načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Anthropoid kontra Heydrich-2.vyd. -- Známe celou pravdu? – Miloslav Jenšík

Fungujeme! Vážení zákazníci, nařízením vlády jsou od 22. 10. 2020 z preventivních důvodů zavřeny některé naše pobočky. Knihy si ale můžete nadále objednávat s doručením Českou poštou, GLS, Zásilkovnou či s vyzvednutím na některých našich výdejnách. Tyto objednávky vyřizujeme v běžném režimu, stejně tak nákup e-knih a dalších elektronických produktů. Bližší informace naleznete zde
Anthropoid kontra Heydrich-2.vyd. -- Známe celou pravdu?

Elektronická kniha: Anthropoid kontra Heydrich-2.vyd.
Autor: Miloslav Jenšík
Podnázev: Známe celou pravdu?

– Ani po sedmdesáti letech, které nás dělí od událostí, jejichž osou byl atentát na někdejšího hitlerovského místodržícího v naší zemi, esesáckého vraha Reinharda Heydricha, ani přes dlouhou řadu knih, které se zevrubně zabývají touto ... (celý popis)
109
Produkt teď bohužel není dostupný.


»hlídat dostupnost
3,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2020
Počet stran: 175
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Druhé, přepracované vydání
Skupina třídění: Dějiny Česka a Slovenska
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-755-7202-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Ani po sedmdesáti letech, které nás dělí od událostí, jejichž osou byl atentát na někdejšího hitlerovského místodržícího v naší zemi, esesáckého vraha Reinharda Heydricha, ani přes dlouhou řadu knih, které se zevrubně zabývají touto vrcholnou akcí odboje na půdě naší okupované země, nebo se jí více či méně dotýkají, nejsou bezezbytku zodpovězeny všechny otázky a rozpletena všechna klubka záhad a nejasností. Zkušený autor literatury faktu se v úvodním slovu vyznává z bezvýhradné úcty k lidem, kteří se nikdy nesmířili s mnichovským diktátem ani s následnou okupací zbytku zmrzačené země a z vlastního rozhodnutí se vrhli do zprvu zdánlivě beznadějného boje za znovudobytí ztracené svobody. V souvislosti s atentátem však nezastírá chyby, kterých se i ti nejstatečnější dopustili, slabostí či pochybností, jimž se neubránili – ale všestranně je konfrontuje s dobovými okolnostmi a limity.

Publikace úspěšného a respektovaného autora literatury faktu vychází ve druhém, přepracovaném vydání.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Miloslav Jenšík - další tituly autora:
 (e-book)
Commandos útočí -- Nájezd na St. Nazaire Commandos útočí
 (e-book)
Skoncujeme s nimi! Varšava bude zničena! -- Tragický příběh povstání 1944 Skoncujeme s nimi! Varšava bude zničena!
Červené máky na Monte Cassinu - Byl to Verdun druhé světové války?) Červené máky na Monte Cassinu
 (e-book)
Červené máky na Monte Cassinu -- Byl to Verdun druhé světové války? Červené máky na Monte Cassinu
Gólové (půl)století československého fotbalu -- Sto nevšedních fotbalových historek Gólové (půl)století československého fotbalu
Anthropoid kontra Heydrich - Známe celou pravdu? Anthropoid kontra Heydrich
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Miloslav

Jenšík

A n t h r o p o i d

H e y d r i c h

kontra

Miloslav

ZNÁME CELOU PRAVDU?

Miloslav

Jenšík

A n t h r o p o i d

H e y d r i c h

kontra

ZNÁME CELOU PRAVDU?

Copyright © Miloslav Jenšík, 2011, 2020

Cover © Roman Liščák, 2020

Photos © Archiv autora, Jaroslav Čvančara, Wikimedia Commons 2011, 2020

Drawings © Martin Ďásek, 2020

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, 2011, 2020

ISBN 978-80-7557-202-8 (print)

ISBN 978-80-7557-831-0 (e-Pub)

ISBN 978-80-7557-832-7 (mobi)

ISBN 978-80-7557-833-4 (pdf )

OBSAH

Předznamenání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Ale i životy své . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

Šelma, jež vystoupila z moře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

Proč Gabčík nestřílel? (A jiné otazníky) . . . . . . . . . . . . . . . . 107

Účet za smrt hromadného vraha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

Použité prameny a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173

7

PŘEDZNAMENÁNÍ

Heydrichiáda je velké téma moderních českých dějin. Polemi

kám, úvahám a rozhořčeným sporům nebude nikdy konce. Kon

troverze na věky, tvrdý oříšek pro historiky, klasické drama české

politiky... Historie poznamenaná cenzurou, olepená různými ra

zítky různých propagand i různých státních zájmů. Otázka bez

jednoznačné odpovědi. Nesmrtelná sága individuální odvahy, se

beobětování, lásky k vlasti, povinnosti vojáka. Otazník nad od

povědností velitele a organizátorů. Otazníky nad racionalitou

příkazu, úmyslů i výsledků...

Vá c l a v Š i k l

Nač jaru nezbyl čas

Uprostřed noci mne probudil nezvyklý hluk . Když jsem ote

vřel oči, rázem jsem byl uprostřed scény jak z nejbláznivěj

šího snu: pod naplno rozsvíceným lustrem na krok od postýlky

mé sestry, které byly předchozího dne rovné dva měsíce, stál

německý voják v přilbě, u boku chlebník a plechové pouz

dro plynové masky, na řemeni pušku s nasazeným bodákem!

A v pokoji byl ještě jeden, s pistolí a v důstojnické čepici . Když

v bytě nenašli nikoho a nic podezřelého, odešli . Do rána jsme

už oči nezamhouřili, rodiče ani já . Táhlo mi na šestý rok .

Přesto ani s  odstupem bezmála sedmdesáti let není nic snaz

Anthropoid kontra Heydrich 8 šího než dobrat se přesného data té protektorátní epizody: odehrála se v noci ze středy 27 . na čtvrtek 28 . května 1942 . V noci po dni, ve kterém bomba českého parašutisty zranila a odsoudila k smrti jednoho z nejobludnějších masových vrahů dějin lidstva .

Zhruba tři týdny poté jsme brzy ráno z otevřeného okna uslyšeli opakované staccato kulometu i jednotlivé výstřely . „To je hned za řekou,“ řekl táta . Jak brzy vyšlo najevo, vskutku bylo: na Novém Městě, v Resslově ulici .

Strýček Milda, bratr mé matky, našel na vojně u telegrafního praporu v brněnském Králově Poli pár dobrých kamarádů . O dvou z nich po celou dobu nacistické okupace neměl žádné zprávy, až se u něho zčistajasna objevili na sklonku nezapomenutelného jara pětačtyřicátého roku – v modrošedých britských stejnokrojích RAF s ramenními nášivkami Czechoslovakia a  stužkami vyznamenání nad levou kapsou . To bylo něco pro devítiletého kluka! Od toho dne jsem byl v rodných Nuslích pečený vařený, i když to bylo ze Smíchova drobet z ruky, a bez dechu jsem naslouchal vyprávění radistů z posádek bombardérů 311 . peruti o nočních náletech na Německo a honbách za ponorkami v Biskajském zálivu . S Bohušem Vaverkou jsem se však setkal jen dvakrát třikrát . Jednoho dne už nepřišel . Přestože v prosinci 1941 při návratu z náletu na Cáchy prodělal nouzové přistání wellingtonu, přestože o čtvrt roku později za  podobných okolností jediný z posádky – a s těžkým zraněním – přežil havárii whitleye, vrátil se z války živ a zdráv . Ještě stihl přivést si do vlasti svou anglickou ženu Ruth, ale 5 . října 1945 při jedné z výprav do Anglie pro válečné exulanty se spolu s celou posádkou liberatoru a osmnácti cestujícími krátce po startu z anglického letiště stal obětí leteckého neštěstí .

Už sama familiární podoba jeho křestního jména Bohumil prozrazuje, že byl Moravan, stejně jako Jan Kubiš, jehož bomba


9

Předznamenání

zasadila Reinhardu Heydrichovi smrtelnou ránu . Ti dva se

znali . Poprvé se potkali snad už ve Francii . Jejich cesty vál

kou se pak rozdělily, ale jednou si Bohuš v Nuslích na rodáka

a kamaráda zavzpomínal – to když strýček s tetou po letech

nesplněného přání přivést na svět vlastní dítě dospěli k roz

hodnutí osvojit si některého sirotečka po obětech nacistického

vraždění . Tříletý Miloušek se okamžitě stal miláčkem celé širší

rodiny . Byl ratolístkou rozvětveného rodu Kubišů, který gesta

páci ve zběsilé pomstychtivosti chtěli vyhladit do posledního .

Modrooký blonďáček, kterého ještě v peřince vyrvali matce

(pokud mi neselhává paměť, jedné z parašutistových sester), se

už na pohled musel namyšleným nacistickým nadlidem jevit

jako přímo učebnicový objekt poněmčení . Proti „rasové“ teorii

se tu však zřejmě postavil klíč ke germanizaci Čechů, jak jej sa

motný Heydrich s neuvěřitelným cynismem objasnil v kruhu

stejně krvežíznivých soukmenovců . Rozdělil tehdy náš národ

do čtyř kategorií (kniha se k nim vrátí) a za nejnebezpečnější

z nich označil „špatně smýšlející lidi dobré rasy“ . Právě takové,

jako byl Jan Kubiš . A jaký třeba jednou díky své genetické vý

bavě mohl být i jeho maličký příbuzný...

Ať už k tomu nacisty vedly jakékoli důvody, bůhví, co s děc

kem dělali! Že tříletý klouček neznal jediné české slůvko, ro

zumělo se v prvních dnech samo sebou . Jenže on si z jejich

„péče“ odnesl nějaký strašlivý blok: přes všemožné pokusy lás

kyplného okolí vůbec nepromluvil! Na několik prázdninových

dnů v pětačtyřicátém roce, které jsem v Milouškově přítom

nosti strávil na chatě nedaleko Černolic, nezapomenu, co živ

budu . Snášel jsem mu všemožné hračky a knížky, mluvil a mlu

vil . A on mne jen po celou tu dobu upřeně sledoval hloubavým

pohledem . Nedám si vzít, že ten pohled vídám dodnes, kdykoli

se vrátím (a činím tak už proto) k fotografii Jana Kubiše v uni

formě s „brigadýrkou“ . Jako kdyby klouček mladému vojákovi


Anthropoid kontra Heydrich 10 z portrétu z oka vypadl! Podoba byla dána i rysy tváří, ale nejnápadněji se odrážela právě v očích .

Když pominula bezbřehá euforie prvních týdnů míru a svobody a věci pozvolna znovu dostávaly navyklý řád, po řadě odborných vyšetření zákonitě došlo na definitivní zamítnutí adopce; chlapcův stav kategoricky vyžadoval ústavní péči . Rozum byl s to neodvratný ortel pochopit, ale srdce se mu vzpíralo . I když tisíckrát chápal nevyhnutelnost toho kroku, strejda se o kloučka bil jako lev . Marně, jinak to skončit nemohlo . Všichni, dospělí i já, jsme byli po okolnostmi vynuceném rozhodnutí ještě dlouho bolaví .

Již v onom prvním svobodném podzimu (dávno vím, že už tak docela svobodný nebyl, ale v rozjásaném čase plném nadějí vnímali první náznaky nastupující totality jen nemnozí, natož pak malý kluk) vyšla první publikace o atentátu na lidskou bestii, která si předsevzala proměnit naši zemi v experimentální provincii . Tenký sešitek o osmadvaceti stránkách textu nesl název Pravda o Heydrichovi . Na titulním listu byl uveden tak jako tady, ale na obálce jej odsunul do pozadí výrazný červený otazník . Nebyl to zřejmě autorův záměr, spíše okamžitý nápad tvůrce obálky, potřeba barevného akcentu . Dnešníma očima navozuje obálka kouzlo nechtěného, neboť odstup bezmála sedmi desetiletí dává výtvarníkovu nejspíše jen bezděčnému hnutí mysli povahu symbolu . Stále ještě neznáme celou pravdu o všech okolnostech operace Anthropoid . A budeme ji kdy znát?

Autorem spisku byl středoškolský profesor Dr . Josef Ogoun z pražských Dejvic . V jeho rodině Jan Kubiš s Jozefem Gabčíkem nalezli útočiště poslední týden před útokem na Heydricha; Kubiš i pár dní po něm, ještě než osud svedl sedm mužů z pěti různých výsadků v kryptě pravoslavného chrámu v Resslově ulici . Profesorovy vzpomínky měly zvláštní osud . Poprvé je zaznamenal už za okupace, jako svědectví pro případ, že vlna za


11

Předznamenání

týkání dorazí až k němu, a dal je v plechové krabici zakopat

pod tribunou tehdejšího stadionu Slavie na Letné, kde oba jeho

synové patřili k nejúspěšnějším závodníkům lehkoatletického

odboru . Řetěz zatýkání a vraždění po atentátu na Heydricha

se však před Ogounovými přetrhl . Ne dílem nějaké šťastné ná

hody, ale proto, že nikdo z rodiny legionáře Petra Fafka, jehož

žena k nim přivedla oba parašutisty, přes všechnu krutost vý

slechů na gestapu neprozradil jejich jméno . Díky tomu pat

řil pan profesor s celou rodinou k nemnoha šťastlivcům mezi

domácími pomocníky a přechovávači parašutistů, které tehdy

zběsilá smrt minula . Jeho spisek se však v pekelném žáru pro

měnil v hrst popela, když stadion ve dnech Květnového po

vstání zapálili Němci . Sepsal jej tedy po osvobození znovu

a  vydal „nákladem vlastním s podporou Národního výboru

města Kroměříže a Národního výboru obce Počenic“ . Stručný

sumář vyšel už 17 . června 1945 na stránkách deníku Národní

osvobození; na jeho základě později táta skromnou knížečku

sháněl, až ji sehnal . Pozoruhodně bezprostřední doklad se nej

výrazněji upíná právě k osobnosti Jana Kubiše . Už proto se mi

stal relikvií – a je jí podnes .

Nic na tom nemění, že jej po nedlouhém čase zastínilo svě

dectví nesrovnatelně rozsáhlejší, zasvěcenější a v neposlední

řadě ze snadno pochopitelných důvodů také objektivnější .

Zhruba rok po vydání Ogounova průkopnického dílka hodně

čtený ilustrovaný odborářský týdeník Kv ě t e n, který se sou

stavně vracel k dějům druhé světové války a národního odboje,

začal v čísle 47/1946 otiskovat reportážní seriál Jana Drejse

Heydrich, je to Heydrich! Autor, pravým jménem Jaroslav An

drejs (1908–2002), už před válkou jako žurnalista procestoval

křížem krážem západní Evropu a severní Afriku . Do čtenář

ského povědomí se nejprve zapsal jako korespondent několika

pražských listů z Paříže . Brzy je upoutal také dobrodružnými


Anthropoid kontra Heydrich 12 příběhy, zřetelně poznamenanými osobními zážitky . Za nacistické okupace se věnoval tvorbě pro mládež .

Dramatická reportáž o součinnosti našeho zahraničního i  domácího odboje v akci, která bez nadsázky ohromila celý svět – to bylo rázem něco docela jiného! Prvotními zdroji poznání se Andrejsovi staly některé dokumenty z archivu zpravodajského oddělení londýnského exilového ministerstva národní obrany; k nim se později přidaly rozhovory se zběhy a zrádci z řad parašutistů Karlem Čurdou a Viliamem Gerikem a soudní akta procesu, který nad nimi vynesl tresty smrti . Andrejs však také – a především – shromáždil mnohá cenná svědectví účastníků popisovaných událostí . Seriál, umocněný už popsanými prožitky, se mi zadřel hluboko pod kůži . Založil ve mně, nepochybně jako v mnoha mých vrstevnících, celoživotní posedlost tím velkým hrdinským příběhem .

Seriál šel na dračku; kdo si nepospíšil, na toho se nedostalo . Vím o tom své, v té době jsem týden co týden vedle Foglarova časopisu Vpřed s Rychlými šípy na zadní straně obálky pilně sháněl i Kv ě t e n . Na jaře 1947, kdy seriál končil, šly už do finiše přípravy jeho knižního zpracování v Našem vojsku pod názvem Za Heydrichem stín . Stalo se bestsellerem, se kterým se v té době na českém knižním trhu nemohlo nic jiného srovnávat . Ještě téhož roku vyšlo druhé a třetí vydání . Chystané čtvrté zmařil únorový puč v roce 1948; nedlouho po něm šly připravené výtisky do stoupy a předchozí vydání se přes noc vytratila z polic veřejných knihoven . Nad autorem byla vyřčena klatba .

Vůbec jsem si to nedokázal srovnat v klukovské hlavě . A to jsem ani netušil, co si dobře pamatovali mnozí dospělí: že ti, kteří teď atentát na Heydricha zatracovali do horoucích pekel jako nezodpovědnou akci londýnského exilu, která podle nich hazardovala s osudy opravdových bojovníků proti nacismu i celého národa, původně ten čin z Moskvy vynášeli až


13

Předznamenání

do nebe! Václav Kopecký, pozdější hlásná trouba totality, už před atentátem ve dvou epigramech pohrozil krvavému protektorovi odplatou za jeho zločiny . Poprvé ve vánoční koledě z roku 1941: „Koleda, koleda, Heydrichu, nezmizíš nám potichu...,“ a  tak dále až po „... a pak poznáš, jak ta Praha odměňuje arcivraha .“ Druhý epigram končící dvojverším „Však se Heydrich brzy dočká . Český lev je lev, ne kočka,“ je datován měsíc a den před výbuchem Kubišovy bomby . Když explodovala, reagoval Kopecký hned následujícího dne: „Bum bác a střely s  chvatem blesku již letí v Heydrichovu mercedesku . Svou odpověď ti, kate, národ dává . A našim hrdinům buď sláva, sláva!“ Pohotové čtyřverší zřetelně poznamenal autorův chvat, ale kdo by se v takové chvíli trápil kulhajícím rytmem nebo plytkostí rýmů? Protektorovu smrt pak Klement Gottwald v českém vysílání z  Moskvy komentoval těmito nadšenými slovy: „Skolením Heydricha podal náš lid celému světu daleko viditelný důkaz, že přes všechny hrůzy dlouhé německé okupace stojí nezkrušen a nezlomen a že jeho nepřátelství vůči cizáckým vetřelcům je nesmiřitelné... Odstraněním Heydricha, tohoto vrchního kata všech evropských národů, získal si náš lid velkou zásluhu...“

To jsou věci! Kopecký se ještě mohl zprvu domnívat, že akt odplaty byl dílem komunistického podzemí nebo sovětského agenta . Gottwald však přece už ve chvíli, kdy se posadil k mikrofonu, věděl, že útočníky byli parašutisté vyslaní z Velké Británie! Komunisté ostatně okázale skládali hold atentátníkům i jejich pomocníkům dokonce ještě nějaký čas po návratu do osvobozené země . Citované tirády z moskevského rozhlasu se objevily i v poválečném vydání Gottwaldových sebraných projevů; až z dalšího se tiše vytratily .

Kolikrát jsem za svých školáckých let přečetl Andrejsovu knihu? Čtyřikrát? Pětkrát? Nevím . Později už jsem se třeba jen


Anthropoid kontra Heydrich

14

na skok vracel k vybraným pasážím . Často jsem ji nosil ve školní

aktovce, nahlížel do ní i o přestávkách, půjčoval ji stejně dych

tivým kamarádům . A právě na ní jsem se – naivní kluk – měl

poprvé poučit, jaké mohou za jistých okolností být osudy knih .

Bylo to někdy ve školním roce 1949/50 . Naše učitelka občan

ské výchovy byla už tehdy soudružka (i když žáci tak zatím pe

dagogy oslovovat nemuseli), manželka poúnorového veřejného

činitele, sama ověšená funkcemi jako vánoční stromek ozdo

bami . Jednou si při hodině v naší třídě potřebovala narychlo

spíchnout jakýsi referát . Zvolila tradiční kantorské východisko:

má někdo s sebou zajímavou knihu, kterou byste si zatím mohli

číst? Okamžitě jsem se hlásil, byl vyvolán k předčítání a za zjev

ného nadšení zasvěcených spolužáků tasil svého Drejse . Uči

telka ještě nevstřebala pověstnou bolševickou zásadu, že

důvěřovat lze jen tehdy, když se zároveň prověřuje . Když si

po  chvilce povšimla, co že to vlastně čtu, hbitě své pochybení

napravila . K  jejímu dobru musím dodat, že knihu před třídou

nezatratila, pouze to nedorozumění velice zmateně  –  a  velice

průhledně – zamluvila . Referát musel pro tu chvíli počkat . Nej

spíš i ta lehce komická epizoda jen dál prohloubila celoživotní

posedlost, kterou ve mně (a nejednou jsem se přesvědčil, že

i v mnoha mých vrstevnících) založila Andrejsova kniha .

Osobní situace jejího autora zdaleka tak úsměvná nebyla .

Umlčeli ho na celé desetiletí . I potom zprvu jen opatrně zkoušel

půdu pod nohama na poli dětské populárně naučné literatury .

Vlastně už si ani nevzpomínám, jak jsem dospěl k poznání jeho

pravého jména, ale když mu pod ním roku 1966 v Našem voj

sku v edici Napětí vyšla detektivka Minuta strachu, věděl jsem,

o koho jde, a spěchal ve čtvrtek časně ráno (jak bylo v těch do

bách u žádaných novinek nepsaným pravidlem úspěšného lovu)

knihu koupit . Jak jsem se tak rozhlížel kolem, bylo nás takových

dost . Dál už se události rychle řítily k převratným dějům Praž


15

Předznamenání

ského jara roku 1968 . Díky stále zřetelnější proměně atmosféry

mohla téhož roku spatřit světlo světa i Chvíle odvahy, novelis

tický obraz Gerikova selhání . Po této knize se autor vrátil na své

původní pole, k literatuře faktu: roku 1968 vyšly jeho Tři cesty ke

smrti, příběh ztroskotání výsadku Zinc . Měl být i zfilmován, ale

po vpádu sovětských vojsk se záměru postavila do cesty husá

kovská normalizace . Nad Andrejsovým dílem se až do listopadu

1989 znovu zavřela voda, naštěstí ani tentokrát ne navždy . Roku

1992 se objevilo rozšířené vydání Tř í cest a šest let poté, v roce

svých devadesátin, se autor dožil veliké satisfakce: jeho Smrt

boha smrti není pouhým rozšířením knihy z roku 1947, spíše

v mnohém poučenou a obohacenou variací na původní téma .

„Bude jistě mnoho fabulačních pokusů zachytit literárně

onu hrůzně dramatickou epizodu našich dějin . Naše reportáž

je však první, a jediná, která vychází z materiálu úředně ověře

ného a svědecky doloženého,“ říká se v upoutávce, která upro

střed listopadu 1946 s týdenním předstihem uváděla zahájení

Drejsova seriálu . Také kus bezděčného proroctví! Během dvaa

padesáti let, která od sebe dělila vydání obou Andrejsových stě

žejních prací, vyšla dlouhá řada jiných knih literatury faktu, pro

které byl atentát na Heydricha ústředním tématem nebo výraz

ným přesahem z jejich hlavní linie . Pestrá byla škála jejich vý

chozích pozic a záměrů; rozličná byla míra daně, kterou někteří

autoři v  době vzniku svých knih zaplatili totalitnímu režimu –

nejednou se zjevnou pozitivní motivací říci alespoň díl prav

dy o demokratickém proudu protinacistického odboje; různý

byl i  stupeň zkreslení nebo domýšlení historických dějů a je

jich okolností, mnohdy třeba jen v autorské snaze o originalitu .

Nejeden autor fabuloval ostošest! Nemohly chybět a nechyběly

ani cílevědomé pokusy nahradit věcnou argumentaci demago

gií, fakta smyšlenkami, pravdu lží – avšak čtenář, který se při

držel svého Drejse, v spletité pavučině mystifikací a  omylů jen


Anthropoid kontra Heydrich 16 tak snadno neuvízl . I v tom je trvalá hodnota první Andrejsovy heydrichovské knihy . Pro všechny jeho následovníky – ať už o to vědomě usilovali, nebo se jim to prostě přihodilo – se stala zdrojem inspirace, itinerářem, základní nabídkou dosažitelných svědectví, posléze i prubířským kamenem . A  hodnota té druhé? Jakkoli je třeba v lecčems už překonaná, jedno jí nikdo nevezme: morální rozměr veliké historické satisfakce autorovi, jeho hrdinům a v neposlední řadě i věrným čtenářům .

Drejs to byl, kdo dal mnohým z nás nové svaté: Jana Kubiše,

Jozefa Gabčíka, Josefa Valčíka, Adolfa Opálku, Oldřicha Pechala... Vedle vojáků však i  jejich civilní pomocníky, kteří přece už prošli děsivou zkušeností stanného práva po Heydrichově příchodu do Prahy, a přesto – kdykoli bylo třeba, bez ohledu na  obrovská rizika takového jednání a  bez zaváhání – nabídli parašutis tům nocleh nebo i  úkryt na  mnoho dní a nocí, rozdělili se s nimi o své hubené potravinové příděly, obstarávali potřebné informace, zajišťovali další kontakty, snášeli, co bylo třeba . To Drejs nám ukázal, že všichni ti stateční lidé, řídící učitel Jan Zelenka-Hajský, „teta“ Moravcová, Fafkovi, Svatošovi a mnozí další, lékaři Milada Frantová nebo Břetislav Lyčka, Sokolové a  na  konci té předlouhé řady lidé kolem pra

Kapitán Oldřich Pechal, veli

tel výsadku Zinc, upadl do ru

kou gestapa, ale přes kruté

mučení dokázal až do  konce

odmítat sebemenší spolupráci

s vězniteli.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.