načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Aplikovaná forenzní psychologie - Ingrid Matoušková

  > > > > Aplikovaná forenzní psychologie  
-6%
sleva

Elektronická kniha: Aplikovaná forenzní psychologie
Autor:

Tato kniha je v současnosti první a jedinou publikací na našem trhu, která se zabývá nejen základními tématy a otázkami aplikované forenzní psychologie, ale také oblastmi hraničními, ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  339 Kč 318
+
-
10,6
bo za nákup

hodnoceni - 75.4%hodnoceni - 75.4%hodnoceni - 75.4%hodnoceni - 75.4%hodnoceni - 75.4% 88%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Počet stran: 296
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-4580-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Tato kniha je v současnosti první a jedinou publikací na našem trhu, která se zabývá nejen základními tématy a otázkami aplikované forenzní psychologie, ale také oblastmi hraničními, tedy interdisciplinárními, zejména trestněprávní, kriminalistickou a kriminologickou problematikou. Kniha je strukturována podle základních témat řazených abecedně, přičemž jednotlivé kategorie zahrnují nejen meritorně psychologické poznatky, ale i témata z uvedených hraničních oblastí. Některé kategorie jsou pro snadnější představu doplněny o kasuistiky a za každým heslem je pro zájemce o hlubší analýzu daného problému uvedena další rozšiřující literatura. Kniha je určena zejména studentům právních a bezpečnostních oborů, policistům a orgánům činným v trestním řízení, justičním pracovníkům působícím především v oblasti trestního práva, pracovníkům krizového řízení, pomáhajícím dobrovolníkům, forenzním psychologům, vězeňským psychologům atd., ale také dobře poslouží pro rozšíření obzorů široké veřejnosti.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Ingrid Matoušková Ingrid Matoušková APLIKOVANÁ FORENZNÍ PSYCHOLOGIE APLIKOVANÁ FORENZNÍ PSYCHOLOGIE APLIKOVANÁ FORENZNÍ PSYCHOLOGIE Ingrid Matoušková Tato kniha je v současnosti první a jedinou publikací na našem trhu, která se zabývá nejen základními tématy a otázkami aplikované forenzní psychologie, ale také oblastmi hraničními, tedy interdisciplinárními, zejména trestněprávní, kriminalistickou a kriminologickou problematikou. Kniha je strukturována podle základních témat řazených abecedně, přičemž jednotlivé kategorie zahrnují nejen meritorně psychologické poznatky, ale i témata z uvedených hraničních oblastí. Některé kategorie jsou pro snadnější představu doplněny o kasuistiky a pro zájemce o hlubší analýzu daného problému je za každým heslem uvedena další rozšiřující literatura. Kniha je určena zejména studentům právních a bezpečnostních oborů, policistům a orgánům činným v trestním řízení, justičním pracovníkům působícím především v oblasti trestního práva, pracovníkům krizového řízení, pomáhajícím dobrovolníkům, forenzním psychologům, vězeňským psychologům apod., ale také dobře poslouží pro rozšíření obzorů široké veřejnosti. GRADA Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: 234 264 401, fax: 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz www.grada.cz 9 788024 745800 ISBN 978-80-247-4580-0 Ingrid Matoušková APLIKOVANÁ FORENZNÍ PSYCHOLOGIE Grada Publishing Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. PhDr. Ingrid Matoušková, Ph.D. APlIkovAná forenzní PsychologIe kniha je monografie TIrᎠTIŠTĚnÉ PUBlIkAce: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5102. publikaci Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. Odborní recenzenti: Prof. JUDr. Ing. Viktor Porada, DrSc., dr. h. c. mult. Doc. PhDr. Stanislav Nečas, CSc. Doc. Dr. Josef Marek, Ph.D. Odpovědná redaktorka Eva Modrá Sazba Milan Vokál Počet stran 304 První vydání, Praha 2013 Vytisklo TISK CENTRUM s.r.o., Moravany © Grada Publishing, a.s., 2013 Cover Illustration © Eliška Kubínová IsBn 978-80-247-4580-0 elekTronIckÉ PUBlIkAce: IsBn 978-80-247-8422-9 (ve formátu PDf) IsBn 978-80-247-8423-6 (ve formátu ePUB) oB sAh o au torce .....................................................................13 Úvod .........................................................................14 1. Delikvence mladistvých .................................................... 15 Charakteristické znaky mladistvých delikventů, cesta ke kriminální kariéře ........ 16 Podmínky determinující vývoj mladistvého delikventa a jeho osobnost . . . . . . . . . . . . 19 Použitá a doporučená literatura ......................................... 21 2. Domácí násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Druhy, formy a rizikové faktory .............................................. 24 Použitá a doporučená literatura ......................................... 29 3. Drogová kriminalita ...................................................... 30 Drogová závislost .......................................................... 31 Z historie ................................................................. 32 Které drogy jsou v kurzu? ................................................... 35 Způsoby páchání drogové kriminality ......................................... 36 Typické rysy pachatelů ...................................................... 36 Komunikace s jedincem pod vlivem návykové látky ............................. 36 Použitá a doporučená literatura ......................................... 37 4. fanatismus ............................................................... 38 Formy a možnosti rozdělení fanatismu ........................................ 38 „Esenciální“ fanatismus („klasický“, „původní“ nebo „strukturální“ fanatismus) .. 38 „Indukovaný“ fanatismus („infikovaný“, „částečný“ fanatismus) ................ 38 Typické vlastnosti a rysy fanatických osobností ................................. 40 Způsob myšlení a vidění světa (kognitivní úroveň) ........................... 40 Způsob prožívání a vztahů (afektivní úroveň) ............................... 40 Způsob zpracování a reakce (psychodynamická úroveň) ...................... 40 Role agrese, nenávisti a ochoty k násilí ..................................... 40 Význam osobnostní struktury ............................................ 41 Sekty .....................................................................41 Použitá a doporučená literatura ......................................... 43 5. forenzně psychologický audit .............................................. 44 Osobnost pachatele trestného činu z pohledu forenzní psychologie ............... 45 Forenzně psychologický audit ............................................ 47 Použitá a doporučená literatura ......................................... 49 6. fo renzní analýza obsahu textu (psychologická expertiza anonymních komunikátů) .............................................................. 50 Použitá a doporučená literatura ......................................... 53 7. fyziodetekce .............................................................. 54 Použitá a doporučená literatura ......................................... 58 8. grafologie ................................................................ 59 Rozbory rukopisů .......................................................... 61 Hodnota podpisu .......................................................... 62 Písmo a nemoc ............................................................ 62 Patografologie ......................................................... 63 Meze grafologického poznání ............................................... 63 Grafolog není písmoznalec .................................................. 64 Metody zkoumání písma ................................................... 65 Použitá a doporučená literatura ......................................... 65 9. historie forenzní psychologie ............................................... 66 Nastolení forenzně psychologické problematiky ve 2. polovině 18. století .......... 67 Vývoj forenzně psychologického zkoumání v 19. století ......................... 67 Vznik forenzní psychologie jako experimentální disciplíny na počátku 20. století ... 68 Rozvoj forenzní psychologie ve 20. století ...................................... 69 Použitá a doporučená literatura .......................................... 69 10. hromadné chování ........................................................ 70 Charakteristika davu, „duše davu“ ............................................ 70 Vlastnosti davu ........................................................ 70 Prostředky ovládnutí davu ................................................... 71 Zhodnocení a následovníci Le Bona .......................................... 72 Základní rozčlenění jevů hromadného chování ................................. 73 Jevy spontánní hromadné nákazy ......................................... 73 Jevy hromadných erupcí impulzivního chování .............................. 73 Použitá a doporučená literatura ......................................... 75 11. hypnóza ................................................................. 76 Technika hypnotizace ....................................................... 76 Hloubka hypnózy .......................................................... 77 Typy hypnózy ............................................................. 77 Ukončení hypnózy ......................................................... 77 Použitá a doporučená literatura .......................................... 79 12. kognitivní interview ....................................................... 80 Kognitivní psychologie ..................................................... 80 Kognitivní interview ........................................................ 81 Použitá a doporučená literatura .......................................... 83 13. kriminální chování ........................................................ 84 Kriminologická psychologie ................................................. 84 Psychologie kriminálního chování ............................................ 84 Formy kriminálního chování ................................................ 85 Kriminální motivace – teorie příležitostí ...................................... 86 Koncept běžné činnosti ..................................................... 87 Teorie struktury trestné činnosti ............................................. 87 Hledisko racionálního výběru ................................................ 88 Deset principů příležitosti k trestné činnosti ................................... 88 1. princip – Příležitosti jsou jednou z příčin všech trestných činů ................ 89 2. princip – Příležitosti k trestné činnosti jsou vysoce specifické ................. 89 3. princip – Příležitosti k trestné činnosti se soustřeďují v určitých lokalitách a časech .......................................................... 90 4. princip – Příležitosti k trestné činnosti vycházejí z každodenního pohybu aktivit ............................................................ 90 5. princip – Jeden typ trestné činnosti vytváří příležitosti pro další .............. 90 6. princip – Některé produkty nabízejí lákavější příležitosti k trestné činnosti ..... 91 7. princip – Společenské a technické změny vyvolávají nové příležitosti .......... 91 8. princip – Prevenci kriminality lze provádět omezováním příležitostí .......... 92 9. princip – Omezení příležitostí obvykle nevede k přesunu trestné činnosti ....... 92 10. princip – Zacílené omezení příležitostí může vést k rozsáhlejšímu snížení kriminality ........................................................ 93 Použitá a doporučená literatura .......................................... 93 14. krizová intervence (Posttraumatická péče) ................................... 94 Použitá a doporučená literatura .......................................... 98 15. loupežné přepadení ....................................................... 99 Příprava ke spáchání trestného činu ......................................... 100 Spáchání trestného činu .................................................... 101 Činnost po spáchání činu .................................................. 102 Co následuje po přepadení? ................................................ 102 Použitá a doporučená literatura ......................................... 105 16. Metody forenzní psychologie .............................................. 106 Druhy výzkumu .......................................................... 106 Použitá a doporučená literatura ......................................... 109 17. nebezpečnost pachatele ................................................... 110 Základní dělení pachatelů .................................................. 110 Socializovaný typ ..................................................... 110 Neurotický typ ....................................................... 110 Psychopatický typ ..................................................... 111 Mentálně nedostatečný typ ............................................. 111 Psychotický typ ....................................................... 111 Další možné dělení pachatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Afektivní pachatelé .................................................... 111 Deviantní pachatelé ................................................... 111 Racionální pachatelé .................................................. 112 Prognóza nebezpečnosti pachatele ........................................... 112 Motivace ................................................................. 112 Socioekonomické vrstvy ................................................... 113 Návykové látky ........................................................... 113 Agresivita ................................................................ 113 Mladiství pachatelé ........................................................ 114 Chronický pachatel .................................................... 114 Mladistvý delikvent ................................................... 114 Sexuální deviace .......................................................... 114 Sadismus ............................................................ 115 Fetišistický sadismus .................................................. 115 Agresivní sadismus .................................................... 115 Pseudopedagogický sadismus ........................................... 115 Patologická sexuální agresivita .......................................... 115 Agresivní sexuální jednání .............................................. 115 Klasifikace dokonaných násilných trestných činů .............................. 116 Vraždy v rodině ...................................................... 116 Majetkové vraždy ..................................................... 116 Nájemné vraždy ...................................................... 116 Použitá a doporučená literatura ......................................... 119 18. nekontaktní násilí ........................................................ 120 Telefonní hovory .......................................................... 120 E-mailové zprávy a krátké textové zprávy ..................................... 122 Dopisy a zásilky obecně .................................................... 123 Zařazení nekontaktního násilí .............................................. 124 Použitá a doporučená literatura ......................................... 124 19. neverbální komunikace ................................................... 125 Funkce neverbální komunikace ............................................. 127 Neverbální projevy jsou zdrojem informací o aktuálních emočních stavech lidí ... 127 Neverbální projevy jako agens (činitel) doplňující, korigující, příp. nahrazující verbální projevy ................................................... 128 Neverbální projevy jako produkt a zdroj informací o existujících postojích, vztazích mezi účastníky sociálního styku .............................. 128 Použitá a doporučená literatura ......................................... 130 20. osobnost pachatele trestného činu ......................................... 131 Osobnost pachatele ........................................................ 131 Teorie osobnosti .......................................................... 131 Ernst Kretschmer ......................................................... 132 Psychologické a psychoanalytické teorie kriminality ........................... 132 Psychoanalytické koncepce ................................................. 133 Neopsychoanalýza ........................................................ 133 Sociologická teorie kriminality .............................................. 133 Vícefaktorové teorie (dnešní pohled) ......................................... 133 Psychologické zkoumání pachatelů (modely a přístupy k popisu osobnosti pachatele) ............................................................ 136 Sociostrukturální teorie ................................................ 136 Socioprocesuální teorie ................................................. 137 Viktimologicky orientované teorie ....................................... 138 Použitá a doporučená literatura ........................................ 139 21. Paměťové stopy .......................................................... 140 Druhy paměti ............................................................ 140 Záznam dynamiky paměťové stopy – jak dochází k zapamatování ................ 141 Poruchy paměti ........................................................... 143 Retrográdní a anterográdní amnézie ......................................... 143 Použitá a doporučená literatura ......................................... 144 22. Patologické hráčství ...................................................... 145 Jak vzniká chorobné hráčství? .............................................. 146 Stadia uzdravování ........................................................ 147 Použitá a doporučená literatura ......................................... 148 23. Penitenciární psychologie, psychika vězňů a její problémy .................... 149 Psychika vězňů ve vazbě ................................................... 149 Trest odnětí svobody ...................................................... 150 Výjimečný trest odnětí svobody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 Postpenitenciární péče ..................................................... 151 Použitá a doporučená literatura ........................................ 152 24. Počítačová kriminalita .................................................... 153 Definice pojmů ........................................................... 153 Počítačová kriminalita ................................................. 154 Historie počítačové kriminality ............................................. 154 Projevy počítačové kriminality .............................................. 154 Počítačová trestná činnost .................................................. 155 Charakteristiky vybraných trestných činů ..................................... 155 Podvody a padělky .................................................... 156 Bankovní podvody .................................................... 156 Porušování autorských práv ............................................ 156 Nelegální užívání softwaru ............................................. 157 Šíření nelegálního softwaru ............................................ 157 Změna díla bez svolení autora .......................................... 158 Počítačové viry a právo ................................................ 159 Pachatelé počítačové kriminality ......................................... 159 Použitá a doporučená literatura ........................................ 160 25. Psychologické problémy vyšetřování sexuálních trestných činů ............... 161 Hodnocení příčetnosti a nebezpečnosti pachatele .............................. 162 Falopletyzmografické vyšetření ............................................. 164 Vyšetřování obětí sexuálního zneužití, zejména dětí ............................ 165 Použitá a doporučená literatura ........................................ 166 26. Psychologické problémy vyšetřování trestných činů v dopravě ................. 168 Použitá a doporučená literatura ......................................... 173 27. Psychologické problémy vyšetřování vražd .................................. 174 Kriminalistické hledisko ................................................... 174 Příprava ke spáchání .................................................. 175 Ozbrojení pachatele ................................................... 175 Mechanismus usmrcení oběti ........................................... 176 Způsoby utajování vražd ............................................... 177 Typické stopy u vražd .................................................. 177 K osobnosti pachatelů vražd ................................................ 178 Osobnostní typologie využitelné pro forenzní praxi .......................... 179 Použitá a doporučená literatura ........................................ 182 28. Psychologické profilování ................................................. 183 Přístupy ................................................................. 183 FBI připravuje ............................................................ 184 Teoretické zázemí ......................................................... 187 Použitá a doporučená literatura ......................................... 189 29. rekognice ............................................................... 190 Použitá a doporučená literatura ........................................ 194 30. sebeobvinění a nepravdivá doznání ........................................ 195 Příčiny sebeobvinění a nepravdivých doznání mladistvých ...................... 195 Ad. 1: Příčiny sebeobvinění a nepravdivých doznání mající původ v osobnosti ..... 195 Účelová jednání ...................................................... 196 Neinformovanost a omyl ............................................... 197 Sugesce a sugestibilita .................................................. 197 Psychické poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 Ad. 2: Příčiny sebeobvinění a nepravdivých doznání mladistvých mající původ v procesu vyšetřování .................................................. 199 Nepříznivá životní situace .............................................. 199 Nesprávná procesní situace ............................................. 199 Ad. 3: Příčiny nepravdivých doznání mající původ v psychofyziologických metodách výslechu .................................................... 200 Narkoanalýza ........................................................ 200 Působení na vyslýchaného, který vypovídá nepravdivě, případně vypovídat odmítá ............................................................... 201 Použitá a doporučená literatura ......................................... 201 31. sérioví a masoví vrazi ..................................................... 202 Použitá a doporučená literatura ......................................... 206 32. soudní psychologie ....................................................... 207 Členění soudní psychologie ................................................ 208 A. Psychologie soudního líčení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 B. Psychologický výklad rozhodovacího procesu soudců ...................... 208 C. Soudně znalecká psychologická činnost ................................. 209 D. Psychologie obžalovaného a svědka .................................... 210 Použitá a doporučená literatura ........................................ 211 33. stalking ................................................................. 212 Druhy stalkingu .......................................................... 213 Pokusy o kontakt pomocí komunikačních prostředků ........................ 213 Vyhledávání fyzické blízkosti oběti, slídění ................................. 213 Osočování, devalvace, nátlak a psychické deptání ........................... 213 Pokusy o kontakt přes třetí osoby ........................................ 213 Fyzické násilí ........................................................ 213 Cyberstalking ........................................................ 214 Falešné mýty o pronásledování .............................................. 214 Použitá a doporučená literatura ......................................... 215 34. sugesce a sugestibilita ..................................................... 216 Sugesce ................................................................. 216 Sugestibilita .............................................................. 216 Sugesce na každém kroku .................................................. 216 Použitá a doporučená literatura ........................................ 219 35. suicidální jednání ........................................................ 220 Sebevraždy podle věku a pohlaví ............................................ 221 Sebevraždy podle způsobu provedení a motivu ................................ 222 Sebevraždy podle socioekonomických kritérií ................................. 222 Sebevražednost a psychické zdraví ........................................... 222 Časové rozložení sebevražd ................................................. 222 Sebevražedné myšlenky .................................................... 223 Sebevražedný pokus ....................................................... 223 Suicidium – sebevražda .................................................... 224 Použitá a doporučená literatura ........................................ 225 36. syndrom vyhoření ....................................................... 226 Popis syndromu, strukturální a dynamické stránky tohoto jevu .................. 226 Fáze vyhoření ............................................................. 227 Tři komponenty vyhoření .................................................. 227 Tělesné vyčerpání ..................................................... 227 Emocionální vyčerpání ................................................ 228 Duševní vyčerpání .................................................... 228 Jak dochází k syndromu „vyhoření osobnosti“ ................................. 228 Přehled činností, při nichž dochází k vyhoření .............................. 228 Vliv prostředí, pracovních podmínek a organizace práce ..................... 228 Postup, metodika pro praktické využití ...................................... 229 Jak postupovat, pokud již na sobě pozorujeme příznaky syndromu? ............ 231 Použitá a doporučená literatura ......................................... 232 37. systém forenzní psychologie ............................................... 233 Použitá a doporučená literatura ........................................ 236 38. Šikana .................................................................. 237 Jak se pozná oběť? ........................................................ 240 Použitá a doporučená literatura ........................................ 241 39. Trestné činy z nenávisti (hate crime) ....................................... 242 Dělení pachatelů podle motivu .............................................. 243 Ideologicky motivovaný pachatel ......................................... 243 Xenofobní pachatel .................................................... 243 Ekonomicky a sociálně motivovaný pachatel ............................... 244 Kriminální pachatel ................................................... 244 Politický pachatel ..................................................... 244 Použitá a doporučená literatura ........................................ 245 40. vě rohodnost výpovědi .................................................... 246 Základní pojetí, druhy věrohodnosti ......................................... 250 Věrohodnost výpovědi nedospělých a mladistvých osob ........................ 250 Použitá a doporučená literatura ......................................... 253 41. viktimologie ............................................................ 255 Trauma oběti trestného činu ................................................ 257 Mnohočetné oběti ......................................................... 258 Použitá a doporučená literatura ........................................ 260 42. výslech dětí a mladistvých ................................................. 261 Předškolní věk ............................................................ 262 Mladší školní věk ......................................................... 262 Střední školní věk ......................................................... 262 Starší školní věk ........................................................... 263 Nejčastější důvody dětské lži ................................................ 264 Hodnocení hodnověrnosti výpovědi dítěte .................................... 265 Kladení otázek ............................................................ 265 Použitá a doporučená literatura ........................................ 265 43. výslech seniorů a nemocných osob ......................................... 267 Nemocné, zraněné osoby ................................................... 269 Použitá a doporučená literatura ........................................ 270 44. znalecký posudek ........................................................ 271 Jmenování znalců ......................................................... 272 Obligatorní přibrání znalce ................................................. 272 Použitá a doporučená literatura ......................................... 276 Příloha ......................................................................277 Příklad znaleckého posudku 1 .............................................. 277 Znalecký posudek ..................................................... 277 Příklad znaleckého posudku 2 .............................................. 282 Znalecký posudek ve věci nezl. S. N., nar. 1996 ............................. 282 literatura ...................................................................286 / 13 o AuTo rce PhDr. Ingrid Matoušková, Ph.D. Jejím profesním zájmem je forenzní psychologie, komunikace, intervence a psychologie v krizových či specifických situacích, krizový management. Již 17 let se věnuje vysokoškolským studentům. Je členkou Asociace forenzních psychologů a České asociace psychologů práce a organizace. Spolupracuje s bezpečnostními složkami, externě přednáší forenzní psychologii, komunikaci, pedagogiku dospělých, psychologii práce, lektoruje výcviky soft skills. V Bankovním institutu vysoká škola, a.s., působí jako prorektorka pro vědu, výzkum a vnější vztahy, je činná také jako odpovědná redaktorka vědeckého recenzovaného časopisu „Socioekonomické a humanitní studie“ zveřejňovaného v EBSCU. Zastupuje BIVŠ, a.s., v předsednictvu Rady vysokých škol. Je nositelkou certifikátu Critical Incident Stress Management a certifikovaným lektorem vzdělávání dospělých. Je autorkou či spoluautorkou několika publikací a řady odborných článků. 14 / A plikovaná forenzní psychologie Ú voD Vážení čtenáři, než se podíváte na heslo, které Vás zajímá, nejdříve si přečtěte, o čem tato publikace je a není. Jak víte, na začátku každé publikace se obvykle objevuje úvod, kde autor sděluje své důvody k napsání předloženého textu. Takže sděluji všem čtenářům, že tato publikace v žádném případě nechce nahradit standardní učebnici forenzní psychologie. Její cíl je daleko skromnější: Chce čtenáři nastínit, o čem je forenzní psychologie, a umožnit orientaci v základních pojmech v ní používaných. Autorka volila metodu řazení jednotlivých základních hesel podle abecedy, přestože toto uspořádání někdy může čtenáři mírně zkomplikovat orientaci, neboť některé hesla spolu souvisí. Jednotlivé kategorie (hesla) zahrnují nejen meritorně psychologické poznatky. Mnohé mají zjevně interdisciplinární charakter – promítají se zde poznatky trestního práva (paragrafové znění vychází z původního zákona č. 140/1961 Sb.), kriminalistiky, kriminologie apod.; např. loupežná přepadení, paměťové stopy, trestné činy z nenávisti atd. Aplikované forenzní psychologii nepředchází obdobná publikace tohoto typu. Je nutné poznamenat, že se nejedná o žádné encyklopedické dílo. Některé kategorie jsou pro snadnější představu doplněny o kasuistiky a za každým heslem je uvedena další rozšiřující literatura, která umožní hlubší pohled na daný problém. Publikace je určena pro rychlou orientaci, nalezení základních poznatků či osvěžení znalostí zejména studujících právních a bezpečnostních oborů, pro policisty a orgány činné v trestním řízení, justiční pracovníky především z  oblasti trestního práva a též i pro širokou veřejnost, která se může s problematikou seznámit dle jednotlivých hesel a případně si rozšířit znalosti díky odkazům na další zdroje za jednotlivými hesly. Forenzní věda je totiž mnohem více než pouhé spekulativní teorie, které mnoho jedinců vypouští do světa. A praxe též není jen slepé hledání metodou pokusů a omylů. Teorie i praxe jsou dvě strany jedné mince – snahy porozumět, co se děje kolem nás i v nás samých. Publikace je věnována nestorovi forenzní psychologie doc. PhDr. Jaroslavu Soukupovi, CSc., jenž této vědě pomáhal na svět a zasvětil jí celý svůj život a kterému tímto děkuji za cenné připomínky. autorka / 15 1. D elIk vence MlADIsTvých Protiprávní jednání dětí a mládeže je vážným problémem na celém světě, Českou republiku nevyjímaje. V současném zrychleném světě děti dospívají po fyzické stránce velmi rychle, zrání duševní však probíhá mnohem pomaleji. Společensky závadné chování ve věku, kdy si člověk buduje vlastní hodnotový systém, hledá své místo a uplatnění mezi ostatními, může být znakem poruchy jeho dosavadního vývoje, nevyhovujících vnějších podmínek, v hor - ším případě vážnějšího narušení osobnosti. Může však být také důsledkem jeho přirozené nezralosti, nezkušenosti, bezradnosti vůči okolnímu světu. V každém případě takové chování signalizuje nebezpečí pro budoucnost jak onoho mladého člověka, tak i jeho okolí. Právě vzhledem k vývojovému stadiu, v němž se lidé v tomto věku nacházejí, se uznává, že oproti dospělým pachatelům je u nich v reakci na jejich prohřešek třeba dát jednoznačně přednost výchovné a nápravné stránce před aspektem trestajícím. 163 110 120 87 102 81 93 94 79 102 64 124 55 111 34 134 61 152 45 49 151 178 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 výkonvazbyvýkontrestu Obr. 1 Vývoj stavu mladistvých odsouzených (in: http://www.vscr.cz) Je třeba připomenout několik základních pojmů souvisejících s výkonem trestu mladistvých. Výkon trestu odnětí svobody je mladistvým ukládán jen v případě, že se dopustili závažného trestného činu – tzn. delikventního činu. Trestné činy mládeže mezi 15. až 18. rokem označujeme za juvenilní delikvenci. Delikvence je vymezena jako pojem právní, nikoli lékařský. Mladiství odsouzení jsou ve výkonu trestu umístěni na specializovaných odděleních izolovaně od ostatních odsouzených a jsou u nich uplatňovány speciální výchovné programy a postupy. 16 / A plikovaná forenzní psychologie Práce s m ladými delikventy je podle psychologa a vedoucího katedry sociální práce FF UK Oldřicha Matouška u nás stále velice málo systematická. „Téměř neexistují efektivní preventivní programy, ústavní formy práce s těmito mladými lidmi jsou v mnoha případech kontraproduktivní a nedokáží odfiltrovat známý neblahý vliv vrstevníků, kteří mají sklon k delikventnímu chování,“ říká. „Proto i samo snížení hranice trestní odpovědnosti považuji za nesystémový krok, kterým chtějí politici sbírat body u represivně naladěné části veřejnosti.“ Jestliže mladistvý spáchá čin, který je popsán jako trestný s malým stupněm nebezpečnosti pro společnost, není uznán za trestný čin právě proto, že byl spáchán mladistvým. Trest v případě mladistvého má vést k jeho výchově v dobrého občana. Přitom je brán ohled na rodinné poměry, ze kterých mladistvý pachatel pochází. chArAkTerIsTIcké znAky MlADIsTvých DelIkvenTů, cesTA ke krIMInální kArIéře Výchovná a resocializační činnost ve výkonu trestu není příliš efektivní. Je to dáno především specifičností vývojového stupně, ve kterém se mladistvý nachází. ● Snaží se chovat jako dospělá a samostatná osoba. ● Vyrovnává se (často neúspěšně) s rozporem mezi svou biologickou dospělostí a psychickou a sociální závislostí na rodině. ● Začíná se stavět do opozice, začíná pochybovat a přestává poslouchat autority. ● Těžko se vyrovnává s nabízenou pomocí rodičů a vychovatelů. ● Stává se nepřirozeným, křečovitým a hrubším v chování a vyjadřování. ● Stává se silně kritickým k jevům okolního světa, vidí nedostatky a chybné kroky rodičů, učitelů a mnoho chyb ve společnosti, hluboce prožívá rozpory mezi představami a objektivní skutečností. ● Dává své emoce najevo bez ohledu na konvence. U jedinců ve výkonu trestu sledujeme alespoň některé z výše uvedených vlastností značně rozvinuté. charakteristickým znakem mladistvých delikventů je zejména nedokončený individuální a sociální vývoj. Mladiství přicházející do výkonu trestu jsou většinou sociálně zanedbaní, se sníženým intelektem a s neúplným základním vzděláním. Většina z nich řídí své jednání podle nepřijatelné hodnotové stupnice (pseudohodnoty) a jejich náhled na svět je silně ovlivněn egoistickými tendencemi. Jsou v nich zakořeněny špatné návyky v oblasti pracovní, společenské a kulturní. Jejich trestná činnost je impulsivní, mnohdy společensky velmi nebezpečná a bývá často začátkem dalšího kriminálního vývoje. Přitom sklony k páchání trestné činnosti u nich nejsou ještě hluboce zakořeněny, a proto takové osoby představují kategorii relativně snáze ovlivnitelnou, za předpokladu specificky zaměřené a odborně prováděné výchovné činnosti. Agrese mladistvých delikventů je úzce propojena s jejich osobností a je podmíněna specifickým regulačním systémem. Na řízení lidské činnosti se podílejí především dva regulační systémy, vnější společenský a vnitřní osobnostní. Významnou úlohu má při řízení činnosti centrální nervový systém (Linhart, 1981). Regulace činnosti probíhá na třech úrovních – biologické, psychické a sociální. Na psychickém řízení činností se pak podílí regulační systém zahrnující všechny významné složky osobnosti, od převážně sociálně determinovaných, jako je svědomí, sebekoncepce, motivačně hodnotový subsystém apod., přes kognitivní procesy zajišťující příjem, zpracování a uchování informací k procesům emocionálním působícím při motivaci a vyhodnocování (Linhart, Brichcín, 1981). Delikvence mladistvých / 17 Kriminálně agresivní chování je formulováno jako výsledek selhání regulačních mechanismů lidské činnosti. Toto chování probíhá – z hlediska řízení činnosti – ve dvou základních formách: 1. programované a cílevědomé užití agrese pro dosažení nějaké subjektivně významné hodnoty; 2. jako reaktivní agrese ve vztahu, resp. v afektu, minimálně programovaná, eventuálně vůbec ne, které předchází konfliktní interakce s obětí a případně k ní též přispívá alkohol. V prvním případě jde o řízenou činnost, kdy primárně selhává především sociální regulace, a to jak přímá, neboť nositelé této činnosti často bývají na okraji společnosti a postrádají ovlivnění sociálními skupinami vyznávajícími hodnotné cíle, tak i nepřímá sociální regulace subsystému osvojených společenských norem a vzorců, které bývají obvykle označovány jako svědomí. Svědomí je součástí širšího regulačního systému. Pokud se tento širší systém uplatňuje v oblasti regulace agresivního chování, je nazýváno subsystémem brzd agrese (inhibice agrese). Pokud je jedinec vystaven vlivu antisociální skupiny a jeho činnost je regulována systémy s tím souvisejícími, pak by bylo zřejmě vhodnější užít termínu dissociální nebo antisociální regulace (Netík, 1991). Delikvenci nelze vysvětlit jedinou příčinou, ale ani jednoduchým součtem několika příčinných faktorů. Tyto faktory se vzájemně prolínají, podmiňují se, některé vznikají, jiné vyhasínají. Hlavní faktory, které se podílejí na vzniku delikvence, lze zhruba rozdělit do dvou skupin: 1. skupina faktorů exogenních, existujících vně pachatele – faktory v oblasti společenské, sociální, mající rozhodující vliv na chování pachatele: ◎ Vysoké procento delikventů se rekrutuje z rodin neúplných. Pokud se jedná o rodinu úplnou, vyskytuje se v ní alkoholismus, prostituce, „kriminální zácvik“. ◎ Chybnou výchovu v rodině, příliš přísnou nebo rozmazlující, je možno vysledovat u většiny delikventů. ◎ Všeobecné a odborné znalosti a inteligence rodičů delikventů jsou často na minimální úrovni. ◎ Děti přebírají antisociální nebo delikventní formy chování sourozenců a rodičů a osvojují si nepřijatelné pseudohodnoty. Zde se projevuje i vliv emocionální a morální atmosféry rodiny. ◎ Uvolněnější mravy společnosti a devalvace hodnot spolu s větší příležitostí k delikvenci (volně ležící zboží v samoobsluhách, ulice plné parkujících aut) působí jako svod. ◎ Změna hospodářské situace ovlivňuje celou společnost. Mladá generace je technicky vyspělejší, platově preferována, mnozí rodiče zaostávají za dětmi technicky i ekonomicky. 2. skupina faktorů endogenních, spojených přímo s osobou pachatele – faktory z oblasti biologické, psychologické, medicínské a fyziologické: ◎ Důležitým biologickým faktorem je pohlaví. Delikvence chlapců vůči děvčatům se pohybuje v poměru 3 : 1 až 9 : 1. To lze vysvětlit přirozenou agresivitou, zvýšenou brutalitou, soutěživostí, ochotou riskovat, snahou vyniknout a touhou po dobrodružství. ◎ Mezi delikventy jsou zastoupeny všechny stupně inteligence. Přesto se delikventi častěji rekrutují ze slabomyslných osob, které jsou nejvíce vystaveny svodům a nejméně vybaveny zábranami. Mezi rozumovou schopností a delikvencí neexistuje přímá úměra. (Zde je třeba podotknout, že k páchání i primitivních trestných činů je potřeba určitý stupeň inteligence.) ◎ Větší procento delikventů, než odpovídá rozložení v populaci, se rekrutuje z dětí trpících hyperkinetikou i hypokinetikou. Zvýšené zastoupení mezi delikventy mají i jedinci s psychomotorickou epilepsií. 18 / Aplikovaná forenzní psychologie U mladistvých delikventů, u nichž došlo k trestné činnosti převážně vlivem faktorů vnějších, jsou voleny běžné pedagogické metody. U mladistvých delikventů, u nichž došlo k trestné činnosti převážně vlivem faktorů vnitřních, jsou voleny speciálně převýchovné metody (skupinová terapie, psychiatrické zásahy, léčebně-výchovný režim). Skupina sdeterminací psychopatologickou Skupinadelikvence „vývojové“ Skupina sdeterminací sociální Činitelévnější Faktorysociální Činitelévnitřní Faktorypsychopatologické, organické,konstituční PřevahačinitelůvnitřníchPřevahačinitelůvnějších Obr. 2 Schéma faktorů ovlivňujících delikvenci mladistvých. Převzato: Odbor prevence kriminality MV ČR, 2006. Pro selhání rodiny a dalších institucí při výchově pociťuje naprostá většina mladistvých delikventů úplnou nebo částečnou absenci uspokojení potřeb seberealizace a sebeuplatnění. Snaha po naplnění těchto potřeb je často dovede až do vězení. Pro názornost je zde uveden velmi zjednodušený model. Mladiství nejsou uspokojováni v následujících sférách: 1. v pracovní sféře – nemají vzdělání nebo jen částečné, v lepším případě jsou vyučeni v málo prestižním oboru. To má za následek špatné přijetí v pracovním světě. 2. v sociální sféře – okolí je nepřijímá a nerespektuje. 3. v partnerské sféře – není o ně zájem, těžko se prosazují (má souvislost s pracovní sférou). Mladiství se snaží svoji deprivaci řešit nasazením si „nepravé euforie“ prostřednictvím party, v hospodě u piva nebo v akci: 1. v pracovní sféře – každý má v partě svůj úkol, cítí svoji důležitost a pocit uspokojení z uplatnění. 2. v sociální sféře – stane se členem skupiny, je akceptován. 3. v partnerské sféře – přímo v partě nebo v asociálním prostřední, ve kterém se parta pohybuje, existují tzv. lehké holky. * Delikvence mladistvých / 19 Ve výkonu trestu je snaha u mladistvých naplňovat touhu po seberealizaci těmito způsoby: 1. v pracovní sféře – je snaha jim nabídnout práci, je jim poskytována možnost vzdělání a za činnost, kterou provádějí, je nutno je chválit. 2. v sociální sféře – je snaha vytvářet v prostředí výkonu trestu kolektiv, komunitu, ke které se mohou hlásit a ve které se mohou prezentovat. 3. v partnerské sféře – tento požadavek nelze v podmínkách výkonu trestu plně akceptovat. U psychopatických osobností, u kterých je příčina delikventního chování nezvratně daná, není snahou delikventa změnit, ale usiluje se o to, aby se naučil se svojí jinakostí žít v běžné populaci, aby nenarušoval normy. Je snaha mu dodat motivační faktory ve sféře pracovní a sociální a napomoci mu i ve sféře partnerské, aby získal sebejistotu a dokázal úspěšně úspěšně zvládat běžnou zátěž. PoD Mí nky DeTerMInuJící vývoJ MlADIsTvého DelIkvenTA A Jeho osoBnosT Efektivitu a účinnost výchovné práce nelze v současných podmínkách změřit a na solidním základě sledovat. Dle starších dostupných zpětných vazeb lze vysledovat pouze tyto údaje ohledně výkonu trestu mladistvých: ● 30 % mladistvých se zapojí do běžného života velmi dobře, doučí se a kriminální kariéra je výstupem z výkonu trestu ukončena. ● 40 % mladistvých se zapojí do běžného života průměrně (vykonávají příležitostné práce, nekvalifikované práce), kriminální kariéra je polootevřená. ● 30 % mladistvých se neadaptuje na běžný život, recidivují, kriminální kariéra je otevřená. ● Podle současných znalostí trendu ve vývoji trestné činnosti mladistvých lze v současnosti předpokládat navýšení skóre u recidivujících delikventů na úkor těch, kterým se podaří zapojit se do běžného života. ● Efekt výkonu trestu u mladistvých je nižší, neboť se provádí v nevýchovném prostředí. Působení se potom omezuje pouze na změnu hodnotového systému a přizpůsobení se režimu výkonu trestu. To je samozřejmě nedostatečné. Při převýchově se naráží na faktory, které nepůsobí na mladistvé pozitivně: ◎ Ovzduší neustálého dohledu a tvrdé disciplíny nedává mladému člověku příležitost odreagovat nashromážděné pocity napětí a tlaku (jen prvoplánové uvolnění režimu bez dalších kroků ale není řešením). ◎ Mladiství v civilním životě hodně selhávají pro nesamostatnost a tuto vlastnost kolektivní zařízení přímo podporují. Mladistvý je režimem ke všemu doveden, na nic nemusí pamatovat, vše organizuje někdo jiný. Můžeme přímo hovořit o výchově k nesamostatnosti – převážná většina rozhodnutí o tom, co, kdy a kde bude mladistvý dělat, za něj dělají jiní a také jsou za to přímo zodpovědní (pokud přijde mladistvý odsouzený někam pozdě, je za to zodpovědný dozorce nebo vychovatel apod.). ◎ Velká organizovanost, jednotvárnost práce a režimu a stereotypnost podporují pasivitu, lhostejnost a nechuť k jakékoli činnosti. Přeorganizovanost proniká do volného času, běžného života a myšlení. Rodinné poměry odsouzených jsou u 58,5 % jedinců ze sociálního hlediska hodnoceny jako neuspořádané. Před nástupem do výkonu trestu bylo 39 % odsouzených v ústavní výchově 20 / A plikovaná forenzní psychologie a v íce než 12 % jich bylo v ochranné výchově. u mála delikventů lze konstatovat funkční rodinu – často je rodina i neúplná. Prostředí, ze kterého se nejčastěji rekrutují delikventi, je: a) Dobře situovaná rodina, která nemá na mladistvého čas, nevěnuje se mu a nahrazuje svoji péči penězi a věcmi. b) chudá rodina, která také nemá na dítě čas, musí pracovat a starat se. Mladistvý chce to, co mají jiní, a pokud to on a rodina nezvládne, tak si to vezme. V obou případech se jedná o problém využití volného času. Zde se situace za posledních 12 let výrazně nezměnila. Rozdíly v bohatství jsou dnes sice větší, ale problém je stále totožný. Jedná se o „děti ulice“. hlavní příčinou recidivy u mladistvých delikventů je nesprávná socializace, v jejich případě lze mluvit o nepřizpůsobení se a nepřizpůsobivosti, jde-li o trvalejší dispozici. Život mladistvým přináší permanentní požadavek na přizpůsobení. Neexistuje přizpůsobení definitivní, musí být dynamické a je základní funkcí osobnosti jedince. Při resocializaci mladistvých je třeba jim vytvářet podmínky pro korektivní zkušenosti. Tím je třeba vytvořit prostor k přirozenému přepracování sociálních postojů a zamezit zpevňování chování, které mladistvý produkuje jako přirozený důsledek svých dosavadních zkušeností. na péči ve výkonu trestu by měl navazovat systém postpenitenciární péče. U mladistvých recidivistů, u nichž se resocializace ve výkonu trestu nezdařila nebo má slabý účinek, lze předpokládat, že i postpenitenciární péče bude mít malý účinek. Celková účinnost výkonu trestu u mladistvých je malá, neboť do výkonu trestu se zákonitě dostávají mladí lidé, kteří prošli všemi fázemi asociálního a predelikventního chování. Nejlepší prognózu mají ti, kteří neprošli predelikventní kariérou. Ti se také nejčastěji vyhnou návratu do odmítavého prostředí, které často dává hrubě najevo nezájem o ně. Většinu delikventů po návratu z výkonu trestu je ochotno přijmout pouze závadové prostředí a závadové party, ve kterých dále pokračují v delikvenci. Příklad: Příklad dvacetiletého delikventa, který vyrůstal v rodině alkoholika a měl třináct sourozenců, z nichž pouze čtyři byli vlastní (z knihy PhDr. Jiřího Němce Psychologie a kriminalita): Část rozhovoru z vězení: „Otec byl hrozný opilec. Chodil domů jen spát, o nás děti se vůbec nezajímal. Často při návratu z hospody mlátil matku a když se jí někdo z nás zastal, dostal taky. Starší bratr často utíkal z domova a vlastně od mala mě bral s sebou. Jeho jsem měl rád. V sedmi letech jsem byl umístěn do dětského domova. Nechtěl jsem tam být. V té době mě štvalo, že nemám pořádné rodiče. Myslím, že jsem byl dost citlivý. Nejhorší bylo, že jsem byl oddělen od bráchy. Pokoušel jsem se o útěky, protože jsem nevěděl, jak jinak dát najevo, že nechci být státní dítě, že chci někomu patřit. Brácha by se o mne v té době postaral. Tím vznikalo mnoho problémů. Dvojky i trojky z chování. Ve dvanácti jsem zkoušel fetovat. Třikrát jsem propadl, a tak mám ukončeno jen šest tříd základní školy. Blbej ale nejsem, učím se německy. Určitej únik z této situace jsem hledal v alkoholu. Vznikaly však jen další problémy. V opilosti jsem se pral, kradl, bylo mi všechno jedno. I teď sedím za krádeže, které jsem spáchal pod vlivem alkoholu.“ Mohl tento člověk skončit jinde než za mřížemi? Odhlédněme nyní od biologických faktorů jako vrozených dispozic vývoje osobnosti a zaměřme se na zkušenosti, které uvedený muž v průběhu své ontogeneze od raného dětství získával. Vyrůstal v disharmonickém rodinném prostředí, prožíval situace naplňované napětím, agresivitou a ve svých důsledcích i bezprávím. Napomenutí, či spíše prosba opilému otci, aby neubližoval matce, vyvolávala zkušenost výprasku. Frekvence těchto situací byla velmi častá. Útěk z domova se starším bratrem byl určitým řešením situace a ve svých důsledcích byl odměnou ve smyslu úniku před agresivitou otce. Této zkušenosti úniku využíval, samozřejmě za jiných podmínek, i během pobytu v dětském domově. Zde mohla být důvodem snaha o uspokojení potřeby Delikvence mladistvých / 21 citového vztahu a určité jistoty, kterou mu poskytoval starší bratr. Řešení dalších situací únikem a alkoholem je adekvátní jeho schopnostem a stupni sociální vyzrálosti jeho osobnosti. PoužI Tá A DoPoručená lITerATurA Linhart, J. – Brichcín, M.: Dynamika chování a činnosti. In: Základy obecné psychologie, SPN, Praha 1981. Linhart, J.: Podíl činnosti na vytváření člověka. In: Základy obecné psychologie, SPN, Praha 1981. Netík, K.: Bulletin – Kriminální agresor, SNP, Praha 1991. Netík, K.: Mladistvý pachatel násilné trestné činnosti. K problematice deviantní životní cesty, VÚK, Praha 1987. Ročenka vězeňské služby České republiky 2000, GŘ VS ČR, Praha 2001. Ročenka vězeňské služby České republiky 2001, GŘ VS ČR, Praha 2002. Izera, M.: Rizikové chování dospívajících a jeho prevence. Free Teens, Praha 2002. http://www.vscr.cz 22 / A plikovaná forenzní psychologie 2. D oMá cí násIlí nás ilím obecně rozumíme zlé nakládání, tělesné útoky, pohrůžky obdobným násilím nebo jednáním, které působí újmu na fyzickém, sexuálním nebo psychickém zdraví. Jde o agresi jedné osoby proti druhé (nebo jejich většímu počtu), jejímž cílem je ublížit, poškodit, poranit nebo zabít. Násilné chování v rodině zahrnuje špatné zacházení s dětmi, násilí mezi dospělými členy rodiny i špatné zacházení se starými lidmi. Násilí uvnitř rodin je časté a týká se všech druhů rodinných vztahů (mezi dospělými a jejich dětmi, mezi dětmi či dospělými navzájem nebo dospělými a prarodiči). násilí v  rodinách poškozuje děti na celý život více, než všechna genetická poškození obecně. Jedná se o širší definici pojmu domácího násilí. Sám termín domácí násilí se užívá převážně v literatuře anglické a označuje především násilí mezi partnery – současnými nebo minulými, v sezdaném či nesezdaném soužití. Násilí mezi partnery je též někdy označováno jako intimní násilí (intimate violence) nebo partnerské zneužívání (partner abuse). V německy mluvících zemích převažuje termín násilí v rodině a domácnosti (Gewalt in der Familie und naher Umgebung, häusliche Gewalt). Ten zahrnuje široké spektrum rodinných vztahů mezi předky, potomky, sourozenci a manželi současnými nebo minulými, nebo druhem a družkou. V teorii a praxi se vedou diskuse, zdali pod pojem domácí násilí zahrnovat i týrání dětí rodiči nebo starých rodičů dospělými potomky. Do domácího násilí v širším slova smyslu ano, i když řešení násilí na dětech a starých lidech má svá specifika jak právní, tak mimoprávní. Poslední výzkumy ukázaly, že násilí mezi ženami a muži není jednosměrné. Výzkumy provedené koncem minulého století poukázaly na to, že počet mužů, kteří byli vystaveni násilí ze strany svých partnerek, je téměř stejný. Kanadský sociální výzkum sledoval vybrané sezdané páry v  průběhu pěti let od uzavření sňatku. V  této době bylo ze strany partnera vystaveno násilí 8 % žen a 7 % mužů. Vyjádřeno v absolutních četnostech to bylo 690 000 žen a 549 000 mužů. Nicméně další výzkumy této provenience hovoří o tom, že ženy jsou výrazně častěji napadány opakovaně (65 % žen a 54 % mužů) a v důsledku týrání jsou také až pětinásobně častěji zraňovány. Násilí od svého partnera se obává 38 % žen a 7 % mužů. zatímco ženy oznamují častěji škrcení, vyhrožování zbraní nebo nožem, muži oznamují fackování, házení předměty, kopání a kousání. Tato studie, stejně jako výstupy zveřejněné van Dijkem v roce 1998, potvrzuje, že ženy jsou významně častěji vystaveny násilí s těžšími následky. V tomto náhodně vybraném souboru se objektem domácího násilí stalo 35 % mužů a 34 % žen. Klasické rozložení se týká pouze sexuálního násilí, ve kterém jako oběti dominují ženy. V posledních sociologických studiích se také začíná odlišovat tzv. běžné násilí manželských párů od tzv. patriarchálního terorismu. Zatímco první situace je exces, kdy se konflikt manželům vymkne z  ruky a následky nejsou vážné, v  druhém případě jde o fyzické násilí většinou iniciované mužem, jehož frekvence se stále stupňuje a následky jsou stále závažnější. Tento typ násilí je produktem tradičně pojímaných práv mužů ovládat své ženy a obsahuje nejen fyzické násilí, Domácí násilí / 23 ale i h ospodářské podrobení, výhrůžky, izolaci a má vlastní taktiku ovládání. Znásilnění partnerem bývá obvyklé. Za definici domácího násilí v širším slova smyslu se považuje definice formulovaná Radou Evropy v roce 1985: „násilné chování v rodině zahrnuje jakýkoliv čin nebo opomenutí,


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist