Kniha: Asterix - XII úkolů pro Asterixe - René Goscinny

1975 – Při spolupráci jsme se s Reném nejen doplňovali, spojovalo nás spíš skutečné souznění. – Albert Uderzo (foto archiv Anne Goscinny)

ČTENÁŘŮM

Když dnes pomyslím na XII ÚKOLŮ PRO ASTERIXE, vrací se mi mnoho

vzpomínek skládajících obraz bláznivého dobrodružství, které bych měl občas chuť

podniknout znovu: 12 prací Goscinnyho a Uderza! Pro mého přítele Reného i pro

mě všechno začalo dětským snem: natočit kreslený film!

Jako děti jsme skutečně oba byli fascinovaní filmy Walta Disneye. Když se na plátně

objevil kreslený film, vydechl celý sál „Ach!“, bylo to nádherné. Do té míry, že jsem

jako mladý kreslíř začal pracovat v jednom studiu animace. Brzy jsem ovšem

pochopil, že pro to stvořený nejsem. Byla to fabrika: člověk musel zaznamenávat

počet realizovaných kreseb, a když jich neudělal dost, šéf ho seřval! Svobodu jsme

si našli v komiksu a v těch nádherných letech, která jsme s mým přítelem Reném

prožili tvorbou v tandemu.

Nám dvěma nic neodolalo a nebyli jsme ochotni se vzdát svých dětských snů! V roce

1974 jsme se společně s naším tehdejším nakladatelem Georgesem Dargaudem

rozhodli založit vlastní studio animovaného filmu. Tato disciplína ve Francii

zmizela po zániku studia Paula Grimaulta, který realizoval velice kvalitní kreslené

filmy a dosáhl zaslouženého úspěchu. Tak proč znovu nevytvořit tým z animátorů

zaměstnaných teď v různých malých studiích, kteří možná budou šťastní, když zase

ucítí atmosféru skutečného studia?

A tak jsme se rozhodli rovným dílem investovat do společnosti, která se měla jmenovat

Idéfix Productions. Moji dva společníci mě poctili tím, že mě jmenovali prezidentem.

Když jsme našli prostory v ulici Viléma Tella u Champerretské brány v 17. pařížském

obvodu, začali jsme budovat první tým s lidmi, jako byli Henri Gruel, Pierre Watrin,

Bernard Roseau a mnoho dalších. Ti všichni vzešli z Grimaultova týmu. K tomu

se přidali pomocní animátoři, fázaři, koloratéři (tyhle práce v té době dělaly většinou

ženy) a jeden kameraman.

Ještě jsme ale neměli téma filmu, ani jeho titul. Předložil jsem Renému nápad

inspirovaný 12 Herkulovými pracemi. Zareagoval okamžitě a vytvořil brilantní

scénář, jaký uměl napsat jen René, kterého považuji za největšího a nejbrilantnějšího

scénáristu své doby.

Tento scénář s množstvím pamětihodných scén, které mi čtenáři dodnes vyprávějí

se smíchem v hlase, si zasloužil adekvátní způsob, jak být uchován. Proto jsem se

rozhodl znovu použít kresby, které jsem v té době dělal pro animátory filmu a které

čtenáři Asterixe neznají, a prezentovat je v novém vydání. Umožnilo mi to navázat

– po nějakých čtyřiceti letech – tvůrčí dialog s mým přítelem Reném Goscinnym.

Mým jediným přáním teď je, abyste si při čtení téhle knížky užívali stejně, jako jsem

si užíval já, když jsem ji připravoval a když jsem znovu bral do ruky tužku, abych

vám nabídl novou kresbu na obálce.