načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Apofthegmata 1983–1990 – otec Jeroným; kolektiv

Apofthegmata 1983–1990

Elektronická kniha: Apofthegmata 1983–1990
Autor: otec Jeroným; kolektiv

Autobiografické vzpomínky opata Samuela, francouzského trapistického mnicha z kláštera v Novém Dvoře u Tachova, ve kterých předkládá výroky Jeronýma a dalších mnichů z francouzského ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119
+
-
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TRIÁDA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 120
Rozměr: 19 cm
Spolupracovali: tato apofthegmata jako novic vyslechl a třicet let poté komentoval Dom Samuel Lauras, opat novodvorský
z francouzského rukopisu přeložila Eva Svobodová
Skupina třídění: Křesťanská sdružení, spolky a organizace. Řeholní řády
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-747-4155-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autobiografické vzpomínky opata Samuela, francouzského trapistického mnicha z kláštera v Novém Dvoře u Tachova, ve kterých předkládá výroky Jeronýma a dalších mnichů z francouzského trapistického kláštera Sept-Fons.

Popis nakladatele

Dom Samuel Lauras, opat trapistického kláštera v Novém Dvoře, v tomto svazku předkládá výroky otce Jeronýma, otce Patrika a otce Mikuláše, trapistických mnichů ze Sept-Fons, jak je jako novic vyslechl před třiceti lety, a doplňuje je několika komentáři a vzpomínkami.

(1983-1990)
Předmětná hesla
Samuel, otec, 1954-
Jeroným, otec, 1907-1985
Opatství Nový Dvůr – OCSO
Abbaye de Sept-Fons (Moulin, Francie)
TrapistéFrancie – 20. století
OpatiČesko – 21. století
Řeholní život – 20.-21. století
Duchovní vedení – 20. století
Trapistická spiritualita
Duchovní cesta
Duchovní zkušenosti
Trapistické klášteryČesko – 21. století
Trapistické klášteryFrancie – 20.-21. století
Nový Dvůr (Bor, Tachov, Česko)
Moulins (Francie)
Zařazeno v kategoriích
otec Jeroným; kolektiv - další tituly autora:
Růst v nadpřirozeném životě Růst v nadpřirozeném životě
Apofthegmata 1983-1990 Apofthegmata 1983-1990
 (e-book)
Dobré vlivy Dobré vlivy
 (e-book)
Dopisy bratru Patrikovi Dopisy bratru Patrikovi
Předzpěv k Andělskému pozdravení Předzpěv k Andělskému pozdravení
 (e-book)
Předzpěv k Andělskému pozdravení Předzpěv k Andělskému pozdravení
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Otec Jeroným

a několik dalších

Apofthegmata

1983–1990


Otec Jeroným

a několik dalších

Apofthegmata

1983–1990

Tato apofthegmata jako

novic vyslechl a třicet let

poté komentoval

Dom Samuel Lauras,

opat novodvorský


Otec Jeroným

a několik dalších

Apofthegmata

1983–1990

K 7. říjnu 2015 vydalo Opatství Nový Dvůr,

Dobrá Voda 20, 364 01 Toužim,

ve spolupráci s nakladatelstvím Triáda,

Ostrovní 17/132, 110 00 Praha 1

(v Triádě vychází jako 159. svazek edice Delfín)

Z francouzského rukopisu

přeložila Eva Svobodová

Redaktor Pavel Kolmačka

Redakční spolupráce Věra Vejrychová

Typo a sazba Michal Rydval

Tisk Indigoprint, s. r. o., Praha

Náklad 1000 výtisků

ISBN 978-80-7474-155-5

ISBN (pdf) 978-80-7474-197-5

ISBN (epub) 978-80-7474-198-2

ISBN (mobi) 978-80-7474-199-9

www.novydvur.cz

www.i-triada.net


Obsah

Předmluva

Otec Jeroným

Několik nedatovaných vzpomínek

Na ohnivém voze: bratr Theofan

Otec učitel, spolu s několika

poznámkami otce opata

Každý člověk je jen slabým

odrazem Božím 7 17 65 71 85 115

6

Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista

Ježíše jako Pána, a sebe jen jako vaše služeb

níky pro Ježíše. Neboť Bůh, který řekl „Ze tmy

ať zazáří světlo“, osvítil naše srdce, aby nám

dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.

Tento poklad máme však v hliněných nádo

bách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc

je Boží a není z nás.

Druhý list Korintským 4,5–7

V případě, že úryvek z Písma udeří svou silou,

otec Jeroným doporučoval napsat ho takovým

způsobem, aby byla tato jeho síla vidět na první

pohled. Předmluva

9

Sám Pán tě naučí cestě, to on hovoří ke tvému

srdci.

Dokud nebudeš učedníkem deset let, zakaž si

mluvit, leda by ses ptal.

Dokud nebudeš učedníkem dvacet let, nena

mlouvej si, že dokážeš víc než jen opakovat to,

co jsi slyšel.

Dokud nebudeš učedníkem třicet let, neodva

žuj se předávat vlastní zkušenost, leda by byla

v souladu s tím, co říkají tví učitelé.

Teprve až budeš učedníkem čtyřicet let, doká

žeš jeho Hlas rozlišit od svého.

11

Mám rád výročí. Mnohem raději než svá ryze

osobní výročí však mám ta, jež představují mezní

ky v historii mého setkávání s Pánem.

V roce 2015 uplynulo třicet tři let od okamžiku,

kdy jsem poznal otce novicmistra ze Sept-Fons,

bez něhož bych nebyl ani mnichem, ani knězem,

ani zakladatelem kláštera Nový Dvůr. Před dvaceti

pěti lety, 7. října 1990, v den památky Panny Ma

rie Růžencové, mě otec opat ze Sept-Fons nechal

vysvětit na kněze. První polovinu těchto let jsem

prožil v Sept-Fons, druhou polovinu v Novém

Dvoře.

Když se za prvními roky svého mnišského života

ohlížím dnes, vidím je jako plné harmonie a jasu.

Přesto si vzpomínám, že jako novic jsem i několi

krát týdně hořce plakal, a když jsem složil věčné

sliby, zatínal jsem zuby tak silně, až jsem do tváří

dostával křeč. Musel jsem jít za otcem opatem

s prosbou, zda neexistuje nějaký lék, který by mě

uvolnil. Chápavě se tomu zasmál. Jistě to tedy ne

byla jednoduchá léta. Čas však naše vnímání mi

nulosti mění.

Otec Jeroným a několik dalších Apofthegmata

12

Apofthegmata sesbíraná do této knihy utvářela

mnicha, jímž jsem teď. Od okamžiku, kdy jsem při

jal hábit, jsem je den za dnem zapisoval do malého

modrého sešitku, který jsem posléze založil na

dno zásuvky. Když jsem jej nedávno našel, znovu

jsem si je u příležitosti třicátého výročí smrti otce

Jeronýma pročetl. Doplňují je rady otce novic

mistra z období mezi smrtí otce Jeronýma a mým

svěcením a výroky otce opata, jenž má schopnost

vyjádřit podstatné několika slovy. Rozhodl jsem se

přepsat je bez úprav, jen s drobnými syntaktickými

a pravopisnými změnami. Pokud jsem něco vyne

chal, pak proto, že to nebylo důležité.

Z mnoha událostí, které mne potkaly, byly pro

můj život určující především dvě. Předně to byl

vstup do mnišské komunity, v níž se zachovávala

tradice a předávalo jasné, pevné učení plné života.

Ta druhá nastala, když jsem odcházel z Francie.

Odchod z Francie, kdysi prvorozené dcery církve,

země, která dala 20. století osobnosti veliké po

ctivosti a talentu, jako byli Paul Claudel, Georges

Bernanos, François Mauriac, Albert Camus

a mnoho dalších, z Francie, jež dnes sama sebe

považuje za pupek světa a v níž už nic nefunguje,

protože si všichni na všechno stěžují, mi umožnil

pohlížet na svou rodnou zem s něhou jako na pra

máti, jíž člověk hodně dluží a která zakouší neleh

ké stárnutí. Pobývání u mnichů v srdci Asie a to,

že jsem byl očitým svědkem jejich každodenních

Předmluva

13

těžkostí, sdílel s nimi jejich obavy a viděl jejich

chudobu a jejich věrnost, navzdory všemu rozší

řilo můj obzor. Především mě však poznamenalo

vybudování kláštera z trosek a život v zemi, kterou

jsem v době dospívání stěží dokázal najít na mapě

a o níž jsem věděl pouze to, že leží ve východní

Evropě, mezi bratry, jejichž prastrýcové a dědové

zažili slasti komunistických vězení...

Když jsem ve 27 letech vstoupil do Sept-Fons,

nebyl jsem žádný svatoušek. A v jádru jsem se

nezměnil. Zda mě mnišský život proměnil, se do

zvím teprve v soudný den. Že však proměnil moje

skutky, zakouším denně. Jasně o tom vypovídají

poznámky, které jsem si v době svého noviciátu

zapisoval do tohoto sešitu. Ještě víc než o samot

ném otci Jeronýmovi totiž vypovídají o mně. Jeho

ukazují jako rozumného člověka, věrného pravým

a hluboce promyšleným principům, se smyslem

pro humor, širokým rozhledem a špetkou ná

klonnosti starce k mladému učedníkovi. Co říkají

o mně, se sami dočtete... Je z nich ovšem cítit

i moje ostýchavá úcta vůči člověku, který již do

spěl ke skutečnému mnišství.

Stal jsem se knězem. Večer po svém svěcení jsem

viděl, že jsem se nijak nezměnil: měl jsem stejné

touhy a tížila mne stejná břemena. A přece, na

pozadí činností tvořících samotné srdce mnišské

ho života (Božské oficium, lectio divina, osobní

modlitba a modlitba invokací) se postupně stalo

Otec Jeroným a několik dalších Apofthegmata

14

základním úkonem mého dne každodenní slavení

mše svaté; všechno ostatní se vzdalovalo a ztráce

lo na důležitosti. To, co naplňuje mé dny, se buď

otáčí kolem tohoto středobodu jako družice chrá

nící to nejdůležitější, nebo k němu směřuje, aby

se mohl plně rozvinout.

Z prvních dvanácti let kněžství mi zůstávají tíživé

vzpomínky. Jako mladý kněz a brzy též převor

jsem se záhy dostal do stále se opakujících stře

tů s otcem novicmistrem. Dennodenně mi před

očima vyvstávaly vady mého charakteru, jež mne

pokořovaly: jednal jsem příliš rychle, nenaslouchal

jsem, zbytečně mnoho jsem mluvil, opomíjel jsem

zásadní úkoly, dopouštěl jsem se přehmatů, po

strádal jsem takt, s bratry jsem jednal zbrkle. A to

zmiňuji pouze ty nejzjevnější věci. To, co mě tížilo

nejvíc, však zůstávalo skryté hluboko uvnitř. Říkal

jsem si: „Měl bys jít ke kartuziánům!“ a počítal

jsem roky zbývající do mých čtyřicátých naroze

nin, jež mne mého pokušení měly zbavit. Slyšel

jsem totiž, že otcové kartuziáni starší uchazeče

nepřijímají.

Právě kněžská služba vykonávaná u bratří v klášte

ře mě naučila pokoře. Hodnotu této školy jsem si

dobře uvědomoval. Mnišský život pro mě byl a stá

le silněji je základem, o nějž se opírám. Mnich jako

by tančil. Je to sice tanec nemotorný a upachtěný,

ale stále je to tanec. Zato kněz bojuje. Mnich pluje

v mírných vodách; kněz však hledá cestu mezi úte

Předmluva

15

sy a zakouší prudké vichřice. Můj život mnicha tak

hojil rány, jež mi přinášela kněžská služba.

Milost působí tam, kde není ochranný krunýř.

Bídu, jež se v mé službě vyjevovala, jsem jako

kněz vkládal do eucharistické oběti, kterou jsem

každé ráno sloužil, ať už společně s ostatními,

anebo v nočním tichu „opatské kaple“. V ní kdysi

sloužíval Dom Chautard a po něm otec Jeroným.

V ní po matutinu sloužil otec novicmistr a já jsem

mu dlouhá léta přisluhoval. Jedno vdechuje život

druhému. Otec Jeroným se modlíval slovy: „Při

cházím k tobě, abych navzdory svým hříchům zno

vu získal Boha. Přicházím, abych navzdory svým

nesčetným hříchům skrze tebe získal pro Boha

ostatní lidi.“

A konečně blahoslavená Panna Maria... Když jsem

vstupoval do kláštera, neměl jsem skutečnou ma

riánskou úctu. Soustavně, téměř mechanicky jsem

se modlil k Panně Marii. Zdrávas Maria... nyní...

A postupně jsem začal chápat. Panna Maria není

svíce, nýbrž svícen. Světlo, které nese, nepatří jí,

ale jejímu Synu. Naše ubohá lidská srdce, která

jsou až příliš lidská, otec Jeroným učil vkládat „do

dlaní její mocné ruky“ a společně s nimi, dodal

bych o mnoho let později, také srdce všech ne

šťastných.

1

1 „Panno Maria, Notre-Dame de Bourguillon z Fribourgu,

Panno Maria, Notre-Dame des Marches, na úpatí Brockého štítu

v Gruyère, Panno Maria, Notre-Dame du Portail v Romontu,

Otec Jeroným a několik dalších Apofthegmata

16

„Není nic skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno,

a nic není utajeno, leč aby vyšlo najevo“ (Mk 4,22;

srov. Lk 12,2–3). Nejde o to probírat se životy dru

hých lidí a obnažovat je na kost. Vždyť i sám Bůh

oděl Adama a Evu po jejich pádu. Stejně tak nejde

ani o to odhalovat, co má být vyřčeno jen před

Bohem, to znamená v přítomnosti kněze. Mým

cílem je uctít a uvést do praxe zásadu, kterou otec

Jeroným předložil otci Mikulášovi v okamžiku,

kdy se stal novicmistrem: „Učte bratry modlitbě,

sám dělejte to, co od nich žádáte, a ukazujte se

před nimi takový, jaký jste. Nebojte se přiznat své

nedostatky.“

2

Myslím, že mladým bratrům z Nové

ho Dvora bude ku prospěchu, když se dozví, jak

jsem z novice, jímž jsem kdysi byl, plynule dospěl

v mnicha, jímž jsem nyní. A že jsem svá nynější

stanoviska zastával už na samém počátku mnišské

ho života jako předané a přijaté dědictví.

Jsem pro ně jako veterán z dávno minulých válek.

Oni pro mě ztělesňují budoucnost.

Panno Maria Ustavičné pomoci v Nancy, Panno Maria z ka

tedrály v Lausanne, Matko Boží, Matko má, vkládám, ukládám

své srdce, své ubohé lidské srdce, až příliš lidské, spolu se srdcem

všech nešťastných do tvých mocných rukou.“ Otec Jeroným

v této modlitbě jmenoval svatostánky svého dětství. Později

k nim přidal ještě chrám Notre-Dame de Bonsecours v Nan

cy, jenž byl drahý bratru Mikulášovi.

2 Otec Jeroným otci Mikulášovi, 1981.

Otec Jeroným

1983–1985

19

Čím více se noříme do života ve skrytosti,

tím více si duše zamilovává Boha.

Text na malém lístku pořízený v průběhu jednoho

duchovního cvičení či rozhovoru, který se nachá

zel v červeném sešitě otce Jeronýma. Měl ho stále

při sobě, když byl novicem, a během lectia ho mí

val vždy před sebou.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist