načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Architekti CZ -- 20 rozhovorů – Jaroslav Sládeček

Architekti CZ -- 20 rozhovorů

Elektronická kniha: Architekti CZ
Autor: Jaroslav Sládeček
Podnázev: 20 rozhovorů

Dialogy se věnují profesním i společenským podmínkám, v nichž současná architektura vzniká. Každý z rozhovorů je uveden stručným medailonem zpovídaného a dodržuje obdobnou strukturu: zmiňuje zdroje architektovy inspirace, zabývá se procesem ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  297
+
-
9,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 81.3%hodnoceni - 81.3%hodnoceni - 81.3%hodnoceni - 81.3%hodnoceni - 81.3% 95%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 293
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace, portréty
Vydání: První vydání
Skupina třídění: Architektura
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-5404-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dialogy se věnují profesním i společenským podmínkám, v nichž současná architektura vzniká. Každý z rozhovorů je uveden stručným medailonem zpovídaného a dodržuje obdobnou strukturu: zmiňuje zdroje architektovy inspirace, zabývá se procesem projektování, vztahem architekta a jeho díla k veřejnosti a připomíná faktory, které současnou architekturu a architektonickou tvorbu ovlivňují (ekologické myšlení, využití počítačové techniky, nové materiály apod.). Zpovídané osobnosti reprezentují tři generace českých či v Česku působících architektů. Knížka rozhovorů s dvaceti současnými architekty zachycuje velké i menší změny, k nimž v oblastech architektury a projektování došlo v uplynulých pětadvaceti letech.

Popis nakladatele

Cesta do hlubin architektovy duše - i tak by se dala nazvat kniha dvaceti rozhovorů s pečlivě vybranými osobnostmi současné české architektury řazenými v pravidelném sledu od nejstarších po nejmladší. Kniha přináší velice osobní výpovědi lidí, kteří v oblasti architektury “něco dokázali”. Pokud vás zajímá, jak svých úspěchů dosáhli, kde hledají inspiraci a jaké jsou jejich zásady a styl práce, pak vás jistě potěší přístupné a čtivé texty. Dozvíte se také, co očekávají od klientů a co si myslí o Kaplického knihovně, výuce architektury, panelákových sídlištích, památkové péči, trvalé udržitelnosti nebo digitální architektuře. Rozhovory jsou doplněné o autentické portréty i řadu skic a fotografií, ilustrujících pochvalné i kritické názory odborníků v oblasti, která se týká nás všech. Přestože se v některých názorech liší, jedno mají všichni společné - pro architekturu žijí celým srdcem a toto celoživotní nadšení je z jejich prací i z jejich vyprávění cítit.

V knize najdete rozhovory s těmito osobnostmi: Ivan Ruller, Viktor Rudiš, Alena Šrámková, Jaroslav Drápal, Zdeněk Zavřel, Ladislav Lábus, Josef Pleskot, Petr Hrůša, David Vávra, Stanislav Fiala, Viktor Koreis, Marek Štěpán, Svatopluk Sládeček, Szymon Rozwałka, Tomáš Klanc, Luka Križek, Markéta Zdebská, Pavel Nalezený, Ondrej Chybík, Michal Krištof a Dimitri Nikitin. (20 rozhovorů)

Předmětná hesla
ArchitektiČesko – 20.-21. století
Architektura
Zařazeno v kategoriích
Jaroslav Sládeček - další tituly autora:
Architekti CZ -- 20 rozhovorů Architekti CZ
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Cesta do hlubin architektovy duše – i tak by se dala nazvat kniha dvaceti

rozhovorů s  pečlivě vybranými osobnostmi současné české architektury

řazenými v pravidelném sledu od nejstarších po nejmladší. Kniha přináší

velice osobní výpovědi lidí, kteří v  oblasti architektury „něco dokázali“.

Pokud vás zajímá, jak svých úspěchů dosáhli, kde hledají inspiraci a  jaké

jsou jejich zásady a  styl práce, pak vás jistě potěší přístupné a  čtivé

texty. Dozvíte se také, co očekávají od  klientů a  co si myslí o  Kaplického

knihovně, výuce architektury, panelákových sídlištích, památkové péči,

trvalé udržitelnosti nebo digitální architektuře. Rozhovory jsou doplněné

o  autentické portréty i  řadu skic a  fotografi í, ilustrujících pochvalné

i kritické názory odborníků v oblasti, která se týká nás všech. Přestože se

v  některých názorech liší, jedno mají všichni společné – pro architekturu

žijí celým srdcem a  toto celoživotní nadšení je z  jejich prací i  z  jejich

vyprávění cítit.

„Nedávno jsem četl několik let starý text,

ve kterém Alena Šrámková říká, že architek

tura se někdy dostane do  období, kdy je po

třeba udělat statečné gesto a navrhnout dům

s okny. S tím naprosto souhlasím.“

Viktor Rudiš

„Nejde jen o  to, něco kreslit, ale zároveň to

i  vstřebat tím, že o  tom přemýšlíte, nosíte to

v hlavě, postupně si na to zvykáte a utvrzujete

se v tom, že to je dobře.“

Ladislav Lábus

„Rovněž by se mi líbilo, kdyby se zasadila

nějaká geneticky upravená sazenice, která

by rostla a v určitou chvíli by se uřízla a byla

by to konstrukce domu. Jen by se opláštila.“

Svatopluk Sládeček

„Já osobně od města chci, aby bylo zajímavé,

bohaté a různorodé. Neznamená to však, že

musí být hezké.“

Szymon Rozwalka

„Většinou se objeví chyba někde, kde ji člo

věk vůbec nečeká. Takže vlastně můžeme

být úplně klidní.“

Pavel Nalezený

„To nevím, jak přijde nápad. Někdy přijde

a někdy ne. André Breton napsal v jedné bás

ni: ‚Na refýži u tramvaje stojí krásná žena. Jak

ji mám oslovit?‘ Tak asi tak to vzniká.“

Zdeněk Zavřel

„U  nás byl velice populární seriál Chobotnice

z druhého patra, takže chobotnička se usídlila

v podvědomí všech lidí jako přítel, který bojuje

proti zlu, a  proto se Kaplického knihovna

většině lidí líbí.“

David Vávra

„Mám raději, když je příběh trochu ukrytý

a člověk jej může postupně odhalovat a nechat

se jím překvapovat. Potom to má hloubku.“

Markéta Zdebská

„Upřímně řečeno, nemám na to, jednat s tako

vým klientem, který chce mít vodopád místo

sprchy.“

Luka Križek

„Je pravda, že člověka dnes okolí velmi

rozptyluje, je zahlcen obrovským množstvím

zbytečných informací. Proto si říkám, jestli

nemá smysl tvořit co nejjednodušší domy, které

budou kontrastem k době, ve které žijeme.“

Michal Krištof

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

e­mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

Jaroslav Sládeček

Architekti CZ

Jaroslav Sládeček

20 rozhovorů

20 rozhovorů

1926 Ivan Ruller 13

1927 Viktor Rudiš 27

1929 Alena Šrámková 37

1934 Jaroslav Drápal 49

1943 Zdeněk Zavřel 63

1951 Ladislav Lábus 79

1952 Josef Pleskot 97

1955 Petr Hrůša 109

1957 David Vávra 123

1962 Stanislav Fiala 137

1965 Viktor Koreis 151

1967 Marek Štěpán 165

1969 Svatopluk Sládeček 177

1970 Szymon Rozwalka 191

1975 Tomáš Klanc 205

1977 Luka Križek 217

1977 Markéta Zdebská 229

1979 Pavel Nalezený 243

1985 Ondřej Chybík a Michal Krištof 255

1989 Dimitri Nikitin 267



2015

Architekti CZ

Jaroslav Sládeček

20 rozhovorů


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována

a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Jaroslav Sládeček

Architekti CZ

20 rozhovorů

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 5871. publikaci

Odpovědná redaktorka Eva Škrabalová

Grafická úprava a sazba Alexandr Hudeček

Jazyková korektura Pavlína Zelníčková

Seznam autorů fotografií a ilustrací na straně 285

Počet stran 296

První vydání, Praha 2015

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

© Grada Publishing, a.s., 2015

Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2015

ISBN 978-80-247-5404-8 (print)

ISBN 978-80-247-9778-6 (pdf)


5

OBSAH

Předmluva 9

Ivan Ruller – Architektura je věda i umění 13

Viktor Rudiš – Architektura není jen forma 27

Alena Šrámková – Kde to beru 37

Jaroslav Drápal – Architektura je prostorová a hmotná skutečnost 49

Zdeněk Zavřel – Nemohu hned na začátku myslet na výsledek 63

Ladislav Lábus – Je to, jako když zraje sýr 79

Josef Pleskot – Je dobré mít nadhled 97

Petr Hrůša – Idea nevzniká, idea prostě je 109

David Vávra – Lidský život není prefabrikovaný 123

Stanislav Fiala – Jít přímou cestou 137

Viktor Koreis –

Když mě něco nebaví, zkouším to udělat tak, aby mě to bavilo 151

Marek Štěpán – Lepší je dům s kruhem než bez kruhu 165

Svatopluk Sládeček – Už nechci provokovat 177

Szymon Rozwałka – Nebát se experimentovat 191

Tomáš Klanc – Snažím se být klientův průvodce a partner 205

Luka Križek – Nechci být svázán pravidly 217

Markéta Zdebská – Na nezralém jablku si moc nepochutnám 229

Pavel Nalezený – Udržuj svou ledničku prázdnou 243

Ondřej Chybík a Michal Krištof – Nejsme sólokapři 255

Dimitri Nikitin – Neustrnout v jednom směru 267

Doslov 281

Autoři portrétů 285

Jmenný rejstřík 287

Doporučená literatura a zdroje 293



„S aktem tvoření, stejně jako se zrozením a smrtí, se musíte vypořádat sami. Nejsou

žádná pravidla, není zde nikdo, kdo by vám řekl, zda bude vaše volba okna ze šesti

miliard možných proporcí správná. ... architektura je výsledkem nevyhnutelných

uměleckých rozhodnutí, která musíte učinit.“

Philip Johnson, Sedm berliček moderní architektury, 1954


8


9

PŘEDMLUVA

„Dialogy s architekty“ jsou dialogy o architektuře,

o životě a osudu jednotlivce a o hodnotách

a  perspektivách v naší současné společnosti.

Motto: „Architektura je oblastí, v  níž se zřetelně vyjevují základní dilemata doby,

a  proto provokuje k  otázkám přesahujícím k  sebereflexi člověka a jeho dnešního

údělu.“

Petr Kratochvíl, historik architektury

Architektura i architekti prošli, tak jako celá společnost, za posledních více než dva­

cet pět let (1989–2014) po „listopadu 1989“ zásadními i „100 plus 1“ drobnými změna­

mi. Do života a projektování architekta pronikly ty velké, doslova převratné, i ty

zdánlivě „malé“ změny. Změnil se terén, v němž se architektura realizuje, stát ztratil

svůj monopol, ignorace a neochota podniků k inovacím a s tím spojená technologic­

ká zaostalost stavebnictví patří minulosti. Na scénu vstoupily malé ateliéry i vel­

ká projekční uskupení, novým jevem se stalo developerství, změnila se i klientela,

architekti projektují, realizují, rekonstruují doma i v  zahraničí. Souhrnně řečeno,

změnily se životní i profesní podmínky pro práci architekta.

Kniha dialogů o těchto životních i profesních podmínkách vypovídá přes priz­

ma zkušeností tří generací architektů. Nejde o prvoplánově bilancující publikaci

(„časosběrný dokument“), těžiště publikace je koncentrováno do otázky samotné

tvorby, práce architekta. Architektura je ze své podstaty konsenzuální záležitostí.

Arch itekt naplňuje přání, zájem klienta, naplňuje je v určitých daných podmínkách

a svědčí i o klientovu pohledu na svět. Současně je jeho projektování v jisté míře se­

berealizací, individuální výpovědí architekta. V architektuře, podobně jako v umě­

ní, nesmírně záleží na osobnosti architekta. Architekt „drží“ projekt a realizaci po­

hromadě, nese zodpovědnost za stavbu, realizaci a její následné úspěšné využívání,

za její provoz. Na začátku je tedy něco nesmírně důležitého a křehkého: idea stavby.

Odpověď na jedno a totéž zadání od klienta/investora, promítnutá do stejných vý­

chozích podmínek atd., jestliže je svěřena k  realizaci několika architektům, může

vést a zpravidla vede k pozoruhodně rozdílným projektům. A v takové rozdílnosti

je dokonce – jak nám ukazuje řada veřejných soutěží – jisté kouzlo architektury.


10

Ale je v tom přítomen také entuziasmus i zoufalství architekta, vyčerpávající práce

i závislost na rozhodnutí klienta/investora/soutěžní poroty a mnohdy i veřejnosti.

Takže ano, na individualitě architekta velice záleží.

Postačí i pouze libovolně v této publikaci zalistovat a začíst se – je doslova obdivu­

hodné, jak snadno pocítíte sílu, originalitu osobností, které o sobě, své práci a spo­

lečnosti vypovídají na stránkách této knihy. A neméně pozoruhodná je skromnost,

neformální respekt až úcta vůči vzorům, které adepty architektury uváděly do tajů

oboru. Rozdílné názory, tvrdé střety ( jestliže svět, v němž žijeme, je plný protikla­

dů, rozporů, je hloupé požadovat po architektech vzájemný soulad) jsou nezbytnou

odvrácenou stranou téhož. Záleží i na podmínkách, které společnost pro tento obor

rámcově vytváří, přes aktuální stav architektury můžeme diagnostikovat stav spo­

lečnosti. Ale jak se mezi architekty říká: „Ke svému zdraví se vyjadřuje každý, ale

odevzdá se do rukou lékaře. Do architektury hovoří kdekdo, pokud jde o hodnocení

staveb, je to v řadě případů věc veřejného mínění.“ Tato publikace tím, že velice kon­

krétně, „plasticky“ vypovídá o tom, jak „se rodí architektonická idea“, by mohla vést

veřejnost – neodborníky v dané profesi – k jisté umírněnosti.

Přes čtyři tematické okruhy, „ideu“ (zdroje architektovy výchozí inspirace), „tvorbu“

(proces projektování a práce v ateliéru), „veřejnost“ („veřejné mínění“ může ideu pro­

jektu stavby podpořit i zničit) a „vlivy“, vstupujeme do vlastního architektova světa.

Z této architektovy monády se rozvíjí vějíř podtémat: idea, místo, role zajímavosti

projektu, význam teorie pro praxi, krása, vzdělání a praxe, klient („služba zadava­

teli“, dialog mezi architektem a klientem), skicování/vizualizace/modely, hledání

a  improvizace, diktát času v  projekční práci a realizaci, preciznost, týmová práce,

líbiv ost, výuka architektury, paneláky, digitální navrhování, organičnost, udržitel­

ný vývoj a ekologie, materiály. Vše je díky mezititulkům přehledné a umožňuje srov­

nání názorů jednotlivých architektů.

Žijeme také v  době talkshow všeho druhu (často rozptylující únik před realitou),

tato publikace se tomuto žánru vymyká. Přináší ve svém celku dialogy – rozhovory

nejen od slova k slovu, ale od myšlenky k myšlence, od duše k duši (v textu najde­

me pasáže, které jsou vyznáním, konfesí architekta!) – s  dvaceti předními archi­

tekty a především s  třemi generacemi architektů. Je více než zajímavé se dočíst,

co tři generace rozdělené podle roku narození do pěti skupin (viz Obsah) spojuje

a co dělí. Kniha je nevypsanou „mezigenerační soutěží“ v síle a originalitě výpově­

dí v nejlepším smyslu tohoto sousloví. A je tedy svým způsobem obnovením toho,

co bylo před listopadem 1989 fatálně narušeno: předávání, kultivace mezigenerační

zkušenosti. Dnes nám zřejmě jde právě o schopnost mezigenerační spolupráce –

první čtyři skupiny architektů uváděné v publikaci (počínaje ročníky do roku 1926)

zažily „uzavřenou společnost“ takzvaného reálného socialismu a prožily i vstup

do „společnosti otevřené“, s  jejími nejistotami, se změněnou sociologií společnos­

ti, reagovaly na změny paradigmat (nástup postmoderny) – to je jedinečná, cenná

zkušenost. Neméně zajímavé jsou výpovědi i poslední v publikaci uváděné skupiny

(ročníky 1979 až 1989): publikace je otevřená pro mezigenerační dialog. Vyjasňování


11

toho, co generace dělí, co je spojuje, výpovědi o rozčarování a o zakládání osobních

perspektiv – to je vklad do axiologického horizontu, který by měl být zhodnocován.

A zdá se, že právě ona mimořádná role silných individualit spolu s neméně silnou

nezbytností spolupráce, ideové solidárnosti v práci architekta, zabránila mnoha fa­

tálním propadům. Výpověď každého architekta je zde díky zprostředkovateli, auto­

rovi/editorovi této knihy, architektovi Jaroslavu Sládečkovi, jak vstupem do privát­

ní sféry architektovy individuality, tak často i velice nekonvenčním, sugestivním,

argu mentačně silným pohledem do provozu naší společnosti. Architektuře se nejde

vyhnout, nemůžeme ji „vypnout“ jako obrazovku či displej, neustále nás obklopuje,

promlouvá k nám a architekti se umějí k tomuto světu rázně vyjádřit. Vědí, že jde

o mnoho, znají váhu slov, idejí i obtíže realizace. Tuto předmluvu by bylo možné

sestavit z rázných aforistických výroků architektů anebo, to je další možnost, uvést

„sumu“ originálních úsudků – a jsem si jist, že by to bylo poutavé až strhující čtení.

Ale čtenáře bych tím o mnoho připravil – každý dialog je „celistvý“, nefragmentární,

zaujme a překvapí, je výsledkem pečlivé, neuspěchané přípravy v naší uspěchané

době, která se často spokojí pouze s mozaikovitými informacemi.

Dialog o architektuře je dialogem o podstatných věcech. V  architektuře je podle

americké architektky Sarah Whiting obsažena „inteligence, která může být měřít­

kem větších, všeobecnějších záležitostí“, a proto architekti „nemohou jen koment­

ovat uspořádání světa“. Tato kniha dvaceti dialogů je výzvou: Pojďte s námi archi­

tekty přemýšlet o architektuře, práci, životě a společnosti! „Pokud nemáte wi­fi,

povídejte si spolu. Protože lidi tráví čas někde na ‚sociální síti‘ a nejsou tam, kde

jsou.“ (str. 176) Texty v  této knize vám nabízejí výhodu – architekti a jejich názory

jsou pro vás v této publikaci k dialogu vždy „po ruce“ a připraveni.

doc. PhDr. Oldřich Ševčík, CSc.



13

1)

Ivan Ruller: Ingstav, Brno (1968–1970)

IVAN RULLER

Architektura je věda i umění

(29. 3. 2014, Brno)


14

prof. Ing. arch. Ivan Ruller

rok a místo narození: 1926, Brno

vzdělání a akademická činnost

1937 – 1945 1. reálné gymnázium, Brno

1945 – 1950 Vysoká škola technická Edvarda Beneše v Brně (Ing. arch.)

1948 – 1952 asistent Bedřicha Rozehnala a spolupráce s Bohuslavem Fuchsem

1954 – 1959 FA VUT v Brně (Ústav pozemního stavitelství, asistent prof. Miloslava Kopřivy)

1990 FA VUT v Brně (doc.), (prof.)

1990 – 1994 FA VUT v Brně (děkan)

1994 – dosud FA VUT v Brně (Ústav navrhování II)

1997 členem Saské Akademie věd

praxe

1952 – 1954 Potravinoprojekt, Brno

1959 – 1964 Stavoprojekt, Brno

1964 – 1968 Chemoprojekt, Brno

1968 – 1979 Investprojekt, Brno

1979 – 1985 volný architekt (registrován u Fondu výtvarných umělců)

1985 – 1989 Elektroprojekta, Brno

1990 – dosud vlastní kancelář Ateliér Ruller

vybrané realizace

1960 – 1965 Janáčkova opera, Brno

1966 – 1968 Petráčkova vila, Brno

1968 – 1970 Administrativní budova Ingstav, Brno

1972 – 1990 Zimní sportovní hala Rondo, Brno

1992 – 1994 Pavilon E, Výstaviště Brno

významní učitelé a ovlivňující osobnosti

Bedřich Rozehnal, Bohuslav Fuchs, Miloslav Kopřiva, Vincenc Makovský, Jaromír Krejcar

oblíbené

spisovatel: Benjamin Kuras

skladatel: Antonín Dvořák

zpěvák: Louis Armstrong

2) Ivan Ruller: soutěžní návrh opery v Paříži


15

1 Idea

Dokázal byste popsat, jak vzniká architektonická idea? Odkud se bere inspirace? Když se tu podíváte z okna na okolní domy

1

, tak vidíte, že jsem už od svých devíti

let chodil kolem tří domů od Arnošta Wiesnera, dvou domů od Bohuslava Fuchse (obr. 3) a jednoho od Josefa Poláška. Jsem přesvědčen, že to na mě muselo mít vliv, protože když jsem se dostal do  věku patnácti let, kdy se člověk rozhoduje, jakým směrem se bude orientovat, neměl jsem žádné pochyby o tom, že budu dělat archi­ tekturu. Přitom můj otec Čeněk Ruller byl stavitel a  stavěl kolonii Nový dům

2

v rámci Výstavy soudobé kultury v Brně, což bylo ještě dřív než pražská osada Baba. Tehdy vznikla ve  Weissenhofu ve  Stuttgartu ukázková obytná čtvrť se stavbami světových architektů Le Corbusiera, Miese van der Rohe, Hanse Scharouna a  dal­ ších. Otec se tam společně se stavitelem Františkem Uherkou inspirovali a pozvali naše špičkové architekty té doby do Brna. Byli to Bohuslav Fuchs, Jaroslav Syřiště, Jan Víšek, Jiří Kroha, Jaroslav Grunt, Josef Štěpánek z Prahy, Miroslav Putna, Hugo Foltýn a každý tam postavil svůj dům. Někdo postavil dvojdomek, někdo řadovku, někdo tři domy. Jenže na tom otec s Uherkou prodělali jmění, protože začali stavět, ještě než přišla krize, a když přišla, dlouho a těžko se ty domy prodávaly. Nicméně se prodaly a byly to moc pěkné domy. Bohužel postupem času, protože to byl sou­ kromý majetek, s  tím majitelé udělali neuvěřitelné věci. Například dům od  Jiřího Krohy je dnes úplně přestavěný. Nejvíc původní podobu si uchoval Wiesnerův dům, ale zase dům od architekta Jaroslava Syřiště, který měl svůj jednoduchý styl, dostal velkou ránu. Byla to původně kostička, na jejímž vrcholu byl ještě pás režného zdi­ va, který noví majitelé bezohledně omítli a  zamalovali (obr.  4). Totéž mu provedli ještě na jiném domě v Brně, kde to dokonce natřeli takovou fialkovou barvou. Také dvojdům od Jana Víška je zcela znehodnocen. O kus dál od místa, kde bydlíme, sto­ jí krásný dům od Rudolfa Baumfelda a Norberta Schlesingera pro bratrance paní Grety Tugendhatové. Jmenoval se Ernst Löw­Beer. Ten dům město prodalo na byty, takže z  toho bude za  chvíli kůlnička na  dříví. Je to nádherná vila, která by podle mě potřebovala skoro tutéž péči jako „Tugendhatka“. Zajímavé je také to, že každý z těch domů v okolí měl svého zahradníka. Měly nádherně udržované zahrady, kte­ ré dodnes dávají tomuto prostředí neuvěřitelný charakter. Takže si myslím, že jeden takový impuls bylo to, když jsem viděl, jak tyto domy vyrůstají. Když kolem toho chodíte každý den, tak to ve vás asi něco udělá. Druhá zásadní věc je, že hodně záleží na tom, jaké měl kdo kantory. My jsme na škole měli štěstí, že prvním děkanem a později i rektorem byl pan profesor Jaroslav Syřiš­ 1 Mas arykova čtvrť v Brně 2 K olonie Nový dům je soubor šestnácti funkcionalistických rodinných domů, které vznikly v  roce 1928

jako příklad ukázkového moderního bydlení v Brně -Žabovřeskách. Jeho výstavba byla inspirována sídli

štěm Weissenhof ve Stuttgartu z roku 1927, stejně tak pozdější pražská osada Baba, která byla vystavě

na v letech 1932 – 1936.

IDEA A INSPIRACE

+


16

Ivan Ruller

tě, který pozval na školu Bohuslava Fuchse, Bedřicha Rozehnala, Miloslava Kopřivu, Jaromíra Krejcara, Jiřího Krohu, Antonína Kuriala, Vincence Makovského a další. Mimochodem Krejcara považuji za zakladatele světového high­tech, protože jeho pa­ vilon pro Expo 1937 v  Paříži je unikátní věc (obr.  5). Měli jsme snahu postavit kopii, ale nenašel se vůbec žádný podklad. Pátrali jsme i  ve  Vítkovických železárnách, ale bezvýsledně. Existuje sice model, ale nic víc. Takže jsme se učili u našich profesorů na jejich tvorbě. A na tom jsme právě viděli nejlépe, jak to dělat. Z toho jsme čerpali. Každý z nich byl trochu jiný. Nejdéle jsem byl u profesora Rozehnala. Byl úžasný v tom, že bezvadně ovládal typologii zejmé­ na zdravotních staveb. Když třeba dělal velký špitál, udělal si z  pauzáku takové malinké sešitky a  dělal malinké skici celkové skladby. Věděl přesně, jak funguje lůžkový trakt, ambulance, bydlení, technická místnost, kuchyně, a až dospěl k ná­ zoru, jak to hmotově uspořádá, napnul si na svůj velký stůl kladivák a začal to z le­ vého rohu rýsovat. Pracoval ve čtyřstovkách a vždycky mu to nakonec perfektně vyšlo. Jeho půdorysy byly taková skoro umělecká grafická díla. On nám tedy vštípil takovou základní myšlenku, které já věřím a držím se jí, že dům se má řešit zevnitř ven. Že si člověk nemá jako první dělat představu, jak to bude vypadat, a  potom se to do  ní snažit vecpat. Vevnitř totiž formujete život, který se tam bude odehrávat. Může vypadat nevímjak hezky, ale když to nefunguje, není to v pořádku. Já si myslím, že funkcionalismus není mrtvý, ať už se tomu říká jakkoliv. Každý dům musí dobře fungovat, protože jej přece děláme pro život lidí. A i když jde o různé typologické druhy, tak každý má svou podmínku optimálního řešení. Čím se tedy dosahuje té krásy? Tenkrát se používal termín „vyšlismus“, tedy že někteří architekti udělali půdorys a nalátali tam okna a hotovo. To si myslím, že je také špatně, protože člověk se má

KRÁSA

4) Jaroslav Syřiště: rodinný dům

v kolonii Nový dům, původní

a dnešní stav, Brno (1928)

3) Bohuslav Fuchs: Tesařova vila,

Brno (1937 – 1938) třeba dvakrát třikrát vrátit zpátky k dispozičnímu řešení. Má to růst k finální podo­ bě postupným sbližováním pojetí účelnosti domu s jeho výtvarným řešením. Mně se třeba ohromně líbí tady v Brně kavárna Era od Josefa Kranze z roku 1929 (obr. 6). To je sice malý objekt, ale má krásně vyřešenou fasádu, která souzní s interiérem. To je prostě umělecké dílo, jak má být. Je v Černých Polích u Mendelovy univerzity, nedávno byla obnovena. Ale většinu domů jsme bohužel nechali zchátrat. Nádher­ ný objekt od Bohuslava Fuchse je hotel Avion (obr. 7) a nechápu, jak je možné, že za­ stupitelé připustí, aby v centru města byla architektura přinejmenším evropského významu, která leží ladem a dělá našemu městu ostudu. Možná se do toho nikdo nehrne, protože to má úzký půdorys a nedá se z toho udě­ lat tak výdělečný hotel. Nedá se z toho vyrážet tolik peněz. Ale tehdy to v tom hotelu žilo. Za první republi­ ky se v něm architekti scházeli a pracovali u kavárenských stolů, skicovali, uzavírali zakázky, vedli diskuse a tak dále. Ten dům žil úžasným způsobem a jeho vnitřní pro­ stor je naprosto geniální. Ta úzká parcela se schodištěm do kavárny a prostorovým řešením interiérů, to je nádhera. Tímto způsobem jakési oboustranné harmonie se tedy snažím přistupovat ke každé­ mu úkolu, který dostanu. A ještě při své práci mám rád určité souznění s výtvarným uměním. Myslím si, že architektura a výtvarné umění patří k sobě a že nejde jen o to, postavit dům a do něj pověsit obraz nebo umístit sochu. Jde o tvůrčí spolupráci mezi architektem a  výtvarníkem. Dlouhou dobu se taková spolupráce realizovala zvlášt­ ním předpisem v  hlavě V  státního rozpočtu. Bohužel byla tato zavedená povinnost po roce 1990 zrušena, čímž byla velmi poškozena výtvarná a kulturní oblast naší země.

5) Jaromír Krejcar: Československý

pavilon EXPO 1937, Paříž

6) Josef Kranz: kavárna Era,

Brno (1927 – 1929)

7) Bohuslav Fuchs: hotel Avion,

Brno (1926 – 1927)




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.