načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Arina – Eva Hölzelová

Arina

Elektronická kniha: Arina
Autor: Eva Hölzelová

– Adam se narodí se znetvořenou tváří, proto ho otec odkládá v lese, kde je vychován lesními bytostmi k moudrosti a pokoře. Je ale čas odejít mezi lidi. Adam potkává svéráznou vlčici, která se mu stává věrnou přítelkyní. A tak začíná ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  114
+
-
3,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2% 100%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Eva Hölzelová
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 160
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-877-3948-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Adam se narodí se znetvořenou tváří, proto ho otec odkládá v lese, kde je vychován lesními bytostmi k moudrosti a pokoře. Je ale čas odejít mezi lidi. Adam potkává svéráznou vlčici, která se mu stává věrnou přítelkyní. A tak začíná dobrodružná výprava mladíka Adama a vlčice Ariny do říše pavoučí královny Arachnity, aby odtud odvedli princeznu Markétu a našli jejího ztraceného ženicha Marka... Povede se jim to?

Zařazeno v kategoriích
Eva Hölzelová - další tituly autora:
Milánek na zabití Milánek na zabití
Hvězdná obloha Hvězdná obloha
 (e-book)
Hvězdná obloha - příběhy souhvězdí na severní obloze -- druhé upravené vydání Hvězdná obloha - příběhy souhvězdí na severní obloze
 (e-book)
Milánek na zabití Milánek na zabití
 (e-book)
Třpytkaři Třpytkaři
 (e-book)
Mimetičtí hadi Mimetičtí hadi
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

A R I N A


A R I N A

Eva Hölzelová


Text © Eva Hölzelová, 2017

Ilustrace © Jana Vlková, 2017

Tvorba obálky © Jana Vlková, René Van ěk, 2017

Odpov ědná redaktorka (jazykové korektury, stylistické úpravy)

Mgr. Marie Bazalová, 2017

ISBN: 978-80-87739-49-5


5

NNaarrooddiill ssee cchhllaappeecc

„Odneste tu zr ůdu pry č!“ za řval statká ř, když spat řil svého novorozeného syna. Vytrhl své žen ě dít ě z náru če, vložil je do rukou sluhy a poru čil: „Ho ď ho v lese do rokle.“

„Neeeee! Neber mi ho, moje jediné dít ě!“ k řičela zoufalá matka Hana.

„Než toho, radši budu bez d ětí,“ rozhodl krutý otec Viktor.

Sluha Daniel pospíchal lesem s novorozencem v náru čí. Bylo mu jeho paní líto. Statká řka už p řišla o dv ě děti b ěhem t ěhotenství. Nyní se jí kone čně narodilo vytoužené d ěť átko a takhle nelidsky jí ho vyrvou. Pohlédl na n ě. M ělo znetvo řenou levou tvá ř, jakoby opa řenou či zjizvenou, a kv ůli pokroucené tvá řičce m ělo lehce p řiv řené levé oko. Ale po řád to byl malý človí ček, který si zasloužil lásku a pé či.

Když došel k roklin ě, nedokázal ho shodit dol ů, ale vrátit se s ním také nemohl. Statká ř by ho vyhnal. Musel živit ženu a malého synka Daniela. Položil dít ě na kraj rokle a utíkal zp ět, aniž by se jedinkrát ohlédl. B ěžel rychle, aby neslyšel d ětský plá č, který ho bodal do srdce jak n ůž. Plá č po chvíli ustal, p řicházel mrazivý sychravý podzim a chlape ček za čal tuhnout zimou.

VVaallddéénnyy

Polomrtvé miminko zabalené v hadrech uchopily ženské ruce a odnesly do svého p říbytku. Ujaly se ho Valdény, lesní ženy. Žily v domku hluboko v lese, kam lidská noha nikdy nevkro čila. Okolí jejich obydlí bylo op ředeno tajemstvím a mystikou, lidé se sem báli, cítili, jako by se tu skrývalo n ěco nadp řirozeného či obcházelo něco hrozivého. Nejstrašideln ější místo leželo nedaleko odsud, říkalo se mu D ěsivý les. Vyhýbaly se mu i samotné Valdény. Ozývalo se odtamtud sténání, možná to d ělal jen vítr, jak se honil mezi stromy, možná tam žijí nějací duchové.

Valdény ovládaly lé čitelské um ění. Zejména jedna z nich, jednoduše zvaná Lé čitelka, m ěla napojení na podsv ětí. Lé čitelka vymotala miminko z hadr ů a t řela jeho prochladlé t ělí čko. Poté ho zabalila do deky z ov čí vlny, p řitiskla na prsa, za říkávala a vzývala všechny bohy na zemi i vládce podsv ětí, aby se nad dít ětem smilovali. Když zvedla novorozence vít ězn ě nad hlavu, ozval se hlasitý plá č.

Daly mu jméno Adam. Krmily jej kobylím mlékem. Pomocí lasa si odchytly kobylku ze stáda divokých koní. Sta čilo pár šikovných chvatů, n ěco jí pošeptaly do ucha a za chvíli kobylka stála mírná jako beránek a Valdény jí mohly odebrat mléko pro kojence Adama. Odchytávaly takto i kon ě, projely se na nich a pak je zase pustily. Kon ě se vraceli do stáda celí udiveni, co se to vlastn ě stalo.

Adam prožil v lese š ťastné d ětství. Zvídav ě pozoroval různé brouky, ruch v mraveništi, ale nejvíce ho uchvátili pavouci. Fascinovalo ho, jak omotávají ve svých sítích ko řist a jak ji pak nemilosrdn ě vysávají. Chytal mouchy, kladl je do pavu čin a dychtiv ě čekal, co se bude dít. Nemohl tušit, že ho n ěkdo p ři této činnosti pozorn ě sleduje a že ten n ěkdo se stane d ůležitou sou částí jeho života.

Valdény ho nau čily plno užite čných v ěcí, šplhat po stromech, plavat pod vodou, házet lasem, krotit divoké kon ě, st řílet z luku a lovit zv ěř . A také ho nau čily poko ře vůč i p řírod ě a všemu živému. A č byly zdatné lovkyn ě, nikdy nelovily jen tak pro zábavu, ale pouze pro obživu. Za každé ulovené zví ře pod ěkovaly lesním boh ům.

Vypráv ěly mu o život ě na vesnici a ve m ěst ě, jak to chodí mezi lidmi, že spolu muž a žena žijí v manželství a plodí spolu d ěti.

Adam o všem hluboce p řemýšlel a neustále se dotazoval: „Kdo jsou moji rodi če? Kde žijí?“

Na to mu však Valdény odpov ědět nedokázaly.

Valdény se naučily od lidí všelijaké písni čky a rovn ěž okoukaly, jak se vyráb ějí hudební nástroje. V lese si pak našly vhodný strom a vy řezaly z n ěj r ůzné píš ťalky a flétny. Adam si zamiloval flétnu a hrál na ni tak rozvern ě, tak rozpustile a tak nezkrotn ě, že jeho přítelkyn ě neodolaly, rozdovád ěly se a pokaždé se p ři jeho h ře daly do tance.

Adam vyrostl v urostlého a svalnatého mladíka. Dlouhé plavé vlasy však rámovaly znetvo řenou tvá ř. P ři lovu se ob čas zatoulal do vzdálen ějších míst, kde d ěti sbíraly bor ůvky či kam lidé chodili na chroští a na houby. Pokaždé, když jim cht ěl pomoci nebo se je snažil jen oslovit, s vyd ěšeným k řikem utíkali z lesa. Adam pochopil, že se ho lidé bojí, a velmi ho to trápilo.

„Adame, nastal čas, aby ses osamostatnil,“ oznámila mu jeho nejoblíben ější Valdéna Ester.

„Jak to myslíš?“ lekl se Adam.

„Musíš do sv ěta, s námi nem ůžeš z ůstat v ěč ně. Jsi už dosp ělý muž.“

„Ale mn ě je s vámi dob ře, nechci nikam jít.“

„Jsi člov ěk, pat říš mezi lidi, my jsme lesní bytosti odlišné od lidského sv ěta.“

„Ale lidé se m ě bojí...“

„Lidé se t ě bojí, protože je potkáváš na opušt ěných místech. Jsou zasko čeni. Sám však poznáš, že m ěsta a vesnice jsou plné ošklivých lidí,“ pou čila jej Lé čitelka.

Adam se podvolil. Co mu také zbývalo. Valdény ho odvedly na místo, kde ho kdysi p řed sedmnácti lety sluha Daniel odložil. Na cestu mu daly luk a šípy, batoh na záda a v něm dlouhé lano, n ůž, náhradní košile, ov čí deku a flétnu. P řidaly ješt ě jeden vzácný dar. Ocelový šíp. Nedal se zapálit, zlomit ani žádným jiným zp ůsobem zni čit.

„Použij ho jen v p řípad ě nutnosti a tak, abys o n ěj nep řišel,“ nabádala ho Ester.

Lou čil se s nimi s t ěžkým srdcem.

Lé čitelka mu řekla: „Když budeš pot řebovat naši pomoc, vra ť se sem na toto místo a zavolej nás. Ale dob ře si rozmysli, jestli je naše pomoc v dané záležitosti nutná. Můžeme ti pomoci jen jednou, pak už ne.“

Valdény jej jedna po druhé objaly a zmizely v temném lese.

VVllččiiccee

Adam osam ěl. Netušil, kam jít. Vydal se nahodile lesní p ěšinkou vystlanou m ěkkým mechem. Šel dlouho a ani nevnímal, že se setm ělo. Nevadilo mu to, vyznal se v lese i v noci a ni čeho se nebál.

Cesta kon čila skalním p řevisem. Zastavil se na jeho okraji, pohlédl dol ů a smutn ě p řelétl zrakem zá ř sv ětel. Město. Valdény mu o n ěm vypráv ěly, je prý plné lidí. Tolik toužil být s nimi. Zítra se vydám do m ěsta, rozhodl se.

Ráno však jeho odhodlání navštívit m ěsto bylo tatam. Vzpomn ěl si, jak p řed ním lidé, které náhodn ě potkal v lese, zd ěšen ě prchali. To se opakovalo i další a další rána. Ve čer se mu tuze cht ělo mezi lidi, choulil se ve svém pelíšku pod skalním p řevisem a snil o život ě v ruchu m ěsta. Avšak po rozedn ění, když si prohmatal svou znetvo řenou tvá ř, už k tomuto rozhodnému činu nenašel odvahu. Tak se radši potuloval po lese, živil se lesními plody a ob čas si n ěco ulovil.

Jednou p ři svém bezút ěšném bloumání po lese uvid ěl vl čici s malými vl čaty. P řikr čil se v k řoví a s úsm ěvem je pozoroval. Vl čice obez řetn ě našlapovala jako první, vl čata se bezstarostn ě batolila za ní. Necítila ho, vítr vanul sm ěrem k n ěmu. Vtom se ozvalo cvak. Vl čice žalostn ě zavyla. Chytila se do želez. Vl čata bezradn ě pobíhala kolem ní.

Vylezl z k řoví a uvolnil vl čici tlapku z pasti. Nebránila se, naopak. Šetrn ě jí ohmatal nohu, m ěla ji zlomenou. Roztrhal košili, co m ěl v tlumoku, z v ětví vyrobil malé dlahy a zlomeninu jí ovázal. Sedl si vedle ní, pohladil ji po hlav ě a konejšiv ě řekl: „Neboj, to bude dobrý. Tlapka se ti zahojí. Budu vás krmit, dokud zase nebudeš moci lovit.“

Smutné o či vl čice se na n ěj vd ěč ně podívaly. Položila si čumák do jeho klína a tiše zasténala.

Adam splnil, co slíbil. Lovil zv ěř , o kterou se spravedliv ě dělil s vl čí rodinkou. Prožíval š ťastné chvíle, hrál si a dovád ěl s mlá ďaty a ta mu rostla p řed o čima. Nemusel řešit, jestli má jít do m ěsta, nebo ne. Musí se přece postarat o své vl čí kamarády. Jak se vl čici hojila tlapka, p řibližoval se i den, kdy se s nimi bude muset rozlou čit. O čekával jej se svíravou bolestí v srdci.

Přišlo, co muselo p řijít. Odstranil vl čici poslední obvaz. Postavila se na všechny čty ři a prob ěhla se radostn ě kolem. Op ět zdravá a op ět svobodná. Mlá ďata mezitím vyrostla v mladé silné vlky. Vyráželi už sami na lov, nepot řebovali ho.

Den lou čení nadešel. Vlci se shromáždili kolem n ěj, lísali se a dávali mu najevo svou náklonnost. Pak jej několikrát ob ěhli, mávli ohonem a byli pry č.

Sedl si zkroušen ě na zem, schoval hlavu do dlaní. Do očí se mu tla čily slzy. Zase z ůstal úpln ě sám.

„Neboj, to bude dobrý,“ ozvalo se p řed ním.

Sjel dlan ěmi z obli čeje a p římo p řed ním stála vl čice. Opatrn ě se rozhlédl kolem. Tady n ěkdo mluvil! Nikoho však nevid ěl. Asi se mu to zdálo.

„Z ůstanu s tebou, stejn ě jsem to m ěla v plánu už od za čátku,“ ž ďuchla do n ěj čumákem vl čice.

„Ty mluvíš?“ vysoukal ze sebe šokovaný Adam.

„Ano.“

11 „Ale pro č jsi po celou tu dobu nic ne řekla?“

„Zkoušela jsem t ě... Obstál jsi na jedni čku.“

„Ty se mnou chceš opravdu z ůstat?“

„Ano.“

„Napo řád?“

„Napo řád, p řátelé se p řece neopoušt ějí.“

„Kdo vlastn ě jsi?“

„Vl čice. Vl čice, co mluví. Je na tom n ěco divného?“

„Ani ne,“ rozesmál se Adam.

„Jmenuju se Arina. A te ď už poj ď, zahrajeme si na hon ěnou,“ ukon čila neuv ěř itelný rozhovor Arina.

A tak spolu lovili, b ěhali po lese, skákali po kopcích. Ve čer sedávali na skále a pozorovali m ěsto pod sebou.

„Cht ěl bys být tam dole, mezi lidmi, že jo?“ prokoukla ho Arina.

„Ale ne... Mám tebe.“

„Ale já jsem vl čice a ty člov ěk, pat říš k nim.“

„Te ď mluvíš jako Valdény.“

„Mají pravdu. Navíc, blíží se zima, v lese nebude co jíst...“ nedala si pokoj Arina.

„Umím p řežít v lese i v zim ě. A p řece t ě tu nenechám.“

„P ůjdu tam s tebou. M ůžeš říkat, že jsem pes. T řeba vl čák.“

Ale Adamovi se necht ělo. Bál se. Bál se, že ho lidé nep řijmou, bál se, že ublíží Arin ě.

PPřřeeppaaddeenníí

Šplhali po skalách a slídili po drobné zv ěř i. Dole pod nimi se vinula pís čitá cesta sev řená skalami, dostate čně široká, aby zde projel ko ňský povoz. Seshora vid ěli, jak do skal vjel honosný ko čár. S úlekem zpozorovali, že v nejužším míst ě sout ěsky stojí čty ři muži, zabírají celou ší ři cesty, v ruce pistole a čekají. A nedaleko nich se za balvanem schovávali další dva muži. Loupežníci.

Adam a Arina v ěděli, že musí n ěco ud ělat d říve, než ko čár p řepadnou. A musí to ud ělat opatrn ě, nebo ť s pistolemi v rukou jsou lupi či ur čit ě rozhodnuti st řílet. Adam se k nim p řiplížil na dostate čnou vzdálenost a hodil laso. Mí řil p řesn ě. Laso ovinulo všechny čty ři muže kolem paží a pistole jim vypadly z rukou. Adam pevn ě utáhl smy čku a prudce cukl. Lupi či spadli na zem a neohraban ě sebou mrskali jako ryby na souši. Arina se mezitím p řikradla ke dv ěma muž ům schovaným za balvanem. Sko čila na n ě zezadu a vyrazila jim zbran ě z ruky. Zatímco se zasko čen ě sápali po pistolích, které se válely v písku, Adam každého trefil šípem do ramene. Křičeli bolestí a drželi si ruku.

Mezitím p řijel ko čár. Ko čí a dva strážci sesko čili hned z kozlíku, pomohli Adamovi všechny dareby svázat s rukama za zády a p řivázat za ko čár. Z ko čáru vystoupila hezká černovláska v červených nazdobených a nadýchaných šatech.

Oslovila Adama: „Jsi velmi state čný, postavit se sám proti tolika muž ům. Ani nevím, jak ti mám pod ěkovat.“

Adam hled ěl up řen ě do zem ě a ml čel, styd ěl se.

Dívka k n ěmu popošla a uchopila jej za paži: „Podívej se na m ě, nemusíš skrývat svou tvá ř. Dob ře jsem si t ě prohlédla, když jsi nás bránil p řed lupi či.“

Adam k ní vzhlédl a zrudl. Nev ěděl, co říct.

Dívka se mu vpíjela p římo do o čí: „Jsi hrdina a máš dobré srdce. To mi říká tvá tvá ř. Něco o tom vím.“

Adam zachrapt ěl: „Ty se m ě nebojíš?“

„A pro č bych m ěla? T ěchto se bojím,“ ukázala kráska na svázané muže.

„Jsi laskavá, paní.“

„Ne říkej mi paní, jmenuji se Tereza. Jako m ůj zachránce mi tak m ůžeš říkat. A te ď se mnou musíš do zámku. M ůj otec král Bohdan se ti ur čit ě odm ění.“

„Ty jsi princezna?“

„Ano, ale už si nastup. I... s pejskem,“ váhala princezna Tereza, jak ozna čit zví ře, které tak suverénn ě odzbrojilo dva bandity.

Adam ostýchav ě p řešlapoval. První člov ěk, který se ho nebojí! A ješt ě k tomu princezna! Nev ěděl, jak se k ní chovat.

„Tak už si posp ěš,“ vyzvala jej podruhé princezna.

Nastoupili do ko čáru. Adam se uvelebil na seda čce, Arina si mu lehla k nohám. Veze se v královském ko čáře! Tak velkolepý vstup do sv ěta lidí ne čekal ani ve snu. Po řád tomu nemohl uv ěř it. Ko čár se pomalu kodrcal k zámku a za ním klopýtali svázaní loupežníci.

Princezna promluvila: „Otec ti bude nesmírn ě vd ěč en. Ztrátu druhé dcery by už asi nep řežil.“

„Ztrátu druhé dcery?“

„Ano, naši rodinu stíhá jedno nešt ěstí za druhým,“ sv ěř ila se princezna Tereza a vypráv ěla Adamovi p říb ěh neš ťastné královské rodiny.

PPrrookklleettíí kkrráálloovvsskkéé rrooddiinnyy

Tereza m ěla sestru Markétu a ta se vdávala za prince Marka ze sousední zem ě. O svatební hostin ě p řelezl královn ě Bed řišce, jejich matce, přes okraj talí ře velký pavouk.

Královna pavouka zabila ubrouskem a zvolala: „Kéž by taková hav ěť na sv ětě v ůbec nebyla a všechna vychcípala i s tou jejich královnou!“

Jako blesk z čistého nebe se p řed ní zjevil obrovský pavouk. Byl velký jako člov ěk, dokonce měl lidskou tvá ř a černohn ědé pavou čí t ělo s osmi kon četinami.

Svateb čané zkamen ěli hr ůzou. Tak strašlivé, odporné a úd ěsné stvo ření ješt ě nikdy nevid ěli. Tak ona existuje! Královna Arachnita! O pavou čí královn ě se v zemi Bodravsko vypráv ěly legendy, stala se p ředlohou mnoha lidových říkanek a písní. Lidé si však mysleli, že to jsou jen povída čky. Pov ěsti, které se p řenášejí z generace na generaci, báchorky ke strašení neposlušných d ětí.

Arachnita zah řměla: „Jestliže si p řeješ naši smrt, poznáš, jaké by to bylo bez nás.“

Popadla do svých pavou čích hnát ů Markétu a v tu ránu ob ě zmizely, jako by se propadly do zem ě.

Sálem to zašum ělo a šokovaní lidé se nezmohli ani na slovo. Pak se zni čehonic objevilo v místnosti obrovské hejno much a komár ů a sneslo se na královnu. Za čali roj odhán ět a mlátit vším, co jim p řišlo pod ruku. Když se jim poda řilo zbavit královnu toho p říšerného hmyzu, vysko čila ze židle a utekla do svých komnat.

16

„Od té doby maminka nevychází z pokoje, dává si vše za vinu a hrozn ě se souží. Krom ě m ě a tatínka nechce nikoho vid ět,“ zakon čila své vypráv ění Tereza. Ovšem ne řekla mu zdaleka všechno, z úcty ke své matce a také z ohleduplnosti ke svému otci.

Královn ě po napadení hmyzem vyskákaly po t ěle a hlavn ě po obli čeji ošklivé štípance. Ty se p řem ěnily v odporné mokvavé boláky a z královny se stala zr ůda. Jenom polehávala a posedávala, protože se jí neustále motala hlava a nedokázala se po řádn ě postavit na nohy. Dokto ři si s ní nev ěděli rady. Zkoušeli všechno možné, ale nezabíralo nic. Prokletí pavou čí vládkyn ě Arachnity nedokázal nikdo zlomit. A tak královna Bed řiška trp ěla, zesláblá, s ranami na t ěle i na duši, které se nehojily.

Trp ěl i král Bohdan, že ztratil dceru a že nedokázal své žen ě pomoci. Krom ě léka řů , dcery a manžela nikdo ke královn ě nesm ěl, d ěsivé rodinné tajemství bedliv ě st řežili.

Terezu proto Adam ův vzhled nijak nezasko čil. Díky nemoci své matky v ěděla, jaké to je žít s takovým postižením a že nelze lidi soudit jen podle vzhledu.

ZZmmiizzeenníí pprriinnccee MMaarrkkaa

„Máš hezkého a chytrého pejska,“ p řerušila Tereza ml čení, které nastalo po jejím vypráv ění.

„Co jsem říkala,“ zajásala Arina a vyzývav ě pohlédla na stále užaslého Adama.

„Ty mluvíš?“ podivila se Terezka.

„A ty ne?“

„Ale já jsem člov ěk.“

„No a já jsem ve skute čnosti vl čice,“ prozradila Arina. Zví řecími instinkty vycítila, že Terezce m ůže zcela důvěř ovat.

Terezka nebyla nijak p řekvapena, a proto podotkla: „M ě to napadlo hned, ale je to takové neobvyklé, aby člov ěk chodil s vlkem.“

„My s Adamem jsme také neobvyklá dvojice, jestli sis rá čila všimnout.“

Tereza se rozesmála: „To jsem si tedy rá čila...“

„Terezo, m ůžu se ješt ě na n ěco zeptat?“ p řerušil jejich poš ťuchování Adam.

„Ptej se.“

„Co se stalo s princem Markem, ženichem tvé sestry?“

Princezna zvážn ěla: „To je další tragédie.“

„Jak to?“

„Poté, co Arachnita unesla Markétku, Marek vyrazil ji hledat. Nebyl k zadržení, prý je to jeho povinnost najít ženu, kterou miluje.“

„A to šel sám?“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.