načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Anička a divadlo – Ivana Peroutková

Anička a divadlo
-15%
sleva

Kniha: Anička a divadlo
Autor: Ivana Peroutková

Anička měla jedno tajné přání - hrát loutkové divadlo. A to se jí málem splnilo na podzim, jenže nakonec odletěla s rodiči k moři. Ovšem teď se zdá, že už nic nebrání předprázdninovému divadelnímu představení, však ho taky Anička s Tarkem ... (celý popis)
Titul doručujeme za 7 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  189 Kč 161
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 74Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma TIŠTĚNÁ
KNIHA

hodnoceni - 81.3%hodnoceni - 81.3%hodnoceni - 81.3%hodnoceni - 81.3%hodnoceni - 81.3% 90%   celkové hodnocení
7 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 120
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrovala Eva Mastníková
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Novinka týdne: 2015-19
Datum vydání: 29. 4. 2015
ISBN: 9788000039022
EAN: 9788000039022
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha získala literární cenu "SUK Čteme všichni - 2015 - 20 nejčtenějších knih roku na základě výsledků ankety dětí (11)".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis / resumé

Anička měla jedno tajné přání - hrát loutkové divadlo. A to se jí málem splnilo na podzim, jenže nakonec odletěla s rodiči k moři. Ovšem teď se zdá, že už nic nebrání předprázdninovému divadelnímu představení, však ho taky Anička s Tarkem slíbili spolužákům a kamarádům. Ale kde budou divadlo hrát? Jaký mu vymyslí název? A budou úspěšní? Na Aničku čeká vedle radostných příprav i spousta starostí a tajemství. Osmý příběh ze série oblíbených knížek o osmileté Aničce, tentokrát o jejím vlastním divadle a síle tajemství. Pro mladší dívky.

Popis nakladatele

Anička měla jedno tajné přání – hrát loutkové divadlo. A to se jí málem splnilo na podzim, jenže nakonec odletěla s rodiči k moři. Ovšem teď se zdá, že už nic nebrání předprázdninovému divadelnímu představení, však ho taky Anička s Tarkem slíbili spolužákům a kamarádům. Ale kde budou divadlo hrát? Jaký mu vymyslí název? A budou úspěšní? Na Aničku čeká vedle radostných příprav i spousta starostí a tajemství. Osmý příběh ze série oblíbených knížek o osmileté Aničce (Anička a její kamarádky, Anička ve městě, Anička u moře, Anička na horách, Anička a cirkus, Anička a Velikonoce, Anička v Austrálii).

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ivana Peroutková - další tituly autora:
Anička u moře Anička u moře
Anička a její kamarádky Anička a její kamarádky
Valentýnka a narozeniny Valentýnka a narozeniny
 (e-book)
Ukradené štěně Ukradené štěně
Ženy, co se nedaly Ženy, co se nedaly
Valentýnka a veterinární ordinace Valentýnka a veterinární ordinace
 
Ke knize "Anička a divadlo" doporučujeme také:
Anička na horách Anička na horách
Anička v Austrálii Anička v Austrálii
Anička v zahradě Anička v zahradě
Anička ve městě Anička ve městě
Anička na řece Anička na řece
Anička a cirkus Anička a cirkus
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

48

První zkouška v divadelním sále

Na světě není nic krásnějšího

než divadlo, říkala si Anička, když se s kamarády připravovali na zkoušku.

Tarek nejdříve sestavil loutkové divadélko. Anička pověsila všechny loutky na dřevěný stojan. Dita na podlaze úhledně rozložila rekvizity a přidala k nim magnetofon. Za chviličku se z kazety ozval Adamův klavír a Anička si potichu prozpěvovala:

„Jsem princezna opuštěná,

do jeskyně uzavřená,

kde je má zahrada,

kde je můj déšť...“


49

Vtom Tarek zvolal: „Zatáhněte závěsy!“

Anička s Ditou honem běžely k oknům. Jakmile byla v sále tma, Tarek rozsvítil šňůru malých světýlek, která lemovala rám jeviště. Nasvícená zámecká komnata čarovně zazářila a rázem bylo v sále cítit pohádkové kouzlo.

Ovšem to ještě zdaleka nebylo všechno!

Tarek na holčičky významně pohlédl a řekl: „Teď se dívejte, co vám předvedu!“ A najednou zakřičel: „Hyjé, hyjé, hyjé!“

Na jeviště přicválal pštros s posazeným Kašpárkem.

„Hyjé, hyjé, hyjé,“ povykoval Tarek, tedy vlastně Kašpárek, který se držel pštrosa kolem krku.

Jednou rukou ptáka objímal a druhou ho plácáním do boku pobízel kupředu. Objel několik koleček. Až uprostřed jeviště seskočil dolů.

„Velevážené publikum, dámy a pánové,“ uklonil se Kašpárek. „Zajisté vám je velkou záhadou, proč se naše divadlo jmenuje zrovna Pštrosí. Nuže, zde je jedna z odpovědí.“ Kašpárek ukázal na pštrosa a poté hrdě krasořečnil: „Toto je můj věrný oř, nejrychlejší pták ze všech ptáků, co mě vždy a všude dopraví rychlostí blesku. A tak jako blesk na nebi zaplane, my si přejeme, aby též naše divadlo vzplanulo ve vašich srdcích.“ Po těch slovech si Kašpárek zabušil na hruď a dojatě pronesl: „Ach, moje srdce tluče jen pro divadlo! Bije se za divadlo! A i kdyby přišla povodeň nebo jiná zkáza, divadlo nikdy neopustí!“ Popošel na kraj jeviště a s rukou před pusou jakoby potajmu sdělil: „A přece vám ještě prozradím, že mezi mnou a tímhletím obřím ptákem je jeden velký rozdíl. Víte, co dělá pštros, když se bojí? Správně, strčí hlavu


50

do písku. No, my se taky trochu bojíme, že se nám třeba náhodou něco nepovede. Znáte to, člověk něco zapomene nebo trošku poplete, až se úplně zaplete. Ale pozor! My hlavy do písku zaručeně nestrčíme! My budeme statečně hrát do samého konce. A i když se sem tam nějaká chybička vloudí, doufáme, že se vám představení bude líbit. Takže ‒ začínáme!“

Po tomto zvolání Kašpárek zvesela nasedl na pštrosa a odcválal z jeviště.

Kamarádky nadšeně tleskaly.

„Výborně! Výborně!“ volala uchvácená Anička.

„Jak jsi to dokázal tak rychle vymyslet?“ žasla Dita.

Anička však věděla, že Tarek pokaždé na všechno přijde. A ještě se s ním užije legrace! Je to ten nejlepší kamarád na světě. Ach, odváží se mu někdy dát pusu?

Ale zkouška pokračovala.

Následovala pohádka O princi z Kaštanového království. Tu měly děti dávno nacvičenou, takže ji zahrály bez potíží. I Dita šikovně pomáhala. Například při úvodní bouři mávala kouskem plechu, aby to znělo jako hromobití. Akorát kaštany se od podzimu seschly a nevábně se scvrkly. Dita slíbila, že je propříště aspoň vyleští.

A teď byla na řadě první ukázka s názvem Upírovo probuzení. Celá scéna se odehrávala v noci na hřbitově, a proto k ní patřila právě temná kulisa s velkým bílým měsícem v úplňku. Na jevišti stála rakev s odklápěcím víkem, pod nímž samozřejmě spal upír. Na noční obloze poletovala sova.

„Húúú, húúú, húúú,“ kroužila Anička se sovou sem a tam.


51


52

„Ještě chvíli počkej, Aničko,“ přerušil ji Tarek a podal Ditě dvě baterky: „Na začátku bude úplná tma a ty posvítíš jednou baterkou na měsíc a druhou na sovu.“

Dita to udělala. Sotva úzký světelný kužel ozářil pouze měsíc a létající sovu, zdála se noc mnohem tajuplnější i hrůzostrašnější.

Pak Tarek pokynul Ditě, aby baterky zhasla, a rozsvítil spodní světýlka. Současně začal pomalu nadzvedávat víko rakve. Jakmile se odklopilo, z rakve se vztyčil upír.

„Noc se probouzí! Noc mě volá! Je úplněk a sova houká!“ promluvil Tarek coby upír ponurým záhrobním hlasem.

Po těch slovech upír vylezl z rakve a prohlásil, že má hlad a že chce někomu vysát krev. Dokonce se pokoušel chytit sovu. Ale sova naštěstí vyděšeně uletěla. Tím bohužel první ukázka skončila.

Druhá ukázka obsahovala krátké cirkusové číslo klauna s velkým míčem. Míč se pokaždé odněkud nečekaně přikutálel a klauna zezadu povalil. Chudák klaun. Snažil se odhadnout, z které strany se míč přiblíží, jenže se znovu a znovu pletl. Vyčerpaný klaun se nakonec posadil na zem. Ale sotva si míče přestal všímat, míč sám od sebe lehounce přihopsal a mírně do klauna žďuchal. Jako by pokorně žadonil, aby si s ním klaun hrál. Ten to zprvu odmítal, ale na závěr se s míčem spřátelili.

V této jednoduché scénce Dita nemusela pomáhat, a tak ji celou sledovala ze židle jako divačka.

„Líbilo se ti to?“ zavolal na ni Tarek.

„Paráda! Bomba! Nádhera!“ byla spokojená Dita a náhle se zarazila: „To je konec?“


53

V tom okamžiku se Tarek podíval na Aničku. Ale nezeptal se, jestli něco vymyslela. Čekal, co sama odpoví.

Anička se nadechla a odhodlaně řekla: „Není to konec. Ještě jsem vymyslela číslo s baletkou Lili. Já vám ho ukážu!“

Anička vyndala z batůžku klubko smotaného provázku a paraplíčko. Provázek natáhla a připevnila po stranách jeviště. Paraplíčko zasunula do baletčiny ruky a nato oběma kamarádům předvedla celou scénku.

Na začátku se Lili s paraplíčkem snesla z výšky na provázek. Drobnými krůčky několikrát přetančila sem a tam. Dvakrát se zastavila a povyskočila. Pak provedla stojku, most a roznožku. A opět lehounce tančila, až zvedla nožku do půvabné holubičky. Nakonec se uklonila a pomalu se s paraplíčkem vznesla vzhůru, pryč z jeviště.

„Aničko, to se ti moc povedlo!“ žasl pro změnu Tarek.

„Bylo to překrásný!“ vzlykla dojatě Dita.

A vtom se ozvalo tiché zaťukání na dveře.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.