načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Autor Quijota - Ivan Matoušek

Autor Quijota

Elektronická kniha: Autor Quijota
Autor:

Román o donu Quijotovi napsal Cervantes, zatímco Borges napsal povídku Autor Quijota Pierre Menard. Přesto, či právě proto je rukopis Ivana Matouška, který se těmito dvěma spisovateli ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  118
+
-
3,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TRIÁDA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 156
Rozměr: 19 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-747-4102-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Próza českého výtvarníka a spisovatele vznikla původně pro časopisecké vydání jako záznamy z četby Dona Quijota. Autor podává lapidární souhrn událostí jednotlivých kapitol tohoto klasického díla, přičemž se soustředí na prvky příběhu s nadčasovým přesahem, ale i na "labyrint" celkové stavby románu. Text se tak stává jakýmsi zvláštním typem poetické metaliteratury. Doplněno vlastními kresbami autora. Svébytné, stručné beletristické shrnutí vrcholného díla španělské renesance - Cervantesova Dona Quijota.

Popis nakladatele

Román o donu Quijotovi napsal Cervantes, zatímco Borges napsal povídku Autor Quijota Pierre Menard. Přesto, či právě proto je rukopis Ivana Matouška, který se těmito dvěma spisovateli různým způsobem inspiroval, a navíc jej doprovodil vlastními kresbami, nezaměnitelným výtvorem. V beletristickém shrnutí Matoušek sděluje nejen, co je jemu v Quijotovi blízké, ale zároveň co považuje za trvalé, neměnné, nepřekonatelné literární hodnoty. I ve svých realistických kresbách se pokouší vyjádřit neurčité, spíš tušené souvislosti s textem, nebo jinými slovy řečeno, ilustruje, jak některá dobrodružství přetrvávají staletí, jak jsou pravdivá kdekoliv. Knížka je dalším důkazem, že don Quijote stále žije, čehož si byl ostatně vědom již Cervantes, ač zároveň si to nepřál. Matoušek se poněkud neobvyklou cestou pokouší vyjádřit, že některým z nás může být literární postava svým cítěním a uvažováním bližší a srozumitelnější, než jsou mnozí lidé ve skutečnosti. V Cervantesově románu se zaměřil především na místopis bludiště, respektive celkovou stavbu obsáhlého vyprávění o třech rytířských výpravách, ve kterém jsou postavami dokonce i autoři dona Quijota, praví i falešní, se svými vlastními životními příběhy, kterými byli při psaní inspirováni, a též vydavatelé, tiskaři, překladatelé, čtenáři, cenzoři, vykladači různých románů včetně toho o donu Quijotovi. Tím vykladačem se do jisté míry stává textem i obrazem rovněž Ivan Matoušek.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRIÁDA


Autor Quijota Ivan Matoušek


AUTOR

QUIJOTA

IVAN

MATOUŠEK


© Ivan Matoušek, 2014

ISBN 978-80-7474-102-9 (tištěná kniha)

ISBN 978-80-7474-121-0 (PDF)

ISBN 978-80-7474-122-7 (epub)

ISBN 978-80-7474-123-4 (mobi)


DÍL PRVNÍ

Vévodovi de Béjar


9

PŘEDMLUVA

Autor marně přemýšlí nad předmluvou k románu oQuijo

tovi, kratochvilnému špásu, vhodnému do každé doby pro

mrzuté a zádumčivé povahy, knize zplozené ve vězení, až

přítel mu dá radu, ať předmluvu nezdobí učenostmi, i když

by se snadno našly. Autor k dobru věci, jak si sám uvědomí,

přítele poslechne.

I

V osadě manchského kraje žil chudý šlechtic Quijada,Que

sada nebo Quijana (spisovatelé v tom nejsou zajedno), asi

padesátiletý, postavy suché, vysoké a hubené, tváře se mu

v ústech jedna druhé dotýkaly. Měl hospodyni (přesčtyři

cet let) a neteř Antonii (necelých dvacet let). Z četbydobro

družných románů se zbláznil a rozhodl se stát potulnýmry

tířem. Dal si jméno don Quijote de la Mancha, svého koně

nazval Rocinante. Za dámu svého srdce si zvolil svoutaj

nou lásku, selské děvče Aldonzu Lorenzovou, kteroupo

jmenoval Dulcinea z Tobosa, neboť z Tobosa pocházela.




12

II

Časně ráno horkého červencového dne nepozorovánvy

ráží rovinou Montielskou na svou první výpravu. Mrzí ho,

že není pasován na rytíře. Představuje si, jak učenci budou

jeho výpravu popisovat, jak budou šťastni lidé, kteří sedo

vědí o slavných činech dona Quijota. Jeho prvnímdobro

družstvím není příhoda v průsmyku Lápice ani boj svě

trnými mlýny (jak praví někteří autoři), ale odehrálo se

v hospodě, kterou považoval za hrad (hospodského zakas

telána, běhny za vznešené dámy). Protože si nenechalsun

dat helmici, museli ho krmit a víno pil brčkem.

III

Na dvoře hospody zranil dva mezkaře, kteří chtěli napojit

mezky a nebrali vážně jeho noční obřadné střežení zbraní

v korytě vedle studny. Načež jej hostinský urychleněpaso

val na rytíře.


13

IV

Následujícího dne se rozhodl vrátit domů, aby si opatřil

peníze a košile. (V románech o bludných rytířích se podle

hostinského prý autoři psaním takových samozřejmostíne

zdržují.) Rovněž pomyslel na zbrojnoše. Cestou se zastal

chlapce Andrese, kterého bil sedlák Juan Haldudo,poně

vadž mu špatně hlídal ovce. Po Quijotově odchodu dostal

chlapec ještě větší výprask. Quijote se dále vrhl na toledské

kupce jedoucí do Murcie pro hedvábí, protože se ta nadutá

cháska a zbabělá otrocká lůza zdráhala uznat, že Dulcinea

je na světě nejkrásnější, neboť ji dosud neviděli. (Jaký by

ale potom mělo smysl vyznávat pravdu tak zřejmou?)Ro

cinante však při útoku zakopl, Quijote z něho spadl(Ne

utíkejte, křičel, ne vlastní vinou tu ležím, to kůň sepřeko

til!), a jeden mezkař mu ještě natloukl.

V

Zmlácený Quijote přivolával dle návodu z rytířských knih

pomoc strýčka, markýze z Mantuy. Našel jej však z mlýna

se vracející sedlák, poznal v něm pana Quijana a na mezku

ho dovezl za soumraku domů. Tam už byl šest dnípostrá

dán hospodyní a neteří. Ty tvrdily faráři panu licenciátovi

Pero Pérezovi a holiči mistru Mikulášovi , že se zbláznil

z rytířských knih a že se chtěl sám stát bludným rytířem.


14

Farář knihy odsoudil do ohně, aby již žádným čtenářům

nezavdaly příčinu udělat to, co udělal jeho přítel. Tomu dali

najíst, uložili jej do postele a nechali spát.

VI

Zatímco spí, lincenciát s holičem škodlivost jednotlivých

knih posuzují a ke spálení odsouzené dávají hospodyni,

která je vyhazuje z okna. Licenciát o jednotlivých knihách,

o překládání a o básních pozoruhodně uvažuje. Některé

knihy jsou pro něho vzácnou kořistí, k některým má vztah

pro přátelství s autorem. To se týká i Galatey od Cervántesa.

Celkově si počíná nesoustavně, netrpělivě.

VII

Quijote bojuje proti postavám z dobrodružných knihzmí

něných v předchozí kapitole. Dostane najíst a opět usne.

Spí dva dny. Hospodyně spálí i knihy, jež měly býtucho

vány. Farář a holič dveře do knihovny zazdí, což si Quijote

vysvětlí jako čin kouzelníka Frestóna, který knihovnuod

nesl. Po čtrnácti dnech klidu přemluví Sancha Panzu,chu

dého sedláka ze sousedství, aby se stal jeho zbrojnošem, že

on z něj udělá vladaře ostrova, jejž dobude. Také siopat

řil peníze a košile. Na svou druhou výpravu vyrazil opět


15

rovinou Montielskou, leč tentokrát v noci. Sancho stlumo

kem a měchem vína jel na oslu jak patriarcha. Ani seneroz

loučil se ženou a dětmi.

VIII

Quijote neúspěšně bojuje s obry, které proměnil Frestón ve

větrné mlýny. Se suchou větví místo rozbitého kopí a bez

snídaně druhý den okolo desáté hodiny dorazil k průsmyku

Lápice. Sancha poučil, že mu proti rytířům nesmí pomáhat

(že musí přemoci svou přirozenou divokost).Dobrodruž

ství s dvěma benediktiny (čarodějníky), při kterémmez

kaři zmydlili Sancha, vyvrcholilo Quijotovým soubojem

s Biskajcem (zbrojnošem manželů cestujících přes Sevillu

do Ameriky). Na tomto místě se autor omlouvá, že zápisy

o výkonech Quijota končí. Avšak druhý autor, přesvědčen,

že v archivech či psacích stolech nějaké zápisy o slavném

rytíři být musí, našel konec dobrodružství.

IX

Autorem neukončené vyprávění zarmoutilo čtenáře, který

předpokládá, že u Quijota budou i dva učenci zaznamenávat

jeho nevídané činy, myšlenky a hlouposti. A nejsou-li ještě

zaznamenány, jsou uchovány v paměti lidí z jeho vesnice.


16

Čtenář chce poznat celý život slavného Španěla, světla azr

cadla rytířstva manchanského. Je přesvědčen, že za svou

námahu bude i on pochválen. Nebesa, náhoda a štěstípři

spěly k tomu, že se v toledské Alcaně dostal ke starýmlis

tinám, které nabízel nějaký hoch obchodníku s hedvábím.

Do arabského textu nechal nahlédnout Maura, a když se od

něho dověděl, že je to Historie dona Quijota de la Mancha

sepsaná Cidem Hametem Ben Engelim, koupil ty papíry

od hocha za půl reálu a Maur mu ji musel celou přeložit.

V prvním sešitu je líčena bitva s Biskajcem. Ten jevyobra

zen nad nápisem Don Sancho z Azpeitie. Hubený Rocinante

(rocín = kůň, ante = kdysi) má u nohou nápis Don Quijote.

Sancho Panza (panza = břicho), držící za ohlávku osla, má

u nohou nápis Sancho Zancas (zancas = kuří nožky). Pro

historii, sokyni času a uchovavatelku činů, je však důležité,

že Quijote v zuřivém boji přišel o ucho a o helmici, aleBis

kajce přemohl, nicméně vyhověl dámám a zbrojnoše jim

ušetřil, pouze musely slíbit, že se vydá za Dulcineou, aby

s ním naložila, jak se jí zlíbí.

X

Sancho se domníval, že po Quijotově vítězství nadBiskaj

cem dostane ostrov, ale on mu vysvětlil, že se nejednalo

o dobrodružství ostrovní, ale křižovatkové, kdy se jenpři

jde o ucho. Dále tvrdí, že bludný rytíř nemůže býtposta

ven před soud, byť by zabil sebevíc lidí. Když mu Sancho


17

ošetřoval ucho, byl poučen o zázračných léčebných účincích

Fierabrásova balzámu. Inspirován helmicí Mambrinovou je

Quijote rozhodnut opatřit si násilím nějakou novou za svou

rozbitou. Co se týče střídmosti bludných rytířů, připouští

sice, že asketismus má své meze, ale na rozdíl od Sancha

skromnou stravu (křížaly) a spaní pod širým nebem vítá.

XI

Pastýřům koz, kteří je vydatně hostili, zdlouhavě vyprávěl

o dávném zlatém věku a jak je v dnešní hříšné době pro

bezpečí dívek, vdov a sirotků třeba potulných rytířů.Mla

dík Antonio při loutně zazpíval o své lásce k Ollale. Píseň

mu složil jeho strýc farář. Quijote chtěl, aby ještě zpíval,

ale Sancho zmožen vínem tvrdil, že pastýřům prácenedo

voluje prozpívat celou noc. Jeden z nich Quijotovi zraněné

ucho vyléčil.

XII

Bohatý šlechtic pastýř Grisostomo, student ze Salamanky,

zemřel z neopětované lásky ke krásné upejpavé pastýřcesi

rotku Marcele. Jeho spolužák a přítel pastýř Ambrosiopro

sadil splnění nebožtíkovy poslední vůle být pochován jako

pohan na skalnatém místě, kde Marcelu poprvé spatřil. Též


18

jiní odmítnutí pastýři po Marcele vzdychají a její jméno ryjí

do buků. Quijote přijímá pozvání Pedra, aby se s ostatními

pastýři zítřejšího pohřbu zúčastnil.

XIII

Na slavný pohřeb míří též Vivaldo a další šlechtic. Quijote

vysvětluje cestou Vivaldovi, který se mu diví, proč cestuje

ozbrojen zemí tak pokojnou, co je potulné rytířství (Kulatý

stůl, odříkání větší než u mnichů, zamilovaná myslobrá

cená k dámě, Dulcinea). Pochovávaný Grisostomo má na

márách listiny opěvující Marcelu, které Ambrosio na příkaz

přítele chce spálit. Vivaldo aspoň některé zachrání.

XIV

Čtyři pastýři kopou hrob. Vivaldo přečte Zoufalou píseň

(poslední list, který Grisostomo napsal). Objeví seMar

cela, aby přítomným vysvětlila, že není vinnaGrisostomo

vou smrtí a bolestmi zamilovaných, protože nemusímilo

vat toho, kdo je zamilován do její krásy, stejně jako by si

nemohla stěžovat, že není milována, kdyby nebyla krásná.

Láska je dobrovolná a ona si přeje žít v ustavičné samotě,

svou čistotu si chránit ve společnosti stromů. Načežode

jde. Quijote se rozhodne zabránit každému, kdo by chtěl


19

Marcelu pro její důvtip a krásu pronásledovat. Pastýřispá

lili zbylé listiny a uložili nebožtíka do hrobu. Vivaldo spří

telem pokračoval do Sevilly, ale Quijote se rozhodlvyhle

dat Marcelu, aby jí nabídl své služby.

XV

Učený Cide Hamete Benengeli vypravuje, jak Rocinante

obtěžoval galicijské kobyly vozků z Yangues. Kobyly si to

nenechaly líbit a vozkové zmlátili i Quijota a Sancha.Qui

jote to považoval za trest, že se jako rytíř bil s chátrou.San

cho již nikdy nechce bojovat, čemuž by se ale jako vládce

ostrova nejspíš nevyhnul.

XVI

Přes osla naloženého Quijota dovezl pomlácený Sancho

do hospody, kde o ně pečovala hostinská, její dcera apo

chybná Astuřanka Maritornes. Quijote je opět na hradě.

Spisovatel této historie Cide Hamete Benengeli se zmiňuje

podrobně o mezkaři, neboť byl jeho vzdáleným příbuzným.

Autor chválí Hameta, že je dějepiscem důležitých detailů.

Mezkařovi slíbila Maritornes, že se spolu vyspí, ale když

zjistil, že ji (dceru pána hradu) u svého lože zadržujeQui

jote, mlátil do něho, až pod ním spadla postel. Maritornes



21

se schovala před hospodským do postele k Sanchovi, který

se s ní popral. Ve tmě každý někoho tloukl. Biřic Svatého

Bratrstva z Toleda měl dojem, že je Quijote mrtev.

XVII

Ten, když se probral, tvrdil Sanchovi, že ho navštívila dcera

majitele hradu a udeřila ruka obra, začarovaného Maura,

střežícího pannu. Pak ještě dostal od biřice ránu lampou do

hlavy. Sancho mu sehnal suroviny na uzdravující balzám,

po kterém se vyzvracel a usnul. Po probuzení pocítil úlevu

a bez zaplacení vyrazil za dalším dobrodružstvím. Sancho,

který po balzámu málem zemřel, protože není rytíř, chtěl

odejít stejným způsobem, ale byl chycen veselou cháskou

a vyhazován z pokrývky do vzduchu. Quijote mu nemohl

pomoci. Maritornes se nad Sanchem slitovala a koupila mu

víno. Odjel též bez placení, ale v hospodě zapomněl tlumok.

XVIII

Navrhuje vrátit se domů, neboť začínají žně. Quijote, který

dosud zvítězil pouze nad Biskajcem, uviděl z pahorku ve

stádech ovcí dvě vojska, v nichž poznává mnoho rytířů.

Sedm jich usmrtil, než ho ovčáci trefili z praků vrhanými

kameny. Měl zlomená žebra, rozdrcené dva prsty a přišel


22

o nádobu s balzámem i o mnoho zubů a stoliček. K tomu

všemu se ještě se Sanchem navzájem pozvraceli a Sancho

zjistil, že ztratil tlumok, takže nemají co jíst. Quijotetvr

dil, že bludní rytíři musí znát všechno, jako by byli vyučeni

na pařížské universitě. (Kopí neotupí pero ani pero kopí.)

XIX

V noci narazili na světla pochodní, což byl z Baezy doSe

govie směřující průvod zakuklených kněží, nesoucích na

márách rytíře, který zemřel na mor. Quijote je pro jejich

zpupnost rozehnal. Bakaláři Alonsu Lópezovi, jenž sipá

dem z mezka zlomil nohu, řekl, že napravuje křivdy, leč

někdy se stane i něco nemilého. Sancho drancovalkněž

ské zásoby potravin. Pak bakaláře posadil na mezka, aby

jel za ostatními a pověděl jim, že byli přemoženi Rytířem

Smutné Podoby. Quijotovi vysvětlil, že ho napadlo takhle

jej nazvat, protože vypadá unaveně a nemá stoličky a zuby.

Quijote však ví, že to přízvisko vložil Sanchovi do ústkou

zelník, který sepíše jeho historii. Rozhodl se nechat sině

jakou smutnou tvář namalovat na štít. Podle Sancha ale

stačí, odhalí-li svou vlastní. Když se chtěl Quijote podívat,

zda jsou z mrtvého na nosítkách jen kosti, odtáhl zbrojnoš

svého pána pryč. Najedli se, ale trýznila je žízeň.


23

XX

Při nočním pátrání po vodě došli do míst, kde slyšeli její

hukot a údery železa. Quijote se z dopuštění nebes zrodil

do železného věku, aby v něm vzkřísil věk zlatý, nebo aspoň

pozlacený. Dobrodružství odložil na ráno, protože seRo

cinante, kterému vyděšený Sancho přivázal nohy k ohlávce

osla, nehnul z místa. Netrpělivému Quijotovi, čekajícímu

v sedle na svítání, vyprávěl Sancho zdlouhavě o milostných

nesnázích pasáka koz Lopeho Ruíze a pastýřky Torralvy

z Extremadury. Příběh nečekaně ukončil převážením koz

přes rozvodněnou Guadianu. Ze strachu udělal velkoupo

třebu, aniž se vzdálil, což mu Quijote vytkl. Ze Sanchovy

věrnosti svému pánu soudí autor našeho vyprávění, že si

Quijote vybral zbrojnoše z dobré křesťanské rodiny. Zasví

tání vyrazili. Strašidelné zvuky vydávalo šest valchových

stoup. Sancho (pan Veselý) svými posměšky Quijotanako

nec rozčílil, dostal od něho píkou přes záda a byl poučen,

že v žádné rytířské knize zbrojnoš zbytečně nerozmlouval

se svým pánem, a proto i oni dva budou jednati bezdůvěr

ností. Sancha zajímá, kolik si v rytířských kniháchzbroj

noši vydělali a měli-li plat měsíční, či denní. Quijotenemy

slí, že zbrojnoši slouží za plat, ale on na Sancha pamatoval

už doma se závětí, jelikož potulné rytířství jenejnebezpeč

nější povolání.


24

XXI

Pršelo. Z jedné vesnice do druhé jel holič na hnědém oslu

a s mosaznou holičskou miskou na hlavě. Quijote viděl na

sivém koni rytíře s přilbou Mambrinovou a zaútočil na něho.

Holič si útěkem zachránil holý život. Quijote na ukořistěné

misce nenašel hledí a usoudil, že polovina přilby chybí.San

cho si chtěl vyměnit svého osla za holičova, ale Quijote mu

dovolil pouze výměnu postrojů. Sancho radil Quijotovi, aby

statečné činy místo v pustinách konal ve službách válčícího

vládce, kde budou zaznamenány, a kde ani činy zbrojnoše

nezůstanou v kalamáři. Quijote má však v úmyslupřed

stoupit před krále již jako slavný. Sní o lásce rytíře aprin

cezny, o dobrodružství, které jedině on se zdarem vykoná,

dále jak přemůže ve válce králova nepřítele, vezme siprin

ceznu a sám se stane králem. Znepokojen je pouzepochyb

nostmi o svých předcích. Ale mudrc, který sepíše jehohis

torii, v něm třeba nalezne královského vnuka. Sancho touží

stát se hrabětem všude doprovázeným holičem.

XXII

Cide Hamete Benengeli, spisovatel arabský a manchský,vy

pravuje, jak Quijote potkal spoutané odsouzence. Divil se,

že je král posílá na galeje. Snaží se pochopit, kdo je za co

odsouzen, v čemž mu brání jejich žargon. Největší zločinec


25

Gines z Pasamonte sepsal na galejích, kde je víc času, svou

historii a zastavil ji v žaláři za dvě stě reálů. Nyní v ní hodlá

pokračovat. Ale Quijote odsouzence s pomocí Sanchaosvo

bodí. Když však chce, aby šli nejprve společně do Tobosa

a tam vylíčili Dulcinei toto slavné dobrodružství, snese se

na něj příval kamení, odsouzený student mu rozbije misku,

vezmou mu pláštík a Sanchovi kabát a rozejdou se, aby je

nenašlo Svaté Bratrstvo. Z něho má strach i Sancho.

XXIII

Quijote kvůli Sanchovi rozhodl, že se schovají před Svatým

Bratrstvem v divočině Sierry Moreny. Ve stejných místech

schovaný Gines z Pasamonte jim v noci vzal osla. Nešťastný

Sancho ulehčuje tlumoku přesouváním kněžské kořisti (viz

XIX) do žaludku. Quijote našel podušku s malýmzavaza

dlem. Sancho seskočil z osla (sic), aby nečekaný objevpro

zkoumal. V zavazadle bylo jemné prádlo, slušná hromádka

zlatých dukátů (ty si směl nechat) a zápisník se sonetem

a dopisem. Quijote, který je jako potulný rytíř i umělec,

usoudil, že pisatel nešťastně miluje Fili. O kus dál se mihne

skákající polonahý muž. Quijote ho chce vypátrat.San

cho by nerad zlaťáky vracel. (Zase již je bez osla.) Odpas

týře koz se dověděli, že zavazadlo patří mladíkovi, který se

v této pustině objevil před půl rokem, žije v dutiněkorkov

níku, je ušlechtilý, ale rovněž mívá záchvaty agresivity (ač

mu pastýři nabízejí jídlo, někdy je o ně násilím připravuje,


26

proklíná Fernanda, chtějí ho nechat léčit v Almodóvaru).

Najednou se Otrhanec Špatné Podoby objeví. Oba rytíři

se vzájemně s údivem prohlížejí.

XXIV

Rytíř z Křoví (Cardenio) dostal od Sancha a pastýře najíst.

Pak upozornil, že nesmí být přerušen (což Quijotovipři

pomnělo převážení koz, viz XX), a vyprávěl, že je zAnda

lucie, zamiloval se do Luscindy, nesměli se vídat, psali si,

otec ho poslal k vévodovi Ricardovi, kde se spřátelil s jeho

druhorozeným synem Fernandem, který svedl selku.Car

denio se s ním vrátil domů, kde se mu pochlubil sLuscin

dou. Fernando byl nadšen. Když se Cardenio zmínil oje

jím přání přečíst si Amadíse de Gaula, nadšený Quijote to

nevydržel a začal vychvalovat i další rytířské knihy. Chtěl

je rytíři půjčit, ale vzpomněl si, že o ně kvůličernokněžní

kům přišel. Leč přerušeného Cardenia se zmocnilošílen

ství a kvůli cti královny Madásimy z nedorozumění napadl

Quijota, Sancha i pastýře a zmizel. Pak se poprali Sancho

s pastýřem. Quijote chce Cardenia kvůli konci jehopří

běhu vypátrat.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist