načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Architektura 60. let -- "Zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století - Oldřich Ševčík; Ondřej Beneš

Architektura 60. let --

Elektronická kniha: Architektura 60. let -- "Zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století
Autor: ;

První ucelenou studii o české architektuře šedesátých let 20. století přináší faktograficky nabitá publikace. Zachycuje všechny důležité stavby a projekty z tohoto významného ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  299
+
-
10
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 502
Rozměr: 31 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné), plány, faksim.
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Architektura
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2009
ISBN: 978-80-247-1372-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Obsáhlá publikace o české moderní architektuře šedesátých let 20. století (s přesahy do předcházejícího i následujího desetiletí). Chronologický přehled význačných staveb daného období s bohatou fotografickou dokumentací. Úvodní teoretická studie ozřejmuje vzepětí české, respektive československé architektury "zlatých" šedesátých let v širších kulturně-historických a společenských souvislostech. Připomíná tradice, z nichž česká architektura tohoto období vyrůstá, upozorňuje na její specifika, zasazuje ji do mezinárodního kontextu. Následuje přehled pozoruhodných staveb a architektornických projektů (administrativní, veřejné i obytné budovy a komplexy, sakrální stavby, úpravy interiérů, plastika ve veřejném prostoru). Množství barevných fotografií. V závěru připojeny chronologické tabulky seznamující s kulturně-civilizačním kontextem vývoje architektury daného období.

Popis nakladatele

První ucelenou studii o české architektuře šedesátých let 20. století přináší faktograficky nabitá publikace. Zachycuje všechny důležité stavby a projekty z tohoto významného období a nabízí jejich interpretaci. Přechodné uvolnění poměrů umožnilo vznik staveb, které mnohdy snesou srovnání s nejlepšími časy české architektury z doby meziválečné. Základ knihy tvoří teoretická studie zařazující českou architekturu té doby do světového kontextu a zejména chronologický přehled staveb projektovaných či postavených u nás během šedesátých let. Významnou pozornost věnují autoři také výtvarnému zpracování interiérů budov. Více než 1300 fotografií, plánů a nákresů je atraktivní pro architekty i širokou obec čtenářů. ("zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století)

Předmětná hesla
Česká architektura -- 20. století
Slovenská architektura -- 20. století
Moderní architektura -- Česko
Moderní architektura -- Slovensko
Stavby -- Česko -- 20. století
Stavby -- Slovensko -- 20. století
Architektonické projekty -- Česko -- 20. století
Architektonické projekty -- Slovensko -- 20. století
Zařazeno v kategoriích
Oldřich Ševčík; Ondřej Beneš - další tituly autora:
 (e-book)
Architektura - historie - umění -- 2., rozšířené vydání Architektura
Metody zkoumání a interpretace architektury Metody zkoumání a interpretace architektury
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

„ZLATÁ ŠEDESÁTÁ LÉTA” V ČESKÉ ARCHITEKTUŘE 20. STOLETÍ

OLDŘICH ŠEVČÍK / ONDŘEJ BENEŠ

60.

LET

GRADA PUBLISHING

_Architektura 60.indb 3_Architektura 60.indb 3 30.10.2008 14:43:1130.10.2008 14:43:11

Poděkování

Vydání této knihy laskavě podpořil

Nadační fond ARCUS, Praha,

firma Penatus s. r. o.

a zejména firma Hochtief CZ a. s.

doc. PhDr. Oldřich Ševčík, CSc., Ing. arch. Ondřej Beneš

Architektura 60. let

„Zlatá šedesátá léta“ v české architektuře 20. století

Vydala Grada Publishing, a. s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod©grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 3479. publikaci

Odpovědný redaktor Ing. Vladimír Mikeš

Layout Grafické studio Hozák

Sazba Jan Šístek

Fotografie na obálce Pavel Frič

Počet stran 504

První vydání, Praha 2009

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Copyright © Grada Publishing, a. s., 2009

Cover Design © Ivan Hozák, 2009

Recenzoval: prof. Ing. arch. Petr Urlich, CSc.

Fakulta stavební ČVUT Praha, Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT Praha

Nakladatelství vydává tuto publikaci jako vědeckou práci k pedagogickému účelu.

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-1372-4

NADAČNÍ FOND

ARCUS

_Architektura 60.indb 4_Architektura 60.indb 4 30.10.2008 14:43:1130.10.2008 14:43:11

OBSAH

Slovo úvodem

Ondřej Beneš – Oldřich Ševčík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

„Zlatá šedesátá léta“ dvacátého století v české architektuře

Úvodní metodologické poznámky čili desatero. Pokus o předběžnou reflexi jedné významné kapitoly z dějin

české moderní architektury 20. století.

Oldřich Ševčík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Komentovaná fotografická dokumentace

Chronologické tabulky k české architektuře v šedesátých letech 20. století.

Ondřej Beneš – Oldřich Ševčík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

Chronologické a synoptické tabulky k šedesátým létům 20. století

Politické události – kultura – věda a technika – architektura. Kulturně-civilizační kontext k vývoji architektury

v šedesátých letech 20. století.

Ondřej Beneš – Oldřich Ševčík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 455

Prameny a literatura

Petr Vorlík

Československá architektura a její kulturní kontext v šedesátých letech,

výběr z literatury a pramenů z let 1955 – 2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 477

Výběr z dobových periodik dotýkajících se tématu architektury . . . . . . . . . . . . . . . . . . 484

Výběr z textů publikovaných v periodiku Architektura ČSSR (ČSR) v letech 1961 – 1971 . . . 485

Jmenný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 493

Resumé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 501

_Architektura 60.indb 5_Architektura 60.indb 5 30.10.2008 14:43:1630.10.2008 14:43:16 _Architektura 60.indb 6_Architektura 60.indb 6 30.10.2008 14:43:2030.10.2008 14:43:20

7

Úvodní poznámka k šedesátým létům

Slovo úvodem

Tato publikace zachycuje, s potřebnými přesahy do padesátých a sedmdesátých let,

pověstné desítiletí – „zlatá šedesátá léta“ české a v dílčích, ale významných ukázkách,

i slovenské architektury dvacátého století.

Viděno v historické perspektivě – čím byla prosperující a optimistická dvacátá léta pro Čes

koslovensko mezi první a druhou světovou válkou, tím se v nemalé mí ře stávala šedesátá

léta dvacátého století pro vývoj po roce 1945; nicméně jak vývoj v tomto desetiletí a zejména

po 21. srpnu 1968, tak i metodologický požadavek jistého odstupu vůči zkoumané materii,

nás vedou k tomu, abychom uváděli „zlatá šedesátá léta“ v uvozovkách.

Cílem publikace je podání instruktivní faktografie ke stavbám a k projektům šedesátých

let a především jejich rozsáhlé fotografické dokumentace – která v tomto zde vydávaném

rozsahu nemá doposud obdobu.Věříme, že nemalá část dokumentace bude pro čtenáře

objevná, vždyť kvalitní a zdařilé fotografie nejsou jen chabou náhražkou díla, ale „jsou spíše

další fazetou jeho bytí, o níž můžeme svébytně přemýšlet“ (Adrian Forty); určení publikace

vedlo i k zařazení fotografií detailů (jejich jak technologicko-inženýrských, tak estetických

kvalit – tzv. podpisu architekta).

Stavby a projekty jsou v úvodní studii i v následujících textech interpretovány, uváděny

do dobových a dalších souvislostí. Sám rozsah zprostředkované faktografie umožňuje

každému čtenáři, aby si názor na českou architekturu šedesátých let, na její aspirace,

výsledky i selhání vytvářel sám.

Tento knižní titul vychází shodou okolností v době, kdy se „stavby šedesátých let“ stávají

objektem jak vzetí pod ochranu památkové péče, tak i překvapivých demoličních výměrů.

Nárok na uchování hodnotných staveb, na jejich údržbu a šetrnou rekonstrukci, je nárokem

na šetrný, pečující vztah ke stavební a architektonické tradici v tomto exponovaném prostoru

ve středu Evropy. Zodpovědný a kultivovaný vztah společnosti k hmotným dokladům vlastní

historie vypovídá o národu samém, o hodnotách, které se prosazují v jeho jednání.

Tato publikace chce být, a to nikoli v poslední řadě, i vyjádřením úcty ke

generacím architektů, urbanistů a stavbařů, ale i výtvarných umělců, kteří

s architekty úzce spolupracovali, jejichž život a práce, jejichž naděje i zkla

mání byly ve větší či menší míře spjaty s tímto dramatickým desítiletím.

Věříme, že interpretace staveb v úvodní studii, faktografie i obrazová dokumentace probudí

i zájem nastupujících generací o výkon české architektury v šedesátých letech. Proto je

tato publikace koncipována tak, aby ukazovala, jak je na architekturu, hovořeno slovy Alda

Rossiho, jako na něco, co je primární, naroubován život.

Děkujeme pracovníkům fakulty architektury ČVUT v Praze, zejména prof. ing. Petrovi Urli

chovi a celé řadě praktikujících architektů (v textu úvodní studie je na ně mnohonásobně

odkazováno!) za možnost prodiskutování témat, která jsou s architekturou uvedeného

desítiletí spjata. Fotografickou dokumentaci (z obrovského rozsahu předkládáme v této pub

likaci pouze významný zlomek) prováděli ing. arch. M. Augustin Ph.D., ing. arch. O. Beneš,

V. Kroupar, ing. arch. O. Okamura (v rámci grantu), O. Ševčík, ing. arch. Z. Zedníčková

a studenti fakulty architektury ČVUT v Praze.

Děkuji Marii Benešové (Česká architektura v proměnách dvou století. 1780 – 1980. Praha,

SPN 1984), Emilu Hlaváčkovi (Architektura pohybu a proměn. Minulost a přítomnost prů

myslové architektury. Praha, Odeon 1985), Josefu Pecharovi (Československá architektura

1945 – 1977. Praha, Odeon 1979) za souhlas s převzetím fotografií, což se ukázalo důležité

zejména u objektů, kde proběhla rekonstrukce a bylo třeba provést srovnání výchozího

a současného stavu.

Praha-Hluboš, srpen 2008

Ondřej Beneš – Oldřich J. Ševčík

_Architektura 60.indb 7_Architektura 60.indb 7 30.10.2008 14:43:2030.10.2008 14:43:20 _Architektura 60.indb 8_Architektura 60.indb 8 30.10.2008 14:43:2230.10.2008 14:43:22

„Zlatá šedesátá léta“ dvacátého století v české architektuřeÚvodní metodologické poznámky čili desatero

_Architektura 60.indb 9_Architektura 60.indb 9 30.10.2008 14:43:2730.10.2008 14:43:27 _Architektura 60.indb 10_Architektura 60.indb 10 30.10.2008 14:43:3030.10.2008 14:43:30

Úvodní poznámka k šedesátým létům

„Zlatá šedesátá léta“ dvacátého století v české architektuře Úvodní metodologické poznámky čili desatero Pokus o předběžnou reflexi jedné významné kapitoly z dějin české moderní architektury 20. století Oldřich J. Ševčík Úvodní poznámka k šedesátým létům Se šedesátými léty jsou spojována adjektiva „báječná“, „zlatá“ – šedesátá léta. Nicméně adjektiva jsou zrádná, neboť již hodnotí. A nelze přehlédnout, že na počátku šedesátých let, tedy v průběhu pozvolného politického uvolnění a politického vyrovnávání se s padesátými lét y (s „nez ákonnostmi“ tohoto desetiletí – ře č eno dobovou terminologií š edes át ých let) byl v Československu ještě určitý počet architektů ve vězení a tam projektoval – šedesátá léta provázela stíny (spisovatelé i výtvarníci měli podobnou zkušenost, za všechny uvedeme věznění spisovatele Jana Beneše v letech 1966 – 1968, Effenbergerovy scénáře vycházejí poprvé v Torontu, byla zastavována distribuce katalogů a pod.). Šedesátá léta se postupně stala léty opojné svobody, posledních pět let směřujících k roku 1968 se stane hvězdnými hodinami české kultury, ale šedesátá léta nakonec přerostou v roce 1970 v ničivou normalizaci (v dobové terminologii sedmdesátých let „Biafra ducha“ – termín, kterým se zachycoval vývoj, který byl výsledkem takzvané „normalizace“ v Československu, poprvé použil francouzský básník Louis Aragon). K šedesátým létům patří vzestup i ztroskotání. Žít v zajímavé době je v některých kulturách chápáno jako dar bohů, v jiných, obezřetnějších – jako je čínská kultura – naopak jako prokletí. Obojí, jak dar i prokletí (radost i tragičnost, otevření aspirací, perspektiv a jejich ztráta, zablokování) bylo v československé zkušenosti v šedesátých letech dvacátého století bohatě obsaženo jak v životě jednotlivců, tak společnosti. Šedesátá léta byla desetiletím ničím se neomezujícího optimismu a důvěry v techniku a současně jsou dobou, kdy se zformuluje (na konci šedesátých let) ekologické stanovisko (do oběhu se dostane po první zprávě Římského klubu nový pojem: „ekologická krize“ a vytěsní „růst životní úrovně“, „životní standard“ i „kvalitu života“), ekologická a alternativní hnutí se prosadí i v architektuře. Počátek šedesátých let se stal pro architekty na Západě „léty nového orientování“ (1960 – 1962) ve vztahu k modernitě: „Na počátku šedesátých let sílilo vědomí, že hodnoty uznávané architekty v běžné praxi vůbec neodpovídají potřebám a zvykům uživatelů.“

1)

Na pořad dne – metaforicky řečeno – se dostávají omyly moderny.

Omyly moderny (souhrnem: zejména vůči „Lebensweltu“ – „přirozenému světu“ ve prospěch světa konstruovaného, projektovaného!) je třeba svým způsobem respektovat, nejsou to běžné chyby, jsou to omyly, které vytvořily celou epochu. Proto vyrovnávání, potýkání se s modernou bylo samo od počátku zatíženo rozpory. Přitom ani narůstající odstup v času by neměl zmenšit náš smysl pro přítomnost „touhy sestoupit k základům, eticky i formálně očistit architekturu až na její nejvlastnější podstatu. Snad nejpronikavějším důvodem“, uvádí architekt Cesar Pelli, „ byla víra ortodoxních modernistů v blízké vítězství vědy, techniky a rozumu, provázená snahou založit architekturu na racionálním rozvrhu“.

2)

Moderna (ve smyslu moderní doby) radikálně proměnila lidskou situaci člověka ve světě a tato proměna nalezla vyjádření i v architektuře. Moderna svým revolučním odmítnutím tradice zúžila zkušenost, narušila ve jménu svých výše uvedených aspirací poměr mezi zkušeností a očekáváním, vedla ke ztrátě vazby na místo (obnovení vazeb na vernakulár se později stane tématem nastupujícího regionalismu), došlo k záměně očekávání za utopii. Moderna se uskutečnila, ale jinak, než bylo zamýšleno, a s jinými důsledky. Lidé zpravidla nejsou schopni plně chápat hloubku svých krizí, a to i tehdy i když více či méně rozpoznávají nedostatky, situace se zásadněji mění, když jsou ideje dílem realizovány, dílem spotřebovány a též diskvalifikovány.

Motto:

„Je možné, že je bláhové chovat roman

tické vzpomínky na šedesátá léta jako

na zárodek nového zlatého věku. Přesto

vš ak m ěla š edes át á lét a z vlá štní v ý znam.

Znamenala průlom, prchavý okamžik

slávy, dobu, kdy si významná část lid

stva uvědomila mravní potenciál, dobu

kolektivního a duchovního probuzení!“

T. Rob bin s

„Život se neskládá ze skute čných jednání.

Život se většinou skládá ze stereotypního

reagování. A příležitosti , kdy se skutečně

jedná, kdy se vidí nějaká možnost, která

není banální, a kdy lidé ji berou na sebe,

jsou vzácné.“

filosof J. Patočka

„V še se dá udělat dobře, špatně nebo jen

tak.“

architekt K. Hubáček

_Architektura 60.indb 11_Architektura 60.indb 11 30.10.2008 14:43:3030.10.2008 14:43:30


12

Architektura šedesátých let na geopolitickém Západě: narůstající kritika moderny, hledání nových východisek

Moderna začala být nahlí žena vlivným architektem jako „souhrn mlhavých pojmů, ovlá

daných sociologií z druhé ruky, politickým klamem a mizerným estétstvím“ (architekt,

teoretik a historik architektury Aldo Rossi ve své Autobiografia scientifica). Funkciona

listický princip, uvádí I. de Sola-Morales, „se stal neudržitelný od chvíle, kdy minimální,

průměrné, rozumné, lidským podmínkám vlastní a další potřeby byly nazírány jako zcela

relativní.“

3)

Reduktivní formy moderní architektury začaly být pociťovány a nazírány jako

ztráty a ochuzení v účinku architektury. Spekulativní síla idejí moderny vyhasínala a započala

„doba bez avantgard.“A to je situace pozdní moderny od konce let padesátých, respektive

počátku šedesátých let. Konec moderny je v interpretaci amerického architekta, historika

a teoretika Charlese Jenckse spojen s doslova symbolickou protimodernistickou demolicí

čtrnáctipodlažních „paneláků“ v St. Louis ve státě Missouri. Byly postavené podle pro

jektu Minoru Jamasakiho jako součást obytného souboru Pruitt Igoe, který byl zamýšlen

jako vzorový! Pouhopouhých dvacet let po realizaci byly 15. července 1972 odstraněny.

V St. Louis se tehdy v 15 hodin 32 minut nevyhazovaly do vzduchu jen panelové domy, ale

i sociálně patologické prostředí, které se tam časem vytvořilo, a máme-li použít metaforu,

do vzduchu se tady vyhazovaly ideje moderny, které k takovémuto stavění panelových

sídlišť a bydlení vedly. V osudu obytného souboru Pruitt Igoe se odehrál jeden z vrcholů

permanentního sebezpytování moderní architektury.

Jinými slovy: Hovoříme-li o šedesátých letech, tematizujeme jednu ze závěrečných fází

klasického období moderní architektury – pozdní modernu; po šedesátých letech přišla

postmoderna a dekonstruktivismus jako její nejradikálnější vyjádření, následoval neo

strukturalismus, neo- a meta-racionalismus, techno- a eko-ismus.

V prvním desetiletí 21. století se prosazuje v architektuře již nové paradigma – napětí mezi

architekturou, která by nevznikla bez počítačů (možnosti CAD otevírají dveře do nových

světů, kde jsou neeukleidovské formy stejně přirozené, jako byly pro starší generaci a před

digitální věk architektury kostky, válce, jehlany atd.; hovoří se o zvláštní estetice – „digital

tools and organic forms“, o „genetické architektuře“ atd.) a architekturou, při jejímž pro

jektování se počítače samozřejmě rovněž používají, ale sám vznik těchto staveb je možný

i bez nich.

Architektura šedesátých let na geopolitickém

Západě: narůstající kritika moderny, hledání nových

východisek

Narůstající nesouhlas, odmítání a výslovný odpor vůči moderně nalezl vyjádření v perio

dicích: časopis Forum se v letech 1959 – 1964 pod H. Hertzbergrem, A. van Eyckem,

J. Berendem a J. B. Bakemou změnil v platformu systematické kritiky funkcionalistického

urbanismu ve jménu principů strukturalismu; další periodikum Fluxus, založené v roce

1961 a s největším vlivem v letech 1962 – 1978, tematizuje kritiku, revizi pojmů a tradice

modernismu atd.; v roce 1968 vychází pamětihodné dvojčíslo časopisu Bau 1/2, kterému

dal H. Hollein s O. Oberhuberem a G. Peichlem sebevědomý název „Vše je architektura“ –

byl to tehdy výraz přesvědčení a víry těchto architektů, že nadešla doba, kdy mají padnout

hranice omezující architekturu; v Itálii podobnou roli naplňoval v druhé polovině šedesátých

let vydávaný časopis Contraspazio (E. Bonfati a M. Solari).

Dále se kritika moderny rozvíjí v publikacích z počátku šedesátých let: zejména K. Lynch:

The Image of the City, 1960 – jedna z prvních masivních kritik modernistického urbanismu;

V. Gregot ti: Il territorio dell ́ architektura, 1960; J. Jacobs: The Death and Life of Great

American Cities, 1961 – publikace této autorky ukázala jaký vliv na hodnotové orientace

veřejnosti i odborné obce může mít publikace pracující v agresivním žurnalistickém stylu!

A i později inflační protimodernistická rétorika prokazovala svoji účinnost, zatímco pře

vratná teoretická práce Ch. Norberga-Schulze Intentions in Architecture z roku 1963, která

nebyla ničím menším než úsilím o novou fundamentální obecnou teorii architektury, zůstala

dočasně nedoceněnou – pro svoji teoretickou náročnost ve srovnání s výše uvedenými

kritikami výsledků moderního urbanismu; uplatnění fenomenologie na architekturu vrcholí

u Ch. Norberg-Schulze v roce 1972 v monumentální emblematické publikaci Existence,

Space & Architecture, která do dnešních dní představuje předěl v teorii architektury!

4)

Nemenší intenzitu teoretické práce provází polovinu šedesátých let: A. Rossi: L ́architet

tura della citta, 1966 – publikace iniciovala tzv. neorealismus v Itálii, Rossi bude usilovat

_Architektura 60.indb 12_Architektura 60.indb 12 30.10.2008 14:43:3130.10.2008 14:43:31


13

Architektura šedesátých let na geopolitickém Západě: narůstající kritika moderny, hledání nových východisek

o obnovení monumentality; G. Grazzi: La construzione logica dell ́ architettura, 1967; de Carlo: Legitimizing Architecture, 1968, tuto studii označí kritický historik architektury K. Frampton v roce 1980 za „za synoptickou analýzu ideologického vývoje moderní architektury“; H. J. Gans: The Levittowners, 1967 – publikace přinesla objevná sociologická data o životě v předměstích a bez této fakticity nelze ani pomyslet na vznik ovšem časově pozdější proslulé radikálně postmodernistické publikace Learning from Las Vegas Venturiho, Brownové a Izenoura, 1972; R. Venturiho Complexity and Contradiction in Architecture, 1966 – nejprovokativnější a inspirativní teoretická polemika s architekturou moderny psaná na rozdíl od kritických esejů J. Jacobsové akademickým jazykem a záhy byla přeložena do 16 jazyků – se stala hlavním zdrojem postmodernismu. Venturi kritizuje moderní architekturu za to, že fatálně zaostala za vnímáním světa, kdy světem začíná vládnout rozmanitost, různorodost, koexistence a souhra rozporů, pluralita, ale moderní architektura podle Venturiho setrvala a prohlubovala svůj sklon k uplatňování racionality jednoho typu, provázel ji od počátku sklon k jisté uniformitě. Proti exkluzivitě moderny, uznávající jen svůj model a pěstující svoji výlučnost, má být postavena totální inkluzivita: připouští se všechny „jazyky“ architektury. Poselství Venturiho, tak jak je konkretizoval pak na prahu sedmdesátých let (zejména v stati Architektura mlčící bílé většiny) a které vzešlo z kritického přehodnocení cílů, cest a výsledků moderny v jeho studiích z let šedesátých, můžeme shrnout do několika tezí: nelze již nadále pokračovat v utopii moderny, ale je třeba vycházet z reálné ekologie člověka, stavět pro lidi, jací skutečně jsou, pro lidi z předměstí (ne pro vyšší střední vrstvy, kterým navíc architekti moderny vnutili své hodnotové postoje), estetiku předměstí akceptovat jako kánon střední třídy – Venturi v sedmdesátých letech již rozvíjí vlastní koncept architektonické postmoderny. Potřeba zásadního promyšlení pojmů a kategorií, nového založení teorie architektury, ta zde byla na „trhu architektonických idejí“ v šedesátých letech nadále velice akutní od proslulého vystoupení A. van Eycka na posledním setkání architektů sdružených v CIAM v Otterlo roce 1959 (u nastupující generace architektů již dávno nešlo jen neprůchodnost tezí Athénské charty z roku 1933, ale o přiznání intelektuálního vakua v základech teorie moderní architektury a urbanismu a o osvobození od „antikvárních klišé“), kdy s oporou ve fenomenologií dotčeném strukturalismu obrátil pozornost na základní stavební prvky, předložil teoreticky nejoslnivější kritiku mezinárodního stylu, funkcionalismu. Bachelardův epistemologický koncept, kdy svět racionální vědy a svět poezie se doplňují, se stal dalším ze zdrojů překonávání funkcionalistického zacházení s prostorem (G. Bachelard, Die Poetik des Raumes, München 1960, první francouzské vydání v roce 1957)

5)

Rovně ž nové, páté v ydání

Space, Time and Architecture od S. Giediona (vydáno poprvé v roce 1941!) v 1967 ukazuje na v šedesátých letech narůstající potřebu promýšlet základní pojmy architektury a zejména prostor jinak než v linii funkcionalismu. V publikaci Mensch und Raum od O. F. Bollnowa je sice fenomenologické pojetí prostoru a dalších pojmů architektury uchopováno především filosoficky, ale německý filosof přístupně, pro takříkajíc ne-filosofy, a čtivě, poutavě rozkrývá vztahy k architektuře. Na konci šedesátých let vychází Die Kunst und der Raum Martina Heideggera (Erker Verlag, 1969) a dochází k jeho rychlému vydání v angličtině (1972) atd. Ona potřeba a zájem na fundamentálním založení architektonické a urbanistické teorie se v šedesátých letech uspokojovala z řady zdrojů, zejména nacházela inspiraci ve strukturalismu, existencialismu, fenomenologii, sémantice – a zvláště fenomenologicky ovlivněný strukturalismus v šedesátých letech silně působil na architekty. Symbolem nastupující změny doby, změny s velkým Z, se stala proměna role publikací Nicolause Pevsnera Pioneers of Modern Design (1. vyd. 1936) a On Outline of European Architecture (1. vyd. 1943), které díky své přesvědčivosti, věcnosti a jisté přitažlivě podané doktrinálnosti nadlouho prosadily, zakotvily na geopolitickém Západě velice vyhraněný koncept moderní architektury – tj. dějiny architektury se v rukou jejího autoritativního historika proměnily doslova v jednosměrnou magistrálu neúprosně směřující k funkcionalismu a internacionálnímu stylu; a právě tyto dva tituly jsou vydávány znovu v roce 1960 a opakovaně v následujících letech, ale tentokrát pro kritické studium, tedy pro poznání toho, jak se právě toto sui generis doktrinální pojetí moderny zrodilo a prosadilo!

6)

Paolo Soleri: Projekt „Asteromo“ (nahoře)

a „Novanoah A“ (snímek dole). Repro z:

Domus, 1969, č. 474

Paolo Soleri ve svých projektech postupně

anticipoval od šedesátých let 20. století

tři směřování: technologický optimismus

a počínající alternativní a ekologickou

architekturu. Tyto tři tendence dovedl

v náročném projektu až k úspěšné realizaci

před koncem 20. století – dosáhl realizace

projektu ekologického (mj. energeticky

soběstačného) malého města

_Architektura 60.indb 13_Architektura 60.indb 13 30.10.2008 14:43:3130.10.2008 14:43:31


14

Architektura šedesátých let na geopolitickém Západě: narůstající kritika moderny, hledání nových východisek

Proti moderně v architektuře i urbanismu se formulují postoje i v prohlášeních a progra

mech: R. Gieselman, O. M. Ungers: Zu einer neuen Architektur, 1960; Program pro moderní

výstavbu, 1960 – je založeno seskupení GIAM; Metabolismus, 1960; je přijata Benátská

charta, 1964; H. Hollein: Budoucnost architektury, 1965; L. I. Kahn, Řád je, 1960, řád

ve smyslu ordo je u Kahna spojen s návraty k podstatě architektury, u Miese van der

Rohe s geometrií; Y. Fri e d m a n, 10 principů stavební činnosti v městském prostoru, 1962;

W. Pichler, H. Hollein: Absolutní architektura, 1962 ad. – zde získal protest proti funkcio

nalismu doslova heroizující charakter.

7)

Týž různorodý nesouhlas a odpor vůči moderně a úsilí o její pozdní modifikace jsou přítomny

nejen v periodikách, v textech-programech, ale i v projektech a realizacích, především,

máme-li se omezit na strohý výčet, v Aldo van Eyckově deklaraci principů „konfigura

tivní kompozice“ a „domu jako malého města a města jako malého domu“, které směřo

valy k zajímavěji a humánněji řešené výstavbě (srv. realizace původně sirotčince – dnes

muzeum – „Institut Berlage“, Amsterdam, Nizozemí, 1958 – 1960) a vyrůstaly na kritice

Athénské charty, v gestickém prolomení tabu moderny L. I. Kahnem (L. I. Kahn se stal pro

nastupující generaci architektů určující a vysoce respektovanou osobností po velmistrech

moderny, tento architekt obnovuje vznešenost, pathos, monumentalitu objektu; mj. indický

správní institut v Ahmadábádu, Indie, 1962 – 1974) – a toto Kahnovo směřování má para

lelu v pozdním díle Le Corbusiera v Čandigharu – v expresivním betonovém tvarosloví

v blízkosti brutalismu, dále v příklonu k historizující estetice (P. C. Johnson – stavby v linii

různých neoklasicismů: Sheldon Art – Gallery v Lincolnu, Nebraska, 1963; New York

State Theater pro Lincolnovo centrum – 1963; Klinovy laboratoře Yaleské univerzity, New

Haven, 1962 – 1966 ad.); dále v expresivitě skulpturální estetiky pohybující se v blízkosti

sci-fi (H. Scharoun, koncertní síň Berlínské filharmonie, 1960 – 1963 – stavba velkoryse

rozvíjející slavný předválečný německý expresionismus; E. Saarinen, TWA – Kennedyho

letiště, kde architekt pracuje s výtvarnou metaforou rozpjatých ptačích křídel, dokončeno

1962; F. L. Wright, Guggenheimovo muzeum v New Yorku, 1956 – 1959; J. Utzon, budova

opery v Sydney realizovaná se značnými peripetiemi v letech 1957 – 1959 – 1973; Nerviho

Palazzo dello Sport, Řím, 1969); dále v prosazení brutalismu (jako jedné z cest k překonání

funkcionalismu; úspěch „brutalismu“ je rovněž dán i jeho „lácí“ – nabídl redukci nákladů)

8)

opřeného o koncept strukturalismu (Alison a Peter Smithsonovi, Economist Building, Lon

dýn, 1962 – 1964, nade vší pochybnost jeden z nejlepších objektů realizovaných v estetice

brutalismu; naopak za extrémní příklad brutalismu ve sledovaném desetiletí lze považovat

pobočku Bank of London v Buenos Aires), ale i v pokračujícím modifikovaném funkciona

lismu (v opozici proti eklekticismu a formalismu pozdní moderny: Marcel Breuer, kostel

St. John ́s Abbey, Collegeville, USA, 1953 – 1961); Herman Hertzberger, pozdější nositel

Pritzkerovy ceny, realizuje na přelomu šedesátých a sedmdesátých let objekt charakteri

zovaný pluralismem forem, silnou výraznou strukturou (Správní budova Centrall Beheer

Apeldoom, Nizozemí, 1968 – 1972), polyvalentním prostorem, nachází inspiraci v sémantice

a je tím, kdo navrací interiérům flexibilitu, útulnost a stává nejméně násilnickým architektem,

odmítá architekturu jako exhibici jedince, odsuzuje stavby, z nichž křičí architektovo ego.

V projektech na počátku šedesátých let se směřuje proti moderně, proti jejím „chybám“

i jinými cestami. „Proti mystice hygieny“ (proti této „pověře funkcionalistické architek

tury“, řečeno Kieslerovým jazykem) se klade „realita magické architektury, která koření

v celistvosti lidského bytí“ (Frederick Kiesler, projekt Univerzálního divadla, 1959 – 1962).

Ke slovu se v šedesátých letech razantně přihlásil nejen šestičlenný team Archigramu se

svým „vysokokarátovým“ technokratickým optimismem představovaným sice v aktuálně

nerealizovatelných vizích – nicméně intelektuálně i výtvarně působivých a i na veřejnosti

vlivných scénářích architektury budoucnosti (mj. projekty R. Herrona, Walking City, 1964;

P. Co o k a, Plug-in City, 1966, věž pro světovou výstavu v Montrealu, 1967; srv. též účinek

výstav projektů Archigramu provázený i animací objektů!), stejně tak jako tomuto zaměření

skupiny Archigram oponující alternativní a ekologická architektura (projekty P. S o l e ri h o,

Hexahedron, 1962 ad.), která tehdy v šedesátých letech nastoupila jako nový a překvapivý

fenomén na architektonické scéně (Putovní výstava Architecture without architects, kterou

otevřel Bernard Rudolfsky v Museum of Modern Art v New Yorku v roce 1964 obracela

pozornost teoretiků i veřejnosti k anonymní a spontánní architektuře jako součásti alterna

tivní kultury – jde o jeden ze signifikantních fenoménů šedesátých let dvacátého století). Do

protikladů těchto dvou směřování se promítla opozice high-technologií a „měkkých tech

nologií“. Šedesátá léta charakterizuje již výše uvedený nástup metabolistů (v poválečném

Japonsku převládly západní-moderní vlivy a v šedesátých letech se design a architektura J. U t z on, O. A r up & P ar t ner s: budov a oper y v Sydney, 1957–1959–1973, Austrálie. Skulpturální účinek získal v projektu přednost – naprosto neortodoxní styl. Aldo van Eyck, Institut Berlage, Amsterdam, 1958–1960; konfigurativní kompozice, polyvalentní prostor. Úsilí o překonání reduktivní stránky funkcionalismu. P. Johnson: Klinovy laboratoře Univerzity v Yale, 1962–1966, Connecticut, USA; kontroverzní estetika výškové budovy odkazuje na historii a dosahuje i určitého monumentalismu. Kresby: O. Okamura Kenzo Tange, Y. Tsuboi, M. Kawaguchi: Olympijský stadion, Tokio; inspirace japonskou kulturou spojená s metodami a technologiemi moderny Západu – „krása je jediným funkcionalismem“ (Kenzo Tange)

_Architektura 60.indb 14_Architektura 60.indb 14 30.10.2008 14:43:3330.10.2008 14:43:33


15

Mrakodrapy

mrakodrapy

Americké a evropské mrakodrapy v šedesátých letech 20. století: hledání

nového estetického výrazu

1

2

3

1l Budova Pan-Am: „nejelegantnější“ americký mrakodrap z ateliéru Walter Gropius & Pietro Belluschi (1963, New

York; 10 pater základny plus dalších 49 pater, půdorys tvoří kosočtverec). Graficky upravený snímek z časopisu

Sciences & Avenir (č. 279, červen 1970)

2l Barevný model – maketa nerealizovaného projektu Gio Pontiho mrakodrapu (repro z: Domus, č. 470, 1969) vykazuje

eleganci, subtilitu a dynamičnost evropského mrakodrapu; projekt předpokládal úpravu fasády k využití efektu

„self-lighting“

3l Gio Ponti a Pier Luigi Nervi (Studio Ponti Fornaroli Rossello) realizovali na konci padesátých let (1958 – 1959)

mimořádně stylově čistý a dynamický objekt – mrakodrap Pirelli (čtyři celobetonové pilí ře se směrem vzhůru větví

a zužují – jejich dvoumetrová ší ře v přízemí se postupně redukuje na čtvrtinu; sloupy jsou samonosné; signum:

variabilita prostoru na každém z třiceti podlaží) v Miláně. V tomto „nejelegantnějším mrakodrapu“ bylo dosaženo

technologického vyrovnání s výsledky v zámoří

Zlom padesátých a šedesátých let 20. století: Pontiho odmítnutí monotónnosti a optického stereotypu mrakodrapů – kubusů.

_Architektura 60.indb 15_Architektura 60.indb 15 30.10.2008 14:43:3430.10.2008 14:43:34

+




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist