Kniha: Autíčko Tút – Hana Lamková

| 7 |

Láska

na první pohled

V prostorné montážní hale, plné klapotu, lomozu a řinčení, spatřila

jednoho dne světlo světa půvabná Mercedes. Zamrkala chromovanými

reflektory, srdce jí spolehlivě naskočilo a v pravidelném čtyřtaktním

rytmu zamířila z tovární haly do jarního dne. Bujně přidala plyn a bez

řazení vyjela táhlý kopec. Před ní se rozprostřel širý svět. Slunce svítilo,

na obzoru si pohvizdoval vlak s vlající hřívou páry a mezi bílými obláč­

| 8 | ky velebně plula vzducholoď. Dvacáté století bylo na samém začátku a Mercedes cítila, že auta mají před sebou obrovskou budoucnost.

Bravurně vykroužila serpentiny do údolí, a než se nadála, stanula na důležité životní křižovatce. Doba, kdy všechny cesty vedly do Říma, byla dávno tatam. Na velkém silničním ukazateli směřovaly šipky do všech světových stran. Nápisy Amsterodam, Vídeň, Benátky, Barcelona láka­ ly příslibem cizokrajných dálek a netušených dobrodružství. Mercedes chvíli váhala, ale jako správná mladá dáma neodolala a zamířila tam, kam to táhlo všechna její kola, do města umění, módy a elegance – do Paříže.

Projížděla malebnými francouzskými městečky, míjela vznosné ka­ tedrály i útulné hospůdky a její nové pneumatiky lehounce šustily ale­ jemi platanů. Konečně se objevilo vytoužené město širokých bulvárů.

Omnibusy, auta, velocipédy i kočáry se proplétaly křížem krážem, a když Mercedes jela kolem Vítězného oblouku, málem se jí zatočila hlava jako na kolotoči. Nejdřív se samozřejmě zajela podívat na Eiffe­ lovku, odtud zamířila k Notre­Dame a navštívila Louvre. Pak se posil­ nila několika litry lehkého francouzského benzinu, který jí tak stoupl do karburátoru, že se z rozvernosti dala vymalovat na Montmartru. Pouliční malíři, když zpozorovali elegantní turistku, se přímo předhá­ něli, kdo ji bude portrétovat, a volali:

„Viděli jste ten bezvadný chrom? Pohleďte na ty smělé křivky blatní­ ků! Ta barva, ten lesk, to dokonalé polstrování!“

To se ví, že takové řeči Mercedes lichotily, a tak se potulovala kři­ volakými uličkami v nejrůžovějším rozmaru. Najednou zahlédla vel­ ký plakát, který hlásal, že se v Paříži právě koná výroční mezinárodní autosalon! Mercedes byla nažhavená vidět, jaké se letos nosí karoserie, a hned se tam rozjela.

V prostorném výstavním sále se už tísnila spousta nablýskaných vozů všech značek a typů. Dechová hudba hasičského sboru města Paříže hrála Pochod gladiátorů, slavnostní nálada nabírala na obrát­

| 9 |

kách a každou chvíli měl být vyhlášen nejkrásnější model roku. Šuš­

kalo se, že horkým favoritem je žlutý Citroën, sportovní osmiválec,

vítěz mnoha závodů, jehož osmdesát koní pod kapotou dosáhlo prý

závratné rychlosti sto padesáti kilometrů v hodině! Stál tam

uprostřed obdivovatelů a sebejistě pomrkával speciálními vý­

kyvnými reflektory, jako by už měl vítězství v kufru.

Mercedes přišustila v rozjařené náladě a zaparkovala tak

bravurně, až to celému shromáždění vzalo dech.

„Ta má ale rejd! Ta jistota v zatáčce – a ne ­

uvěřitelně krátká brzdná dráha,“ žasla auta.

Mercedes ani netušila, jakou vzbu­

dila senzaci. Vesele odpovídala svým

melodickým klak­ | 10 |

| 11 |

sonem na pozdravy kolemstojících. Zvlášť jeden z účastníků na ní mohl reflektory nechat. Byl to skromný, ale spolehlivý čtyřválec jmé­ nem Laurin Klement. Jakmile ji spatřil, zajiskřily mu svíčky, motor se mu rozbušil pod kapotou a vydechl:

„Ta – a žádná jiná!“

Vtom zazněla fanfára a ampliony ohlašovaly vítěze. Mercedes nevěřila svému sluchu. Na prvním místě se ozvalo její jméno! Všechna auta pro­ pukla v jásot, dupala pneumatikami, troubila a radostí střílela z výfuků.

Jen Citroën vztekle zaskřípěl brzdami a jeho kapota se roztřásla žár­ livostí. Už se viděl na prvním místě, a teď ostrouhal kolečka. Nasupeně bouchl dvířky a tlačil se k výjezdu. Nikdo si ho nevšímal, a proto taky nikdo neviděl, že zaparkoval hned za nejbližším rohem. Umínil si, že si na Mercedes počká a ukáže jí, kdo je tady skutečná jednička.

Mercedes opustila autosalon ještě celá rozrušená nečekaným úspě­ chem. Nepostřehla, že za ní z brány nesměle vyjel Laurin Klement v tou­ ze se jí aspoň trochu přiblížit. Držel se ale v uctivé vzdálenosti, jak se na dobře vychovaný vůz sluší. V postranní uličce zatím číhal s nastar­ tovaným motorem Citroën. Když ho Mercedes míjela, vyrazil vpřed. Bezohledně se propletl mezi ostatními auty a výhružně zatroubil.

Nono, kam ten spěch, pomyslela si Mercedes a pohoršeně uhnula z cesty.

Podezřelé individuum ji nepředjelo, pověsilo se jí na zadní blatní­ ky. Mercedes mrkla do zpětného zrcátka – jasně! Nebyl to nikdo jiný než naštvaný Citroën. Zlověstně blýskl reflektory a rysy mu ztvrdly. Mercedes dostala strach. Oba vozy se blížily ke křižovatce. Už padla červená, ale Mercedes ještě rychle projela. Taktak že uklouzla proudu vozů, který jí křížil cestu. Citroën už to nestihl, nervózně podupával před křižovatkou a otřásal se zlostí. Mercedes zmizela za rohem a scho­ vala se v jednom otevřeném průjezdu. Motor jí bušil, ale doufala, že pronásledovatele setřásla. Opatrně vykoukla ven – ulice byla prázdná. Oddechla si a jela dál. Vtom z boční ulice vyrazil Citroën a hnal se | 12 | rovnou proti ní. Mercedes se bleskově otočila a prchala po bulváru. Ve zmatku si nevšimla, že je jednosměrný, a s hrůzou zjistila, že se řítí sama proti všem! Ozvalo se zběsilé troubení a láteření.

„Zbláznila jste se? No ovšem, ženská!“ soptily vozy a ťukaly si stěrači na čelní skla.

Citroën si zatím chytře nadjel, a jakmile se Mercedes konečně vymo­ tala z protisměru, už jí byl za zadními koly. Mercedes sešlápla plyn nadoraz a zběsile ujížděla parkem kolem fontán i po chodníku až na nábřeží. Na jedné straně byla strmá zeď navigace, na druhé hlubo­ ká řeka bez jakéhokoliv zábradlí. Tam ji Citroën dostihl. Začal před­ jíždět a chladnokrevně ji tlačil blíž a blíž k vodě. Mercedes už se viděla utonulá v Seině. Sebrala veškerou energii, roztočila motor na nejvyšší obrátky a vyklouzla riskantním smykem s dvěma koly nad vodou. Zdá­ lo se, že je z nejhoršího venku, ale zcela nečekaně se objevil háček.

Byl přivázaný na konci udice osamělého rybáře, který poklidně seděl na kraji navigace. Jak uviděl, že se na něj řítí auto, odhodil udici a pelá­ šil pryč. Mercedes v plné rychlosti najela na háček – ozvala se rána, Mercedes klopýtla a věděla, že je konec. Levá přední pneumatika byla prázdná a kolo těžce dosedlo na ráfek.

„Pomoc,“ zatroubila Mercedes zoufale, ale nebyla naděje, že ji v po­ uličním hluku někdo uslyší.

Nadešla chvíle pomsty. Citroën vítězně zaburácel a plnou vahou se jí opřel o nárazník. Mercedes v hrůze přimhouřila světla a čelní sklo se jí orosilo studeným potem. Brzdila nožní i ruční brzdou i motorem, ale centimetr po centimetru se neodvratně sunula nad chladnou hladinu Seiny.

Vtom se ozval energický dusot vzdáleného motoru, blížil se a sílil. Byl to Laurin Klement. V té zběsilé honičce se mu Mercedes ztratila,

teď však uslyšel její zatroubení a bez váhání se přihnal na pomoc.

Citroën instinktivně couvl, nechtěl riskovat svůj dokonalý lak. Laurin Klement se neohlížel na nic – kvůli Mercedes by obětoval všechno.

| 13 |

Citroën měl silnější motor, ale Klementa hnala vpřed láska k dámě jeho

srdce. Pustily se do souboje, najížděly na sebe, přetlačovaly se, supěly

a vrčely. Citroën brzy pochopil, že se sokem nejsou žerty, hodil zpáteč­

ku, otočil se a vzal do zaječích. Laurin Klement však vyrazil za ním.

Byla to nejrychlejší jízda, jakou do té doby Paříž zažila. Citroën se

chtěl spasit útěkem do Buloňského lesíka, jenže neodhadl správně

zatáčku, vyletěl ze silnice a skončil na stromě. Žárovky ve světlech se

mu protočily, z chladiče se syčivě vyvalila pára a měl po parádě. A jestli

ho někdo neodtáhl, tak tam rezaví dodnes.

Laurin Klement se víc nezdržoval a honem zamířil zpátky. Cestou

se zastavil u stánku s květinami

a koupil velkou kytici něžných

růžových poupat. Předsta­

voval si skleslou Merce­

des stojící na kraji naviga­

ce. Nemohl se dočkat, jak

jí rytířsky poskytne pomoc

a stane se její oporou nejen

dnes – ale navždycky. Záhy

dorazil na místo u řeky.

Tam bylo pusto

a prázdno. Jen