Kniha: AppleScript -- Průvodce skriptováním v Mac OS X - Guy Hart-Davis

KAPITOLA 4

Proměnné, třídy, operátory

a změna datového typu

V této kapitole najdete:

 Klíčové vědomosti a koncepce

 Práce s proměnnými

 Trvalé ukládání dat v atributech skriptu

 Provádění operací prostřednictvím operátorů

 Tř í d y

 Typová konverze

70

Část II: Základní techniky programování v jazyce AppleScript

Klíčové vědomosti a koncepce

 Práce s proměnnými

 Datové typy

 Používání operátorů v operacích a srovnáních

 Třídy jazyka AppleScript

 Změna datového typu (typová konverze)

Často budete potřebovat ve vašich skriptech dočasně ukládat nějaká data, abyste je mohli použítpozději. Za tímto účelem se v jazyce AppleScript používají proměnné. Místo toho, abyste napříkladuživatele žádali o zadání jeho jména pokaždé, když jej ve skriptu potřebujete použít, můžete jej o jeho

zadání do políčka pro zadávání vstupu požádat pouze jednou, uložit jméno do proměnné a tu pak

dále ve skriptu používat dle potřeby.

V této kapitole se naučíte proměnné deklarovat, přiřazovat jim data a používat je ve zdrojovém kódu.

Dále se naučíte používat operátory jazyka AppleScript při provádění operací (například sčítání nebo

dělení) nebo při srovnávání (například když potřebujete zjistit, zda je jedna hodnota větší než jiná

hodnota nebo je jí rovná). Na konci kapitoly pak najdete výklad různých tříd a objektů, které vám

AppleScript nabízí, a naučíte se provádět typovou konverzi (změnu datového typu).

Práce s proměnnými

Proměnná je pojmenovaná oblast v paměti počítače, do které můžete ukládat data – například název

vaší společnosti, dva měsíce staré datum nebo kolik jste od té doby prodělali peněz.

Když potřebujete uložit ve skriptu nějaká data, použijete právě proměnnou. Obsah proměnné pak

můžete získat, kdykoliv tyto informace potřebujete nějak použít, nebo jej přepsat informacemi novými.

Sedm datových typů

Když vytvoříte proměnnou, můžete jí přiřadit kterýkoliv ze sedmi typů dat. Jejich popis a příklady

jejich využití najdete v tabulce 4.1.

Tabulka 4.1: Datové typy proměnných jazyka AppleScript

Datový typ Data uložená v proměnné Příklad nebo defi nice

Boolean Pouze hodnota true nebo false true

Integer Celé číslo (bez desetinných míst) 10

Real

Číslo s dvojitou přesností (sdesetinnými místy)

39282,87270

Date

Číslo s plovoucí desetinnou čárkou. Část

čísla před čárkou reprezentuje datum,

část čísla za čárkou čas.

AppleScript vám umožňuje získávat

různé části data – například rok, den

nebo čas.

List

Jakákoliv data, která specifikujete mezi

dvěma složenými závorkami a oddělíte

čárkami

{„Praha“, „Brno“, „Ostrava“, „Hradec

Králové“}

Record Seznam párů klíč-hodnota

set client to {name:“Ostrava“,city:“Průmyslové město“}

String Text uzavřený v dvojitých uvozovkách („“) set prompt to „Uložit dokument?“

Kapitola 4: Proměnné, třídy, operátory a změna datového typu

71

Při psaní skriptů v jazyce AppleScript za normálních okolností nemusíte specifikovat datové typy

proměnných explicitně. Místo toho je AppleScript automaticky odvodí z dat, která proměnnýmpřiřazujete, a sám proměnné odpovídajícím způsobem otypuje.

Představte si například, že vytvoříte proměnnou následujícím způsobem:

set IsUserSane to true

Protože proměnné přiřazujete hodnotu true, AppleScript odvodí, že by tato proměnná měla být

typu Boolean – mít hodnotu true, nebo false – a přiřadí jí tento typ.

Chcete-li přiřadit nějaké proměnné řetězec literálů „True“ nebo „False“, vložte jej do  dvojitých

uvozovek. Applescript tak pozná, že má být proměnná typu String. A podobně, když přiřadíte proměnné textový řetězec, AppleScript z ní automaticky uděláproměnnou řetězcovou: set myUsername to „Petr“ Vytvoření proměnné Chcete-li vytvořit proměnnou, stačí když prostřednictvím příkazu set specifikujete její názeva přiřadíte jí nějaká data. Následující příkaz například vytvoří proměnnou s názvem myGreetinga přiřadí jí řetězec „Dobré ráno!“. set myGreeting to „Dobré ráno!“ Vytvořená proměnná uchovává svůj obsah – přiřazená data –, dokud jej nějak nezměníte tak, žeproměnné přiřadíte jiná data. To můžete udělat několika různými způsoby, jejichž popis najdete níže v této kapitole. Rozdíl mezi příkazy set a copy Ve všech až doposud uvedených příkazech se vždy používal při vytvoření proměnné a přiřazení jejích dat příkaz set. Je zde však ještě jeden příkaz, jehož prostřednictvím můžete vytvořit proměnnou a uložit do ní nějaká data – příkaz copy. Příkaz copy funguje ve většině případů stejně jako příkaz set, ale má jinou syntaxi – jeho syntaxe je zrcadlově obrácená. Místo příkazu set myGreeting to „Dobré ráno!“ byste například mohli použít následujícím způsobem příkaz copy: copy „Dobré ráno“ to myGreeting Výsledkem provedení tohoto příkazu je vytvoření proměnné s názvem myGreeting, kteráobsahuje řetězec „Dobré ráno!“. V běžných případech, jako je tento, jsou příkazy set a copy víceméně zaměnitelné. Rozdíly mezi oběma příkazy se však projeví, když vytváříte proměnnou, která obsahuje datum, seznam, záznam (Record) nebo skriptový objekt. Zde jsou:  Když použijete příkaz set, AppleScript přiřadí proměnné odkaz na  objekt. Odkaz je ukazatel

ukazující na objekt, který obsahuje data reprezentovaná proměnnou.

Chcete-li přiřadit nějaké proměnné řetězec literálů „True“ nebo „False“, vložte jej do  dvojitých

uvozovek. Applescript tak pozná, že má být proměnná typu String.

Poznámka

72

Část II: Základní techniky programování v jazyce AppleScript

 Když použijete příkaz copy, AppleScript přiřadí proměnné oddělenou kopii objektu, která je

na originálním objektu nezávislá – takže když po použití příkazu copy originální objekt změníte,

bude originální objekt obsahovat jiná data než objekt reprezentovaný nově vytvořenou proměnnou. To může vést ke zmatkům, když nastavíte hodnoty dvou proměnných tak, aby odkazovaly na stejný objekt. V následujícím úryvku zdrojového kódu se například vytvoří proměnná CompanyOffices a  přiřadí se jí seznam tří měst: Praha, Brno a  Ostrava. Dále se ve  skriptu vytvoří proměnná Destinations a  prostřednictvím příkazu set se jí přiřadí objekt CompanyOffices. Nakonec se změní první položka proměnné Destinations a zobrazí se dialog zobrazující první položkuproměnné CompanyOfficces. O dialogových oknech se dočtete více v kapitole 8. set CompanyOffices to {„Praha“, „Brno“, „Ostrava“} set Destinations to CompanyOffices tell Destinations to set {item 1} to {„Hradec Králové“} display dialog item 1 of CompanyOffices Když tento kód provedete, zobrazí se v dialogu Hradec Králové, a ne Praha. Výsledkem změnyhodnoty proměnné Destinations je současná změna hodnoty CompanyOffices, protože oběproměnné vytvořené prostřednictvím příkazu set ukazují na stejný objekt. Chcete-li zabránit tomu, aby se při změně hodnoty proměnné Destinations současně změnila i hodnota proměnné CompanyOffices, použijte místo příkazu set příkaz copy a vytvořteoddělenou kopii proměnné. Zdrojový kód (se změnou zvýrazněnou tučným písmem) pak zobrazív dialogu podle očekávání hodnotu Praha. set CompanyOffices to {„Praha“, „Brno“, „Ostrava“} copy CompanyOffices to Destinations tell Destinations to set {item 1} to {„Hradec Králové“} display dialog item 1 of CompanyOffices Pravidla pro názvy proměnných Při vytváření názvů proměnných musíte v jazyce AppleScript dodržovat několik pravidel. Tatopravidla jsou poměrně volná, takže můžete vytvářet proměnné s nejrůznějšími názvy, aniž byste jeporušili. Zde jsou:  Název proměnné musí začínat písmenem Název každé proměnné musí začínat písmenem.  Název proměnné mohou tvořit pouze písmena, čísla a podtržítka Po prvním písmenu názvu

může následovat jakákoliv kombinace písmen, čísel a podtržítek. Mnoho lidí používá podtržítka

v názvech proměnných k oddělení jednotlivých slov, protože v nich nelze používat mezery ani jiné

interpunkční znaky. Název proměnné first_name je například čitelnější než název firstname.

Jednotlivá slova v názvu proměnné můžete také oddělovat velkými písmeny (například First

Name), nebo používat oba způsoby (například First_Name) – záleží na vás.  O  velikost písmen se nemusíte starat V  názvech proměnných se nerozlišují velká písmena

od malých, ale jazyk AppleScript automaticky upravuje písmena v názvu proměnné způsobem,

kterým je poprvé zapíšete. Takže když vytvoříte proměnnou myCompany, můžete později v kódu

zadat její název jako mycompany (nebo použít velká či malá písmena jakýmkoliv jinýmzpůsobem – například MYCOmpaNY) a AppleScript při kompilaci skriptu opraví velikost písmen podle

jejího původního názvu.

Kapitola 4: Proměnné, třídy, operátory a změna datového typu

73

Automatická oprava velikosti písmen v názvech proměnných je většinou užitečná, ale může být

také nepraktická, když se rozhodnete, že chcete změnit velikost písmen v původním názvuproměnné poté, co skript zkompilujete. V těchto případech musíte AppleScript Editor zavřít a opět

spustit předtím, než jej budete moci přesvědčit, aby novou velikost písmen v  názvu proměnné přijal.  Vyhněte se používání vyhrazených slov Nepoužívejte vyhrazená slova jazyka AppleScript –

žádné ze slov definovaných jako klíčová. Nevytvářejte například proměnné s názvy result nebo

error, protože AppleScript tato slova používá. Toto pravidlo je sice zcela přirozené, ale v praxi

je velmi snadné jej porušit, protože většina lidí si nedokáže zapamatovat všechna klíčová slova

jazyka AppleScript. Pokud AppleScript ohlásí neočekávanou chybu syntaxe, podívejte se, jestli

jste omylem nepoužili jako název nějaké klíčové slovo.

Pokud opravdu musíte, můžete použít jako název proměnné i vyhrazené slovo. Chcete-li toudělat, vložte jej mezi dvě svislé čáry (znaky |). Pokud jste například nuceni použít jako názevproměnné slovo error, označte jej v kódu takto: |error|. Obvykle k tomu však není žádný důvod.

Tuto syntaxi také můžete použít, když chcete vytvořit název proměnné obsahující znaky, které

byste jinak v názvu použít nemohli, například mezery nebo symboly. K tomu však také obvykle

není žádný důvod, pokud vám to nečiní nějaké zvláštní potěšení. Vytvoření proměnné odkazující na jiný objekt Místo toho, abyste proměnné přiřadili obsah nějakého objektu, jí také můžete přiřadit odkaz na objekt. Díky tomu můžete pracovat kdykoliv, když proměnnou použijete, s aktuálním obsahem objektu, a ne s  obsahem, který jste do  proměnné vložili při jejím vytvoření. To se hodí, když se může hodnota odkazovaného objektu změnit za běhu skriptu. Chcete-li vytvořit odkaz, použijte při vytváření proměnné operátor reference to. Následující blok příkazu tell například vytvoří proměnnou myWin odkazující na okno aplikace Finder, které jev popředí. Poté nastaví atribut position proměnné MyWin. tell the application „Finder“ set myWin to a reference to the front window set the position of myWin to {800, 44} end tell Na tom není nic složitého. Použití odkazu však začne být zajímavé ve chvíli, kdy se změní samotný objekt. Následující rozšířený blok příkazu tell (s úpravami zvýrazněnými tučným písmem) otevírá další okno aplikace Finder, které tentokrát zobrazuje obsah systémového disku. Protože je toto nové okno nyní v popředí, proměnná myWin bude odkazovat na něj a druhý příkaz set the position of myWin změní polohu nového okna, a ne okna, které skript otevřel jako první. tell the application „Finder“ set myWin to a reference to the front window set the position of myWin to {800, 44} open startup disk set the position of myWin to {0, 44} end tell

Automatická oprava velikosti písmen v názvech proměnných je většinou užitečná, ale může být

také nepraktická, když se rozhodnete, že chcete změnit velikost písmen v původním názvuproměnné poté, co skript zkompilujete. V těchto případech musíte AppleScript Editor zavřít a opět

spustit předtím, než jej budete moci přesvědčit, aby novou velikost písmen v  názvu proměnné přijal.

Tip

Pokud opravdu musíte, můžete použít jako název proměnné i vyhrazené slovo. Chcete-li toudělat, vložte jej mezi dvě svislé čáry (znaky |). Pokud jste například nuceni použít jako názevproměnné slovoerror, označte jej v kódu takto:|error|. Obvykle k tomu však není žádný důvod.

Tuto syntaxi také můžete použít, když chcete vytvořit název proměnné obsahující znaky, které

byste jinak v názvu použít nemohli, například mezery nebo symboly. K tomu však také obvykle

není žádný důvod, pokud vám to nečiní nějaké zvláštní potěšení.

Poznámka

74

Část II: Základní techniky programování v jazyce AppleScript

Rozsahy platnosti a životnost proměnných

AppleScript vám umožňuje deklarovat dva různé druhy proměnných: lokální proměnné a globální

proměnné.

Za normálních okolností proměnné vytváříte, když je ve skriptu potřebujete použít, jako jste to dělali

ve výše uvedených příkladech. Avšak vytvoříte-li proměnnou tímto způsobem, jedná seo proměn

nou lokální – proměnnou, která je dostupná pouze v části skriptu, ve které se vytváří, a kteráucho

vává svoji hodnotu pouze po dobu provádění skriptu.

Píšete-li skript, který má pouze jednu část, vystačíte si při ukládání dat s lokálními proměnnými. Ale

když píšete skript, který obsahuje více různých podprogramů (podprogram je oddělená sekcezdro

jového kódu se specifickou funkcí), může se stát, že budete muset použít také proměnné globální.

Globální proměnná je dostupná ve všech podprogramech ve skriptu i v jeho hlavním těle. Lokální

proměnná vytvořená v podprogramu je oproti tomu dostupná pouze v tomto podprogramu, a nelze

k ní přistupovat v žádném z ostatních podprogramů ani v hlavním těle skriptu.

Oblasti, ve které je proměnná dostupná, se říká rozsah platnosti proměnné, takže globální proměnné

mají globální rozsah platnosti a lokální proměnné lokální rozsah platnosti.

Chcete-li vytvořit globální proměnnou, musíte to udělat předem, aby o ní skript věděl. Globálnípro

měnnou deklarujete prostřednictvím klíčového slova global a jejího názvu. V následujícím příkazu

se například deklaruje globální proměnná myCity:

global myCity

Za normálních okolností se všechny globální proměnné deklarují v hlavním těle skriptu, a ne v jeho

podprogramech – viz následující příklad, ve kterém je deklarace globální proměnné myUserName

zvýrazněná tučným písmem. Globální proměnná je tak dostupná v hlavním těle skriptu a ve všech

jeho podprogramech, což obvykle chcete. Ve skriptu se nejprve volá podprogram get_user_name,

který zobrazí dialog vyžadující zadání jména uživatele, uloží jej do proměnné myUserName a poté

zavolá podprogram show_user_name, který obsah proměnné myUserName zobrazí v dalším dialogu.

global myUserName

get_user_name()

show_user_name()

on get_user_name()

display dialog „Zadejte prosím vaše jméno:“ default answer „“

set myUserName to text returned of the result

end get_user_name

on show_user_name()

display dialog myUserName

end show_user_name

Někdy však také musíte deklarovat globální proměnnou pouze v podprogramech, které ji potřebují.

V následujícím skriptu se deklaruje globální proměnná myUserName v podprogramu get_user_

name (opět zvýrazněno tučně), takže je dostupná v tomto podprogramu a v hlavním těle skriptu, ale

ne v podprogramu show_user_name:

get_user_name()

show_user_name()

Kapitola 4: Proměnné, třídy, operátory a změna datového typu

75

on get_user_name()

global myUserName

display dialog „Zadejte prosím vaše jméno:“ default answer „“

set myUserName to text returned of the result

end get_user_name

on show_user_name()

display dialog myUserName

end show_user_name

V tomto případě není přesunutí deklarace do podprogramu get_user_name vhodné, protožepodrogram show_user_name selže a ohlásí chybu. Stane se to proto, že podprogram show_user_name

neví o proměnné myUserName, jejíž obsah má zobrazit v dialogu prostřednictvím příkazu display

dialog.

Abyste tuto chybu napravili, musíte deklarovat globální proměnnou myUserName takév podprogramu show_user_name – viz kód vytištěný tučně:

get_user_name()

show_user_name()

on get_user_name()

global myUserName

display dialog „Zadejte prosím vaše jméno:“ default answer „“

set myUserName to text returned of the result

end get_user_name

on show_user_name()

global myUserName

display dialog myUserName

end show_user_name

Název každé globální proměnné ve skriptu musí být jedinečný. Název každé lokální proměnné

pak musí být jedinečný v jejím rozsahu platnosti, ale pokud chcete, můžete používat stejné názvy

proměnných v různých rozsazích platnosti. Obecně vzato však není opětovné používání názvů

lokálních proměnných ve stejném skriptu vhodné, protože to může být matoucí. Předem můžete deklarovat i proměnnou lokální – v deklaraci použijete s jejím názvem klíčové slovo local. V následujícím příkazu se například deklaruje lokální proměnná Boss: local Boss Každá deklarace lokální proměnné musí být ve stejné části skriptu, ve které chcete proměnnoupoužívat – v jeho hlavním těle (pokud ji nechcete používat v podprogramu), nebo v podprogramu, který ji používá.

Zeptejte se odborníka

Otázka: Musím deklarovat lokální proměnné předem prostřednictvím klíčového slova

local?

Odpověď: Ne, nemusíte.

Název každé globální proměnné ve skriptu musí být jedinečný. Název každé lokální proměnné

pak musí být jedinečný v jejím rozsahu platnosti, ale pokud chcete, můžete používat stejné názvy

proměnných v různých rozsazích platnosti. Obecně vzato však není opětovné používání názvů

lokálních proměnných ve stejném skriptu vhodné, protože to může být matoucí.

Poznámka

76

Část II: Základní techniky programování v jazyce AppleScript

Dokonce i  když začnete deklarovat globální proměnné, nemusíte předem deklarovat

lokální proměnné prostřednictvím klíčového slova local – můžete je i nadále vytvářet

prostřednictvím příkazu set kdekoliv ve vašem zdrojovém kódu.

Ale – cítili jste, že nějaké to „ale“ přijde, že? – když používáte globální proměnné, může

se hodit používat i deklarace proměnných lokálních, aby bylo na první pohled jasné, jaké

jsou rozsahy platnosti jednotlivých proměnných.

Další výhodou deklarování lokálních proměnných předem je možnost umístit všechny

jejich deklarace v  podprogramu na  jedno místo. Budete tak mít dokonalý přehled nad

všemi proměnnými, které podprogram používá. To se hodí, když se ke svému kóduvrátíte po nějaké době nebo když se jej pokouší pochopit někdo jiný.

Vyzkoušejte si Použití globální proměnné V  tomto příkladu prostřednictvím globální proměnné zpřístupníte data různým podprogramům ve skriptu. V tomto příkladu se pracuje se skriptem, který jste viděli již výše v této kapitole.Ve skriptu je několik věcí, jejichž podrobný popis jsme zatím neuvedli, včetně vytváření a volánípodprogramů a zobrazování dialogů, ale uvidíte, že na tom není nic těžkého. Při psaní skriptu postupujte následujícím způsobem: 1. Stiskem kláves +N, nebo výběrem položky New z nabídky File vytvořte nový skript. 2. Na začátku skriptu vytvořte globální proměnnou myUserName – uděláte to tak, že do skriptuvložíte klíčové slovo global a za ním uvedete název proměnné:

global myUserName 3. Zavolejte podprogram get_user_name – uděláte to tak, že vložíte do skriptu jeho názevnásledovaný párem kulatých závorek (zvýrazněno tučným písmem). Tímto způsobem vyjádříte, že

chcete podprogram get_user_name provést.

global myUserName

get_user_name() 4. Na dalším řádku zavolejte stejným způsobem podprogram show_user_name (zvýrazněnotučným písmem):

global myUserName

get_user_name()

show_user_name() 5. Vytvořte podprogram get_user_name – uděláte to tak, že do skriptu vložíte klíčové slovo on

a za ním uvedete název podprogramu následovaný párem kulatých závorek. Na další řádek poté

vložte klíčové slovo end, kterým podprogram ukončíte (zvýrazněno tučným písmem):

global myUserName

get_user_name()

show_user_name()

on get_user_name()

end 6. Stiskem kláves +K, nebo klepnutím na tlačítko Compile skript zkompilujte. AppleScriptautomaticky přidá do příkazu end název podprogramu get_user_name (zvýrazněno tučným písmem):

Kapitola 4: Proměnné, třídy, operátory a změna datového typu

77

global myUserName

get_user_name()

show_user_name()

on get_user_name()

end get_user_name 7. Do podprogramu get_user_name přidejte příkaz display dialog, který zobrazí dialogvyžadující zadání jména uživatele do textového pole, které je na začátku prázdné (parametr default

answer „“ – výchozí odpověď). Nastavte hodnotu globální proměnné na text vrácený textovým

polem. Příslušné úpravy jsou označené tučně:

global myUserName

get_user_name()

show_user_name()

on get_user_name()

display dialog „Zadejte prosím vaše jméno:“ default answer „“

set myUserName to text returned of the result

end get_user_name 8. Vytvořte podprogram show_user_name a vložte do něj příkaz display dialog, který zobrazí

obsah proměnné myUserName. Příslušné úpravy jsou označené tučně:

global myUserName

get_user_name()

show_user_name()

on get_user_name()

display dialog „Zadejte prosím vaše jméno:“ default answer „“

set myUserName to text returned of the result

end get_user_name

on show_user_name()

display dialog myUserName

end show_user_name 9. Stiskem kláves +R, nebo klepnutím na tlačítko Run skript spusťte. Až se objeví první dialog,

zadejte do textového pole nějaké jméno a klepněte na tlačítko OK. Zkontrolujte, že se zadaný

text zobrazí v druhém dialogu.

10. Uložte skript pod libovolným názvem.

Trvalé ukládání dat v atributech skriptu

Když potřebujete uchovat data od jednoho spuštění skriptu k druhému, použijte místo proměnné

atribut skriptu. Atribut skriptu jsou nějaká data uložená ve skriptu, která můžete používat a ukládat

dle potřeby.

Pro používání atributů skriptu platí téměř stejná pravidla jako pro používání proměnných (viz výše):

 Každý název atributu skriptu musí být v rámci skriptu jedinečný. (Atributy skriptů jsouve skriptu globální – jejich platnost nemůžete omezovat pouze na některé jeho oblasti.)

78

Část II: Základní techniky programování v jazyce AppleScript

 Každý název atributu skriptu musí začínat písmenem.

 Po prvním písmenu názvu může následovat jakákoliv kombinace písmen, čísel a podtržítek, ale

nelze používat mezery a symboly.

 Pro názvy atributů nepoužívejte vyhrazená slova jazyka AppleScript. Pokud opravdu chcete,

můžete použít jako název atributu i vyhrazené slovo. Uděláte to tak, že jej vložíte mezi dvěsvislé čáry (chcete-li například použít jako název atributu slovo „dialog“, použijte |dialog|). Tuto

syntaxi také můžete použít, když chcete vytvořit název atributu obsahující znaky, které byste jinak

v názvu použít nemohli, například mezery nebo symboly.

Atribut skriptu deklarujete prostřednictvím klíčového slova property, za které vložíte názevatributu, mezeru, dvojtečku, další mezeru a jeho výchozí hodnotu. Atribut na rozdíl od proměnné nelze

deklarovat, aniž byste mu přiřadili výchozí hodnotu, ale jeho výchozí hodnota může být prázdná

(například prázdný řetězec „“ nebo prázdný seznam {}).

Atribut můžete inicializovat s jakýmkoliv datovým typem nebo objektem – například seseznamem, oknem nebo dokumentem. V následujícím příkazu se například deklaruje atribut committee_name a přiřazuje se mu řetězec „Řídící výbor managementu“: property committee_name : „Řídící výbor managementu“ Atributy je nejlepší deklarovat hned na začátku skriptu, kde si každý, kdo bude váš kód číst, jejich deklarací hned všimne, ale není to povinné – deklarace atributů můžete umístit kamkolivdo hlavního těla skriptu; nemůžete je deklarovat v bloku příkazu tell nebo v podprogramu. Chcete-li, můžete atributy používat k ukládání dat, která se nikdy nezmění, ale ve většině případů je lepší taková data „natvrdo“ zapsat do skriptu. Atributy vám pak zřejmě budou připadatužitečnější k ukládání dat, která se mění. Do atributu můžete například uložit název složky, ve které uživatel skript naposledy spouštěl a poté ji použít při následujícím spuštění skriptu jako složku výchozí – viz příklad. V tomto příkladu se používá příkaz choose folder, o kterém se dozvíte více v kapitole 8. property starting_folder : „/“ set starting_folder to choose folder default location starting_folder

Při používání atributů skriptů si musíte dávat pozor na jednu věc – jakmile odpovídajícímzpůsobem nastavíte hodnotu atributu a skript zkompilujete, nespouštějte jej, aby se hodnota atributu

před distribucí skriptu nezměnila. Jinak se skript příště spustí s hodnotou atributu, kterou jste

v něm do atributu naposledy uložili. Místo toho skript zkompilujte a otestujte. Pokud budefungovat tak, jak má, udělejte v něm nějakou triviální změnu (například přidejte komentář)a zkomilujte jej znovu, aby si zachoval vlastnosti, které jste specifikovali při jeho psaní.

Atribut můžete inicializovat s jakýmkoliv datovým typem nebo objektem – například seseznamem, oknem nebo dokumentem.

Poznámka

Při používání atributů skriptů si musíte dávat pozor na jednu věc – jakmile odpovídajícímzpůsobem nastavíte hodnotu atributu a skript zkompilujete, nespouštějte jej, aby se hodnota atributu

před distribucí skriptu nezměnila. Jinak se skript příště spustí s hodnotou atributu, kterou jste

v něm do atributu naposledy uložili. Místo toho skript zkompilujte a otestujte. Pokud budefungovat tak, jak má, udělejte v něm nějakou triviální změnu (například přidejte komentář)a zkomilujte jej znovu, aby si zachoval vlastnosti, které jste specifikovali při jeho psaní.

Upozornění

Kapitola 4: Proměnné, třídy, operátory a změna datového typu

79

Vyzkoušejte si Použití atributu skriptu V  tomto příkladu deklarujete atribut skriptu, který bude obsahovat název výboru, zobrazíte dialog vyžadující potvrzení názvu výboru a poté nastavíte hodnotu atributu na základě hodnotyzadané v tomto dialogu. O dialozích se toho dozvíte více v kapitole 8, ale na tomto náhledu do způsobu jejich využití není nic těžkého. Při psaní skriptu postupujte následujícím způsobem: 1. Stiskem kláves +N, nebo výběrem položky New z nabídky File vytvořte nový skript. 2. Deklarujte atribut s  názvem committee_name a  nastavte jeho výchozí hodnotu na „Řídící

výbor managementu“:

property committee_name : „ Řídící výbor managementu“ 3. Přidejte příkaz display dialog, který je v následujícím výpisu označený tučně. Tento dialog

zobrazí hodnotu atributu committee_name a požádá uživatele o její potvrzení nebo změnu:

property committee_name : „Řídící výbor managementu“

display dialog „Potvrte prosím název výboru:“ default answer committee_name 4. Přidejte příkaz set, který nastaví hodnotu atributu committee_name na text vrácenýz textového pole dialogového okna (zvýrazněno tučným písmem):

property committee_name : „Řídící výbor managementu“

display dialog „Potvrte prosím název výboru:“ default answer committee_name

set committee_name to text returned of the result 5. Stiskem kláves +R, nebo klepnutím na tlačítko Run skript spusťte. Zobrazí se dialog, který je

na obrázku 4.1.

Obrázek 4.1: Chcete-li změnit hodnotu atributu ve skriptu, zadejte jiný název výboru 6. Zadejte do  dialogu jiný název výboru a  klepnutím na  tlačítko OK dialog zavřete. AppleScript

uloží zadaný název do skriptu. 7. Spusťte skript znovu. Tentokrát bude dialog zobrazovat vámi zadaný název. 8. Uložte skript pod libovolným názvem. Provádění operací prostřednictvím operátorů Pojem operátor v jazyce AppleScript označuje znak, který provádí nějakou operaci s určenými daty. Některé operátory jsou charakteristické pro jazyk AppleScript, ale jiné, které mají obecnějšífunk>

80

Část II: Základní techniky programování v jazyce AppleScript

ci, jistě budete znát. Ve výrazu 100 - 50 je například znak - operátorem pro odčítání, který vám říká

(nebo jazyku AppleScript), abyste od první hodnoty (100) odečetli druhou hodnotu (50).

Podobně jako operátor odčítání i většina ostatních operátorů pracuje se dvěma hodnotami, neboli

operandy. Tomuto druhu operátorů se pak říká operátory binární. Dalším druhem operátorů jsou

operátory unární, které pracují s jediným operandem.

V tabulce 4.2 jsou operátory rozdělené do kategorií, jejich popis a příklad využití.

Tabulka 4.2: Operátory jazyka AppleScript

Operátor Popis Příklad

Aritmetické operátory

+ Sčítání 5 + 3 = 8

- Odčítání 5 – 3 = 2

-

Unární negace (označenízáporného čísla)

–3 * Násobení 5 * 3 = 15 / Dělení 6 / 3 = 2 Div

Celočíselné dělení (vracíceločíselnou část výsledku dělení

a ignoruje zbytek)

27 div 7 vrací 3

28 div 7 vrací 4 Mod

Modulo (zbytek po celočíselném

dělení)

9 mod 2 vrací 1

10 mod 2 vrací 0

24 mod 7 vrací 3 ^ Umocnění

2^3 vrací 8

2^4 vrací 16

2^5 vrací 32 Logické operátory And Konjunkce (tenhle a tenhle)

name begins with „T“

and size is greater than

10000000 Or Disjunkce (tenhle nebo tenhle)

name begins with „T“ or

name begins with „W“ Not Negace (tenhle ale ne tenhle)

name begins with „T“

not name begins with

„W“ Operátor zřetězení &

Zřetězení (spojení dvou řetězců

dat do jednoho)

„Dobré ráno, „ &„vesmíre!“

vytvoří řetězec

Dobré ráno, vesmíre! Omezující operátory begin[s] with/start[s] with (začíná na)

Najde uvedenou položku

na začátku cíle.

name begins with „A“ end[s] with (končí na)

Najde uvedenou položku

na konci cíle.

name ends with „tion“

Kapitola 4: Proměnné, třídy, operátory a změna datového typu

81

Operátor Popis Příklad

contains

(obsahuje)

Najde v cíli uvedenou položku. name contains „test“ does not contain/ doesn’t contain (neobsahuje)

Najde cíl, který neobsahujeuvedenou položku.

name does not contain

„Projekt“

is in

(je v)

Najde cíl, který odpovídá jedné

z uvedených položek.

name extension is in

{„doc“, „docx“}

is not in

(není v)

Najde cíl, který neodpovídá ani

jedné z uvedených položek.

name extension is not

in {„doc“, „docx“}

is contained by (je obsažen/a/o v)

Zjistí, zda danou entitu obsahuje

nějaká jiná entita.

{„Tokyo“, „Paříž“}

contains {„Paříž“}

vrací true

is not contained by/

isn‘t contained by (není obsažen/a/o v)/

Zjistí, zda danou entitu nějaká

jiná entita neobsahuje.

{„Tokyo“, „Paříž“} does

not contain {„Soul“}

vrací true

Srovnávací operátory pro rovnost

is equal to (je rovno)

Můžete také použít =, equal,

equals, nebo equal to. Když

skript zkompilujete, AppleScript

automaticky nahradí jakékoliv

variace výrazem is equal to.

1 is equal to 2

vrací false

is not equal to (není rovno)

Můžete také použít /=, does

not equal, doesn’t equal

nebo is not equal (bez

„to“). Když skript zkompilujete,

AppleScript automatickynahradí jakékoliv variace výrazem is

not equal to a znaky /=znakem  (není rovno).

„kočka“ is not equal to

„pes“

vrací true

is (je)

Pokud je první operand totožný

s druhým operandem, nebo je

mu roven, vrátí true; jinak vrátí

false.

object1 is object2

is not (není)

Pokud první operand nenítotožný s druhým operandem, nebo

mu není roven, vrátí true; jinak

vrátí false.

object1 is not object2

Srovnávací operátory priority

is less than (je menší než)

Můžete také použít < nebo less

than. Když skript zkompilujete,

AppleScript automatickynahradí všechny výrazy less then

výrazem is less then. Pokud

je první operand menší než

druhý operand, vrátí true.

1 is less than 2

82

Část II: Základní techniky programování v jazyce AppleScript

Operátor Popis Příklad

is greater than (je větší než)

Můžete také použít > nebogreater than. Když skriptzkomilujete, AppleScript automaticky

nahradí všechny výrazygreater then výrazem isgreater then.

„moucha“ is greater

than „slon“

vrací false

is greater than or equal to

(je větší nebo rovno)

Můžete také použít  nebo is

greater than or equal.

Když skript zkompilujete,

AppleScript automatickynahradí všechny textové verzevýrazem is greater than or

equal to.

4 is greater than or

equal to 5

vrací false

is not greater than or equal to

(není větší nebo rovno)

Můžete také použít is not

greater than or equal,

isn’t greater than or

equal nebo isn’t greater

than or equal to. Když

skript zkompilujete, AppleScript

automaticky nahradí všechny

textové verze výrazem is not

greater than or equal

to.

4 is not greater than or

equal to 5

vrací true

is less than or equal to

(je menší nebo rovno)

Můžete také použít  nebo is

less than or equal. Když

skript zkompilujete, AppleScript

automaticky nahradí všechny

textové verze výrazem is less

than or equal to.

10 is less than or equal

to 10

vrací true

is not less than or equal to

(není menší nebo rovno)

Můžete také použít is not

less than or equal,

isn’t less than or

equal nebo isn’t less

than or equal to. Když

skript zkompilujete, AppleScript

automaticky nahradí všechny

textové verze výrazem is not

less than or equal to.

10 is not less than or

equal to 10

vrací false

comes before (je před)

Otestuje, zda je nějaké číslo nebo

řetězec v pořadí před jinýmčíslem nebo řetězcem.

1 comes before 2

vrací true

Kapitola 4: Proměnné, třídy, operátory a změna datového typu

83

Operátor Popis Příklad

does not come before (není před)

Otestuje, zda nějaké číslo nebo

řetězec není v pořadí před jiným

číslem nebo řetězcem.Může

te také použít výrazdoes

n’t come before. Když skript

zkompilujete, AppleScriptauto

maticky nahradí všechny textové

verze výrazem does not come

before.

1 does not come

before 2

vrací false

comes after (je za)

Otestuje, zda je nějaké číslo nebo

řetězec v pořadí za jiným číslem

nebo řetězcem.

„konec“ comes after

„začátek“

vrací true

does not come after (není za)

Otestuje, zda nějaké číslo nebo

řetězec není v pořadí za jiným

číslem nebo řetězcem.Může

te také použít výraz doesn’t

come after. Když skriptzkom

pilujete, AppleScriptautoma

ticky nahradí všechny textové

verze výrazem does not come

after.

„začátek“ does not

come after „konec“

vrací true

Chcete-li vložit do  skriptu znak , použijte znaky >=; když skript zkompilujete, AppleScript je

automaticky nahradí znakem odmocniny. A podobně, chcete-li vložit do skriptu znak П,použij

te znaky <=, a chcete-li vložit znak , použijte znaky /=.

Třídy

Pojem třída označuje v  jazyce AppleScript kategorii objektů, které mají podobné charakteristické

vlastnosti. Třídu file například tvoří odkazy na  objekty v  souborovém systému – soubory, slož

ky nebo oddíly disku. Jednotlivé objekty třídy file se od sebe obvykle vzájemně liší, protože každý

z nich odkazuje na jiný soubor (složku, oddíl), ale jedná se o objekty stejného typu.

Popis tříd zabudovaných do jazyka AppleScript najdete v tabulce 4.3. Jak jste viděli jižv předcho

zí kapitole, aplikace TextEdit má například třídu document, která reprezentuje objekty dokumentů,

a třídu paragraph, která reprezentuje objekty odstavců.

Tabulka 4.3: Zabudované třídy jazyka AppleScript

Třída Popis Příklad nebo doplňující informace

alias

Odkaz na existující soubor, složku nebo

diskový oddíl v souborovém systému

počítače Macintosh. Alias neexistujícího

objektu vytvořit nemůžete.

set myAlias to „Macintosh HD:Users:“ as

alias

Chcete-li vložit do  skriptu znak , použijte znaky >=; když skript zkompilujete, AppleScript je

automaticky nahradí znakem odmocniny. A podobně, chcete-li vložit do skriptu znak П,použij

te znaky <=, a chcete-li vložit znak , použijte znaky /=.

Poznámka

84

Část II: Základní techniky programování v jazyce AppleScript

Třída Popis Příklad nebo doplňující informace

application

Aplikace v počítači Macintosh nebo

na serveru, ke kterému je počítačpřipojený.

tell application „TextEdit“ to quit

boolean

Booleovská hodnota, buď true, nebo

false.

set docExists to true

class Třída objektu nebo hodnoty. class of 123.45 vrací real

constant

Hodnota předdefinovaná jazykem

AppleScript nebo nějakou aplikací; své

vlastní konstanty ve skriptech vytvářet

nemůžete.

AppleScript nabízí textové konstanty pro

práci s textem – například tab, space,

return, linefeed a quote.

date

Den v týdnu, datum (měsíc, den, rok)

a čas (hodiny, minuty, sekundy).

Příkaz current date vracíaktuální datum – například: „Thursday,

April 1, 2010 9:48:16 AM“

file

Odkaz na soubor, složku nebodiskový oddíl v souborovém systémupočítače Macintosh. Můžete vytvořit i objekt

typu file, který odkazuje naneexistující objekt.

V příkazu set myFile to choose

file name se prostřednictvím příkazu

choose file name umožňujeuživateli specifikovat název souboru (vizkapitola 8).

integer Celé číslo (číslo bez desetinných míst). set myInteger to 7

list Seřazená kolekce položek. set myList to {„vejce“, „kuře“, „slepice“}

number Celé, nebo reálné číslo.

Jedná se o abstraktní třídu; skutečná

třída jakéhokoliv čísla musí být vždy buď

integer, nebo real.

POSIX file

Pseudotřída, která vrací objekt třídy

file. Nejedná se o třídu; umožňuje vám

vyhodnocovat POSIX specifikátorsouboru.

set fileName to POSIX file „/

System“ vrací objekt třídy file, například

„Macintosh HD: System“

real Číslo, které může mít i desetinná místa. set myReal to 1.43

record

Kolekce atributů označenýchpopisky, ke kterým můžete přistupovat místo

na základě jejich pozice na základěhodnot jejich popisků.

set myDog to {name:“Žeryk“, animal:“Pes“,

breed:“Vořech“}

reference Objekt odkazující na jiný objekt.

set docWin to a reference to the front

window of the application „TextEdit“

RGB

Seznam celočíselných hodnot v intervalu

0-65535 o třech položkáchreprezentujících červenou, zelenou a modrousložku barvy.

{65535, 0, 0} specifikujeplnohodnotnou červenou

script Skript v jazyce AppleScript.

Tento skript zobrazuje aktuální datum:

script DateScript display dialog (current

date) as string end script

text Řetězec Unicode znaků. set headline to „Zvláštní nabídka“

unit types

Kolekce tříd měrných jednotek –obsahuje například třídy feet a miles.

set distance to 200 as miles

Kapitola 4: Proměnné, třídy, operátory a změna datového typu

85

Typová konverze

Typová konverze je operace, při které konvertujete data jednoho typu na data jiného typu. Typovou

konverzi například použijete, když potřebujete konvertovat celé nebo reálné číslo na řetězec.

AppleScript provádí v mnoha případech nezbytné typové konverze automaticky a vy se o nich dozvíte

pouze v případě, že dojde k výskytu nějaké chyby – například když váš zdrojový kód potřebujepřetypovat nějaká data na datový typ, na který je přetypovat nelze.

Typovou konverzi na konkrétní datový typ můžete provádět také ručně, kdykoliv potřebujete.Konverzi provedete prostřednictvím operátoru as a specifikace cílového datového typu. Následujícípříkazy například vytvoří celočíselnou proměnnou myInteger o hodnotě 100, a poté ji prostřednictvím

výrazu as string konvertují na řetězec. výsledkem je hodnota „100“ (včetně dvojitých uvozovek,

které označují, že se jedná o řetězec).

set myInteger to 100

myInteger as string

V tabulce 4.4 je úplný výčet typových konverzí, které můžete v jazyce AppleScript provádět, spolu

s jejich popisem a příklady jejich použití.

Tabulka 4.4: Typové konverze v jazyce AppleScript

Původní třída Přetypování na třídu Popis nebo poznámka

alias List Vrací seznam o jedné položce

alias Text Vrací textový řetězec

boolean Integer Vrací 1 pro true a 0 pro false

boolean List

Vrací seznam o jedné položce, buď {true}, nebo

{false}

boolean Text Vrací řetězec buď „true“, nebo „false“

class List Vrací seznam o jedné položce

class Text Vrací řetězec

constant List Vrací seznam o jedné položce

constant Text Vrací řetězec

date List

Vrací seznam o jedné položce ve formátuzobrazovaném v předvolbách International – například

„Thursday, April 1, 2010 6:44:03 AM“

date Text

Vrací řetězec ve formátu zobrazovaném vpředvolbách International – například „Thursday,

April 1, 2010 6:44:03 AM“

file List Vrací seznam o jedné položce

file Text Vrací textový řetězec

integer List Vrací seznam o jedné položce – například {150}

integer Real Vrací reálné číslo – například 150.0

integer Text

Vrací řetězec obsahující celočíselnou hodnotu –

například „150“

86

Část II: Základní techniky programování v jazyce AppleScript

Původní třída Přetypování na třídu Popis nebo poznámka

item from list [různé]

Položku na seznamu můžete přetypovat najakoukoliv třídu, na kterou můžete přetypovat jedinoupoložku původní třídy. Máte-li například seznam položek

třídy alias, můžete je přetypovat na položky třídy

text. list Text

{„Ráno“, „Odpoledne“, „Večer“} as

string vrací RánoOdpoledneVečer number Integer Vrací celočíselnou část čísla. number List

Vrací seznam o jedné položce obsahující dané číslo –

například {178.24} number Real Vrací reálné číslo – například 178.24 number Text

Vrací řetězec obsahující dané číslo – například

„178.24“ POSIX file List Vrací seznam o jedné položce POSIX file Text Vrací řetězec real Integer

Vrací celočíselnou část čísla – 178.24 as

integer například vrací 179 real List

Vrací seznam o jedné položce – například

{178.24} record List

Vrací seznam s odstraněnými popisky. {name:

“Žeryk“, animal:“Pes“, breed:“Vořech“}

as list například vrací {„Žeryk“, „Pes“,

„Vořech“} reference [různé]

Odkaz můžete přetypovat na jakýkoliv typ, na který

můžete přetypovat odkazovaný objekt. script List Vrací seznam o jedné položce. text Integer

Vrací celé číslo z řetězce obsahujícího nějaké číslo.

„150.5“ as integer například vrací 150. text List

Vrací seznam o jedné položce řetězce – „Praha“

as list například vrací {„Praha“} text Real

Vrací reálné číslo z řetězce obsahujícího nějaké číslo.

„150.5“ as integer například vrací 150.5. unit types Integer

Vrací celé číslo odpovídající celočíselné částihodnoty specifikované položky (například liters). unit types List

Vrací seznam o jedné položce obsahující hodnotu

specifikované položky (například miles). unit types Real

Vrací reálné číslo odpovídající hodnotě specifikované

položky (například centimeters). unit types Text

Vrací řetězec obsahující hodnotu specifikované

položky (například degrees Celsius).

Kapitola 4: Proměnné, třídy, operátory a změna datového typu

87

Vyzkoušejte si Vytvoření proměnné a její přetypování V tomto příkladu vytvoříte proměnnou jedné ze tříd jazyka AppleScript a přiřadíte jí nějaká data. Poté prostřednictvím typové konverze vrátíte data v jiném formátu. 1. Stiskem kláves +N, nebo výběrem položky New z nabídky File vytvořte v aplikaci AppleScript

Editor nový skript. 2. Prostřednictvím příkazu set vytvořte proměnnou ThisDay a přiřaďte jí aktuální datum:

set ThisDay to current date 3. Přidejte příkaz display dialog, který zobrazí v dialogu obsah proměnné ThisDaypřetypovaný na řetězec, aby jej mohl dialog zobrazit:

display dialog ThisDay as string 4. Stiskem kláves +R, nebo klepnutím na tlačítko Run na liště nástrojů skript spusťte. AppleScript

zobrazí dialog s aktuálním datem. 5. Uložte skript pod libovolným názvem.