načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Atentát na Heydricha - František Emmert

Atentát na Heydricha
-15%
sleva

Kniha: Atentát na Heydricha
Autor:

Poznejte detailně jeden z nejvýznamnějších činů protiněmeckého odboje! 29. prosince 1941 vyskakují nad územím protektorátu Čechy a Morava skupiny Silver A, Silver B a Anthropoid, aby ... (celý popis)
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  399 Kč 339
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
11,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016-04-06
Počet stran: 96
Rozměr: 210 x 260 mm
Úprava: 95 stran : ilustrace (některé barevné), portréty, faksimile
Vydání: Druhé vydání
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2016-15
ISBN: 9788026410003
EAN: 9788026410003
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Poznejte detailně jeden z nejvýznamnějších činů protiněmeckého odboje! 29. prosince 1941 vyskakují nad územím protektorátu Čechy a Morava skupiny Silver A, Silver B a Anthropoid, aby po dlouhých měsících, 27. května 1942, českoslovenští parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš spáchali atentát na zastupujícího říšského protektora. Reinhard Heydrich po několika dnech umírá a ze strany německých okupantů následuje obrovská vlna teroru a represí. Zbytky mužů z československých výsadkových skupin končí svůj hrdinský boj v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje. Jeden z nejvýznamnějších činů protiněmeckého odporu v rámci celé Evropy položil základy pro poválečné uznání předmnichovských hranic a zvýšil prestiž naší exilové vlády a československého domácího odboje. Kniha z edice Muzeum české historie připomíná tento významný okamžik a podrobně mapuje všechny události od vytvoření výsadkových skupin v zahraničí až po vyhlazení obce Lidice. Přináší také mnoho dobových fotografií a unikátních dokumentů, které v knize naleznete v podobě přiložených faksimilií.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Atentát na Heydricha" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Rozhodnutí o provedení atentátu na zastupujícího říšského protektoraRein

harda Heydricha se zrodilo Londýně v prostředí československého exilu.

Domácí odboj se na přípravě akce podílel až v závěrečné fázi a pouzenepří

mo: pomáhal vyslaným parašutistům. Technicky celý projekt zajišťovalo britské

SOE (Oddělení zvláštních operací), které dodalo materiál, vycvičiloatentát

níky a dopravilo je na území protektorátu.

Operace představovala zcela jednoznačně čin zviditelňující zahraniční odboj.

Fyzická likvidace šéfa RSHA totiž nemohla nacistické Německo ani jeho válečné

úsilí nijak významněji zasáhnout. Představitelé nejvyšších říšských úřadů, kro -

mě Hitlera, neznamenali pro Spojence strategické cíle, které by stály zaodstra

nění, protože jak ukázal i samotný atentát na Heydricha, byli velmi snadno

nahraditelní. Připravovaná akce tak od počátku sledovala pouze politické cíle

ležící v rovině vztahů mezi československou exilovou vládou a vládamizápad

ních Spojenců (zejména britskou vládou). Adosáh

la úspěchu: přispěla k plnému mezinárodnímu

uznání Československa v předmnichovských

Churchill (vpravo) prochází

před nastoupenou

československou jednotkou

ve Velké Británii.

kapitola 3

USTANOVENÍ EXILOVÝCH ORGÁNŮ – ČESKOSLOVENŠTÍ VOJÁCI V

ZAHRANIČÍ – CÍL: ANULACE TZV. MNICHOVSKÉ

DOHODY – PLÁN ATENTÁTU – BENEŠ A

MORAVEC – VÝCVIK PARAŠUTISTŮ U

SOE – DVOUČLENNÁ SKUPINA

ANTROPOID – SPECIÁLNÍ PŘÍPRAVA GABČÍKA A

KUBIŠE – DLOUHÉ ČEKÁNÍ NA ODLET – SKUPINY SILVER

A

A SILVER B – PŘISTÁNÍ VŠECH TŘÍ SKUPIN V

PROTEKTORÁTU

III. Londýnský exil a příprava atentátu

34


hranicích v létě 1942. Završila tak několikaleté vytrvalé úsilí prezidentaBeneše a jeho spolupracovníků o obnovu předválečné republiky.

Československý exil se formoval a rozvíjel v letech 1938 až 1942 jen velmi

pozvolna a potýkal se s celou řadou těžkých překážek. 30. září 1938 prezident

Beneš akceptoval na mimořádném zasedání vlády podmínky Mnichovskédohody, 5. října abdikoval v souladu s ústavou a 22. října odešel do emigrace jako

soukromá osoba. Přednášel pak nějaký čas na univerzitě v americkém Chicagu

a držel se mimo politiku. Organizovat zahraniční odboj v té době totižpostrádalo jakýkoliv smysl: tzv. Mnichovskou dohodu přece spolupodepsaly vlády

Velké Británie a Francie a prozatím stále ještě existovalo i Česko-Slovensko

jako samostatný stát. Avšak 15. března 1939 samo Německo porušilo

základní ustanovení Mnichovské dohody tím, že obsadilo českévnitrozemí a zřídilo v něm protektorát. Beneš proti okupaci českých

zemí okamžitě protestoval. Západní země vyhlášeníprotektorátu neuznaly. Bývalý prezident pochopil, že události se

dávají do pohybu a vývoj směřuje k válce mezizápadními zeměmi a nacistickým Německem. Ta jediná

skýtala naději na obnovu Československa.

Ministr zahraničí v exilové vládě

Jan Masaryk (syn prvního prezidenta

T. G. Masaryka). Není známo, zda-li

o připravovaném atentátu věděl

předem. Zpopularizovalo ho

především jeho rozhlasové

vystupování na vlnách českého

vysílání BBC. Posluchače

v protektorátu dokázal zaujmout

svým srozumitelným lidovým jazykem

a vřelým přístupem.

35


36 Atentát na Heydricha

Exilový prezident během návštěvy

u československé brigády ve Velké Británii.

Hlavní představitel československého

zahraničního odboje za druhé světové války.

Coby prezidenta ho uznával jak londýnský,

tak moskevský (komunistický) exil arovněž i domácí odboj. Patřil mezi protagonisty

plánu atentátu na zastupujícího říšského

protektora Reinharda Heydricha.

Druhý československý prezident se

na rodil 28. května 1884 v Kožlanech na

Rakovnicku v rodině rolníka jako nejmladší

z deseti dětí. V mládí se mu dostalomimořádně kvalitního vzdělání. Studoval nafilozofické fakultě v Praze, na pařížské Sorbonně,

v Berlíně a nakonec ve francouzskémDijonu, kde získal titul doktora práv. Pak působil

jako docent na pražské filozofické fakultě.

Za první světové války se zapojil do odboje

a odešel do emigrace. Stal se generálním

tajemníkem Československé národní rady

v Paříži. Pomáhal zakládat československé

legie. „Bez Beneše bychom nemělirepubliku,“ prohlásil později první československý

prezident T. G. Masaryk. Vzdělaný kultivovaný

diplomat, hovořící několika světovými jazyky,

dokázal přesvědčit představitele velmocí, aby

uznali vznikající československý stát. Také

pro něj vyjednal příslušné hranice(zejména slovensko-maďarské). Po 28. říjnu 1918

zasedl v první československé vládě Karla

Kramáře jako ministr zahraničí. V roce 1921

postoupil do funkce předsedy vlády.Rozhodl tehdy o prozápadní orientaci nového

státu. Beneš patřil také mezi protagonisty

založení Společnosti národů (předchůdkyně

OSN). V roce 1935 se stal předsedou její Rady

(nejvyššího výkonného orgánu).

T. G. Masaryk označil Beneše zasvého nástupce. Ten převzal prezidentský úřad

18. prosince 1935. Republika se tehdy

nacházela v nelehkém postavení. Vsousedním Německu byl již třetím rokem u moci

Adolf Hitler. Koncem 30. letČeskoslovensko zůstávalo jedinou demokracií ve střední

Evropě. Beneš se proto rozhodl zapojit do

československo-francouzského obranného

spolku proti nacistickému Německu také

Sovětský svaz.

Nicméně pracně budovaný systém

kolek tivní bezpečnosti v kritickém okamžiku

(v září 1938) selhal. Když nacistické Německo

vystoupilo vůči Československu s územními

požadavky, nikdo ze smluvně vázanýchspojenců mu nepomohl. Francouzskýministerský předseda dokonce připojil svůj podpis

pod Mnichovskou dohodu.

Pro prezidenta Beneše představoval

Mnichov obrovskou politickou i morální

ránu a stal se pro něho doživotnímtraumatem. Přestože v exilu se západními

politiky opět těsně spolupracoval, jeho

důvěra v záruky západních zemí jižnebyla tak bezmezná jako v meziválečném

období. Mnichovské události houtvrdily v přesvědčení, že musí budovat pevné

a trvalé spojenecké svazky také seSovětským svazem.

V roce 1940 se postavil do čelazahraničního odboje jako exilový prezident.

I komunisté ho uznali za vůdcenárodního odboje, avšak do československé vlády

v Londýně nevstoupili. Krátce předkoncem války podal exilový kabinet v Londýně

demisi a v osvobozených Košicích vznikla

nová československá vláda Národnífronty za významné účasti komunistů. Povolbách v roce 1946 se už Benešovi nedařilo

účinně bránit nástupu komunistů k moci.

25. února 1948 přijal demisi pěti ministrů

z demokratických stran a pověřilpředsedu KSČ Klementa Gottwalda rekonstrukcí

vlády. Tímto politickým krokem komunisté

definitivně převzali politickou moc vČeskoslovensku. V květnu téhož roku Beneš

odmítl podepsat novou československou

ústavu. 7. června 1948 podruhéabdikoval a 3. září zemřel opuštěný a zlomený

v Sezimově Ústí.

EXILOVÝ ČESKOSLOVENSKÝ PREZIDENT

e d v a r d

b e n e š


Londýnský exil a příprava atentátu 37

Avšak zakládat exilové vládní instituce bylo i nadále velmi předčasné:

žádná ze západních vlád by je prozatím neuznala. Naopak britská,

americká, a dokonce i sovětská vláda tehdy uznaly (byť s výhradami)

nezávislé Slovensko vyhlášené 14. března 1939.

Teprve prudké zhoršení mezinárodní situace koncem srpna 1939

a následné vypuknutí světové války umožnily vznik prvních exilových institucí a založení československých jednotek v zahraničí.

1. září 1939 nacistické Německo napadlo Polsko. 3. září VelkáBritánie a Francie vyhlásily Německu válku. Boje v Polsku sice rychle

skončily německým vítězstvím, avšak válečný stav na Rýně přetrvával. Schylovalo se k bitvě na Západě. Beneš se svými spolupracovníky začal uvažovat o sestavení exilové vlády. Nicméně ve Velké

Británii i Francii se stále držely u moci vlády premiérů N.Chamberlaina a E. Daladiera, kteří spolupodepsali Mnichovskou dohodu

a už z principu nechtěli Beneše podpořit. Místo exilové vlády proto

17. listopadu 1939 vznikl v Paříži pouze Československý národní výbor.

Se sestavením oficiální vládní reprezentace musel exil počkat až do

okamžiku, kdy ve spojeneckých zemích padnou vládyzkompromitované Mnichovem.

Nic však už tehdy nebránilo v utváření československýchzahraničních jednotek, které výbor pomáhal spoluorganizovat a snažil se

skrze ně získat autoritu před Spojenci. Jako první se v srpnu 1939 na

území Polska zformovala Česká a slovenská legie, která čítala více než

šest stovek dobrovolníků, v drtivé většině politických emigrantů. Do

bojů o Polsko v září 1939 ale nezasáhla. Stáhla se na územíRumunska a SSSR. Část vojáků skončila uvězněna v sovětských internačních

SOE - SPECIAL

O P E R ATI O N S

EXECUTI V E:

ODDĚLENÍ

ZVLÁŠTNÍCH

OPERACÍ

Zvláštní britská vojenská služba,

která vycvičila mimo jiné

i 160 československýchparašutistů pro akce v protektorátu.Vznikla 19. července 1940 z iniciativy

W. Churchilla. Nepodléhala

armádnímu velení, nýbrž ministru

pro vedení hospodářské války

Hughu Daltonovi. Nebyla tedy

vázána žádnými armádnímipravidly ani předpisy a mohla véstválku všemi prostředky. Churchill

pověřil SOE, aby „podpálilaEvrou“: měla připravovat atentáty,

šířit dezinformace, provádětsabotáže a únosy, podporovat domácí

hnutí odporu, poškozovatněmecké hospodářství (např. paděláním

peněz). V čele SOE stál brigádní

generál Colin McVean Gubbins.

Zřejmě byl od počátku zasvěcen

i do plánu atentátu na Heydricha. Prezidentova choť, Hana Benešová, mezi československými letci.

38 Atentát na Heydricha

táborech, většina se ale dostala do Francie

nebo na Blízký východ. Právě tam českoslo -

venští emigranti vytvářeli další jednotky. Ve

Francii se podařilo sestavit 1. československou

divizi (sloužilo v ní více než jedenáct tisíckraja

nů). V květnu a červnu 1940 se jednotkapodíle

la na obraně Francie. Po epochální francouzské

porážce se téměř polovině československých

vojáků podařilo přejít do Velké Británie, kde

z nich byla sestavena 1. československá smíšenábrigá

da. Na úz emí Sýrie a Palestiny se tehdy zformoval také 11. pěší prapor, který

v roce 1940 bojoval na Blízkém východě proti francouzským jednotkámpod

léhajícím kolaborantské vichistické vládě. O rok později se dostal naseve

roafrické bojiště a byl nasazen přímo proti Němcům. V roce 1941 došel až

do Tobruku. Významné bylo i samostatné vystoupení československých letců

v roce 1940. Ti se nejprve spolupodíleli na obraně Francie (sestřelili nad ní asi

90 nepřátelských letadel) a poté se zapojili do slavné vzdušné bitvy o Británii.

Na britské půdě vznikly tři samostatné československé stíhací perutě a jedna

bombardovací. Kromě toho Čechoslováci sloužili i přímo v britskýchperu

tích. Při výčtu zahraničního odboje nesmíme zapomenout na československé

vojenské zpravodajství, které z Londýna řídil plukovník František Moravec.

V prvních válečných letech předávalo britské straně mimořádně cennéinfor

mace nejen o situaci v protektorátu, ale i o německých vojenských záměrech

a plánech. V letech 1940 a 1941 československý exil disponoval zřejmě nejlepší

zpravodajskou službou ze všech okupovaných zemí a držel ve svépůsobnos

ti několik klíčových agentů, včetně nejvýznamnějšího špióna té doby Paula

Thümmela (agenta A-54). Přestože pravděpodobně pracoval pro obě strany,

poskytl československému vojenskému zpravodajství množství pravdivých

a nesmírně důležitých informací, ze kterých čerpali i Britové.

Rozpoutaná válka přinesla už v první polovině roku 1940 politický pád„Mni

chovanů“: v březnu podal demisi francouzský premiér Daladier, v květnu

odstoupil i britský ministerský předseda Chamberlain. Vzápětí padla Francie.

Velká Británie zůstala proti Německu osamocena. Sovětský svaz i Spojené

státy prozatím stály mimo konflikt. Londýn si tehdy vážil každého spojence,

byť exilového. Navíc premiérem země se stal hlasitý zastánceČeskosloven

ska už z období před Mnichovem: Winston Churchill. To vše signalizovalo

změnu i pro československou reprezentaci. Ta začala urychleně pracovat na

vytvoření exilové státní reprezentace. Už 9. července 1940 byla v Londýně

ustanovena československá exilová vláda vedená Janem Šrámkem (v jejím

čele zůstal až do dubna 1945, kdy vláda podala předem dohodnutou

demisi a nahradila ji tzv. košická vláda Národní fronty za významné

spoluúčasti komunistů). Britská vláda československou státnírepre

zentaci v červenci 1940 uznala a navázala s ní diplomatické vztahy

(nevyjádřila se však k otázce státních hranic, Mnichovská dohoda inadá

le britský kabinet zavazovala). Edvard Beneš tehdy přijal funkci exilového

prezidenta: svou abdikaci z 5. října 1938 označil za neplatnou, protože byla

vynucena Mnichovskou dohodou (právně tak prezidentem nikdy nepřestal

být). Vedle exilové vlády a postu prezidenta vznikl také jakýsi exilový par

lament: Státní rada. Prezident Beneš vykonával svůj zákonodárný mandát

prostřednictvím ústavních dekretů, které v le tech 1940 až 1945 nahrazovaly

Prezident Beneš přichází

na inspekci k československé

jednotce ve Velké Británii.

Vpravo od něj je Jan Masaryk.

39

½9. červenec 1940

40 Atentát na Heydricha

zákony. Byly jimi ustanoveny i instituce

prozatímního státního zřízeníČeskoslo

venské republiky.

Prezident Beneš a Šrámkova exilová

vláda zaměřili v následujících dvou

letech (1941–1942) veškeré své úsilí

na mezinárodní uznání Českosloven

ské republiky v předmnichovských

hranicích. Významně jim pomohl

22. červen 1941, kdy se formálně

„nezávislé“ Slovensko (ve skuteč

nosti vázané tzv. Ochrannou smlou

vou z 23. března 1939 na nacistické

Německo) připojilo k německému útoku na Sovětský svaz a dostalo se do

válečného stavu i s Velkou Británií. Exilová vláda tehdy zůstala před britskou

vládou jedinou představitelkou Československa. Avšak znovuobnovenírepub

liky v př edválečných hranicích nebylo ani za této nové situace zdaleka jisté.

Teprve až provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda

Heydricha 27. května 1942 a zejména následné represe (vlna poprav avypá

lení Lidic 10. června) postavily československou otázku do středu světové

pozornosti a přiměly západní mocnosti k zaujmutí jasného postoje. 18.čer

vence 1942 britská vláda konečně uznala neplatnost Mnichovské dohody

a 5. srpna o tom prostřednictvím nóty vyrozuměla československou exilovou

NÁHODNÁ SHODA JMEN:

Moravec chtěl zabít Moravce

Heidrich pomáhal zabít Heydricha

František Moravec Emanuel Moravec

šéf československé rozvědky v Londýně protektorátní ministr školství a osvěty

Arnošt Heidrich Reinhard Heydrich

přední odbojář, podílel se na přípravě atentátu zastupující říšský protektor

Alois Frank K. H. Frank

významný československý zpravodajec státní tajemník na úřadu říšského protektora

Sídlo československé

exilové reprezentace

v Aston Abbots

v Aylesbury. V této

budově se možná zrodil

i plán na likvidaci

Reinharda Heydricha.

18. červenec 1942

Londýnský exil a příprava atentátu 41

Ze smíšené brigády

ve Velké Británii se

později zformovala

1. československá

samostatná obrněná

brigáda, která se pod

velením generála Aloise

Lišky dostala v srpnu

1944 do severní Francie.

Tam převzala obklíčení

německé posádky

v přístavním městě

Dunkerque nedaleko

belgických hranic.

Německá posádka se jí

vzdala až na samém konci

války, 9. května 1945.

vládu. Představitelé francouzského exilu se

k anulaci (prohlášení neplatnosti od samého

počátku) Mnichovské dohody připojili 29. září.

Proč se západní vlády tak dlouho bránily odvolání svého podpisu pod mnichovským dokumentem?

Anulace představovala mimořádně významný zásah do právního řádu obou

zemí i m ezinárodního práva a mohla dominovým efektem zpochybnit i jiná

rozhodnutí v mezinárodních otázkách dotyčných vlád učiněná v minulosti.

Navíc se tak Velká Británie a Francie vystavovaly případné poválečnéspoluodovědnosti za důsledky Mnichovské dohody (jejich podpis pod dokumentem

měl totiž stejnou váhu jako podpis Německa a Itálie).

Z výkladu složité pozice československého exilu v letech 1938 až 1942 jezřejmé, proč prezident Beneš a ostatní exiloví představitelé propadali v polovině

roku 1941 nervozitě. Mezinárodní okolnosti už nemohly být lepší:„Mnichované“ Daladier s Chamberlainem dávno zmizeli z francouzské a britské

politiky, Sovětský svaz byl ve válce s Německem a „nezávislé“ Slovensko

se zcela zdiskreditovalo. Přesto anulace Mnichovské dohody zestrany západních zemí stále nepřicházela na pořad dne. Britové tehdy

věnovali Československu zřetelně menší pozornost než jinýmokuovaným zemím. Jejich postoj byl ale zcela pochopitelný:západoevropské země nacházející se na pobřeží Atlantiku (Francie, Belgie,

Nizozemsko, Dánsko a Norsko) je logicky zajímaly mnohem více než

okupované státy ležící na východ od Německa. Další britští spojenci

z řad okupovaných zemí, Polsko a Jugoslávie, zase oprotiČeskoslovensku vynikali výrazně větší odbojovou činností. Československo se v létě

1941 ocitlo na samém okraji britského i světového zájmu.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist