načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Autobus Škoda 706 RTO -- historie, vývoj, jiná provedení, modernizace – Jan Neumann

Autobus Škoda 706 RTO -- historie, vývoj, jiná provedení, modernizace

Elektronická kniha: Autobus Škoda 706 RTO
Autor: Jan Neumann
Podnázev: historie, vývoj, jiná provedení, modernizace

Publikace se věnuje legendárnímu autobusu Škoda 706 RTO, jeho vývoji, konstrukci, použití a typovým odvozeninám. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  280
+
-
9,3
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2011
Počet stran: 168
Rozměr: 18 x 23 cm
Úprava: ilustrace (některé barevné)
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Dopravní prostředky
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2011
ISBN: 978-80-247-3437-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace se věnuje legendárnímu autobusu Škoda 706 RTO, jeho vývoji, konstrukci, použití a typovým odvozeninám.

Popis nakladatele

Důvodů pro vznik samostatné publikace o vozidlech Škoda 706 RTO je hned několik. Autobusy Škoda 706 RTO měly povedenou konstrukci, která svým řešením vycházela z úspěšného předchůdce Škoda 706 RO. Také design karoserie byl na svoji dobu velice líbivý a dodnes jsou její ladné křivky zdrojem obdivu. Autobusy RTO pak výrobně vznikly ve velkém množství nejen v tuzemsku, ale licenčně také v Polsku. Kniha se tedy zabývá jak tuzemskými typy RTO, tak polskými modely, které jsou neméně zajímavé. I v této modelové řadě vznikly projekty, jež se realizovaly pouze ve formě prototypů, či jednotlivých kusů. Příkladem může být kloubová verze RTO-K. Zatímco v tuzemsku vznikla v jediném kusu, v Polsku se nejednalo o žádnou vzácnost. Kapitola věnovaná kloubovým autobusům vyjma jiného vysvětluje celou řadu dosud přetrvávajících nejasností okolo těchto zajímavých vozidel. Dalším pozoruhodným a málo známým modelem je RTO-SAP, ten je popsán v základním autobusovém provedení, ale také jako

přenosový vůz Československé televize. Nemůže chybět samostatná kapitola o autobusech využívaných pro jiné účely, než je přeprava osob. Jedná se o firemní sériově stavěné verze i o dodatečné individuální úpravy běžných autobusů. V knize nelze také opominout skutečnost, že ač byly podvozky Škoda 706 RTO-ch určené primárně k montáži autobusových karoserií, celá řada těchto šasi posloužila k nesení automobilových nástaveb, především pak valníkových, ale i vysokozdvižných plošin aj. (historie, vývoj, jiná provedení, modernizace)

Další popis

Autobusy Škoda 706 RTO měly povedenou konstrukci, na svoji dobu velice líbivý design a dodnes jsou jejich ladné křivky zdrojem obdivu. Vyráběly se ve velkém množství nejen v tuzemsku, ale licenčně také v sousedním Polsku. Kniha se zabývá jak tuzemskými typy RTO, tak neméně zajímavými polskými modely, stejně jako projekty, které vznikly pouze jako prototypy. Příkladem může být kloubová verze RTO-K. Kniha je tak určená nejen bývalým řidičům, kteří si mohou při čtení nebo listování zavzpomínat na čas, pracovně spojený s těmito vozidly, ale i pro všechny, koho autobusy zajímají, bez rozdílu věku a rozsahu znalosti problematiky.


Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jan Neumann - další tituly autora:
Onemocnění viscerálních cév Onemocnění viscerálních cév
 (e-book)
Praga V3S -- historie, vojenská provedení, nástavby, modernizace Praga V3S
 (e-book)
Autobus Škoda 706 RO -- historie, vývoj, jiná provedení, modernizace Autobus Škoda 706 RO
 (e-book)
Tatra 111 -- historie, vývoj, nástavby, jiné využití Tatra 111
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jan Neumann

Autobus Škoda 706 RTO

historie, vývoj, jiná provedení, modernizace

Grada Publishing


Jan Neumann

Autobus Škoda 706 RTO

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@gradapublishing.cz, www.grada.cz

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 4321. publikaci

Odpovědný redaktor Petr Řehák

Grafická úprava a sazba Grafické studio Hozák

Počet stran 172

První vydání, Praha 2011

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

© Grada Publishing, a.s., 2011

Cover & Layout Design © Ivan Hozák, 2011

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-3437-8


Obsah

Úvod ........................................... 7

1 Vznik autobusu Škoda 706 RTO ...... 9

2 Byl autorem karoserie Otakar Diblík? ............................. 15

3 Technické údaje autobusu

Škoda 706 RTO (linkové provedení – CAR) ............. 19

4 Popis autobusů

Škoda 706 RTO .......................... 23

Hnací jednotka ................................. 23

Elektrická výbava .............................. 24

Kompresor ..................................... 26

Spojka ............................................ 26

Převodovka ..................................... 26

Nápravy .......................................... 26

Kola ...............................................28

Brzdy ............................................. 28

Rám ..............................................29

Karoserie ........................................ 30

Okna a větrání ................................. 31

Vytápění ......................................... 32

Sedadlo řidiče .................................. 32

Světla a osvětlení ............................. 32

5 Jednotlivé typy a varianty

autobusů RTO ............................ 35

Škoda 706 RTO-LUX ......................... 35

Škoda 706 RTO-CAR ........................ 48

Škoda 706 RTO-MEX ........................ 60

Škoda 706 RTO-MTZ ........................ 68

Speciální provedení ........................... 74

6 Výroba ...................................... 83

Karosa Vysoké Mýto ......................... 83

Liaz ................................................84

SVA Holýšov (Liaz) ............................ 85

7 Kloubové autobusy

Škoda 706 RTO .......................... 87

Linkový kloubový autobus RTO-K .......... 87

Projekt městského kloubového

autobusu RTO-K-MTZ ........................ 94

Projekt dálkového kloubového

autobusu RTO-K-LUX......................... 95

8 Autobusy RTO vyráběné v polské

automobilce Jelcz ....................... 97

Sólové autobusy Jelcz ....................... 97

Jelcz 043 – meziměstský autobus .... 101

Jelcz 043E – meziměstský

autobus ........................................ 102

Jelcz-Zubr 043 .............................. 103

Jelcz 038 – meziměstský autobus .... 103

Jelcz 041 – příměstský autobus ...... 103 Jelcz 014 LUX a 015 LUX –

dálkový autokar .............................. 103

Jelcz Super ................................... 104

Jelcz 272 MEX – městský

autobus ........................................ 104

9 Podvozky Škoda 706 RTO

a Škoda 706 MTO .................... 109

Jelcz MAT Olawka .......................... 113

10 Rozdíly mezi autobusy Škoda

706 RTO a autobusy Jelcz ......... 115

11 Polské kloubové autobusy ........... 117

Kloubový autobus AP-62 ................. 117

Kloubový autobus Jelcz AP-02 .......... 121

Kloubový autobus Jelcz 021 ............ 122

12 Bulharské autobusy Čavdar

(Чавдар) ................................... 127

13 Jiné vyžití podvozků

a autobusů RTO ........................ 131

Automobil Škoda 706 RTO-S ............ 132

14 Přípojná vozidla ......................... 153

Osobní přívěs Karosa B 40 .............. 153

Osobní přívěs Jelcz PO-1E ................ 154

Osobní návěs Karosa NO 80 ............ 156

15 Barevná příloha ........................ 163

16 Závěr ...................................... 169

Použitá literatura a prameny ....... 170

Poděkování .............................. 171 Tato publikace je věnovaná autobusům Škoda 706 RTO, do značné míry tedy navazuje na knihu „Autobus Škoda 706 RO“ (Grada 2009), nejen typově, ale i konstrukčně. Co lze v této knize najít? Informace o vzniku, konstrukci a technických parametrech všech typů a modelů autobusů RTO, které se vyráběly sériově, ale také údaje k autobusům postaveným v omezeném množství, nebo jediném kusu či prototypu. V typové řadě RTO byl realizovaný i první československý kloubový autobus RTO-K, ten zde také nachází svůj prostor, i když existoval pouze jediný prototyp. Na autobusy RTO získala výrobní licenci polská automobilka Jelcz, která vyráběla nejen vozy totožné s tuzemskými RTO, ale i vozidla různým způsobem odlišná a zajímavá, jako jsou například kloubové autobusy AP-02 a Jelcz 021, a také jejich předchůdce AP-62. Polským produktům se tudíž nelze vyhnout, stejně jako jsou v publikaci zmíněny i málo známé bulharské autobusy Čavdar, stavěné rovněž na podvozcích RTO. Nemohou chybět ani informace o využití šasi, karoserie i celých autobusů RTO pro jiné účely, než je hromadná přeprava osob. Texty doplňuje velké množství fotografické a výkresové dokumentace, týkající se mnohdy neznámých provedení, variant nebo i jenom projektů. Tato publikace není

odbornou literaturou, ale materiálem, ve kterém je na jed

nom místě (v rámci možností) shromážděno vše o velice

rozšířených vozech Škoda 706 RTO, včetně návazností.

Kniha je tak určená nejen bývalým řidičům, kteří si

mohou při čtení nebo listování zavzpomínat na čas, pra

covně spojený s těmito vozidly, ale i pro všechny, koho

autobusy zajímají, bez rozdílu věku a rozsahu znalosti

problematiky.

Upozornění: V knize najdete velké množství technických

údajů, rozměrů, hmotností, výkonů a jiných parametrů,

které v mnoha použitých materiálech a podkladech exis

tují i v několika verzích. Je tedy velice pravděpodobné,

že se někteří čtenáři mohou setkat s odlišnými hodno

tami, než najdou v jiných tiskovinách. Tomu prostě nelze

zabránit, rozpory totiž existují i ve výrobní dokumentaci,

je tedy velice složité zjistit přesný a pravdivý parametr.

Tento problém se umocňuje u polských a bulharských

produktů, neboť zdrojů o výrobcích ze zmíněných oblastí

je opravdu velice málo. Autor udělal maximum pro elimi

naci nesprávných údajů, ale zároveň netvrdí, že jím uve

dené musejí být bezpodmínečně ty přesné. To by si měl

ale uvědomit každý, kdo na nějakou případnou nesrovna

lost v této publikaci narazí.

Úvod



1

Vznik autobusu Škoda 706 RTO

26. dubna 1950 se z iniciativy ČSAD a ČZAL n. p. (skupina „A“) konala tajná porada s programem: Prototypy autobusů, trolejbusů a autobusových vlečných vozů. Konkrétní téma pak znělo: Vytyčit směrnice pro další stavbu prototypů autobusů a vyřešit konstrukční koncepce s přihlédnutím k zájmům všech spotřebitelů. Z dokumentu plyne, že hlavní tlak na vývoj nových konstrukcí a koncepcí pocházel z ČSAD, tedy podniku, který si objednal čtyři prototypy autobusů nové konstrukce, vybavené mimo jiné i samonosnou karo

serií. Na poradě se projednávala řada různých témat,

ale všichni se dohodli na hlavním směru v konstrukci

autobusových karoserií: nadále nepoužívat nevyhovu

jící systém, kdy je autobusová karoserie montovaná

na uzpůsobený podvozek nákladního automobilu, ale

uplatňovat výhradně a pouze karoserie samonosné.

Z časového hlediska tedy měl být každý nový typ

autobusu vyráběný po typu Škoda 706 RO vybavený

zmíněnou samonosnou karoserií. To se ovšem nestalo

(výjimkou byl v nevelkém množství produkovaný hor

ský autobus Karosa T 500 HB), nestalo se tak tedy ani

u autobusu Škoda 706 RTO – ten dostal karoserii pouze

polosamonosnou.

Během výroby nákladních vozidel Škoda 706 R a auto

busů RO se pracovalo na jejich další modernizaci, se

zásadním záměrem přejít i u nákladního automobilu

na bezkapotové provedení kabiny řidiče. Taková kon

Autobusy s Pražským hradem v pozadí. Ve čtveřici strojů

jsou (zleva): RTO-LUX pro výstavu v Bruselu, Škoda 706 RO,

Škoda 706 RTO-CAR a horský autobus Karosa T 500 HB


10 AUTOBUS ŠKODA 706 RTO

strukce mimo jiné umožňovala poměrně jednoduchou výrobu a možnost stavby vícemístných prodloužených kabin, které byly požadované především u požárních vozidel. Po zkušenostech z provozu typů Škoda 706 R a RO se rovněž potvrdila potřeba nového motoru s vyšším výkonem. Aby se vznik nového automobilu i autobusu maximálně urychlil, došlo k rozhodnutí nestavět naprosto nový typ, ale situaci řešit modernizací stávajících modelů R a RO. Teprve další měly být konstruovány jako zcela nové typy automobilů. Předběžná studie dvounápravového vozu s pohonem zadní osy značeného Škoda 706 RT (rámový trambusový) vznikla v roce 1954. V následujícím roce se postavilo pět prototypů, tři valníky RT a dva sklápěče RTS (S = sklápěcí) 4 × 2, ty ještě používaly některé komponenty z vozů R a RS, včetně velkých kol s rozměrem 12 × 22 (průměr 1180 mm). První prototyp vozu RT se předvedl zástupcům MAP (Ministerstvo automobilového průmyslu), Motokovu a MD (Ministerstvo dopravy) v prosinci 1955. Ovšem podmínkou pro sériovou produkci bylo použití nových agregátů, definitivních dílů a menších kol s pneumatikami 11 × 20 (průměr 1085 mm). A tak se v roce 1956 postavilo prvních 15 vozů řady RT, splňující podmínky pro zahájení sériové výroby, ta započala následující rok. Současně s valníkovými vozidly vznikal i autobusový podvozek značený Škoda 706 RTOch. U značení se chvíli zdržíme, neboť potřebuje určité vysvětlení. Již použití značky Škoda není zcela logické, ta totiž s autobusem RTO neměla vůbec nic společného. Kompletní podvozek včetně motoru stavěl Liaz (Liberecké automobilové závody), i když první změny v konstrukci motoru provedli ještě v Avii (motor RT byl modernizovanou variantou motoru R). Karoserie zhotovoval také Liaz, ale hlavně Karosa Vysoké Mýto.

Značka Škoda se použila ze tří důvodů: především to

ovlivnilo označení předchozího typu Škoda 706 R (RO),

ze kterého RT (RTO) vznikl modernizací. Druhý důvod

spočíval v tom, že výrobní podniky pozdějšího Liazu

byly po jistou dobu odštěpnými závody mladoboleslav

ské Škodovky (AZNP Mladá Boleslav), třetí se týkal svě

tově známé značky (oproti novému Liazu).

Značka hrála z hlediska exportu významnou roli, což

potvrdila reakce zahraničních odběratelů na socialis

tický trend přejmenovávat původní „kapitalistické“

podniky a dávat jim „atraktivnější“ jména. Například

plzeňská Škodovka se změnila na Závody Vladimíra

Iljiče Lenina (ZVIL) a znak okřídleného šípu nahra

dilo ozubené kolo. Praga jsou Automobilové závody

Klementa Gottwalda, Baťa Zlín je Svit Gottwaldov,

a tak by se dalo pokračovat. Potíže po přejmenování

nastaly v okamžiku, kdy se takový nový název objevil

i na výrobku – prostě zákazník znal kupříkladu seri

ózní značku Škoda a nějaké ZVIL mu nic neříkalo.

I když to byl stále stejný podnik, jeho výrobky pro

stě nechtěl. Nakonec došlo ke kompromisu, výrobky

určené pro západní trhy měly původní značku, pro

dukty pro tuzemsko a socialistický tábor značku

novou. Tak si ve Francii zákazník koupil boty od firmy

Baťa Zlín, stejné boty ale koupil tuzemský zákazník

pod značkou Svit Gottwaldov. Tento zvláštní stav pře

trvával dlouhá léta.

Číslo 706 pochází ještě z hluboké historie, Škodovka

používala třímístná čísla ve značení nákladních a užit

kových vozů od roku 1929, mělo to svůj konkrétní

význam. V třímístném čísle (706) vyjadřovaly první dvě


VZNiK AUTOBUSU ŠKODA 706 RTO 11

Na úplném počátku byl tento RTO-LUX z Karosy Vysoké

Mýto

Zpočátku vyráběné autobusy RTO měly ventilace výklopné


12 AUTOBUS ŠKODA 706 RTO

číslice přibližnou (zaokrouhlenou) nosnost (užitečnou hmotnost) vozu v metrických centech, třetí číslo pak počet válců motoru. Ovšem zmiňovaná zakódovaná užitečná hmotnost se týkala pouze základního provedení nákladního vozidla, což byl v tehdejší době valníkový automobil, případně sklápěč. Z tohoto údaje tedy není možné automaticky odvozovat užitečnou hmotnost jakéhokoliv vozidla. Škoda 706 RTO je toho klasickým příkladem, vždyť i podvozek má stejné značení, tudíž by musel mít stejnou užitečnou hmotnost jako autobus, a to je nesmysl, neboť do užitečné hmotnosti podvozku se započítává i hmotnost nástavby (karoserie). Pohotovostní hmotnost šasi RTO měla hodnotu 4900 kg, celková 14 400 kg a užitečná 9500 kg (95 q), označení by tak muselo být 956. Jenže ono to již neplatilo ani pro valník RT (užitečná hmotnost 8600 kg), ani pro sklápěč RTS (7750 kg). U řady RT a RTO tak odpovídalo pouze poslední číslo, motor byl skutečně šestiválec. Zkratka RTO má pak význam rámový trambusový osobní, v případě podvozku se ještě používalo malé písmeno „ch“ (RTOch), pocházející z francouzského výrazu châssis = šasi = podvozek. Modernizace nákladního automobilu R na RT byla náročnější než modernizace RO na RTO, vzhledem k tomu, že vozy R měly kapotovou kabinu řidiče, zatímco RT dostaly již bezkapotovou (trambusovou) kabinu. Tato komplikace u autobusů RTO neexistovala, neboť jeho předchůdce RO již bezkapotové řešení karoserie měl. Převážná část konstrukce podvozku opravdu vycházela z předešlého typu ROch, rozdíl se týkal prodlouženého rozvoru náprav o 50 mm (5450 mm), zvětšení celkové délky na 10 680 mm, přesunutí vzdu

chojemů z vnější strany levé části rámu dovnitř rámu,

rám se zúžil na 1000 mm atd. Výraznou změnou prošel

motor, který se jako hnací jednotka používal v náklad

ních automobilech (Škoda 706 RT) i autobusech (Škoda

706 RTO) všech provedení. Uvedená hnací jednotka

měla zachované některé konstrukční prvky a parame

try motoru montovaného do vozidel řady R a RO (počet

válců, vrtání, zdvih, tedy i zdvihový objem), ale lišila

se zejména provedením hlav válců a pístů, v důsledku

změny umístění spalovacího prostoru z komůrky v hlavě

válců do dna pístu. Došlo také k úpravám v konstrukci

ventilátoru, kompresoru, čističe paliva, vstřikovacích

trysek, vstřikovacího čerpadla aj. Použitím uvedených

konstrukčních změn a přímého vstřiku paliva se zvýšil

výkon motoru o 18,4 kW (25 k) na 117,7 kW (160 k), ale

při vyšší hodnotě 1900 ot./min, motor R, RO měl výkon

99,4 kW (135 k) při 1750 ot./min. Nové změny provedené

na motoru pozitivně ovlivnily také spotřebu paliva, ta se

snížila o cca 5 l nafty na 100 ujetých kilometrů.

Na úplném začátku byly dva postavené autobusy RTO.

První měl provedení pro dálkové jízdy, dostal označení

Škoda 706 RTO-LUX (LUX = luxusní) a vyrobila ho

Karosa Vysoké Mýto. Druhý byl určený pro linkový pro

voz, dostal označení LIAZ-Škoda 706 RTO, postavili ho

v Liazu. V době vzniku autobusů RTO se kvůli možnosti

volby karoserie určené pro sériovou výrobu navrho

vala dvě tvarově odlišná řešení, proto měl každý z uve

dených autobusů jinou karoserii. V případě Karosy se

jednalo o elegantnější řešení, tam také na karoserii pou

žili i značné množství zasklených ploch. Prosklení se

týkalo střešních oblouků (přechod mezi bočnicí a stře

chou) a ještě střechy nad místem řidiče a spolujezdce.

Tvary prostě ovlivnila tamní karosářská škola, neboť

ve Vysokém Mýtě měli letité zkušenosti s karosováním

pro Sodomku (Karosárna Sodomka Vysoké Mýto), kde

autobusové karoserie vznikaly již od roku 1928. Druhý

návrh pocházející z Liazu nezapřel svůj původ, na první

pohled totiž bylo patrné, že tvar předního čela a maska

VZNiK AUTOBUSU ŠKODA 706 RTO 13

pocházejí z nákladního automobilu Š 706 RT. Autobusy tedy měly skutečně hodně odlišné tvary i uspořádání. Oba zmíněné autobusy se veřejnosti představily na Výstavě československého strojírenství v Brně v roce 1956, pro sériovou výrobu se zvolila líbivější karoserie z Karosy Vysoké Mýto – tím tak skončil karosářský projekt z Liazu u jediného prototypu. Po luxusním dálkovém provedení přišla na řadu verze pro linkový provoz RTO-CAR (někdy i KAR), a tady je nutné vysvětlení obou výrazů, neboť v tomto případě se nejedná o zkratky. CAR pochází z francouzského slova car, které má český význam autobus či autokar, výraz KAR pak vznikl z koncovky českého překladu, tedy autokar. Není to příliš přesné, neboť pod slovem autokar je uváděný význam: dálkový autobus přepravující pouze sedící cestující. To ovšem v případě našeho autobusu platilo pouze při použití nouzových sklopných sedaček v uličce, pak se stojící cestující ani přepravovat nemohli; pokud se nouzovky nepoužily (nemontovaly), doprava stojících osob se realizovala. Řešení se sklopnými sedačkami se volilo proto, aby autobus mohl být nasazovaný na linkový provoz (možnost dopravy stojících osob), ale i na provoz meziměstský, kde se stojící cestující přepravovat neměli. Třetí typ nového autobusu byl určený pro městskou hromadnou dopravu v zahraničí a nesl název Škoda 706 RTO-MEX (MEX = městský exportní). Obdobný městský autobus dodávaný tuzemským dopravcům pak dostal značení RTO-MTZ (MTZ = městský tuzemský).

Autobus postavený v Liazu se pak od návrhu skoro nelišil

Druhou vyráběnou modifikací byl autobus linkový

Byl autorem karoserie Otakar Diblík?

Skutečně neexistuje žádný důvod, proč by se měl snižovat význam díla a zásluh designéra Otakara Diblíka, ale je nutné upozornit na nesrovnalosti v uvádění jeho autorství na tvarovém řešení karoserie autobusů RTO. Názor, že autorem tvaru celé karoserie RTO-LUX z Vysokého Mýta byl designér Otakar Diblík, je totiž velice rozšířený a publikovaný. To ovšem zjevně neodpovídá skutečnosti, a tak se na tento problém podívejme řečí faktů. Otakar Diblík nemohl vytvořit karoserii pro první autobus RTO-LUX (vystavený v Brně) z časových i jiných důvodů, on sám se ani k přímému autorství nikdy nehlásil. To se dá poměrně lehce doložit, neboť Jana Pauly pořídila 3. února 1999 s Otakarem Diblíkem rozhovor, ten pak vyšel v Bulletinu Design centra ČR dne 4. května 2004, k nedožitým 75 narozeninám O. Diblíka. Rozhovor se týkal života a kariéry profesora Diblíka, nebudeme se mu tedy věnovat jako celku, ale použijeme pouze tu část, která hodně objasní.

Otázka: A jaké možnosti se pro vás otevřely po abso

lutoriu školy?

Odpověď: Potom jsem musel nastoupit na umístěnku

na půl roku do Projekčního ústavu v Brně. Vojenskou

službu nám tehdy generál Čepička nabídl ve Vojenském

projekčním ústavu v Praze, což bylo docela dobré, neboť

jsme jinak byli zařazeni u vojska PTP. Vojnu nám bohu

žel protáhla na 28 měsíců politická situace, vyvolaná

korejskou válkou. A představte si, že mě jednou při cestě

autostopem z vojny domů do Brna za strašné plískanice

zastavila v Jihlavě na náměstí šestsettrojka a svezl mě

nějaký soudruh. Celou cestu jsem mu mnohomluvně

a dynamicky vysvětloval svoje názory na design aut.

A ten člověk mi povídá: „Hele, vojíne, až půjdete z vojny,

přijďte za mnou na Ministerstvo automobilového prů

myslu a já vám dám nějaká doporučení.“ Tak jsem tam

zašel a ptal jsem se po Zatloukalovi. Oni povídají: „Jo,

soudruh ministr Zatloukal má pracovnu támhle,“ a tak

mi ministr dal čtyři doporučení, pro Karosu, Tatru,

Škodu a Liaz. Bylo to v šestapadesátém. Autokar pro mezinárodní výstavu EXPO 58 v Bruselu je

kompletním dílem designéra Otakara Diblíka

+


16 AUTOBUS ŠKODA 706 RTO

Otázka: Tomu se opravdu říká životní příležitost! Ta vždy přeje připraveným... pro který podnik jste se tedy rozhodl? Odpověď: Nejdříve jsem to zkusil ve vysokomýtské Karose. Tam byli samí staří sodomkovci a říkali: „My žádného výtvarníka nepotřebujeme, my si to děláme sami.“ Tak já jim povídám, no tak dobře, já mám dopis i pro Liaz. A oni hned na to: „Ne, ne, ne, člověče, to tu zůstaňte.“ Pro Karosu byl tehdy Liaz velká konkurence. A tak jsem tam zůstal a měl jsem možnost pracovat se starými machry na tvarech karosérií nových autobusů řady RTO i na horském autobusu. Před Světovou výstavou EXPO 58 v Bruselu jsem dostal za úkol vytvořit naprosto luxusní verzi autobusu. Na tom jsem se skutečně vyřádil, navrhl jsem celý interiér, včetně nových sklápěcích sedadel, dezénu jejich potahových látek a všech doplňků. Umístil jsem tam dokonce i malou televizi z Tesly. Stálo to všechno tehdy strašlivé peníze, ale úspěch to mělo. Potom jsem vytvořil zajímavý automobilový přívěs, takovou skořepinu ve tvaru aerodynamického „vajíčka“. Další dobrou realizací byly nové tvary chladírenských návěsů s oválným tvarem přední části hmotné skříně. Výhodou v Karose bylo to, že takřka všechny projekty skončily realizací. Za působení ve vysokomýtské Karose jsem létal (skutečně!) za další zajímavou prací do Letu Kunovice. Vždycky si pro mě přiletěli a já jsem pro ně tvaroval interiér a volant dvoumotorového aerotaxi L 200 Morava. Tvar kniplu vzbudil svým elegantním a ergonomicky funkčním tvarovým pojetím tehdy zaslouženou pozornost mezi leteckými odborníky.

V odpovědi Otakara Diblíka jsou kurzivou zvýrazněny

právě ty důležité pasáže. Připomeňme si, že první auto

bus RTO se prezentoval na Výstavě československého

strojírenství v Brně (tedy nikoliv na Strojírenském vele

trhu, jak se někdy uvádí, ty se začaly pořádat až od roku

1959), která se konala v termínu od 8. září do 7. října

1956 – to je velice podstatný údaj. Na konci první odpo

vědi si všimněte, že O. Diblík dostal po vojně doporu

čení pro umístění také v roce 1956 (...bylo to v šestapa

desátém). Z dalšího pak vyplývá, že ho v Karose přijali

nechtěně, jenom proto, aby neodešel ke konkurenci. Ota

kar Diblík se narodil 19. srpna 1929 (v Brně), při nástupu

do Karosy (1956) mu tak bylo přibližně 26 let. Vysokou

školu ukončil v roce 1952, do nástupu v Karose tedy zbý

vají cca 3 roky (vycházíme-li z toho, že byl v Karose již

od ledna 1956), z toho ovšem, jak sám uvádí, strávil 28

měsíců na vojně, byť ve vojenském projekčním ústavu.

Předpoklad, že by tak mladý, neznámý a v podstatě nepo

třebný (viz text) designér dostal za úkol vytvořit karoserii

pro nový autobus, která by byla hned přijata k realizaci,

je nemyslitelné. Další problém spočívá v čase. Nevíme

přesně, kdy Diblík do Karosy nastoupil, budeme tedy

vycházet z toho, že to bylo hned v lednu 1956, a hotový

autobus se veřejnosti poprvé představil 8. září téhož roku,

tedy za cca 7 měsíců (v nejlepším případě). Bylo za tak

krátkou dobu možné vytvořit návrh (studie), odsouhlasit

koncepci a vše potřebné, zajistit alespoň základní výkre

sovou dokumentaci, zajistit výrobce jednotlivých kompo

nent a dodavatele materiálu aj., vše zrealizovat, schválit,

vyzkoušet apod.? To také není příliš pravděpodobné.

Výkres původního RTO-LUX, údaje jsou ještě uváděné jako

pravděpodobné. Datován v lednu 1956


ByL AUTOREM KAROSERiE OTAKAR DiBLíK? 17

Z textu je pouze patrné, že: „měl možnost pracovat se starými machry na tvarech karosérií nových autobusů řady RTO“ – patrně se ale jednalo jenom o úpravy karoserií ostatních modelů řady RTO, včetně interiérů. Pro zcela první postavený vůz mohl nejvýše navrhnout na exteriéru i interiéru nějaké lokální řešení, úpravu, změnu apod., ovšem nikoliv celou karoserii. Otakar Diblík nebyl autorem kompletního tvarového řešení karoserie autobusu RTO-LUX ani z toho důvodu, že první známý výkres s návrhem zmiňované karoserie nese datování leden 1956, tedy první možný termín přijetí Diblíka do Karosy. Opět podotýkám, že v žádném případě nechci nějakým způsobem snižovat vliv tohoto designéra na karosářské tvary

autobusů RTO, ale fakta jsou fakta. Ve své zpovědi se pro

fesor Diblík zmiňuje také o úkolu vytvořit luxusní verzi

autobusu pro výstavu EXPO 58, kde sám uvádí, že navrhl

celý interiér, ten byl skutečně výjimečný, ale exteriér (až

na drobné odlišnosti) odpovídal původnímu provedení

RTO-LUX. Nechci hádat, jakým způsobem se rozšířila

nepřesná informace o původu tvarového uspořádání

autobusu RTO, ale nejpravděpodobněji to vzniklo tím,

že Diblík byl často a pravdivě uváděný jako tvůrce auto

busu pro výstavu v Bruselu, a proto se pak začal spojovat

i s tvarem autobusu RTO všeobecně. Konkrétní autor tedy

není znám, ale lze předpokládat jistou kolektivní práci,

jako tomu bylo v mnoha jiných případech.





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.