načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Antifragilita -- Jak těžit z nahodilosti, neurčitosti a chaosu - Nassim Nicholas Taleb

Antifragilita -- Jak těžit z nahodilosti, neurčitosti a chaosu

Elektronická kniha: Antifragilita -- Jak těžit z nahodilosti, neurčitosti a chaosu
Autor:

Proč je městský stát lepší než stát národní? Proč mít připravenu výpověď ještě předtím, než nastoupíte na nové místo? A proč znamenalo ztroskotání Titanicu spíše záchranu ... (celý popis)


hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PASEKA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 552
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Proč je městský stát lepší než stát národní? Proč mít připravenu výpověď ještě předtím, než nastoupíte na nové místo? A proč znamenalo ztroskotání Titanicu spíše záchranu než ztrátu lidských životů? Nejnovější kniha amerického akademika a investičního poradce Nassima Nicholase Taleba klade, jak je u autora zvykem, řadu provokativních otázek, především ale opět dochází k závěrům, které mohou bez nadsázky změnit náš život.
Základní myšlenky svých předešlých knih Černá labuť a Zrádná nahodilost - tedy především to, jak podstatnou roli hrají v našem životě nepředvídatelné události, nahodilost a štěstí - rozvíjí autor poukazem na potenciálně pozitivní roli neurčitosti, chaosu a volatility, jevů, kterých se instinktivně spíše obáváme. Paradoxně právě z nich můžeme podle autora těžit a dosáhnout tak nejen odolnosti, ale i "antifragility" - tak jako pevnost našich kostí vzrůstá tehdy, jsou-li namáhány. Dokážeme-li to, budeme schopni úspěšně čelit i dnešnímu nejistému a překotně se měnícímu světu. Nassim Nicholas Taleb (1960) pracoval po studiích na univerzitách ve Francii a USA mj. jako obchodník s deriváty a investiční poradce. Je profesorem na Polytechnickém institutu Newyorské univerzity, působil rovněž na Londýnské obchodní škole a Oxfordské univerzitě a v dalších institucích. Jeho knihy Zrádná nahodilost (2001, česky 2013) a Černá labuť (2007, rozšířené vyd. 2010, česky 2011) vyšly dosud ve třiatřiceti jazycích.

Související tituly dle názvu:
Antifragilita Antifragilita
Taleb Nassim Nicholas
Cena: 199 Kč
Antifragilita - Jak těžit z nejistoty Antifragilita - Jak těžit z nejistoty
Taleb Nassim Nicholas
Cena: 396 Kč
Znamení chaosu Znamení chaosu
Zelazny Roger
Cena: 220 Kč
Amber 5 - Dvory chaosu Amber 5 - Dvory chaosu
Zelazny Roger
Cena: 142 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Nassim Nicholas Taleb

Antifragilita


Nakladatelství Paseka

Praha – Litomyšl

antifragilita

TALEB

Nassim Nicholas

Jak těžit z nahodilosti,

neurčitosti a chaosu

Nakladatelství Paseka

Praha – Litomyšl

antifragilita

TALEB

Nassim Nicholas

Jak těžit z nahodilosti,

neurčitosti a chaosu

Nakladatelství Paseka

Praha – Litomyšl

antifragilita

TALEB

Nassim Nicholas

Jak těžit z nahodilosti,

neurčitosti a chaosu


PŘELOŽILI JAN HOŘÍNEK A PAVEL KOVÁŘ

ANTIFRAGILE: THINGS THAT GAIN FROM DISORDER

Copyright © 2012 by Nassim Nicholas Taleb

All rights reserved

Translation © Jan Hořínek, Pavel Kovář, 2014

ISBN 978-80-7432-551-9 (pdf)


Sarah Josephine Talebové



Prolog

I. JAK MILOVAT VÍTR

Zvedne-li se vítr, svíčka zhasne, ale oheň se rozhoří.

Stejně se to má i s nahodilostí, neurčitostí a chaosem: neutíkejte před nimi a raději je využijte. Buďte jako oheň: ať je pro vás vítrpožehnáním. Tím říkám vlastně vše podstatné o svém ne právě pokorném postoji k nahodilosti a neurčitosti.

Nejde pouze o to, dopady neurčitosti přestát, nějak je přežít. To, po čem toužíme, je neurčitosti odolat a – tak jako kurážní římštístoikové – mít zároveň i poslední slovo. Cílem je si neznámo ochočit, případně je zcela ovládnout.

Jak to provést? II. ANTIFRAGILITA Jsou věci, jimž jdou otřesy k duhu. Vystavíme-li je volatilitě,nahodilosti, chaosu a stresorům, rostou a daří se jim; milují zkrátkadobrodružství, riziko a neurčitost. Ačkoliv jde o všudypřítomný jev,neexistuje pro tento protiklad křehkosti žádné slovo. Nazvěme ho tedy antifragilitou.

Antifragilita jde za rámec pouhé odolnosti či houževnatosti.Neznamená, že otřesy beze změny překonáme, ale že z nich vyjdeme silnější. Antifragilita stojí za vším, co se postupem času mění: evoluce, kultura, myšlenky, revoluce, politické systémy, technologickéinovace, kulturní a ekonomické úspěchy, přežití velkých firem, osvědčené recepty (například na kuřecí polévku nebo tatarský biftekvylepšený kapkou koňaku), vzestup měst a kultur, právní systémy, deštné pralesy, rezistentní bakterie... dokonce i naše vlastní existence coby živočišného druhu. Vymezuje rovněž hranici mezi věcmi živými,organickými (či komplexními), jako je například lidské tělo, a neživými fyzickými objekty typu sešívačky na vašem psacím stole.

Antifragilita přímo vyhledává nahodilost a neurčitost, a následkem

toho také – což je podstatné – chyby, přesněji řečeno specifický typ


8 prolog

chyb. Dovoluje nám totiž přenést se přes vlastní neznalost a jednat,

aniž bychom svému jednání rozuměli – a přesto si počínat správně.

Řeknu to ještě otevřeněji: jednání nám jde většinou lépe než myšlení,

za což vděčíme právě antifragilitě. Vždy budu raději antifragilním

hlupákem než mimořádně inteligentním, ale zranitelným jedincem.

Mezi věcmi, které nás obklopují, není těžké si povšimnout těch, jimž prospívá určitá dávka stresorů a volatility: ekonomickýchsystémů, lidského těla, jeho výživy (cukrovka a řada dalších civilizačních chorob podle všeho souvisí s vymizením nahodilosti v příjmu potravy a absencí stresorů v podobě občasného hladovění) či lidsképsychiky. Existují dokonce antifragilní finanční kontrakty, jejichž přímým smyslem je vytěžit z volatility na trhu zisk.

Poznáním antifragility lépe porozumíme i jejímu opaku: křehkosti čili fragilitě. Stejně jako nelze dosáhnout lepšího zdravotního stavu, aniž bychom dokázali čelit chorobám, nebo navýšit bohatství, aniž bychom nejprve omezili ztráty, představují i fragilita a antifragilita dvě části téhož spektra. Pryč s předpověďmi Porozumíme-li fungování antifragility, dokážeme vytvořitsystematického a široce pojatého rádce pro neprediktivní rozhodovánív podmínkách neurčitosti, ať už se týká obchodu, politiky, medicíny či ži votních situací obecně – tedy jakékoliv oblasti, ve které převažuje neznámo a do níž zasahuje nahodilost, nepředvídatelnost, neprůhlednost či neúplné porozumění podstatě věci.

Detekovat u určité věci fragilitu je totiž daleko snazší nežpředovědět událost, která by na ni mohla mít negativní dopad. Fragilitu změřit lze, riziko je neměřitelné (s výjimkou kasin či představ lidí, kteří si říkají „experti na řízení rizik“). Nabízí se tím současně řešení problému „černých labutí“ – totiž nemožnosti vypočítat rizikovzácných událostí s mimořádným dopadem a určit, zda a kdy nastanou. Podstatně jednodušší než předpovědět výskyt ničivé události je přijít na to, zda může být ta či ona věc volatilitou poškozena. Znamená to vlastně obrátit současný přístup k předpovídání, prognostice a řízení rizik vzhůru nohama.

V každé jednotlivé oblasti přitom lze navrhnout postup, kterým dospějeme od fragility k antifragilitě, založený na tom, že první ze zmíněných vlastností omezíme nebo druhou naopak zapojíme do


prolog 9

svých služeb. Antifragilitu pak dokážeme odhalit prakticky kdykoliv

jednoduchým testem asymetrie: pokud nějaká věc v důsledku nahodilé

události (nebo specifického otřesu) spíše získá, než ztratí, jeantifragilní; je-li tomu naopak, trpí fragilitou.

Život bez antifragility

Je třeba si uvědomit, že je-li antifragilita charakteristickouvlastností všech přírodních (komplexních) a dlouhodobě odolných systémů

a my tyto systémy zbavíme volatility, stresorů a nahodilosti,poškodíme je. Budou oslabeny, uhynou nebo se zhroutí. Tím, že výšeuvedené jevy potlačujeme, fragilizujeme ekonomický i politický život,

vzdělávání, své zdraví, vlastně všechno. Strávíme-li měsíc v posteli

(ideálně s nezkrácenou verzí Vojny a míru nebo všemišestaosmdesáti epizodami Rodiny Sopránů), naše svalstvo ochabne – a podob né

oslabení, a někdy i smrt, nastává rovněž u komplexních systémů,

zbavíme-li je stresorů. Mnohé z našeho moderníhoa strukturovaného světa nás poškozuje zásluhou „shora dolů“ utvořených předpisů

a „zlepšováků“ (říkám jim dále „sovětsko-harvardské iluze“), které

v konečném důsledku pouze demonstrují naši neúctu k přirozené

antifragilitě systémů.

Tragédie moderní doby spočívá v tom, že podobně jako přehnaná péče neurotických rodičů nám často nejvíc škodí právě ti, kteří se nám snaží pomoci.

Platí-li, že téměř vše, co je vytvořeno „shora dolů“, věci fragilizuje a zamezuje přístupu neurčitosti, všemu postupujícímu „zdolanahoru“ vhodná míra stresu a chaosu naopak prospívá. Dokonce ani naše objevy, inovace a technologický pokrok obecně nezávisejí ani tak na formálním vzdělání jako spíše na antifragilním procesu nahodilého zdokonalování věcí a vůli riskovat. Zisk na úkor ostatních To nás přivádí k největšímu fragilizátoru společnosti a hlavnímustrůjci krizí, totiž neochotě „nasadit vlastní kůži“. Někteří lidé antifragilitu získávají na účet ostatních tím, že v podmínkách volatility, variability a chaosu shrábnou pouze zisky, přičemž rizika ztrát a škod za ně nesou jiní. Jedná se přitom o jev skrytý – vzhledem ke slepotě, jakou vůči antifragilitě projevují sovětsko-harvardské intelektuální kruhy,


10 prolog

zůstává tato asymetrie obvykle nepovšimnuta a prozatím se o ní také

nikde neučí. Jak jsme navíc zjistili během krize z roku 2008,v důsledku rostoucí komplexity moderních institucí a současné politiky

lze tyto situace, kdy jeden riskuje, ale nebezpečí krachu za něj nesou

jiní, snadno skrýt. Zatímco v minulosti se vážnosti a postavení těšili

pouze ti, kdo brali riziko na sebe a nesli rovněž negativní následky

svých činů, a za hrdiny byli považováni ti, kdo se takto obětovali pro

ostatní, v dnešní době nastal pravý opak. Jsme svědky vzestupu nové

třídy jakýchsi hrdinů naruby: byrokratů, bankéřů a všemožnýchindividuí ukazujících se v Davosu a chlubících se svými kontaktya akademiků, kteří nenesou skutečnou zodpovědnost a negativní důsledky

svých názorů sami nikdy nepocítí. Dokážou přelstít systém, náklady

však platí občané.

Ještě nikdy nedisponovalo tolik lidí, kteří se vyhýbají riziku,takovou mocí jako dnes.

Ústřední etické pravidlo tedy zní: Nedosáhneš antifragility na úkor bližního svého. III. PROTIJED VŮČI „ČERNÝM LABUTÍM“ Chci žít spokojeně ve světě, jemuž nerozumím.

„Černé labutě“ jsou dalekosáhlé, nepředvídatelné a nepravidelné události mimořádného dopadu – pozorovatel je nepředvídá, a je-li jimi zaskočen a negativně ho zasáhnou, říkám mu obvykle „krocan“. Jak jsem už uvedl dříve, historii píšou namnoze právě „černé labutě“, zatímco my se nimráme v detailech, abychom porozuměli banalitám, a vytváříme tak modely, teorie a reprezentace, jež obdobné otřesy nejsou schopné zachytit ani vypočítat jejich pravděpodobnost.

„Černé labutě“ se nám dokážou uhnízdit v mysli a vyvolat pocit, že jsme je „v podstatě“ nebo „téměř“ předpověděli, neboť retrospektivně je lze vysvětlit. Díky této iluzorní předvídatelnosti si pakneuvědomujeme, jakou roli v našem životě hrají. Život je ovšem daleko spletitější, než napovídá naše paměť – lidská mysl je předurčena k tomu, aby vnímala historii jako cosi jednolitého a lineárního, což vede k tomu, že podhodnocujeme podíl nahodilosti. Když se s ní posléze setkáme, máme sklony se jí bát a reagovat přehnaným způsobem. Právěv důsledku tohoto strachu a touze po řádu bývají některé námivytvořené systémy náchylné k tomu, aby byly „černými labutěmi“ zasaženy výhradně negativně. Snažíte-li se dosáhnout řádu, výsledkem bude


prolog 11

pouze pseudořád; určitou míru řádu a kontroly získáte pouze tehdy,

akceptujete-li nahodilost.

Pro komplexní systémy je typická vzájemná závislost mnoha jejich

složek – kterou není snadné zaregistrovat –, přičemž se často jedná

o závislost nelineární. Zdvojnásobíte-li například dávkování jistého

léku nebo počet zaměstnanců, původní efekt tím nezdvojnásobíte,

ale dostanete číslo buď daleko vyšší, nebo naopak nižší. Jak jsem si

ověřil, dva víkendy strávené ve Filadelfii mi nepřinesou dvojnásobek

příjemných prožitků proti víkendu jednomu. Vynesete-li takovouzávislost do grafu, nedostanete přímku, ale křivku. Hovořito jednoduchých příčinných souvislostech není v prostředí tohoto typunamístě; pozorováním jednotlivých prvků se jen stěží dobereme podstaty

fungování celku.

Člověkem vytvořené komplexní systémy mají sklon vytvářetkaskády a bleskové řetězové reakce, jež snižují, ba dokonce znemožňují předvídatelnost a dávají vzniknout událostem až patologickéhorozsahu. Navzdory tomu, že moderní svět disponuje dokonalejšímitechnologiemi, činí paradoxně věci daleko nepředvídatelnějšími. V důsledku narůstajícího podílu umělých prvků, ústupu od tradičnícha přirozených modelů a úbytku odolnosti způsobeného komplikovaností plánů všeho druhu pak stoupá i role „černých labutí“. Čím dál víc také trpíme „neománií“, chorobou, jež nás nutí tyto zranitelné systémy vytvářet a nazývat to „pokrokem“.

Nepříjemným – a po pravdě řečeno tím nejzásadnějším a takéobvykle nepochopeným – aspektem problému „černých labutí“ jeskutečnost, že pravděpodobnost mimořádných událostí zkrátka nelze spočítat. O stoleté vodě toho víme o poznání méně než o pětileté – u malých pravděpodobností chyby modelů narůstají. Čím vzácnější určitá událost je, tím hůře ji lze vědecky uchopit, a tím méně toho tedy o jejím výskytu víme; sebedůvěra „vědců“ zabývajících se prognostikou a modelováním a ohánějících se na konferencích barevnězvýrazněnými rovnicemi v powerpointových prezentacích ovšem za takových okolností naopak roste.

Velmi prospěšné nám může být, uvědomíme-li si, že největším

expertem na mimořádné události a krotitelem „černých labutí“ je

sa ma příroda; přežívá již miliardy let, aniž by k tomu potřebovala

in strukce nějakého ředitele jmenovaného vědeckým výborema ověnčeného titulem z prestižní univerzity. Antifragilita je tak víc než jen

protijed vůči „černým labutím“; porozumíme-li jí, vyrovnáme se snáze


12 prolog

se skutečností, že tyto události hrají v historii, technologii, procesu

poznání i mnoha dalších oblastech nezastupitelnou roli.

Jen odolnost nestačí

Připomeňme si, že přírodě nejde o pouhou „jistotu“. Přírodaagresivně ničí, nahrazuje, vybírá a reorganizuje. Dojde-li na mimořádnéudálosti, s odolností rozhodně nevystačíme. Čas je nemilosrdný a dříve

nebo později zničí vše, co vykazuje byť jen náznak zranitelnosti – naše

planeta nicméně existuje již čtyři miliardy let a je nasnadě, že za tím

musí být víc než jen odolnost; muselo by se totiž jednat o odolnost

absolutní, nemá-li systém zničit jediná trhlina. A protože absolutní

odolnosti dosáhnout nelze, potřebujeme systém, který je schopen

neustálé regenerace tím, že místo aby nahodilé události,nepředvídatelné otřesy, stresory a volatilitu jen pasivně přežíval, využívá je

ke svému prospěchu.

Z dlouhodobého hlediska platí, že antifragilnímu systémuprognostické chyby prospívají. Vyvodíme-li z toho přirozený závěr,mnohé věci schopné těžit z nahodilosti by dnes měly světu dominovat – a po těch, které jsou jí naopak zranitelné, by se měla slehnout zem. Což, jak se ukazuje, platí i ve skutečnosti. Žijeme sice v iluzi, že svět funguje díky naprogramovanému plánu, akademickému výzkumu a státním dotacím, existují však přesvědčivé – nadmíru přesvědčivé – důkazy, že se skutečně jedná o iluzi; osobně ji popisuji jako mylnou víru, že ptáky je nutné učit létat. Technologie vzniká následkem využití antifragility těmi, kdo se nebojí riskovat, zkoušet a učit se ze svých chyb, přičemž školometské plánování tu hraje druhé housle. Inženýři a nejrůznější podnikavci vytvářejí nástroje, pojednání o tom však píší akademici; historické interpretace růstu, inovací a mnoha obdobných jevů proto bude potřeba mírně upřesnit. O měřitelnosti (některých) věcí Fragilitu lze tedy docela dobře změřit, což ale neplatí o riziku, zvláště pak o riziku spjatém s mimořádnými událostmi.

*

Jak jsem již uvedl, fragilitu a antifragilitu můžeme odhadnout, ba dokonce změřit, pravděpodobnost otřesů a mimořádných událostí * S výjimkou kasin a několika dalších úzce definovaných oblastí typu situací a konstrukcí uměle vytvořených člověkem.


prolog 13

však ani při sebedokonalejším poznání vypočítat nedokážeme. Ří zení

rizik představuje ve své dnešní podobě studium budoucích událos tí,

a pouze někteří ekonomové a jiní nepříčetní jedinci jsou schopni

tvrdit, že – navzdory dosavadním zkušenostem – výskyt těchtomimořádných událostí dokážou „změřit“, čemuž někteří naivní důvěřivci –

navzdory dosavadním zkušenostem a bilanci pravdivosti obdobných

tvrzení – dokonce naslouchají. Fragilita a antifragilita však patří

mezi vlastnosti, které má určitý objekt již nyní, ať už je jímkonferenční stolek, firma, průmyslové odvětví, stát nebo politický systém.

Fragilitu lze detekovat, pozorovat a v mnoha případech i změřit;

přinejhorším můžeme s drobnou nepřesností změřit fragilitukomparativní, zatímco porovnávání rizik bylo až dosud vždy nespolehlivé.

Že je jistá mimořádná událost či otřes pravděpodobnější než jiná,

nelze tvrdit byť jen s náznakem spolehlivosti (nelibujete-li siv obelhávání sebe sama). Čemu naopak důvěřovat můžeme, je tvrzení, že

ten či onen objekt nebo struktura je v případě výskytu určité události

fragilnější než jiný. Není obtížné dospět k závěru, že vaše babička

bude vůči náhlým změnám teploty fragilnější než vy, že vojenská

diktatura je politicky zranitelnější než Švýcarsko, že jedna banka

odolá krizi hůře než jiná nebo že nekvalitně projektovaná moderní

budova bude vůči zemětřesení méně odolná než katedrála v Chartres.

Můžete dokonce předpovědět, která z uvedených alternativ bude mít

delší životnost.

Namísto diskusí na téma rizika (které jsou prediktivní a až příliš opatrné) tedy prosazuji myšlenku fragility, jež prediktivní není a na rozdíl od rizika nám nabízí zajímavý termín označující její funkční opak, tedy smělý koncept antifragility.

Chceme-li antifragilitu změřit, můžeme použít metodupřipomínající kámen mudrců, zjednodušené a kompaktní pravidlo umožňující

nám ji identifikovat napříč různými doménami, od lidského zdraví

až po strukturu společnosti.

Zatímco v praktickém životě z antifragility odjakživa nevědomky těžíme, ve svém vědomí ji – zejména v intelektuální sféře – odmítáme. Fragilisté Jde tedy o to, nezasahovat do věcí, kterým nerozumíme. Někteří li dé bohužel tíhnou k přesně opačnému jednání. Tuto sortu, jejížpříslušníci obvykle nosí oblek a kravatu, často i v pátek, vašim vtipům


14 prolog

naslouchají s vážnou tváří a následkem sezení u stolu, cestováníletadlem a četby novin trpívají už v raném věku bolestmi zad, můžeme

označit slovem fragilisté. Často se účastní podivného rituálu známého

jako „porada“. Kromě zmíněných rysů se vyznačují rovněž vírou, že

to, co nevidí nebo čemu nerozumějí, neexistuje; v zásadě tak zaměňují

věci neznámé za neexistující.

Fragilisté podléhají sovětsko-harvardským iluzím, tedy přílišné(a nevědecké) důvěře ve vědecké poznatky. Z tohoto důvodu představují naivní racionalisty či racionalizátory (případně racionalisty obecně) ve smyslu víry, že důvod toho či onoho děje je jim jaksi automaticky pří stupný. Racionalizaci zde ovšem nesmíme zaměňovats racionalitou – téměř vždy se jedná o její dokonalý protiklad. Mimo oblast fyziky, tedy v komplexních doménách, se nám totiž skryté důvody různých dějů nezjevují příliš ochotně, a před fragilisty se ukrývají ješ tě důkladněji. To, že produkty vzniklé přirozenou cestou své vlastnosti neinzerují v uživatelské příručce, však fragilisty příliš netrápí: někteří z nich se nepochybně sejdou a na základě své představy, „jak se dělá věda“, takovou příručku sepíší sami.

Díky fragilistům tak v moderní kultuře postupně narůstá slepota vůči záhadným, neproniknutelným nebo, jak by řekl Nietzsche,dionýským aspektům života.

A přeložíme-li Nietzscheho do méně poetického, ale neméněvýstižného jazyka brooklynského lidu, máme co do činění s „trouby, kteří si říkají o průser“, jak by to vyjádřil Tlustý Tony, jeden z hrdinů této knihy.

Stručně řečeno, fragilista (lékařského, ekonomického či sociálně inženýrského typu) je ten, kdo vám vnucuje opatření a jednání, jež jsou beze zbytku umělá a mají malý, leč viditelný přínos, avšak neviditelné a potenciálně závažné vedlejší účinky.

Fragilisté lékařského typu lidskému tělu upírají jeho přirozenou schopnost samoléčby a neadekvátně do ní zasahují tím, že vámpředepíší lék s možnými závažnými vedlejšími účinky; fragilisté z řad veřejných činitelů si pletou ekonomiku s pračkou a podléhají pocitu, že ji musí neustále opravovat, čímž vážně narušují její chod; fragilisté mezi psychiatry dětem předepisují léky, aby „zlepšili“ jejichintelektuální a citový život; fragilistky vzešlé z řad matek tráví valnou část dne rozvážením dětí po školách a všemožných kroužcích; fragilisté z oblasti financí lidem nutí „modely rizika“ s ničivým dopadem na bankovní systém; vojenští fragilisté narušují komplexní systémy;


prolog 15

fragilisté prognostického druhu vás vybízejí, abyste více riskovali;

a tak dále a tak podobně.

*

Koncepce bezpochyby schází rovněž v politických diskusích.Politici se ve svých projevech, proklamovaných cílech a slibech zaměřují na nemastné neslané ideje „odolnosti“ či „solidnosti“, antifragilitu však bez výjimky pomíjejí, čímž potlačují mechanismus růstu a vývoje. Tam, kde se dnes nachází, lidstvo nedošlo opatrnickým spoléháním na „houževnatost“. Co hůř, nestalo se tak zásluhou politiků, nýbrž díky ochotě riskovat a chybovat na straně jistého typu lidí, kterébychom měli povzbuzovat, chránit a respektovat. Co je jednodušší, může být i důmyslnější Navzdory obecnému přesvědčení nevyžadují komplexní systémy složitou regulaci a důmyslné řízení. K duhu jim jde maximálníjednoduchost. Každá komplikace totiž vede k řetězové reakci s mnoha nečekanými následky. Přijde-li intervence, zásluhou neprůhlednosti s sebou přinese nepředvídané důsledky, po kterých obvykle následuje omluva následovaná další intervencí ve snaze tyto druhotné důsledky napravit; výsledkem je pak explozivní série větvících se„nepředvídaných“ reakcí, jež se postupně stále zhoršují.

V moderním světě se ovšem jednoduchost prosazuje obtížně, ne boť odporuje myšlení jisté sorty lidí, kteří upřednostňují kompliko va ná řešení, aby ospravedlnili existenci své profese.

Méně znamená více a obvykle rovněž účinněji. Proto nabízímpouze několik rad a návodů na téma, jak žít ve světě, jehožfungování nerozumíme, či spíše jak nakládat s věcmi, které prokazatelně nechápeme, beze strachu a především jakým způsobem. Mám-li se vyjádřit ještě výstižněji: jak čelit vlastní nevědomosti a nestydět se za své lidství – a jak se ho pevně držet. To si však možná vyžádá jisté strukturní změny.

Předkládám tedy jakýsi podrobný plán, jak modifikovat námiutvořené systémy, aby v nich jednoduchost a přirozenost mohly rozvinout svůj potenciál.

Cesta k jednoduchosti však bývá trnitá. Jak si uvědomil Steve Jobs, * Hayek svou myšlenku o přirozeném určování cen nevztáhl na oblast rizika a fragility. Byrokraté se z jeho pohledu chovali pouze neefektivně, nikoliv fragilisticky. To, čím se zabývá tato kniha, se týká primárně fragility a antifragility, přirozeně nás však dovádí mimo jiné i k tématupřirozeného určování cen.


16 prolog

„přemýšlet jasně, a tedy jednoduše je dřina“. A jak říkají Arabové,

srozumitelný a výstižný text pochopí každý, ale napsat ho dokáže

pouze skutečný mistr.

Zjednodušeným empirickým pravidlům, která nám výšepopsanou praxi usnadňují, říkáme heuristiky. Jejich hlavní výhoda spočívá v tom, že si při jejich užívání uvědomujeme, že jsou pouze úsporné, nikoliv dokonalé, a neděláme si tedy o jejich potenci příliš velké iluze. Když na tuto skutečnost zapomeneme, začnou být nebezpečné. IV. O TÉTO KNIZE K myšlence antifragility jsem došel, jak jinak, nelineárně.

Jednoho dne jsem si zčistajasna uvědomil, že fragilitu – pro kterou tehdy neexistovala technická definice – lze vyjádřit jako záporný vztah k volatilitě, a že záporný vztah k volatilitě nutně znamená i záporný vztah k nahodilosti, chaosu, chybám, stresorům a tak dále. Zkuste si představit cokoliv fragilního, například okno nebo televizor, nebo ještě lépe porcelánový šálek. Označíte-li je jako „křehké“, bezesporu si budete přát, aby kolem nich panoval klid, pořádek a předvídatelnost. Předmětům tohoto druhu rozhodně nekyne žádný prospěch zezemětřesení nebo z návštěvy hyperaktivního synovce. Cokoliv s negativním vztahem k volatilitě chová negativní vztah k stresorům, poškození, chaosu, událostem, narušení řádu, „nepředvídaným“ důsledkům,neurčitosti a – což je podstatné – k času.

Z takto explicitně definované fragility lze víceméně odvodit i je jí opak, antifragilitu. Ta naopak zaujímá k volatilitě a spol. vztah ry ze kladný. Působení času jí svědčí. Nacházíme tu rovněž silnoua užitečnou spojitost s nelinearitou: reaguje-li věc vůči určitému zdro ji nahodilosti nelineárně, je vůči němu fragilní nebo naopak anti - fragilní.

Nejpodivnější na tom je, že tento zřejmý úsudek o vztahu fragility a antifragility k nahodilosti ve vědeckém ani filozofickém diskursu dosud nezazněl. Ani jednou. Studium citlivosti vůči volatilitěpředstavuje poněkud zvláštní profesní specializaci, které se věnuji většinu svého dospělého života, téměř dvacet let; tohoto jejího kuriózního postavení jsem si vědom a ještě se k němu vrátíme. Zaměřuji se přitom na jevy, jež volatilitu buď vítají, nebo naopak nesnášejí; stačilo mi proto aplikovat myšlenky z oblasti mé původní působnosti, tedyfinancí, v širším kontextu a vztáhnout je na rozhodování v podmínkách


prolog 17

neurčitosti napříč různými oblastmi od politických věd až k medicíně

či přemýšlení o tom, kam zajít na večeři.

*

V této zvláštní profesi spočívající v práci s volatilitou existují dva

typy lidí: první z nich představují akademici, autoři všemožných zpráv

a komentátoři, kteří studují budoucí události a píšou knihy a články;

druhý reprezentují lidé z praxe, kteří se místo studia budoucíchudálostí snaží pochopit, jak věci na volatilitu reagují (což jim obvykle

zabere příliš mnoho času, než aby ještě stihli psát články, knihy,odborné stati, projevy, rovnice a teorie a dočkali se pak poct ze strany

Asociace ctěných a zapšklých akademiků). Rozdíl mezi oběmakategoriemi má zásadní význam: jak jsem již uvedl, rozeznat zranitelnost

volatilitou – jinými slovy fragilitu – je pro nás daleko snadnější než

budoucí škodlivé události typu monstrózních „černých labutí“předovědět. To však obvykle pochopí pouze praktici.

(Docela příjemný) druh chaosu

Přidejme i jeden techničtější komentář. Stále zde opakuji, že fragilitu

a antifragilitu můžeme chápat jako potenciální ztrátu či zisk, jež jsou

důsledkem vystavení čemusi spojenému s volatilitou. Co si pod tímto

„cosi“ představit? Řečeno jednoduše cokoliv, co spadá pod širokou

definici absence řádu:

1) neurčitost, 2) variabilita, 3) neúplné či nedokonalé poznání,

4) náhoda, 5) chaos, 6) volatilita, 7) neuspořádanost, 8)entroie, 9) čas, 10) neznámo, 11) nahodilost, 12) zmatek, 13) stresor,

14) chyba, 15) rozptyl výsledků, 16) nepoznané jevy. Neurčitost, absence řádu a neznámo mimochodem účinkují zcela to tožně: antifragilní systémy z nich (do jisté míry) téměř vždy těží a fragilní přicházejí k újmě – i přesto, že na univerzitě sídlí v různých budovách a nejeden pseudofilozof, který v životě nepodstoupilskutečné riziko nebo v horším případě prožil jen karikaturu skutečného života, by vás poučil, že „očividně totožné nejsou“.

Proč do výčtu zahrnujeme i čas? Z funkčního hlediska se podobá

* Pro záporný vztah k volatilitě používám termín „krátká vega“ či „krátká gama“, což znamená,

že zvýšení volatility bude mít negativní účinek. Termín „dlouhá vega“ či „dlouhá gama“ užívám

v případech, je-li výsledkem prospěch. Výrazy „krátký“ a „dlouhý“ tedy označuji negativní,respektive pozitivní expozici vůči volatilitě. Podstatné je, že jsem nikdy nevěřil, že volatilitu dokážeme

předpovídat, a zaměřoval jsem se tedy jen na to, jak na ni různé věci reagují.


18 prolog

volatilitě: čím více času uběhne, tím větší počet událostí nastane a tím

výrazněji naroste i neuspořádanost. Stačí si uvědomit, že utrpíme-li

jen omezenou škodu a vůči drobným chybám jsme antifragilní,dočkáme se postupem času chyb – či jakýchsi chyb naruby –, které nám

v konečném důsledku prospějí. Vaše babička by tomu řekla prostě

„zkušenost“. Cokoli fragilního čas poškozuje.

Jediná kniha

V této knize předkládám své ústřední dílo. Vycházím od začát ku jen

z jediné základní myšlenky, kterou pokaždé posunu o krok dá le,v příadě této knihy se ale jedná spíš o pořádný skok. Opět jsem v so bě

oživil své praktické já, neboť zde kombinuji své dosavadní praktické

zkušenosti „odborníka na volatilitu“ s věcmi, které mě zajímají po

intelektuální a filozofické stránce, ačkoliv dříve jsem obě oblastiodděloval.

Nepíšu samostatné a tematicky jasně ohraničené eseje s přesně daným začátkem, koncem a datem spotřeby; jedná se spíše o vzájemně se nepřekrývající kapitoly pojednávající o zmíněné ústřední myšlence, přičemž hlavní korpus se zaměřuje na neurčitost, nahodilost,pravděpodobnost, chaos a jednání ve světě, jehož fungování nerozumíme a jehož vlastnosti a prvky jsme dosud plně nepoznali, jednání ve světě nahodilosti a komplexity; řečeno ještě jinak, rozhodovánív podmínkách, kdy nelze dohlédnout příliš daleko. Tento korpus nese název Incerto a zatím sestává z trojice knih a filozofických a technických dodatků. Řídím se pravidlem, podle něhož by se náhodně vybraná kapitola z jedné knihy, dejme tomu Zrádné nahodilosti, měla náhodně vybrané kapitole z jiné, například z Antifragility, podobat tak, jako by obě byly součástí jednoho rozsáhlého díla. Mohu se tak pohybovat napříč různými doménami (od vědy a filozofie přes obchod,psychologii a literaturu až k autobiografickým vsuvkám), aniž bych sklouzl k promiskuitě.

Z hlediska vztahu k Černé labuti tedy můžeme říci, že Antifragilita je navzdory pořadí vzniku (a tomu, že hlavní myšlenka Černé labutě je v ní dovedena ke svému přirozenému a nutnému závěru) svazkem ústředním, zatímco Černá labuť slouží spíše jako cosi na způsobteoretického pozadí, možná dokonce dodatečné poznámky. Proč? Černou labuť (a jejího předchůdce, Zrádnou nahodilost) jsem napsal, abych ostatní přesvědčil o naléhavosti situace, čemuž jsem věnoval nemálo


prolog 19

úsilí; dnes předpokládám, že čtenáře již není nutno přesvědčovat

o tom, že a) běh historie a utváření společnosti řídí z převážné části

právě „černé labutě“ (a že je lidé pod vlivem zpětné racionalizace

považují za pochopitelné); b) že následkem této skutečnosti dění

kolem nás plně nerozumíme, zejména v případě silných nelinearit;

proto můžeme bez okolků přistoupit k věci samé.

Názory bez rizika

V souladu s etikou skutečných praktiků uplatňuji v této knizenásledující pravidlo: co uvařím, to také sním.

V každém řádku, který jsem kdy ve svém profesionálním životě napsal, jsem hovořil jen o věcech, jež jsem sám dělal, doporučoval rizika, která jsem sám podstupoval, a naopak varoval před těmi,kterým jsem se osobně vyhýbal. Jestliže se mýlím, budu prvním, kdo se spálí. Když jsem v Černé labuti varoval před zranitelnostíbankovního systému, spekuloval jsem na jeho kolaps (zejména v době, kdy mému varování nikdo nevěnoval pozornost); jinak bych své tvrzení považoval za neetické. Tatáž kritéria uplatňuji i na všechny ostatní oblasti včetně medicíny, technických inovací a situací z každodenního života. Nechci tím tvrdit, že osobní zkušenosti jednoho člověkapředstavují dostatečně objemný vzorek, aby z něj bylo možno učinit závěr ohled ně určité myšlenky; jde mi o to, že osobní zkušenost dodává prokla movaným názorům pečeť upřímnosti a autentičnosti. Nemůže si vybírat jen to, co se jí právě hodí do krámu, jak jsme toho svědky u vědeckých studií, zejména těch „observačních“, kdy badatel hledá v minulosti jisté struktury a v důsledku záplavy dat mu hrozí, že se chytí do pasti smyšleného příběhu.

Pocit neetického a pochybného počínání mívám i tehdy, kdyžmusím při psaní dohledávat to či ono v knihovně. Je to jediný filtr, který při práci používám. Jestliže pro mě není určité téma dostatečnězajímavé, abych si je nastudoval nezávisle, z vlastního zájmu, a za tímto účelem jsem ho tedy již nevyhledal, neměl bych o něm vůbec psát. Neznamená to, že práci s klasickou či virtuální knihovnou zavrhuji, pouze to, že by mi neměla sloužit jako zdroj nových myšlenek. Student platí, aby mohl psát esej na téma, k němuž si musí v rámcisebezdokonalování dohledávat potřebné vědomosti v knihovně; profesionál, který je za své psaní placen a těší se určité vážnosti, by měl používat účinnější filtr. Takovým filtrem projdou pouze myšlenky, jež v něm


20 prolog

dlouhou dobu zrají – a které dotyčný objevil přímým pozorováním

reality.

Je načase oprášit pozapomenutý filozofický pojem doxastického závazku, označující jistý druh přesvědčení, které přesahuje rámec pouhých řečí a jemuž je jeho nositel natolik oddán, že neváhápodstoupit osobní riziko. Spatříte-li... Moderní svět vyměnil etiku za legalistiku a zákon proměnil v něco, co dokáže schopný právník obejít.

Rád bych zde proto rovněž ukázal, jak lidé, kteří fungují jako„arbitři“ systému, přenášejí fragilitu na ostatní, respektive jak se zmocňují jejich antifragility. Uvedu je dokonce plným jménem. Básníci a malíři se těší jisté svobodě – liberi poetae et pictores –, která s sebou nese důležité morální závazky. První etické pravidlo zní:

Jste-li svědky podvodu a neupozorníte na něj, stáváte se sami

podvodníky.

Stejně jako není laskavost vůči aroganci o nic lepší než arogance jako reakce na laskavost, znamená i shovívavost vůči lidemdopouštějícím se podlých činů, že tyto činy schvalujeme.

Mnozí z akademiků navíc hovoří v soukromí, řekněme po dvou skleničkách vína, jinak než veřejně. Co píší, je tedy prokazatelněfalešné a podvodné. A provařený argument typu „dělají to tak všichni“ má na svědomí mnoho problémů naší společnosti. Nazvu-li tedyněkoho nebezpečným a bezskrupulózním fragilistou v soukromí po třetí sklence libanonského bílého, jsem povinen udělat to i tady.

Označíte-li lidi a instituce za podvodníky na stránkách knihyv době, kdy tak (zatím) nejsou obecně známi, je třeba za to jistýmzpůsobem zaplatit, ani to by vás však nemělo odradit. Když si matematik Benoît Mandelbrot přečetl korektury Černé labutě, jež byla věnována právě jemu, zavolal mi a tiše se zeptal: „V jakém jazyce vám mámpořát hodně štěstí?“ Jak se ukázalo, štěstí jsem nepotřeboval, protože jsem byl vůči útokům všeho druhu antifragilní: čím víc jich na mě ze strany ústředního spolku fragilistů mířilo, tím více se myšlenky mé knihy šířily, protože lidé se chtěli seznámit s mými argumenty. Dnes se stydím, že jsem nebyl v nazývání věcí pravými jmény ještě důslednější.


prolog 21

Spokojit se s kompromisem znamená tolerovat zlo. Mezi rčeními z moderní doby existuje jen jediné, jímž se řídím. Jeho autorem je George Santayana: Člověk je z morálního hlediska svobodný,posuzuje-li svět a své bližní s nekompromisní upřímností. To představuje nejen chvályhodný cíl, ale přímo povinnost. Defosilizace Existuje ještě jedno etické pravidlo, kterým se řídím.

Protože nestranné ověření výsledků vyžaduji u ostatních, musím

se mu podrobit i já, ale tím mé povinnosti končí. Čtu-li empiric ká

tvrzení z oblasti medicíny či jiných věd, považuji za žádoucí, aby

pro šla procesem peer review, tedy nezávislým přezkoumáníma posouzením rigoróznosti použitých postupů. Logické či matematickou

dedukcí podložené výroky ovšem podobný mechanismus nevyžadují:

mohou a dokonce musí prokázat svou platnost samy o sobě. Odborné

poznámky k těmto knihám proto publikuji ve specializovanýchakademických časopisech (a omezuji se na výroky, jež vyžadují důkaz

nebo podrobnější technickou argumentaci). V zájmu autentičnosti

a abych se vyhnul obvinění, že mi jde především o kariéru (tedydegradaci procesu poznání na úroveň sportu), si kromě těchto poznámek

zakazuji publikovat cokoliv dalšího.

Po více než dvaceti letech, která jsem strávil v roli transakčního tradera a obchodníka v oné zvláštní specializaci, o které už byla řeč, jsem ochutnal i takzvanou akademickou dráhu. Právě díky tomu jsem rozvinul svou myšlenku o antifragilitě v životě a dichotomii mezipřirozeným a nepřirozeným, vedoucím k odcizení. Obchod je přiroze ným lidským projevem, plným života, zábavy a vzrušení, zatímcoakademická půda ve své současné profesionalizované podobě cokolivz uvedeného postrádá. A pokud se domníváte, že představuje po vrtkavém a riskantním obchodním životě emočně klidnější, ne-li přímoodpočinkové prostředí, byli byste překvapeni: každý den tu přináší nové problémy a obavy, jež zaujímají místo konfliktů, bolístek a traumat toho předešlého. Jeden hřebík vytlačuje druhý, přičemž možnosti jsou nevyčerpatelné. Akademici (zejména v oblasti společenských věd) si navíc vzájemně nedůvěřují, otravují si život malichernostmi a nenávistí a drobné urážky mezi nimi postupně přerůstají v zášť, kterou jen posiluje neměnné okolní prostředí a čas strávený o samotě před obrazovkou počítače, nemluvě o všudypřítomné závisti, s jakou


22 prolog

jsem se v obchodní sféře téměř nesetkal. Zatímco peníze a obchodní

transakce podle mé zkušenosti vztahy narovnávají, myšlenkya abstraktní jevy typu „ uznání“ a „věhlasu“ je naopak pokřivují a vytvářejí

atmosféru nikdy nekončícího soupeření. Lidé lačnící po těchto věcech

mi postupně začali připadat odpudiví a nedůvěryhodní.

Obchod, podnikání a levantská tržiště (nikoli však globální trhy a korporace) probouzejí v lidech to nejlepší a podněcují většinu z nich k počestnosti, odpouštění, lásce, důvěře a otevřenosti. Jako příslušník blízkovýchodní křesťanské menšiny mohu dosvědčit, že obchodní styk, zejména v oblasti drobného podnikání, otevírá cestuk toleranci – podle mého názoru jedinou cestu k jakékoli formě tolerance – a předčí všechny přednášky a racionalizace. Chyby jsou tu podobně jako u antifragilního procesu nahodilého zdokonalování malé a rychle upadnou v zapomnění.

Chci si užívat svou lidskost a žít v prostředí, kde se lidé stavějí ke svému údělu s radostí – a až do mé roztržky s akademickou půdou mě nikdy nenapadlo, že ho najdu v jistém druhu obchodní aktivity (v kombinaci s nezávislým výzkumem). Autor populárně-naučných knih z oblasti biologie a libertariánský ekonom Matt Ridley mědovedl k přesvědčení, že své intelektuální já jsem zdědil po fénických (přesněji řečeno kanaánských) obchodnících.

*

V. STRUKTURA KNIHY

Antifragilita sestává ze sedmi knih doplněných o technické poznámky.

Proč hovořím o „knihách“? Když si prozaik a esejista Rolf Dobelli přečetl kapitoly na téma via negativa a etiky – které jsem mu dodal odděleně –, jeho první reakcí byl návrh, že každá z nich by měla vyjít zvlášť jako krátký či středně dlouhý esej. Profesionál nabízející„výtahy“ z knih by v takovém případě musel napsat čtyři nebo pětsamostatných textů. Mně však bylo zcela jasné, že se o samostatné eseje * Ještě jednou zdůrazňuji: nepleťme si antifragilitu s odolností. Na konci svých přednášekobvykle dostávám otázku: „Jaký je tedy rozdíl mezi antifragilitou a odolností?“, případně slýchám co si ještě hloupějšího a opravdu iritujícího: „Takže antifragilní je totéž co odolné, ne?“ V reakci na mou odpověď obvykle následuje překvapené „aha“ a pohled vyjadřující otázku: „A proč jste toneřekl hned?“ (Samozřejmě jsem to řekl.) Uvedený rozdíl nepochopil a záměny se dopustil dokonce i první posuzovatel mého odborného článku na téma definice a detekce antifragility – vědec, který mé definice podrobně studoval. Je tedy namístě zopakovat: věcem odolným chaos a volatilitaneškodí ani neprospívají, věci antifragilní z nich těží. Je třeba vynaložit jisté úsilí, aby si člověk tento poznatek plně uvědomil. Mnohé z toho, co obecně považujeme za odolné či houževnaté, takové opravdu je; to ostatní je antifragilní.


prolog 23

nemůže jednat; jde o aplikaci jedné ústřední myšlenky, kterou tyto

rozdílné části buď prohlubují, nebo zavádějí do rozličných oblastí:

evoluce, politiky, obchodních inovací, vědeckých objevů, ekonomie,

etiky, epistemologie a obecné filozofie. Namísto částí nebo oddílů

jim tedy říkám knihy. Kniha je podle mého názoru cosi víc než jen

delší verze odborného článku a měla by poskytovat čtenářský zážitek;

akademici, kteří čtou obyčejně proto, aby měli z čeho citovat – místo

aby četli pro radost, ze zvídavosti nebo zkrátka proto, že je to baví –,

obvykle propadnou frustraci, nemohou-li text zběžně proletěta shrnout jej do jediné věty, která by ho propojila s probíhající vědeckou

rozpravou. Tento esej je navíc pravým opakem učebnice –autobiografické úvahy a podobenství se v něm pojí s podrobnější vědeckou

a filozofickou analýzou. Píšu-li o pravděpodobnosti, vkládám do toho

celou svou duši a veškerou svou zkušenost s podstupováním rizik;

co píšu, mi diktují takříkajíc mé vlastní rány, a nemohu tedy oddělit

myšlenky od autobiografie. Osobní esej je pro téma neurčitostiideální formou.

Kniha je tedy uspořádána následovně:

Dodatek k tomuto prologu se zabývá takzvanou triádou, kterou představuje mimo jiné formou tabulky, jež je jakousi souhrnnoumaou světa viděného optikou fragility.

Kniha první, Úvod do antifragility, nám tuto vlastnost představuje

a rozebírá evoluci a biologické systémy jako typický příkladantifragilního systému. Věnuje se také antifragilitě kolektivu dosahované

na úkor fragility jednotlivce.

Kniha druhá, Modernita a popírání antifragility, popisuje, co sestane, když zbavíme systémy – především ty politické – volatility. Zabý vá se výdobytkem „národního státu“, ale také škodami způsobenými lidmi, kteří se nám snaží pomoci, ale místo toho nám těžce ubližují.

V knize třetí, Svět bez prognóz, se seznámíme s Tlustým Tonym a jeho intuitivním stylem detekce fragility a na základě Senecových myšlenek pochopíme základní asymetrii věcí kolem nás.

Kniha čtvrtá, Opcionalita, technologie a inteligence antifragility, představuje záhadnou vlastnost našeho světa, ve kterém nalezneme pod povrchem věcí spíše jistý typ asymetrie než lidskou „inteligenci“, a popisuje, jak jsme se zásluhou opcionality tohoto stavu dobrali. Jde o protipól toho, čemu říkám sovětsko-harvardská metoda. Tlustý Tony v ní rovněž poučí Sókrata, že někdy děláme věci, které nedokážeme zcela vysvětlit.


24 prolog

Kniha pátá, Nelinearity, pojednává o kameni mudrců a jehofunkčním opaku: jak proměnit olovo ve zlato a zlato v olovo. Její dvě ka pi to ly představují ústřední technickou pasáž této knihy: mapují anti fra gi li tu (ve formě nelinearity, přesněji důsledků konvexnosti) a de mon stru jí výhodu spojenou s jistou skupinou konvexních strategií.

Kniha šestá, Via negativa, nás poučí, že subtrakce je efektivnějším a moudřejším postupem než adice (omisivní jednání předčíkomisivní). Vysvětlíme si tu rovněž, co jsou to důsledky konvexnosti. První oblastí jejich aplikace bude přirozeně medicína. Na tu se podíváme z perspektivy epistemologie a nakládání s riziky – tedy jinak, než je obvyklé.

Kniha sedmá, Etika fragility a antifragility, pojednává o etice viděné optikou jednostranného přenosu fragility, kdy jedné straněpřipadnou pozitivní a druhé negativní následky, a poukazuje na problémy v situacích, kdy dotyčný za své názory nenasazuje vlastní kůži.

Závěr knihy tvoří grafy, technický dodatek a poznámky. Kniha zároveň sestává ze tří různých rovin.

První je literární a filozofická, využívající podobenství a ilustrací, ale jen nepatrné množství technických argumentů. Výjimkou jekniha pátá (kámen mudrců), věnovaná fenoménu konvexnosti. (Laic ký čtenář může proto tuto knihu s klidným svědomím přeskočit; její myšlenky najde využité i v těch ostatních.)

Druhou rovinu představuje techničtěji koncipovaný dodatekopatřený grafy.

Třetí pak sestává z podkladového materiálu s podrobnějšíargumentací, to vše v podobě odborných úvah a poznámek (ilustracea podobenství nelze zaměňovat s důkazy a osobní esej nemůže nahradit skutečný vědecký dokument). Všechny tyto texty jsou také volnědostupné na internetu. DODATEK: TRIÁDA ANEB MAPA SVĚTA Ve čtenářově mysli bych rád postupně propojil vzájemně sivzdálené prvky, jaké představují Cato starší, Nietzsche, Thalés z Mílé tu, potenciál systému městských států, trvalá udržitelnost řemeslné vý roby, vynálezy a objevy, jednostranné působeníneprůhlednosti, fi nanční deriváty, rezistence vůči antibiotikům, systémy vzniklé „zdo la“, sókratovská přehnaná racionalizace, snaha učit ptáky létat,


prolog 25

milostná posedlost, darwinovská evoluce, matematický koncept

Jen senovy nerovnosti, opcionalita a teorie opcí, prastaré heuristiky,

díla Josepha de Maistre a Edmunda Burkea, antiracionalis musLudwiga Wittgensteina, podvodné teorie hlavního ekonomické hoproudu, nahodilé opravy a zdokonalování, terorismus posilova ný smrtí

svých aktérů, obhajoba malovýroby, etické prohřešky středníchvrstev, cvi čení (a výživa) v paleo stylu, koncept iatrogenie v medicíně,

gran diózní idea velkodušnosti (megalopsychon), má osobní posedlost

ideou konvexnosti (a fobie z konkávnosti), bankovní a ekonomická

krize z konce minulého desetiletí, nepochopení redundance, rozdíly

mezi turistou a flâneurem a mnoho dalšího. Jsem si jistý, že to nebude

obtížné.

Jak to provést? Začněme tím, že víceméně všechny důležité jevy

lze zařadit do tří kategorií, pro něž budu používat společné označení

„triáda“.

Balení po třech

Jak jsme si již řekli, podstata věci spočívá v tom, že se místopředovídání a výpočtu pravděpodobnosti budoucích událostí zaměříme

na fragilitu a že varianty fragility i antifragility lze pozorovat v rámci

téhož spektra. Nyní půjde o to, vytvořit mapu jednotlivých druhůexozic. (Řešíme tu tedy to, čemu se obvykle říká „praktické problémy“,

třebaže takové rozlišování mají v oblibě pouze akademici a další od

praxe izolovaní jedinci.)

Triáda sestává ze tří oddílů označených výrazy

fragilní odolný antifragilní

Připomeňme si, že fragilní objekty vyžadují klid, antifragilní těží z chaosu a ty odolné se víceméně spokojí s oběma. Prozkoumejme nyní triádu blíže a podívejme se, jak se myšlenky této knihy uplatňují napříč různými oblastmi. Probíráte-li v rámci nějakého tématu tu či onu věc nebo postoj, pokuste se je zařadit do jednoho z oddílůa zjistit, čím by bylo možné jejich vlastnosti zlepšit. Uveďme si příklad: centralizovaný národní stát se nachází daleko na levém okraji triády, spadá tedy jednoznačně do kategorie „fragilní“, zatímcodecentralizovaná soustava městských států leží zcela napravo, v opačnékategorii. Dosáhneme-li tedy u centralizovaného státu vlastností, jakými


26 prolog

se vyznačuje soustava států městských, můžeme tím jeho nežádoucí

křehkost eliminovat. Jiný příklad: chyby. Ty ve fragilní kategorii na

levém okraji spektra nastávají jen vzácně, ale jsou dalekosáhléa nevratné; ty napravo jsou nejen drobné a neškodné, ale lze je rovněž

rychle napravit. Představují zároveň cenný zdroj informací. Systém

založený na nahodilém zdokonalování metodou pokusu a omylu bude

proto systémem antifragilním. Chcete-li se dobrat stavu antifragility,

vystavte se situacím, v nichž si můžete říct „miluji chyby“ (napravo

od situací typu „nenávidím chyby“). Dosáhnete toho, budou-li chyby

početné a málo škodlivé. Pro tento přístup budeme používat označení

„strategie činky“.

Nebo se podívejme na oblast zdravotní péče. Přidáváním nových substancí se tu posouváme vlevo, jejich eliminací vpravo. Budeme-li odstraňovat metodou pokusu a omylu medikamenty či jinénepřirozené stresory – například lepek, fruktózu, léky na uklidnění, lak na nehty či jiné podobné látky –, budeme stát na pevnějších základech než v případě, že budeme předepisovat další a další léky, jejichž ved lejší účinky navzdory mnoha údajným „důkazům“ ve skutečnosti neznáme.

Jak je patrné, naše mapa zahrnuje rozličné domény a oblastilidského snažení: kulturu, zdravotnictví, biologii, politické systémy, technologie, městské územní plánování, společensko-ekonomický ži vot a řadu dalších pro čtenáře více či méně zajímavých témat.Podařilo se mi díky ní propojit dokonce i natolik vzdálené pojmy jako „rozhodování“ a „flâneur“. Prostřednictvím jednoduché metody tak můžeme dojít jak k politické filozofii zohledňující míru rizika, tak ke správnému rozhodování v otázkách zdraví. Triáda v praxi Nezapomínejme, že termíny fragilní a antifragilní jsou relativní, ne jde tedy o absolutní vlastnosti: to, co najdeme v triádě napravo, je antifragilnější než věci v levé části spektra. Řemeslníci jsou tak antifragilněj ší než drobné podniky, za rockovými hvězdami nicméně za ostávají. Za dlužením se vždy posouváme nalevo, neboťfragilizujeme ekonomické systémy. Antifragilita se také uplatňuje jen do určité intenzity stresoru. Trocha špatného zacházení vašemu tělu nesporně prospěje, ale nepřekračujte správnou míru – skokem z Babylónské věže byste mu příliš nepomohli.


prolog 27

Odolnost aneb zlatá střední cesta: střední sloupec tabulky nelze za měňovat s aristotelským „zlatým středem“ v tom smyslu, v jakém je řekněme štědrost střední cestou mezi marnotratností a lakotou – oba koncepty mohou sice někdy splývat, ale neplatí to bez výjimky. Antifragilita je obecně žádoucí, ne však pokaždé, neboť v některých případech může být mimořádně nákladná. Ani odolnost nelzepovažovat za žádoucí za všech okolností: jak řekl Nietzsche, na nesmrtelnost můžete i umřít.

Byl bych každopádně nerad, kdyby čtenář na základě dosavadního výkladu očekával od nového označení až příliš mnoho. Výrazantifragilní je poměrně vágní a platný jen v souvislosti se specifickými zdroji volatility a poškození a s jistým rozsahem vystavení těmto vlivům; neliší se v tom od svého protějšku. Antifragilita je relativní a je vždy vztažena k dané situaci. Boxer, který je po fyzické stránce výjimečně odolný a zápas od zápasu se zlepšuje, může být v citové oblasti zcela fragilní, a opustí-li jej přítelkyně, zhroutí se. Vaše babička je možná příkladem opaku: křehký zevnějšek v kontrastu se silnou psychikou. V živé paměti mám dosud následující scénu z libanonské občanské války: drobná stařenka, podle černého šatu vdova, plísnilanepřátelské vojáky za to, že jí během bojů rozbili okno. Vojáci na ženu mířili puškami a k jejímu zabití by stačil jediný výstřel, ale očividně byli v tu chvíli přemoženi rozpaky a stařenky se báli. Byla přesným opakem zmíněného boxera: tělo měla křehké, ale byla pevného ducha.

Nyní se na triádu konečně podívejme.


28 prolog

TABULKA Č. 1 • ÚSTŘEDNÍ TRIÁDA

ANEB TŘI TYPY EXPOZICE

FRAGILNÍ ODOLNÝ ANTIFRAGILNÍ

Řecká mytologie Damoklův meč,

Tantalův balvan

Fénix Hydra

Newyorsko

-brooklynská

mytologie

Dr. John Nero Tulip Tlustý Tony,

Jevgenija

Krasnovová

*

„Černé labutě“ Vystaveno

působení

„černých labutí“

negativního

druhu

Vystaveno

působení

„černých labutí“

pozitivního

druhu

Podnikatelská

sféra

New York:

bankovní systém

Silicon Valley:

rychlá detekce

chyb, bláznivé

nápady

Biologický

a ekonomický

systém

Efektivita,

optimalizace

redundance Degenerace

(funkční

redundance)

Chyby Nemá chyby

v lásce

Chyby

představují

informaci, nic

více, nic méně

Miluje chyby

(nejsou velké)

Věda

a technologie

Cílený výzkum oportunní

výzkum

Nahodilé

zdokonalování

Dichotomie

mezi událostmi

a expozicí vůči

nim

Studuje události,

měří jejich

riziko, zkoumá

jejich statistické

vlastnosti

Studuje expozice

vůči událostem,

statistické

vlastnosti těchto

expozic

Modifikuje

expozici vůči

událostem

Věda Teorie Fenomenologie Heuristiky,

praktické triky

* Dr. John, Nero Tulip, Tlustý Tony a Jevgenija Krasnovová jsou postavy z Černé labutě;

Nero Tulip vystupuje rovněž ve Zrádné nahodilosti.


prolog 29

FRAGILNÍ ODOLNÝ ANTIFRAGILNÍ

Lidské tělo Atrofie,

„stárnutí“,

sarkopenie

Mithridatismus,

regenerace

Hormeze,

hypertrofie

Způsob myšlení Moderní doba Středověká

Evropa

Středomoří

v období

starověku

Mezilidské

vztahy

přátelství příbuznost přitažlivost

Starověká

kultura (podle

Nietzscheho)

Apollinský typ Dionýský typ Vyvážený poměr

apollinského

a dionýského

typu

Etika Slabost Velkorysost Síla

Etika Systém, v němž

účastníci

nenasazují

vlastní kůži

Systém,

v němž účastníci

nasazují vlastní

kůži

Systém, v němž

účastníci

nasazují duši

Regulace pravidla principy Ctnosti

Systémy Koncentrované

zdroje

nahodilosti

rozptýlené

zdroje

nahodilosti

Matematika

(funkce)

Nelineární-konkávní či

konkávně-konvexní

lineární nebo

konvexně-konkávní

Nelineární-konvexní

Matematika

(pravděodobnost)

Sešikmení

doleva (záporná

šikmost)

Nízká volatilita Sešikmení

doprava (kladná

šikmost)

Obchodování

s opcemi

Krátká volatilita,

gama či vega

plochá volatilita Dlouhá volatilita

Poznání Explicitní Tacitní Tacitní

kombinované

s konvexností

Epistemo logie pravdivý/

nepravdivý

Nechat/nenechat

se napálit


30 prolog

FRAGILNÍ ODOLNÝ ANTIFRAGILNÍ

Přístup k životu

a styl myšlení

Turistický, osobní

a intelektuální

Flâneurs rozsáhlou osobní

knihovnou

Zdroj příjmů Zaměstnanec

velké firmy, třída

pokoušených

Zubní lékař,

dermatolog,

člověk pohybující

se ve specifickém

segmentu trhu,

osoba pobírající

minimální mzdu

Taxikář,

řemeslník,

prostitutka,

kdokoliv, kdo

je doživotně

hmotně

zabezpečen

Styl učení Školní učebna Situace reálného

života, „učení je

mučení“

Situace reálného

života, knihovna

Politické

systémy

Národní stát,

centralizace

Seskupení

městských států,

decentralizace

Společenský

systém

Ideologie Mytologie

Industriální

a postindustriální společnost

Kočovné kmeny,

lovci a sběrači

Poznání Akademický typ odbornost Erudice

Věda Teorie Fenomenologie Fenomenologie

založená na

důkazech

Psychická

pohoda

posttraumatický

stres

posttraumatický

růst

Rozhodování Na modelech

založené

probabilistické

rozhodování

rozhodování

opírající se

o heuristiky

rozhodování

opírající se

o konvexní

heuristiky

Ekonomický

život

pseudoekonomové

a kulty kolem

nich

Antropologové Věrouka


prolog 31

FRAGILNÍ ODOLNÝ ANTIFRAGILNÍ

Myslitelé platón,

Aristotelés,

Averroes

raní stoikové,

Ménodotos

z Níkomédie,

popper, Burke,

Wittgenstein,

John gray

Římští stoikové,

Nietzsche,s otazníkem Hegel

(„aufheben“),

Jaspers

Na ekonomickém

životě se

projevuje

v následující

podobě:

Byrokraté podnikatelé

Vliv reputace

(podle povolání)

Akademik,

manažer velké

firmy, papež,

biskup, politik

Zaměstnanec

pošty, řidič

kamionu,

průvodčí

Umělec,

spisovatel

Vliv r



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist