiky může dojít
i k nečekanému smyku. Defektní pneumatika se
projevuje i zvýšenou hlučností. Na defekt nás
upozorňuje u lépe vybavených vozů (zejména u SUV)
i kontrolka. Řídicí jednotka umí odhalit z rozdílu
otáček kol defekt dříve, než je zaznamenatelný
okem. Je dobré zvyknout si na to, že kontrolujeme
pneumatiky průběžně při různých příležitostech
během jízdy, např. během zastávek pro doplnění
pohonných hmot. Úbytek tlaku v pneumatice
můžeme zpozorovat včas a předejít nehodě či
úplnému zničení bočnic pneumatiky a disku.
Výměna poškozeného kola
Zjistíme-li defekt, zachováme klid, vozidlo řídíme
citlivě, plynule zpomalíme a najdeme nejbližší
vhodnou bezpečnou plochu pro zastavení. Není-li
žádné vhodné místo v dosahu, najdeme v rámci
možností co nejbezpečnější místo, při pohybu
kolem vozidla se chováme velmi obezřetně.
Zapneme výstražné osvětlení a navlékneme
si reflexní vestu. Zbytek posádky vozu
instruujeme, jak mají bezpečně vystoupit z vozidla
a najít si bezpečné místo mimo vozovku. Za
vozidlo umístíme výstražný trojúhelník (na dálnici
a rychlostní komunikaci 100 metrů za vůz, na
ostatních silnicích mimo obec 50 metrů, v obci
na vhodné místo podle situace). (Obrázek 1.20)
Ujistíme se, že je zařazený první převodový
stupeň a parkovací (ruční) brzda maximálně
zatažená. (Obrázek 1.21)
Připravíme si vše, co budeme k výměně po -
třebovat: náhradní kolo, ruční zvedák a kliku,
montážní klíč. Pod práh vozidla, na místo určené
výrobcem, vsuneme zvedák. (Obrázky 1.22
a 1.23)
Sejmeme z kola okrasný kryt (pokud je
nainstalován). (Obrázek 1.24)
Povolíme klíčem matice (šrouby) kola. Ne -
povolujeme zcela, jen do té míry, abychom
pocítili, že se matice uvolnily (čtvrt až půl otáčky).
(Obrázek 1.25)
1.20
1.22
1.21





13
Kontrola a údrba vozidla
Je-li pneumatika zcela prázdná, můžeme vůz přizvednout, abychom zkrátili čas, kdy je pneumatika
silně deformovaná. Vůz zdvihneme jen do té míry, aby poškozené kolo mělo stále pevný kontakt
s povrchem a neprotáčelo se.
Zdvihneme vozidlo zvedákem do potřebné výšky. Pod pomyslným obvodem „zdravé“ pneumatiky
by mělo zbýt místo 2–3 cm od země (pomyslně výška položené dlaně). Plně nahuštěná pneumatika
rezervního kola bude totiž mít o něco větší obvod než ta poškozená. Nikdy si pod vozidlo neleháme,
ani pod něj nedáváme končetiny – vždy počítáme s možným pádem vozu! (Obrázek 1.26)
Povolíme a zcela vymontujeme všechny matice (šrouby) kola, odložíme je na bezpečné místo
(nejlépe na čistý kus textilie) a sejmeme poškozené kolo. (Obrázek 1.27)
Nasadíme rezervní kolo, levou rukou držíme disk ve správné poloze. Pravou rukou nasadíme
a utáhneme matici (šroub). Všechny zbylé matice (šrouby) pak doplníme do kříže (nasazujeme
vždy dvě naproti sobě). Klíčem, pouze silou ruky, dotáhneme. Spustíme vozidlo a vyjmeme zvedák.
(Obrázek 1.28)
Pečlivě utáhneme (opět do kříže) všechny šrouby. Pokud nemáme dost síly, můžeme si pomoci
nohou. Pozor, při použití nadměrné síly může dojít k poškození matice/šroubu. Nasadíme zpět ozdobný
1.23
1.25
1.27
1.24
1.26
1.28





14
Kontrola a údrba vozidla
kryt. Uklidíme všechen potřebný materiál, ještě
ponecháme zapnuté výstražné osvětlení a vrátíme
se pro výstražný trojúhelník. Po několika uje -
tých kilometrech zkontrolujeme dotažení šroubů
a případně je ještě dotáhneme. (Obrázek 1.29)
Vozidlo může být vybaveno dojezdovým
rezervním kolem, které má menší rozměry
a omezenou maximální rychlost (většinou 80 km/h),
nebo opravnou sadou se sprejem. Při opravě
postupujeme podle návodu na sadě. V zásadě je
však sprej buď jednoduchý, kdy hadičku nasadíme
na ventilek, nebo je vybavený kompresorem.
Kompresor zapojíme do zásuvky zapalovače a napojíme
na ventil spreje. Druhý ventil spreje s hadičkou
nasadíme na ventilek pneumatiky a kompresor spustíme do naplnění pneumatiky. Médium ve spreji
zacelí defekt a pneumatiku je možné nouzově nafouknout. Slouží však jen pro dojetí do opravny.
1.2.2 Výměna žárovky
Výměna žárovek je v návodu k vozidlu většinou velice dobře popsaná. U zadních světel je k žárovkám
obvykle přístup ze zavazadlového prostoru, kdy po sejmutí krytu vyjmeme celou lištu s žárovkami.
Žárovky zadní svítilny jsou uchyceny bajonetovým uzávěrem. Žárovku zatlačíme proti liště a otoče -
ním uvolníme. Opačným postupem nainstalujeme žárovku novou. U předních světlometů je postup
o něco složitější.
Sejmeme příslušnou krytku. U mnoha typů je krytka sdružená, způsoby otevření jsou různé: klasický
závit, jednoduché plastové jištění krytky, uvolnění celého světlometu z čelní strany. (Obrázek 1.30)
Sejmeme konektor žárovky. Sejmutí konektoru vyžaduje jistou zkušenost. Nikdy neuvolňujeme
konektor tahem za vodič. Ve většině případů pomůže správné stisknutí konektoru, pak je sejmutí
hladké. Následně povolíme pružinovou pojistku – zatlačením proti žárovce a jejím jednoduchým
vyháknutím. Žárovku opatrně vyjmeme. (Obrázek 1.31)
Opačným postupem instalujeme žárovku novou. U halogenové žárovky důsledně dbáme na
to, abychom se nedotkli skleněné plochy. Mastnota na jejím povrchu by vedla k rychlému selhání
žárovky a museli bychom ji opět vyměnit. (Obrázek 1.32)
1.2.3 Výměna pojistky
Nefunguje-li náhle část elektrického vybavení, neznamená to nutně, že selhalo. Jde často jen o spá -
lenou pojistku. Umístění pojistkových skříní najdeme v návodu k vozidlu. Jedna se často nachází
v kabině z boku palubní desky, ve stěně pod palubní deskou, v podlaze či za odkládací schránkou
spolujezdce. Druhá pojistková skříň je obvykle v motorovém prostoru.
Víčko pojistkové skříně na sobě nese informaci o umístění pojistek pro dané obvody a jejich
ampérovou hodnotu. Pro snazší orientaci jsou pojistky podle konvence barevně rozlišeny. (Obrázky
1.33 a 1.34)
1.29
1.301.31 1.32





15
Kontrola a údrba vozidla
Pojistková skříň: U pojistkové skříně se
většinou nacházejí pro snadnější vyjmutí pojistky
plastové kleště. Pojistku daného obvodu
zkontrolujeme pohledem, zda není spálená, případně
ji vyměníme. Nikdy nepoužíváme pojistku jiné
ampérové hodnoty, než jaká je pro daný obvod
určená! Pokud se pojistka přepaluje opakovaně,
jedná se zřejmě o závadu na daném obvodu a vůz
přistavíme ke kontrole do odborného servisu.
(Obrázek 1.35)
1.2.4 Instalace tažného oka
U moderních automobilů je ve většině případů
nutné tažné oko namontovat. Postup nalezneme
v návodu k vozidlu.
Šroubovací tažné oko najdeme většinou v při -
hrádce u rezervního kola. (Obrázek 1.36)
Pomocí plochého šroubováku (v případě
nouze klíčem) uvolníme krytku. Často bývá závit
pro tažné oko umístěn za mřížkou na nárazníku,
kterou jednoduše vyjmeme. (Obrázek 1.37)
Tažené oko zcela utáhneme. (Obrázek 1.38)
1.33 1.34
1.35
1.36
1.371.38





16
Kontrola a údrba vozidla
1.2.5 Nouzové startování
Zejména v zimních měsících, při tropických teplotách nebo při častém používání vozidla na krátké
vzdálenosti může dojít k vybití akumulátoru. Jeho napětí pak nestačí k nastartování motoru. To se
projeví tak, že startér hřídelí motoru jen pootočí, nebo při pokusu o nastartování uslyšíme pouhé
cvaknutí. Vozidlo můžeme nastartovat pomocí jiného vozidla. Vyplatí se pořídit startovací kabely
a ve vozidle je běžně vozit. Nejlepší jsou kvalitní, dlouhé kabely s větším průřezem a kovovými,
dobře izolovanými svorkami.
1. Sejmeme kryt baterie na obou vozidlech, je-li instalován.
2. Červený kabel připojíme na kladný (+) kontakt vybité baterie. Dbáme, aby se svorky kabelů
nedotkly vzájemně, nepropojily kontakty akumulátoru a nedotýkaly se nežádoucím způsobem
vodivých dílů karoserie!
3. Druhou svorku červeného kabelu připojíme na kladný (+) kontakt nabité baterie.
4. Černou svorku kabelu připojíme na záporný (–) kontakt nabité baterie.
5. Druhou černou svorku kabelu připojíme na pevný kovový díl motoru vybitého automobilu. Nej -
lépe na blok motoru. Nikdy nepřipojujeme svorku na záporný kontakt vybitého akumulátoru,
neboť by mohlo dojít k výbuchu!
6. Nastartujeme nabité vozidlo a při ustálených (můžeme zvýšených) otáčkách necháme motor
běžet.
7. Po chvíli se pokusíme standardním způsobem nastartovat vybité vozidlo. Nestartujeme déle než
10 sekund, raději méně! Pokud vozidlo nenastartuje, prodloužíme časový interval do dalšího
pokusu.
8. Po úspěšném pokusu sejmeme kabely v opačném pořadí a vrátíme kryty akumulátoru na původní
místo.
Může se stát, že vozidlo bude mít po nouzovém nastartování neklidný chod, tendenci zhasnout a mohou svítit
kontrolky některých systémů. Pomoci si můžeme zvýšením otáček startovaného vozidla, motor by se měl po
chvíli vrátit do standardního stabilního chodu. Po nouzovém nastartování bychom měli ujet 60–100 km, aby se
akumulátor opět dobil. Někdy může trvat déle, než je vybitý akumulátor vůbec schopen motorem pootočit. Pokud
první pokus o nastartování selže, raději vyčkáme o něco déle, zbrkle opakovat pokusy o nastartování není vhodné.
Se zapojením si můžeme pomoci následující větou: Vždy začínáme a končíme „nemocným“. Nejdříve tedy
připojíme nemocný +, pak zdravý +, pak zdravý – a na konec kostra nemocného. (Obrázek 1.39)
1.39





17
Kontrola a údrba vozidla
1.3 Skútr a jeho údržba
S řidičským oprávněním skupiny B jsme oprávněni řídit i skútr s objemem válců do 125 cm³ s va -
riátorem. V následující části je stručně popsána základní údržba skútru.
1.3.1 Popis ovládacích prvků
Ovládací prvky skútru jsou následující: (Obrázek 1.40)
1.431.421.41
1. Rukojeť plynu.
2. Páčka přední brzdy.
3. Páčka zadní brzdy.
4. Přístrojový panel
• Kontrolky zleva: levé směrové světlo,
kontrolka signalizující nedostatek paliva, kontrolka
mazání, zapnuté dálkové světlo, zapnuté
potkávací světlo, pravé směrové světlo.
• Rychloměr s počítadlem ujetých kilometrů,
ukazatel množství paliva.
• Hodiny. (Obrázek 1.41)
5. Přepínač potkávacího/dálkového světla.
6. Přepínač směrových světel.
7. Zvuková signalizace.
8. Startér.
9. Spínací skříňka.
10. Nožní startér. (Obrázek 1.42)
11. Víčka pro dolévání benzínu a oleje u skútru
s dvoutaktním motorem. (Obrázek 1.43)
1.40





18
Kontrola a údrba vozidla
1.3.2 Údržba skútru
U každého skútru je potřeba řídit se pokyny v příručce, kde jsou uvedeny všechny servisní intervaly
a postupy správné údržby.
Základní údržba motoru: Skútr se spalovacím motorem může být poháněn buď dvoutaktním,
nebo čtyřtaktním motorem.
• Dvoutaktní motor nevyžaduje žádnou zvláštní údržbu. Je mazán tzv. mastnou směsí, kdy se při
každém tankování přidává do benzinu olej v předepsaném množství (poměr hledejte v manuálu).
Vždy volíme kvalitní olej, aby se nezkracovala životnost motoru.
• U čtyřtaktního motoru měníme v předepsaném intervalu (je uveden v příručce ke skútru)
olejovou náplň motoru, včetně olejového filtru.
U obou typů motoru je nezbytností udržovat vzduchový filtr v čistotě. Vzduchový filtr je umístěn
většinou v boxu na levé straně stroje nad variátorem. Často je jednoduše přístupný po odmontování
krytu. Filtr vyčistíme stlačeným vzduchem, nebo vyměníme. Vlhkým hadříkem vyčistíme i vnitřní
prostor plastového boxu filtru. (Obrázky 1.44, 1.45 a 1.46)
Variátor: zjednodušeně řečeno je to automatická převodovka s plynulým řazením, tedy
s nekonečným počtem převodových stupňů. Variátor vyžaduje v pravidelných intervalech výměnu válečků.
Úkon svěříme odbornému servisu.
Baterie: U údržbového typu dbáme na správnou výšku hladiny elektrolytu v akumulátoru.
Podle potřeby doléváme destilovanou vodou do úrovně rysky označené „max“. Baterii před zimou
vyjmeme ze skútru a uskladníme v prostoru se stabilní, nejlépe pokojovou teplotou. Dvakrát či
třikrát za zimu akumulátor dobijeme. Životnost takto udržovaného akumulátoru se pohybuje mezi
2–3 roky. (Obrázek 1.47)
Před první jízdou po delším odstavení nestartujeme motor ihned. Ještě před vsunutím klíčku
do spínací skříňky sešlápneme desetkrát startovací páku. Několik vteřin počkáme a znovu desetkrát
sešlápneme páku. Pak teprve standardně nastartujeme. Nožní páku použijeme pro nastartování
i v případě selhání elektrického startování.
1.44
1.47 1.46
1.45





19
Kontrola a údrba vozidla
Brzdy a pneumatiky: Tloušťku brzdových
destiček kontrolujeme pohledem a v případě
nutnosti je necháme v odborném servisu vyměnit.
U pneumatik kontrolujeme správný tlak (podle
údajů uvedených v příručce) a správnou hloubku
dezénu. Minimální hloubka drážek je 1 mm
u skú trů do objemu válců 50 cm³, u skútrů od
50 cm³ výše je pak minimální povolená hloubka
dezénu 1,6 mm. (Obrázek 1.48)
Ochrana před krádeží: Skútr je zejména
v době sezony oblíbeným cílem zlodějů ať už
náhodných nebo „pracujících“ na zakázku.
Zabezpečení stále mnoho majitelů skútrů
podceňuje, a tím práci zlodějům usnadňuje. Nejlepší
formou zabezpečení je kombinace dvou a více
prvků. Oblíbenou možností je např. zámek na
kotoučovou brzdu s otřesovým čidlem, které
v případě manipulace se zámkem bez klíče spustí
alarm. Mezi další možnosti zabezpečení patří
jednoduché zámky, řetězy, nebo alarmy
montované skrytě do konstrukce skútru. Při odstavení
v garáži je možné použít kotvu pevně spojenou
s podlahou či zdí garáže, ke které skútr
připoutáme. (Obrázek 1.49)
1.48
1.49





Pravidla provozu na pozemních komunikacích
20
Seznámení s vozidlem a základní úkony
20
2. Seznámení s vozidlem a základní
úkony
2.1 Seznámení s vozidlem
2.1.1 Ovládací prvky vozidla
V této kapitole se velmi jednoduše a stručně seznámíme s účelem jednotlivých ovládacích prvků
standardně vybaveného vozidla. Umístění některých (zejména ovládání elektrické a elektronické
výbavy) se u různých vozidel liší. Až na výjimky jsou však označovány podle určité konvence a cho -
vají se podobně. Před jízdou s neznámým vozidlem je nutné seznámit se dobře s jeho ovládáním
a vlastnostmi. Musíte vědět, jaký je např. typ používaného paliva apod. Zde vyjmenované příklady
ovládání jsou pouze ilustrační a nepokrývají všechny možné konstrukční odlišnosti různých výrobců
vozidel. Správné ovládání všech prvků vozidla, i zdánlivě nevýznamných, může zásadně přispět
k bezpečnosti a pohodlí jízdy. (Obrázek 2.1)
1. Volant
Volant umožňuje přes další prvky řízení měnit úhel natočení kol řiditelné nápravy a vozidlo tedy
může díky volantu zatáčet. Současné automobily jsou většinou vybaveny posilovačem řízení, jenž
snižuje sílu, kterou musí řidič pro otočení volantem vyvinout. Střední část volantu obvykle slouží jako
spínač akustické houkačky. V ramenech volantu se pak mohou nacházet další ovládací prvky, jako
je ovladač tempomatu, palubního počítače, audio-systému apod. Ze zadní strany věnce pak mohou
být např. páky sekvenčního řazení. Tyto ovladače jsou výhodné z hlediska bezpečnosti, neboť pro
ovládání dalších systémů vozidla nemusí řidič vůbec sundat ruce z volantu. (Obrázek 2.2)
2. Pedály
Uspořádání pedálů u současných vozidel je zleva: pedál spojky, brzdy a akcelerátoru (plynu). Spojku
ovládáme levou nohou, brzdu a plyn nohou pravou. Dotýkáme se chodidlem středu pedálu tak,
aby nemohlo dojít ke sklouznutí podrážky z pedálu. Nikdy nepoužíváme například špičku boty či
nešlapeme na pedál zboku. (Obrázek 2.3)
• Akcelerátor (plyn): Pedálem akcelerátoru měníme množství paliva v spalovacím prostoru a tím
otáčky a výkon motoru.
• Brzdový pedál: Síla ze sešlápnutého brzdového pedálu je přenášena hydraulickým okruhem
na brzdové destičky, které tlačí na brzdový kotouč, či brzdovými čelistmi na vnitřní stranu
brzdového bubnu. Tření brzdových destiček o kotouč (čelistí o brzdový buben) omezují pohyb
kotouče (bubnu). Tím se otáčení kol zpomaluje a vozidlo brzdí. Čím silněji pedál sešlápneme,
tím razantněji vozidlo brzdí.
• Pedál spojky: Spojka je ústrojí vložené mezi motor a převodovku. Umožňuje krátkodobě přerušit
a plynule obnovit přenos točivého momentu motoru do převodovky, tedy i na kola. Čím více
uvolníme pedál spojky, tím více točivého momentu se přenáší z motoru do převodovky a při
zařazeném převodovém stupni tedy i na kola. Úroveň přenosu točivého momentu umožňuje
spojka plynule měnit, díky tomu je možné se plynule rozjet.
3. Řadicí páka
Řadicí pákou ovládáme převodovku. K dispozici máme podle typu převodovky několik převodových
stupňů. V převodovce využíváme k efektivnímu přenosu výkonu motoru na kola několik sad
ozubených kol, vzájemně na sebe působících v různých převodových poměrech. Čím nižší převodový
stupeň řadíme, tím je přenášeno na kola více síly, ale méně otáček – a obráceně. (Obrázek 2.4)





21
Pravidla provozu na pozemních komunikacích
Seznámení s vozidlem a základní úkony
21
4. Parkovací brzda
Parkovací brzda je určena k zajištění stojícího vozidla proti nechtěnému pohybu. Parkovací brzda
působí mechanicky (v případě „elektronické“ parkovací brzdy silou serva) na brzdy zadní nápravy.
Některá vozidla jsou vybavena automatickou parkovací brzdou, která po vypnutí motoru samočinně
zabrzdí a při rozjezdu se samočinně odbrzdí. (Obrázek 2.5)
5. Přístrojová deska
Přístrojová deska je základní prvek, jehož prostřednictvím s námi vozidlo komunikuje. Najdeme
zde obvykle tyto přístroje: (Obrázek 2.6)
• Otáčkoměr: Informuje nás o aktuálních otáčkách klikové hřídele motoru. Údaj na otáčkoměru
je třeba vynásobit podle údaje, který je uvedený na přístroji (např. 3 × 1000 = 3000 ot./min).
Ručička otáčkoměru se nikdy nesmí dostat do červeného pole, neboť by mohlo dojít k vážnému
poškození motoru. Ne všechny automobily jsou otáčkoměrem vybaveny.
• Rychloměr: Informuje nás o aktuální rychlosti jízdy vozidla.
• Ukazatel množství paliva: Informuje nás o množství paliva, které je aktuálně v nádrži.
• Teploměr chladicí kapaliny: Informuje nás o teplotě chladicí kapaliny. Na teploměru obvykle není
uvedena konkrétní hodnota. Ručička by se měla po dosažení provozní teploty motoru nacházet
uprostřed svého rozsahu (tedy 90 °C). Před dosažením této teploty motor příliš nezatěžujeme
a nevytáčíme jej do vysokých otáček. Některá vozidla nejsou teploměrem vybavena. Zahřátí
motoru je signalizováno zhasnutím modré (nebo bílé) kontrolky se symbolem teploměru.
• Počítadlo ujetých kilometrů: Počítadlo ukazuje celkový nájezd vozidla. Druhé, resetovatelné
počítadlo pak umožňuje měřit ujetou vzdálenost podle přání řidiče od posledního resetování
počítadla.
• Další přístroje: Některá vozidla mohou být vybavena dalšími přístroji, jako je voltmetr baterie,
ukazatel teploty oleje, ukazatel tlaků turbodmychadla apod.
• Kontrolky: Informují nás o činnosti či závadě konkrétního systému vozidla. Při startování
motoru se všechny kontrolky rozsvítí, po uplynutí krátkého okamžiku zase zhasnou. Tím
signalizují správnou činnost daného systému i kontrolky. Pokud nějaká kontrolka zůstane svítit či
se během jízdy rozsvítí, pak daný systém vykazuje poruchu. Kontrolky jsou rozdělené barvou,
podle závažnosti poruchy. Červené kontrolky informují o vážné závadě, se kterou není možná
další jízda. Oranžové (žluté) kontrolky umožňují dojetí se zvýšenou opatrností. Náhlé rozsvícení
kontrolky je obvykle signalizováno i akusticky.
Grafické provedení a způsob signalizace se u různých vozidel může v detailech lišit. Různí výrobci využívají pro vlastní
systémy různé kontrolky. Například každá automobilka nazývá jinak své stabilizační systémy: VSA, ESP, DSC...
Signalizuje závadu na systému mazání.Signalizuje nedostatek paliva v nádrži.
Signalizuje závadu dobíjecí soustavy
(alternátoru), baterie není nabíjena.
Signalizuje žhavení, případně závadu na
systému žhavení (pouze u dieselových
motorů).
Signalizuje závadu či přehřátí systému
chlazení motoru.
Signalizuje závadu na systému ABS.


       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.