načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Angličtina pro děti - kouzelná gramatika -- Přítomný a minulý čas - Veronika Vernerová

Elektronická kniha: Angličtina pro děti - kouzelná gramatika -- Přítomný a minulý čas
Autor:

Veselé vyprávění vysvětluje a procvičuje základy anglické gramatiky zábavnou, přehlednou a pro děti snadno pochopitelnou formou. A navíc se v této knížce dozvíte spoustu zajímavostí ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
Doporučená cena:  212 Kč
6%
naše sleva
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 107
Rozměr: 25 cm
Úprava: tran, 12 nečíslovaných stran : ilustrace (převážně barevné)
Vydání: První vydání
Spolupracovali: ilustrace Radka Filipová
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0191-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Veselé vyprávění vysvětluje a procvičuje základy anglické gramatiky zábavnou, přehlednou a pro děti snadno pochopitelnou formou. A navíc se v této knížce dozvíte spoustu zajímavostí o Anglii a Irsku. (kouzelná gramatika)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Veronika Vernerová - další tituly autora:
Angličtina pro děti Kouzelná gramatika Angličtina pro děti Kouzelná gramatika
Vernerová, Veronika
Cena: 211 Kč
Angličtina pro děti Hravá gramatika -- Budoucí čas Angličtina pro děti Hravá gramatika
Vernerová, Veronika
Cena: 211 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Angličtina
pro děti
KOUZELNÁ GRAMATIKA
Ilustrace Radka Filipová
V
e r
o n
i ka Verner
o v
á










Angličtina
pro děti
KOUZELNÁ GRAMATIKA
Ilustrace Radka Filipová
V
e r
o n
i ka Verner
o v
á





D ěkuji mým Martínkům a Kate za inspiraci. Děkuji Lucince
a Radce za překrásné obrázky. Děkuji všem dospělým, kteří
společně se mnou kouzlili, až jsme vyčarovali tuto knížku.





5
Jak kouzelné bytosti
Yčil] MartunOa ^jOladΝQ
angliGOq graQatiO]
„ Ach jo, aaaaaach joooo!“
Martínek seděl za svým stolkem
v pokojíku, hlavu držel v dlaních
a vzdychal. Ani si nevšiml, že
se v rohu pokoje vznáší malá
černovlasá víla a pozoruje ho.
Pak k němu pomaloučku přiletěla
a posadila se na sešit. Martínek, polapený
ve svém trápení, neviděl nového hosta. Droboučká víla
chvíli neposeděla. Zvedla Martínkovu tužku a klepla ho s ní
přes prsty.
„Au!“ vyk řikl Martínek a zděšeně se rozhlížel. Na
sešitě objevil malou vílu, která se na něj usmívala. Protřel si
unavené oči a znovu se podíval. Pořád tam seděla.
„Kdopak jsi?“ zeptal se udiveně. Malá víla se narovnala,
vzlétla trochu výš a uklonila se. „Mé jméno, velevážený
pane Martínku, je víla Gramatika. Přiletěla jsem za vámi
až z dalekého Irska, ze země krásně zelené, plné legend
a pohádek. Vyslala mě Královna víl, protože se už dál
nemohla dívat na vaše trápení.“
„Vy víte, že mám starosti?“ udivený Martínek fascinovaně
sledoval vílu Gramatiku.
„Ach jo, aaaaaach joooo!“
Martínek seděl za svým stolkem
v pokojíku, hlavu držel v dlaních
a vzdychal. Ani si nevšiml, že
se v rohu pokoje vznáší malá
černovlasá víla a pozoruje ho.
Pak k němu pomaloučku přiletěla
a posadila se na sešit. Martínek, polapený
ve svém trápení, neviděl nového hosta. Droboučká víla
chvíli neposeděla. Zvedla Martínkovu tužku a klepla ho s ní
přes prsty.





6
„No jist ě! Vaše ach, aaaachhhh se rozléhá našimi
krásnými lesy a nedá nám spát. Že vy zítra máte angličtinu
a vůbec, ale vůbec,“ zdůraznila Gramatika, „nerozumíte
anglické gramatice?“
Martínkovi poklesla ramena a smutně se na vílu zadíval.
„Ale když ona je děsně těžká!“
Gramatika zakroužila nad jeho sešitem. „A to ti, prosím
tě, řekl kdo? Budu ti tykat, jo? Tak se snadněji domluvíme.“
Martínek přikývl. „Anglická gramatika není těžká, to ti
já, víla Gramatika, můžu předvést.“ Vytáhla s kapsičky velké
brýle a nasadila si je.
„Ty brýle jsou nutné, paní vílo?“
Zkoumavě se na něj podívala a posunula si velké brýle
na nose. Ty jí neúměrně zvětšovaly oči, takže vypadala dost
děsivě.
„Pro čpak?“ zeptala se.
„Nezlobte se, ale hodně mi připomínáte naši paní
učitelku z angličtiny a mně je pak nějak špatně od žaludku.
Vy bez nich špatně vidíte?“
„Ale ne, jenom jsem cht ěla vypadat trošku víc
intelektuálně, víš?“
„Jmenujete se Gramatika, to je dost intelektuální, ne?“
„No jak myslíš,“ sundala si víla brýle z nosu. „Řeknu
ti náš vílí plán. Každý týden večer tě přijde učit kouzelná





bytost. Musí š být v pokoji sám, rodičům vysvětlíš, že máš
hodně učení.“
Martínek p řikývl a sledoval vílu, která mu kroužila kolem
hlavy a pak se usadila na hromadě učebnic.
„Dnes tě přijde něco naučit skřítek Leprikón z Irska.
Jemu jdou bezvadně přítomné časy. Příští týden se za tebou
zastaví čarodějnice z Anglie. Ta je expertkou na časy minulé.
Možná ti bude vyhrožovat, že tě promění v ropuchu, ale
ničeho se neboj. Umí přeměňovat pouze ve slimáky.“ Víla
se na chvíli zamyslela, pak vytáhla z kapsičky malý svitek
papíru, rozbalila jej a zkoumala. „No ano. Už to mám.
Ten další týden tě navštíví druid z Walesu a s tím všechno
zopakujete.“ Sbalila svitek do kapsičky a usmála se. „Už máš
lepší náladu?“ vzlétla a poplácala ho po rameni. „Čekají tě
kouzelné chvíle. Zatím na shledanou, milý Martínku.“ Luskla
drobnými prstíky a zmizela.
Martínek seděl dál za stolem a přemýšlel, jestli to byla
skutečnost, anebo sen.
Martínek seděl dál za stolem a přemýšlel, jestli to byla
skutečnost, anebo sen.





8
se skřítkem
Leprikónem
P
΍
u
t
o
Q
n
ý

č
a s p
r
Ν
b
ě
h
o
v
ý





9
M artínek chvilku zamyšleně seděl a pak přešel ke své
knihovničce. Moc rád by věděl, kdo to je Leprikón. Objevil
slovník cizích slov a listoval. „Lak, láska... lék, Leprikón.
Ano, to je to slovo!“ zaradoval se. V knize stálo:
LEPRIKÓNI jsou malí mazaní irští skřítkové. Jejich povolání je
sice ševcovské, ale spíše je naleznete na konci duhy, jak hlídají
velký hrnec s pokladem. Tito skřítci jsou vysocí asi jako menší
banán a nosí velmi výrazný zelený kabátek a klobouček se
čtyřlístkem.
„Tak co? U ž víš, s kým máš tu čest?“ ozvalo se za
Martínkem. Když se otočil, uviděl malého skřítka v zeleném
kabátku a se čtyřlístkem za kloboučkem, jak se snaží odtlačit
jeho učebnice a shodit je na zem.
„Potřebujeme místo, prostor!“ hulákal skřítek. „Máš tady
moc zbytečných věcí!“ Chytil do rukou učebnici přírodovědy.
„Nepotřebujeme!“ Hodil ji na zem.
„Matematika? To se učí? Nás
učili počítat ovce, stromy v lese
a zlaté mince. Tady ty klikyháky
nepotřebujeme.“ Velikým obloukem
shodil na zem učebnici matematiky.
Martínek ho chtěl zastavit,
ale skřítek pokračoval v shazování
dalších knih, až na stole zbyl jen sešit
a penál.
„Máš nějaké brko?“ zeptal se
Martínka.
P
΍
u
t
o
Q
n
ý

č
as p
r
Ν
b
ě
h
o
v
ý





10
Ten se po škrábal ve vlasech. „Co je to brko?“
„To jako polapíš nějakého ptáka,“ vysvětloval skřítek,
„ukradneš mu peří. Nemusíš všechno, ať po světě neběhá
nahatý. A pak si konec pírka zostříš, namočíš do inkoustu
a píšeš.“ Skřítek se rozhlédl po pokoji. „Nemáš třeba
andulku, kterou bychom oškubali?“
V rohu místnosti si Martínkův papoušek pro jistotu strčil
peří na ocásku mezi nohy a schoulil se, aby nebyl vidět.
„A nestačila by jenom tužka?“ Martínek otevřel penál,
vyndal z něj ořezanou tužku a podal ji skřítkovi.
„A tím se dá jako psát?“ zeptal se udivený Leprikón
a nevěřícně zkoumal to, čemu se říká tužka. Pak se pokusil
do sešitu něco načmárat a zářivě se usmál. „Funguje to! To
pak musím doma ukázat.“
„Pojď se posadit, chlapče, nemáme celou noc.“ Vyndal si
z kapsičky od kabátku hodiny. „Uvidíme, jak dlouho nám to
bude trvat.“
Martínek se posadil a pozoroval skřítka. Ten vzal tužku
a velkými písmeny do sešitu napsal:
Present continuous
Podíval se na Martínka. „Víš ty, co je PRESENT?“
„Dárek?“
„No to by znělo úžasně – DÁREK
průběhový,“ rozchechtal se skřítek. „Ale





11
má š pravdu. Jeden význam toho slova je dárek. Ten další
význam je PŘÍTOMNÝ. Takže přítomný čas průběhový.“ To,
co se odehrává v tomto čase, odehrává se právě teď. Děje se
to, probíhá to.
Vzal tužku a napsal:
Děje se to:
teď – now
[ˈnaʊ]
v tento moment – at the moment [æt ðəˈməʊmənt]
tento týden – this week
[ðɪs ˈwiːk]
„Vymysli, chlapče, nějakou větu.“
Martínek se poškrábal na bradě.
„Ty se učíš angličtinu teď.“
Skřítek ho poplácal po zádech. „Výborně.“ Do sešitu
napsal:
You are studying English now.
[juː ˈɑː ˈstʌdɪɪŋ ˈɪŋglɪʃ naʊ]
„A teď mě velmi dobře poslouchej. Jsou dvě věci, které
v tomto čase nesmí chybět. Uhodneš které?“
„English?“ zeptal se Martínek.
Skřítek se na něj usmál. „Nemyslím v této větě, ale
v tomto čase, který používáme. Vymysli další větu.“
„Je už večer, moc mi to nemyslí, pane skřítku.“





12
„No tak, pár v ět ještě dáš!“
Martínek seděl na židličce
a přemýšlel. Skřítek se mezitím
prohraboval jeho penálem. Po
chvíli z něj vytáhl propisku.
Zvedl ji v ručičkách
k Martínkovým očím. „Co
je tohle?“
„To je propiska.“
„A jak to funguje?“
Martínek si ji vzal do ruky. „Podobn ě jako tužka, jenom
nejde vygumovat. Zmáčkl špuntík na konci propisky. Vykoukl
hrot. Skřítek se lekl, že málem sletěl ze stolu. Pak Martínek
nakreslil smutné sluníčko do rohu papíru. Skřítek, uchvácen,
zatleskal ručičkama. „No páni, to mi doma ani nebudou
věřit!“ Pak se podíval na sluníčko. „Myslím si, milý chlapče,
že na konci hodiny bude veselé.“ Vzal od Martínka propisku.
„Nebude vadit, když si tuhle věcičku vyzkouším?“
Martínek se na něj usmál. „Jen do toho, pane skřítku.“
„A už jsi vymyslel tu větu?“
„Ano,“ hrdě se narovnal.
„Maminka sedí na záchodě teď.“
Skřítek se rozchechtal tak, že
si konec propisky málem zabodl
do nohy. „No prosím, a že prý jsi
unavený!“ Do sešitu pak napsal:
„No tak, pár vět ještě dáš!“
Martínek seděl na židličce
a přemýšlel. Skřítek se mezitím
prohraboval jeho penálem. Po





13
My mom is sitting on the loo. [ˈmaɪ mɒm ɪzˈsɪtɪŋ ɒn ðə luː]
„Co je to LOO‘?“ zajímalo Martínka.
Skřítek chvíli přemýšlel, jak to co nejlépe vysvětlit. „Tento
neformální výraz používají Angličané. Ty znáš nejspíš slovo
,toilet‘, ale to by rodilý Angličan nepoužil. Povím ti, jak toto
označení vzniklo. Aspoň se o Anglii něco dozvíš.“
„Za starých časů v Anglii lidé v noci používali nočníky.“
Martínek nevěřil svým uším. „Pane Leprikóne, to myslíte
nočník, na který chodí mimina?“
„Vypadal trochu jinak, ale funkci m ěl stejnou. Panstvu se
v noci nechtělo chodit daleko vykonávat potřebu. A ráno pak
služebné vylévaly nočníky z okna.“
„Teď si děláte legraci, že? Vždyť to mohlo někomu
šplouchnout přímo na hlavu!“ Martínek si znechuceně
představoval celou situaci a byl vděčný, že mají doma
moderní splachovací záchod.
Skřítek pokračoval. „No právě, mohlo to někomu slítnout
na vyčesanou hlavičku, a tak služebné volaly: ‚WATER
LOW!‘ (Padá voda.) A protože bylo brzy ráno a nechtěla se
jim volat celá věta, tak to postupem času zkrátily na: ‚LOO‘.
Anglie je země, kde se tradice zachovávají, takže i tento
výraz přetrval do dnešních dní. Pánové tehdy pro jistotu
nosili na hlavách cylindry (TOP HAT). Přece jen se mohlo
stát, že by přeslechli varovné ‚LOO‘.“
„Cylindr máte na hlavě taky z tohoto důvodu? Aby na vás
omylem někdo nevylil něco nemilého?“





14
Leprikón se rozesmál. „Jsi v šímavý chlapec, ale já ho
mám z jiného důvodu.“
„Z jakého?“
Leprikón si po šoupl klobouček kousek na stranu.
„Protože mi velmi sluší. A teď zpět do práce. Pokus se
vytvořit jinou větu, která by vyjadřovala, že se teď něco
odehrává.“
„Táta sedí na záchodě?“ zkusil Martínek.
Skřítek se na něj pochybovačně podíval. „Když tam sedí
máma, tak tam nemůže sedět i táta. Něco jiného bych prosil.“
„Táta se teď dívá na televizi.“
„Moc hezký,“ pochválil jej skřítek a psal:
My dad is watching TV now.
[maɪ dæd ɪz wɒtʃɪŋ ˌtiːˈviː naʊ]
„A co dělá tvůj papoušek?“
Martínek se podíval do rohu pokoje. „Papou šek teď spí.“
„Přesně tak,“ usmál se skřítek. „Lenoch jeden!“
The parrot is sleeping now.
[ðə ˈpærət ɪz sliːpɪŋ naʊ]
„Teď se podívej do sešitu a najdi, co mají ty věty společné.
Budou to dvě věci. Já zatím půjdu vzbudit papoucha,“ usmál
se škodolibě Leprikón.





15
V se šitě byly pod sebou napsány věty:
You are studying English now.
[juː ˈɑː ˈstʌdɪɪŋ ˈɪŋglɪʃ naʊ]
My mom is sitting on the loo. [ˈmaɪ mɒm ɪzˈsɪtɪŋ ɒn ðə luː]
My dad is watching TV now. [maɪ dæd ɪz wɒtʃɪŋ ˌtiːˈviː naʊ]
The parrot is sleeping now. [ðə ˈpærət ɪz sliːpɪŋ naʊ]
Martínek měl hádanky rád, a tak zkoumal text. „My“ bylo
pouze ve dvou větách, takže to nebylo společné pro všechny.
Ve všech větách ale bylo –ING (study –ing, sitt –ing, watch
–ing, sleep –ing).
Co ale je ta druhá v ěc? To asi bude trošku složitější.
Chvíli si nevěděl rady, ale pak si toho všiml. Ve všech větách
se opakovalo sloveso být v různých podobách. Přece se učili,
že sloveso být má tyto tvary v různých osobách (am, is, are):
Iam we are
youare you are
he, she, itis they are
Nadšeně zatleskal. „To musí být ono!“ Podíval se, co
dělá skřítek. Ten stál před papouškovou klecí a šklebil se na
něj. Papoušek vyděšeně zíral a snažil se natlačit na opačnou
stranu klece.
„Už to mám, pane skřítku!“ Toho očividně mrzelo, že
musí opustit tak skvělou zábavu. „Já se vrátím,“ varoval
papouška.
„Tak uka ž, co jsi vykoumal.“
+





16
„V každé větě je ke slovesu přidělané –ING.“
„Jsi šikovný chlapec!“ zajásal Leprikón. „A co je ta druhá
věc?“
„V každé větě je taky v různých podobách sloveso být.
Třeba is, are, am.“
„Tomu říkám správná odpověď,“ mrkl na něj skřítek.
Martínek se po dlouhé době zase cítil šťastný. Zjistil, že
ho hodina se skřítkem celkem baví.
„Jenom nechápu, pane skřítku, proč je ve slovese sedět
SIT, jedno T navíc – SITT.
„Jsi ty ale kluk zvídavý! Ale to je dobře.“
Skřítek napsal do sešitu:
sit
[sɪt]
put [pʊt]
win [wɪn]
swim [swɪm]
run [rʌn]
„Co mají tahle slova společné?“
Martínek se na ně zadíval. „Jsou jednoslabičná?“
„Ano, ano. Tak dobrého studenta jsem už dávno neměl!“
pochvaloval si skřítek. „A co ještě?“
„Jsou vyslovená krátce?“





17
„Na mou v ěru, Martínku, nechápu, proč jsi tak vzdychal,
když ti to tak jde. Přesně tak. Jsou to téměř vyštěklá
slova, že? Jako když pejsek štěkne. A pokud jsou slova
takhle krátká, a ještě navíc krátce vyslovená, s krátkou
samohláskou, pak v tomhle čase musíš poslední písmenko
slovesa zdvojit.“ Skřítek psal:
He is sitting. (sedí)
[hiː ɪz ˈsɪtɪŋ]
He is putting. (pokládá) [hiː ɪz ˈpʊtɪŋ]
He is winning. (vyhrává) [hiː ɪz ˈwɪnɪŋ]
He is swimming. (plave) [hiː ɪz ˈswɪmɪŋ]
He is running. (běhá) [hiː ɪz ˈrʌnɪŋ]
„A co takové sloveso EAT?“ zajímal se Martínek.
„To vyslovuješ dlouze (ÍT), takže to tam nepatří.“
Myslím, že tomu začínám rozumět,“ radoval se.
„Jsem moc rád,“ uklonil se skřítek.
„My z toho, pane skřítku, zítra píšeme test.“
„A ty jsi v tom plaval jako mastné oko v polívce, co?“
„Tak nějak.“
Když už jsme u toho, pak si ještě, Martínku, dej pozor na
jednu věc. Zrádná jsou slovesa, která končí na –E, vymyslíš
nějaké?“ Martínek napsal do sešitu:
write
[raɪt]
take [teɪk]
drive [draɪv]
make
[meɪk]





18
„Paráda! Ví š, proč jsou tato slova zrádná?“
Martínek zavrtěl hlavou.
„Protože před tím, než tam přidáš –ING, musíš –E na
konci slova oddělit, aby se to slovo pak dalo vůbec přečíst.“
Skřítek psal:
She is writing. (píše)
[ʃiː ɪz ˈraɪtɪŋ]
She is taking. (bere) [ʃiː ɪz teɪkɪŋ]
She is driving. (řídí) [ʃiː ɪz ˈdraɪvɪŋ]
She is making. (dělá) [ʃiː ɪz ˈmeɪkɪŋ]
„Nezapomínej na to, chlapče. Jakmile uvidíš v tomto čase
proradné –E na konci slova, dej ho pryč, a až potom tam dej
–ING.“
„Budu si to pamatovat,“ slíbil Martínek.
„A mohl bych se ještě na něco zeptat?“
„No jasně!“
„Co když to sloveso končí na tvrdé –Y?“
„Napiš příklad.“
„Třeba...“
play
[pleɪ]
stay [steɪ]
„To vůbec nevadí. Budeš mít dvě YI za sebou. To se dá
vyslovit.“





19
He is playing. (hraje) [hiː ɪz pleɪŋ]
She is staying. (zůstává) [ʃiː ɪz steɪŋ]
„Z čeho zítra píšete test?“ zeptal se skřítek?
„Paní učitelka říkala, že z kladných vět, otázek a záporu.“
„Nějaká náročná, řekl bych. Počkej tady chvilku,
odpočiň si. Já zajdu zatahat papoucha za ocas a pak budeme
pokračovat. Jak se vůbec ten pták jmenuje? Příští hodinu
se na něm proletím po pokoji,“ řekl Leprikón vítězoslavně.
„Jenom ho musím nejdřív zkrotit.“
Martínek se zadíval na chudáka papou ška. Ten měl jedno
oko zavřené a druhým ostražitě sledoval skřítka. „Jmenuje se
Pepík.“
„Pepíku, ptáčku, už jsem u tebe.“ Pepík naježil peří
a sledoval, jak se k němu nevítaný cizinec hrne.
Martínek si lehl na postel a ještě jednou si prošel sešit.
Není to tak těžké, jak si myslel. Zatím to celkem jde. Na
chvilku pak zavřel oči.
Vzbudilo ho lechtání pod nosem. To ho sk řítek lechtal
papouščím pírkem. „Je čas dát se znovu do práce. Čekají na
nás otázky.“ Martínek se podíval k ptačí kleci. Pepík uraženě
zíral na skřítka.
Ten si mezitím vylezl na st ůl a do sešitu napsal:
QUESTIONS (otázky)
Pod to opsal první větu, kterou dělali:






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist