Asterix - XII úkolů pro Asterixe - René Goscinny

1975 – Při spolupráci jsme se s Reném nejen doplňovali, spojovalo nás spíš skutečné souznění. – Albert Uderzo (foto archiv Anne Goscinny) ČTENÁŘŮM Když dnes pomyslím na XII ÚKOLŮ PRO ASTERIXE, vrací se mi mnoho vzpomínek skládajících obraz bláznivého dobrodružství, které bych měl občas chuť podniknout znovu: 12 prací Goscinnyho a Uderza! Pro mého přítele Reného i pro mě všechno začalo dětským snem: natočit kreslený film! Jako děti jsme skutečně oba byli fascinovaní filmy Walta Disneye. Když se na plátně objevil kreslený film, vydechl celý sál „Ach!“, bylo to nádherné. Do té míry, že jsem jako mladý kreslíř začal pracovat v jednom studiu animace. Brzy jsem ovšem pochopil, že pro to stvořený nejsem. Byla to fabrika: člověk musel zaznamenávat počet realizovaných kreseb, a když jich neudělal dost, šéf ho seřval! Svobodu jsme si našli v komiksu a v těch nádherných letech, která jsme s mým přítelem Reném prožili tvorbou v tandemu. Nám dvěma nic neodolalo a nebyli jsme ochotni se vzdát svých dětských snů! V roce 1974 jsme se společně s naším tehdejším nakladatelem Georgesem Dargaudem rozhodli založit vlastní studio animovaného filmu. Tato disciplína ve Francii zmizela po zániku studia Paula Grimaulta, který realizoval velice kvalitní kreslené filmy a dosáhl zaslouženého úspěchu. Tak proč znovu nevytvořit tým z animátorů zaměstnaných teď v různých malých studiích, kteří možná budou šťastní, když zase ucítí atmosféru skutečného studia? A tak jsme se rozhodli rovným dílem investovat do společnosti, která se měla jmenovat Idéfix Productions. Moji dva společníci mě poctili tím, že mě jmenovali prezidentem. Když jsme našli prostory v ulici Viléma Tella u Champerretské brány v 17. pařížském obvodu, začali jsme budovat první tým s lidmi, jako byli Henri Gruel, Pierre Watrin, Bernard Roseau a mnoho dalších. Ti všichni vzešli z Grimaultova týmu. K tomu se přidali pomocní animátoři, fázaři, koloratéři (tyhle práce v té době dělaly většinou ženy) a jeden kameraman. Ještě jsme ale neměli téma filmu, ani jeho titul. Předložil jsem Renému nápad inspirovaný 12 Herkulovými pracemi. Zareagoval okamžitě a vytvořil brilantní scénář, jaký uměl napsat jen René, kterého považuji za největšího a nejbrilantnějšího scénáristu své doby. Tento scénář s množstvím pamětihodných scén, které mi čtenáři dodnes vyprávějí se smíchem v hlase, si zasloužil adekvátní způsob, jak být uchován. Proto jsem se rozhodl znovu použít kresby, které jsem v té době dělal pro animátory filmu a které čtenáři Asterixe neznají, a prezentovat je v novém vydání. Umožnilo mi to navázat – po nějakých čtyřiceti letech – tvůrčí dialog s mým přítelem Reném Goscinnym. Mým jediným přáním teď je, abyste si při čtení téhle knížky užívali stejně, jako jsem si užíval já, když jsem ji připravoval a když jsem znovu bral do ruky tužku, abych vám nabídl novou kresbu na obálce.