načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ať zešílí láskou – Halina Pawlowská

Ať zešílí láskou

Elektronická kniha: Ať zešílí láskou
Autor: Halina Pawlowská

Ironizující zamyšlení nad láskou, sexem, ale i všedními starostmi současné ženy.
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 77%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 124
Rozměr: 20 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 4. [i.e. Vyd. 5.]
Spolupracovali: ilustrovala ... Erika Bornová
Skupina třídění: Česká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Motto, 2015
ISBN: 978-80-267-0291-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Ironizující zamyšlení nad láskou, sexem, ale i všedními starostmi současné ženy.

Popis nakladatele

Máte rádi humor a postřehy Haliny Pawlowské? Nakladatelství MOTTO znovu vydává její sbírku fejetonů na věčné téma. Osobité postřehy dokáže autorka líčit s neopakovatelným vtipem a ironií.

Další popis

Populární sbírka fejetonů na věčné téma. Osobité postřehy dokáže autorka líčit s neopakovatelným vtipem a ironií. Tohle měl být původně dlouhý příběh o tom, jak nesnáším ženy, co si stěžují na muže, jak nesouhlasím, když naříkají, že ten jejich nevytírá podlahu, že chodí jen do hospody, že není schopen zorganizovat dovolenou a že nepostaví ani dům, ani nezasadí strom a ani nezplodí syna. Já totiž po mužích nic nechci. Ať jsou chudí, ať pijí pivo, ať se dívají na fotbal a diskutují o nekonkrétních principech. Já chci po mužích jen jedno. Aby mne milovali. Moc. Hrozně. Šíleně. ABY TOU LÁSKOU ZEŠÍLELI!


Zařazeno v kategoriích
Halina Pawlowská - další tituly autora:
Až se mě dcera zeptá Až se mě dcera zeptá
 (e-book)
Ulovila jsem ho v buši Ulovila jsem ho v buši
 (e-book)
Jak blbá, tak široká Jak blbá, tak široká
 (e-book)
Záhada žlutých žabek Záhada žlutých žabek
Takhle jsem si to teda nepředstavovala Takhle jsem si to teda nepředstavovala
Čmelák - Láskyplné povídky Čmelák
 
K elektronické knize "Ať zešílí láskou" doporučujeme také:
 (e-book)
Ulovila jsem ho v buši Ulovila jsem ho v buši
 (e-book)
Ještě že nejsem papež Ještě že nejsem papež
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

motto

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 1


Knihy Haliny Pawlowské v nakladatelství Motto

Ať zešílí láskou

Až se mě dcera zeptá (spolu s Lubomírem Teprtem)

Banánové chybičky

Banánové rybičky

Dá-li pánbůh zdraví, i hříchy budou

Díky za každé nové ráno

Hroši nepláčou

Charakter mlčel a mluvilo tělo

Chuť do života aneb Rady a recepty, abyste nezabili sebe

ani ostatní (spolu s Lubomírem Teprtem)

Jak blbá, tak široká

Jak být šťastný (Dvanáct nemorálních rad)

Ještě že nejsem papež

Když sob se ženou snídá

Moc se nekasej, sukni vykasej

Ó, jak ti závidím!

Pravda o mém muži

Proč jsem se neoběsila

Tři v háji (spolu s Ivou Hercíkovou a Michalem Vieweghem)

Ulovila jsem ho v buši

Velká žena z Východu

Záhada žlutých žabek

Zanzibar aneb První světový průvodce Haliny Pawlowské

Zeptej se mámy aneb 100 receptů, jak se dožít 100 let

(spolu s Lubomírem Teprtem)

Zoufalé ženy dělají zoufalé věci

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 2


HALINAPAWLOWSKÁ

AËZE·ÍLÍLÁSKOU

Praha 2015

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 3


© Halina Pawlowská, 1995

Illustrations © Erika Bornová, 1995

ISBN 978-80-267-0291-7

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 4


Ať zešílí

láskou

Tohle měl být původně dlouhý příběh o tom, jak nesnáším ženy, co si stěžují na muže, jak nesouhlasím, když naříkají, že ten jejich nevytírá podlahu, že chodí jen do hospody, že není schopen zorganizovat dovolenou a že nepostaví ani dům, ani nezasadí strom a ani nezplodí syna. Já totiž po mužích nic nechci. Ať jsou chudí, ať pijí pivo, ať se dívají na fotbal a diskutují o nekonkrétních principech. Já chci po mužích jen jedno. Aby mne milovali. Moc. Hrozně. Šíleně. Aby tou láskou zešíleli!

Chtěla jsem proto napsat o Ivanovi. Láskou ke mně zešílel, když mi bylo dvacet, přinesl mi tehdy dvacet žlutých růží, a když jsem se líbala s jiným, tak je rozdupal do sněhu před naším domem.

Chtěla jsem napsat o Honzovi, který zešílel, když mi bylo dvacet pět a když jsem v jeho bytě slavila svoje narozeniny. Honza tehdy všem hostům říkal, že mohou dělat úplně všechno, jen ať dají pozor na jeho starožitná

5

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 5


kachlová kamna. Když jsem se s jeho nejlepším kamarádem zamkla v koupelně, tak vzal krumpáč a bušil do těch svých starožitných kachlových kamen tak dlouho, až z nich zbyl jenom prach.

Taky zešílel můj manžel. Vzal si mě po tříměsíční známosti a dvacet let (s očima zatemnělýma šílenstvím) přežil všechny mé plány, nálady, záchvěvy, fantazie, úlety i lži...

Mám sklony k předimenzovanosti. Všeho je mi pořád málo. Ten pocit mám určitě díky svým komplexům, nevěřím si natolik, aby mi stačil jeden talíř, jedna sklenka, jeden dům, jeden milion a jeden muž... Myslím, že za to může Aleš. Má první láska. Vždycky totiž, když jsem s ním měla schůzku, tak jsem trnula, jestli vůbec bude. Aleš schůzky nikdy neodvolával. Ony samy silou vlastní zlé vůle rušily svá data a tak nějak „padaly“...

Díky své předimenzovanosti jsem v jedné zvláštní etapě svého života měla tři muže. Měla jsem Vlastíka. Byl malý, sporý, přímočarý a chytrý. Měli jsme spolu společné projekty, stejný smysl pro humor a matně jsme plánovali společnou budoucnost. Měla jsem manžela. S tím jsem měla minulost, dům a dvě děti. Taky jsem měla Miloše. Miloš měl ženu, dům a dvě děti. Milošovi jsem říkala, že nemiluji Vlastíka. Svému muži jsem říka

6

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 6


At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 7


la, že miluji jenom jeho, a Vlastíkovi jsem slibovala, že se definitivně rozvedu se svým mužem. Pak jsem Vlastíkovi řekla, že jedu se svým mužem vyřídit formality s majetkem, svému muži jsem řekla, že likviduji společnou kancelář s Vlastíkem, a odjela jsem do hotelu za Milošem. Má schůzka s Milošem ovšem „padla“.

Byla jsem sama v odcizeném hotelovém pokoji. Zhrzená tím, jak málo je pro mne Miloš ochoten riskovat, jsem odjela za Vlastíkem. Seděl na pohovce a centimetr od něj seděla moje nejlepší přítelkyně. Poslouchali chorální skladby. Jela jsem domů. Měli jsme zamčeno na oba zámky a v obou zámcích byl zevnitř klíč. Zvonila jsem, bouchala, kopala. Bohužel jsem neměla – jako tehdy Honza – krumpáč.

Chtěla jsem ve svém dlouhém příběhu napsat, jak muž, než láskou zešílí, musí projít několika fázemi, jak se brání, jak odolává, jak vadne, jak se poddává... Chtěla jsem napsat, že neexistuje síla, která by odolala ženské touze. Bohužel už ale musím končit. Za chvilku mi totiž začíná má odpolední terapie. Mám ji s psychiatrem Marešem. Je moc hezký a já po něm nic nechci. Jen aby mne miloval. Moc. Hrozně. Aby tou láskou zešílel.

8

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 8


Jo! Dnes odpoledne mne ještě čekají ná

vštěvy. Ve tři přijde manžel, ve čtyři Vlastík

a v pět se zastaví Miloš. V šest přijde doktor

Šavrda a jako každý den mi dá na uklidně

nou tři veliké černé pilulky.

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 9


Třídní

schůzka

Seděla jsem hned pod katedrou. Přede mnou

byly sešity mého syna. Je mu devět a z ma

tematických pětiminutovek měl dvě trojky,

jednu čtyřku a dvě jedničky, ale u nich měl

napsáno „pomalá práce“. Orosilo se mi če

lo. Do třídy vešla učitelka na francouzštinu.

Učila mne už kdysi. Byla hodná a vypadala,

že často pláče. Řekla, že všechny děti se

učí velice špatně a že je s nimi velice ne

spokojená. Jedna maminka učitelku požá

dala, aby byla na děti mnohem přísnější,

že pak děti budou prospívat mnohem lépe.

Třídní mého syna řekla, že děti začaly ten

to školní rok hrozně a že s tím rodiče musí

něco udělat. Pak přišla na řadu angličtina.

Paní učitelka byla z toho rodu upřímných

žen, které svou spontánní starostlivostí do

ženou člověka k sebevraždě. Nejprve řekla,

že třída je nejhorší ze všech, ale že když se

rodiče budou hodně snažit, tak bude třída

jejich dětí nejlepší ze všech. Pak paní učitel

10

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 10


ka pouštěla rodičům básničky v angličtině,

a když rodiče evidentně nerozuměli, řekla

jim, že právě tyhle texty jsou pro jejich deví

tileté děti velice lehké. Pak učitelka prohlási

la, že děti mají tak nádherné učebnice, že

pro ně musí být úžasná zábava se z nich

učit. Pak přišla do třídy elegantní maminka,

z které táhlo víno, a ta se svěřila, že je ma

minkou holčičky Natálie a že moc dobře ví,

že její dcera je na tom ze všech dětí nejhůř.

Angličtinářka řekla, že nejhůř je na tom Va

šek. Řekla taky, že když někdo z rodičů bu

de mít se svým dítětem nějaký problém, ať jí

raději zavolá domů. Maminka Natálie řekla,

že ona tedy mít problém určitě bude a že ho

má hned teď, a jestli může zavolat anglič

tinářce ještě dnes v noci. Angličtinářka se

pak zpříma podívala na mne a řekla laš

kovně, zda mi může svůj privátní telefon

nadiktovat v angličtině. Nervózně jsem po

slouchala anglické cifry. Zapisovala jsem je

křečovitě zpocenou rukou. Pak mne anglič

tinářka vyzvala, abych telefon řekla česky.

Třásl se mi hlas. Uspěla jsem. Učitelka mi

řekla, že dá jedničku místo mě mému syno

vi. Pak si napsala docházku a pak nám rodi

čům řekla, že nás má moc ráda, když tak

dokážeme ty děti každé ráno vypravit v mlze

do školy. Za odměnu nám všem rozdala tvr

dé desky, na kterých byl anglický text a taky

11

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 11


obrázek. Pak se rodiče vrhli k východu a učitelka mi zatarasila dveře. „Co budeme dělat s tím vaším chlapcem?“ zeptala se mírně. Její oči byly blízko mých očí. Jedno její oko bylo modré a jeho panenka vypadala jako makové zrníčko, její druhé oko bylo hnědé a jeho panenka byla veliká jako třešňová pecka.

„Nic,“ hlesla jsem. „S ním se nedá nic dělat.“

„Svalujete na něj vinu,“ řekla mi učitelka. „Vy jste totiž určitě ten typ, co pořád na někoho svaluje vinu. Na učitele, na zaměstnavatele, na děti, na manžela...“

Chtěla jsem zaprotestovat, chtěla jsem říct, že ne, že vím, že za všechno můžu já. Že můžu za povodně, zemětřesení, války a taky za pětky svého syna, chtěla jsem si lehnout na podlahu třídy, kam jsem sama chodila, když mi bylo devět, a kde mne učila Hedvika, jejíž bradavice na čele se neustále zlověstně chvěla, chtěla jsem ležet na té třídní zemi a naříkat nad tím, jak špatná jsem matka a jak špatný musí být svět, když mne na sobě nosí. Místo toho jsem se ale narovnala v kříži. Byla jsem najednou veliká jako nebe. A hlasem mocným jsem řekla: „Víte co, jděte někam!“ A pak jsem šla domů, vzala jsem si diazepam a byla noc a já pohladila malou devítiletou zpocenou hlavičku svého syna a otevřela jsem svou taš

12

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 12


ku, vytáhla jsem desky s anglickým nápisem

a s dětským obrázkem, roztrhala jsem je na

malé kousky a ty jsem hodila do záchodu.

Spláchla jsem.

Jsem hnusná. Mám hnusnou sobeckou

povahu a všechno svádím na jiné. Mé dítě

za své špatné výsledky totiž určitě nemůže.

Co? Co říkáte? Ano. Vaše dítě – a to vím

stoprocentně – taky ne!

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 13


Takový

normální den

Ráno Čistila jsem si zuby a do koupelny nakoukl můj tatínek a řekl mi: „Drž mi palce. Jdu na houby.“

„A proč ti mám držet palce?“ zeptala jsem se. „Abys jich hodně našel?“

„Ne,“ řekl můj pětaosmdesátiletý otec. „Abych se vrátil.“ Dopoledne Jela jsem taxíkem na akci nakladatelství Československý spisovatel k žižkovskému mauzoleu. Na Václavském náměstí taxi najednou prudce zastavilo. Taxikář se vymrštil ze sedadla, vyskočil z vozu a běžel asi sto metrů. Všimla jsem si, že z desky, která je pod volantem, se valí hustý a štiplavý černý dým, taky tam zasvitl oranžový plamen. Seděla jsem jako pecka. Když kolemjdoucí začali felicii obcházet širokým obloukem, konečně jsem pochopila. Vystoupila jsem. V kufru vozu jsem

14

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 14


měla svou tašku a v ní přenosný počítač a taky eurotel. Auto vybuchlo až za minutu. Taxikář stál vedle mne. V očích měl slzy a omluvně mi řekl: „Když mi byly tři, tak jsem sáhl do kamen...“ Odpoledne Můj devítiletý syn přinesl ze školy poznámku: Nechce si se mnou hrát. Dvořáková.

„Proč si nechceš hrát s paní učitelkou na francouzštinu Dvořákovou?“ zeptala jsem se.

„Protože si hraju jen s tím, koho mám rád,“ odpověděl můj syn. Večer Přijela teta z Broumova. Podrobně si mne prohlédla a řekla mé matce: „Věrko, podívej se, jak je ta tvoje dcera elegantně oblečená a jak je hezká...“

Moje maminka mne nechápavě přejela unavenýma očima a řekla: „A co jako?“ Noc Můj manžel přišel z hospody. Věšela jsem mu bundu a nahmátla jsem něco v kapse na rukávu. Byl to asi dvoucentimetrový navoněný hrošík. „Co to je a kdo ti to dal?“ zeptala jsem se.

„Je to talisman a dali mi ho pro děti,“ řekl muž.

15

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 15


„Kdo ti ho dal?“ zeptala jsem se.

„Oni,“ řekl můj muž, mávl rukou a oblečený usnul.

V posteli jsem se obracela z levé strany na pravou a z pravé na levou. Viděla jsem nejdřív tatínka, jak leží v lese, má otevřené oči a nad ním je modré nebe, viděla jsem zlaté paprsky ohňových výbuchů, viděla jsem dětské tělíčko svého syna, který se při porodu pět minut dusil, a viděla jsem taky svého manžela, který čím je starší, tím interesantněji vypadá, tak jako ostatně všichni štíhlí blonďáci, kteří mají prošedivělé vousy a hodně vyšisované vlasy. Pak ze spaní promluvila má patnáctiletá dcera. Zpívá ve školním sboru alt. Promluvila hluboce, zvučně a vážně. Miluje Holanďana Boba, a promluvila proto anglicky. Řekla: „Proč říkáš, že je to náš poslední tanec? Já potřebuju víc!“ – „Why du you say me, that’s our last dance? I need more!“ Vzala jsem si diazepam. Je to fakt. Nelze ještě končit. I need more! P. S.: Tím amerikanismem jsou zblblé i duše našich dětí... (Já osobně jsem zblblá tak jako tak...)

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 16


Lehce

neprudérní

příběh

Pan Plzák jednou někde napsal, že humor

do postele nepatří. Že skutečná erotika je

vlastně nesmírně vážná věc. Že je třeba za

chovávat respekt k něčemu tak křehkému,

jako je přírodní tělesná vazba mezi těmi, co

se mají tak úzce (a blízce) rádi. Že smích

může být jenom prvek uvolnění, co stmelu

je po vlnách rozkoše, která dramaticky uply

nula jako bouře v moři... Hm. Myslím, že má

pan Plzák pravdu. Že není dobré vybuchovat

v záchvaty smíchu, když zjistíme, že partner

má někde bradavičku, že není příliš vzrušu

jící, když uprostřed krásné předehry něžné

jako vánek se rozchechtáme při vzpomínce

na to, co řekla na poradě paní Ševčíková...

Tak. Tuhle jsem byla se svým milým v ho

telovém pokoji. Bylo to takové odporně kla

sické. Cizí hotel, muž, který, protože s ním

17

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 17


nemám děti a znám ho intimně jen několik

měsíců, byl taky cizí, postel byla provokativ

ně široká a personál hotelu se tvářil, že je

mu všechno jasné. Můj milý si držel odstup,

který naznačoval, že s vývojem akce vlastně

vnitřně nesouhlasí (předtím, pochopitelně,

umíral touhou, ale hotel jsem objednala já!),

a musel vypít litr vína, aby se začal usmívat

a dokázal říci, že jsme sice šíleně hříšní, ale

že kdyby toho nebylo, že by možná vůbec

nebylo zábavné žít... Pak jsme se dostali do

stavu normálu, kdy jsme si šeptali, že se mi

lujeme, a naše těla byla horká a naše du

še zpívaly a my jsme chvílemi umírali, tak jak

to napsal Hemingway v knize Komu zvoní

hrana, když se tam milovala jedna ohnivá

Španělka Pilar, a taky se pod námi občas za

chvěla země. (To taky řekla Pilar a Heming

way.) Pak přišla chvilka, kdy jsme vyčerpa

ně leželi, kdy jsme se jen jemně dotýkali

a kdy se můj milý rozhodl, že se půjde ospr

chovat. Když odešel, uvědomila jsem si, že

mám v ústech žvýkačku značky Trident. Mě

la jsem ji už dlouho. Žvýkačka přežila alko

hol, oříšky i polibky. Byla měkká, trhala se

a já se jí potřebovala zbavit. Chtěla jsem ji

uhníst do malé kuličky; kulička se mi přilepi

la na prst. Prst jsem otřela o prostěradlo,

prostěradlo se mi přilepilo k vlasům. Odtrhla

jsem ho. Odporná rozměklá hmota mi slepi

18

At zesili_zlom.qxd 10.12.2014 14.15 Stránka 18




Halina Pawlowská

HALINA PAWLOWSKÁ


21. 3. 1955

Populární autorka próz na rozhraní krátké povídky a fejetonu Halina Pawlowská, rodným jménem Kločureková, se narodila se v Praze. Byla jedinou dcerou otce pocházejícího z Podkarpatské Rusi, významného rusínského agrárního politika. Po základní škole v Ječné ulici přestoupila na jazykovou školu v Ostrovní ulici a posléze na gymnázium, které absolvovala roku 1974. Po gymnáziu Pawlowská vystřídala několik zaměstnání. Roku 1976 nastoupila na pražskou FAMU na obor scénáristiky a dramaturgie, který roku 1981 úspěšně absolvovala.

Pawlowská – Halina Pawlowská – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.