načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Atletika cesta na vrchol - Petr Jelínek; Eduard Erben; Jaroslav Cícha

Atletika cesta na vrchol

Elektronická kniha: Atletika cesta na vrchol
Autor: ; ;

Sportovní osudy špičkových atletů, kteří reprezentovali a reprezentují Českou republiku na mezinárodních kolbištích od konce devadesátých let minulého století, si můžete ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  382
+
-
12,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 175
Rozměr: 31 cm
Úprava: barevné ilustrace, portréty
Vydání: První vydání
Spolupracovali: fotografie Eduard Erben
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0392-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Obrazová publikace mapuje úspěchy tří generací atletů, jejich cestu na stupně vítězů i chvíle nezdaru a bolesti. První je generace, která závodila na přelomu tisíciletí a někteří z ní se stále atletice věnují, ať už na pozicích trenérů nebo funkcionářů. Druhá, nejobsáhlejší, je generace současných úspěšných medailistů z olympijských her a světových i evropských šampionátů. Třetí je nastupující generace mimořádných mladých talentů, kteří již vynikají ve svých věkových kategoriích a míří k medailovým cílům mezi dospělými. Autoři formou medailonků jednotlivých sportovců rekapitulují jejich atletickou kariéru, od sportovních počátků, přes období zrání, hledání, někdy i pádů, až ke stupňům vítězů na velkých soutěžích.

Popis nakladatele

Sportovní osudy špičkových atletů, kteří reprezentovali a reprezentují Českou republiku na mezinárodních kolbištích od konce devadesátých let minulého století, si můžete připomenout na krásných fotografiích i v zajímavých textech, vycházejících z osobních zpovědí sportovců. (cesta na vrchol)

Předmětná hesla
Atleti -- Česko -- 20.-21. století
Atletky -- Česko -- 20.-21. století
Atletika -- Česko -- 20.-21. století
Mezinárodní sportovní soutěže -- 20.-21. století
Zařazeno v kategoriích
Petr Jelínek; Eduard Erben; Jaroslav Cícha - další tituly autora:
Zmizelé Čechy-Východní Šumava -- Zmizelé Čechy Zmizelé Čechy-Východní Šumava
Biatlon - cesta na vrchol Biatlon
 (e-book)
Biatlon - cesta na vrchol Biatlon
Atletika cesta na vrchol Atletika cesta na vrchol
Divoká voda - cesta na vrchol Divoká voda
 (e-book)
Divoká voda - cesta na vrchol Divoká voda
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Atletika

Jaroslav Cícha, Petr Jelínek

Fotografie Eduard Erben

Atletika

cesta na vrchol

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

ISBN 978-80-271-0392-8

9 788027 103928



Grada Publishing

Jaroslav Cícha, Petr Jelínek

Fotografie Eduard Erben Atletika cesta na vrchol

Jaroslav Cícha, Petr Jelínek

Fotografie Eduard Erben

Vydala Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, obchod@grada.cz, www.grada.cz

jako svou 6624. publikaci

Fotografie CPA Czech Photo Agency

Odpovědná redaktorka Ivana Kočí

Jazyková úprava Irena Petra Nováková

Grafická úprava a sazba Eva Hradiláková

Počet stran 176

První vydání, Praha 2017

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

© Grada Publishing, a.s., 2017

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být repro

dukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného

souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

ISBN 978-80-271-9829-0 (pdf)

ISBN 978-80-271-0392-8 (print) Atletika cesta na vrchol

Úvod

A

tletika je považována za krá

lovnu sportu. A toto označení

jí náleží plným právem. Je rozšířena po celé zeměkouli, světové šampionáty jsou vždy vrcholnou akcí roku a největší pozornost poutá i na olympijských hrách. Ta česká oslavila v letošním roce již stodvacetileté výročí od svého vzniku a naši sportovci patřili, patří a pevně věříme, že i nadále budou patřit k těm, kteří z velkých mezinárodních akcí vozí medaile. Průkopníky dnešní atletiky byli zejména sokoli, prvním úspěšným na mezinárodním poli byl František Janda-Suk a pak již přišla plejáda slavných – Emil a Dana Zátopkovi, Ludvík Daněk, Helena Fibingerová, Jarmila Kratochvílová, Imrich Bugár, Robert Změlík a mnoho dalších. To je ale trochu vzdálenější minulost. Mnoho našich atletů sbíralo vavříny v posledních desetiletích, sbírá je v současné době a stále rostou závodníci, kteří se derou do té nejužší světové špičky v mnoha disciplínách. Autoři knihy, která vám přichází do rukou, se snažili přiblížit sportovní osudy špičkových atletů, kteří reprezentovali a reprezentují naši republiku na mezinárodních kolbištích od konce devadesátých let minulého století. Publikace mapuje úspěchy tří generací atletů,

jejich cestu na stupně vítězů i chví

le neúspěchu a bolesti.

První část je věnována generaci,

která závodila na přelomu tisícile

tí. Druhá, obsáhlejší, je věnována

současným medailistům z olympij

ských her a světových i evropských

šampionátů. Nezapomněli jsme ani

na nastupující generaci talentova

ných sportovců, kteří již sbírají

úspěchy ve svých věkových kate

goriích a míří k medailovým cílům

mezi dospělými. A tím budou dělat

jistě velkou radost všem atletickým

příznivcům.

6

Dana Zátopková

je znamenitá bývalá česká oštěpařka,

olympijská vítězka z roku 1952

v Helsinkách. Stejně jako její manžel

Emil Zátopek, trojnásobný olympijský

vítěz, se narodila 19. 9. 1922

a o atletiku se stále aktivně zajímá.

7

S bývalým přdsedou MOV Jacquesem Roggem u sochy Emila Zátopka v Lausanne

S Janem Železným a Barborou Špotákovou

8

Tomáš Janků

Narozen 27. prosince 1974 v Jablonci nad Nisou

Česká výškařská škola má významné místo na evrop

ských i světových kolbištích. A dlouho český prapor

hodně vysoko držel Tomáš Janků a také jeho bratr Jan.

V letech 1992–2002 získávali domácí tituly jen oni,

většinou Tomáš – celkem deset, bratr se radoval třikrát.

Tomášovými největšími úspěchy jsou bronzová medai

le z halového mistrovství Evropy 1998 a stříbrná me

daile z mistrovství Evropy 2006.

Tomáš Janků

hry a spolu s Jaroslavem Bábou se

tam proskákali i do finále. „Bojo

vali jsme na sto procent, riskovali

jsme, neskákali špatně. Dali jsme do

toho, co v nás bylo. Bohužel byli lep

ší borci, ale mohli jsme odcházet se

ctí,“ vzpomíná Tomáš Janků. „Ta

hle letní sezona je pro mě posled

ní,“ rozhodl se po svém nejlepším

olympijském vystoupení v kariéře.

A  opravdu. Naposledy skákal zá

vodně v Čejkovicích a Valašském

Meziříčí o březnovém víkendu po

halovém mistrovství Evropy 2009,

jehož se nezúčastnil. „Cítil jsem se

fyzicky dobře, ale hlava mi vypnu

la,“ vysvětlil, proč skončil psychic

ky mnohem dříve, než by mu do

volilo tělo.

Aktivní kariéře dal Tomáš vale, ne

však atletice jako takové. Předseda

ekonomické komise Jiří Topinka si nesouvisela. Jednou prostě ve čtvrté třídě na základní školu přišli trenéři ze sportovní školy Dr. Randy v Jablonci nad Nisou, podívali se na náš tělocvik a několik z nás vybrali na talentové zkoušky a  na nich jsem uspěl. A pak už to šlo samo dál. Na základní sportovní škole jsem dělal všechny disciplíny, inklinoval jsem však ke skoku dalekému a překážkovému běhu. Když jsem poprvé musel skákat na závodech do výšky, brečel jsem, nechtěl jsem. Přesto mne trenér donutil a bylo to,“ prozradil Tomáš Janků, jak se dostal do výškařského sektoru. Osobní rekord v hale 234 centimetrů si vytvořil v únoru 2007 v Brně v rámci Brněnské laťky. I pod otevřeným nebem Tomáš Janků předvedl 234 centimetrů, konkrétně na mistrovství Evropy ve švédském Göteborgu 9. srpna 2006, kde ziskem stříbra dosáhl na svůj největší úspěch, cenný kov na kontinentálním šampionátu získal jako první český výškař od roku 1974, kdy byl v  Římě bronzový Vladimír Malý. Finále absolvoval v  naprostém transu. „Moc si toho nepamatuji, vnímal jsem jen do 230, pak jsem se vždy probudil až na doskočišti,“ vzpomíná. Při prvním nezdařeném pokusu na 230 centimetrech ho chytila křeč do lýtka. „Pak jsem skákal na riziko s tím, že se to buď utrhne, nebo to vyjde.“ A vyšlo. Téhož roku se nominoval také do evropského týmu pro Světový pohár v řeckých Aténách, kde svou disciplínu vyhrál. Po zdravotních problémech v roce 2008, kdy se nenominoval na halový světový šampionát, uspěl na jaře, když zdolal limit pro olympijské

N

a juniorském mistrovství Evro

py v San Sebastiánu v roce 1993

získal Tomáš Janků bronz. Jako je

den z  mála českých atletů vyhrál

v roce 2006 i Světový pohár. Poch

lubit se může i  sedmým místem

z olympijských her 2008 z Pekingu.

Rodiče, otec Jan Janků a  Blanka

Janků rozená Matějková, byli rov

něž výškaři, takže zde pořekadlo,

že jablko nepadá daleko od stro

mu, platí od prvního do posled

ního písmene. „Moje cesta k atle

tice, ač se to nezdá, s  rodiči příliš

V roce 2016 na Hustopečském skákání

S Jaroslavem Bábou při olympijském

závodě v Pekingu 2008 ho vybral jako člena svého týmu, a Tomáš tak v období od 2009 zužitkovává pro atletický svaz své ekonomické vzdělání, protože vystudoval Vysokou školu ekonomickou. V  roce 2013 byl jmenován výkonným ředitelem organizačního výboru halového mistrovství Evropy v atletice 2015 v Praze a krátce poté se stal ředitelem Českého atletického svazu. „Atletika je mojí srdeční záležitostí. Chtěl jsem u ní vždy zůstat, ale trenéřina by mě nebavila. Halové

mistrovství Evropy bylo příležitos

tí a  pozice ředitele svazu je velkou

výzvou. Jsem rád, že mohu skloubit

své zkušenosti s  oborem, který mě

zajímá, a věnovat se atletice i nadále

v nové roli,“ tvrdí Tomáš Janků.

V roce 2010 přišla dlouho očeká

vaná svatba s  Kateřinou Baďuro

vou, své ano si řekli novomanželé

11. září na zámku v Liblici na Měl

nicku a mají spolu dvě děti. Tomáš

střílí a pokud mu trochu dovolí čas,

tak leze po skalách, a navíc je ještě

u dobrovolných hasičů. Tahle dětská

vášeň ho drží dodnes. „Sedíme třeba

u oběda, jemu zazvoní telefon, vysko

čí a já zůstanu v restauraci sama. Ve

vsi třeba hoří stodola,“ říká Kateřina.

V současné době je členem dobro

volného hasičského sboru v Kozin

ci u Prahy. Vlastně ho zaktivizoval.

„Dřív se hasiči scházeli jen v hospo

dě, dneska už máme vlastní cisternu.

Koupili jsme takovou starou rachoti

nu a tu opečováváme jako miminko.

LOH Peking 2008


11

Tomáš Janků

A díky všem ostatním členům jednot

ky míříme do vyšší kategorie požární

ochrany,“ pokračuje hrdě.

Lásku ke zbraním si vytvořil už dáv

no, nakazil dokonce i  manželku,

která s ním ráda chodí na střelnici. „Je to skvělý relax. A Kačce to se zbraněmi tak jde, že kdybych chtěl nějak zlobit, asi bych musel klíče od trezoru s flintama hodně dobře schovat,“ chválí ji Tomáš.

„Dříve jako závodník jsem svaz

jako takový ani nevnímal. Bylo to

něco, co šlo mimo mne a ani jsem

netušil, co se vlastně všechno na ta

kovém svazu dělá. A tak je to s vět

šinou atletů, ale to je pochopitelné,

žijí ve svém mikrosvětě a soustředí

se na své výkony. Jako ředitel ha

lového mistrovství Evropy jsem již

trochu něco pochopil, ale plné pro

zření přišlo až s mým nástupem do

funkce ředitele. Nikdy bych nevěřil,

jaký objem práce se zde musí udě

lat, aby se atletika někam posouvala

a jak nedocenění jsou zaměstnanci

a  funkcionáři, kteří se o  to snaží.

Nejen penězi, ale i  morálně,“ říká

Tomáš Janků. „Naší prací je na zá

kladě zadání pracovat tak, aby se

všechny procesy uskutečnily a hlav

ně byly efektivní. Od zpracování

žádostí a grantů, jejich vyúčtování,

přípravu rozpočtů všech akcí, zajiš

tění těchto akcí, přes péči o mládež,

trenéry mládeže, reprezentace, až

po spravování majetku jako jsou

atletické haly a jejich provoz, soutě

že a jejich pořádání. No prostě by

chom si mohli povídat dost dlouho.

A k tomu se snažím dát dohromady

dobrý tým, který je schopen to usku

tečnit,“ dodává Tomáš Janků.

S manželkou Kateřinou,

bývalou skokankou o tyči


12

Tomáš Dvořák

Narozen 11. května 1972 ve Zlíně

Když chceme mluvit o výstavní dis

ciplíně české atletiky, tak musíme

začít jednoznačně s desetibojem.

Stačí prostě říci tři jména Robert

Změlík, Tomáš Dvořák, Roman

Šebrle, a to mluví za vše. Tomáš

Dvořák sice jediný z nich nevyhrál

olympijské hry, ale zato je trojná

sobným mistrem světa z let 1997,

1999, 2001 a výkonem 8994 bodů

je bývalý světový rekordman. V At

lantě v roce 1996 skončil na olym

pijských hrách třetí, další medaile

přidal na halových světových a ev

ropských šampionátech a v roce

1999 se stal vítězem ankety Atlet

Evropy.


13

Tomáš Dvořák

J

eho rodiče jsou sportovci tělem

i duší – jeho i sestru vedli ke kaž

dému sportu. „Chodili jsme plavat a  v zimě přímo vášnivě lyžovali.“ S  atletikou začal v  rodném Zlíně a desetiboj si poprvé vyzkoušel ve svých patnácti letech. „Ve sportovní třídě jsme dělali sport všeobecně, v  atletice mi šly nejlépe překážky, na mistrovství republiky jsem také házel oštěpem,“ poukazuje na své atletické začátky Tomáš Dvořák. V  šestnácti letech přestoupil do Dukly Praha a jeho trenérem se stal Zdeněk Váňa. „První dny v Praze byly trochu krušné a padla sem tam i malá slzička do polštáře. Bylo to v roce, kdy se ti nejlepší připravovali na olympiádu v Soulu, a já se na stejném atletickém oválu potkával s takovými osobnostmi, jakými byly Imrich Bugár nebo Remigius Machura. Možná právě to byl okamžik, kdy jsem zatnul zuby a řekl si, proč bych taky někdy v budoucnu nepatřil mezi ně. Musím ale poděkovat hlavně svým rodičům, kteří se nebáli, že v Praze ‚zvlčím‘, a do Dukly mě pustili.“ Jeho úspěšná kariéra začala druhým místem na juniorském mistrovství Evropy v Soluni roku 1991 a juniorským českým rekordem, který drží dodnes. O čtyři roky později obsadil stříbrný stupeň na halovém mistrovství světa v Barceloně, následný rok ozdobil

stříbrem na halovém mistrovství

Evropy ve Stockholmu a  přede

vším byl bronzový na olympijských

hrách v Atlantě. „Na to vzpomínám

stále, není to všední věc. Byla to má

první olympijská medaile, ale také

poslední. Se sousedem Kamilem Da

maškem, s nímž jsem se na Atlantu

připravoval, vzpomínáme stále, bylo

to bezvadné, ale docenil jsem to až

posléze. Jako každý mladý v rozletu

jsem si říkal, že to ještě vylepším, ale

to se mi bohužel nepodařilo.“ Rok

na to již s  přehledem zvítězil na

mistrovství světa v Aténách, v roce

1999 titul obhájil na mistrovství

světa v Seville a zlatý hattrick za

vršil v Edmontonu v roce 2001. To

dokázal jen on a předtím Ameri

čan Dan O’Brien.

Vojnu i  celou svou aktivní karié

ru strávil jako instruktor sportu

v Armádě ČR a armádnímu klubu

zůstal věrný i jako trenér. Na olym

pijských hrách v Sydney roku 2000

na medaili kvůli zranění kolene

a  problémům v  břišní dutině ne

dosáhl, na hrách v Aténách závod

nedokončil, protože při sprintu na

100 metrů nevydržela jeho poraně

ná achilovka a  slavný desetibojař

odkulhal s bolestnou grimasou ve

tváři. „Žádný dramatický problém

jsem s tím neměl, nejsem bytostný

šampion. Vyhrát nebo nic, to není

můj případ. Mrzelo mě ale, že jsem

nebyl schopen předvést výkon a zís

kat body, na které jsem se připravo

val. Byl jsem před Sydney nachystán

na 9000 bodů, ale přepísknul jsem

přípravu a  vyždímaly mě bolesti.

Fyzicky a hlavně psychicky jsem se

utlumil,“ vzpomíná.

...závodník

Tomáš Dvořák,

šéftrenér

atletické

reprezentace

...komentátor

...otec


14

100 m

Vrh koulí Skok do výšky 400 m

Dva dny, deset disciplín...

Skok do dálky


15

Hod oštěpem

110 m překážek

Hod diskem 1500 m

Skok o tyči


16

LOH 1996

v Aténách,

bronzová

medaile

S Romanem Šebrlem

na LOH 2000 v Sydney

LOH 2000 v Sydney


17

Tomáš Dvořák

„Byl jsem členem Dukly už jako student na gymnáziu. Neříkám, že bych byl srdcem voják a vyžíval se

v tom, že bych rodinu stavěl do latě,

ale není mi to proti vůli. Myslím si,

že ve sportu má určitá kázeň své

opodstatnění. Je to pohoda, když

víte, že se všichni sejdou ve stej

nou dobu na trénink a nemusíte se

na stadionu motat sám. V  Dukle

byla vždycky dobrá parta a je tam

i dnes. Jsem voják a nestydím se za

to,“ říká o svém vztahu k armádě

a na dotaz, jak vnímal popularitu,

odpovídá s  úsměvem. „ Abych to

nevnímal, tak to bych asi musel být

slepý, byl jsem sportovec, kterého

lidi poznají na ulici. Nejlepší pro mě

ale bylo, když někdo přišel, potřásl

rukou a poděkoval za zážitky. Vždy

jsem se naopak oklepal, když něk

do říkal, že jsem celebrita.“ V roce

2006 účinkoval jako jeden z taneč

níků v pořadu České televize Star

Dance ...když hvězdy tančí a neve

dl si špatně, skončil na pomyslném

třetím místě. „Bylo to zajímavé,

nicméně velmi vyčerpávající. Snažil

jsem se stále sportovat, vedl trénin

kovou skupinu. Ty čtyři měsíce mně

MS 2003 Paříž

...fotograf ...voják něco daly, ale také něco vzaly. Bylo to náročné a příjemné, ale bohužel od té doby jsem netancoval, nebyla příležitost, ale ani jsem neměl chuť v tom pokračovat.“ Po nedokončeném závodě na mistrovství republiky ve vícebojích v Houšťce oznámil Tomáš Dvořák v červenci 2008, že šlo o poslední desetiboj jeho kariéry. O rok později byl členy Českého atletického svazu zvolen šéftrenérem české atletické reprezentace, kde vystřídal odstupujícího Václava Fišera, a v této roli působí dodnes. „Dnes vůbec nejsem rád, že tu práci dělám. Kdybych byl řadovým trenérem, tak bych měl i dovolené. Ale má to své plusy a  bohužel také mínusy. Plusem je, že je to atletika, má životní láska. Žena je mnohdy dotčena, že větší než ona, ale není tomu tak. Ovšem se sportem, trénováním to již tak moc společného nemá. Je to práce s  lidmi, kolikrát s  divnými lidmi. Dělám to jak nejlépe to jde, ale ne všichni si to myslí,“ pokračuje Tomáš Dvořák, který odjakživa někdy působil extravagantně. K závodům zásadně nastupoval v tmavých brýlích, dlouho nosil náušnici, je kuřák a často mění barvu i tvar svého účesu. „Určitě to není nevědomé, každý na svém image pracuje. Ale nechtěl jsem se za každou cenu zviditelnit. Začaly mi růst vousy, tak jsem si nechal bradku. Asi jsem již dospěl, blonďatou hlavu jsem již neměl hodně dlouho, náušnice jsem sundal, když mi ji děti chtěly stáhnout.“ Tomáš houbaří, čte, poslouchá moderní hudbu, ale také rád vaří i  peče a  je dokonalým otcem třech dcer. „Atletika je krásná, ale

úzkoprofilová. Chci si obzory roz

šiřovat, proto ty houby, vaření či

zahrádka,“ říká otec dvacetiletých

dvojčat Kateřiny a Barbory a o šest

mladší Terezky. A  rčení „jablko

nepadá daleko od stromu“ platí

i  v  jeho případě. „Holky nevidím

jako následovnice, ale jako děvčata,

která mají ráda sport jako já i man

želka, která je trénuje. Do vínku

něco dostaly, ale nevyrostly, měří

jen 165 centimetrů, a  to je trochu

limituje. Jsou inteligentní, studují

vysokou školu a v tom, že studium

je na první místě, problém nevidím.

Jsem rozumný rodič, který nepřená

ší na děti vlastní ambice, navíc ty

moje byly naplněné. Nemám to tak,

že toužím, aby závodily na mistrov

ství světa, ale když tam budou, tak

budu rád. Naše bytí na tom nestojí,

ale jsem rád, že mají cíle,“ dodává

Tomáš Dvořák.


19

Tomáš Dvořák




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist